Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci

Prvorozené děti jsou chytřejší než jejich sourozenci. Mohou za to i rodiče

Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci Zdroj: Pixabay

Souboj sourozenců o to, kdo je lepší, hezčí, silnější nebo chytřejší, zná asi každý, kdo není jedináčkem. Podobné soupeření zná i světová literatura, která vznikala napříč stoletími a odborníci se tedy rozhodli, že tuto otázku jednou provždy zodpoví.

Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci Další 2 fotkyDalší 3 fotky Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci

Hádali jste se někdy se svým sourozencem o to, kdo má pravdu a kdo je inteligentnější? Na tuto otázku nejspíš neexistuje jednoznačná odpověď a možná ani není úplně na místě, protože každý jedinec je něčím výjimečný. Přesto se američtí vědci rozhodli najít na tuto otázku odpověď. 

Výsledky jejich výzkumu možná nepotěší některé z mladších sourozenců. Vědci totiž přišli na to, že větší inteligencí disponují právě starší sourozenci. Podle názoru odborníků za tímto rozdílem nestojí vývoj plodu při těhotenství ani žádné vrozené vady. Důvodem nižší inteligence a horších kognitivních schopností je přístup rodičů k výchově svých mladších dětí.

Podle výzkumníků mají rodiče s každým dalším narozeným dítětem tendenci být o něco uvolněnější ve svém přístupu k výchově. S prvním dítětem je vše nové a rodiče jsou často velmi opatrní a dychtiví udělat vše správně. Jakmile ale získají ve výchově určité zkušenosti, některé potřeby svých dětí přestanou považovat za tak podstatné. 

Vědci Jee-Yeon K. Lehmann, Ana Nuevo-Chiquero a Marian Vidal-Fernandez během svého výzkumu vycházeli z informací, které poskytli mladí Američané ve věku od 14 do 21 v průběhu posledních 40 let. Podle výzkumníků vývoj dítěte velice ovlivňuje také přístup matky, kdy během dalších těhotenství již budoucí maminky nebývají tak opatrné a mohou podstupovat větší rizika. 

Slabší kognitivní schopnosti, které se projevují již před nástupem do školy a mají celkový vliv na budoucí profesní život, má tedy podle vědců na svědomí prvopočáteční výchova rodičů, která zároveň může ovlivňovat úroveň inteligence mladších potomků. 

Přesto je třeba si pamatovat, že každý případ se liší. Výchova nemůže vždy zůstávat stejná, jelikož právě díky zkušenostem, které rodiče během výchovy prvorozených získávají, jim umožňují poskytnout dobrou péči svým dalším dětem. Je to přirozený proces, který přichází s určitým časem a nutným vývojem. 

Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci Další 2 fotkyDalší 3 fotky Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci

Proč bývají mladší sourozenci dobří sportovci a starší géniové? Jak ovlivňuje pořadí narození úspěch?

Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci

Zdroj: Techinsider.io

Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Říkáte si, zda za úspěch vašeho sourozence nemůže prostě jen spočívat ve výhodě pořadí, ve kterém se vyklubal na svět? Ano, ale ne bezvýhradně. Zdá se však, že odteď budete mít lepší argument pro zdůvodnění vašeho neúspěchu než jen „smůlu v životě“…

Už si jen najít příslušné studie, které dokazují, že jste coby mladší/starší sourozenec ve výhodě. Záleží totiž na oblasti úspěchu – mladší sourozenci vynikají v něčem jiném než ti starší.

Prvním jmenovaným se zjevně více daří v baseballu a bavičství. Alespoň podle zjištění, která učinil psycholog Adam Grant z Pensylvánské univerzity v knize Originals: How Non-Conformists Move the World.

Mnoho ze špičkových hráčů baseballu byli benjamínci. A stejně tak úspěšní komici.

To starší bráchové či ségry se dle studií vyznačují většími ambicemi, zvlášť když dojde na vzdělávání. Současně také dosahují lepších výsledků v IQ testech i byznysové sféře.

Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci

Mohlo by Vás zajímat:

12 vlastností, které mají rodiče úspěšných ratolestí společné

Podle Granta jsou starší sourozenci úspěšnější z hlediska konvencí. „Vyrůstají ve světě dospělých, kteří jsou obecně chytřejší než děti, a chtějí je potěšit. A způsob, jakým toho docílí, je, že uspějí konvenčním způsobem,“ uvedl psycholog.

Na závěry související s pořadím narození a úspěchem je ale třeba se dívat s odstupem, varuje.

„Je opravdu náročné testovat velké množství těchto mechanismů a ještě neproběhl řádný výzkum, abychom mohli skutečně vysvětlit proč se co děje. Ale myslím, že je několik věcí, které se pravděpodobně dějí,“ láká na další čtení.

Dle teorií evoluční psychologie soupeří každé dítě o pozornost rodičů. Jde na to ale různým způsobem. Jedna ratolest se snaží zaujmout hereckými schopnostmi, druhá excelentními studijními výsledky, třetí například výraznými sportovními výkony.

Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci

Mohlo by Vás zajímat:

Chcete mít z dítěte výjimečnou osobnost? Tři základní rady odborníků pro rodiče

A i z tohoto pohledu má prvorozenec nespornou výhodu. V získávání pozornosti nemá konkurenta, a tak se mu ono místečko dobývá snáz. A je v jasně lepší pozici, co se týče fyzické i mentální kondice – je pochopitelně těžší být silnější nebo chytřejší než starší sourozenec.

Ovšem už není tak nedosažitelné převálcovat staršího sourozence vtipem. Proto, jak jsme zmínili v úvodu, bývají úspěšní komici většinou ti mladší ze sourozenců.

A stejně tak sportovci. To proto, že mají laťku přirozeně nastavenou od začátku výš, když trénují po boku standardu, který představuje starší sourozenec. Podívejte se třeba na Larryho, o sedm měsíců staršího bratra legendárního basketbalisty Michaela Jordana. Jejich otec vždycky hovořil o Larrym jako tom synovi, který je skutečným basketbalovým talentem.

Zdroj: Tech Insider

Prvorození, smůla, nejste o nic chytřejší než vaši mladší sourozenci Přidejte si magazín Lifee.cz na hlavní stránku Seznam.cz

Prvorozený, prostřední nebo nejmladší? Vědci odhalili, jaký je rozdíl v povaze sourozenců

Je lepší být nejmladším, prostředním nebo nejstarším dítětem? To je otázka, kterou si pokládají nejen sourozenci a rodiče, ale také vědci. Aktuálně to ale vypadá, že vědecká obec na tuto spletitou otázku konečně našla odpověď.

Zatímco prvního potomka úzkostlivě hlídáte, vaříte mu z bio zeleniny a každý den vyváříte látkové pleny, s příchodem druhého miminka začnete uctívat příkrmy ve skleničkách a jste ráda, když si z obchodu přivezete balík jednorázových plen.

Rozdíl mezi výchovou prvorozeného potomka a jeho mladšího sourozence se následně podepíše i na samotném chování dítěte.

Tohle tvrzení alespoň zastávají vědci, kteří přišli s osobnostními rysy, které jsou příznačné pro nejmladší, prostřední a nejstarší děti. 

PRVOROZENÉ DÍTĚ

Vědci z University of Illinois si vzali pod drobnohled 377 000 školáků, kteří měli sourozence. Následně zjistili, že nejstarší sourozenci jsou extrovertnější, příjemnější a často i svědomitější než jejich mladší brácha či ségra.

K podobnému závěru dospěla také studie Institutu pro sociální a ekonomický výzkum University of Essex, která nejstaršího sourozence popsala jako nejambicióznějšího člověka z rodiny.

Vypadá to, že prvorozené děti mají v čáře života vepsaný úspěch, neboť i průzkum provedený v roce 2007 ukázal, že u prvorozených je o 55 % vyšší pravděpodobnost, že založí společnost nebo budou jinou formou podnikat. 

V kostce to tedy znamená, že nejstarší sourozenec je extrovertní, milý, svědomitý, chytrý a organizovaný. To není špatné skóre, že?

O prostředních dětech se často mluví jako o outsiderech, kterým se nedostává pozornosti  rodičů. V jistém ohledu je toto tvrzení pravdivé, avšak to neznamená, že z prostředních dětí vyrostou špatné osobnosti.

„Přestože jsou prostřední děti lehce zanedbávané, v dlouhodobém hledisku z toho můžou těžit. Stávají se samostatnějšími, myslí mimo krabici, necítí tlak k přizpůsobení se, a především jsou empatičtější,“ tvrdí Katrin Schumann, autorka knihy The Secret Power of Middle Children.

Zároveň jsou prostřední děti týmovými hráči, kteří oplývají trpělivostí a důvtipem. 

Ruku na srdce, nejmladší děti disponují velkou výhodou. Zatímco jejich dva sourozenci měli pevně nastavené hranice, nejmladší děti si častokrát dělají to, co se jim zlíbí. To potvrzují i vědci z univerzit v Readingu a Birminghamu, kteří tvrdí, že nejmladší děti mají mentalitu rebelů.

Benjamínci se jednoduše nebojí riskovat, jsou nekonvenční a dobrodružní. Podle studie YouGov se nejmladší sourozenci považují za pohodovější a veselejší lidi než jsou jejich starší sourozenci.

„U mladších sourozenců je větší pravděpodobnost, že budou zábavnější a uvolněnější,“ poznamenali vědci pro Stylist. 

Poznali jste se v této charakteristice? Nebo si myslíte, že se vědci mýlí?

ČTĚTE TAKÉ: Děti bez rodičů aneb když na dítě „nemáte čas“

  • Tweet
  • Whatsapp

Být ten druhý: Když si nejdůležitější člověk v tvém životě přivede domů novou lásku

Pak ale přišel ten den. Sedl si k tobě, hrozně vážně. A podíval se ti do očí:

„Víš, zlato, mám tě tak šíleně moc rád, že jsem se rozhodl pořídit si ještě jednu takovou prima kočku. Za pár dní přijede a bude tu s námi bydlet, už napořád. Byl bych moc rád, kdybys na ni byla hodná, aby se tu cítila dobře – bude spát s námi v ložnici, dáme jí tam novou postel, jo?

Budete mít zájem:  Jak přestat kouřit a nepřibrat?

Jestli tě miluju? To víš, že jo. Ale ji taky.“

Sedíš a koukáš jak puk. To jako myslí vážně? Bude tu s námi nějaká druhá? Copak já už mu nestačím? Co jsem udělala špatně?

Ale on nevidí, že sedíš jak zařezaná, a klidně mluví dál.

„Jo a prosím tě, až přijede, dáme jí nějaký tvoje věci, co říkáš? Ty, co už nepotřebuješ, tu taštičku třeba, jak jsi ji dřív vždycky nosila s holkama do kavárny. A nějaký oblečení po tobě, jo? Stejně už je ti malý, jak ses spravila. Uvidíš, až se nějak sžijete, budete si spolu rozumět. Bude to prima, neboj!“ pohladí tě po zádech.

Nemůžeš tomu pořád uvěřit. A vůbec, vůbec si to nedokážeš představit.

Jenže za pár dní ta druhá fakt přijela

Je mladší než ty, štíhlejší, a všechno se točí jen kolem ní.

„Koukej, jak je roztomilá! Ty oči, ty její nožičky, no nelíbí se ti?“ rozplývá se nad ní od rána do večera. A ty to musíš poslouchat.

Přitom se ti chce jenom křičet: „Tak se z ní nepokaď!“ A v noci se choulíš do peřiny, tečou ti slzy a prosíš, ať se něco stane… ať zase vypadne, odkud přišla, a všechno je jako dřív.

Jenže spíš ještě přitvrdilo.
Celé dny se musíš koukat na to, jak se tvůj milovaný s tou novou holkou mazlí. Hladí ji, pusinkuje, pořád ji na rukou nosí – a ty jako bys byla najednou vzduch.

Už s tebou ani nemluví tak mile jako dřív.

Váš společný čas – i to láskyplné šuškání před spaním, které jsi tolik milovala – se smrsklo na pár požadavků:

Umej si ruce! Pořádně!
Ukliď si tady ty věci, kdo v tom má pořád šlapat! Ať si Adélka neublíží!
Už máš připravený pyžamo?
A zuby! Zuby, kočko, bez těch nejdem to postele!

Za pár týdnů tě pošle mezi lidi, aby ses doma s Adélou nenudila, že prý potřebuješ kolektiv. Ještě jsi tam nikdy nebyla. Doprovodí tě tam, abys nebyla nervózní, ale u dveří se samozřejmě rychle rozloučí a zmizí.

Zkoumáš to svoje nový místo i ty cizí lidi a šéfku, co na tebe nějak divně kouká, když se o polední pauze rýpeš v obědu, a je ti smutno. A on, tvůj milovaný, je s tou druhou holkou a užívá si to s ní.

Nemyslíš na nic jinýho, než jak je jim spolu doma dobře, jak se smějou a pusinkujou.
Ale jak přijdeš domů ty, najednou je to zase samý:

Dávej trochu pozor, ať jí neublížíš.
Buď rozumná, víš, že Adélka je mladší.
Půjč jí tu kabelku, nic ti s ní přece neudělá.

Všechno v tobě bublá, ale držíš se. Pro něj.

Jednou jste takhle s Adélou v obýváku. Ona leží na gauči, zase si začala vymejšlet a fňukat, a na tebe už je to moc. Už nemůžeš.

Chceš do tý holky nejradši kopnout. Jo, kopnout. Fyzicky jí ublížit

Jako by v tobě něco bouchlo, vůbec to nemůžeš ovládnout… najednou jdeš a praštíš ji vší silou po hlavě.

„Ty pitomá Adélo! Já tě tak nenávidím! Nejradši bych tě vyhodila z okna!“

Adéla začne ječet.
Tvůj milej ve vteřině přilítne z kuchyně a křičí na tebe: „Co to děláš, prosim tě?“ A ty brečíš, chceš vybrečet všecku nespravedlnost, ale on tě neslyší. Snažíš se mu vysvětlit všechno, co cítíš… Ale on tě neposlouchá. Jen ji.

Bere do náruče Adélku a utěšuje ji. Na tebe se pořád mračí.
„Jdi mi radši z očí! A přijď, až se naučíš chovat. Jsi starší, měla bys už mít trochu rozumu!“

Eéé, zdá se vám to nějak přitažené za vlasy?

Není.
Něco podobného se děje ve spoustě rodin.

Našim prvorozeným dětem.

Uff. Takhle nějak se totiž můžou cítit, když se do rodiny „přistěhuje“ nové miminko.

Všechno je ze dne na den vzhůru nohama. Máma s tátou mají najednou míň času na Lego a z dlouhatánského čtení pohádek a tulení před spaním je najednou pět minut. Člověk si nesmí ani zakřičet, když si hraje na indiány, aby nevzbudil malýho.

A taky už musí napořád být „ten starší, rozumnější“. Dělit se o svoje milovaný věci, o který se nikdy dělit nemusel. I o tátu a o mámu.

A mít za to všechno navrch toho nového vetřelce rád

Jasně. Někdy není příchod nového miminka tak dramatický, jako jsme ho právě vymalovali. Rodiče dělají všechno pro to, aby to pro staršího syna nebo dcerku bylo pohodové, aby se mu nepřestali věnovat, našli si vždycky čas i pro něj…

A moc chtějí, aby se ti dva měli rádi. Aby ten starší mladšího dobře přijal a dával na něj i trochu pozor, když leží na gauči. A neublížil mu. A tak staršímu trpělivě vysvětlují:

Adélka je ještě malinká. Ona mě teď hodně potřebuje, víš.
Tak mu to na chvilku půjč, vždyť si toho tvýho medvídka jenom prohlídne. Musíš se naučit s bráškou dělit.
Nemůžeš tady nechávat to Lego na zemi, když teď máme brášku. Aby si neublížil.

A pak najednou, i přes veškerou péči a vysvětlování,

ten prvorozený vyštěkne něco příšerného:

To mrňavý mimino je tak hrozně otravný, mamii!
Nenávidím ho!
Mami, kdy už půjde zase pryč?
Chci bejt zase s váma sám!
Nejradši bych ho vyhodil z okna!

Nebo ho prostě jenom tak bezdůvodně bouchne, když ho na minutku spustíte z očí. Aby to mrně naschvál brečelo.

A vám se skoro zastaví srdce. Proč dělá tak hnusné věci?

Proč na něj žárlí, i když mu každý den dáváte pořád stejnou porci pusinek, čtete knížky, když mimi spí, snažíte se mu všechno vysvětlit… A někdy si spolu přece docela hezky hrajou…
Tak proč najednou taková nenávist? Co se s ním děje?

Jestli vám na začátku čtení, při představě, že si váš milovaný muž (nebo žena) přivede domů někoho dalšího, na moment zatrnulo, tak už máte půlku odpovědi na tuhle otázku. Možná jste si sáhli na ten pichlavý pocit ohrožení, že už nejste první a jediní, který může trápit i vašeho prvorozeného.

Strach, že ta „nová milenka“ je prostě lepší a milovanější než já

– když se teď všechno točí kolem ní – může uvnitř pěkně bolet. A jednoho dne bouchne. Všechny ty pocity vybublají ven.

A rodič se vyděsí, ta nenávistná slova z té pidiaturní pusinky jsou pěkný šok. A tak první, co z něj vyletí, aby tu zlobu rychle zarazil, vypadá většinou nějak takhle:

Cos to řekla? Ty seš ale ošklivá holka!
To není hezký, tohle říkat.
Musíš na něj být hodná, vždyť je to tvůj bráška!
To tě teda nebudu mít ráda, když takhle ubližuješ sestřičce.

Jenomže když zrovna máte na někoho obrovský vztek, že vám bere to nejmilejší, milovanou mamku a tátu, tyhle věty vám k sourozenecké lásce nijak nepomůžou.

Jen vás utvrdí v pocitu, že jste nějak horší

Děláte sestřičce nebo bráškovi něco ošklivého a mamka s tátou se na vás zlobí. A ten malej má zase navrch!

Možná už příště budete radši mlčet a tu žárlivost na „vetřelce“ schováte pod deku. Kde bude číhat, až vám zas jednoho dne přeteče. A tak pořád dokola… Co teda s tím?

Pojďte se zkusit na celou tu zlobu a ubližování mladšímu kouknout trochu jinak.

Co když je to jen volání: „Mamko, taťko, nezvládám to.“? A ta náhlá otevřená nenávist je vlastně dobré znamení?

Když vám totiž dítě umí upřímně říct, že ho malý sourozenec štve

a že ho vlastně nemá rád, znamená to taky, že k vám pořád chová absolutní důvěru. A nebojí se vám říct pravdu, o tom, jak se uvnitř cítí. Místo toho, aby to před vámi schovával.

A když svoje pocity neskrývá, najednou máte příležitost mu s nimi pomoct. Navíc, když se těchhle „ošklivých“ emocí honem neleknete a rychle je nezakážete, často zjistíte, že za nimi stojí něco míň strašidelného, než si v první chvíli myslíte.

Že toho mladšího možná nesnáší jen trochu. A možná vlastně vůbec

  • Jen se mu to všechno nějak nastřádalo a chtělo to najednou ven, že už nemá tolik mámy a táty pro sebe.
  • Nebo ho štve, že na něj teď častěji sypeme ty příkazy a požadavky – od té doby, co je tu ten mrňous – i když si to třeba ani neuvědomujeme.
  • A neumí to jinak říct.
  • A jak mu s tím teda pomoct?
    Až se bude prvorozený na mladšího zase vztekat a žárlit:
Budete mít zájem:  Pacienty po mrtvici možná čeká lepší péče

Nelekněte se a pojďte se s tou nenávistí seznámit

Nemusíte být psycholog ani vymýšlet složité analýzy. Jen ho poslouchejte, místo abyste ho rychle zarazili. A třeba i klidně zopakujte, co vám říká.

Osudové pořadí sourozenců: Jak ovlivní váš život?

Foto: Syda Productions, Shutterstock.com

Sourozenecké konstelace zkoumají vztahy v rodině s ohledem na to, kolikáté dítě v rodině jste. Charakteristiky jednotlivých kategorií mohou být přiléhavé, ale své vždy sehraje atmosféra v rodině, láska a přijetí. Jak to bylo či je u vás doma?

Zalovte v paměti.

Byl starší brácha na výsluní? Všechno se promíjelo mladší ségře? Nebo jste jako jedináček trpěli? Vaše dětské zážitky ovlivnily, v jakého člověka jste dospěli, jaké zaměstnání jste si zvolili či jací rodiče jste. Psycholog Alfred Adler přišel zhruba před sto lety s teorií, že důležitou roli hraje právě to, zda jste v rodině prvorozený, druhorozený, benjamínek nebo jedináček.

Abyste se mohli najít v různých typech osobností, je třeba si ujasnit, podle čeho hledat. Jedináček nemá sourozence – a je za něj považován i ten, jehož bratři či sestry jsou o pět a více let starší nebo mladší (sourozenecké spojení už není natolik pevné).

Pokud máte jen starší sourozence (a ten nejblíže vám je starší maximálně o pět let), pak se hledejte v kolonce benjamínek. Pocházíte-li z rodiny s více než třemi dětmi a nebyli jste nejmladší ani nejstarší, pak na vás platí charakteristika prostředního.

Dvojčata se v našem výčtu nenajdou (ani když mají staršího nebo mladšího sourozence), protože jejich vztahy nejvíce ovlivňuje vzájemná rivalita a „stejnost“.

Vůdčí role, cílevědomost a perfekcionismus. To jsou vlastnosti vojevůdců, ale i vědců, lékařů či právníků. Ostatně z prvních 23 astronautů ve vesmíru bylo 21 prvorozených nebo jedináčků. Na první děti se nějakou dobu upírá pozornost celé rodiny, což většinou způsobuje jejich přání zavděčit se.

Anebo se přehnané ambice promítnou do touhy dávat si příliš vysoké cíle. Obojí může v dospělosti plodit stres a přepětí. Přesto v kombinaci se zodpovědností a svědomitostí (často měli na starosti mladší sourozence) se může prvorozený stát intelektuálně založeným, profesně úspěšným člověkem.

  • Naučte se říkat ne, jen tak poznáte své meze.
  • Snažte se využít svého puntičkářství ve prospěch celku.
  • Dejte prostor smyslu pro humor, i když je to někdy hodně těžké.

Druhé dítě má vyšlapanou cestičku. Rodiče jsou zkušenější, nejsou tolik ve stresu a to se promítá do pohodové povahy potomka. Druhorození nezažili, že by měli všechno jen pro sebe, takže jim nedělá problém spolupracovat.

Díky tomu jsou méně bázliví a úzkostní než jejich starší sourozenci. S těmi jsou však stále srovnáváni (dotahují staršího, chtějí mít svá práva, touží po uznání), což přináší i výhody: jsou smířlivější a ochotní ke kompromisu.

Ještě více se schopnost diplomacie projeví u prostředních ze tří dětí. Jsou mezi mlýnskými kameny a často nevědí, na kterou stranu se přiklonit. Vyrostou z nich empatičtí vyjednavači, kteří se snaží uhladit neshody. Často hledají pomoc vně rodiny, takže mají hodně přátel a často odcházejí z domu jako první. Díky své houževnatosti si dovedou prosadit svou.

  • Pěstujte svou schopnost vyjednávat a nacházet nové cesty.
  • Co nejvíce využijte jedinečný postoj k různým věcem – kreativita se cení.
  • Zřejmě jste společenský člověk, ale pozor na rozmělňování energie mezi příliš mnoho cílů.

Foto: bbernard, Shutterstock.com

Druhorození a prostřední bývají hodně společenští a umějí to s lidmi

O benjamíncích se traduje, že jsou rozmazlení a všechno se jim promíjí.

Psycholog Kevin Leman s tím však ve své slavné knize „Sourozenecké konstelace“ nesouhlasí: „Nejmladší děti jsou většinou srdečné, nekomplikované, veselé, jsou rády středem pozornosti – takoví malí klauni, které má každý rád.

“ Rodiče jsou ve výchově benevolentnější, na druhou stranu jsou nejmladší zvyklí, že kromě rodičů jim pomáhají i starší sourozenci, proto v dospělosti mívají problém s převzetím odpovědnosti. Celý život se chovají jako bezstarostní snílci.

  • Asi vám bude nejvíce sedět práce lidmi a pro lidi, takže budete excelovat jako zdatný obchodník nebo manažer, ale také třeba herec či bavič.
  • Ovládejte se při touze být za vtipného, někdy se to nehodí a vy to nepoznáte.
  • Pravděpodobně nejste moc na pořádek, tak s tím radši něco udělejte.

Foto: Solis Images, Shutterstock.com

Práce s lidmi – to bývá to pravé pro benjamínky

Zvláštní kategorie jsou děti, které vyrůstají samy. Jsou odmala obklopeny dospělými, mívají názory neadekvátní věku a mohou působit směšně.

Nežijí v konkurenci, proto se mnohem častěji chovají nezištně a jsou zvyklí se spolehnout hlavně na sebe.

Bývají středobodem světa rodičů, což se při svobodné výchově může promítnout do netolerance až panovačnosti, v případě autoritativního přístupu rodičů se z jedináčků vyklubou ambiciózní jedinci s nepřiměřenými nároky na sebe.

  • Neustále si kontrolujte svůj zápřah a nenechte se dohnat do stavu přetížení.
  • Vyhledávejte ke spolupráci lidi o hodně starší – vycházíte s nimi dobře, rozvíjejte to.
  • Nejste někdy sobečtí a egocentričtí? Hlídejte si to!

Nenašli jste se v žádné kategorii? Nezoufejte. Jde jen o jednu teorii, která přirozeně nesedí na každého. „Sourozenectví si nevolíme, je nám dáno jako celoživotní blízký vztah.

Každý nově příchozí jedinec změní dosavadní chod rodiny a dynamičnost vztahů. Od sourozenců se dítě učí.

Odkouká stejně dobře úklid stolu po jídle jako nejrůznější lumpárny staršího bratra,“ podotýká psycholožka Milena Magdalena Raková.

„Podle nejnovějších výzkumů sourozeneckých vztahů se navíc ukázalo, že v této oblasti panují velké mýty. Nicméně pokud rodiče vsadí na láskyplnou péči a citlivý přístup k dětem, mohou si ušetřit spoustu nepříjemností,“ uzavírá psycholožka.

Jste rodiči menších dětí? Třeba vám rady přišly vhod!

Jak nás v životě ovlivňují sourozenci?

Ty jsou jedinečné z mnoha důvodů. Kromě toho, že většina lidí má alespoň jednoho sourozence, se kterým vyrůstali, je vztah s bratrem či sestrou unikátní v tom, že jde většinou o ten životně nejdelší. Své sourozence známe často déle než své přátele, v dětství s nimi navíc trávíme nepoměrně více času.

Podle některých psychologů jsou sourozenecké vztahy unikátní navíc v tom, že propojují dětský svět se světem dospělých – starší bratr či sestra může mladšího sourozence pohlídat a převzít tak krátkodobě pozici rodiče. Zároveň jsou sourozenci často i našimi přáteli v tom stejném smyslu jako naši vrstevníci.

Z psychologických výzkumů také víme, že sourozenci mohou mít přímý vliv na náš rozvoj v dětství – například tak, že plní roli společenských vzorů nebo partnerů. Jednoduše řečeno, utvářejí nás tím, jak se chovají a s kým nás seznámí. Jejich vliv navíc může být jak pozitivní, tak negativní – můžeme se jim chtít podobat, nebo se naopak za každou cenu snažíme být naprosto odlišní.

Sourozenecká rivalita

Podle Alfreda Adlera, proslulého psychologa a zakladatele individuální psychologie, jsou vztahy, a především rivalita mezi sourozenci, dokonce primární hnací silou v psychologickém rozvoji jednotlivce. Adler v narození mladšího sourozence vidí především traumatický zážitek pro dosavadního jedináčka.

Ten ztrácí výsadní postavení u rodičů a je nucen se dělit o jejich pozornost i prostředky. Jak obě děti rostou, přetrvává mezi nimi tento souboj, při kterém se často uchylují ke snahám lišit se od sebe navzájem.

Podle Adlera jde o logický postup; pokud dítě nalezne nové cesty a objeví nové prostory, ve kterých může vytvářet svou identitu, bude si moct alespoň v některých oblastech udržet výsadní postavení nad svým rivalem. Díky tomuto postupu, který Adler nazývá deidentifikace, se navíc sníží napětí a zlepší sourozenecké vztahy.

Intenzivní vývoj dětské mysli je podobnými stimuly silně ovlivňován a jejich účinky nemizí časem, ale stávají se integrální součástí osobnosti. Tímto způsobem nás vztah s našimi sourozenci formuje a ovlivňuje po celý život.

Své sourozence navíc můžeme vnímat také jako spoluhráče při přípravě do života. Můžeme s nimi testovat hranice a zjišťovat, kam až je v pořádku zajít. Díky každodenním interakcím vzájemně ovlivňujeme své chování. A toto ovlivňování opět může jít oběma směry. Pokud například děti vyrůstají v nestabilním rodinném zázemí, můžou si být vzájemnou oporou a upevňovat tak svůj vztah.

Budete mít zájem:  Dechovou zkoušku na alkohol ovlivní i směs do ostřikovačů!

Pokud je však sourozenecký vztah konfliktní, mohou se v něm utvářet negativní vzorce chování, které často eskalují v násilí či agresi i mimo něj.

Podle několika průzkumů mají konflikty mezi sourozenci v dětství spojitost s problémy ve škole, šikanou nebo zneužíváním návykových látek v pozdějších letech.

Pokud dochází i k nějaké formě šikany, zvyšuje se riziko rozvoje deprese v brzké dospělosti.

Když děti učí rodiče

Síla sourozeneckých vztahů sahá natolik daleko, že nás může ovlivnit i nepřímo skrze rodiče. Hned několik studií z posledních dvou desetiletí přišlo s předpokladem, že starší sourozenci dávají rodičům možnost tzv. otestovat své dovednosti a doladit nedostatky, čímž účinně zefektivní své rodičovství u dalšího potenciálního potomka.

Tzv. learning-from-experience model (model učení se zkušeností) tak poukazuje na to, že rodiče u svých dalších dětí často využívají efektivnějších rodičovských technik a stylů, čímž snižují napětí a stres v rodině.

Pokud má však starší sourozenec pocit, že se rodiče k mladší sestře nebo bratrovi chovají láskyplněji a pozorněji, může to přispět ke špatným vztahům mezi sourozenci.

Méně upřednostňované dítě může kvůli této skutečnosti navíc tíhnout k problémům v budoucnu.

Nakonec podle odborníků mohou sourozenci ovlivnit i naše akademické úspěchy.

Klasická sociologická teorie například tvrdí, že zvyšujícím se počtem členů sociální skupiny se zvyšuje i zatížení jejích prostředků, které musí být rovnoměrně distribuovány.

Pokud tedy například rodiče pro prvorozené dítě spořili každý měsíc 1000 Kč, po narození druhého dítěte se po přerozdělení prostředků domácnosti sníží tento příspěvek na 500 Kč.

Ze studií pak vyplývá, že čím více dětí žije v domácnosti, tím nižší je pravděpodobnost, že některé z nich, především ty mladší, dosáhnout vyššího vzdělání. Populační studie v 60. letech pak tento předpoklad potvrdily, když nalezly přímou spojitost mezi počtem sourozenců a dosaženým vzděláním.

Pohádky i hollywoodské trháky

Symboly sourozenců je pak prorostlé i kulturní nevědomí společnosti, v jejíchž četných archetypech epických bratrů a sester se skrývá potenciál tohoto všudypřítomného jevu.

Proč epických? Kromě literárního významu epika, kdy termín popisuje jakýkoliv příběh nebo vyprávění, je výraz často používán k popisu (až napřirozeně) hrdinských činů, kterých je například v řeckých bájích hojný počet – namátkou například zmiňme záchranu Orestea jeho sestrou Élektrou nebo Proknéinu pomstu Téreovi za to, že znásilnil její sestru Filomélu.

Od dětských pohádek přes mytologii po kapitoly z Bible, sourozenci a jejich konfigurace se opakovaně dostávají do popředí mnoha původních příběhů. Z mnohých příkladů můžeme zmínit například Kaina a Ábela, Romula a Rema nebo, pro využití modernějšího hávu, Thora a Lokiho.

I v klasických či moderních zpracováních pohádkového materiálu najdeme různé druhy sourozeneckých vztahů, od Popelky a jejích nevlastních sester po Elsu a Annu z disneyovského hitu Frozen. Sourozenecký konflikt nakonec utváří i diskurz asi nejznámější tragédie všech dob – Hamleta.

Tyto a podobné grandiózní narativy a zmíněné teoretické podklady pak vytvářejí rámec, ve kterém můžeme zkoumat individuální zkušenosti. S tou svojí se pro článek svěřil Petr (24), který vyrůstal jako mladší ze dvou sourozenců v domku nedaleko Prahy. Z dětství si vzpomíná na časté potyčky se svou o dva roky starší sestrou.

„Ona mi vlastně dělala mámu, když máma odjela. Měla tendenci mi přikazovat, ale myslím si, že to dělají všichni starší sourozenci,“ říká Petr. Jejich vztah mu v dětství přišel nucený, „rodiče chtěli, abychom se bavili, hráli si,“ vzpomíná. I dnes je jejich vztah spíše formální.

Na otázku, zda si myslí, že ho sestra nějakým způsobem dlouhodobě ovlivnila, odpovídá kladně. „Představovala něco, co nikdy nechci být. Její styl chování, to byl vzor, jak to nedělat. Když na mě byla hnusná, tak se to nakonec obrátilo v moji přízeň.

Když mi říkala, že jsem budižkničemu, dalo mi to energii a sílu to udělat,“ říká rozhodným hlasem. „Řekl bych, že to je důvod, proč jsem dneska tak tvrdohlavý a neústupný“ dodává.

O poznání jinou zkušenost má Julie (25), která vyrůstala s rodiči a o devět let mladším bratrem v bytě v Brně. Ta kvůli svému věkovému náskoku často obstarávala hlídání a zastávala tak i roli pečovatele. I tak se, když byl bratr starší, často hádali.

„Byli jsme oba v blbém věku, já v pubertě a brácha v takové té malé předškolní pubertě. Takže já jsem byla vždycky otrávená, když jsem pro něj musela do školky, a jeho zase bavilo mě otravovat,“ popisuje Julie. Role pečovatele s ní ale podle jejích slov tak trochu zůstala.

„Teď když je brácha v pubertě a já už bydlím jinde, cítím, že mu chybím. A mrzí mě to. Zároveň je takový otrávený a odtažitý, ale třeba je to věkem,“ dodává ustaraně. A cítí se dnes nějak ovlivněná? „Určitě. Viděla jsem vyrůstat člověka od miminka po kluka, co je vyšší než já.

Dalo mi to nějaký vhled do toho, jak to funguje a vypadá. A myslím, že i díky tomu mě tak zajímá psychologie.“

S jen o pár let starší sestrou pak vyrůstala Alena (27) z Prahy. S tou jsou si dost blízké, nebylo to tomu ale vždycky. „V dětství a pozdějších letech jsme se praly a hodně jsme se hádaly.

Já byla za žalobníčka, který hned běžel za rodiči, když mi něco řekla nebo udělala… Asi od mých šestnácti let máme mnohem lepší vztah než v dětství nebo v pubertě. To už jsme se obě uklidnily a já více či méně překonala svoje emo období.

Sestra odcházela na vysokou a odjížděla na Erasmus, tak už to nebyla taková ‚ponorka‘,“ vysvětluje si posun v jejich vztahu. Dnes cítí, že je jí sestra v životě oporou, na kterou se může spolehnout. „Určitě pomáhá vědomí, že máte někoho, komu se můžete svěřit.

Neumím si představit, že bych byla na všechno úplně sama… Na druhou stranu mě umí tak trochu pobídnout a řekla bych, že její názor má pro mě váhu, takže se podle něj budu řídit spíš než podle názoru někoho jiného,“ popisuje Alena roli své „starší a zkušenější“ sestry.

Silný vliv sourozenců na vývoj osobnosti vidí i psycholožka Mgr. Petra Týnovská. „Jsem přesvědčená o tom, že sourozenci nás významně ovlivňují. Sourozenci jsou vlastně první většinou podobně staří lidé jako my, se kterými se setkáváme, se kterými se učíme komunikovat, sžívat.

Sourozenci pro nás také představují naše blízké, s nimiž se už od útlého dětství porovnáváme anebo třeba soutěžíme,“ říká. Zároveň zdůrazňuje i důležitost pořadí, v jakém se děti narodily. „Existují teorie, podle kterých je pozice v rodině významná. Ty jsou i v obecném povědomí lidí. Psycholog Kevin Leman o pozici dětí v rodinném systému napsal zajímavou knihu Sourozenecké konstelace.

“ V té se mimo jiné dozvíte, že nejstarší sourozenec má tendenci být precizní a zodpovědný, což údajně vychází z jeho pozice nejstaršího sourozence, který je zvyklý „už od mala brát ohled na mladší sourozence,“ vysvětluje Mgr. Týnovská. Nejmladší Benjamínek je naopak konfliktnější, ale také průbojnější.

A pozice prostředního dítěte? „Prostřední dítě má často nelehkou pozici, protože se zdá, jako by nebylo ničím zvláštní – chvíli zažije roli nejmladšího, potom je zase v roli staršího vůči benjamínkovi.“

Tyto teorie by se však podle Týnovské neměly brát jako univerzální odpověď na vývoj lidské osobnosti v dětství. „Všechny tyto postřehy jsou pouze hypotézy, protože každý člověk je jiný a jedinečný a je potřeba ho tak vnímat, ať už se narodil v jakémkoliv pořadí,“ zdůrazňuje.

Sourozenci na život

Nejnovější dostupné poznatky z oborů psychologie, sociologie či antropologie přináší stále nové informace dokazující, jak různorodý a zároveň intenzivní mají sourozenci vliv na osobnostní rozvoj jednotlivce.

Jejich komplexnost však poukazuje nejen na sílu tohoto fenoménu, nýbrž také na jeho senzitivní a křehkou povahu, která způsobuje, že sourozenecké vztahy jsou velmi náchylné ke změnám ve svém prostředí. Jak se vyvine ten váš, nemůžete předpovědět.

A stejně jako si nevybíráme své rodiče, i sourozence si vylosujeme čirou náhodou. Jediná jistota je, že ve vás vaši bratři a vaše sestry zanechají dojem na celý život.

Autor: Nikol Kováříková

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector