Psychoterapie – co to je a jak probíhá?

20. 02. 2019 Přečteno: 1455x

 Ocitli jste se v těžké životní situaci, nedokážete se hnout ve svém životě z místa anebo trpíte nedostatkem sebevědomí? S tím vším vám může pomoci psychoterapie. Nečekejte ale magickou pilulku a pomoc za pár minut. Psychoterapie je přirovnávána spíše k dlouhé cestě za poznáním sebe sama. Hlavní aktér jste v tomto procesu vy sami. Učíte se poznávat sami sebe a hlavně způsob, jak si pomoci.

Psychoterapie – cesta za šťastnějším životem

Každý z nás se občas ocitne na dně svých psychických sil. Každý z nás se někdy může ocitnout v tak tíživé situaci, že jediným nejlepším řešením je psychoterapie. O co se jedná?

Psychoterapii lze taktéž chápat jako léčbu rozhovorem. Na jedné straně je psychoterapeut, který se snaží zjistit o vašich problémech co nejvíce, reaguje na vaše potřeby a momentální stav. Na straně druhé jste vy, kteří se svěřujete se svými pocity a hledáte odpovědi na niterní otázky, které vás trápí.

Psychoterapii můžeme také vnímat jako cestu za šťastnějším životem, kdy se učíte poznávat lépe sami sebe, vyznat se ve svých pocitech a naučit se pomáhat sami sobě. Přečtěte si 10 případů, kdy vyhledat psychoterapii. 

Jak psychoterapie probíhá? 

Častou otázkou je to, jak psychoterapie probíhá? Z filmů známe situace, kdy pacient leží na pohodlném gauči a za ním sedí terapeut pokládající otázky. I to může být pravda. Ovšem, i psychoterapie, má svá jasná pravidla:

• Terapeut i klient sedí v pohodlných křeslech
• Nebo terapeut sedí v křesle a klient leží na lehátku
• Oba dva mají výhled na hodiny
• Tváře směřují paralelně stejným směrem
• Sedí v dostatečné vzdálenosti, nedotýkají se těly

A na co se ještě můžete připravit, abyste se na první sezení nebáli přijít?

• První schůzka probíhá celkovým zhodnocením stavu klienta
• Psychoterapeut i klient si stanoví cíl, ke kterému směřují na dalších sezeních
• Sezení trvají zhruba 45 až 50 minut a jsou pravidelná
• Terapie je spíše rozhovor mezi klientem a psychoterapeutem
• V dosahu jsou papírové kapesníčky při projevech emocí
• Terapií je potřeba minimálně 16

Psychoterapeut je vaším průvodcem

Psychoterapeuta byste si měli vybrat vy sami, aby vám byl sympatický a měli jste v něm důvěru. To je opravdu důležité, aby si klient a psychoterapeut takzvaně sedli. Často se stává, že vzájemná spolupráce prostě nevyjde. Pokud cítíte, že vám na psychoterapeutovi něco nesedí a necítíte se s ním dobře, hledejte dále.

Každý z nás má specifickou osobní charakteristiku a je přitahován určitým typem lidí. Nestyďte se přiznat sami sobě i vašemu terapeutovi, že se raději poohlédnete po někom jiném.

Jaké existují druhy psychoterapie?

Existuje celá řada škol a přístupů, jak psychoterapii provádět. Každý se vyznačuje určitými specifiky, výhodami i limity. Nejběžnější jsou tyto 4 přístupy:

1. Hlubinná aberantní: cílem je odkrýt nevědomé konflikty, se kterými se učíte vypořádat se. Terapeut se vás bude ptát na vaše dětství a minulost, ve které pátrá po příčinách vašeho problému.
2. Humanistická: jakýmsi opakem může být humanistická psychoterapie, která se nezaměřuje na minulost, ale naopak na přítomnost, tedy na tady a teď.
3. Kognitivně – behaviorální: pomůže vám změnit nebo poupravit způsob vašeho nynějšího myšlení a pohled na svět, a to v těch případech, kdy váš nynější přístup vašemu psychickému zdraví škodí.
4. Interpersonální: hlavním cílem je zlepšit vztahy mezi vámi a dalšími lidmi okolo vás. Právě vztahy s jinými lidmi jsou často příčinou našich problémů a trápení.

To ale není vše. Psychoterapii můžeme rozdělit ještě podle počtu osob na individuální, párovou, rodinnou nebo manželskou poradnu.

Psychoterapie je dlouhá cesta. Buďte trpěliví

Mnozí mají představu, že si dají tři sezení a problémy budou vyřešeny. To ale není způsob, jak psychoterapie probíhá a funguje. Často poznáváte sami sebe i několik měsíců. Utřídit si myšlenky, vyznat se sami v sobě, porozumět souvislostem a pochopit, co se děje s námi i s okolím, vyžaduje prostě trochu času, a to třeba i půl roku.

SERIÁL – PSYCHOTERAPIE

Přečtěte si více praktických tipů a informací o psychoterapii

Co vy a psychoterapie? Vyzkoušeli jste ji někdy? A pomohla vám?

Skutečně chcete smazat komentář?

Ve chvíli, kdy nám není zrovna do smíchu, hledáme různé cesty a terapie, které nám pomohou nepoddat se špatným náladám. Dramaterapie, muzikoterapie, arteterapie – to vše nám může být velmi k užitku. Zažeňte dep… Pláč je přirozenou reakcí organismu. Dochází k němu zejména při zvýšené emoční zátěži. Slzy se však mohou vyskytnout i v případě, že byl dotyčný vystavený nějakému silnému alergenu, či chemické látce. Vědci dok… A jak se zbavit stresu? V dnešní době jsou na nás kladeny čím dál tím větší nároky. A nejde jen o zaměstnance nebo vysoce postavené manažery. Ale… Mezi základní příčiny, které mohou vést k tomu, že má dotyčný nízké sebevědomí můžeme zařadit: Způsob výchovy a přebírání vzorců chování: nízké… Arogance není ve společnosti oblíbená. Neexistuje mnoho lidí, kteří by arogantní chování druhých kvitovali. Samotné slovo pochází z latiny a vyjadřuje něco jako egocentrismus. Jedinci tohoto ražení si navenek a… Čas odpuštění a obnovení kontaktů s blízkými lidmi může nastat právě kolem Vánoc. V období adventu se mnoho lidí pohrouží do svých myšlenek, vzpomínek a často zabrousí i do bolestnějších vod, které se týkají ro… Závislost na matce v dospělosti není překvapivě problémem ojedinělým. Potýká se s ním čím dál více mladých lidí v produktivním věku. A rozhodně se nejedná typicky jen o muže, takzvané „mamánky“. Na rodičích moh… V momentu, kdy váš hlučný soused nebude dodržovat noční klid (od 22:00 do 6:00), máte právo přivolat policii. Jedná se o přestupek, za který může být… Chtělo by se říct, že káva, káva, káva, káva, a ještě jednou káva, avšak i ta má své limity. Navíc, při nadměrném užívání i tento lahodný mok se stává více jedem než „lékem“, jak by řekl Paracelsus. Pozornost l… Paměť zlobí snad každého. A znáte to – čím jsme starší, tím horší to je. Není na tom však nic neobvyklého. Paměť trápí už většinu lidí středního věku. Pokud je to v normě, nemusíme se ničeho obávat, přesto ale … Paměť je pro lidi velice důležitá. Tvoří totiž životní příběhy. Vše začíná již v útlém dětství, kdy se učíme základním návykům. Dí… Mezi nejčastější funkce mozku, které chceme udržovat v kondici jsou paměť (krátkodobá i dlouhodobá), schopnost učit se a udržet pozornost. Prvním… Syndrom vyhoření postihuje dle celosvětových statistik čím dál více lidí. Svůj podíl na tom má velmi hektický život a stupňující s… Fobie komplikují životy lidí již po stovky let. Tyto stavy se vyznačují až chorobným strachem z konkrétní věci anebo činnosti. Někdy mohou dotyčného doslova paralyzovat. Mezi nejčastější příznaky fobií patří úz… Vztek je emoce, kterou zná snad každý. Ne vždy jde totiž vše podle plánu a mohou nastat okamžiky, které vás prostě vyvedou z míry. Jak se říká: „Jste přeci jen člověk.“ Nebo ne? Většinou se hněváme na sebe, kdy… Bojíte se pavouků, hadů nebo výšek? To jsou zcela běžné fobie mnoha lidí. Ale co třeba takový strach z knoflíků, vyder nebo ztráty… Zbytečně jim neškodit. Zařadit do jídelníčku něco z toho, co jim nadmíru chutná: alespoň 1 x denně! Psychika a zdravá střeva: Jak to funguje?
… Bylinky a rostliny uleví od bolesti, nervozity nebo úzkosti. Teplý bylinný čaj vás příjemně zahřeje a přiměje zvolnit a relaxovat. Při užívání… Hořčík je důležitý pro více jak 300 procesů v lidském těle. Potřebuje ho každá buňka. Důležitý je obzvláště pro kosti, zuby, svaly a nervové… Jak tedy připravit kombuchu z pohodlí vašeho domova? Na 2 litry budete potřebovat dva litry vody, 150 gramů cukru, 8 gramů čaje a… Relaxační techniky vám mohou pomoci eliminovat nakumulovaný stres. Taktéž vám zlepší kvalitu života, pakliže se léčíte s nějakou n… Ticho léčí, o tom nelze pochybovat. Kde ho ale v hektické době plné neustálých stimulů hledat? Leckdy jej nemůžeme dohnat ani ve volné přírodě, kde se pohybuje čím dál více dalších lidí. Naskýtá se tu však jedn… Smích léčí, říká se. A možná je na tom hodně pravdy. Je až překvapivé, že pohroma, která zachvátila planetu se zaměřuje právě na dýchání a plíce, tedy symbol naší radosti a svobody. Nenechte se obrat o prostřed… Ranní meditace vás dokáže na počátku dne pozitivně naladit. Díky ní můžete zvládnout daleko více činností než obvykle. Vaše mysl se zharmonizuje a posílí. Jen tak něco vás tedy nerozhází. Pravidelné meditování … Relaxační techniky vám mohou pomoci eliminovat nakumulovaný stres. Taktéž vám zlepší kvalitu života, pakliže se léčíte s nějakou n… Syndrom vyhoření postihuje dle celosvětových statistik čím dál více lidí. Svůj podíl na tom má velmi hektický život a stupňující s… Fobie komplikují životy lidí již po stovky let. Tyto stavy se vyznačují až chorobným strachem z konkrétní věci anebo činnosti. Někdy mohou dotyčného doslova paralyzovat. Mezi nejčastější příznaky fobií patří úz… Bez dechu vydržíme pár minut. Dýchání je pro náš život nezbytné, přesto si jej často vůbec neuvědomujeme. Dech ovlivňuje nejen činnost orgánů, ale také naši psychiku, schopnost se vypořádat s náročnou situací a…

Jak to vypadá při návštěvě psychoterapeuta

„Chodím na terapii“ – přiznání, které se často dost špatně sděluje. Ale proč vlastně? Stydí se někdo za docházení k očaři, urologovi nebo zubaři? Svěřujete se těžko kamarádovi s bolestí břicha? Mám dojem, že nic z toho nám těžkou hlavu nedělá. Všechno to jsou části těla, kterých se můžeme dotknout, a většina z nás už někdy pocítila bolest s nimi spjatou.

Zatímco na duši si nesáhneme. Nevíme, jaký zvuk vydá, když se zlomí. Nevíme ani, jak vypadá. Její léčení může zabrat několik měsíců či let. Ne jako se zánětem v osmičce jen pár sezení na zubařském křesle.

A především, nemocná duše může mít tisíce různých příčin, tisíce různých příběhů od tisíce různých lidí. Každý z nich tu bolest, strach, bezmoc, vztek nebo smutek vnímá tisíce různými způsoby.

Proto je každý průběh a délka zotavení individuální.

Duše tu ale je, máme ji všichni. A i když ji nevidíme, neměli bychom na ni zapomínat. Psychoterapie může být cestou, jak se zase naučit být se svou hlavou kamarád.

Jak takovou cestu začít a jak asi bude vypadat?

Psycholog – vystudoval psychologii na filozofické nebo pedagogické fakultě či fakultě sociálních studií. Má titul Mgr. a pracuje s psychologickými prostředky (např. rozhovor, pozorování, psychotesty). Nepředepisuje léky. Provádí psychologickou diagnostiku a někdy psychoterapii (po získání způsobilosti v akreditovaných programech – psychoterapeutických výcvicích).

Můžeme ho najít v personální agentuře, rodinné či školní poradně, neziskové organizaci, u policie či ve vězení. Psycholog se může rozhodnout i pro práci ve zdravotnictví. Pokud chce užívat označení klinický psycholog, musí absolvovat atestační přípravu (kliničtí psychologové mohou uzavřít smlouvu se zdravotní pojišťovnou a poskytovat péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění).

Psychiatr – lékař, vystudoval všeobecné lékařství na lékařské fakultě a užívá titul MUDr. Pokračoval v dalším vzdělání specializovaném na psychiatrii. Může předepisovat léky.

Řada psychiatrů absolvuje psychoterapeutický výcvik, díky němuž mohou poskytovat také psychoterapii v konkrétních programech.

Psychiatři se zabývají především pacienty s těžším duševním onemocněním, kterým již samotná psychoterapie nestačí a je potřeba kombinovat ji s léky.

Psychoterapeut – může být i psycholog, psychiatr (nebo lékař s jinou odborností), sociální pracovník, zdravotní sestra, duchovní anebo absolvent další, většinou pomáhající, profese, který prošel akreditovaným psychoterapeutickým výcvikem určitého směru. Můžeme jej najít v neziskové organizaci (pro drogově závislé, poruchy příjmu potravy apod.), ve zdravotnictví, na psychiatrických odděleních, ve školství či v soukromé praxi.

První kontakt – objednání

Pokud si psychologa hledáte sami bez doporučení, na internetu byste určitě měli najít kontaktní informace. Pokud jste dostali doporučení od svého lékaře nebo někoho z vašich blízkých, kontakt vám mohli poskytnout oni. Doporučení konkrétního psychoterapeuta od kamaráda sice není zárukou, že bude vyhovovat i vám, ale pokud s ním již někdo má pozitivní zkušenosti, stojí to za zkoušku.

S psychoterapeutem se můžete domluvit na první schůzku telefonicky nebo třeba e-mailem. Objedná vás buď zdravotní sestra, recepční nebo přímo psycholog, se kterým se dohodnete na přesném datu a hodině.

Při objednávání nemusíte do detailů popisovat důvod vaší návštěvy, někdy se vás na něj dokonce ani nikdo neptá.

Pokud k tomu dojde, stačí říct třeba jen „Necítím se dobře“ nebo „Potřebuji si promluvit s odborníkem“.

První sezení

Někteří psychoterapeuti mají ke svým ordinacím připojenou čekárnu a z ní si vás také v určený čas vyzvednou (například v situaci, kdy má vícero psychologů ordinace poblíž sebe v jedné budově), jiní spoléhají na dochvilnost svých klientů a čekají na ně v domluveném čase přímo ve své ordinaci.

Dostavit se včas na schůzku je důležité především pro vás, jelikož je sezení časově omezeno a pravděpodobně jsou po vás objednaní další lidé. Pozdním příchodem byste se zbytečně okrádali o svůj čas, který můžete věnovat terapii.

Ovšem nečekané události se dějí, pokud se na domluvenou schůzku nemůžete dostavit, dejte psychoterapeutovi včas vědět.

Při prvním sezení se psychoterapeut více zaměřuje na to, s čím k němu přicházíte, jaký je váš problém nebo starost a co od jeho pomoci očekáváte – kam byste se chtěli posunout, případně co je vaším cílem. Je pouze na vás, co všechno terapeutovi sdělíte a co si zatím necháte pro sebe.

Důležité je, abyste se cítili bezpečně a do ničeho se nenutili. Psychoterapeut vám následně může sdělit, jakou formu pomoci nabízí, jaký je jeho způsob práce a co od něj můžete očekávat.

Je opět pouze na vás, zda budete chtít pokračovat a domluvíte si další sezení s tímto terapeutem nebo zjistíte, že přístup, který právě tento psychoterapeut využívá, vám nesedí a zkusíte si najít terapeuta jiného.

Pokud jste dospěli k závěru, že vám dotyčný psychoterapeut vyhovuje, pokusíte se společně dohodnout na krocích, které by vás mohly posunout blíž k cíli, k místu, ke kterému byste se rádi s pomocí terapie dostali. Někdy je potřeba pár sezení, jindy roky spolupráce. Je to velmi individuální.

Časté obavy oddalující první návštěvu psychologa

Odsouzení – psycholog nikdy svého klienta neodsuzuje, nehodnotí, přijímá ho takového, jaký je. Každé sezení bude jen o vás. O vašem smutku, radostech, vzteku, strachu, lásce, bolesti. Člověk naproti vám bude doopravdy poslouchat a snažit se všechno to, co se ve vás odehrává, pochopit. Psychoterapeut je člověk, který se na vás nedívá skrz prsty.

Zjednodušování problému – jak bylo již zmíněno v předešlém bodě, psychoterapeut své klienty nesoudí, neodsuzuje a nezesměšňuje. Ať už za ním přijdete s čímkoliv, tráví s vámi čas proto, aby vám pomohl, ne aby se vám smál do očí. I kdyby vám samotným připadala vaše starost jako hloupost.

Prozrazení – povinností každého psychoterapeuta je zachovávat mlčenlivost. Výjimkou je terapeutův supervizor (psycholog pro psychologa) a v případě psychoterapeuta placeného zdravotní pojišťovnou je to dokumentace ve zdravotnictví. I na tyto situace a informace se ovšem vztahuje mlčenlivost. Záleží pouze na vás, zda se někomu svěříte s tím, že docházíte na terapii.

Špatná volba psychoterapeuta – konečně se odhodláte k objednání se k psychoterapeutovi, máte za sebou první sezení, možná i víc, a zjišťujete, že vám nevyhovuje tak, jak byste si přáli. Samozřejmě, i to se může stát.

V našem životě se setkáváme se spoustou lidí, se kterými si nepadneme do noty a ve vztahu s psychoterapeutem to může být stejně. Neznamená to, že je dotyčný psychoterapeut špatný. To, že nevyhovuje vám, není zárukou toho, že nebude vyhovovat někomu jinému.

Někteří si se svým prvním psychoterapeutem skvěle rozumí, jiní najdou „toho správného“ třeba až na pátý pokus. Nenechte se odradit a vyzkoušejte jiného terapeuta. Děláte to pro sebe, později si za to poděkujete.

Dejte tomu šanci a bude dobře. Za pár měsíců, let. Možná jen na chvíli a možná se taky budete potřebovat po ukončení psychoterapie za nějakou dobu vrátit. Každému z nás pomůže něco jiného.

Stejně tak má každý z nás jinde postavené hranice, jiné potřeby, překážky, hodnoty, pocity.

Nikdo není do puntíku stejný jako my sami, proto se zkusme nesrovnávat, protože to, že já potřebuji více času než člověk, kterému z něj stačí jen polovina, neznamená, že se nesnažím, nebo že jsem něco míň. Znamená to, že jsme prostě každý sám sebou.

Autorka: Lucie Hermannová

Jak probíhá psychoterapie? | Vladimír Marček, Ph.D

​První setkání

K soukromému psychologovi přicházíte po přímém objednání. Ke klinickému psychologovi většinou potřebujete doporučení od obvodního lékaře. Toto doporučení Vám lékař vydá bez problémů na vyžádání (stačí, když mu jako důvod uvedete dvě, tři obecné věty).

​

Cílem prvního setkání v terapii je seznámit se a ujasnit si, co Vás jako klienta tíží, jak moc, jaké máte od terapie očekávání apod. Někteří terapeuti za tímto účelem používají i psychologické dotazníky. Výsledkem je domluva na cílech terapie.

• Na straně klienta je nejdůležitější uvědomit si, jestli s daným
• terapeutem může mluvit otevřeně, a to i o tématech,
• které ve Vás vyvolávají stud, úzkost nebo jiné nepříjemné
• pocity.  Nejde o absolutní otevřenost na prvním sezení,
• nicméně Vaše důvěra vůči terapeutovi je předpokladem
• úspěšné terapie.
• ​
• Na prvním setkání je také prostor pro témata jako

• forma a frekvence plateb
• rušení sezení
• doporučená frekvence sezení
• předpokládaná délka a úspěšnost terapie
• zkušenost terapeuta ohledně Vašeho problému

1. ​
2. Střední fáze terapie
3. ​

Psychoterapie nezafunguje ze dne na den. Stává se, že člověk cítí úlevu již po prvním sezení, ale pokud Vám jde o udržitelnou změnu, měli byste se připravit na setkávání v řádu měsíců (s frekvencí cca jednou týdně). 

​

Střední fáze terapie, která tvoří nejdelší část léčby, je o vypořádávání se s konkrétními problémy a nacházení nových způsobů, jak se s nimi vypořádat. Zkusíte si nové způsoby chování a získáte nové zážitky. Porozumíte lépe svým problémům a naučíte se rozeznávat typické vzorce Vašeho chování.

Možná budete smutnit nad ztrátami nebo změnami, které jste prodělali, resp. dovolíte potlačeným pocitům, aby vyplavaly na povrch. Budete je umět konstruktivně vyjádřit a dát jim směr.

Důraz a obsah psychoterapie se bude lišit od člověka k člověku, podle toho, co jste zažili, jak jste se k tomu postavili, jaké máte schopnosti a jaký přístup Vám sedí.

• ​
• Bývá užitečné dělat si během týdne poznámky a přinést je s sebou do terapie, nebo zapisovat si důležité myšlenky přímo na sezení.
• ​
• Pochybnosti a těžká období
• ​

Je opravdu možné zbavit se nadměrné úzkosti nebo zvýšit kvalitu Vašich vztahů. Nicméně většina těchto potíží se vyvíjela dlouhou dobu a stejně tak je potřeba měsíců nebo i let pro jejich léčbu.

Pokud nejste spokojen/a s pokrokem v psychoterapii, promluvte o svých pochybnostech otevřeně s terapeutem. Cílem je, abyste spolu našli nejlepší možnost dalšího postupu.

​

Současně platí, že zbavit se nadměrné úzkosti bude asi lehčí a kratší proces, než u deprese, kterou máte od mládí. Komplikací může být i přítomnost více diagnóz najednou nebo pokud není mimo terapie nikdo, kdo by Vás mohl podpořit. Některé duševní nemoci se také můžou stát chronickými, to znamená, že nezmizí úplně. 

​

Vyjímečně se také může stát, že terapie bude mít nějaké nežádoucí účinky, tedy že se Váš stav bude horšit. Nejrizikovějším faktorem pro nefungující terapii je problematický vztah s terapeutem. Je proto opravdu důležité se v úvodu terapie ujistit, že terapeut Vám prostě „sedí“. Jestli tomu tak není, hledejte dál. 

1. ​
2. Samozrějmě jakoukoliv terapii můžete ukončit kdykoliv (nebo změnit terapeuta), pokud jste již déle nespokojený/á a máte vážné pochyby o její účinnosti.
3. Ukončení terapie

Úspěšný průběh terapie poznáte podle toho, že se cítíte lépe, Vaše obtíže ustupují a jste víc v kontaktu se svými silnými stránkami. Dobří psychoterapeuti s klienty nepracují déle, než je nutné.

​

Ukončení terapie vždy znamená i loučení. Psychoterapeut byl pro Vás nějaký čas pravděpodobně důležitou osobou a možná budete závěr terapie vnímat jako ztrátu. Je dobré si o tom promluvit během posledních sezení a podívat se, jaké pocity nebo vzpomínky to ve Vás vyvolává. 

Také je zde prostor připravit se na to, co přijde po terapii. Třeba

• Jaké jsou další cíle mého rozvoje?
• Jak to udělám, abych si udržel pozitivní změny ve svém životě?
• Co udělám, když se znovu objeví můj problém?

Samozřejmě, psychoterapie není řešením všech problémů („k zubaři se Vám nebude chodit líp“). Vždy to bude občas nahoru a dolů – to psychoterapie nezmění. Nicméně pokud Vás negativní aspekty života až tak nerozhodí a díky sebepoznání si dřív uvědomíte, co se děje a dokážete s tím něco udělat, bude to rozdíl.

Jak funguje psychoterapie

Podle definice je psychoterapie léčba psychologickými prostředky, která má za cíl odstranit nebo zmírnit potíže, nemoci nebo poruchy a v jejím průběhu dochází ke změnám v prožívání a chování klienta. Co je však to, co v psychoterapii funguje a dělá ji užitečnou? Jsou to techniky, věk nebo teoretické zaměření terapeuta? A co dalšího ovlivňuje, jaké výsledky bude mít psychoterapeutické počínání?

Když si vzpomenu na sebe a svá studia, byla jsem spíše z těch, kteří byli okouzleni příběhy o tom, co vše se v rámci psychoterapie dá zvládnout a změnit. Věřila jsem v její „kouzlo“. To se nezměnilo.

Jen můj pohled je dnes o něco realističtější a slovo kouzlo bych už nepoužila.

A co vy, ke které skupině byste se přidali? K těm, co příliš nevěří, že se dá psychoterapií něco změnit, nebo k těm, kteří věří v její zázračnou moc? Nebo byste byli někde mezi tím?

• Právě způsob, jakým na psychoterapii nahlížíme, je jedním z faktorů, který přímo ovlivňuje účinek samotné terapie. Naše očekávání a to, zda věříme, že nám psychoterapie pomůže, má 15% podíl na celkovém terapeutickém efektu.
• Podle Michaela J. Lamberta se tak řadí na stejnou úroveň (také 15 %) jako samotné techniky či postupy, které terapeut používá.
• Podíl 30 % pak připisuje tzv. společným faktorům v psychoterapii, které uvedu níže.
• Konečně celých 40 % vlivu Lambert připisuje okolnostem mimo samotnou terapii (osobnost klienta, příznivé vlivy prostředí apod.).

Co to tedy znamená? Zjednodušeně řečeno asi tolik, že pokud věříte, že vám terapie může pomoci, jste nastaveni na změnu a máte‑li podporu ve svém okolí, máte z půlky vyhráno ještě před tím, než zaťukáte na dveře psychoterapeuta. To je dobrá zpráva pro všechny, kteří věří ve vlastní sílu a v to, že mají život ve svých rukou. Horší zpráva pro ty, kteří čekají „kouzelnou radu“, jak rychle změnit svůj život.

Co pomáhá

Pojďme se ale podívat na ony zmiňované „společné faktory“ psychoterapie, které fungují napříč terapeutickými školami a přístupy.

1. Terapeutický vztah. Je to především vztah mezi terapeutem a klientem. Terapeutické spojenectví založené na důvěře a očekávání klienta, že mu terapeut může pomoci. Terapeut nabízí empatické a bezpečné prostředí a klienta přijímá prostě takového jaký je. Mnohdy je to poprvé, kdy klient takové přijetí zažívá. Tento vztah je pak základní podmínkou pro další práci a změnu.

Připojuji se k těm autorům, kteří akcentují právě terapeutický vztah jako hlavní prostředek změny. To, aby mohl dobrý terapeutický vztah vniknout, ovlivňuje mnoho faktorů na obou stranách.

Ať si to uvědomujeme nebo ne, je to také otázka obyčejné lidské sympatie. Zda si dovedeme představit právě tomuto člověku svěřit svá trápení, nebo ne.

Pak se může stát, že i vyhlášený terapeut vám prostě nesedne.

Je to jako s každým lidským vztahem: když si nepadnete do noty, neznamená to, že je něco špatně. Znamená to jen, že potřebujete něco jiného. (Pokud ale nebudete spokojení ani u pátého terapeuta, je potřeba obrátit pozornost k tomu, co se to děje. A u některého přeci jen zakotvit.)

2. Výklad a porozumění svým potížím, symptomům, sobě samému. Terapeutický účinek pak nezávisí na brilantnosti vědeckého terapeutického výkladu, ale spíše na tom, zda je tento výklad pro klienta srozumitelný a může ho přijmout jako smysluplné vysvětlení toho, co se s ním děje. Srozumitelnost a lidskost je tady užitečnější než terminologicky přesný výklad teorie.

3. Emoční uvolnění, katarze. Samotná příležitost ventilovat svoje starosti, potíže a traumatické zážitky s plným emočním doprovodem je dalším významným faktorem posilujícím úspěch terapie.

4. Konfrontace s vlastními problémy. Postavit se vlastním problémům, neuhýbat před nimi. To je způsob, jak se naučit realisticky čelit vlastním problémům a zažít pocit úspěchu, že je dokážu zvládnout.

5. Posílení a podpora. Všichni terapeuti bez ohledu na teoretickou orientaci se snaží posilovat svými slovy a chováním u klienta to, co mu pomáhá, co funguje. A pomáhají tak k opouštění nefunkčních způsobů chování.

Ti, kteří prošli zkušeností psychoterapie, si mohou sami zkusit odpovědět, co fungovalo právě jim. Většinou je to dobře namíchaný koktejl výše uvedených přísad.

Různé cesty, jeden cíl

Když tedy mluvíme o oněch společných faktorech, které fungují napříč psychoterapeutickými školami, znamená to tedy, že všechny jsou účinné stejně? Nebo je snad nějaká účinnější?

Obecně lze říci, že výzkumy neprokázaly významné rozdíly mezi jednotlivými školami a přístupy. V mnohých případech existuje více možností, jak klientovi pomoci ke zlepšení jeho potíží. Velmi odlišné mechanismy mohou vést k podobnému výsledku. Podle Stanislava Kratochvíla jsou možnosti následující:

1. sebezkoumání pacienta v empatickém terapeutickém vztahu
2. terapeutovy interpretace, které pacienta přivedou k náhledu na neuvědomované souvislosti s minulými zážitky a vztahy
3. intenzivní emoční korektivní zážitek
4. náhled s nalezením životního smyslu a získání odstupu od problému
5. účinné řešení aktuálních problémů
6. systematický nácvik žádoucího chování, sociálních dovedností, sebeprosazení nebo desenzibilizace (snížení citlivosti na určité podněty)
7. symptomatické hypnosugestivní ovlivnění nebo autogenní trénink

Z některých výzkumů a klinických zkušeností se zdá, že u některých typů potíží mohou být přeci jen o něco účinnější některé konkrétní přístupy.

• Tak například u konkrétních fobií se doporučuje kognitivně‑behaviorální přístup se svojí technikou desenzibilizace a nácviku.
• Naopak u klientů s pocity životní nespokojenosti, ztráty smyslu života by mohla být vhodnější spíše humanisticky orientovaná rogersovská terapie nebo logoterapie.
• U poruch osobnosti pak spíše analyticky orientované směry (psychoanalýza).
• V současné době je trend k propojování jednotlivých přístupů (integrativně a eklekticky orientovaná psychoterapie). Její zastánci se pak snaží integrovat poznatky a postupy z různých směrů a užívat je ve prospěch klienta.

Nakonec je však opět nejdůležitější zamyslet se nad tím, co právě každý klient hledá a co mu vyhovuje.

Je jasné, že psychoterapie není všemocná. Na druhé straně však může nabídnout něco, co – ověřeno výzkumem i zkušeností – dobře funguje. Cílem tohoto článku není dělat psychoterapii reklamu. Ta si ji buď dělá, nebo nedělá sama. Mým záměrem bylo spíše poskytnout zase trochu jiný vhled do psychoterapeutické kuchyně.

Nabídnout pohled na to, co je možné od terapie čekat, pokud o ní uvažujete. Nabídnout prostor ke zpětné reflexi vaší vlastní zkušenosti s psychoterapií (co u vás vlastně zafungovalo nejvíc?) nebo k reflexi právě probíhající terapie.

Zamyslete se, zda se cítíte v terapeutickém vztahu bezpečně, porozuměli jste víc sami sobě, je to prostor, kde můžete ventilovat otevřeně své pocity, učíte se čelit svým potížím, zda váš terapeut podporuje a posiluje to, co se vám daří.

Co vy sami považujete za nejdůležitější aspekt psychoterapeutické péče, co pomohlo právě vám? Nebo co si myslíte, že by vám nejvíce pomohlo? Jaké jsou vaše představy a fantazie o tom, co byste potřebovali v terapii získat?

Psychoterapie – Wikipedie

Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Psychoterapie je záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem v souladu s vědeckými poznatky.[1]

Historicky je psychoterapie (léčba slovem) jednou ze tří základních léčebných metod. Dalšími jsou chirurgie (léčba nožem) a farmakoterapie (léčba bylinou). V současnosti je psychoterapie jednou z pomáhajících profesí, která se (vedle medicíny, psychologie, léčitelství a dalších) uplatňuje v oblasti péče o zdraví.

V České republice upravuje péči o zdraví nový občanský zákoník. Psychoterapie směřuje k dosažení, obnovení, rozvoji či udržení kvality života klientů tak, aby mohli žít život subjektivně spokojený, a to především v aspektech osobních, zdravotních, sociálních a pracovních. Cílem psychoterapie je dosažení optimálního rozvoje osobnosti a odstranění resp.

zmírnění psychického či fyzického utrpení jedince.

Psychoterapie obvykle probíhá mezi psychoterapeutem a jeho klientem (individuální psychoterapie), klienty z jedné rodiny (rodinná terapie) nebo z nejbližšího společenského okolí, případně skupinou klientů (skupinová psychoterapie). Mluví o svých tématech ve snaze dostat se k jejich hlubším souvislostem, lépe je pochopit, přijmout a někdy i nalézt vhodná vysvětlení nebo řešení.

Postupy, které člověk uplatňuje sám na sobě, ani činnost svépomocných skupin, které nebyly zřízeny psychoterapeutem, se za psychoterapii nepovažují, i když mohou mít úzdravný efekt.[2]

Rámec pro výkon psychoterapie

V Česku není psychoterapie pozitivně legislativně ukotvena, její výkon tedy může být zdravotní či sociální službou anebo službou v oblasti školství. Může být také poskytována jako volná živnost.

Nejpodrobněji je výkon psychoterapie definován v oblasti zdravotnictví, kde působí Česká psychoterapeutická společnost, která je součástí České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.

Etický kodex psychoterapie

Mezi hlavními body kodexu jsou mlčenlivost, definovaný rámec psychoterapie (finanční vyrovnání, pravdivost), zákaz zneužívání klienta pro vlastní zájem (emoční, finanční, sexuální…) a všestranná profesionalita.[3]

I ve světě jsou etické principy psychoterapie velmi podobné a standardizované.

Psychoterapeutické školy

Od počátku dvacátého století se s rozvojem psychologie a psychologických léčebných postupů začala rozvíjet i psychoterapie. Zpočátku byla silně svázána s lékařskou praxí, později se stala samostatným nezávislým oborem. Rozvíjela se především v Evropě a USA.

Psychologové ovlivnění různými kulturami a různými náboženstvími začali klást důraz na různé aspekty lidského myšlení a jednání, k nimž vytvářeli nové teorie a vypracovávali postupy, jak s klientem nejlépe pracovat.

Za necelých sto let existence tak vznikla řada různých psychoterapeutických přístupů, které se často velmi liší a často se liší i jejich účinnost při řešení rozličných druhů problémů. Mnoho moderních psychoterapeutů tak užívá eklektické metody, kdy svůj přístup upravují podle aktuálních potřeb klienta.[4]

Psychoanalýza

Psychoanalýza je psychoterapeutická škola založená Sigmundem Freudem na přelomu 19. a 20. století. Freud zkoumal různé neurotické projevy svých pacientů a na základě vypozorovaných mechanismů začal vytvářet vlastní teorii duševních poruch.

Analyzoval také sny svých pacientů a starou mytologii, což byly oboje významné zdroje informací o lidském nevědomí. Freudovy teorie významně ovlivnily celou psychologii 20. století a psychoanalýzu studovalo mnoho významných psychologů a filosofů.

Psychoanalýza někdy bývá označována jako 1. vídeňská škola psychoterapie.

Existenciální psychoterapie

Psychoterapie založená na existenciální filosofii. Existenciální filosofové jako Søren Kierkegaard, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcel, Martin Heidegger přišli na přelomu 19. a 20.

století s tématy lidské smrtelnosti, osamělosti, stárnutí, odpovědnosti za svoje činy a svobody. Velká část problémů se kterými přichází klienti do terapie se týká právě těchto oblastí.

Proto se objevilo mnoho terapeutů, kteří začali v existenciální filosofii hledat inspiraci.

Mezi významné existenciální psychoterapeuty se řadí: Irvin Yalom, Viktor Frankl a jeho žák Alfried Längle, Rollo May, Ludwig Binswanger, Medard Boss, Ronald David Laing, Emmy Van Deurzen. Ke konkrétním vyhraněným školám tohoto zaměření patří logoterapie či daseinsanalýza, ale i některé obory speciální, např. hagioterapie, přibližující se terapii pastorační.

Humanistická psychoterapie

Vznikala v 50. letech 20. století a je velmi blízká existenciální psychoterapii. Carl Rogers založil na osobu zaměřenou psychoterapii.

Ústředními rysy tohoto směru jsou: akceptace, empatie a aktivní naslouchání bez odsuzování klienta. Klient je veden k většímu sebeuplatnění – tedy k větší schopnosti být sám sebou.

Zlí jazykové nazývají Rogersovskou terapii pro její nenásilný přístup Mhmmterapie.

Mezi další významné psychoterapeuty a psychology řadící se k humanistickému přístupu patří: Alfred Adler, Erik Erikson, Erich Fromm, Otto Rank, Harry Stack Sullivan.

Kognitivní psychoterapie

Rozlišuje se dále na směry:

• racionálně emoční psychoterapie: pomáhá klientovi zpracovat jeho systém přesvědčení o světě, o problému, apod., aby ho převedl k jeho reorganizaci a reorientaci
• kognitivně sociální psychoterapie: práce ve skupině, konfrontace našeho způsobu hodnocení sebe-sama, situace, apod. se skupinou
• kognitivní-behaviorální terapie (KBT): rychlovarná, práce s konkrétním problémem, snaha o změnu chování a myšlení tak, aby se tento problém znovu neobjevil nebo alespoň snížil svou závažnost

Behaviorální psychoterapie

Behaviorální psychoterapie vychází z toho, že veškeré poruchy chování jsou vlastně naučenými reakcemi a je pouze třeba nalézt vhodnou přeučovací metodu.

Kognitivně behaviorální terapie

Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je druh terapie obvykle používaný k léčbě depresí, úzkostných poruch, fóbií, poruch příjmu potravy a podobně. Spočívá v nahrazení patologických modelů chování modely, které jsou pro život vhodnější a racionálnější. Další snahou je objevit postupy, na nichž se jasně projeví posun v klientově myšlení či chování.

Systemická terapie

Filozofickým pozadím systemické terapie je radikální konstruktivismus a sociální konstrukcionismus. Je jednak reakcí na rozvoj přírodních věd a kybernetiky „sebepozorujících se systémů“, jednak vznikla z potřeby překonat expertní modely psychoterapie.

Terapeut není nezúčastněným expertem působícím „zvenku“, ale vytváří spolu s klientem/y tzv. „terapeutický systém“.

Léčba tedy není kauzálním ovlivňováním směrem od odborníka ke klientovi, ale společným procesem, který vede k navyšování příležitostí vyvolat změnu systému zevnitř.

Gestalt terapie

Gestalt terapie je psychoterapeutický přístup založený na osobní odpovědnosti a zážitku tady a teď. Ve 40. a 50. letech 20. století ji založili Fritz Perls, Laura Perlsová a Paul Goodman.

Transformační systemická terapie

Transformační systemická terapie (Satirovská transformační terapie) vychází z modelu růstu založeném Virginií Satirovou a rozpracovaném jejími žáky, který klade důraz na osobnost terapeuta. Terapie je zážitková a zaměřená na pozitivní změny, k posílení sebeúcty, odpovědnosti, schopnosti rozhodovat a kongruence.

Satiterapie

Satiterapie je český psychoterapeutický přístup založený na léčbě všímání (všímavost = sati) si skutečně probíhajících procesů prožívání, které se vyskytují mimo dosah slov.

Je to psychoterapie integrující techniky psychodramatu, pohybového a výtvarného vyjadřování pro zvnějšnění prožívání s postupy zaměřenými introspektivně za účelem získání osvobozujícího vhledu do životně důležitých souvislostí.
Hlavním představitelem je Mirko Frýba.

Transpersonální terapie

Je metoda transpersonální psychologie, využívající k léčbě psychických poruch a závislostí nestandardní metody práce s pacientem. Jednotlivé postupy veskrze přejaty z tradiční medicíny přírodních léčitelů.

Patří mezi ně například holotropní dýchání ve spojení s muzikoterapií, binaurální vlny, vjemová deprivace či aplikace psychedelik. Léčba spočívá v navození stavů hluboké meditace, sebereflexe, tranzu a uvolnění cesty k podvědomí za účelem reintegrace osobnosti.

Jedním ze zakladatelů transpersonální psychologie a jejích metod léčby je též psychiatr českého původu Stanislav Grof. Ten se svojí ženou vyvinul v 70. letech metodu holotropního dýchání.

Uvedená metoda je založena na principu nefarmakologického docílení stavů blízkých stavům po požití psychotropních látek. Zároveň slouží též k docílení perinatálních prožitků, jejich znovuprožití a zakomponování do celku lidské psychiky.

Patogenetická psychoterapie

Patogenetická psychoterapie je druh kauzální psychoterapie založený na koncepci psychologie vztahů V. N. Mjasiščeva.

Integrovaná psychoterapie

Integrované terapie využívají principů více terapeutických metod. Známá je Integrovaná psychoterapie manželů Knoblochových, psychiatrů českého původu, kteří emigrovali do Kanady.

Terapeutické sezení

Trvá zpravidla 45–90 minut. Mělo by být jasně prostorově ohraničené a je pravidlem, že co je řečeno v průběhu sezení, nedostává se za hranice místnosti. Výjimku tvoří pouze případy, kdy je např. v ohrožení něčí život, nebo kdy se klient přizná k vraždě.

Výjimky jsou dány trestním zákoníkem č.40/2009 Sb., konkrétně § 367 (Nepřekažení trestného činu) a § 368 (Neoznámení trestného činu). Trestní zákoník stanovuje případy, kdy je nutné mlčenlivost porušit.

Mlčenlivost je dále upravena odlišně pro psychoterapeuty ve zdravotnickém a nezdravotnickém zařízení[zdroj?].

Online psychoterapie

Pojmem online psychoterapie se označuje terapeutický proces, při němž nedochází k osobnímu setkávání terapeuta se svým klientem. Videorozhovor je veden na dálku, přičemž se využívá různých online platforem.

Výsledky studií naznačují, že efekt videorozhovoru je pro některé terapie srovnatelný s osobním rozhovorem, v některých případech dokonce i lepší[5][6].

V případě terapie na dálku však vyvstává na straně terapeuta vyšší nárok na vytvoření pevného terapeutického vztahu.

Významní terapeuté

• Alfred Adler
• Ludwig Binswanger
• Medard Boss
• Milton Erickson
• Erik Erikson
• Sigmund Freud
• Hans Eysenck
• Viktor Emil Frankl
• Eugene Gendlin
• Stanislav Grof
• Karen Horneyová
• Carl Jung
• A.I. Kašpirovskij
• Ferdinand Knobloch
• Ronald David Laing
• Alfried Längle
• Abraham Maslow
• Rollo May
• Jakob Levy Moreno
• Albert Pesso
• Fritz Perls
• Carl Rogers
• Virginie Satirová
• Burrhus Frederic Skinner
• Harry Stack Sullivan
• Irvin Yalom

Reference

1. ↑ Stanovy spolku Česká asociace pro psychoterapii, z.s. [online]. Česká asociace pro psychoterapii, z.s., 2017-10-12 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
2. ↑ Vymětal, J., Úvod do psychoterapie, Grada, Praha 2003; Vymětal, J., Obecná psychoterapie, Grada, Praha 2004; Yalom, I., Chvála psychoterapie, Portál, Praha 2003.
3. ↑ http://old.lf3.cuni.cz/etika/eticky_kodex_ceske_psychoterapeuticke_spol.pdf Archivováno 11. 3. 2012 na Wayback Machine.
4. ↑ Bruchová, H., Základy psychoterapie, Triton, Praha 1997; Kratochvíl, S., Základy psychoterapie, Portál, Praha 1997, 2000, 2006; Prochaskya,J., Norcross, J., Psychoterapeutické systémy, Grada, Praha 1999.
5. ↑ ANDERSSON, Gerhard; CUIJPERS, Pim; CARLBRING, Per; RIPER, Heleen; HEDMAN, Erik. Guided Internet-based vs. face-to-face cognitive behavior therapy for psychiatric and somatic disorders: a systematic review and meta-analysis. World Psychiatry. 10. 2014, roč. 13, čís. 3, s. 288–295. Dostupné online [cit. 2020-04-17]. ISSN 2051-5545. DOI 10.1002/wps.20151. (anglicky) 
6. ↑ COOK, Jonathan E.; DOYLE, Carol. Working Alliance in Online Therapy as Compared to Face-to-Face Therapy: Preliminary Results. CyberPsychology & Behavior