Proč se v Česku prodává cibule až z Nového Zélandu?

Nový Zéland, jedna z nejvzdálenějších zemí světa, kterou můžeme navštívit, se nachází 18 135 km od České republiky, hluboko uvnitř Tichého oceánu.

Nejbližším sousedem je mu severozápadně položená, 2000 km vzdálená, Austrálie, jejíž ovšem není součástí. Územně se nachází na tzv. ponořeném kontinentu Zélandie.

S Austrálií potomtvoří širší region Australasie, jenž je součástí Oceánie.

Dalšími nejbližšími sousedy jsou pak na jihu položená Antarktida a na severu malí ostrůvky jako je Nová Kaledonie, Fiji a Tonga.

I přesto, že se může Nový Zéland na první pohled zdát v porovnání se sousední Austrálií velmi malý, je jeho rozloha v porovnání s Evropou překvapující. Zaujímá plochu 268 680 km². 

To je:

  • o trochu méně než Japonsko 
  • o trochu více, než Spojené království
  • více než 3,5 násobek České republiky
  • v porovnání s Evropou by zasahoval od jihu Francie až po Dánsko 

Proč se v Česku prodává cibule až z Nového Zélandu?

Zdroj: commons.wikimedia.org

Podnebí je na severu země převážně subtropické s četnými srážkami a průměrnými teplotami okolo 18 stupňů. K jihu pak průměrné teploty klesají až k dvanácti stupňům. Převládají západní větry a západní pobřeží tak zužují četné srážky.

Vzhledem k obráceným ročním obdobím je nejtepleji po Novém roce, kdy jsou teploty podobné našim letním.

Vzduch je tu více oceánský a vlhký, za to slunce tu má naopak, kvůli slabé ozonové vrstvě nad územím celého Nového Zélandu i Austrálie, mnohem větší sílu. Zimy jsou podstatně mírnější.

Alespoň do té doby, než začne foukat z jihu – tedy z Antarktidy, což je nejbližší a poslední pevný bod na jih.

TIP: Více o ozonové díře nad územím Nového Zélandu se dočtete v našem článku Ozonová díra, více o počasí a jednotlivých ročních obdobích naleznete v článku Počasí.

Samotný Nový Zéland je tvořen dvěma hlavními ostrovy – Severním a Jižním oddělenými Cookovým průlivem, jižně položeným Steward Islandem a několika dalšími menšími ostrůvky.

Ze západu jej omývá divoké Tasmanovo moře a z východu Pacifik

Oba ostrovy mají podlouhlý tvar a z žádného místa v zemi to tak nemáte dále než 130 kilometrů k oceánu. Pokud byste však chtěli cestovat vzdušnou čarou z nejsevernějšího bodu na ten nejjižnější, čeká vás více než 1500 kilometrů cesty. I to přináší zemi velkou klimatickou rozmanitost.

Severní ostrov je celkově osídlenější. Nachází se zde na jižním pobřeží jak hlavní město Wellington, tak také největší novozélandská město Auckland, které je hlavní cestovatelskou i obchodní tepnou nacházející se na severovýchodě ostrova. 

Z hlediska geologie se tento ostrov se vyznačuje členitým pobřežím a písečnými plážemi. Pokud máte dost přeplněných evropských pláží, zde budete jako v ráji. Obvod země je jedna velká pláž. Ta nejdelší, kde se opravdu tlačit nebudete, má všeříkající název Ninety mile beach a vyzkoušet si tu můžete i jízdu autem. 

Ve střední části Severního ostrova se nachází geologicky aktivní oblast plná sopek (4 činné),gejzírů a horkých pramenů. V jeho jižní části pak naleznete nížiny.

Nejvyšší horou Severního ostrova, kterou můžete znát také z proslulého filmu Pán Prstenů jako Horu osudu, je 2797 m vysoká hora Ruapehu.

Celkově nejvyšší pohoří se však nachází na Jižním ostrově.

Nejběžnější dopravou na Jižní ostrov je kromě letadla také zhruba 3 hodinová plavba trajektem, který vyráží několikrát denně přes Cookovu úžinu z hlavního města Wellingtonu.

Jižnímu ostrovu, který je celkově mnohem pustější a divočejší, dominují zasněžené Jižní Alpy se svým 3754 metrů vysokým nejvyšším vrcholem Nového Zélandu jménem Mount Cook. Na východě od Alp se rozkládají rozsáhlé roviny, na západě divoké pobřeží tvořené hustými pralesy. Samotný jihozápadní cíp se pak skládá z hlubokých a turisticky proslulých fjordů.

Největším městem Jižního ostrova je Christchurch, který je známý svým uměleckým nádechem. Naleznete tu ale také turisticky nejpopulárnější městečko Queenstown, známé pro své nejrůznější adrenalinové aktivity. 

Kromě krás přírody tu máte také jedinečnou příležitost setkat se s nejrůznějšími živočišnými druhy v divoké přírodě, a to od tuleňů a tučňáků, přes delfíny a velryby, až po vzácné druhy ptáků, mezi něž patří i samotná ikona Nového Zélandu, nelétavý pták kiwi. Jedním z nejproslulejších měst pro pozorování vodní fauny je pak východně položené městečko Kaikoura.

TIP: Více o jednotlivých zvířecí populaci Nového Zélandu naleznete v článku Fauna.

Pokud si chcete udělat reálný obrázek o zemi, nestačí navštívit pouze vybranou oblast. Rozmanitost Nového Zélandu nezná mezí a při cestování napříč ostrovy nebudete ani věřit, kolik různorodé krásy se může na tak relativně malý ostrov vejít.

Z DRUHÉHO KOPCE: Klukovské vzpomínky 124

Sedím a poslouchám své oblíbené rádio. Muzika je přerušována reklamami. Proč ne? Rádia se tím dnes živí. Většinou se snažím reklamy ve své hlavě vypínat. Protože jsem se vrátil z nákupu, z předvánočního nákupu, jsem ještě rozpumpovaný.

Nebylo to ještě semifinále, je týden před svátky, ale nerudných a rvoucích se bab v pletených čepicích bylo již víc než dost.

„Globus, tady je ještě svět v pořádku!“ hlásí rádio. Hm, v pořádku, no jak se vezme. Když jsem viděl na pultu cibuli, země původu Nový Zéland, tak mi to moc v pořádku nepřipadalo.

Krucinál, který idiot dováží cibuli z Nového Zélandu? Všetatská cibule, to byl pojem. A rozhodně po týdnu doma ve špajzu neshnila jako sajrajt z Nového Zélandu. Nebo česnek z Číny. Nejenom, že nemá žádnou chuť, ale dočetl jsem se, že ani živiny, pro které je zdravé jíst česnek, neobsahuje. Tak proč ho dováží přes půl světa? Taková blbost obchodníků mě uráží.

Proto zásadně nekupuji cibuli a česnek z druhé polokoule. Banány, jasně ty u nás nerostou, pomeranče a mandarinky navzdory globálním oteplencům také ne, ale základní zelenina, která byla i za vlády jedné strany běžně dostupná, kupodivu v naší zemi roste a bývala u nás pěstována. V tom krámě, kde je ještě svět v pořádku, jsem si koupil zahradní žampiony.

Na nálepce jsem se dočetl výrobce Česká houba Soběslav, země původu Polsko! No, za Karla IV. by to nebyl problém, ale mám dojem, že česká houba dnes nemůže růst v Polsku – nebo mi něco uteklo.

V jiném super-hyper jsem koupil anglickou slaninu. Na nálepce bylo podivuhodné zjištění: výrobek obsahuje 100% vepřového masa, 10% čehosi, dalších 20% něčeho jiného, a tak když jsem si to sečetl, dalo to dohromady asi 160%! Ta procenta navíc mě vrátila do doby úderníků, kteří dokázali plnit plán na 150%.

Prohlížel jsem vakuové balení a marně jsem hledal, kde tak mohou být ta procenta navíc ukryta. Nikde nic, vám musím říct. Je to prostě zábavné čtení, ty nálepky. Nebo víno. Koupíte si víno. Jmenuje se třeba Cabernet Sauvignon, země původu Chile. Krásná cizojazyčná nálepka, výrobce Villa Vinium, Chile.

Koupil jsem si jiný Cabernet, tentokrát z Jižní Afriky, a hleďme, výrobce opět Villa Vinium. Vím, že třeba naši hrdí moravští vinaři plní do láhví víno z celého světa a je tam jenom napsáno “země původu“, ale nálepky jsou stejné. Tady to byl i jiný typ lahve. Dokonce i chuť byla naprosto stejná.

Že by vinaři v Jižní Africe dokázali vyrobit naprosto identické víno? Kde se ten pokrok zastaví! Nebo spíš, bůhví, kde to vlastně vyrobili.

Nevím kolik tak může stát doprava metráku cibule z Nového Zélandu. Kolik spálí letadlo leteckého petroleje za dejme tomu 20 hodin letu, to si dokážu spočítat, ta cena za kterou se prodává, je naprosto nereálná.

Na druhou stranu nás ale nikdo nenutí takovou blbost kupovat.

No jo, kde ale seženu českou cibuli, mrkev, celer a brambory? Že by se to vozilo na Nový Zéland, aby letadla nelétala prázdná? Doprava od tuzemských výrobců musí stát promile nákladů na dopravu takové ptákoviny z Nového Zélandu.

Kam se poděly výpěstky našich zemědělců? Nebo se všichni zbláznili z fotovoltaiky či z řepky? Začaly v Praze „farmářské trhy“. I zašel jsem tam, že si konečně koupím dobrý, český česnek a naši cibuli. Koupil jsem a byl jsem spokojený. Horší to bylo s uzeninami.

I když se tam jeden výmluvný řezník neustále prsil, že má maso z domácí udírny, a protože jsem miloval maso, které kdysi Jarda Vlček, můj soused udil, nechal jsem se svést.

Byla to velká chyba, byl to stejný sajrajt bez chuti, jaký mají v každém řeznictví, rozdíl byl pouze v ceně, toto bylo podstatně dražší.

Pražské tržnice předělali na krámy a Vinohradská, stejně tak i Smíchovská umírají na oubytě. Druhdy slavný Pavilon (Vinohrady), přestavěný na exklusivní obchody, se pomalu vyprazdňuje, Smíchov, kde byla Delvita a teď je tam něco jiného, také zrovna nekvete.

Snad jenom tržnice v Rytířské prosperuje, protože na Václaváku si sice můžete koupit tuny padělků českého křišťálu a různé jiné dreky jako české suvenýry od rusky mluvících obchodníků, ale zkuste se najíst křišťálu. Mám za to, že by škrábal v břiše, takže ta tržnice byla až do nedávna jediným místem, kde si člověk mohl normálně nakoupit .

Trh na Havelském náměstí? Co to je za trh, když tam prodávají zeleninu z velkoobchodu, nikoliv od pěstitelů?

A tak jenom můžeme vzdychat nad francouzskými a italskými filmy, kde hospodyňky ráno běží na trh nakoupit čerstvou zeleninu. O tom se nám může jenom zdát, a to i na malých městech. Tam každý něco pěstuje, nadává na to, jak je draho, ale nenapadne ho prodat to blbým Pražákům. Nadávání je totiž jednodušší!

Další úžasnou reklamu má Lidl. Při příjemné country si stopne jinoch s kytarou autobus plný dam v krojích. Pak je záběr na kupující v Lidlu: všechny dámy jsou v kostýmcích a v lodičkách jak od Manola Blahnika.

Nechodím do tohoto řetězce zase tak často, ale nikdy jsem tam něco takového neviděl! Běsné baby v pletených čepicích a v cibelíňákách a na nohou komisky, to ano, takové tam jsou skoro všechny, ale slušivé kostýmky a lodičky?

Chtěl jsem vás, moji milý čtenáři varovat před vánočním běsněním! Já nemám ještě ani pořádně nakoupeno. Každý rok si slibuji, že to nenechám na poslední chvíli Když se vrátím promrzlý ráno z práce, jsem schopný jenom vypít hrnek čaje a zalézt do postele. Tam mám dojem, že vydávám praskající zvuky, jako motor auta, když chladne. S tím rozdílem, že já se ohřívám.

Musel jsem zařídit spoustu věcí a nějak se mi to vyškublo. A přitom nepatřím k těm, co nadávají na Vánoce. Já je miluji! Vzpomněl jsem si na jednoho kolegu. Ten si každý rok koupil láhev rumu a zabalil ji do vánočního papíru.

Když se rozbalovaly dárky a došlo na ni, ptal se: “To je od tebe, maminko? Ne? Tak od vás, děti? Také ne? Tak to musí být od Ježíška!“

Užijte si Vánoce s tím, koho máte rádi, držte v onu magickou noc někoho blízkého za ruku. Pamatujte si, že se vždy najde nějaká ruka, která po tom touží!

***********

Proč se v Česku prodává cibule až z Nového Zélandu? Knihy si můžete objednat zde

Vypadá krásně, až k nakousnutí. Ale nemá chuť ani vůni. Většinou je ze Španělska a je jak ze zkumavky.

3.11.2011

Česnek z Číny, cibule z Austrálie, rajčata ze Španělska, jablka z Nového Zélandu, máslo z Polska, drůbeží maso z Brazílie nebo vajíčka z USA. To je realita dneška. Prý máme jíst zeleninu, je zdravá. Opravdu?

Možná mám smůlu, protože vím, jak má zelenina chutnat. Děda měl pár akrů půdy v polabí, na kterých pěstoval pro rodinu od rajčat přes okurky až po brambory všechno. Přesně vím, jak má vonět čerstvě utržené rajče, jak má chutnat.

Většina zeleniny, která je na pultech supermarketů, pochází z Almerie ve Španělsku. Tato oblast, dříve chudá, je nyní zeleninovou fabrikou Evropy. Vše, co se tu vyrábí, se pro supermarkety rovnou balí a expeduje. Ze satelitu Almerie vypadá, jako bílý flek od moře až k horám.

Od hektarů fólií se odráží slunce až oslepuje. Záměrně mluvím o výrobě, protože zdejší zelenina nikdy neviděla půdu, která by jí dala chuť. Rostliny jsou pěstovány na zcela neutrálním vulkanickém substrátu, vodu a hnojivo dostanou hadičkou v odměřeném množství po sepnutí senzoru.

Almerie ve Španělsku vypadá z vesmíru jako bílý flek…

Pěstovány jsou speciálně vyšlechtěné odrůdy, které se nekazí a mohou se sklízet dříve, než dozrají. Tak, aby přežily transport na pulty obchodů a stále vypadaly jako čerstvě utržené. Prostě k nakousnutí.

A krom chuti také bez vitamínů, protože ty zabilo kontrolované dozrávání a cesta.

Pokud chcete vitamíny a trochu té chuti, v podstatě se Vám vyplatí kupovat zeleninu mraženou, protože ta byla zpracovaná uzrálá, v místě a šokově.

Španělé se způsobem výroby netají, tyto informace Vám ochotně zdělí, mluví o svých postupech na internetu a jsou na své dílo hrdí. A na chuti a zápachu prý intenzivně pracují celá výzkumná oddělení. Bojují dnes zejména s konkurencí v severní Africe, která s každým rokem roste, je plná pesticidů, ale za lepší cenu.

Cena je to, co rozhoduje!

Dokud budou lidé vybírat podle ceny, supermarkety ji vždy zajistí. Co na tom, že zelenina nebude z polabí a pocestuje přes půl světa. Co na tom, že se to nedá pozřít. Jen když to dobře vypadá a moc nestojí. Co na tom, že zemědělství u nás je mrtvé, jen o tom možná ještě neví…

Aktualizace 4.12.2011

Tento odstavec opravuji. Cena vždy nemusí být zárukou kvality. Špekáčky, které viděly maso doopravdy nekoupíte za 40,- Kč/Kg, ale je řada potravin, které za rozumnou cenu překonávají zavedené a často předražené značky. Pro příklad kečup:

Při dnešním nákupu jsem si vzpomněl na výsledky dTestu a zkusil jeden z výborně hodnocených kečupů. Za rozumnou cenu, na rozdíl od drahých a zavedených značek, uvařených ze všeho možného a nahnilého, jen ne z rajčat. A bez pesticidů.

Kečup s logem řetězce, který bych se dosud neodvážil vhodit do košíku. Tím spíš, že je to často jediné, co malý syn jako ostatní děti jí a proto jsem na kečupech nikdy nešetřil. A hle, mé chuťové buňky si vzpomněly na dětská léta.

Tak to má chutnat!

Který to byl? Nepovím. Zjistíte to spolu s dalšími nezávislými testy na stránkách dTest.cz za SMS. Podpořte také tento projekt. Co dělají má smysl…

Farmářské trhy jsou šancí, ale ne spásou.

Nabízejí zemědělcům prodávat své výpěstky za adekvátní cenu bez navyšování obchodníky. Praxe ale ukázala, že zemědělec v sezóně musí makat a ne stát každý víkend u stánku. A ne všechen zaručeně český česnek nebyl z Číny.

Oslavujeme, že lidí je 7 miliard. Krků hladových po jídle a ropě. O dobrých rajčatech si prý mám nechat zdát, za chvíli prý bude naší spásou červ a mořská řasa. Dobrou chuť.

Autor: Beryl

Převzato: http://pravdu.cz/

Luxus jménem cibule: Proč je letos tak drahá? A kdy zlevní?

Formulář pro opuštění okresu. Kde ho najdete, kam ho budete potřebovat Břetislav Lapisz

Za kilogram žluté kuchyňské cibule platí v současnosti zákazníci tuzemských obchodů i bezmála čtyřicet korun. V jednom z ostravských marketů platil zákazník za kilogram cibule stejnou částku jako za kilogram banánů z bio produkce.

Cibule. Ilustrační foto | Foto: Deník / Jiří Kopáč

Cibule, druh kořenové zeleniny, který zřejmě pochází ze Střední Asie, kde původně rostla jako planá rostlina. V bedýnkách nebo regálech prodejců nikdy nechyběla, brali jsme jako samozřejmost, když jsme ji nakupovali v cenách kolem dvanácti či třinácti korun za kilogram.

Přečíst článek ›

Od počátku roku se její ceny šplhají nahoru. „Letošní aktuální ceny, a to nejen cibule, jsou dány loňskou neuspokojivou úrodou prakticky po celém světě. První signály přicházely už loni v létě, kdy neúroda v Indii a vyšší poptávka z Číny zvyšovaly ceny na světových trzích. Neúroda v Evropě tento nedostatek ještě umocnila.

Situaci v zásobování tuzemských obchodů následně zhoršila nízká míra soběstačnosti ČR. Ta se u zeleniny pohybuje okolo 35 procent, u cibule je situace o něco lepší. Přesto jsme i u cibule v zimních a jarních měsících závislí na dovozech, převážně z Polska a Nizozemska,“ uvedl Petr Hanka, předseda Zelinářské unie Čech a Moravy.

Dovedete si představit jídelníček bez cibule? Hlasujte v ANKETĚ pod článkem

KDY CENA KLESNE?

Podle něj lze pokles cen očekávat až s příchodem nové sklizně. Sklady v Nizozemsku jsou totiž podle něj takřka prázdné a dovozy z Egypta a Nového Zélandu jsou nedostatečné.

Přečíst článek ›

„První sklizně ozimé cibule s natí už jsou na pultech našich obchodů. V druhé polovině května očekáváme začátek sklizně řezané ozimé cibule, následovat budou porosty sazečky. Založené plochy však nedokáží zcela vyrovnat poptávku, a tak radikální snížení cen očekávám nejdříve v srpnu se začátkem sklizně jarních cibulí,“ doplnil Petr Hanka.

Podle něj ale zdražily prakticky všechny druhy zeleniny s výjimkou skleníkových, u těch jsou výnosy dlouhodobě stabilní.

Extrémní nárůst ceny se projevil například u petržele. Ceny za kořenovou petržel se v ostravských obchodech v uplynulém týdnu pohybovaly od 89,90 do 114 korun za kilogram.

Mrkev (v prodejnách měli někde už i novou sklizeň z Portugalska) nakupovali zákazníci za ceny na úrovni 30 korun.

U brambor se ceny pohybovaly od 20 do 30 korun, na pultech se začínají objevovat rané brambory z Egypta či Španělska.

K TÉMATU

  • Tři otázky pro Milana Babora, provozovatele České jídelny v Ostravě-Mariánských Horách:
  • Kolik cibule měsíčně při přípravě vašich jídel spotřebujete?
  • Znamená to, že jste museli jít s cenou nahoru i u vaší nabídky jídel?
  • Dá se cibule v české kuchyni něčím nahradit?

Denně se u nás naobědvají zhruba dva tisíce strávníků. V nabídce máme denně deset až dvanáct druhů hotových jídel. Cibule spotřebujeme měsíčně zhruba 500 kilogramů, obdobná je spotřeba i u zelí. Mrkve do našich jídel dáme zhruba 300 kilogramů a u brambor to vychází za měsíc kolem tuny. Pokud si spočítám, že třeba u cibule, petržele a některých dalších druhů zeleniny šly ty ceny proti loňskému jaru nahoru o sto procent, tak to pro nás znamená opravdu citelný nárůst nákladů. V posledních týdnech ale výrazně zdražilo i vepřové maso, odhadem o 35 procent.Ceny našich jídel jsme neměnili. Je ale jasné, že kvůli už zmíněnému zdražování zeleniny a dalších klesla výrazně naše marže. Hodně netrpělivě čekáme, až se na našem trhu objeví raná zelenina z nové sklizně.V tradiční české kuchyni to bez cibule nejde. O tom, že bychom našim hostům měli přidávat do pokrmů nějaké umělé výrobky, které by ji mohly, ale jen u některých jídel a opravdu jen částečně nahradit, vůbec neuvažujeme. Přečíst článek ›
Investujte do svého zdraví. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.

Tento článek jste si mohli přečíst díky předplatnému Deník Klubu

Nahravá se anketa

13.5.2019

  • potravina,
  • Egypt,
  • luxus,
  • Česko,
  • Nizozemsko,
  • Ostrava,
  • Čína,
  • Indie,
  • Cibule,
  • Střední Asie,
  • Evropa

Škoda Superb servisní knížka, koupeno v CZ Toyota Auris první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Škoda Octavia první majitel, koupeno v CZ, nehavarované Škoda Superb Škoda Yeti první majitel, servisní knížka Volkswagen nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CDN, předváděcí vozidlo Volkswagen Transporter první majitel, koupeno v D Ford Tourneo Custom první majitel, koupeno v D, nehavarované + PRODAT AUTO

Cibule z Nového Zélandu je úchylka. Místo práce je třeba více zdanit znečištění, radí analytik

„Tak jsme se rozmazlili, že očekáváme, že všechno budeme mít okamžitě a v té nejvyšší kvalitě. Už skoro není cesta zpátky,“ říká v Pro a proti prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Zdůrazňuje ale, že není rolí obchodníků vést zákazníky k odpovědnosti za životní prostředí a některé z daleka dovážené položky vyřadit z nabídky: „Většina plýtvání potravinami není v obchodech, ale na straně zákazníků, kteří nakoupí a pak to nespotřebují.“

„Pokud chceme českou produkci, tak za ni musíme být ochotni zaplatit. A Češi na to jsou zvyklí,“ tvrdí Prouza a uvádí příklad českého česneku, který vytlačil ten čínský.

Mírná většina lidí se prý ale stále dívá především na cenu, a to je třeba změnit – dokud se ekonomice daří.

Lidé dnes mají pocit, že potraviny jsou levná komodita. A to je důvod, proč s nimi plýtvají. Ale není rolí obchodu, aby uměle zvedal ceny. Tomáš Prouza

Prouza kritizuje i to, jak potraviny nakupuje stát: „Rakousko umožňuje zvýhodnit nákup potravin do škol, nemocnic atp., pokud mají krátký dodavatelský řetězec – nedováží se přes půl světa.“ Tímto způsobem by například kraje mohly podpořit lokální zemědělce.

Zdaňme znečištění

Analytik think tanku Glopolis Vojtěch Kotecký poukazuje na to, že letošní rok je mimořádný, protože kvůli loňskému suchu je nedostatek dokonce i zeleniny, která se může dlouhodobě skladovat, například cibule.

Kotecký oceňuje, že obchodníci začínají tlačit na své dodavatele, aby se chovali ekologicky, a ilustruje to na příkladu krmné sóji dovážené především z Jižní Ameriky.

Klíčoví hráči na trhu se proto před 13 lety dohodli, že se do Evropy přestane dovážet sója z míst, kde v roce 2006 byl deštný prales. Díky tomu se podařilo výrazně zpomalit odlesňování na asi třetinovou úroveň.

„Současné české zemědělství je postavené na velkovýrobě za každou cenu a maximalizaci zisku – a nesnaží se přizpůsobit měnící se krajině,“ kritizuje Kotecký s tím, že tyto podniky přirozeně nahradí ti, kdo dokáží o půdu pečovat lépe.

Nemůžeme dlouhodobě dovážet cibuli z druhého konce světa. Někdy dovážíme tyto plodiny i v letech, kdy není sucho – jen proto, že jsou na globálním trhu levnější, než je dokážeme vypěstovat. Vojtěch Kotecký

„Nový Zéland je úchylka – pět tun cibule odtud nebo tři metráky ze Senegalu jsou marginální případy. Ale loni jsme také dovezli tisíc tun z Egypta, což opravdu nedává smysl,“ upozorňuje Kotecký s tím, že část viny na tom nese stát, který nastavuje podmínky v ekonomice.

Podle analytika je proto místo práce potřeba více zdaňovat znečištění a čerpání přírodních zdrojů: „Pro obchody je daleko smysluplnější neplatit lidi tady, a naopak dovézt potraviny z velké vzdálenosti, protože za všechno to znečištění a palivo skoro nic neplatí.“

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector