Na co je dobrá lesní koupel?
Je až s podivem, že v dnešní době zaměřené na zdravý životní styl, plné fotek našich dokonale zdravých jídel, zaručených tipů a triků pro naše zdraví a psychickou pohodu, kdy trhy praskají ve všech díky všem “superfoods” potravinám a ostatním super věcem, po nichž díky dobře cíleným reklamám prahneme, nám uniká jedna zásadní věc: V jednoduchosti je krása. A v případě toho, co můžeme skutečně udělat pro naše zdraví, platí toto rčení dvojnásob.
Už jsme několikrát zmiňovali, jak obrovský přínos pro náš organismus a obecně pro nás, lidi, má příroda.
Asi pro všechny ty technické vymoženosti, pro neustálé překonávání našich hranic, je snadné podlehnout myšlence, že člověk je na této planetě tím nejdůležitějším.
Ale brzy, bohužel, podle naléhavých varování všech vědců světa to ani nebude trvat tak dlouho, nám naše planeta dá pocítit, jak bezvýznamní tu jsme. Protože to my potřebujeme přírodu, ne ona nás.
To, jak je pro nás příroda nesmírně důležitá, je nejen léty prověřená praxe, ale v současné době i předmět mnoha výzkumů. A právě výzkum s názvem Shinrin yoku, japonského profesora Qing Li dává této pravdě ještě hlubší význam.
Co je to ta lesní koupel?
Pokud jste o metodě profesora Li ještě nic neslyšeli, možná vás pojem “lesní koupel” (či lesní koupání) může poněkud zaskočit. Neznamená to totiž, že někde uprostřed lesa vlezete do vyhřáté vany plné pěny. Ačkoliv, ani taková forma relaxace by nemusela být úplně špatná 🙂
Všichni jistě dobře víme, jak dobře se v přírodě můžeme cítit. Známe to už celá staletí. Zvuky lesa, vůně stromů, sluneční světlo prosvítající listy, svěží, čistý vzduch – tyto věci nám dávají pocit bezpečí a pohodlí.
Uvolňují náš stres a skoro jako zázrakem odplaví všechny naše starosti. Uklidňující prostředí lesa nám pomáhá relaxovat a jasněji přemýšlet. Pobyt v přírodě může zlepšit naši náladu, dodat nám energii a vitalitu, osvěžit a omladit nás.
Právě v Japonsku si tyto benefity, které můžeme snadno z přírody čerpat, moc dobře uvědomují, a proto už léta praktikují něco, co se nazývá lesní koupel neboli shinrin-yoku. Slovo shinrin v japonštině znamená “les” a slovo yoku pak “koupel”.
Shinrin-yoku tedy znamená přesně koupání v lesní atmosféře a vnímání lesa jako takového všemi našimi smysly.
Nejde o žádné speciální cvičení, turistiku, nebo třeba jogging. Jde o to být jednoduše v přírodě, spojovat se s ní našimi smysly zraku, sluchu, chuti, vůně a dotyku. Shinrin-yoku je jako most. Otevřením našich smyslů překlenuje mezeru mezi námi a přirozeným světem.
Nikdy jsme nebyli tak daleko od splynutí s přírodním světem a tak odtrženi od přírody. Do roku 2050 se předpokládá, že 66% světové populace bude žít ve městech (zdroj zde). A dále podle studie sponzorované Agenturou pro ochranu životního prostředí průměrný Američan tráví 93% svého času uvnitř budov.
Ale dobrá zpráva je, že i malé množství času stráveného v přírodě může mít dopad na naše zdraví. Dvouhodinová lesní lázeň vám pomůže odpojit se od technologií a zpomalit. Přivede vás do současné chvíle a zbaví vás stresu.
Kdo je Qing Li?
Autor celého konceptu Lesní koupele, profesor Qing Li je docentem Ústavu hygieny a veřejného zdraví na Nippon Medical School v Tokiu, ale také prezidentem Japanese Society of Forest Medicine, založené v roce 2007.
Od roku 2004 provádí celou řadu experimentů, které ukazují, že shinrin-yoku má skutečné zdravotní výhody pro náš organismus. Právě on je také autorem knihy s názvem “Forest Bathing: How Trees Can Help You Find Health and Happiness”. Shinrin-yoku nebo lesní koupání začalo být oficiálně využíváno na počátku 80.
let v Japonsku, kde je dodnes formou preventivní zdravotní péče a přírodní léčby. A jak k tomu profesor Li vlastně přišel? Vlastně docela jednoduše. Během svého kempování s přáteli v Yakushimě trávil hodně času procházkami v přírodě.
Jak později sám uvedl, během této cesty si uvědomil, jak zásadní je lesní koupání pro lidské zdraví. “Později to změnilo celý můj život a přehodnotil jsem tak přístup k mému budoucímu výzkumu.”
Během svých rozsáhlých výzkumů se svým projektovým týmem pak přišel na to, krevní testy, které byly odebrány účastníkům testu před meditační procházkou v lese a poté, po srovnání vykázaly významné zvýšení aktivity NK buněk u všech účastníků testu.
Také došlo ke snížení stresového hormonu adrenalinu v moči. Tyto hodnoty pak byly prokazatelné ještě dalších třicet dnů. NK buňky (z anglického názvu natural killer cells – přel.
přirození zabíječi buněk) jsou součástí imunitního systému, jejichž zásadní funkcí je obrana proti infekcím a dokáží též likvidovat nádorové buňky.
Doktor Li připisuje tento vliv na náš organismus mimo jiného také vdechování vzduchu, který obsahuje fytoncidy, což jsou éterické oleje obsažené ve dřevě stromů. Jde tedy o jakousi přírodní aromaterapii. Tyto antimikrobiální organické látky mají stromy chránit zejména před škůdci.
Vliv lesní koupele na naše zdraví
Posílení naší imunity
Jak už jsme zmínili výše, meditační procházka v lese, zvaná lesní koupel se významně podílí na zvyšování naší imunity.
Vědecká práce publikovaná v roce 2010 s názvem “Vliv lesní koupele na imunitní systém” zjistila, že pouhé trávení času v přírodě může významně zvýšit aktivitu bílých krvinek zvaných natural killer cells (NK).
To je velmi důležité zejména proto, že NK buňky pomáhají v boji proti virovým a nádorovým buňkám.
Tato práce ukazuje, jak tři dny pravidelného lesního koupání zvýšily aktivitu NK, počet NK buněk a hladiny intracelulárních protirakovinových proteinů. Tyto pozitivní vlivy lesního koupání jsou připisovány právě fytoncidům (zmíněno výše).
Předchozí vědecký výzkum s lidmi také ukázal, že vystavení fytoncidům může významně zvýšit NK aktivitu spolu se snížením hladin stresového hormonu a zvýšením exprese protirakovinných proteinů.
Praktikování lesní koupele na pacienty s rakovinou není tak úplně nelogické, protože nejen že může být v lese snížen stres a úzkost spojený ze strachu z rakoviny, ale zároveň posiluje imunitu.
Nižší krevní tlak
Vysoký krevní tlak nebo hypertenze není dobré ignorovat. Naštěstí existuje mnoho přírodních způsobů, jak dostat svůj tlak zase pod kontrolu.
U výzkumu Shinrin yoku bylo skutečně prokázáno, že meditační procházka v lese pomáhá snížit krevní tlak.
Vědci, kteří v roce 2011 publikovali jednu studii o lesní koupeli už věděli, že lesní prostředí je známé tím, že snižuje hladinu stresových hormonů, jako je adrenalin a noradrenalin, a vytváří celkový relaxační účinek, ale chtěli se dozvědět ještě více.
Ve své malé klinické studii se tedy podívali na to, jak chůze v lesním prostředí ovlivnila kardiovaskulární a metabolické parametry u 16 zdravých mužů. Výsledky byly velmi pozitivní – obvyklá chůze v lesním prostředí se zdá, že snižuje krevní tlak snížením aktivity sympatického nervu.
Zlepšení zdraví nervového systému
Je známo, že lesní koupel má pozitivní vliv na variabilitu srdeční frekvence.
To je velmi důležité pro zdraví našeho nervového systému, protože variabilita srdečního tepu (variace v časovém intervalu mezi tepy) indikuje, jak zdravá je rovnováha mezi sympatickým nervovým systémem (hlavní funkcí je aktivace fyziologických změn, ke kterým dochází během vyplavení stresového hormonu) a parasympatickým systémem (nazývaný také „systém odpočinku a trávení“ nebo „regenerační systém“, protože snižuje krevní tlak a tepovou frekvenci).
Udržet sympatický nervový systém a parasympatický systém v rovnováze je klíčem k tomu, aby se zabránilo neustálému vyplavování adrenalinu do organismu, a teď už nás jistě nepřekvapí, že lesní koupel pomáhá udržovat tuto zdravou rovnováhu.
Snížení stresu
Jak upozornil článek o lesní koupeli na webu Natural Public Radio, je známo, že stromy uvolňují do ovzduší sloučeniny, které mohou mít velmi pozitivní účinky na člověka. Studie publikovaná v roce 2009 zjistila, že tyto sloučeniny, zvané fytonicidy mohou skutečně snížit hladiny stresových hormonů u mužů i žen.
Zlepšení duševního zdraví
Výzkum publikovaný v roce 2015 opět ukazuje, že opravdu nemůžeme zapomínat trávit čas venku, zejména proto, že stále více lidí žije v městských oblastech a cítí se odtrženo od přírody.
Tato studie zjistila, že účastníci, kteří absolvovali 90 minutovou procházku v přírodě, ukázali sníženou neurální aktivitu v oblasti mozku spojenou s rizikem duševní nemoci ve srovnání s těmi, kteří procházeli městským prostředím.
Příroda může být prospěšná pro duševní zdraví. Snižuje kognitivní únavu a stres a může být nápomocen při depresi a úzkosti.
Zlepšení kognitivních funkcí a získání více kreativity
Pravděpodobně vás teď už asi nepřekvapí, že trávit více času v přírodě může skutečně zvýšit i vaši kreativitu.
Studie, kterou provedli psychologové z Univerzity v Utahu a University of Kansas, zjistila, že výsledky testů tvořivosti “batůžkářů” byly o 50% lepší po čtyřech dnech odtržení od elektronických zařízení.
Tato studie publikovaná v roce 2012 byla “první, která dokumentovala systematické změny v kognitivních funkcích vyššího stupně spojených s ponořením do přírody”.
Podle Davida Strayera, spoluautora studie a profesora psychologie na univerzitě v Utahu, je to způsob, jak ukázat, že interakce s přírodou má skutečné, měřitelné přínosy pro kreativní řešení problémů.
Dodává: “Poskytuje nám to důvod, proč bychom měli mít snahu pochopit, co je zdravý způsob interakce ve světě, a že sedět se před počítačem 24/7 může mít negativní důsledky, které ale mohou být odstraněny tím, že se vydáte na výlet do přírody.
Obzvláště pro dnešní generaci závislou na mobilních technologiích”.
Trávení času venku je pro nás nenahraditelné – les jako terapie
Pobyt venku vám také dává možnost praktikovat tzv. uzemění, což je způsob spojení s přirozenou energií Země tím, že jdete naboso.
Můžete také čelit sezónním afektivním poruchám už pouhým trávením času venku. Vědci se domnívají, že tato porucha může být spojena s nedostatkem slunečního světla a vitamínem D.
Když trávíte čas venku, můžete získat více obojího a výhody vitamínu D jsou pro nás obzvláště důležité.
Nezapomínejme také na to, jak důležité je uniknout znečištění vzduchu v interiéru a centrech měst a dýchat čerstvý lesní vzduch.
Celkově má pro nás pobyt strávený venku v přírodě spoustu přínosů. Ať už ty výše zmíněné nebo jednoduše jen to, že nám zlepší náladu, dobije vnitřní baterie a zlepší naši koncentraci. Rozvíjení smysluplného vztahu s přírodou však probíhá v průběhu času a je prohlubováno vracením se znovu a znovu během přirozených cyklů ročních období.
Lesní koupel v čínské medicíně
Tradiční čínská medicína (TČM) považuje lidi za neoddělené od přírody a považuje za velmi cenné zůstat v kontaktu s naším přirozeným prostředím. Lesní koupel nebo přírodní terapie jsou cenným způsobem udržování homeostázy v našem těle spolu s dalšími praktikami TČM, jako je akupunktura.
Jak praktikovat lesní koupel
Kroky k praktikování lesní koupele jsou velmi snadné. Daly by se jednoduše shrnout asi takto:
- Jdi do lesa
- Choď pomalu
- Dýchej
- Otevři všechny své smysly
- Prostě buď v přírodě!
Důležité je nechat doma veškeré moderní technologie, včetně fotoaparátu. Jde o bezcílnou procházku dle vašich možností, vaše tělo bude vašim průvodcem. Vnímejte barvy, vůně, zvuky, tvary. Není důležité kam, nebo jak rychle jdete. Jde o účinek přítomného okamžiku.
O vnímání vší té krásy kolem. Jde o to zpomalit, zbavit se stresu. Můžete položit ruce na kmen stromu, namočit ruce v potoce. Univerzální recept neexistuje. Pro nalezení klidu a míru musíte následovat jen svoje pocity. Neexistuje žádné řešení stejné pro všechny – to se liší od člověka k člověku.Je důležité najít místo, které vám vyhovuje. Pokud máte rádi vůni vlhké půdy, budete nejvíce uvolněni tam, kde to příroda umožňuje. Pak na vás budou účinky lesa silnější. Možná máte místo na venkově, které vám připomíná vaše dětství nebo šťastné časy v minulosti.
Tato místa budou pro vás zvláštní a vaše spojení s nimi bude velmi silné.
Akt lesní koupele je určitě trochu meditativní, ale neexistují žádná přísná pravidla pro koncentraci či nějaké určité disciplíny. Jednoduše jde o váš kontakt a propojení s přírodou.
Nicméně pokud nemáte blízko zrovna les, lesní koupel můžete provozovat kdekoliv, kde jste obklopeni stromy. To může být i malý park v centru města, kde alespoň na chvíli vypnete. Ať už jste však kdekoliv, nastavte si záměr spojit se s přírodou léčivým způsobem.
Víte, že…
- Na různých místech celého světa se již dokonce začínají objevovat certifikovaní průvodci lesní terapií. Jejich úkolem je poskytovat vám instrukce a zajistit bezpečnou procházku po lese. Dokonce, pokud byste se takovým průvodcem chtěli stát vy sami, lze si udělat trénink průvodce lesní terapií u Asociace přírodních a lesnických terapeutických průvodců. Zajímavé, že?
- Lesní terapie však není jen jednostranný proces, kdy lesy považujeme za “zdroj”, ze kterého získáváme dobré životní podmínky pro člověka. Místo toho je to hluboká relační praxe, charakterizovaná pocitem láskyplného a něžného spojení. Toto spojení přirozeně vede k etice něhy a vzájemnosti. Lesní terapie je o vytváření vztahů mezi lidmi a více než lidským světem, ve kterém se samotný vztah stává oblastí hojení a zdrojem radostné pohody. Když se učíme milovat lesy, více se angažujeme v práci pro jejich blaho. A lesy v poslední době skutečně potřebují naši ochranu.
A co vy? Chodíte občas do lesa takto příjemně rozjímat? Měli byste. Budeme rádi za vaše komentáře k tomuto tématu.
A co si dále přečíst o lesu a zdraví?
VIDEO: Z procházky v lese – naživo je samozřejmě ale lepší
Autorem článku je naše redakce
Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost
Terapie lesem: Co je šinrin-joku a proč je právě teď dobré ho praktikovat?
Přes 50 000 generací lidstva žilo v úzkém kontaktu s přírodou. V posledních staletích se ale toto přirozené prostředí dramaticky mění. Jak uvádí časopis Time.com, nikdy jsme nežili tak odděleně.
Předpokládá se, že do roku 2050 bude 66 % světové populace žít ve městech.
Podle studie sponzorované Agenturou pro ochranu životního prostředí tráví průměrný Američan 93 % svého času někde ve vnitřních prostorách.
Každá chvíle se počítá
Dobrou zprávou však je, že i malé množství času v přírodě může mít dopad na naše zdraví. Ale pozor, nemluvíme o běhání v lese, chození na túry s přáteli nebo jízdě na kole. Takové aktivity jsou samozřejmě také dobré pro tělo i mysl, spíše, než prožitek, ale přinášejí zážitek. A příroda zde funguje jako kulisa.
Japonské šinrin-joku naopak učí, jak se s přírodou opět spojit. „Šinrin“ znamená v japonštině les a „joku“ je koupel, doslova jde tedy o koupel v lese. Koupel, kterou vnímáte všemi svými smysly.
Kdy se nesoustředíte na cíl, kam jdete, nebo na to, co říká váš kamarád, ani se nijak vědomě nekocháte panoramaty nebo nefotíte každou krásu na Instagram a nepostujete ji s hashtagy #relax, #beauty, #nature.
Blahodárný vliv přírody potvrdil i nedávný výzkum Lékařské fakulty University of Exeter. Lidé, kteří trávili čas venku, byli častěji v životě spokojenější a zdravější. Což není žádné překvapení, ukázalo se ale, že stačí 120 minut týdně.
„Co nás ale opravdu ohromilo, bylo to, že stejné výsledky se potvrdily u různých skupin,“ uvedl doktor Mathew White z University of Exeter, který studii vedl. Dvě hodiny týdně mají tedy stejně pozitivní vliv na zdraví jak u mladých lidí, tak u seniorů, jak u obyvatel měst, tak u lidí z venkova.
Stejné účinky mají u bohatých i chudých a přináší benefity i pacientům s chronickými onemocněními a postižením, uvedl lékař.
Doktor White usuzuje, že klíčové mohly být chvíle klidu, které člověk dopřeje své mysli. „Většina lidí je vystavena neustálému tlaku z mnoha stran. V přírodě máte možnost ze svého běžného prostředí vystoupit, můžete zažít ticho a zklidnit mysl. To má relaxační účinek a pomůže vám to zpracovávat důležité věci.“
Jak na to
A to je přesně to, co nabízí japonská terapie lesem. Jak ji přesně provádět? Důležité je v první řadě vymezit si na nic čas. Zkuste si najít příjemné místo, v této době je také více než důležité se teple obléci.
Vypněte telefon a eliminujte vše, co by vás rušilo. A pak se uvolněte a zapojte všechny smysly. Vnímejte teplo či chlad, čerstvý vzduch, který vám prochází až do plic.
Vnímejte vůně, světlo, barvy a i to, na čem sedíte nebo po jakém terénu pomalu jdete.
Dívejte se kolem sebe, vnímejte, co cítíte, ale nehodnoťte to. Neposuzujte, zda je to vysoké, pěkné, zda se vám to líbí, nebo ne. Přírody se také můžete dotýkat – bosýma nohama, můžete hladit kameny nebo stromy. Můžete sedět na místě, můžete jít pomalou chůzí. Není žádný jediný správný způsob, jak lesní terapii provádět. Dělejte to, co je vám příjemné.
Samozřejmě není jednoduché vnímat jen přírodu a zbavit se myšlenek z „běžného“ světa. Ale i to je součástí celé terapie – uvědomit si, že teď myslím na něco jiného, co není tady a teď, a vrátit se svou myslí zase do přítomného okamžiku.
K terapii lesem nepotřebujete nějaké obrovské množství času a vlastně dokonce ani les. Takto si můžete posedět v klidnější části parku nebo na zahradě, kdekoliv budete moci zůstat chvíli v klidu.
Už pouhých dvacet minut dokáže zpomalit srdeční tep a snížit hladinu stresových hormonů.
Terapie lesem je tedy obzvlášť v těchto dnech dostupná a účinná metoda, jak bojovat s úzkostí nebo strachem ze současné nejisté situace.
Arvay, Clemens G.: Lesní terapie ve městě
Proč je dobré učit se v koruně stromu? Jak by měla vypadat „biofilní města“ bez tvrdých ploch a ostrých hran? Kniha o lese jako nejpřirozenějším léku.
Les na předpis Clemens G. Arvay: Lesní terapie ve městě. Přel. Jan Ciosk, Fontána 2019, 272 s.
„Jsme součástí přírody.“ Pokud se oddělíme od svého přirozeného prostředí, bude to na nás mít negativní dopad. Městské děti trpí osmkrát častěji astmatem než děti na venkově. A také je u nich asi o sedmdesát procent vyšší pravděpodobnost, že onemocní psychózou.
Odborná veřejnost už dokonce hovoří o speciální diagnóze „NDD“ (Nature Deficit Disorder) neboli o „poškození způsobeném nedostatkem přírody“ (zatím nebyla oficiálně uznána). Právě příroda je totiž ten nejúčinnější lék proti civilizačním chorobám, jako jsou stres, kardiovaskulární problémy a deprese. V lese posilujeme svůj imunitní systém a orgány do poslední buňky.
To jsou některé ze základních myšlenek „lesní terapie“, která k nám postupně proniká z Asie. I u nás už vyšly knihy jako Shinrin-yoku. Lesní terapie pro zdraví a relaxaci – inspirujte se Japonskem (Grada, 2018) od Yoshifumiho Miyazakiho nebo Šinrin-joku. Japonské umění lesní terapie.
Jak vám stromy pomohou najít zdraví a štěstí (Euromedia, 2018), která mimo jiné připomíná, že Japonci nedávají do tak silného kontrastu přírodu a kulturu jako lidé na Západě. A kromě toho začínají vycházet i tituly, které se snaží tuto metodu aplikovat přímo v evropském prostředí.
Vedle reklamní textařky Ulli Felber je to především případ rakouského biologa a popularizátora vědy Clemense Arvaye. Tomu už česky vyšly knihy Les léčí. Efekt biofilie (2018), Léčivý kód přírody. Ekopsychosomatika v praxi (2019) a v letošním roce Lesní terapie ve městě.
V Japonsku je procházka v lese či přírodě považována za legitimní formu léčby. A také jinde a blíže k nám: na skotském souostroví Shetlandy údajně pacienti s cukrovkou, srdeční a duševní poruchou dostávají předpis na procházku po pláži nebo pozorování ptáků.
Japonské univerzity už v roce 2012 vytvořily nové oddělení lékařského výzkumu nazvané Lesní medicína.
Původ této nové oblasti lékařství můžeme najít v japonské tradici nazvané šinrin-joku (doslovně „lesní koupel“), i když někteří tvrdí, že směr „vznikl v osmdesátých letech v Japonsku jako marketingový produkt, který měl přilákat lidi z města do lesa“.
A jistě bychom našli i některé evropské předchůdce, jako byl například Paracelsus. Ostatně i sami Japonci si pomáhají i „západními“ argumenty a odkazují na amerického evolučního biologa Edwarda Wilsona a na jeho koncept „biofilie“, podle něhož je nám vlastní „nutkání spojit se s jinými formami života“.
Arvay netvrdí, že by kvůli tomu měli všichni obyvatelé měst hromadně odejít na venkov. Naopak: chce spojit výhody života ve městě a v přírodě.
V tomto ohledu je jeho kniha velmi praktická, uvádí například konkrétní čísla tramvají, kterými jet, a zastávky, kde vystoupit, aby se člověk i v rámci západních velkoměst rychle dostal co nejdříve do přírody, například do mokřadů s dřevěnými lávkami na severním okraji Hamburku či za kontrastem lesa a mrakodrapů ve Frankfurtu nad Mohanem.
Některé městské oblasti či objekty autor učí vnímat novým způsobem, například v nákupních centrech můžeme vidět obří termitiště, která nepostavili termiti, ale lidé. Newyorský Central park autor interpretuje jako obdobu savany, která nám podvědomě vyhovuje, protože právě v takovém prostředí se kdysi vyvíjel Homo sapiens.
(Dodejme, že podobné myšlenky u nás už před lety rozvíjela socioložka a environmentalistka Hana Librová, a dále je na literaturu 19. století, například Vítězslava Hálka, aplikoval literární historik Václav Vaněk.
) Dále autor referuje o experimentech, podle nichž má na naši psychiku zvláště dobrý účinek kombinace stromů a vodního toku či jezera, a vyzývá k jejich navštěvování.
Když se Arvay coby vysokoškolský student měl učit fyziologii rostlin, nejlépe mu to prý šlo v koruně mohutného dubu, kde si mohl představovat, jak v okolních větvích právě probíhají procesy, které popisovala jeho skripta.
„Nakonec jsem byl zvědavý, co udržuje mého stromového přítele na živu,“ vysvětluje autor a dodává, že zkouška dopadla na výbornou.
I podle některých výzkumů, které autor cituje, mají žáci disponující během vyučování výhledem do zeleně lepší výsledky; na jiných příkladech Arvay dokládá pravdivost prastaré poučky: Kam nemůže slunce, tam musí lékař.
I proto autor sní o tom, že v ideální učebně roku 2040 porostou kapradiny, borovice a břízy, jež budou vzduch obohacovat o příjemné aroma, budou jí protékat potůčky a stěny budou porostlé popínavými rostlinami, což bude vytvářet „atmosféru podobnou džungli“. To vše by mělo být součástí „biofilních měst“ (v jejichž budoucnost Arvay doufá) bez tvrdých ploch a ostrých hran – ekosystémů s živými rostlinami, na nichž budou včely sbírat nektar…
V knize najedeme i některá „nevědecká“ vyjádření blížící se mystice: „Zdálo se mi, že je příroda, Bůh i člověk jedno.“ Jde ale o citát z dopisu slavného a respektovaného psychologa Williama Jamese, který v listu manželce nadšeně líčil až spirituální zážitky, jež v něm vzbuzovaly švýcarské hory.
I když některá Arvayova vyjádření mohou vyznívat až naivně romanticky nebo mohou připomínat magické myšlení, většina jeho názorů je pečlivě podložena experimentálními výzkumy. Také jeho vysvětlení učení se na větvi nakonec vyznívá racionálně i pro největšího skeptika. A on sám je, zdá se, vědec, jehož renomé není zpochybňováno.
Ostatně i zmiňovaný Yoshifumi Miyazaki je univerzitní profesor a zástupce ředitele Centra environmentálních věd na Chiba University.
Koronavirus před časem vyhnal mnohé obyvatele měst do parků, zahrad a lesů. Arvayova kniha na základě řady podložených argumentů radí, proč tam chodit uvědoměle a dobrovolně i mimo období pandemií.
© Jan Lukavec
- Ohodnoťte knihu
- 0%
- Hlasovalo 22 čtenářů.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Aleš Miklík
| Hnutí Duha napadlo vedení trasy dálnice D3 v části Třebonín – Kaplice nádraží. Může to zpomalit stavbu úseku dlouhého 8,5 kilometru, který chtělo Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) začít stavět příští rok na jaře a na kterou má od listopadu stavebn…Hnutí Duha napadlo vedení trasy dálnice D3 v části Třebonín – Kaplice nádraží. Může to zpomalit stavbu úseku dlouhého 8,5 kilometru, který chtělo Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) začít stavět příští rok na jaře a na kterou má od listopadu stavebn…9.12. – Hnutí Duha napadlo vedení trasy dálnice D3 v části Třebonín – Kaplice nádraží. Může to zpomalit stavbu úseku dlouhého 8,5 kilometru, který chtělo Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) začít stavět příští rok na jaře a na kterou má od listopadu…Už na jaře příštího roku chtělo ŘSD začít stavět další úsek dálnice D3 z Třebonína do Kaplice. Teď ale hrozí, že se bude muset začátek stavby posunout. Důvodem je Rozklad do stavebního povolení, které podalo Hnutí Duha. Zmiňovaná část by podle něj…Silničáři chtěli začít stavět devět nových kilometrů na jaře. Poté, co Hnutí Duha podalo rozklad k D3, se ale nejspíš budou muset smířit s odkladem.České Budějovice – Hnutí Duha napadlo vedení trasy dálnice D3 v části Třebonín – Kaplice nádraží. Může to zpomalit stavbu úseku dlouhého 8,5 kilometru, který chtělo Ředitelství…Na polské straně Králického Sněžníku začala před pár měsíci dlouho plánovaná stavba rozhledny. Zvedla se proti ní ale vlna odporu. Se stavbou nesouhlasí ekologické organizace a vznikla proti ní petice, která už má pár tisíc podpisů.Zvýšení průměrné roční teploty bude mít na českou ekonomiku převážně pozitivní dopad. Vyplývá to z analýzy, v níž tým expertů společnosti Deloitte v ČR spočítal klimatické vlivy na ekonomiku Česka i zbytku světa. Počítá se čtyřmi scénáři, podle kt…Hnutí DUHA, Český svaz ochránců přírody a Česká společnost ornitologická představí na tiskové konferenci ve čtvrtek 13. února v 10.00 hodin společné stanovisko k novele zákona o myslivosti. Informoval o tom Aleš Miklík z Hnutí DUHA. Kde: Dům ochrá…Státní podnik Lesy České republiky dostal podle ekologického Hnutí Duha od CHKO Šumava výjimku pro kácení na většině území v jihočeské národní přírodní rezervaci Boubínský prales. Lesy ČR žádaly o výjimku kvůli kácení dřeva napadeného kůrovcem. Hn…[7 minut čtení] Japonci na základě výsledků výzkumů rozvinuli samostatný obor, tzv. Shinrin-yoku („lesní koupel“), a přicházejí od té doby s mnoha dalšími důkazy o prospěšnosti přírodního prostředí pro lidské zdraví. Lenka Krbcová ve svém článku L… | SARS-CoV-2 – Nový koronavirus způsobující onemocnění COVID-19 Česká vláda – Státní úřad Andrej Babiš – Český podnikatel a politik, předseda hnutí ANO |
Lékař léčí, příroda uzdravuje
Známému přísloví za pravdu dává čím dál tím víc lidí. Další podobná moudrost říká: “Kam nechodí slunce, tam chodí lékař”. Tyto stará rčení potvrzují mnohé moderní vědecké studie a v zahraničí léčebnou sílu přírody začíná využívat i systém zdravotní péče.
Rekonvalesce v norském lese
V Norsku vnikají v blízkosti nemocnic chatky obklopené lesem a zelení. Jedna dřevěná chatka stojí jen sto metrů od vchodu do největší norské nemocnice v Oslu. Má zpříjemnit hospitalizaci a rekonvalescenci místním pacientům, píše se na webu ArchDaily.
Podle lékařů a architektů příjemné prostředí zlepšuje psychický a fyzický stav pacientů. „Chata poskytuje klidné zázemí, kde mohou návštěvníci čerpat sílu z přírody,“ vysvětluje dětská psycholožka Maren Østvold Lindheim z univerzitní nemocnice. „Příroda přináší radost a pomáhá pacientům relaxovat.
Mohou zde znovu najít klid a vyrovnanost, které jim pak pomáhají v další léčbě.“ Druhý domek se tyčí nad rybníkem v dubovo-březovém lesíku u nemocnice v Kristiansandu na jihu Norska.
Jedná se o projekt architektonického studia Snøhetta, které ve spolupráci s odborníky na psychosomatiku a psychiatry navrhlo pro norské pacienty tyto dřevěné domky.
Procházky na předpis ve Skotsku
Národní zdravotní služba ve Skotsku přišla s programem pro chronicky nemocné pacienty. Lékaři pacientům mohou předepisovat pozorování ptáků, výlety do lesa a procházky po pláži.
Pacienti, kterým by pohyb na čerstvém vzduchu mohl pomoci, od lékaře dostanou leták, jenž vysvětluje prospěšnost pobytu v přírodě na lidské tělo. Obsahuje nápady na aktivity v přírodě v jednotlivých měsících. V lednu si mohou např. udělat výlet za lišejníky, v únoru pak sázet cibuloviny nebo pozorovat kachny.
Skotští lékaři si od tohoto „nového léku“ slibují snížení krevního tlaku pacientů, snížení rizika srdečních chorob a mrtvice, zlepšení psychické zdraví a pocitu štěstí.
Lesní terapie v Japonsku
Chůze lesem je v Japonsku považována za regulerní terapii. V roce 2012 vznikl na japonských univerzitách nový obor medicínského výzkumu zvaný “lesní medicína”.
Kořeny tohoto odvětví sahají až k starodávné japonské tradici shinrin-yoku (lesní koupání).
I když ve skutečnosti šlo o procházky lesem, můžeme říci, že “naše smysly se koupají”, když tělo a mysl je obklopeno divokou přírodou.
Pozitivní vliv přírody na zdraví potrzuje stále více vědců a vědeckých studií
Rakouský biolog Clemens Arvay tvrdí, že pobyt v přírodě nejen uklidňuje naši mysl, ale může skutečně pomoci předcházet chorobám a léčit je.
“Pokud strávíte jeden den v lese, máte ve své krvi o 40 procent více přirozených zabijáckých buněk,“ řekl Arvay.
„Lesní vzduch může také zvýšit produkci DHEA v naší kůře nadledvin. Tato látka nás chrání před koronárními srdečními chorobami a infarktem.
„Lesní vzduch zvyšuje hladinu bílkovin, které zabraňují rakovině nebo bojují s nádorem, pokud již máte rakovinu. Tato zvýšená protirakovinová aktivita trvá několik dní poté, co opustíte lesy.
Jedním z důvodů, proč může lesní vzduch spouštět boj proti nemocem, jsou rostlinné sloučeniny nazývané terpeny. Tyto těkavé fytochemikálie umožňují rostlinám komunikovat a udržovat lesní ekosystém.
Podle Rachel a Steven Kaplanových, profesorů psychologie životního prostředí na Mischigenské univerzitě, příroda může zostřit naši mysl a zlepšit pozornost.
Příroda nám také pomáhá vyrovnat se s bolestí. Protože jsme geneticky naprogramováni, abychom našli stromy, rostliny, vodu a další prvky přírody, které se skrývají, jsme pohlceni přírodními scénami a odvráceni od bolesti a nepohodlí.
To pěkně demonstrovala i studie na pacientech, kteří podstoupili operaci žlučníku. Polovina měla výhled na stromy a polovina měla výhled na zeď.
Podle lékaře, který provedl studii, Roberta Ulricha, pacienti s výhledem na stromy tolerovali bolest lépe a strávili méně času v nemocnici.
Další zajímavý výzkum uskutečnila Andrea Taylorová na dětech s ADHD. Ukázalo se, že čas strávený v přírodě zvyšil později jejich pozornost.
Navíc se při slunečném počasí v přírodě vytváří v naší kůži vitamín D, který je dle mnoha studiií velmi důležitým vitamínem pro náš imunitní systém a zdravé kosti.
Příroda všude kolem nás
Abychom mohli všichni čerpat z přírody co největší ozdravný užitek a trávit v ní co nejvíce času, je potřeba chránit přírodu kolem nás i v rámci obcí. Města potřebují parky a zeleň v ulicích. Zahrady u domů by měly být živým terapeutickým biotopem, ne pouhým místem na posezení pod pergolou, honění se za sekačkou či pro zaparkování automobilu.
Autor: mk
Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál! Přidat komentář