Porodné jen pro chudé

Podobné články

• Sociální demokracii v kampani podle volebního manažera Jana Birkeho u voličů pomůže důraz na programová témata. ČSSD bude chtít třeba porodné 15 tisíc korun na první i druhé dítě (dosud je to 13 a 10 tisíc). V rozhovoru Birke…
• Za první dítě 13 tisíc, za druhé 10 tisíc. Porodné má pokrýt náklady na nákup věcí pro novorozeně. Spočítejte si, zda máte na tuto dávku nárok.
• Příští rok by mohlo zvýhodnění na druhé dítě stoupnout o 200 Kč měsíčně a na třetí a každé další dítě o 300 korun měsíčně ve srovnání s letošním rokem. Navrhuje to balík novel daňových zákonů, které dnes projedná…
• Zvýšení slev na dani pro rodiny s více dětmi za rok 2016 ve středu dostalo reálné obrysy. Rozpočtový výbor Sněmovny dokázal vyřešit problém, že vláda poslala zákon pozdě. Výbor schválil úpravu účinnosti zákona tak, že i…
• 
  • banky
  • ČSSD
  • idnes
  • idnes.cz
  • jana
  • manažer
  • porodné

  Důraz na programová témata. To je podle volebního manažera Jana Birkeho to, co sociální demokracii pomůže v kampani u voličů. Píše o tom server iDnes.cz. V rozhovoru pro iDnes.cz mluví manažer například o tom, jak bude ČSSD reagovat…

• 

  Vláda odmítla mandát pro nerespektování kvót. Je to důkaz, že s nimi nesouhlasí jen naoko
• • jídlo
  • ovoce
  • peníze
  • pizza
  • pomoc
  • většina

  Na jídlo a potřeby pro chudé může Česko čerpat 700 milionů korun z Fondu evropské pomoci nejchudším osobám. Většina z toho jde na obědy školáků, další peníze putují na potravinovou a materiální pomoc chudým. Díky fondu…

• • bydlení
  • porodné
  • příspěvek na bydlení

  Příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, porodné. To je jen část ze seznamu sociálních dávek. Vyzkoušejte v našem testu, zda se v sociální pomoci státu vyznáte. Třeba zjistíte, že máte na některou z dávek nárok.

• Matky, které po porodu hned své dítě odloží – například do kojeneckého ústavu či k adopci – mají i tak nárok na porodné. To činí v případě prvního dítěte třináct tisíc, v případě druhého deset tisíc.
• • bydlení
  • porodné
  • práce
  • příspěvek na bydlení

  idé, kteří pobírají,nebo pobírali,některou znepojistných sociálních dávektestovanou na příjem(přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné, příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a příspěvek na péči)a …

• Podnikatelské organizace souhlasí se zavedením povinného nošení roušek v podnicích. Podmínkou je, že vláda stanoví výjimky pro některé zaměstnance.

• Kanadský rodič nyní osmiměsíčního batolete dosáhl pro své dítě vymazání kolonky pohlaví ze zdravotní karty. Chce totiž, aby se dítě v budoucnu o své genderové identitě rozhodlo samo. Informoval o tom portál BBC s tím, že to…

• • 2010
  • ministerstvo
  • ministerstvo pro místní rozvoj
  • práce
  • vláda

  Počet lidí v bytové nouzi od roku 2010 strmě roste. Výjimek je jen několik, potíže chudých s bydlením se daří řešit například v Brně, Liberci či v Praze 7. Ministerstvo pro místní rozvoj teď spolu s Ministerstvem práce a…

• • diana
  • diana kobzanová
  • elle
  • jedno
  • maminka
  • těhotná

  Asi každá těhotná maminka, která má už jedno dítě, se obává, jak její prvorozený potomek příjme druhého do týmu. Stejné to měla i Diana Kobzanová (36)
  , která před dvěma týdny pořídila své starší dcerce Elle…

• Vláda schválila návrh zákona, který zavádí novou dávku ze systému nemocenského pojištění.

• Hračky pro postižené děti a do sociálně slabých rodin shání brněnský magistrát. Chce jim tak vynahradit chudé Vánoce. Děti se ale k hračkám dostanou zřejmě až s velkým zpožděním.

• Vláda v úterý odsouhlasila poskytování půjček na bydlení pro lidi do 36 let pečující o dítě do šesti let. Půjčky od 50 tisíc do 600 tisíc korun by měly být poskytnuty ze Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB). V letošním roce…

• • bydlení
  • nový
  • typ
  • ubytování
  • vláda

  Dle nového návrhu Ministerstva pro místní rozvoj chce vláda stavět nový typ bydlení pro chudé, tzv. sociální domovy. Šlo by o segregované ubytování kontejnerového typu v nových státem podporovaných ubytovnách.

• Místo vánočního stromečku jen uříznuté větve jehličnanů ve váze a pochyby, jak vysvětlit dětem věřícím na Ježíška, že nemůže letos přinést drahé dárky. Vánoce 2020 budou chudé pro podstatně více lidí než loni právě…

• Herečka Tereza Bebarová přemýšlí nad pořízením druhého potomka. Má ale pocit, že už je na druhé dítě možná příliš stará. A to v létě oslaví teprve jednačtyřicáté narozeniny.

Rodičovská jen pro chudé, takový je plán ministerstva

12.10.2010 07:22

Na rodičovskou by v budoucnu podobně jako na porodné mohly mít nárok jen nemajetné rodiny. O změně, která by mohla platit od roku 2012, uvažuje ministerstvo práce a sociálních věcí.

Informaci přinesl deník Hospodářské noviny. Připomíná, že současní koaliční politici mluvili již dříve o tom, že se u dávek budou více sledovat příjmy rodin, ale nyní se od škrtů rodičovské distancují. Deník píše, že loni stát vyplatil na rodičovskou téměř 29 miliard korun. Rodičovský příspěvek čerpá 330 tisíc rodin.

„Uvažujeme o tom, že by všechny dávky státní sociální podpory byly majetkově testovány,“ řekl první náměstek ministra práce a sociálních věcí Vladimír Šiška. Do konce října má za úkol shrnout vize, o nichž má smysl dále diskutovat. „Na konci října budeme mít strategii. Z toho budou konkrétní kroky více čitelné než dnes,“ uvedl náměstek.

Mezi dávky státní sociální podpory patří kromě porodného a dalších dávek také rodičovský příspěvek, který je nyní vyplácen všem rodinám do dvou, tří nebo čtyř let věku dítěte.

 Určitou roli hraje výše příjmů i dnes, ale je kritériem jen pro to, jakou rychlost čerpání rodičovské si mohou rodiny zvolit.

Pokud by se ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodlo rodičovskou testovat majetkově, bohatší rodiny by ji zřejmě nedostávaly vůbec nebo v menších částkách, poznamenává deník.

„Můj názor je, že by majetkové testování mělo být zavedeno u všech dávek. Otázka je, jakým způsobem bude posuzováno a používáno. Jinými slovy, pokud někdo chce od státu peníze, měl by být v situaci, kdy je opravdu potřebuje,“ dodal náměstek Šiška.

Politici se od škrtů rodičovské distancují. Ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) na dotazy deníku k rodičovské nereagoval.

„Doufám, že po mně nechcete, abych se vyjadřoval k tomu, co řekl nějaký náměstek,“ řekl ministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Uvedl, že o omezení rodičovské s kolegy nemluvil a ani o tom neslyšel.

S příjmovým a majetkovým testem u rodičovského příspěvku nesouhlasí premiér a předseda ODS Petr Nečas. „Majetkové testování vypadá velmi přitažlivě, ale je administrativně velmi náročné,“ prohlásil.

Poslanecká sněmovna by v příštích týdnech měla začít projednávat vládní úsporný balíček, který počítá například s částečným zrušením porodného, se změnami ve vyplácení rodičovského příspěvku či se snížením příspěvku na péči. Pokud bude schválen, nárok na porodné budou mít ženy pouze za první narozené dítě, pokud příjem jejich rodiny nepřesáhne 2,4 násobek životního minima.

Dále by balíček přinesl změny v pobírání rodičovského příspěvku. Jeho celková výše bude limitována 216 tisíci korunami. Tato suma se pak rozdělí počtem měsíců, po které bude chtít rodič zůstat doma. Limity rodičovské zůstanou stejné jako v současnosti, nejkratší bude dva roky, nejdelší čtyři roky.

Cílem všech změn jsou podle vlády úspory ve státním rozpočtu. Změny kritizuje levicová opozice.

Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.

Stát chrání jen chudé rodiny, ty ostatní ignoruje, říká sociolog

Z vaší analýzy vyplývá, že podpora rodin je u nás nedostatečná. Proč si to myslíte?Navzdory tomu, jak se mluví o velké podpoře rodin u nás, jsme zjistili pravý opak – pohybujeme se na konci žebříčku srovnání s EU. Na hmotnou podporu rodin vynakládáme zhruba jeden den HDP, Francie pět dní.

Do sociálních výdajů na bydlení dáváme 0,11 procenta HDP, tedy asi sedm miliard, v přepočtu na evropský průměr by to mělo být 35 miliard. Je absolutní nesmysl, jak jsme slýchali od minulé vlády, že sociální dávky ohrožují stabilitu státního rozpočtu.

Představují bezvýznamnou částku zejména ve vztahu k rodinám.

Spolu s dalšími sociology, Igorem Tomešem a Jiřinou Šiklovou, založil v roce 2002 neziskovou organizaci Národní centrum sociálních studií. Předtím řídil občanské sdružení Socioklub, zaměřené na výzkum v oblasti sociální politiky. Od roku 1972 pracoval na ministerstvu práce a sociálních věcí. Zabýval se sociální péčí, službami, rodinnou politikou.Petr Víšek je spolu s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí autorem čerstvé analýzy pro ministerstvo práce, která ukazuje, že politici zanedbávají podporu rodin s dětmi a nedělají nic pro to, aby Češi přestali vymírat.

Jak byste popsal nastavení rodinné politiky v Česku?Podpora rodin od roku 1990 výrazně klesla. Vytvořil se systém státní sociální podpory, jehož významným cílem bylo oddálit rodiny od hranice chudoby, aby do ní nepropadly, šlo o prevenci. Během posledních asi pěti let došlo k úplné destrukci systému.

Zrušil se sociální příplatek, který se vyplácel k přídavkům na děti, pokud například v rodině bylo zdravotně postižené dítě nebo rodič, dítě dojíždí do školy nebo bydlí na internátu a v dalších situacích.

Rodiny, kde tyto situace jsou, spadly do chudoby, berou dávky pomoci v hmotné nouzi, což je rozpočtová položka, která začíná růst.

Pečuje stát nějak i o ostatní rodiny?Středněpříjmová rodina, která vydělává, snaží se, bojuje a zaplatí všechno ze svého, tak její disponibilní příjmy se blíží rodinám, které se pohybují kolem životního minima a peníze od státu dostávají z pomoci v hmotné nouzi. Je to bohužel velmi nespravedlivá záležitost.

Co se s tím dá dělat?Není v silách státu dávat středněpříjmovým rodinám peníze.

Ale co kdyby si mohly náklady, které vloží do výchovy dětí, vzdělání, volného času, jazykových kurzů, odečíst z daní? Pravda, sníží se příjmy do státního rozpočtu, ale nic jim nedáváme.

Tato výhoda by se tak týkala rodičů, kteří pracují, pečují o děti a utrácejí na to peníze. To je velmi žádoucí chování. Oproti tomu pomoc v hmotné nouzi dáváme lidem, o nichž nejsme vždy přesvědčeni, že pracují a investují do svých dětí.

S dávkami je spojen pojem zneužívání. Je situace tak vážná, jak často se tento pojem používá?Nikdo nikdy nedoložil, kolik dávek je zneužito.

Když dávku poskytnete a dotyčný ji nevyužije k prospěchu svých dětí, tak příslušný orgán může dávky poskytnout v jiné formě – například úřady rovnou zaplatí dětem stravování ve škole nebo se cestou zvláštního zmocněnce zaplatí nájemné. Je to trošku práce, ale proto tam ty úřady jsou.

Zneužívání dávek je výmluva na vlastní neschopnost pracovat tak, jak mi to zákon umožňuje. A na druhou stranu – když se potenciálním zneužívačům dávky raději odepřou, umřou ti lidé hlady nebo budou krást? Máme evropskou sociální chartu a jsme povinni si pomáhat.

Jak hodnotíte záměry nové vlády v oblasti rodinné politiky?V programovém prohlášení je pouze něco málo k rozvoji předškolních zařízení a příslib zřídit odbornou komisi pro tvorbu sociální a rodinné politiky. Očekával jsem víc, nejde přitom ani tak o rozšiřování dávek, například o záměr zavést porodné i na druhé dítě pro chudé maminky, to není zvlášť významné. Je třeba nastavit dlouhodobý trend rodinné politiky.

V čem vidíte hlavní překážky pro pořízení potomků?Jde také o celkové náklady na výchovu dětí. Když půjdete s dětmi do zoologické zahrady, necháte tam 1 500 korun, podobně na zámku.

Proč by nemohly mít rodiny slevy? Lidovou školu umění svým třem talentovaným dětem ani nezaplatíte, jazykové kurzy nejsou zadarmo. Platíte na každém kroku – rodina by proto všude měla být podporována a vítána.

Pozitivní roli může sehrát i obec – bydlení, doprava, bezpečnost, školství, zdravotní péče – to vše se děje v obci. Jde také o celkovou společenskou atmosféru.

Co máte na mysli?V Americe a Francii, když měli málo dětí, tak šířili, že mít hodně dětí je znakem bohatství a úspěšnosti. Kdo má dětí málo, bývá chudý, nešťastný a opuštěný. V Česku, když má někdo tři děti, tak ho ostatní považují za nezodpovědného blázna, protože musí redukovat spotřebu. Z našich výzkumů vyplývá, že rodina se třemi dětmi má největší pravděpodobnost chudoby.

Může si stát finančně dovolit uskutečnit jen zlomek z toho, co zmiňujete? Odpisy nákladů na vzdělávání a volnočasové aktivity, podpora školek…Já bych to otočil – stát to musí dělat.

Je tu od toho, aby podporoval své občany, umožňoval jejich rozvoj a aby existoval i za 20 nebo 30 let. Smyslem existence státu není růst HDP a sláva v zahraničí, ale prosperita obyvatel.

Ta se projevuje rozením dětí, ne vymíráním.

Česko mezi evropskými státy vyčnívá vyplácením rodičovského příspěvku a až čtyřletou rodičovskou dovolenou. Jaké má toto nastavení přednosti a nevýhody?Dávka rodičovské vznikla v devadesátých letech, když jsme očekávali, že bude velká nezaměstnanost. A protože velký podíl nezaměstnaných podle zahraničních zkušeností vždy tvořily matky s malými dětmi, tak se vymyslela tato dávka.

Jejím hlavním cílem bylo vzdálit matky z trhu práce, aby se nezaměstnanost nenafukovala. Jenže dávka byla během 25 let asi 23krát změněna na základě poslaneckých návrhů. Dospělo to do stavu, kdy rodičovský příspěvek představuje 69 procent celé státní sociální podpory rodin.

Přitom se vyplácí jen do čtyř let věku, pak už stát nijak nepomáhá, přestože náklady rodin na vzdělání dětí významně rostou.

Jak tedy pomoc pro rodiny s dětmi lépe nastavit?Rodičovský příspěvek nepomáhá řešit chudobu, je stejný pro všechny. Mezitím došlo k tomu, že ženy mohou nejrůznějším způsobem pracovat při dětech, takže efekt vzdálení z trhu práce zmizel. Jinde v Evropě využívají spíš přídavky na děti v delším horizontu jejich života. Chce to analýzu, čím rodičák nahradit.

Porodné i na druhé dítě, souhlasí vláda. Ale jen pro chudé

Od roku 2015 se rozšíří i počet rodin, které na porodné získají nárok. Stoupne totiž koeficient pro výpočet.

Praha – Porodné se od příštího roku s největší pravděpodobností začne vyplácet i na druhé dítě. Navíc se rozšíří okruh rodin, které na něj dosáhnou. I nadále však půjde o dávku pro rodiče s nejnižšími příjmy.

Rozhodla o tom vláda, když schválila návrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové Tominové (ČSSD). O návrhu nyní rozhodne Poslanecká sněmovna, kde má koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL většinu.

Zatímco u prvního dítěte zůstane částka porodného na 13 tisících korunách, u druhého půjde „jen“ o 10 tisíc.

Pro více rodin než dosud

Do konce roku 2010 měla na porodné ve výši 13 tisíc korun nárok každá rodička bez ohledu na počet dětí nebo výši příjmu domácnosti. Koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných prosadila od ledna 2011 omezení porodného jen na první dítě a jen pro domácnosti s příjmem nepřevyšujícím 2,4násobek životního minima rodiny.

Matka a otec žijící ve společné domácnosti (bez dalších osob kromě narozeného dítěte) tak nyní dostávají porodné na první dítě jen tehdy, jestliže jejich měsíční čistý příjem nepřesáhl 18 504 korun. U matky-samoživitelky činí hranice čistého příjmu 11 712 korun měsíčně.

Marksová Tominová navzdory rozpočtovým připomínkám ministerstva financí prosadila i zvýšení koeficientu z 2,4násobku na 2,7násobek životního minima rodiny. Na porodné u prvního dítěte by tak od příštího roku měly dosáhnout domácnosti s čistým příjmem do 20 817 korun, u matky-samoživitelky do 13 176 korun.

Při narození druhého dítěte stoupnou limity v praxi ještě výrazněji, protože do životního minima rodiny se budou počítat už dvě děti. Pokud by první z nich bylo mladší šesti let, měly by na porodné u druhého dítěte nárok rodiny s příjmem do 25 515 korun měsíčně, u matky-samoživitelky do 17 874 korun. V případě staršího sourozence by se hranice životního minima ještě mírně zvýšila.

Zlepšení pro dvojčata

Polepšit by si měly také ženy, jimž se současně narodí více dětí. Zatímco dosud dostanou od státu maximálně 19 500 korun (nebo jen 13 tisíc), nově by získaly 23 tisíc korun.

Při takzvaném vícečetném porodu totiž mají nyní matky nárok na zvýšené porodné 19 500 korun (místo standardních 13 tisíc) nezávisle na tom, zda se jim narodí dvojčata, či třeba čtyřčata. Avšak jen v případě, že jde o první porod. Pokud by se matce napoprvé narodilo jedno dítě a teprve při dalším porodu třeba čtyřčata, dostává nyní porodné jen na první dítě ve standardní výši 13 tisíc.

Pokud návrh na obnovení porodného na druhé dítě projde ve Sněmovně, měla by matka od ledna 2015 získat vždy 23 tisíc korun nezávisle na tom, zda se vícerčata narodí při prvním, nebo druhém porodu.

Stát ušetřil přes miliardu

V roce 2009 vyplatil stát na porodném 1,58 miliardy korun, o rok později 1,57 miliardy. Po Drábkových škrtech klesly výdaje více než o miliardu: V roce 2011 dosáhlo porodné celkem 292 milionů korun, v roce 2012 pak 144 milionů a v loňském roce 148 milionů.

Nárok na porodné nyní zakládá zhruba 11 tisíc dětí ročně, což je něco přes pětinu ze všech dětí narozených v prvním pořadí.

Po vládou schváleném rozšíření by nárok na porodné zakládalo 16 až 17 tisíc dětí narozených v prvním pořadí a 24 až 25 tisíc dětí ve druhém pořadí.

Obě změny, s nimiž nyní souhlasí vláda, si podle ministerstva práce a sociálních věcí vyžádají navýšení výdajů o 330 milionů korun, z toho na zvýšení koeficientu připadá zhruba 120 milionů korun. Celkové výdaje na porodné by tak stouply na přibližně 470 až 480 milionů.

Porodné. Kalkulačka a pravidla pro rok 2019

Zatímco dřív se porodné vyplácelo plošně, dnes je z něj jednorázová sociální dávka. Stát ji přiklepne pouze rodinám s nízkými příjmy, dávku lze navíc čerpat jen na první a druhé dítě. Kolik porodné dělá a kdo přesně na něj dosáhne? Poradíme.

Nárok na porodné mají pouze rodiny s příjmy nižšími než 2,7násobek životního minima.

Životní minimum představuje společensky uznanou hranici příjmů pro zajištění základních životních potřeb: jídla, oblečení a hygieny.

O životním minimu domácnosti rozhoduje počet jejích členů – odlišné částky se počítají za prvního a druhého dospělého, liší se i v závislosti na věku nezaopatřených dětí. Konkrétně:

• 3410 Kč pro jednotlivce
• 3140 Kč pro prvního dospělého v domácnosti
• 2830 Kč pro druhého (a každého dalšího) dospělého
• 1740 Kč pro dítě do 6 let
• 2140 Kč pro dítě od 6 do 15 let
• 2450 Kč pro dítě od 15 do 26 let

Životní minimum své domácnosti si lehce spočítáte na naší kalkulačce životního minima.

Do rozhodného příjmu se vždycky počítají čisté výdělky (po odpočtu zdravotního a sociálního pojištění a daní) ze zaměstnání, nebo čistý zisk z podnikání. Nadto úředníci započítají také některé dávky:

Naopak rodičovský příspěvek a přídavky na dítě se v potaz neberou.

V praxi tedy rodina ve složení matka, otec a jedno právě narozené dítě na porodné dosáhnou, pokud jejich průměrný čistý příjem ve zkoumaném období dělal míň než 20 817 korun (životní minimum rodiny je 7710 korun). Pokud jde o rodiče samoživitele, odpovídá hranice příjmů částce 13 176 korun.

Jakmile se do rodiny narodí druhé dítě, stoupne životní minimum, a tím pádem i limit pro příjmy. Nově bude životní minimum odpovídat sumě 9450 korun (pokud je prvnímu dítěti méně než šest let) a porodné úředníci přiklepnou, jestliže měsíční příjem rodiny v předchozím čtvrtletí nepřekročí 25 515 korun. Pro samoživitele s druhým čerstvě narozeným dítětem je hraniční příjem 17 874 korun.

Jestli na porodné dosáhnete, propočte naše kalkulačka porodného 2019.

Jak na žádost?

O porodné lze žádat nejdřív v den narození dítěte, žádost se podává na kontaktním pracovišti úřadu práce.

S sebou přineste Žádost o porodné (stáhnout si ji můžete v naší galerii formulářů), občanský průkaz, rodný list dítěte, Doklad o výši čtvrtletního příjmů a Doklad o výživném poskytovaném společně posuzovanou osobou. Pokud jste převzali dítě do péče, neobejdete se bez písemného rozhodnutí příslušného orgánu.

Jestliže máte datovou schránku nebo elektronický podpis, můžete o porodné žádat elektronicky na webu Ministerstva práce a sociálních věcí. Nárok na dávku lze uplatnit až jeden rok zpětně od narození dítěte. Vždycky se ale posuzují příjmy před narozením dítěte nebo jeho převzetím do péče. Jakmile lhůta uběhne, nárok na porodné zanikne.

Nezapomeňte, že pro rodiny s nízkými příjmy je určená i další sociální dávka: přídavek na dítě. Jaká pravidla je potřeba splnit, když chcete dávku čerpat a kolik dělá, poradí náš článek.

Sociální dávky a nemocenská

68. Porodné kleslo

Snížilo se ze 17 800 na 13 000 korun za každé narozené dítě. Nehraje roli, kolik už rodina má dětí. Na dvojčata či trojčata se nevztahuje žádný speciální bonus. Za každé z nich získá rodina 13 000 korun. Nárok na porodné má matka nebo osoba, která převzala dítě do jednoho roku do trvalé péče místo jeho rodičů.

69. Rodičovská na míru

Jeden z rodičů si může zvolit příspěvek na dobu dvou, tří nebo čtyř let. Od délky se odvíjí výše příspěvku. Ten, kdo zůstane doma čtyři roky, dostane každý měsíc 3800 korun.

Po dobu tří let bude mít rodič nárok na 7600 korun měsíčně. Kdo si vybere jen dva roky, bude dostávat 11 400 korun.

Pro tuto variantu se však mohou rozhodnout jen rodiče, kteří v posledním zaměstnání měli plat vyšší než 16 tisíc korun měsíčně.

70. Pro rodičovskou znovu na úřad

O rodičovský příspěvek musí všichni znovu požádat. I ti, jimž se dítě narodilo před 1. lednem 2008, jsou s ním doma a příspěvek čerpají. Rodiče pečující o dítě, jemuž budou k 1.

lednu 2008 více než tři roky, budou až do jeho čtyř let pobírat 3800 korun měsíčně. Rodiče dítěte, kterému bude 1. ledna mezi 21 týdny a třemi lety, budou pobírat až do jeho tří let příspěvek 7600 korun měsíčně.

Poté do jeho čtyř let 3800 korun měsíčně.

• Rodiče dítěte, kterému bude méně než 22 týdnů, se mohou rozhodnout, kterou rychlost příspěvku si vyberou.
• 71. Kdy se rozhodnout o rodičovské
• O nejvyšší příspěvek 11 400 korun na dva roky musí rodiče požádat nejpozději v měsíci následujícím poté, co nejmladší dítě v rodině bude mít 22 týdnů.
• O příspěvek 7600 korun na tři roky musí rodiče požádat nejpozději v měsíci, kdy nejmladší dítě v rodině dosáhne věku 21 měsíců.

Kdo o žádnou z těchto možností nepožádá do chvíle, než dítě dosáhne věku 21 měsíců, bude pobírat 3800 korun po čtyři roky. Typ rodičovského příspěvku je možné zvolit jen ve chvíli, kdy je dítěti 22 týdnů nebo 21 měsíců. Poté je už rozhodnutí neměnné. Vyšší rodičovský příspěvek nelze žádat zpět, pokud se rodič rozhodne dobu jeho pobírání zkrátit a vrátit se do práce dříve.

72. Třetina rodin ztratí přídavky

Má na ně nárok jen rodina, jejíž příjmy jsou nižší než 2,4 násobku životního minima domácnosti. Až dosud je dostávaly všechny rodiny s příjmy nižšími než čtyřnásobek životního minima. O výši přídavku rozhoduje už jen věk dítěte, nikoliv příjmy rodiny. Na dítě do šesti let je přídavek 500 korun měsíčně, od šesti do 15 let 610 korun a pro mladistvé mezi 15 a 26 lety 700 korun.

73. Sociální příplatek jen pro chudé

Mají na něj nárok rodiny s dětmi s příjmem nižším než dvojnásobek životního minima domácnosti. Tímto příplatkem se dorovnávají rodinné rozpočty domácností s velmi nízkými příjmy.

74. Stát přispěje na bydlení

Nárok na příspěvek má vlastník nebo nájemce bytu, který je v něm přihlášen k trvalému pobytu, v případě, že náklady na bydlení přesahují 30 % příjmu rodiny. V Praze pak 35 %. Zároveň se přihlíží k přiměřeným nákladům na bydlení.

Ty jsou stanoveny jako průměrné náklady podle velikosti obce a počtu členů domácnosti. Zahrnují nájemné, v případě vlastníků a majitelů družstevních bytů pak s ním srovnatelné náklady. Dále se přihlíží k cenám energií a vody.

Výška příspěvku na bydlení se vypočte jako rozdíl přiměřených nákladů na bydlení a 30 % (v Praze 35 %) příjmů.

75. Pohřebné jen výjimečně

Pohřebné 5000 korun vyplatí stát jen na pohřeb nezaopatřeného dítěte nebo rodičů nezaopatřeného dítěte. Ostatní nemají nárok na žádné pohřebné.

76. Pastelkovné skončilo

Ruší se. Děti, které nastoupily v roce 2007 do školy a jejichž rodiče o tento příspěvek nepožádali, ho mohou ještě zpětně získat do června 2008.

77. První tři dny nemoci bez dávek

První tři dny nemoci nedostane člověk žádné nemocenské dávky. Dosud měli lidé po tuto dobu nárok na 25 % svých příjmů.

78. Snížené dávky při kratší nemoci

Nemocenská se snižuje i v dalších dnech. Od 4. do 30. dne nemoci dosáhne dávka 60 % příjmu, od 30. do 60. dne 66 %. Při nemoci delší než 60 dnů bude člověk pobírat 72 % svých příjmů. Nemocenská tak při kratších nemocech klesá všem bez ohledu na výšku platu. Polepší si naopak dlouhodobě nemocní.

79. Skromnější paragraf

Ten, kdo pečuje o nemocné dítě nebo příbuzného, bude dostávat devět dnů částku na úrovni 60 % svého platu. Peněžitá pomoc v mateřství, která se vyplácí prvních 28 týdnů po porodu, zůstane na úrovni 69 % příjmů matky v posledním zaměstnání.

80. Příspěvek pro pěstouny

Získají ho rodiče nezletilého dítěte, které jim bylo svěřeno do pěstounské péče. Výše příspěvku činí 2,3 násobku životního minima dítěte.

81. Po roce jen existenční minimum

Lidé, kteří nepracují déle než rok, dostanou jen existenční minimum 2020 korun měsíčně. Stát už nebude zjišťovat, zda si práci aktivně hledají. Úřady mají také právo vyplatit příspěvek pouze v poukázkách na potraviny, bydlení nebo oděvy.

82. K lékaři s poplatkem

Pacienti bez rozdílu věku začnou platit za návštěvu praktického lékaře, zubaře, ambulantního specialisty, klinického psychologa a klinického logopeda 30 korun.

Aby po nich mohl lékař chtít peníze, musí je prohlédnout nebo provést klinické vyšetření. Platit budou pacienti i za kontroly. Lékař naopak nemůže požadovat poplatek za předepsání receptu nebo za ústní a telefonické konzultace.

Stejně tak lidé nebudou platit, když si dojdou k lékaři pro výsledky vyšetření.

83. Vydání léku za 30 korun

Pacienti začnou platit 30 korun za vydání každého léku na recept, který je aspoň částečně hrazený ze zdravotního pojištění. Na jednom receptu smí lékař předepsat dva léky, takže za recept může pacient zaplatit až 60 korun. Za léky, které si pacienti hradí v plné výši sami, a přesto jim je lékař musí předepsat na recept (například antikoncepce), se třicetikorunový poplatek platit nebude.

84. Den v nemocnici za 60 korun

Za každý den v nemocnici, léčebně dlouhodobě nemocných, lázních, dětských léčebnách a ozdravovnách zaplatí pacienti 60 korun.

Poplatky se vztahují téměř na všechny (například i na kojence v inkubátorech nebo na lidi, kteří jsou dlouhodobě v kómatu). Platit 60 korun budou i rodiče, kteří v nemocnicích děti doprovázejí.

Den nástupu a odchodu z nemocnice se počítá jako jeden den. Pokud tedy pacient jeden den přijde do nemocnice a druhý den odejde, zaplatí »jen« za jeden den – tedy 60 korun.

85. Pohotovost za 90 korun

Platit se začne i 90 korun za návštěvu lékařské a zubní pohotovosti. A to jak v ambulancích lékařů, tak i v nemocnicích. Jestliže ale lékaři nechají pacienta převézt z pohotovosti přímo na léčení do nemocnice, tak za pohotovost nic platit nebude. Zaplatí až 60 korun za den strávený v nemocnici. Za využití pohotovosti v lékárnách pacienti nic platit nebudou.

86. Roční strop pět tisíc

Vláda zavedla roční strop na poplatky ve výši pět tisíc korun ročně – sčítají se poplatky u lékaře, poplatek za vydání léku a část doplatků na léky. Pozor: do ročního limitu se započítávají jen doplatky, které by pacient zaplatil za nejlevnější na trhu dostupný lék se stejným účinkem. Drtivá většina léků má přitom alternativu, která je bez doplatku.

Pokud tedy pacient dnes doplácí za lék 200 korun, ale existuje i jiný, plně hrazený lék se stejnou léčivou látkou a stejnou cestou podání, tak se pacientovi do limitu vůbec nic nezapočítá. Jedinou výjimkou je, pokud lékař na receptu (písmenem „R“) vyznačí, že předepsaný lék nejde nahradit.

V takovém případě se započítá pacientovi do ročního stropu celý doplatek bez ohledu na to, zda existuje levnější lék se stejnou léčivou látkou.

Do ročního stropu pět tisíc se nepočítá poplatek 60 korun za den v nemocnici, v lázních či ozdravovnách, 90 korun za návštěvu pohotovosti, ale ani doplatky na léky, které pojišťovna hradí z méně než 30 procent, doplatky na zdravotnické prostředky a doplatky na zvlášť účtované léčivé přípravky (například některé injekce). V žádném případě tak nelze tvrdit, že nikdo nemůže zaplatit více než pět tisíc.

87. Po překročení ročního stropu platíte dál

I když pacient zaplatí za poplatky u lékaře, za vydání léku a za část doplatků na léky, které jsou započitatelné do ročního stropu, víc než pět tisíc korun, platí normálně dál.

Pojišťovna mu musí do 60 dní od konce čtvrtletí, ve kterém pacient roční strop překročil, vše nad pět tisíc vrátit.

Pokud ale překročí v konkrétním čtvrtletí roční strop o méně než 50 korun, pojišťovna mu peníze vrátí do 60 dní po konci roku (tedy do 1. března).

88. Poplatky jsou povinné

Lékaři, lékárníci či nemocnice mají podle zákona povinnost od pacientů poplatky vybrat. Pokud by vybírání poplatků opakovaně sabotovali, hrozí jim od pojišťoven pokuta až 50 tisíc korun. Nevybírání poplatků (třeba kvůli konkurenčnímu boji) totiž označuje ministerstvo zdravotnictví za »nekalou konkurenci«.

Neznamená to ale, že by nemohli lékaři čas od času pacientům poplatek odpustit. Pokud pacient poplatek neuhradí, tak po něm v drtivé většině 30, 60 nebo 90 korun nikdo vymáhat nebude. Neplatící pacienti ale musí počítat s důsledky: lékaři říkají, že neplatící pacienty, kteří nebudou zrovna ve vážném zdravotním stavu, už příště nemusí ošetřit.

Poplatky jsou totiž příjmem zdravotnického zařízení, které je vybere.

1. 89. Výjimky z placení všech poplatků
2. Žádné poplatky nemusí hradit:
3. – lidé, kteří lékaři doloží maximálně měsíc staré potvrzení, že jsou v hmotné nouzi (to znamená, že pobírají aspoň jednu ze tří sociálních dávek – příspěvek na živobytí nebo doplatek na bydlení nebo mimořádnou okamžitou pomoc)
4. – děti z dětských domovů, diagnostických a dalších výchovných ústavů
5. – pacienti, kterým nařídil ochranné léčení soud (např. alkoholici, sexuální devianti nebo narkomani)
6. – lidé, kteří se musí povinně podrobit léčbě infekčního onemocnění (např. při léčbě spalniček, syfilitidy nebo tuberkulózy)
7. 90. Výjimky z poplatků u lékaře a zubaře
8. Poplatky za návštěvu u lékaře a zubaře neplatí:
9. – pacienti, kteří jdou na preventivní prohlídku a na očkování (u novorozenců patří do preventivních prohlídek například i vyšetření kloubů)

– děti, které jsou vážně dlouhodobě nemocné (třeba děti s genetickými vadami) – týká se to ale jen prohlídek, které mají souvislost s jejich nemocí. Za všechno ostatní platí.

• – těhotné ženy za pravidelné těhotenské prohlídky (také za všechno ostatní platí)
• – pacienti, kteří jdou na rentgen, ultrazvuk, magnetickou rezonanci, počítačový tomograf a na další diagnostická vyšetření; neplatí v případě, že je lékař zároveň neprohlédne
• – pacienti se selháním ledvin při hemodialýze (čištění krve)
• – lidé, kteří jsou vyšetřeni lékařem transfuzní služby před darováním krve, plazmy či kostní dřeně
• 91. Výjimky, které nejsou v zákonech
• – pacienti nebudou platit za výdej zdravotnických pomůcek (jako jsou bandáže nebo francouzské hole)

– bez poplatků zůstává i jednodenní chirurgie; to znamená, že pokud pacient půjde ráno do nemocnice na operaci kolene, kloubu nebo křečových žil a večer se vrátí domů, tak 60 korun platit nebude; platit nebudou ani pacienti ve stacionářích; za ostatní jednodenní pobyty v nemocnici (např. pokud je ráno sanitka převeze z pohotovosti kvůli podezření na zánět slepého střeva a večer je lékař pustí) ale pacienti zaplatí 60 korun.

– pacienti nezaplatí za žádnou návštěvu lékaře, při které je doktor klinicky nevyšetří; nebudou tak platit za předepsání léku, za ústní rady lékaře, za píchnutí injekce a nezaplatí ani za pravidelné návštěvy rehabilitace; stejně tak už nebudou platit poplatek 30 korun za to, když si vyšetření platí ze svého (např. kvůli řidičskému průkazu).

92. Doplatky ani léky nepodraží

Daň z přidané hodnoty na léky sice vzroste z pěti na devět procent, ale ceny léků ani doplatky by jít nahoru neměly.

Spolu se zavedením třicetikorunových poplatků za vydání léku totiž ministerstvo zdravotnictví sníží marže lékárníků.

Natolik, že ceny léků i doplatky zůstanou stejné jako letos nebo dokonce mírně klesnou. Doplatky na léky se ale budou v roce 2008 měnit mnohem častěji než letos.

93. Můžete vyměnit lék za levnější

Lékárníci dostanou možnost vyměnit na žádost pacienta předepsaný lék za levnější, který má stejnou účinnou látku a je podáván stejnou cestou jako původní lék (například ústy nebo do žíly); měnit lék, na který jsou zvyklí, by neměli pacienti, kteří berou léky na epilepsii, na špatnou srážlivost krve nebo na depresi. Pokud lékař na receptu písmenem »R« zaškrtne, že lék nejde nahradit, lékárník ho vyměnit nesmí. Na druhou stranu se ale pacientovi v případě, že mu lékař zakáže vyměnit lék za levnější, započítá do ročního stropu pět tisíc celý doplatek.

94. Dostanete nejvíc tři balení léku

Lékaři už nebudou moci pacientům předepsat jako dnes víceméně neomezené množství balení od jednoho léku. Od začátku ledna ministerstvo omezí počet předepsaných balení na tři krabičky.

95. Můžete si vyžádat opakovaný recept

Lékař dostane možnost předepsat chronickým pacientům tzv. opakovaný recept. Je hlavně pro pacienty, kteří pravidelně užívají své léky, a nepotřebují přitom častá vyšetření. Na jeden opakovaný recept si bude moci pacient v lékárně vyzvednout třeba pětkrát za sebou svůj lék. Povinnost zaplatit poplatek 30 korun za každý vydaný lék i pro tyto chronicky nemocné pacienty zůstává.

96. Právo na výpis ze zdravotního účtu

Pacienti dostanou od roku 2008 zákonné právo na to, aby od pojišťovny dostali jednou za rok na požádání bezplatný výpis ze svého účtu zdravotního pojištění. Na výpisu si budou moci zkontrolovat, jestli všechnu zdravotní péči, kterou na ně nemocnice či lékař vykázali, také opravdu dostali. Už dnes zdravotní pojišťovny výpisy pacientům na požádání posílají. Teď to budou muset dělat ze zákona.

97. Vláda zvýší svůj vliv na VZP

Kabinetu se podaří ovládnout VZP. Zatímco dnes ředitele VZP jmenuje a odvolává sněmovna, nově ho bude jmenovat a odvolávat správní rada VZP, ve které má vládní koalice dvoutřetinovou většinu.

Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek chce pomocí většího tlaku na ředitele VZP přimět největší českou zdravotní pojišťovnu k tomu, aby s ním spolupracovala na velké reformě zdravotního pojištění, která přijde v roce 2009.

1. 98. Silnější ministr zdravotnictví
2. O cenách lékařských výkonů už nebudou rozhodovat dohody pojišťoven, zájmových sdružení lékařů, vědeckých společností a pacientských sdružení, ale bude je určovat ministerstvo zdravotnictví.
3. 99. Vznikne velmi mocný úřad

O cenách léků a jejich úhradě ze zdravotního pojištění už nebudou jako dnes rozhodovat ministerstva financí (ceny léků) a zdravotnictví (úhrady ze zdravotního pojištění), ale Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), jehož ředitele jmenuje ministr zdravotnictví.

Tím se ústav stane jednou z nejmocnějších institucí v českém zdravotnictví. Bude nově rozhodovat o víc než 40 miliardách, které v Česku ze zdravotního pojištění na léky jdou.

Ceny léků i doplatky se budou od roku 2008 měnit daleko častěji než v minulosti, protože skončí ministerské lékové vyhlášky, které jednorázově změnily ceny i doplatky na tisíce léků.

100. Stát sníží platby za pojištěnce

Stát mírně sníží platby pojišťovnám za 5,8 milionu svých pojištěnců (mezi ně patří děti, důchodci, studenti nebo nezaměstnaní) ze 680 na 677 korun měsíčně. Tahle částka se nebude v letech 2008 a 2009 zvyšovat. Pojišťovny se tak musí minimálně na dva roky rozloučit s tím, že by jejich hospodaření pomáhal zlepšovat stát.

Týdnoviny aneb Jak nás Kalousek oškube

Konec poslanecké imunity?*Zákaz kouření by byl cestou do totality*Porodné jen pro chudé. Na bohaté musí být přísnost!*Sociální dávky vzrostly desetkrát*Do důchodu v 70 letech?*Redaktor ČT lhal ve vysílání.

Opilí poslanci za volantem už se za imunitu neschovají

Občas mám pocit, že se s Nečasovou vládou blýská i na lepší časy. Tedy alespoň v některých směrech. Jedním z nich by mělo být zrušení poslanecké imunity na přestupky.

Jistě by to byl chvályhodný krok, nicméně nemohu se neptat: proč si páni poslanci vůbec kdy takovou imunitu přiklepli? Nevidím k tomu byť jen jeden jediný rozumný důvod. Imunita by se měla týkat jen jejich působení na parlamentní půdě – tedy na jejich projevy a případné výpady vůči kolegům.

Cokoli nad tento rámec je povyšováním se nad „obyčejné lidi.“ Počkejme si ale, až zákon půjde na jednání Sněmovny. Teprve po jeho „odklepnutí“ můžeme začít pět chvalozpěvy.

Docela trefně okomentoval tento návrh čtenář s přezdívkou Ewerell64: „Šálí mě snad zrak? Fakt se píše rok 2010 a ne 1990? Tohle měli schválit už hned po sametu, všichni hulákali NEJSME JAKO ONI!!! Takže s 20-ti letým zpožděním, možná snad… Vlastně tady všichni jásáme a ono je to jenom návrh.“

Restaurace a jídelny, národní podnik

Ladislav Jakl se mi líbí jako člověk především proto, že říká, co si myslí a formuluje své názory jasně, srozumitelně a přímočaře. Jeho zamyšlení nad tažením proti kuřákům, jež by mělo být realizováno zákazem kouření v restauracích, má od začátku až do konce hlavu a patu. Škoda, že podobně racionálně nejsou schopni uvažovat leckteří odpůrci nikotinového zlozvyku.

Pro ty méně chápavé Jakl uvádí poměrně výstižné přirovnání: „Že je kouření hnusné? Že to smrdí a škodí zdraví? Jistě. Ještě hnusnější je kopat někoho špičatou botou do žeber a čurat na něj. Přesto takové divné věci někteří lidé druhým lidem dělají a ti za to ještě platí…. …Jde tam ten, kdo dobrovolně přijme určité nabízené podmínky.

Nemůže tam přijít a pak volat polici, že mu někdo nadává a fackuje ho.“

Snaha dostat pokud možno veškeré dění pod kontrolu státu je evidentní. Jen stát, který nařizuje či zakazuje a následně kontroluje a trestá, může ze svých občanů udělat oddané a vděčné ovce. Jako bychom zapomínali na to, že žijeme v demokracii, kde by měl mít každý právo činit to, čím neomezuje ostatní.

Už ovšem slyším ty argumenty: „Vždyť kuřáci mě omezují tím, že smrdí, nutí mě vdechovat karcinogenní zplodiny,…“ Odpovídám: nutí vás někdo chodit do kuřáckých podniků? Nenutí! Je to stejné, jako byste si stoupli doprostřed frekventované křižovatky a pak si stěžovali, že vás srazilo auto.

Pokud vám vadí cigaretový dým u jídla či piva, udělejte to nejjednodušší, co můžete učinit: jděte do nekuřácké restaurace! Nejen, že se tím ušetříte negativních pocitů, zapáchajícího oblečení a nepříjemného prostředí, ale především dáte najevo jejímu majiteli, že máte o takový podnik zájem a podpoříte ho svou útratou.

Snaha zakazovat cokoli v soukromém objektu je cestou k totalitě. Vždy by to měl být majitel resp. provozovatel, kdo bude určovat pravidla hry pro své zákazníky, nikoli stát.

Kalousek: Porodné se bude vyplácet jen za první dítě

Kalousek tvrdí, že vláda ušetří na dávkách 11 miliard

Přiznám se, že mě nápad vyplácet porodné jen za první dítě docela zaujal. Takovým krokem by se omezilo takřka nekonečné vyplácení této dávky jisté skupině obyvatel, která si z rození dětí udělala způsob obživy.

Velice záhy se ale objevily doplňující informace – totiž slovy Kalouska: „…se bude přidělovat jen některým rodinám. Rodičům do 2,4násobku životního minima.

Narodí-li se dnes nejbohatšímu Čechovi dítě, má nárok na sociální dávku, což je úplně absurdní.“

Zarazila mě ona „absurdita.

“ Co je absurdního na tom, že ti s nejvyššími příjmy (levicí i pravicí před ovcemi často prezentovaní označením „ti bohatí“), kteří odvádějí nejvyšší daně, by mohli dostat něco nazpět třeba právě v podobě porodného? Není mnohem absurdnější to, že tuto dávku leckdy dostávají lidé, kteří do státní kasy neodvedli ani desetník? Bohužel od nástupu Jiřího Paroubka se „boj proti bohatým“ stal oblíbeným tématem politiků, kteří přeci mají tak rádi „obyčejné lidi.“

Pokud bychom chtěli být opravdu spravedliví, tak by se porodné mělo vyplácet poměrně podle toho, kolik kdo odvedl na daních – „bohatí“ by tedy dostali více, „chudí“ méně, nepracující nic. Jenže tato logika našim politikům nevoní – přeci jen většinu voličské základny tvoří ti, co se považují za „chudé“ a proto, aby se udrželi u koryt i následující období, je nutné jim jít na ruku.

Osobně zastávám názor, že pokud by se mělo vyplácet porodné, pak paušálně „padni komu padni.“ Všem ve stejné výši a bez ohledu na jejich příjmy. Návrh, že by tuto dávku měli dostávat jen ti, kteří sami odvádějí nejméně nebo vůbec nic, je totálním převracením základní logiky.

Stručně jsem Kalouskův návrh komentoval i v diskuzi pod článkem, kam jsem napsal: „Jistě, že menšiny se to týkat nebude. Nemá příjmy, takže se vejde do toho 2,4-násobku. Kdo vydělává, ten většinou 2,4 násobek přesáhne a nedostane nic i když z toho výdělku platí daně.“

PS: klasickou socialistickou terminologii, na kterou ovce slyší, použil Kalousek také v rozhovoru pro iDnes, kde řekl: „Nemyslím si, že můžeme plýtvat sociálními dávkami pro milionáře.“ Inu, na ty nechutné zbohatlíky musí být přísnost!

Šetření státu bude bolet všechny, na řadě je porodné

V tomto článku je zajímavá informace: „Stát si podle něho nemůže dovolit podporovat polovinu obyvatel jako sociálně potřebných, protože 50 procent české populace skutečně pobírá nějakou ze sociálních dávek.

“ Jestliže je toto tvrzení pravdivé, pak vypovídá mnohé o situaci v naší zemi. Například to, že mnoho občanů uvažuje stylem „platím daně, tak z toho také chci něco mít.

“ Samozřejmě je to svým způsobem logické, ale měli bychom si uvědomit, že když takto bude uvažovat každý, tak tímto způsobem rozebereme vše, co jsme vybrali na povinných odvodech.

Ukazuje to také, jak dosavadní vládní strany pracovaly na své oblibě u občanů – slíbily jim osobní (finanční) prospěch a voliči šli a „hodili jim to tam.

“ A nemluvíme zde jen o ČSSD, u které je takový přístup takřka klasikou.

Vzpomeňme na volby v roce 2006, kdy ODS slibovala více peněz snad všem skupinám obyvatel – důchodcům, rodinám s dětmi, zdravotníkům… …jen na ty „bohaté“ jaksi zapomněli, protože by se to nelíbilo masám.

Další věc, která vyplouvá na povrch, je zjevně špatný systém kontroly. Kdyby vše fungovalo, jak má, nemohl by jakoukoli dávku získat nikdo, kdo na ni nemá prokazatelný nárok. Bohužel o podobných věcech rozhoduje obvykle úředník od stolu a protože nerozdává ze svého, ani není jakkoli motivován k úsporám, podepisuje bez prověření skutečností jednu dávku za druhou.

Chceme-li z této zapeklité situace vybřednout, je nutné nejen nastavit přísnější pravidla, ale také kontrolovat, prověřovat a zjišťovat co, komu a proč chceme dát a zda onen dotyčný opravdu nemá jiný způsob získání peněz, než je sociální dávka. Dokud budeme vyplácet každému, kdo přijde s požadavkem, nikdy se ze současného svrabu nevyhrabeme.

ČSÚ: Výdaje na sociální dávky od roku 1990 desetkrát vzrostly

Předchozí komentář dokresluje následující alarmující informace: „od roku 1990 se desetinásobně zvýšily výdaje na sociální dávky, které zahrnují například podpory v nezaměstnanosti, důchodové a nemocenské pojištění či přídavky na děti.“ Samozřejmě do jisté míry má na toto číslo vliv skutečnost, že od roku 1990 výrazně stouply ceny zboží a služeb. Nicméně ani při hodně velkém přivření obou očí nemůžeme tvrdit, že rostly takto rapidně.

Podstata problému tkví někde jinde: zatímco za socialismu byla povinnosti pracovat (byť za cenu vytváření nesmyslných pracovních pozic), dvacet let poté si poměrně značná část občanů zvykla na to, že k obstarání peněz není nezbytně nutné chodit do práce (nebo alespoň do zaměstnání ???? ).

Napomáhají tomu i nejrůznější „lidumilné“ organizace, které tzv.

„sociálně potřebným“ pomáhají vyplňovat formuláře se žádostmi o tu či onu dávku, byt a další nezbytnosti, čímž je utvrzují v pocitu, že na mnoho věcí, na které si poctivý a slušný člověk musí vydělat, mají jakýsi automatický shůry daný nárok.

Stávající stav společnosti je tedy takový, že ti slušní a poctiví chodí do práce, aby si vydělali na své potřeby, odvádějí ze svých platů daně a povinná pojištění, zatímco druhá skupina sedí či leží doma a peníze si obstarává návštěvou příslušných úřadů. Zatím zde stále funguje cosi, jako „sociální smír“ a mne osobně velmi překvapuje, že se pracující ještě nezačali bouřit proti tomuto principu takzvaného „sociálního státu.“

Když nic jiného, potvrzuje se jedna základní premisa odpůrců „sociální politiky“: totiž že jakákoli sociálnost řízená státem je sakramentsky drahá. A zaplatíme ji my, ze svých kapes a to i za cenu, že nezbudou peníze na důležitější věci.

Státní podpora bydlení nebo kinematografie? Ani omylem!

František Matějka se tentokrát opřel právě do jedné z děr, kterými z naší společné kasy unikají peníze doslova proudem, aniž by to bylo účelné a cokoli to přineslo těm, kdož onu kasu dotují.

Svůj postoj obhajuje racionálním a rozumným argumentem volného trhu – totiž pokud je o něco zájem, zaplatí se to samo (resp. bude schopné se to uživit).

Pokud o něco zájem není, pak prostě není důvod, aby to za každou cenu (přesněji řečeno za cenu našich peněz) držel stát při životě.

Bohužel nejen občané, ale celá odvětví, jako je například kultura či sport, jsou navyklá, že se o ně musí starat stát. Jak Matějka podotýká hned v úvodu: od toho tady stát není – tedy neměl by být – to je naše práce.

Naprosto souhlasím s autorovým názorem, že: „jsem jednoznačným odpůrcem státních dotací tam, kde se nejedná o skutečnou veřejnou službu. Počínaje dotací slunečních panelů, přísad do biopaliv, zateplování domů, tvorby soukromých filmů a stovek dalších případů.

Stát se má starat primárně o bezpečnost svých občanů a dohlížet na dodržování pravidel pro všechny stejných. Ne vytvářet výhody pro jedny, na úkor druhých.“

EU: lidé by měli chodit do důchodu až v 70 letech

Pomiňme teď fakt, že oddálením odchodů do důchodu už z principu nemůžeme pomoci ekonomice a to především proto, že se díky takovému kroku několik let nebudou uvolňovat pracovní místa. Již nyní často shánějí padesátníci práci jen velmi obtížně. Ani představa, že mě na dovolenou veze 69-letý řidič autobusu, mě opravdu nenaplňuje pocitem klidu.

Mnohem více mě zaráží skutečnost, že do této problematiky chce zasahovat Evropská unie. Jako tradičně uvažuje plošně, bez ohledu na situaci v jednotlivých zemích.

Je přeci rozdíl mezi státy, které mají prosperující ekonomiku a těmi, jež se potácejí na hranici státního bankrotu.

Proč by v zemi, v níž veřejné finance nejsou problémem, nemohli občané chodit do důchodu dříve než v těch, které neprosperují? Proč má EU tendence do všeho mluvit a postupně rozhodovat o každém prdu v každé zemičce své kolonie?

Za celý recept zaplatíte 30 korun. A v nemocnici nejméně stovku za den

A máme to! Primitivní Julínkův recept, kterak dostat do systému zdravotnictví více peněz, se zjevně ujal a v brzké době se podle všeho dočká upgrade. Za den v nemocnici tak zaplatíme 100 Kč. Příznivci této pseudoreformy argumentují faktem, že tutéž částku by pacient zaplatil i kdyby byl doma.

Neplatí to ale vždy – například v Událostech ČT byla prezentována stará paní s důchodem 7 000 Kč měsíčně, která byla v nemocnici druhým měsícem. Z její penze by jí tedy zbylo 4 000 Kč, což se sice nezdá tak málo, dokud si neuvědomíte, že i když leží v nemocnici, musí platit nájem, energie, telefon a další výdaje.

 V tom momentě se již dostáváme k minusovým částkám, jež sice pěkně fungují ve státním rozpočtu, nikoli ale v životě normálních občanů.

Bohužel ani v této vládě se nenašel nikdo rozumný, kdo by navrhl, aby byla tato suma inkasována jen tehdy, je-li pacient ve stavu, v němž přijímá potravu, jak to chtěl zavést např. David Rath.

Ocitnete-li se ve zdravotnickém zařízení nikoli vlastní vinou a ve stavu, v němž nemůžete se svou hospitalizaci nesouhlasit, zaplatíte úplně stejně, jako například alkoholik, který si v opilosti způsobil zranění.

Nezbývá než se ptát, co bude dál? Peněz ve zdravotnictví nebude nikdy dost, takže kam se časem dostaneme? Na 200 Kč za den? Na 1000 Kč za den? Dál tedy budeme platit zdravotní odvody v nezměněné výši a přitom stále více doplácet z vlastní kapsy. Inu, chytře vymyšlený způsob, jak z občanů vytahat ještě více peněz, aniž by se to jakkoli projevilo na statistikách daňového zatížení.

Jak se lže v České televizi

D-Fens si povšiml možná záměrné mystifikace ve zpravodajství České televize. Redaktor Richard Samko v reportáži o tragické bilanci uplynulého prodlouženého víkendu uvedl, že za výrazně lepšími čísly ze Slovenska může přísnější bodový systém.

Divák by si možná nepovšiml malého detailu: na Slovensku žádný bodový systém nemají. Přesto v daném období bylo na Slovensku na silnicích bezmála devětkrát méně mrtvých než u nás.

Patrně v rámci jakési podpory stávající právní úpravy a jejího zpřísnění se pan Samko dopustil lži.

Rozhodl jsem se tedy, coby poctivě platící koncesionář České televize, pana Samka zeptat a napsal jsem mu e-mail následujícího znění:

Dobrý den, 

jako občan povinně platící koncesionářské poplatky samozřejmě sleduji, jakou kvalitu v podobě zpravodajství za ně dostávám. Proto mě zaujal tento článek: http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2010070701, upozorňující na skutečnost, že jste v reportáži o nehodovosti na českých a slovenských silnicích během uplynulých dnů uvedl, že za nižší nehodovost na Slovensku může tamní přísnější bodový systém. Jak ale uvádí autor odkazovaného článku i slovenské ministerstvo dopravy, na Slovensku bodový systém není. Proto se na Vás obracím jako platící divák s žádostí o vysvětlení. Jednalo se o záměrnou lež, nebo prostě nejste schopen, byť jste novinářem jednoho z nejdůvěryhodnějších médií v Česku zjistit si informace?

Očekával bych kromě vysvětlení i nějakou formu opravy – samozřejmě nejlépe ve vysílání – což je ale patrně něco, čeho se nedočkám.