„Pomalé jídlo“ v Pardubicích

S Ivankou jsem se potkala osobně a nechtělo se mi uvěřit, že tahle krásná, štíhlá a temperamentní žena, žije už několik let bez žaludku. Začátky byly těžké a Ivance trvalo dlouho, než se naučila co může a nemůže jíst. Jíst jinak jí v tom výrazně pomáhá a dneska Ivanka říká, že se do Jíme jinak doslova zamilovala.

Učila jsem se všechno znovu

Letos mi bude 45 let. Jsem máma dvou úžasných, teď už dospělých dětí a babička maličkého Teodora. Ale nemuselo to tak být. Před 6 lety mi lékaři odstranili celý žaludek a slezinu. Ani v těch nejhorších myšlenkách jsem netušila, co mě vlastně čeká.„Pomalé jídlo“ v Pardubicích Mám střevo napojené přímo na jícen, lékaři mi vytvořili ze střeva nějakou jakoby kapsu, rezervoár, kde se jídlo zdržuje, aby nehupslo rovnou do střeva a odtud se pomalu posouvá. Operace to byla náročná, a já se po ní učila všechno znovu. Chodit, jíst, pít, žít. Zvyknout si na to, že od teď už bude úplně všechno jinak. Naštěstí je tělo neuvěřitelný nástroj a zvládne skoro všechno. Jediné co jsem od lékařů věděla, bylo, že mě doživotně čekají menší porce, v častější frekvenci. Začátky byly neuvěřitelně těžké. Učila jsem se odhadovat, co všechno můžu. Stovky pokusů, jestli tohle sousto ještě zvládnu, nebo už se ve mně neudrží a tím pádem se neudrží nic z toho, co se mi doposud do sebe podařilo nasoukat. Zjistila jsem spoustu věcí. Například, že pít a jíst dohromady nejde, opět se neudrží nic. Že nesmí přijít pocit žízně. Nejsem pak schopná ji bez bolesti, nevolnosti nebo zvracení uhasit. Že pití je nakonec horší problém, než jídlo. Ale také jak úžasný vynález je brčko nebo láhev pro sportovce. Že jakmile nedodržím dvouhodinový interval mezi jídly, je zbytek dne už nenapravitelně ztracený, protože mám bolesti a nevolnosti, se kterými mi nikdo a nic nedokáže pomoci a jediné co zabere je, když se ubrečím ke spánku.

Myslela jsem, že mám vyhráno

Myslela jsem si, že mám vyhráno, když odstraním z jídelníčku jídla, která mi prokazatelně nedělají dobře, abych následně zjistila, že z toho, co jsem včera tolerovala, mě dnes sejme hned první sousto. Hlavně jsem zjistila, že jediná jistota, kterou mám je ta, že žádnou jistotu nemám. Jediné co mi zbylo, bylo stravovat se metodou pokus omyl.

Naučila jsem se nevycházet z domu bez krabiček s jídlem a s lahví pití. Odměnou za výdrž mi bylo to, že jsem se během prvního roku naučila si s jídlem a pitím celkem obstojně rozumět. První malá výhra. Jedna z mnoha. Ale to nejdůležitější co jsem zjistila bylo, jak skvělou mám rodinu a jaké úžasné přátele. A jak moc jsem za to vděčná.

Byl to začátek nového života.

Ty holky musí být mimo

Úplně přesně platí myšlenka, že když je žák připraven, učitel se objeví. Při cestě autem jsem zaslechla rozhovor v rádiu. Nějaké dvě holky vaří jinak. Tempeh, tofu, řasy, bez brambor, bez masa, vajíček, cukru, no hrůza. Ještě teď si pamatuji myšlenku, která mi naskočila. Ty holky musí být úplně mimo. Pustila jsem to z hlavy.

„Pomalé jídlo“ v Pardubicích

Musela jsem změnit způsob myšlení. Musela jsem zase trošku jinak. Nasadila jsem si detox ze zelených potravin a aloe. Moje kamarádka mi poslala odkaz na recept, s tím, že toto by pro mě mohla být cesta. Přes recept jsem se proklikala na stránky s vařením.

Byly to stránky těch dvou holek z Jíme jinak z rádia. Tak jsem začala vařit ty pro mě jednodušší jídla. A kontrola po třech měsících už byla v pořádku, oba nálezy zmizely. Vůbec jsem nevěděla, jestli mi pomohl detox, změna stravy nebo myšlení.

Ale vaření se mi zalíbilo tak, že jsem si zaplatila i klub JJ, abych se dostala k více receptům a radám.

Přišlo první zklamání. Recepty, které jsem tenkrát nedokázala ještě docenit, se zdály složité. Složité surovinami, jejichž názvy jsem tehdy neuměla ani přečíst, natož vědět, kde je koupit. Složité tím, jak rozpoznat, která zelenina se dává do studeného, která do horkého.

Složité tím, že jsem nevěděla, že když přeženu dochucování soyu nebo umeoctem, není to chyba oněch surovin, ale moje.

A nejvíc ubíjející bylo to, že jsem tam četla spousty myšlenek a článků o tom, jak a v které době posilovat orgány, které vůbec nemám a jak a kdy jíst poslední jídlo a držet půsty, když musím jíst každé dvě hodiny a poslední jídlo těsně před spaním, abych vydržela do rána.

„Pomalé jídlo“ v PardubicíchPřepadla mě panika

Přepadla mě neuvěřitelná panika, že je to moje konečná. Jak dlouho moje tělo vydrží. Vždyť je mi teprve 40. A myšlenky, že pokud nebudu moct tohle vše dodržovat na sto procent, je vlastně úplně zbytečné se takto stravovat. Všechno se to ve mně pralo. Byla jsem neuvěřitelně hubená, měla jsem 44 kg při 162 cm.

Měla jsem pocit, že bez masa nikdy nepřiberu. Že nebudu mít dostatek živin. Většina lidí na webu chtěla hubnout a víceméně se jim to dařilo, ale tohle já jsem nepotřebovala. Nemohla jsem si to dovolit. Takže jsem se opět vrátila ke starému způsobu
stravování a myšlení.

Nejhorší pro mě bylo, že mě v té době na ulici zastavovali známí i cizí lidé s otázkami, zda bych se nechtěla najíst, že to jak vypadám hraničí s anorexií, že už nevím, jak na sebe upozornit. Neuvěřitelně mě to bolelo a jediné co jsem dokázala, bylo se jen usmát a za rohem se rozbrečet.

Nějakou dobu trvalo, než jsem se to naučila ustávat, ale povedlo se.

Přestala jsem řešit, to, že jsem tak vychrtlá a přijala to jako fakt. Přestala jsem s tím i s lidmi okolo sebe bojovat. Začala jsem se učit mít se ráda, taková jaká právě jsem a začala hledat další impuls pro co žít. Začala jsem testovat své fyzické možnosti.

Nejdříve procházkami se psem, pak ranním cvičením, první hodinou jógy, kterou jsem spíše proležela, než procvičila. Během dalšího roku jsem přidala první kilometr na běžkách, první ovály na bruslích na zimním stadionu. Unavená do bezvědomí, ale šťastná, že to jde. Další rok kolečkové brusle a vloni první lyžování na sjezdovce.

Vše pomalu, opatrně a s obrovským respektem a s neuvěřitelnou radostí, že jsem se zase posunula o kousek dál.

Dělat pro sebe to co zvládnu, je lepší, než nedělat nic

„Pomalé jídlo“ v PardubicíchVím, že jsou činnosti, které už jsou mi navždy zapovězeny. Nikdy už si nezaběhám, neujdu delší vzdálenost, skoro nic neuzvednu a neunesu, nehodím bowlingovou koulí. Vím, že na sebe musím být velice opatrná a že musím hodně odpočívat. Mít se ráda a být vděčná za každý den, který mohu prožít. Abych ve svém předsevzetí vydržela, přišlo mi další upozornění. Upozornění  v podobě zvýšených markeru. Musela přijít další změna myšlení. Vrátila jsem se k vařícím stránkám a pustila se do toho znovu. Tentokrát ale jinak. Poctivě jsem všechno pročítala stále dokola,
psala si poznámky a tiskla recepty. Snažila jsem se nedělat unáhlené závěry a učila jsem se věřit, že nemusí být vše na sto procent. Uvědomit si, že to, že si vyberu jen to, co zvládnu a dokážu, je lepší než nedělat vůbec nic. Takže nyní už mě netrápí články a komentáře půstech a čase jídla. A v klidu a s chutí si dám svoje večerní jídlo i po dvacáté hodině. Moje tělo to tak prostě potřebuje. A já vím, že pro sebe dělám to nejlepší, co umím a zvládám. Netrápím se tím, že všechno vždy nejsem schopná dodržet. Nemám problém s tím, že si do kavárny přinesu své kokosové mléko a do společnosti doma uvařené jídlo v termosce. Naučila jsem se, že to co nejde okamžitě a na sto procent, se nemá vzdávat úplně. Že je moc důležité dělat aspoň něco. Kousek po kousku. A nechtít zvládat vše a hned.

Jíst jinak mi dělá dobře

Zjistila jsem, že mi jíst jinak dělá dobře, že mi chutná a že mě baví. Že mi po tomto jídle není tolik těžko a nejsem tolik unavená. Že je to vlastně úžasně jednoduché a skvělé. Jsem neuvěřitelně hrdá na to, že jím jinak a to vše díky těm holkám z toho vařícího webu, z webu Jíme jinak.

Vlastně mě tohle jiné vaření pohltilo natolik, že jsem jím nakazila spoustu lidí z mého okolí. A ten velký zájem mých blízkých a známých o mé vaření a recepty, které si nyní za pomoci inspirace z Jíme jinak, už vymýšlím sama, donutil mé děti založit mi stránku s vařením.

Zjistila jsem, že tohle vaření, je přesně to, v čem jsem se našla a co mi dává sílu a pomáhá mi jít dál. A nějak
mi v tom všem uniklo, kdy přesně  jsem začala vážit pro mě krásných 49 kg a kdy přesně mě lidé na ulici přestali zastavovat a hodnotit a začali se na mě opět usmívat.

Když se totiž podaří změnit myšlení, zjistíte, že jde i to, co se vám zdá do té doby nemožné. Takže holky z Jíme jinak, omlouvám se. Vůbec nejste mimo, jste báječné.

S velkými díky Vaše Ivana.

„Pomalé jídlo“ v Pardubicích „Pomalé jídlo“ v Pardubicích „Pomalé jídlo“ v Pardubicích „Pomalé jídlo“ v Pardubicích „Pomalé jídlo“ v Pardubicích „Pomalé jídlo“ v Pardubicích

Your account will be closed and all data will be permanently deleted and cannot be recovered. Are you sure?

Děkujeme, že jste se stavili. Vemte si ještě

VIDEO KURZ ZDARMA

Zlepšete zdraví i postavu a začněte podle Jíme Jinak.
45 minut videí, rady a recepty.

PŘIHLÁSIT ZDARMA

PŘEČTĚTE SI

Naučte se fungovat v pomalém rytmu. Víme, jak šlápnout životu na brzdu

Spěcháte, abyste stihli všechno, co vám život nakládá. Makáte. Neflákáte se. Úkoly přibývají, jenže více času a mnohdy ani peněz vám nikdo nedá. Že je doba zkrátka taková? Ano, je, ale to neznamená, že se musíte nechat semlít. 

Když budete pokračovat ve sprinterském tempu, s největší pravděpodobností vás časem něco zastaví. V lepším případě zjištění, že vám život protéká mezi prsty, v tom horším vážná nemoc. 

„Pomalé jídlo“ v Pardubicích

Předplatné můžete objednávat zde

Budete mít zájem:  Překyselený žaludek (kyselý žaludek) – jak na něj? Domácí a babské rady

„Ráno rychle vypravím děti do školy, honem se namalovat, obléknout a letět do práce. Tam udělám, co je třeba – a že to mnohdy nejde, jak bych chtěla.

Pak spěchám domů, večeře, úkoly… Ráda bych si vzala do ruky knížku nebo lelkovala u telky, ale většinou uklízím nebo vařím na další den. Pak šup do postele a ráno znovu na startovní čáru.

A když do toho přijde nemoc dětí nebo je třeba zařídit něco navíc, je moje tempo ještě zběsilejší,“ říká čtenářka Jitka a mnoho z vás se s ní nejspíš ztotožní.

Čtenářka Eva zase uvádí: „Byli jsme tři sourozenci, ale maminka nám brzo odešla do nebe, a tak jsem se musela starat o tatínka a mladší sourozence. Brzy jsem se vdala a s manželem jsme vychovávali čtyři děti.

Tak si dovedete představit, jaký shon mě čekal před Vánoci, do toho v práci uzávěrky a inventury. Musela jsem mít napečeno tucet druhů cukroví, umytá okna a vygruntovaný celý dům. A co mi dalo přemýšlení, čím udělat radost, jaké pořídit dárky.

Oddychla jsem si až u stromečku a teď zpětně se divím, jak jsem to mohla všechno stihnout.“ 

Nyní je vdova, v invalidním důchodu. Postihla ji mozková příhoda, byla na polovinu těla ochrnutá a učila se znovu mluvit, číst a psát. Všem ženám, které se chovají stejně jako tenkrát ona, vzkazuje: zpomalte tempo.

„Pomalé jídlo“ v Pardubicích

Lépe místo rychleji

Hodně nám zavařila představa, že je třeba být ve všem perfektní, mít úspěch. I když pro každou to znamená něco jiného. Některá chce být skvělá v práci, jiná se snaží o dokonalou roli matky, manželky, milenky, hospodyně, kamarádky… Nebo nejlépe být dokonalá úplně ve všem. Všechny po něčem toužíme, běžíme za svými touhami a neumíme být spokojené s tím, co máme.

Životní styl, který se označuje slow (vyslovujte slou), nepředpokládá, že se z vás stanou lenoši, přestanete chodit do práce i vychovávat děti a dáte si nohy na stůl. Jeho podstata je úplně v něčem jiném. 

Dává návod na to, jak si v mysli nastolit rovnováhu, soustředit se na důležité a vědomě prožívat to, co děláte. Prostě místo „rychle“ dělat věci „lépe“. Překvapivě to jde ve všech oblastech života. Pro začátek si nedávejte velké cíle, měňte svůj životní rytmus pomalu. Vlastně jde o návrat k tomu, co je vám přirozené. O návrat k sobě.

Jak na to

Existuje mnoho návodů, vybíráme pro vás ty nejdůležitější. Pro začátek si vyberte jednu každodenní povinnost, které se nevyhnete, a plně se na ni soustřeďte. 

Nenechte se ničím rozptylovat, vědomě k ní nasměrujte pozornost. Je jedno, zda půjde o čištění zubů, stlaní postele nebo večerní nákup. Bavíme se o technice všímavosti, kdy se naučíte prožívat přítomný okamžik, oproštěný od dalších myšlenek a pocitů. Avšak čistě prakticky – soustředit se na jeden úkol, prožít ho a pak jít na další, se vám hodí kdykoliv. A dá se to naučit.

Neustálým přeskakováním od jedné povinnosti ke druhé spotřebujete více energie a roztříštěná pozornost vede k chybám a snižuje výkon.

Zlepšit pracovní výkonnost, aniž byste potřebovali více času, lze i odstraněním rušivých vlivů (například časté otevírání mailů), dobrým plánováním (úkoly si rozvrhněte ideálně den předem a začnete těmi náročnějšími), nebo i tím, že než zvednete telefon, napočítáte do pěti (během pár vteřin v sobě uzavřete rozdělanou práci a budete se soustředit na telefonát).

Inspirujte se

Zkuste si více všímat mladší generace. Třeba vás překvapí, že lidé ve věku zhruba mezi dvaceti a třiceti lety mají jinou životní filozofii. Rozdíl je nejvíc vidět v pracovní sféře. Ne každý mladý člověk se hrne hned po škole do práce, klidně si dá měsíc dva volna, třeba na cestování.

A když pracuje, nehodlá obětovat zaměstnání většinu svého volného času. Čas je momentálně nejžádanějším benefitem, který firmy můžou svým zaměstnancům nabídnout.

  • Nakládejte si rozumné množství úkolů, ideálně tři na jeden den. A nemyslíme pracovní. K čemu jsou dlouhé seznamy povinností, když je není možné stihnout a jen je přesouváte ze dne na den?
  • Každý den si ukliďte v hlavě, hoďte myšlenky na papír. Když je zapíšete, přestanou překážet. Poznamenat si můžete cokoliv: co si chcete vzít na sebe, co budete vařit, problémy, které vás trápí delší čas… Někomu více vyhovuje dělat tento rituál ráno, jinému až když den končí.
  • Odpojte se. Všudypřítomné technologie na jednu stranu usnadňují život, ale když se jimi necháte pohltit, začnou vás ničit. Vyhraďte si každý den aspoň pár minut, kdy budete sami, minimálně jednou týdně to protáhněte na hodinu. Nejlépe v přírodě, kde budete chytat lelky. Nebo začněte s meditací. Samota je totiž ověřený způsob, jak se dobrat zpomalení.
  • Buďte sami sebou. Rychlý život nabízí rychlá řešení, jež málokdy přinesou uspokojení. Nepovažujte štěstí za samozřejmost, a když se tento pocit dostaví, prožijte ho. A buďte rádi za to, co je, co máte, čeho jste dosáhli. Každý den si to připomínejte, nečekejte, až vás někdo pochválí. 
  • Nezáviďte ostatním, že mají lepší práci, více peněz, empatičtějšího partnera, chytřejší děti nebo jsou „jen“ zdraví.
  • Odložte negativní přístup a věčné pochyby, přestaňte se srovnávat. Dokonce i na věcech, které vnímáte jako špatné, se dá najít něco dobrého. 
  • Každý den se na pár chvil zastavte a vychutnejte si, co právě děláte. Váš nový životní styl se pak může stát lékem na všudypřítomný stres. A když začnete žít ve svém tempu, konečně si splníte sny.

Pomalé jídlo

Pomalý život se dá aplikovat do všech oblastí. Jednou z nich je i stravování, které záměrně zdůrazňujeme, protože fenomén pomalého jídla byl první, který se postavil spěchu už v 80. letech 20. století (šlo o reakci na otevření nejmenovaného řetězce s fast foodem).

Prakticky to znamená, že se naučíte vybírat si „nejspolehlivější zdravotní pojištění“, tedy kvalitní jídlo, a uděláte si čas na jeho konzumaci. I ten sebezdravější pokrm, když ho do sebe hodíte ve spěchu, ztrácí efekt. Třeba si ráno přivstaňte, abyste měli čas v klidu se nasnídat.

A když si nemůžete dovolit delší pauzu na oběd, nachystejte si jídlo do krabičky, aspoň budete dopředu přemýšlet o tom, co chcete jíst, a cestou vás nezláká žádný hamburger či zmrzlina. Pomalé a pravidelné stravování je také prevencí proti přejídání.

Jak by mohla vypadat pomalá domácnost? Hlavně bude přehledná, vlastně by se dalo říct uklizená, a tím se nemyslí každodenní pulírování. Obklopte se věcmi, které opravdu potřebujete.

Nehromaďte, ani si od nikoho v dobré víře neberte to, co neužijete. Omezte lapače prachu a žrouty času. Domov má být oázou klidu, a ten přeplněné pokoje rozhodně nenavozují.

Náročnou duševní práci lze účinně kompenzovat rukodělnou činností.

Proč jsou Dánové údajně nejšťastnějšími lidmi na světě? Odpovědí je hygge, tedy pohodový přístup k životu a umění najít si něco dobrého na každém okamžiku. Jde o příjemně strávené chvíle, ideálně v prostředí, které je vám milé, a s lidmi, jež jsou vám blízcí. Ještě dál jde lykke čili šťastný život.Podle Meika Wikinga, zakladatele Institutu pro výzkum štěstí, spočívá v pospolitosti, v penězích, ale do určité míry (pořizujte si jen to, co opravdu potřebujete a spotřebujete), zdraví, svobodě, důvěře a laskavosti. Zpomalení životního rytmu nahrává také švédský lagom, který bychom si mohli přeložit jako životní přiměřenost, rovnováhu. Ani málo, ani moc. A to se týká všeho, od jídla přes mezilidské vztahy až třeba po rozumně zařízené bydlení.

Něco si vyrobit nebo opravit znamená, že zpomalíte a užijete si radost z tvořivosti. Proto vznikají sdílené dílny – místa, která nabízejí potřebné vybavení, materiál i pomoc, nebo se pořádají tvůrčí workshopy.

Zkuste třeba Z pokoje do pokoje nebo Plechárnu v Praze, Tvoříme z palet v Liberci, pátrejte po plzeňských sdílených dílnách, které provozuje DEPO2015, koukněte se na webovky Fajna dilna v Ostravě nebo brněnského Hobbylabu.

A zpomalte i při nakupování oblečení, ať vám doma nepřetékají skříně.

Jak uvádí Kamila Boudová v publikaci Kniha slou, podle odborníků prý stačí každé ženě ve skříni 35 kusů oděvů pro jakoukoliv příležitost i počasí (bez doplňků). Schválně si ty své spočítejte.

Kdyby nic jiného, zamyslete se, zda opravdu potřebujete stále nové věci. Stojí vás peníze, čas i energii, kterou byste mohly věnovat něčemu úplně jinému. Třeba sobě.

Pomalé stravování má jenom samé výhody. Naučte se jíst

„Pomalé jídlo“ v Pardubicích

Jezte pomalu a na jídlo se soustřeďte. Z pohledu zdraví se to vyplatí.

O tom, co je správné jíst, jistě víte více než dost. A to nejenom ze článků na našem magazínu. I proto se nebudeme aktuálně soustředit na to, co byste měli jíst, ale na to, jak byste měli jíst. Pokud máte na každé své jídlo jenom omezené množství času, je to špatně. Jídlo do sebe doslova jenom naházíte, což určitě není stravovací návyk, který bychom mohli označit za návyk dobrý. Právě naopak. Správný stravovací návyk je označován jako pomalé stravování. Podívejme se na něho blíže.

Co si pod pojmem pomalé stravování představit? Jedná se o akt, kdy při konzumaci jakéhokoliv jídla nebudete kamkoliv spěchat. Sice je to v dnešní době pro mnohé z vás komplikované, ale my doporučíme to zkusit. S pomalým stravováním by mělo být spojeno toto:

  • Vyčlenění dostatku času na každé jídlo
  • Důkladné žvýkání potravy
  • Konzumace v příjemném prostředí

Pokud budete toto všechno dodržovat, bude to na vás mít jenom pozitivní vliv. Jestliže nevěříte, podívejte se na několik důvodů, proč pomalé stravování zkusit. Už po prvním týdnu sami zjistíte, jako prospěšné výhody to pro vaše tělo může mít. Jak po stránce zdravotní, tak po stránce společenské, tak i po stránce vaší krásy, nebo také po stránce psychické pohody.

Budete mít zájem:  Udělejte si výlet na filmová místa!

Bude se vám jednodušeji hubnout

Pomalé stravování má skutečně vliv na to, že docílíte lepší váhy. Pokud se rozhodnete držet dietu – tedy zdravěji se stravovat, není důležité jenom to, co konkrétně jíte. Je důležité také to, jak konkrétně jíte.

Pokud se budete stravovat neustále ve stresu, znamená to, že své jídlo zkonzumujete velmi rychle. Než vaše tělo vůbec stihne zareagovat na to, že je úplné a že mu to stačí, tak si dáte i několik desítek dalších soust.

Pomalé stravování je naopak cestou, jak navodit pocit sytosti dříve. Logicky to vede k tomu, že vaše tělo se nasytí i menší porcí jídla.

Díky tomu toho sníte mnohem méně, což logicky znamená nejenom eliminaci špatného přejídání, ale znamená to pro vás i to, že budete mít podstatně nižší kalorický příjem. I to je plus.

Navíc je možné lépe hlídat velikost jednotlivých porcí, což je při dietě také nesmírně důležité.

Jídlo si vychutnáte

Kdo z vás jí příliš rychle, ta jenom málokdy dokáže říci, jak konkrétní jídlo chutnalo. Většinou dáte spíše na zkušenosti než na to, že budete rozeznávat jednotlivé chutě. Potom je v podstatě jedno, co jíte. Jídlo pro vás není ani tak požitkem, jako spíše potravou.

Při pomalém stravování však každé sousto vychutnáte. Můžete tak rozeznávat jednotlivé chutě a svůj pokrm si doslova užívat. Zvláště, pokud si dáte něco zvláštního a netradičního. V takovém případě je opravdu na místě jíst raději pomalu. Z jídla tak budete skutečně něco mít.

Ideální pro vaše trávení

Co znamená jíst pomalu? Jde o postup, který je založený na tom, že do svých úst vložíte vždy jenom menší množství potravy. A to následně důkladně rozkoušete.

Až po tom dojde ke spolknutí. I když se to může zdát jako nedůležitá věc, opak je pravdou. Pomalé stravování je cestou k tomu, jak dokážete výrazně zlepšit své trávení.

Během pozvolné konzumace dojde k několika věcem:

  • Jídlo se v ústech lépe smíchá se slinami
  • Jídlo bude důkladněji rozmělněno
  • Žaludek bude mít méně práce se zpracováním

Pozitiva tohoto postupu jsou jasná. V první řadě ulehčíte svému žaludku. A jelikož i ten vyžaduje ke své činnosti energii, nebude vám jí tolik brát. Lépe tak zvládnete běžné činnosti a budete mít neustále dostatek síly.

Druhým důvodem je to, že správným zpracováním jídla dojde k tomu, že z něho vaše tělo získá více živin. Bude tak mít dostatek všeho, co potřebuje. Od vitamínů a minerálů, až po další nezbytné látky pro své fungování.

Pomalé stravování vede i k eliminaci stresu

Tedy jenom za předpokladu, že si na jídlo skutečně vyčleníte dostatek času. Situace, kdy budete s každým soustem sledovat hodinky a budete vědět, že už nestíháte, není ta pravá.

Opačná situace ale přispěje k tomu, že nebudete tolik vystresovaní. Prvním důvodem je to, že pozvolná konzumace jídla může být brána i jako forma určité relaxace.

Soustředíte se na jídlo a nic jiného do vaší hlavy nesmí.

Také bývá zvykem, že lidé málokdy jedí sami. Právě sociální aspekt je také důležitým pojmem, který pomáhá eliminovat stres. Nehledejte za ním ale žádné složitosti. Tím, že budete jíst pomalu a ve skupině, si budete moci povídat a tím se jednoduše uvolníte. Je to hračka, kdy máte společná témata.

Budete jíst zdravěji

Byli jste zvyklí stravovat se v různých rychlých občerstveních, nebo jste si kupovali různé nekvalitní potraviny? A to proto, že vám bylo jedno, jak chutnají, jelikož během oné krátké doby jste to ani nepocítili? Pomalé stravování vás naučí jíst zdravěji. Je to spojeno s tím, že si budete každé sousto dokonale vychutnávat.

Je jasné, že v takovém případě nebudete chtít jíst nic špatného, jelikož dlouhodobá konzumace ne příliš povedených potravin vyvolá spíše nepříjemné pocity. Proto se budete soustředit na výběr dobré stravy, kterou si opravdu vychutnáte.

A jelikož dobrá strava je obvykle mi tou zdravější, prospějete svému tělu jako celku právě v oblasti zdraví.

Co si ještě přečíst na toto téma?

  • Proč je dobré jíst pomalu a dostatečně žvýkat?

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Skryté kouty řeckého Korfu

Jako každý dobrý svůdce ví Korfu přesně, na co Vás nalákat. Díky západům slunce, písečným plážím a čistému moři se tento jónský ostrov stal oblíbeným cílem pro letní dovolenou. Kromě jeho očividných lákadel ale také poznáte, v čem spočívá jeho skutečné kouzlo: je to vůně lisovaných oliv, kláštery zahalené bugenvileami a pevnosti tyčící se nad nejmodřejším mořem.

Seznamte se s dobrodružnou historií ostrova  

Turisté a rekreanti procházejí městem Korfu zemdlení ze slunce a téměř v transu, když však vstoupí do jeho úzkých uliček (katounia), budou ihned obklopeni elegantními benátskými budovami. V průběhu 17. a 18. století představovaly tyto uličky centra obchodu, zatímco dnes zdejší obchody přetékají šperky, kabelkami a miniaturními lahvičkami s alkoholem.

Město Korfu je především orientováno na turisty, představuje však také významný počáteční bod, kde můžete pochopit historii ostrova.

V centru města pouhých pár kroků od sebe stojí budova San Giacomo (dnes radnice) pocházející z doby benátské nadvlády od 14. do konce 18.

století a Arkáda Liston s patrným francouzským půvabem, která připomíná napoleonskou okupaci (ta započala v roce 1797).

Za často nevkusnou architekturou na ostrově se skrývá jeho historie spojená se střelným prachem a bitevními loděmi. Benátská nadvláda umožnila ostrovu prosperovat, avšak turečtí Osmané ho opakovaně napadali.

Stará pevnost ve městě Korfu, jedna z pevností, které střeží moře, byla Benátčany rozšířena, takže úspěšné odrazila tři osmanská obléhání.

Základy pevnosti jsou ještě starší: ostrov Korfu byl častým cílem pirátských útoků a zbytky byzantského opevnění se nacházejí po celém ostrově.

Nejpůsobivější z nich je hrad Angelokastro, nejvýše položená pevnost střežící moře. Kamením poseté stezky lemované cypřiši se klikatí nahoru k jeho citadele poznamenané vlivem počasí.

Pevnost však nikdy nebyla poražena, i přes četné útoky pirátů a osmanské obléhání. Neméně úžasný je byzantský hrad Kassiopi v severovýchodním rohu Korfu, odkud kdysi strážci hlídali obzor kvůli možnému nebezpečí přicházejícímu po vodě.

V dnešní době však naštěstí naštěstí spatříte pouze výletní lodě.

Okuste autentické chutě Korfu   

Na Korfu se často setkáte se saláty se sýrem feta a souvlaki, stejně tak jako se západním jídlem.

Jistě však není nutné říkat, že kuchyně Korfu je mnohem zajímavější a pestřejší: mísí se v ní italské a řecké vlivy v pokrmech, jako je sofrito (telecí maso pomalu připravované ve víně, s petrželí a nasekaným česnekem) a bourdeto (pokrm z rajčat a ryb). Jídlo se často připravuje z domácích surovin vypěstovaných na ostrově, především se to týká kumquatů a oliv.

Olivovníky se na Korfu pěstují už od benátských dob a nejlepší olej se lisuje v The Governor ve vesnici Agios Matheos, která leží na svazích hory Gamilios.

Všechny stromy ve zdejším divokém lese jsou starší než sto let a olivy z jejich větví setřásají už tři generace jedné rodiny.

Dafnisova dynastie vyladila olej do špičkové kvality, takže má svěží chuť s čerstvým peprným tónem, ale také nejvyšší zaznamenanou koncentraci polyfenolů (které zodpovídají za protizánětlivé a prospěšné účinky olivového oleje); na to je dobré pamatovat, když si tu budete ochucovat svůj salát.

Na opačném konci chuťového spektra se nachází kumquat, který se dostaly na Korfu z Blízkého východu v 60. letech 19. století. Výrazné citrusové plody o velikosti palce slouží jako příchuť do pestrobarevných likérů a kandovaného ovoce, které se prodává po celém ostrově.

Vydejte se přímo ke zdroji: společnost Mavromatis založená v roce 1933 je plná měděných lisů a skleněných láhví z doby svých počátků. Pití kumquatového likéru představuje rituál po celém Korfu, kde se pije na uvítanou, jako aperitiv i před spaním.

Dále se přidává do ovocných salátů, především s jahodami, nebo do míchaných drinků (dobře jde dohromady s vínem Prosecco), takže zde naleznete spoustu příležitostí, kdy budete moct říct yamas („na zdraví“).

Najděte si své klidné útočiště

Mnoho vyčerpaných Athéňanů sní o tom, že vyměnění život ve městě za pomalé jídlo a přírodu na Korfu. Některým se to podaří; to je případ pana Panagiotise Vasilakise, který je zde znám jako „Mr Honey“.

Když si Panagiotis zařídil svůj obchod ve vesničce Vatos, zpočátku toho o včelách věděl jen velmi málo. Avšak představa života mezi bzučícími loukami plnými lučních květin a výroby medu byla silnou motivací, aby na ostrově zůstal.

Mnoho takových „uprchlíků“ naleznete při pěších túrách nebo výletech autem po ostrově, především pak ve vnitrozemí Korfu.

Vydejte se po málo používané cestě mezi letoviskem Ermones a městem Korfu: budete přitom míjet domov „Mr Honey“ ve Vatosu, kamennou vesnici Kokkini a vesničku Kompitsi, jejíž kostel krémové barvy shlíží na zalesněné údolí.

Nejpůsobivější vesnice na ostrově je Stará Perithia, shluk kamenných domů v polovině cesty na horu Pantokrator (906 m). Přestože se nedá říct, že se jedná přímo o „vesnici duchů“, naleznete tu opuštěné benátské domy a kamenné oblouky místy porostlé mechem. Vesnici oživuje pár restaurací a penzion, většina budov je však značném stavu rozpadu.

Nemusíte se vydat daleko od pláží a budete mít historii a klid stále nablízku. Stačí 15 minut chůze od pískových hradů a motorových člunů na pláži Paleokastritsa, a objeví se klášter z 13. století.

Jeho zvony se rozléhají nad zahradou porostlou jasmínem, jehož vůně se mísí se závany kadidla z kostela vyzdobeného zlatem.

Duchovní srdce ostrova Korfu bije nejsilnější o Velikonocích, kdy se zde konají koncerty sborového zpěvu a hudby, ale také méně mírumilovná tradice rozbíjení hliněných hrnců (botides) na velikonoční sobotu.

Vydejte se na pěší túru do přírody  

Chůze je nejlepší způsob, jak se adaptovat na ospalé tempo ostrova, a také je důležitá, abyste našli nepřelidněnou pláž.

Když budete mít základnu ve frenetickém letovisku Kavos, stačí 40 minut pěšky jižním směrem a dostanete se na pláž Arkoudilas, což je zátoka s bílými útesy a čistým mořem.

Tak jako na několika místech na ostrově se zdejší bláto a písek na pláži používá k improvizovaným lázeňským kúrám. Udělejte to jako místní: namažte si kůži blátem, rozvalte se na slunci, a pak se opláchněte v moři.  

Dále na západ je pobřeží více větrné, takže je vhodné pro kitesurfing nebo zdřímnutí na dece. Duny na pláži Halikounas hraničí s lagunou Korission, slaným jezerem, které je domovem hojnosti ptactva.

 Volavky si vykračují mezi trsy rostliny slanorožce a chňapají po krabech na mělčině, zatímco kolem procházejí stěhovaví ptáci, jako jsou plameňáci.

Můžete spojit pěší výlet a pozorování přírody, když se vydáte kolem jezera na západ směrem k zátoce Alonaki Bay (90 minut), a pak budete pokračovat na sever směrem k pláží Kanouli (dalších 30 minut). Přitom se můžete setkat se vzácnými zemními orchidejemi, ale také (což už je méně příjemné) s komáry.

Stezky často nebývají dobře značené, ale zkušení pěší turisté vyzbrojení GPS či dobrou mapou mohou zvládnout i nejdelší trasy na Korfu.

Dálková stezka Corfu Trail byla zřízena v roce 2001 a vine se po celé délce ostrova od letoviska Kavos na jižním až po Agios Spiridon na severním pobřeží; túra zabere zhruba 10 dní.

A když budete procházet mezi vinicemi, vesnicemi vybělenými sluncem a olivovníkovými háji, nemusíte nijak spěchat s návratem na plážové lehátko.

Občané ČR mohou pobývat na území země bez omezení. Jako cestovní doklad lze použít platný cestovní pas nebo občanský průkaz se strojově čitelnými údaji vydávaný po druhé polovině roku 2000. Pokud se…

více…„Pomalé jídlo“ v Pardubicích

Ostrovní stát Maledivy najdete v Indickém oceánu, na jihu Asie Cena pobytu obsahuje 1 obousměrnou letenku v ekonomické třídě na trase Praha – Maledivy – Praha (pohodlné lety jen s jedním…

více…

Cena pobytu obsahuje 1 zpáteční letenku v ekonomické třídě na trase Praha – Dubaj – Praha  (pouze přímé lety) všechny letištní a palivové poplatky PRO LETY S FLYDUBAI: 1 kus příručního zavazadla…

více…

Cena pobytu obsahuje 1 obousměrnou letenku v ekonomické třídě na trase Praha – Amsterdam – Praha  (přímé lety) všechny letištní a palivové poplatky 1 kus příručního zavazadla v rozměrech 55 x 35 x…

více…

Pomalá dieta — Jak jíst pro potěšení, energii a zdraví

Autor ukazuje nový způsob, jak porozumět našemu vztahu k jídlu. Zaměřuje se na kvalitu a na možnosti, jak skrze potěšení z jídla proměnit a vylepšit metabolismus. Uvádí zde výsledky převratných výzkumů o biochemii těla i příběhy o úspěchu … (celý popis) Titul je skladem 1ks – odesíláme ihnedIhned také k odběru: Ostrava Vaše cena s DPH:  395 Kč 332 Kč Kdy zboží dostanu Výhodné poštovné: 49Kč Osobní odběr zdarma  ukázka Titul je dostupný ve formě: TIŠTĚNÁKNIHA ELEKTRONICKÁKNIHA

73% 3 hodnocení
0 recenzí
počet hodnocení
73%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Autor ukazuje nový způsob, jak porozumět našemu vztahu k jídlu. Zaměřuje se na kvalitu a na možnosti, jak skrze potěšení z jídla proměnit a vylepšit metabolismus.
Uvádí zde výsledky převratných výzkumů o biochemii těla i příběhy o úspěchu ze své vlastní praxe výživového poradce. Ukazuje nám, že jsme bytosti těla, mysli a ducha a že když se věnujeme zároveň všem těmto aspektům, jsme schopni shodit nadbytečná kila, zvýšit svou energii a posílit trávení, tak abychom se cítili oživení a plní síly. Marc David předkládá osmitýdenní program, který čtenářům umožňuje prozkoumat jejich osobní spojení s jídlem, napomáhá jim propustit strachy, pocity viny a staré návyky, takže se mohou naučit zacházet se svým tělem důstojně a láskyplně. Odhaluje nedostatky rychle účinkujících prostředků na podporu trávení a módních diet a nabourává ustálené mýty o výživě, jako například „nadváhy se zbavíte, pokud budete méně jíst a více cvičit“.

V naší moderní kultuře se soustředíme na to, abychom vtěsnali co nejvíce do co nejmenšího časového úseku. Výsledek je, že se většina lidí životem pohybuje závratným tempem, které je opakem zdravého životního stylu.

Jíme rychle, za pochodu a často pod vlivem stresu, čímž nejen že odstraňujeme velkou část potěšení, které bychom mohli z jídla získat a způsobujeme si trávicí potíže, ale také tím poškozujeme svůj metabolismus.

Mnozí z nás se ke konci dne cítí nevyživení, bez inspirace a bojují s nadváhou.

V Pomalé dietě Marc David ukazuje nový způsob, jak porozumět našemu vztahu k jídlu. Zaměřuje se na kvalitu a na možnosti, jak skrze potěšení z jídla proměnit a vylepšit metabolismus.

Uvádí zde výsledky převratných výzkumů o biochemii těla i příběhy o úspěchu ze své vlastní praxe výživového poradce.

Ukazuje nám, že jsme bytosti těla, mysli a ducha a že když se věnujeme zároveň všem těmto aspektům, jsme schopni shodit nadbytečná kila, zvýšit svou energii a posílit trávení, tak abychom se cítili oživení a plní síly.

Marc David předkládá osmitýdenní program, který čtenářům umožňuje prozkoumat jejich osobní spojení s jídlem, napomáhá jim propustit strachy, pocity viny a staré návyky, takže se mohou naučit zacházet se svým tělem důstojně a láskyplně.

Odhaluje nedostatky rychle účinkujících prostředků na podporu trávení a módních diet a nabourává ustálené mýty o výživě, jako například „nadváhy se zbavíte, pokud budete méně jíst a více cvičit“.

Místo toho nám vysvětluje, jak snížit hladinu kortizolu a dalších stresových hormonů a jak nastartovat metabolickou sílu skrze správné dýchání a výživové strategie, které vyživují tělo i ducha.

(jak jíst pro potěšení, energii a zdraví)

Apetitus.cz » Středa, 1. července 2009

Trochu narychlo, ale zato v obleku, s vystřelovací botou a na ruce s mikro-foťákem v manžetovém knoflíčku… 😉 EXKLUZIVNĚ! Ambiente Lokal odhaleno! Jako první v ČR (doufám) vám přináším přesný tip (čti neověřený drb) na lokalitu i datum spuštění nového …

Vaření.cz: Losos v našem jídelníčku

Nenasycené tuky z rybího masa jsou pro tělo užitečné. Přestože losos patří mezi ryby tučnější, je bohatý na bílkoviny a díky nízkému množství kalorií vhodný i při dietě.

Tyden.cz: O výsledku grilování rozhodují bylinky i brikety

Nejen čerstvé bylinky, ale také vůně briket může „okořenit“ grilování, které je stále oblíbenější součástí letní relaxace. Kvalitní palivo je podle specialistů mnohdy důležitější než samotný gril, nebo marináda, od níž si zájemci slibují …

Tyden.cz: Zápisník labužníka: bílé víno vede

Věhlasný anglický degustátor vín John Umberto Salvi, k jehož jménu se obvykle připojuje poznámka „ctihodný muž posedlý vínem“, navštívil nedávno Moravu na pozvání tamější aliance vinařů V8. Aliance středně velkých producentů vín vznikla před …

Bistro Florentýna: Vítej zpět, nedokonalosti

Posledních pár dnů trávím ne úplně dobrovolně v celodenní společnosti zapnutého rozhlasového přijímače a na jednu zprávu už začínám být alergická. Týká se nabídky ovoce a zeleniny. Pulty na stáncích a v obchodech brzo zaplní pokřivené mrkve, …

Tyden.cz: V Uherském Hradišti vrcholí přípravy na slavnosti vína

V Uherském Hradišti vrcholí přípravy na Slovácké slavnosti vína a otevřených památek. Jejich sedmý ročník se ve městě a jeho okolí uskuteční v druhém zářijovém víkendu. Návštěvníci budou mít jedinečnou možnost poznat slovácký temperament a folklor v …

Gurmánka: Borůvkový koláč, ze všech stran pochválený

Je pár věcí, o kterých se dá směle říct, že jsou nejlepší na světě. Patří mezi ně i borůvkový koláč. Koláč, který sníte do posledního drobku. Věřte tomu, že i na  takový obyčejný borůvkový koláč mohou být  kladeny velké požadavky. V naší …

FoodLife.cz: Grilování se bez něj neobejde!

S přicházejícím letním obdobím přichází i více chutí na studená jídla či společné posezení s přáteli u grilu. Mlékárna Olešnice,…

Slow Food Prague: V Pardubicích vzniká klub fanoušků kvalitních potravin

V Pardubicích vznikne klub, který sdruží příznivce a zároveň výrobce kvalitních potravin. Zastřeší je hnutí Slow Food, které už existuje v Praze a vzniklo v Itálii. Hnutí si od své činnosti slibuje hlavně propagaci místních potravin.    Pražská …

Slow Food Prague: Zápisník labužníka: chvála pomalému vaření

Italskému hnutí Slow Food odjakživa fandím a byl jsem velmi rád, že i v Praze byla založena jeho pobočka. Slow Food znamená „pomalé jídlo” a je to symbol boje proti fastfoodu, tedy rychlému občerstvení, moderním stravovacím zvykům postrádajícím …

Tyden.cz: Plněné papriky s omáčkou z čerstvých rajčat

Plněné papriky se dají připravit na mnoho způsobů. Skvělé jsou s trochou bílého vína a omáčkou z čerstvých rajčat. Pokud dáváte přednost letní a lehčí stravě, pak zkuste tuto úpravu.

Tyden.cz: Získat narychlo stůl v El Bulli? Téměř nemožné

Stoly v restauraci El Bulli v Roses na španělském pobřeží Costa Brava, která se letos počtvrté umístila na prvním místě žebříčku 50 nejlepších světových restaurací podle časopisu Restaurant Magazine, jsou tak beznadějně zamluvené, že zde narychlo …

Jižní svah: Ryzlinky v podání Weingut Dönnhoff

Když se řekne Rýn, Mosela či Alsasko, v očích ryzlinkofilů se zablýskne. Ale je tu ještě Nahe, oblast svým způsobem spojující charakteristiky výše jmenovaných (někdy je možná přání otcem myšlenky, ale občas na tenhle marketing místních vinařů narazíte …

Tyden.cz: Nejlepší výčepní v Česku? Ostravák Vít Voznica

Dvaatřicetiletý Ostravák Vít Voznica je letos nejlepším výčepním piva v Česku. Rozhodlo o tom v Plzni národní finále soutěže Mistr výčepní – Pilsner Urquell Master Bartender. Ze tří regionálních kol čtvrtého ročníku soutěže pořádané společností …

Na víno se Skleničkou!: Pozdní sběr červnový

Jen pár odtažitých cestovatelských poznámek. Na nedávné cestě do Burgund moje ojetá Mazda 626 dostala křídla. Když ji vyženu na D1, bojím se jet přes stovku a při stodvacítce se oba tak třeseme, že se bojím, že se mi rozsype. Na…

Ekucharka.net: Celerová pomazánka s vajíčkem a měkkým sýrem +videorecept

« Čtvrtek, 2. července 2009     Úterý, 30. června 2009 »

Copyright © 2009 Jirka Chomát. Toto je odlehčená verze Apetitus.cz určená pro mobilní telefony. Pro přístup z webového prohlížeče používejte raději základní verzi.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector