Anorexie: příznaky, léčba (mentální anorexie)
Mentální anorexie patří do skupiny poruch příjmu
potravy.
Je to v první řadě duševní onemocnění, charakterizované neustálou
snahou zhubnout. Svůj sen o hubené postavě si nemocní plní buď přísným
omezováním množství přijaté potravy, nebo excesívním cvičením. Jiní
si kontrolují svůj kalorický příjem zvracením po jídle, nebo
zneužíváním laxativ, diuretik.
Lidé trpící anorexií jsou posedlí svou váhou a tvarem těla. Pořád se
snaží dosáhnout proporcí, které již neodpovídají jejich věku a výšce.
V extrémních případech jsou na kost vyhublí, ale pořád si připadají
tlustí.
Zajímavé je, že u jiných anorexií postižených pacientů dovedou
velice přesně odhadnout jejich váhu i proporce v centimetrech, ale u sebe
jim docela schází reální náhled na svoje tělo.
Ačkoli se anorexie točí kolem jídla, není to onemocnění, které se
týká jenom jídla. Je to hlavně velice nezdravá cesta vypořádání se
s emocionálními problémy, perfekcionizmem a touhou po kontrole. Nemocní
s anorexií si připadají tím hodnotnější, čím jsou hubenější.
Anorexie se vyskytuje zejména u dívek a žen, u chlapců je zřídkavá.
Maximum výskytu je u děvčat ve věku 14-18 let.
Příčiny vzniku anorexie
Přesné a konkrétní příčiny vzniku anorexie nejsou známy. Roli
sehrává kombinace různých vlivů. Zejména se uplatňují biologické,
psychologické a sociálně-kulturní faktory.
Biologické faktory– udává se případná
genetická souvislost vzniku anorexie u některých lidí.
Tak
například mladé ženy, jejichž sestry nebo matky měly nějakou poruchu
příjmu potravy, mají zvýšené riziko onemocnění. Vliv genetiky potvrzují
i studie na dvojčatech.
Existují také studie, zabývající se průkazem
role serotoninu, což je jeden z mediátorů v mozku uplatňující
se u deprese, při vzniku anorexie.
Z psychologických faktorů se uplatňuje například
nízké sebevědomí, emoční labilita či sklony
k perfekcionizmu, což je vede k tomu, že nemocní
s anorexií si o sobě nikdy nebudou myslet, že jsou dostatečně
hubení.
Příčina také tkví v sociálně-kulturních aspektech,
kdy moderní západní společnosti pěstují touhu po štíhlosti. Media nás
zaplavují fotkami vyhublých bezprizorných modelek a hereček. Sláva a
úspěch jsou dávány do souvislosti se štíhlostí. Tento tlak a touha být
štíhlý působí především mezi mladými děvčaty.
Rizikové faktory anorexie
Ačkoli konkrétní příčina vzniku anorexie není známa, existují
určité faktory, jejichž přítomnost riziko jejího vzniku zvyšuje.
Patří sem samotné držení diety. Lidé hubnoucí na
základě držení diety jsou většinou povzbuzeni pozitivním hodnocením
okolí a novým vzhledem svého těla a motivuje je to k dalšímu hubnutí,
které se u některých jedinců může postupně vymknout kontrole.
Také lidé, kteří zhubli neúmyslně, například po prodělané nemoci,
se mohou následkem kladné odezvy okolí na jejich nový zjev povzbudit
k novému postupně extrémnímu hubnutí. A naopak je rizikovým faktorem
také příbytek hmotnosti.
Období života kdy je člověk zranitelný, touží po uznání okolí a
snaží se líbit, je puberta.
Také změny v životě představují riziko. Ať už jde
o změnu školy, práce, nové bydlení, partnerský rozchod, smrt nebo
těžká choroba v blízkém okolí. To vše může způsobit
stres. Jednou cestou, jak se vypořádat se situací, nad níž
nemáme kontrolu, je zaměřit se na něco, co kontrolovat můžeme. V tomto
případě to může být právě přísun jídla.
Rizikovým faktorem je i povolání či kariéra.
Především sportovci, hlavně atleti, gymnasti, krasobruslaři, herci,
tanečníci a modelky jsou ve zvýšeném riziku.
Prevence anorexie
Bohužel, nejsou známé zaručené kroky, které by pomohli předejít
vzniku anorexie, nebo jiné poruše příjmu potravy.
Je potřeba být vnímavý a včas rozpoznat náznaky. Pokud
si všimnete na členu rodiny nebo známem, který trpí nižším
sebevědomím, nespokojenosti se svým vzhledem a držení různých přísných
diet, snažte se s ním promluvit o jeho problémech. I když vy nebudete
moci zabránit rozvinutí nemoci, můžete s ním mluvit o zdravém způsobu
chování a možnostech pomoci.
Příznaky a projevy anorexie
Anorexie má spoustu příznaků. Jsou to jednak příznaky fyzické, jednak
psychické, emoční či projevy změn v chování se.
Mezi fyzické projevy patří extrémní ztráta hmotnosti
vedoucí k vyhublému zjevu.
Bývají poruchy spánku a nemocní jsou pak přes den
unavení, mívají závratě a mdloby.
Bývají přítomné změny v krevním obrazu, hlavně nedostatek červených
krvinek-anemie.
Nemocní jsou dehydratovaní. Mají suchou a šupinatou kůži,
která má žlutavý odstín. Objevují se problémy s vlasy. Jsou řídké,
vypadávají. Mají také křehké a lámavé nehty. Naproti tomu se na
tvářích, na zádech, nohách a rukách objevuje jemné ochlupení vzhledu
pápeří.
Nemocní mívají dále problémy s nízkým tlakem, pomalou srdeční
frekvencí a objevují se také poruchy srdečního rytmu
(arytmie) s bušením srdce. Je jim pořád zima.
Problémy trávicího traktu se projevují hlavně jako zácpy
a bolesti břicha.
U žen se vyskytují problémy s menstruací, která nebývá
přítomná, nebo je nepravidelná. Následkem toho nejsou jen problémy
s plodností, ale snižuje se také hustota kostí a objevuje se
osteoporóza s vyšší náchylnosti k zlomeninám.
Následkem častého zvracení dochází k erozím na sklovině zubů, což
může eventuálně vést až k jejich ztrátě.
Změny chování se projevují častým odmítáním
jídla s popíráním hladu. Hodně až přemrštěně často
přísně cvičí.
Mívají většinou špatnou náladu, jsou jakoby bez zájmu. Často trpí
depresemi. Jsou zranitelní a lehce se rozruší. Cítí se
nesví a straní se komunikace s druhými. Přidružují se poruchy koncentrace
a pozornosti.
Velice často se zabývají jídlem. Bývají dobří
kuchaři, hodně vaří a nutí své známé hodně
jíst, sami ale svoje jídlo skrývají, lžou. Když se jdou vážit,
oblékají si těžší oblečení a dávají si do něj závaží. Odmítají
jídlo, vždy si najdou nějakou výmluvu proč nejíst.
Když jedí, tak malé
množství a z potravin jen ty nízkotučné a nízkokalorické. Jídlo si
pečlivě před konzumací váží a krájejí na drobounké kousky, a po
přežvýkání jej vyplivnou. Opakovaně a často se váží a
kontrolují se v zrcadle.
Nosí volné vrstvovité oblečení a
pořád si stěžují, že jsou tlustí.
Nemocní své onemocnění maskují a někdy je těžké příznaky a projevy
rozpoznat. Pokud jste znepokojení a nejste si jistí, zdali vaše známá osoba
trpí anorexií, všímejte si těchto známek.
Léčba anorexie
Léčba probíhá buď ambulantně, nebo u vážnějších
případů s výraznou ztrátou hmotnosti a ovlivněním orgánových funkcí
je nevyhnutná hospitalizace.
Tato akutní léčba je zaměřená na záchranu života. Úmrtnost je
5-15 %. Zabezpečuje se zajištění zvýšeného energetického příjmu
v podobě nitrožilní potravy, úprava rozvratu vnitřního prostředí a
zvládnutí psychického stresu.
V další fáze je potřebná izolace (přerušení kontaktů
s domácností) a vypracování nového stravovacího
pořádku s cílem postupného zvyšování hmotnosti.
V léčbě anorexie se uplatňuje kromě medicínské intervence při
léčbě podvýživy a jejích následků také psychoterapie.
Dobré výsledky mají zejména individuální terapie, kognitivně
behaviorální terapie, skupinová či rodinná terapie. Je potřebné upravit
konfliktní situace v okolí a rodině pacienta.
Při léčbě jsou nejednou
větší problémy na straně rodičů (hlavně matek), než u samotných
pacientů. Mentální anorexie je chorobou rodiny.
Zatím nejsou známé léky, které jsou speciálně na léčbu anorexie.
Uplatňují se ale jako pomocná terapie, kdy pomáhají při příznacích a
následcích anorexie (deprese, ztráta zájmu, úzkost). Nasazují se zejména
antidepresiva a neuroleptika.
Dále se dávají anabolika, vitaminy,
přípravky železa a léky podporující chuť
k jídlu. Kromě zvyšování hmotnosti je u děvčat dobrým znakem
nápravy stavu také úprava menstruačního cyklu.
Jak si mohu pomoci sám
Pokud anorexií trpíte, může být velmi těžké pořádně se o sebe
sám postarat. Je důležité důsledně dodržovat plán
léčby.
Nevynechávejte žádná psychoterapeutická sezení, za žádných
okolností neměňte stravovací pořádek. Neizolujte se od starostlivých
členů rodiny a přátel, kterým záleží na tom, abyste se uzdravili. Mějte
na paměti, že jim jde jen o vaše dobro.
Dále se snažte co nejvíc odolat nutkání zkontrolovat si svou hmotnost,
vyhýbejte se pohledům do zrcadla.
Komplikace anorexie
Mentální anorexie může mít mnoho komplikací. Může končit i smrtí.
Udává se, že přibližně 5-15 % anorexií končí
fatálně. Smrt může nastat nečekaně, nejčastější
příčinou bývají poruchy rytmu srdeční činnosti a celkový rozvrat
vnitřního prostředí následkem hladovění.
Je snížené množství draslíku (to má samo o sobě negativní vliv na
srdeční činnost), sodíku i chloridů v krvi, což koreluje s celotělovou
dehydratací.
Přidružují se také problémy s ledvinami a plícemi. Vyskytují se
záněty plic, rozedma.
Vliv na trávicí trakt se projevuje zácpami, bolestmi
břicha, nadýmáním a pocity na zvracení.
Nízká hustota kostí v rámci osteoporózy je rizikem k snadnějšímu
vzniku zlomenin ve vyšším věku.
Další komplikaci představuje nepravidelná nebo vůbec žádná menstruace
u žen a také snížená hladina testosteronu u anorektických mužů. Tyto
poruchy mohou vést k poruchám plodnosti.
Když se nemocný s anorexií dostane do stavu závažné podvýživy,
poškodí to spoustu orgánů, včetně mozku, srdce a ledvin. Nebezpečí je
v tom, že postižení může být nevratné a neupraví se, když se anorexie
dostane pod kontrolu.
Kromě fyzických následků je potřeba zmínit i následky anorexie na
duševní stav. Nejčastěji se vyskytují nebo prohlubují
deprese, stavy úzkosti, nevzácné je
zneužívání drog.
Diskuse
- Anorexie a
otěhotnění - Jsem
hubená. Trpím anorexií?
Další názvy: mentální anorexie, anorexia nervosa, anorexia mentalis, porucha příjmu potravy
Diskuze Porucha příjmu potravy
První příspěvek v tématu
Terteerf 9 příspěvků 4.1.21 14:32
Porucha příjmu potravy
Zdravím všechny, předem říkám, tady toto slouží spíš pro vykecání
)????. Už od jakživa se potykam s šikanou co se týče mého těla (prostě
jsem větší). První trauma mám z táboru, kde jsem byla cca v 8mi letech a
tak 80% dětí se tam do mě strefovalo skrs nadváhu.
Pokračovalo to na
zakladce a bylo to vážně strašný… Každý večer jsem brečela jak se
nesnáším a nechci žít.. první psychické problémy sama se sebou mám snad
už od mala.
Potom byl zlom a začala jsem sportovat a zhuba jsem (to mi bylo
tak 12-15 let) a tehdy se začaly projevovat první příznaky nějaké poruchy
příjmu potravy – byla jsem doslova závislá na váze (vážila jsem se tak
10× denně, před/po jídle, před/po vykonání potřeby (to je trochu hloupé
já vím ????)) začali si toho všímat i doma.
Každopádně jsem měla tak
nějak v pohode sebevědomí, jen jsem se extrémně hlídala a každá
narážka na mou postavu (ze srandy) mě dokázala opravdu složit. Dále jsem
přestala sportovat a něco přibrala, a přestala se tolik hlídat – byla jsem
svobodná a cítila se skvěle ve svém těle i když jsem byla větší.
Každopádně přišel zlom a začala jsem chodit na střední = šikana skrz
váhu. Ze začátku jsem měla své sebevědomí jako štít, který zvládal
odrážet útoky, ale bohužel pomalu slábnul. A tak mé psychické zdraví
pomalu upadalo ke dnu a pokračuje to i do teď (stále jsem na střední).
Každý den slyšet že jsem tlustá mě opravdu nenechalo klidnou (vlastně ani
nechápu, jak se na střední může někdo takhle chovat.. to už by to měl
člověk mít trochu srovnány v hlavě). No a teď jsem tady… Mám
myšlenkové pochody, že vypadám fajn, potom nějakou dobu hladovim, pak se
pokouším zvracet, ale potom mě to pustí. Mezi tím sem tam nějaké
paniky/úzkosti/sebevražedné myšlenky a prostě zkraty.
A chci se vás zeptat na jednu otázku:
Stalo se některé z vás něco podobného a jak jste se s tím
vyrovnávaly?
A poprosím vás všechny, aby jste byly tolerantní skrs to, že nejsem
žádný doktor a na 100% nevím, jestli jsem kdy měla nějakou poruchu
příjmu potravy, nebo jestli jí třeba teď mám. Děkuji ????.
Reakce: Oveeec 2833 příspěvků 5.1.21 12:45
@Terteerf „potom
nějakou dobu hladovim, pak se pokouším zvracet, ale potom mě to pustí. Mezi
tím sem tam nějaké paniky/úzkosti/sebevražedné myšlenky a prostě
zkraty.“
Jestli máte tohle, tak to opravdu není žádná legrace. Rozhodně
vyhledejte odbornou pomoc! Uleví se vám. Je dobrý pocit vypovídat se
někomu, kdo je rozumný, kdo umí naslouchat a kdo je tu pro vás, a hlavně
vám od toho odborník pomůže jako nikdo jiný. Spousta lidí říká, že to
bylo to nejlepší, co pro sebe mohli udělat.
MarryJu 571 příspěvků 5.1.21 14:37
@Terteerf Problém
je v hlavě, né vaše tělo. Určitě bych vyhledala terapeuta. Tady to
bohužel nevyřešíte a nikde vás to neposune. Je fajn, že jste se svěřila,
ale je potřeba se svěřit odborníkům
Přeji mnoho štěstí
Bystromila Klíšťová 80 příspěvků 5.1.21 16:11
@Terteerf Je
nejvyšší čas vyhledat odbornou pomoc, problém je v hlavě. Opravdu není
normální se několik let v kuse zabývat pouze tím, jestli jste tlustá,
hubená, co si o vás myslí okolí apod. Je potřeba si uvědomit fakt, že
sport/pohyb je prostředek ke zdravému tělu a jeho prospívání, stejně jako
vyvážená strava. Jídlo je především palivo.
Všechno ostatní, co od
jídelníčku očekáváme, je nadstavba.
Váš postoj k životosprávě je trochu posunutý, že se buď strašně
kontroluju a pak mám dobrou postavu, nebo se nekontroluju, a musím se smířit
se špeky. Tak to není. Ke svému tělu se především musíme chovat
slušně, mělo by nám vydržet několik desetiletí.
Různá body positivity
hnutí sice tvrdí, že se máme přijímat, jací jsme, jenže to nemá být
rezignace na jakoukoliv snahu.
Vy si musíte udělat především pořádek ve svém životě a prioritách.
Jak trávíte volný čas, zvládáte studium, práci doma, svoje rodinné a
přátelské vazby, protože svět se netočí jen kolem vaší osoby nebo
figury.
Ono je to na delší vyprávění, ale ti, kteří trpí různými formami
poruch příjmu potravy, nemají prvotně zájem být vychrtlí, nýbrž mít
něco pod kontrolou. A hmotnost se za dodržení režimu kontroluje strašně
snadno na rozdíl od mezilidských vztahů.
Zkuste se spíš zamyslet, co kromě
fyzické schránky ve vašem životě stojí za vylepšení, na čem můžete
pracovat, co můžete změnit. A pokud něco, co vás trápí, objektivně
změnit nelze, tak je třeba naučit se s tím smířit.
Je to celé složité téma a myslím, že vyhledat odborníka je na místě.
Spousta rad se snadno píše, ale těžko se uvádí v život.
Terteerf 9 příspěvků 5.1.21 16:28
Jste všechny naprosto úžasné a asi mi to nebudete věřit, ale
neuvěřitelně mi to pomohlo… Budu přemýšlet co dál.. děkuji moc!
giuliettka 8215 příspěvků 5.1.21 16:36
@Terteerf
píše:
A chci se vás zeptat na jednu otázku:
Stalo se některé z vás něco podobného a jak jste se s tím
vyrovnávaly?
Mne osobne nestalo, ale mám v práci kolegyňu, ktorá si šikanou kvoli
obezite na strednej škole prešla. Teraz má 35 rokov, 4 ročné dieť a
manžela. Nie je štíhla, po porode dokonca ešte viac pribala a už nezhubla.
Ale ako ona vraví, s maturitným vysvedřením v ruke zavrela dvere školy, a
už nikto nikdy jej váhu nepredhadzoval. V zamestnaní jej váhu už nikto
neriešil a ona si našla manžela v reáli, nie na zoznamke, kde sa každý na
fotke vyretušuje.
Takže manžel ju spoznal, keď mala nadváhu a fotky
s retušou nikde nikdy nedávala a tak jej váhu nikdy nevyčíta, ani
nepredhadzuje. Takže z toho jedného pohľadu si myslím, že to chce len
vydržať a dokončiť strednú školu a potom už vašu váhu nikto okrem vás
riešiť nebude.
(samozrejme ak nedorazíte na dajaké internetové forum podobné trebárs MP,
ktoré bude zamerané na to, aby sa človek čo najviac podobal vyretušovanému
predobrazu prešťastných celebrít na instagrame )
Terteerf 9 příspěvků 5.1.21 16:46
@giuliettka
myslím, že v mnohém máte pravdu… Ale kdyby to byla jen šikana na
střední a ne po celý život… Krom toho jsem si prošla pár traumaty, ktera
mě neuvěřitelně poznamenaly.
giuliettka 8215 příspěvků 5.1.21 16:52
@Terteerf Nemožem
napísať celý jej životný príbeh, nie je moj a ja fakt nechcem byť hovado
a preberať dopodrobna život svojích kolegyň/kamarátok na nete.
Nebola to
len šikana na strednej, v detstve si toho zažila hodně, prevážne zlého.
Len som chcela, že po tom, čo dokončila školu, sa dokázala postaviť na
vlastné nohy a teraz je šťastná.
Aby ste to nevzdávala, na každého niekde
niečo pekné čaká.
Terteerf 9 příspěvků 5.1.21 17:08
@giuliettka ono
i záleží jaký je ten člověk… Já jsem od jakživa poměrně citlivá a
jsou lidé, co jsou silnější a zvládnou to, ale co já vím co bude za
10 let, že? Každopádně moc děkuji za podporu.
giuliettka 8215 příspěvků 5.1.21 17:21
@Terteerf
píše:
Já jsem od jakživa poměrně citlivá a jsou lidé, co jsou silnější a
zvládnou to, ale co já vím co bude za 10 let, že?
Ja si myslím, že aj napriek tomu, že sa považujete za citlivú, to
zvládnete. Ak ste dokázala napísať na net, sformulovať svoj problém,
popísať ho vecne a bez patosu, tak toho zvládnete oveľa viac, ako si teraz
myslíte.
Ja to vidím tak, že za 10 rokov budem tu ja furt strašiť, budem
sa rozčuľovať na tému, že prečo si niekto vezme ku chodítku pre seniorov
zdravotné baganče, keď lodičky na platforme a vysokom podpätku, k tomu
chodítku ladia oveľa viac.
A vy s úsmevom budete spomínať na to, že ste kedysi mala nadváhu a
podarilo sa vám jej zbaviť.
Judy24 1257 příspěvků 6.1.21 15:42
@Terteerf Myslím,
že to všechny odpovědi už řekly za mě – rozhodně si zkuste najít
terapeuta.
Sama jsem se tomu bránila víc jak rok a půl a začala jsem na ni chodit až
loni na jaře (z jiných důvodů, než vy) a bylo to to nejlepší rozhodnutí
v mém životě. Rozhodně nejlépe investované peníze.
Mně dala tip na terapeutku praktická lékařka, ke které mám důvěru, tak
zkuste rozhodit sítě mezi lidmi, kteří jsou vám nejblíž nebo kterým se
nebojíte říct.
Já za ni platila (a docela dost), ale jsou i na pojišťovnu, jen se občas
trochu čeká. Moc vám držím palce, vážně to stojí za to. Sama tomu
pořád úplně nerozumím, jak je možné, že v podstatě „povídání“
mělo takový vliv, ale vážně mělo.
Držte se, souhlasím s ostatními, že zníte jako rozumná silná mladá
žena, která jen potřebuje pomocnou ruku, aby se s těmi těžkostmi
vypořádala. Držím moc palce! : )
madlusa
Mentální anorexie
Následující článek není o novinkách v oboru psychiatrie, ale zpověď ženy, která se potýká s onemocněním mentální anorexie. Vzhledem k faktu, že počet lidí s dg. Porucha příjmu potravy (PPP) se stále navyšuje považujeme tento článek za přínosný
Mám pocit, jako by to bylo včera, když jsem si říkala, že nechápu, proč se dívky snaží tak urputně zhubnout, zkouší různé diety, které nemají smysl a hlavně – jak někdo může trpět mentální anorexií.
Představovala jsem si anorexii jako posedlost krásou, která dívky zavede až na hranici života a smrti.
Vždy jsem si kladla otázku: „Proč si prostě nedají něco k jídlu, když vědí, že jsou vyhublé a umírají?“
A v tom je právě ta pointa – ony to totiž nevědí.
O 2 roky později jsem na vlastní kůži poznala, co se za tím tajemným slovem „anorexie“ skrývá. Zpočátku se může skutečně jevit jako touha po štíhlé postavě, ale postupem času zjistíte, že anorexie není o jídle. Jídlo je pouze jejím projevem, kdežto kořeny problému jsou mnohem hlouběji.
Čím více se o problematiku poruch příjmu potravy zajímám, tak si uvědomuji pravou podstatu nemoci. Anorexie se stává naší společnicí, která se z původní touhy být krásná stává „bezpečným mechanismem“, který zdánlivě vyřeší naše problémy. PPP jsou jako závislost. Nemoc nám „slibuje“, že vnese do našeho života řád a stane se tak něčím, co můžeme ovládat a kontrolovat.
Ve skutečnosti však ovládá porucha nás. I když si myslíme, že máme život pevně v rukou, opak je pravdou. Nemoc nám nedovolí sníst ani gram jídla navíc. Je téměř nemožné vysvětlit zdravému člověku, že máte strach sníst plátek šunky, abyste nepřibrali. Anorexie je něco jako fobie.
Když přede mě někdo postaví jídlo, které je pro mě „zakázané“, mám pocit, jako bych měla před sebou pavouka. Je to pocit, jako když člověka někdo tlačí do kouta. Ten NĚKDO je anorexie.
Největším úskalím celé nemoci je fakt, že nemocná nepozná, že je vyhublá k smrti, protože dochází k porušení vnímání vlastního těla. Ačkoliv vám okolí říká, že jste vyhublé, tak když si stoupnete k zrcadlu, vidíte obézní osobu. Ten hlásek anorexie v hlavě vám přikáže, že již nesmíte jíst, protože jste „nechutně tlustá“ a vy ji poslechnete.
Anorexie je něco jako parazit, který vám sedí na ramenou a tichým hláskem vám našeptává, co smíte a nesmíte jíst. Říká vám, že pokud sníte ještě sousto navíc, budete ještě tlustější a pomalu ale jistě tak podkopává vaši sebedůvěru a vy se stáváte náchylnější k jejím příkazům.
Začínáte lhát okolí, ale nejvíc lžete sami sobě, protože si namlouváte, že „neděláte nic špatného“ a že se vám „nemůže nic stát“. Vůle a racionalita jde v nemoci stranou, protože ačkoliv si uvědomujete, že anorexie vede k destrukcí celého těla a jedinému konci, tak stejně vesele pokračujete v plnění příkazů, které vám dává.
Postupně hubnete a poslušně ten hlásek posloucháte, aniž byste si uvědomovali, že se vlastně řítíte do záhuby.
Ačkoliv je jídlo jedním z nejdiskutovanějších témat v médiích, poruchy příjmu potravy se stále potýkají se stigmatizací. Na jedné straně bojujeme s obezitou, snažíme se zhubnout pomocí různých „zázračných“ diet – mléčná dieta, tukožroutská dieta, Atkinsonova dieta, Dukanova dieta, jablečná dieta apod. a vyvíjíme velké úsilí, abychom se přiblížili k dnešnímu propagovanému ideálu krásy.
S oblibou čteme články o nejnovějších trendech v hubnutí, superpotravinách a výživových směrech, diskutujeme svoji hmotnost s kamarádkami a s radostí oslavujeme zhubnutá kila. Na druhé straně jsou poruchy příjmu potravy, které jsou závažným psychickým onemocněním.
Ačkoliv jsou skloňovány ve všech pádech, stále častěji se setkávám s názorem, že stačí, aby se nemocní „najedli, protože to je jen v hlavě“. Velmi ráda takovou situaci přirovnávám s astmatickému záchvatu. Nemyslím si, že by někdo přišel k astmatikovi a řekl mu: „Stačí se jen nadechnout, to je jen v tvých plicích“. Nebo například člověku se zlomenou nohou: „To rozchoď, ne?“.
Myslím, že bychom na takového člověka koukali jako na blázna. Proč se tak nekoukáme na někoho, kdo se takto vyjadřuje o poruchách příjmu potravy?
Již několik let se snažím získat pochopení pro nemocné s PPP ze strany společnosti.
Byl by to téměř zázrak, kdyby se lidé začali dívat na poruchy příjmu potravy jako na závažná psychická onemocnění, která nejsou otázkou svobodného rozhodnutí a vůle.
Stále však nepřestávám doufat, že jednou společnost přijme psychické poruchy stejně jako jiná onemocnění a nebude se zabývat předsudky a mýty, které jsme kolem psychickým poruch vytvořili.
Na závěr bych chtěla říci, že mě vlastní problémy naučili, že jednou z nejdůležitějších věcí na světě je nebát se mluvit, nebát se pomoci druhým a hlavně – nebát se pomoci SOBĚ, protože klíč je u každého z nás.
Jedna důležitá osoba, která mi pomáhá na mé cestě s duševní poruchou mi řekla, že jsem zavřená v kleci, ze které se bojím vystoupit. Lidé venku mě lákají na sluníčko, ale já odmítám, protože se bojím. Uvědomit si, že venku nám bude lépe je neuvěřitelně těžké.
Rozhodnout se uzdravit vyžaduje obrovské úsilí a vytrvalost.
Snažte se nám to rozhodování a cestu nemocí alespoň trochu usnadnit svým pochopením, které nám tak chybí a tolik po něm toužíme. Lucie H.
Sedm výstražných signálů, které značí poruchu příjmu potravy
Poruchu příjmu potravy je zapotřebí včas odhalit. Foto: Profimedia.cz
Rozpoznat u druhých poruchu příjmu potravy může být často ošemetné. Některé druhy jsou totiž na první pohled viditelné, zatímco jiné mohou být daleko víc nenápadné.
„Někdy mají příznaky poruchy příjmu potravy subtilní povahu, jindy se zase mohou jevit jako zdravé návyky,“ říká klinická psycholožka Susan Albersová pro Huffington Post. Je proto důležitě vědět, čeho si všímat. Jak poznat, že si váš blízký něčím takovým právě prochází?
Pravdou je, že diskuze ohledně stravování jsou všudypřítomné a je těžké se jim vyhnout. Tipy na to, jak se stravovat, najdete na internetu, v časopisech a často jsou nám předkládány i v televizi.
Problém ale nastává, pokud se z diet stane obsese a váš známý neustále mluví o kaloriích, potýká se s drastickým jojo efektem nebo se jeho stravovací návyky často mění.
Vyloučení určitých druhů potravin ze stravy nemusí značit hned problém. Zejména když je to doporučeno lékařem, nebo se jedná o mravní či náboženský důvod. Pokud ale máte podezření, že za tím vězí snaha zhubnout, mějte oči otevřené.
Dívka vážila 22 kilogramů, z nemoci ji vyléčila láskaZdraví
„Změny v náladě, chování kolem jídla, ale i přemíra cvičení, to všechno mohou být příznaky znepokojení,“ říká ředitelka programů americké Národní asociace poruch příjmu potravy Lauren Smolarová.
Alarmující by také mělo být časté navštěvování toalety, nadměrné počítání potravin a kalorií, půsty, či naopak přejídání, kolísání hmotnosti atd.
Kromě změn tělesné hmotnosti existují i další vnější fyzikální změny, se kterými se postižení mohou potýkat. Zaměřte se zejména na lámavost nehtů, neobvyklé vyrážky, vypadávání vlasů nebo problémy se zuby.
Lidem, kteří se potýkají s poruchou příjmu potravy, se také snadněji dělají modřiny a jsou zimomřiví.
Pokud jste u vašich známých zaznamenali nadměrné používání laxativ, tedy projímadel, je na čase zpozornit. To stejné platí i pro braní léků na hubnutí a podobných potravinových doplňků.
Náhlé vyhýbání se společným interakcím, jako jsou narozeninové oslavy či společné večeře s přáteli, zavánějí vážnějším problémem.
„Porucha příjmu potravy, která není včas odhalena, způsobuje emocionální úzkost a ničí společenský život, i ten partnerský. Setkala jsem se s mnoha případy, kdy jedincům, kteří se s tímto problémem potýkali, chyběla energie a chuť do života, což se samozřejmě promítne i do intimního života,“ říká Albersová.
„Není zdaleka ničím výjimečným, že duševní choroby mají tendenci se spojovat. Porucha příjmu potravy se tedy často váže i s jinými onemocněními, jako je například deprese či úzkostné stavy. Jindy může být deprese naopak jejím spouštěčem,“ říká Albersová.