Perikarditida (zánět osrdečníku) – příznaky, příčiny a léčba

Můj příběh začíná po mých čtyřicátých narozeninách, kdy jsem pár dnů ležela doma s virózou. Jelikož jsem ale neměla žádné horečky, tak jsem se brzy vrátila zpátky do práce i s kašlem.

Postupně jsem ovšem začala mít pocit, že se mi hůř dýchá a chvilkama se mi zdálo, jak kdyby mi někdo seděl na hrudi. Několikrát jsem se nadechla normálně a pak jsem skoro lapala po dechu. Když jsem se chtěla zhluboka nadechnout, nešlo to.

Nejvíc mě to bolelo na hrudníku a mezi lopatkami a byla jsem z toho už hodně vyčerpaná.

Přečíst článek ›

Když jsem asi po čtyřech dnech skoro nemohla spát, jelikož v leže bolest byla nejhorší, šla jsem k lékaři, protože jsem se bála, že to nějak souvisí s virózou, kterou jsem trošku přechodila, tak abych přece jenom něco nepodcenila. Lékař mi dal nějaké prášky a inhalátor, i když usoudil, že na astma to nevypadá, a zápal plic to také nebude. Ani na rentgenu nic neviděl, takže mě poslal domů, abych odpočívala.

Léky a inhalátor nepomáhaly

O dva dny později jsem k němu ovšem jela znovu, protože léky i inhalátor mi byly k ničemu a lékař mě pro jistotu rovnou odeslal do nemocnice, protože už jsem v podstatě jen lapala po dechu.

Odvezl mě tam manžel a při prvotním natočení EKG lékaři nic zvláštního nezjistili, následně však měli podezření na plicní embolii.

Ta se při vyšetření CT angiografickém vyšetření plicnice sice nepotvrdila, ale díky tomu zjistili, že mé problémy způsobuje perikardiální výpotek.

Vysvětlili mi, že jde o perikarditidu neboli zánět osrdečníku a budu muset na chirurgický zákrok.

V první chvíli jsem ani nevěděla, co to je, tak mi vysvětlili, že osrdečník je tenký vak, který obklopuje srdce a chrání jej před vnějšími vlivy.

Mým problémem právě bylo, že kolem srdce se vytvořila nadbytečná tekutina, tedy výpotek, a to ohrožovalo můj život. Podstoupila jsem punkci perikardu, při níž lékaři výpotek odsáli.

Přečíst článek ›

Po operaci jsem musela užívat antibiotika, protože perikarditida byla způsobena nějakou infekcí, kterou jsem přechodila. Po propuštění z nemocnice jsem musela být hlavně v klidu a snažila jsem se šetřit, ale nyní po půl roce se cítím naprosto v pořádku a nezdá se mi, že bych měla nějaké následky.

Názor lékaře: (MUDr. Řiháková Barbora, Kardiologická klinika FN Motol)Akutní perikarditida je zánětlivé onemocnění osrdečníku (perikardu), tedy vazivového obalu srdce. Příčiny onemocnění jsou různé. V naprosté většině případů se jedná o tzv.

idiopatickou perikarditidu, kdy se přesná příčina onemocnění nezjistí a z velké části usuzujeme na infekční virovou příčinu, u které zpětně nebylo možné zjistit konkrétního původce.

V typickém scénáři se jedná o komplikaci virového respiračního infektu projevující se do 14 dnů až jednoho měsíce od infekce.Onemocnění je ve většině případů nezávažné a může probíhat i zcela bezpříznakově.

Typickým projevem je bolest na hrudi, která bývá ostrá a bodavá, zhoršuje se při kašli, hlubokém dýchání či v poloze v předklonu. Mezi další příznaky patří únava, slabost, dušnost, zvýšená tělesná teplota či horečka.

Základními diagnostickými metodami je fyzikální vyšetření, EKG, a zejména echokardiografie potvrzující zmnožení tekutiny v perikardu, tzv. perikardiální výpotek.

U většiny případů doporučujeme pacientům klidový režim a symptomatickou léčbu, která je založena na podávání nesteroidních protizánětlivých léků (ibuprofen), ev. kolchicinu.

Ve vzácném případě těžšího průběhu onemocnění s velkým výpotkem, kdy může docházet k rozvoji útlaku srdce (tzv. srdeční tamponáda), je nutné provést odsátí nadbytečné tekutiny.

Přečíst článek ›

Informace o akutní perikartitidě

• Perikarditida je nejčastější onemocnění osrdečníku.
• Obecně se u tohoto onemocnění vyskytuje 27,7 případů na 100 000 obyvatel za rok.
• Perikard (osrdečník) chrání srdce a pomáhá udržovat jeho polohu.
• Zánět osrdečníku může mít suchou nebo vlhkou formu. Suchá forma je méně nebezpečná, může však přejít do vlhké, kde se vytvoří kolem srdce tekutina (výpotek) a to může být život ohrožující stav.
• Častěji je pozorována u mužů a častěji v dospělosti než u dětí. 
• Perikarditida může být i následkem autoimunitních chorob jako je revmatoidní artritida nebo systémový lupus erythematodes.

TIPY PRO ZDRAVÉ SRDCE

Jarní sluneční paprsky nás už dva měsíce lákají ven a cyklisté pomalu začínají zaplňovat silnice i cyklostezky. Pokud se potýkáte s nějakým srdečním onemocněním, je pro vás projížďka na kole více než vhodná. Ale začněte pěkně zvolna. Před samotnou jízdou nezapomeňte protáhnout svaly, aby nedošlo k jejich poranění.

Přečíst článek ›

Pokud nemůžete při jízdě popadnout dech, zastavte a vydýchejte se nebo kolo na chvíli veďte. Pravidelnou jízdou na kole posilujete nejen svou fyzickou zdatnost a svaly, ale hlavně srdce.

Podle lékařů jízda na kole předchází rozvoji ischemické choroby srdeční, příznivě ovlivňuje vysoký krevní tlak nebo cholesterol a samozřejmě obezitu.

U starších lidí snižuje pravidelná fyzická aktivita riziko zranění.

Zdravý recept na závěr

Čokoládovo-fazolový koláčZdroj: ShutterstockI sladký dezert může být zdravý! Vyzkoušejte tento fazolový koláč a pohostěte jím návštěvu. Jsme si jistí, že nikdo nepozná, jaká je hlavní ingredience této pochoutky. Díky fazolím zůstane moučník krásně vláčný a šťavnatý, a navíc má vyšší obsah vlákniny a bílkovin. Kromě toho je vhodný pro lidi s bezlepkovou dietou, protože nepotřebujete žádnou mouku.Ingredience: 2 plechovky červených fazolí 6 vejce 6 lžic oleje (slunečnicového) 6 lžic holandského kakaa cca 5 lžic medu 1 prášek do pečiva 1 lžička perníkového koření

Postup: Vyšlehejte vejce s medem a olejem. Slejte fazole, propláchněte je čistou vodou a následně je rozmixujte. Rozmixované fazole přidejte k rozšlehaným vejcím s medem a olejem a pak zbytek ingrediencí.

Milovníci čokolády mohou přidat i kvalitní hořkou čokoládu nalámanou na kousky. Troubu předehřejte na 160 °C a pečte v kulaté dortové formě přibližně 30 minut.

Po vychladnutí můžete koláč ozdobit ovocem nebo ořechy.

Přečíst článek ›

Zánět osrdečníku: příznaky, léčba

Zánět osrdečníku, neboli perikarditida, je vážný zdravotní stav, k němuž může dojít z řady příčin. Onemocnění často doprovází výpotek a velmi často je zaměňován s infarktem myokardu.

Zánět osrdečníku nemusí být nikterak závažný, ale také vás dovede i pekelně potrápit a ohrozit na životě.

Když se tedy řekne zánět osrdečníku neměli byste být lehkovážní, ale spíše byste se měli na chvíli zastavit a nad svým stavem se zamyslet.

Co je osrdečník

Osrdečník je ochranný obal srdce, který srdce nejen chrání, ale umožňuje i jeho stahování a roztahování. Jako obal jej pak chrání i před zánětlivým procesem. Sám však může zánětem trpět. Zánět osrdečníku se dělí na akutní a chronický.

Projevy zánětu osrdečníku

K hlavnímu projevu zánětu osrdečníku patří ostrá bolest za hrudní kostí, která se umocňuje při pohybu, kašli a taky, v emočním vypětí (třeba při lži). Součástí onemocnění je samozřejmě i vysoká horečka a zpomalené hluboké dýchání.

Dále pak může vzniknout blokace krční žíly, otok nohou a zvětšení jater. Když pak lékař vezme stetoskop uslyší třecí zvuk.

Pakliže se objeví perikardiální výpotek, může být omezena i srdeční funkce, objevuje srdeční nedostatečnost a v tom nejhorším případě se může objevit šok, to je tehdy, když se zánět osrdečníku rozvine do srdeční tamponády.

To je stav, kdy velké množství kapaliny  působí příliš velký tlak na srdce, které nemůže normálně pracovat a není schopno do těla dostat dostatečné množství krve. V tomto bodě pak už krevní tlak rychle klesá a bez opravdu urgentní pomoci může nemocný i zemřít.

Příčiny vzniku zánětu osrdečníku

Nejčastějšími viníky zánětu osrdečníku jsou viry jako echo viry, adenoviry nebo viry druhu Coxsackie. Vzácně však zánět mohou způsobit i bakterie (zejména tuberkulóza), plísně (candida a aspergillus) anebo revmatická horečka.

Někdy však může souviset s jinými chronickými onemocněními, které se týkají plic, štítné žlázy, ledvin, metabolismu anebo autoimunitních chorob (revmatoidní artritida, sarkoidóza, lupus). Nezřídka se zánět osrdečníku objevuje po infarktu myokardu nebo po srdeční operaci.

V 20-30% případů se příčina nepodaří nikdy odhalit.

Akutní zánět osrdečníku

Akutní onemocnění je způsobeno viry, bakteriemi anebo plísněmi. Někdy se objeví i u onemocnění AIDS nebo tuberkulóza.

Chronický zánět osrdečníku

Chronický zánět osrdečníku probíhá dlouze, je obvykle spojen s výpotkem anebo následnou kalcifikací. Stav je spojen s vysokým krevním tlakem. Příčina chronického zánětu není doposud zcela známa.

Tuší se, že může přejít z akutní fáze anebo ji může způsobit tuberkulóza, ale odborné potvrzení stále chybí. Nemoc se také objevuje i u autoimunitních onemocnění, tak i u rakoviny anebo onemocnění štítné žlázy.

Chronický zánět se projevuje vysokým krevním tlakem, dušností, otokem nohou a břicha, extrémní únavou, zhoršenou činností srdce.

Diagnostika

Vedle fyziologického vyšetření a vytvoření anamnézy lékař nemocného odešle na EKG, rtg srdce a plic, provede se ECHO a chybět nesmí ani krevní testy.

Léčba

Základem léčby je klid na lůžku, monitorování funkcí, podávání analgetik. V případě nahromadění výpotku je nutné provést punkci. V případě recidiv je nutné přistoupit k chirurgickému řešení. Dále mohou být naordinována antibiotika a antimykotika. Pakliže je zánět způsoben jinými chorobami, základem léčby je zlepšení a stabilizace funkce původního onemocnění.

Zánět osrdečníku – perikarditida

Zánět osrdečníku neboli odborně perikarditida je onemocnění, které svými projevy do značné míry napodobuje infarkt myokardu. Nemusí být nijak závažné, ale někdy může naopak mít smrtelné komplikace.

Osrdečník je v podstatě takový vak, ve kterém je uloženo srdce. Osrdečník srdce chrání a přitom umožňuje jeho stahování a roztahování. Při postižení tohoto vaku zánětlivým procesem mluvíme o perikarditidě.

Příčiny: Příčin perikarditidy je celá řada. Perikarditida může být infekční – často ji způsobují některé viry, bakterie a o něco vzácněji i plísně. Zánět osrdečníku ovšem může vzniknout i u autoimunitních chorob, může provázet nádorová onemocnění, sníženou funkci štítné žlázy a hromadění odpadních látek v těle při chronickém selhávání ledvin (odborně tzv. urémie).

Projevy: Rozlišujeme tři základní typy perikarditidy – suchou, vlhkou a vzácnější konstriktivní. Suchá perikarditida obvykle nastupuje jako první. Osrdečník je postižený zánětem a zevní vrstva srdce při srdeční činnosti tře o takto podrážděnou tkáň osrdečníku. To je nepříjemné a nemocný pociťuje bolesti na hrudi.

To je sice nepříjemný stav, ale není to ten hlavní problém. Suchá perikarditida se totiž může přeměnit ve vlhkou. Buňky drážděného osrdečníku totiž mohou do prostoru mezi srdcem a osrdečníkem začít vypouštět tekutinu. To bývá spojeno s úlevou a vymizením bolesti na hrudi, protože tekutina zabraňuje tření srdce o osrdečník.

Tímhle může celá perikarditida skončit, tekutina se postupně vstřebá a nemocný se postupně uzdraví. Jindy ovšem může být tekutiny příliš mnoho a začne utlačovat srdce, které se pak nemůže roztahovat. Tato komplikace může přejít až do stavu tzv. srdeční tamponády.

V takovém případě je srdce stlačeno tak moc, že je narušena jeho pumpovací funkce a celý stav může skončit náhlým srdečním selháním a velmi rychlou smrtí.

Konstriktivní perikarditida je výrazně vzácnější než klasická suchá nebo vlhká, a proto jsem jí věnoval vlastní text. Jde o chronický zánět osrdečníku, při kterém se do osrdečníku začne ukládat pojivová tkáň a způsobí jeho ztuhnutí. Tuhý osrdečník funguje jako jakýsi ‚korzet‘ utlačující srdeční sval.

Diagnostika: S diagnózou je to u suché perikarditidy relativně těžké. Je přítomná bolest na hrudi, mohou být zvýšené srdeční enzymy a na EKG jsou změny velice podobné nálezu u infarktu.

Z toho důvodu je i pro zkušeného lékaře velmi snadné tato dvě onemocnění zaměnit a člověk s perikarditidou skončí na koronarografii (kde se nic nezjistí).

U suché perikarditidy může být někdy fonendoskopem slyšitelný třecí šelest, jak se třou zánětem postižené listy perikardu o sebe.

Pozn: Pro mediky – určitým rozdílem je fakt, že u infarktu jsou elevace ST úseku přítomné jen v některých svodech, u perikarditidy bývají přítomny ve všech svodech. Snížená voltáž QRS je pak typičtější spíše pro vhlkou perikarditidu.

Vlhká perikarditida je v tomto ohledu poněkud lepší, protože ji podezření můžeme získat již z rentgenu hrudníku. Osrdečník naplněný tekutinou je rozšířený a na snímku to vypadá jako neobvykle velké srdce.

Konečnou vyšetřovací metodou je pak ultrazvuk srdce (ECHO), které tekutinu v osrdečníku spolehlivě určí a umí i odhadnout její příbližné množství. Při špatné vyšetřitelnosti je možné provést jícnové ECHO.

Po zjištění perikarditidy je vhodné alespoň orientačně několika základními vyšetřeními pátrat po nádorech a autoimunitních chorobách.

Léčba: Suchá perikarditida se léčí hlavně klidem na lůžku, sledováním pacienta a podáváním nesteroidních protizánětlivých léků.

Vlhká perikarditida se léčí v podstatě stejně s výjimkou rozvíjející se tamponády srdeční. To je již život ohrožující stav, který se musí řešit akutní drenáží perikardu.

Tento zákrok spočívá v tom, že lékař vbodne jehlu přes stěnu hrudníku do dutiny mezi osrdečníkem a srdcem a tekutinu odtamtud odsaje.

Zdrojehttps://www.heart.orghttps://www.mayoclinic.org

Onemocnění perikardu

Perikard může být postižen vrozenými anomáliemi, zánětem, úrazy nebo nádory. Zánět (perikarditida) vzniká při bakteriální, virové nebo houbové nákaze. Vyskytuje se u nemocných s AIDS.

Chronický zánět osrdečníku může být tuberkulózního původu.

Hnisavý zánět perikardu je vzácný, vzniká při infekční endokarditidě (zánětu srdeční nitroblány), plicních zánětech, poraněních hrudníku pronikajících do dutiny osrdečníku, po operaci srdce nebo u nemocných léčených tzv. imunosupresivy (léky potlačujícími imunitu).

Revmatická perikarditida se vyskytuje především v dětí v rozvojových zemích v rámci revmatické horečky. Zánět osrdečníku se vyskytuje u tzv. systémových onemocněních pojiva (postihujících pojivovou tkáň celého organizmu); jde např. o tato onemocnění: systémový lupus erytematodes, revmatoidní artritida, sklerodermie a další choroby.

Zánět perikardu může následovat po akutním srdečním infarktu (tzv. časná a pozdní poinfarktová perikarditida).

Léková perikarditida může komplikovat medikamentózní léčbu (např. prokainamidem, hydralazinem).

Otevřená i uzavřená poranění hrudníku mohou vést ke krvácení do dutiny osrdečníku – hemoperikardu. Výduť aorty s rozpolcením její stěny (tzv. disekující aneurysma aorty) někdy praská do osrdečníku, a stejně tak může do perikardiální dutiny prasknout srdeční svalovina po infarktu nebo úrazu.

Nádorová perikarditidabývá při mezoteliomu (nádor vycházející z buněk vystýlajících osrdečníkovou dutinu). Nejčastější příčinou velkého perikardiálního výpotku jsou však metastazujícínádory, např.

rakovina plic a prsu; může jít také o přímé šíření jiných hrudních nádorů do osrdečníku. Velký výpotek perikardu může snižovat výkonnost srdce.

Postiradiační perikarditidavzniká po ozařování hrudníku pro nádor (prsu, průdušky, lymfom).

Konstrikční perikarditida(vazivové změny osrdečníku uzavírající srdce jako krunýř) vzniká obvykle z neznámých příčin, avšak může následovat po kterémkoli onemocnění osrdečníku, které způsobí akutní perikarditidu (např. po tuberkulóze a ostatních infekcích, úrazu, srdeční operaci, ozáření). Vzácně vzniká po revmatické horečce.

Někdy nelze původ onemocnění zjistit; zánět osrdečníku se pak označuje jako idiopatický.

• Příznaky, průběh onemocnění
• Léčba, prognóza
• Komentáře

Většina perikarditid začíná jako tzv. suchá. Hlavním příznakem je perikardiální bolest, která má tzv. pleurální složku (týkající se pohrudniční výstelky) závisející na dýchání a ve většině případů je provážena třecím šelestem, jednak složku útrobní, která se charakterem velmi podobá bolestem srdečního původu při nedokrvení (ischemii). Pacient má horečku.

V laboratorním vyšetření prokazujeme vysokou sedimentaci, zvýšený počet bílých krvinek v krvi a zvýšení tzv. bílkovin akutní fáze v krevním séru (typických pro akutní zánět).

Rozhodující diagnostickou metodou je echokardiografie.

Většina suchých perikarditid přechází v tzv. exsudativní formu (tj. s výpotkem). Mizí pleurální složka bolesti, zůstává tlak na hrudi, je přítomna dušnost.

Charakteristické je náhlé zvětšení srdečního stínu na rentgenovém snímku odpovídající zvětšení objemu perikardiální dutiny způsobené tvorbou výpotku. Množství výpotku se pohybuje od 50 ml až do 1 litru i více.

Rychle vzniklý nebo objemnější perikardiální výpotek může omezovat plnění komory v diastole. Vyrovnává se diastolický tlak v komorách, síních a žilním řečišti.

Postupuje městnání krve v systémovém žilním řečišti, projevující se zvýšenou náplní krčních žil krví, otoky DK, zvětšením jater. Známky systémového městnání jsou při onemocněních perikardu výraznější než příznaky plicního městnání, a jednoznačně vyjádřený plicní otok a výraznou dušností je vzácný.

Při velkém výpotku, většinou náhle vzniklém, vzniká tzv. perikardiální tamponáda.

Jejími hlavními příznaky jsou pokles systémového krevního tlaku, zrychlený tep a městnání žilní krve v systémovém žilním řečišti před pravým srdcem.

Ani velký perikardiální výpotek (větší než l litr) nemusí způsobit tamponádu, protože perikard se dokáže přizpůsobit i velkému objemu, pokud k akumulaci tekutiny dojde pomalu.

Virová, idiopatická, tuberkulózní, hnisavá perikarditida a hemoperikard mohou vyústit v konstrikční perikarditidu.

Její příznaky jsou podobné tamponádě: nízký krevní tlak, rychlý tep, dušnost a výrazné městnání žilní krve v systémovém žilním řečišti s překrvením (kongescí) jater a výpotkem břišní dutiny (ascitem).

Při echokardiografii nalézáme ztluštělý perikard, někdy s vápenatými usazeninami (kalcifikacemi). Pokud jsou kalcifikace rozsáhlé, mluvíme o pancéřovém srdci.

Léčba perikarditidy se řídí příčinou. U suchých perikarditid většinou stačí léky proti bolesti – analgetika, např. paracetamol, při výpotku případně protizánětlivé léky – tzv. nesteroidní antiflogistika, např.

ibuprofen. Kortikoidy jsou podávány jen u případů neodpovídajících na výše uvedenou léčbu. Infekční perikarditidy se léčí příslušnými antimikrobiálními látkami (antibiotiky, protivirovými léky, antituberkulotiky atd.

).

U trvalé (idiopatické, nádorové, postiradiační) perikarditidy nebo u opakovaných zánětů osrdečníku, kde neuspěla medikamentózní léčba (kortikoidy, kolchicin), je nutné chirurgické vynětí části perikardu (perikardektomie). Perikardektomii provádíme i u nemocných s konstrikční perikarditidou. Při tamponádě je nutná neodkladná punkce dutiny osrdečníku (napíchnutí jehlou přes hrudní stěnu) nebo otevřený chirurgický zákrok.

Prognóza je určena příčinou.

Perikarditida – příznaky, diagnostika, léčba

Perikarditida (zánět osrdečníku) je stav, při kterém dochází vlivem zánětlivých procesů k otoku a podráždění perikardu. Nejdůležitější funkcí tohoto vakovitého obalu je ochrana srdce.

Pro onemocnění je typická ostrá, bodavá bolest. Způsobená je mechanickým třením zanícených vrstev perikardu o sebe.

Jaká je diagnostika perikarditidy, jaké má příznaky a jaká je její léčba, se dočtete níže.

Perikarditida může mít více příčin. Její původci jsou např. bakterie, viry, zánětlivá onemocnění (revmatoidní artritida, lupus) nebo poranění v oblasti hrudníku.

Perikarditida a její formy

Zánět osrdečníku má dvě formy:

• akutní perikarditida 
• chronická perikarditida 

Příznaky jsou u obou forem velmi podobné.

Akutní perikarditida

Při akutní perikarditidě se příznaky objevují náhle, ale mají krátkodobý charakter. Většinou ustoupí do 3 týdnů.

Chronická perikarditida

Při chronické perikarditidě se příznaky rozvinou postupně a přetrvávají dlouhodobě. Chronická perikarditida trvá od 6 týdnů a neměla by přesáhnout trvání 3 měsíců.

Příznaky akutní perikarditidy

Zánět osrdečníku často doprovázejí tyto příznaky:

• ostrá bolest, častěji na levé straně hrudníku 
• bolest může vystřelovat do levého ramene a krku
• zhoršuje se při kašlání, poloze vleže nebo hlubokém nádechu
• zlepšuje se v sedě a předklonu
• u některých lidí může být paradoxně bolest při akutním zánětu osrdečníku tupá, podobná tlaku

Příznaky chronické perikarditidy

• může být přítomen zánětlivý výpotek 
• bolest na hrudi

Společné příznaky akutního a chronického zánětu osrdečníku

• dušnost 
• mírně zvýšená teplota (u starých lidí nemusí být přítomna)
• celková slabost
• kašel
• otok v oblasti nohou nebo břicha

Diagnostika

Při určování správné diagnózy se lékař nejdříve bude zajímat o vaši osobní anamnézu.

Následně poslechne vaše srdce. Při perikarditidě je přítomen specifický zvuk, který vzniká třením vrstev osrdečníku.

Pokud je to nutné, udělají se přesnější testy na rozlišení, zda se nejedná o infarkt myokardu, zda je v osrdečníku přítomna tekutina a podobně. Využívá se EKG, RTG, MRI, echokardiogram a tomografie.

V případě podezření na bakteriální infekci se udělají testy krve.

Léčba perikarditidy

Většina pacientů s podezřením na perikarditidu musí být hospitalizována, aby se určila její přesná příčina. Až následně se může začít s úspěšnou léčbou.

Základem léčby perikarditidy jsou nesteroidní antiflogistika (NSAID), nejčastěji ibuprofen. Je velmi dobře snášen a má minimum nežádoucích účinků. Zároveň se podávají léky ochraňující sliznici žaludku.

Další léky využívané při terapii zánětu osrdečníku jsou kolchicin (protizánětlivé účinky) a kortikosteroidy (silné protizánětlivé léky), hlavně prednison.

Shrnutí

Perikarditida je onemocnění, které může mít akutní nebo chronický charakter. Existuje několik příčin, proč k perikarditidě dochází.

Mezi hlavní patří bakterie a viry, zánětlivá onemocnění v těle jako například revmatoidní artritida a lupus a také poranění a úrazy v oblasti hrudníku.

Při léčbě je prognóza perikarditidy velmi dobrá.

Zdroje:

• aafp.org
• cardiology.sk
• wikiskripta.eu
• medscape.com

!Článek byl vypracován lékárníkem avšak, slouží pouze pro informativní účely – nenahrazuje lékařské vyšetření, nebo osobní setkání v lékárně.

×

Ukázať súvisiace produkty

Zatvoriť

Perikarditida: příznaky, léčba (zánět osrdečníku)

Perikard neboli osrdečník je blána,která se skládá ze dvou listů, a která se uzavírá zavzniku kuželovitého vaku, který naléhá na specifickou oblast bránice(centrum tendineum). Uvnitř tohoto vaku se nalézá srdce s malým množstvímvazké tekutiny, která usnadňuje pohyb tohoto orgánu. Tato tekutina má lehcenažloutlou barvu a je jí asi 20ml.

Jak už bylo řečeno výše, osrdečník se skládá ze dvou listů.Viscerální list ( epikard) je přímo přiložen na svalovou vrstvu srdce (myokard). Druhý list, parietální ( vlastní perikard) dotváří vznikloudutinu.

U srdce, které váží okolo 300 gramů, má perikard plochu asi300-340 čtverečných centimetrů.

Perikard má mnoho funkcí, zejména to je: udržování srdce v relativně fixované poloze, dáleminimalizace tření mezi srdcem a okolními strukturami,ochrana srdce před infekcí, usměrňovánígravitační síly, která působí na srdce, usnadnitplnění arterií krví, zamezit nadměrnému roztažení ( dilataci)srdce a působit na tlakově-objemové vztahy srdečních dutin.

Z uvedeného vyplývá, že perikard je poměrně důležitá struktura.Většina nemocí, která postihuje perikard, je sekundárního (druhotného charakteru). To znamená, že nejdříve ( primárně) jepostiženo srdce, okolní orgány nebo je tělo postiženo systémovou chorobou,a perikard je postižen druhotně, tedy v důsledku jiného, primárníhoonemocnění.

Zásadní je skutečnost, že přes existenci celé řady faktorů, kterémohou způsobit nemoc, je patologická odpověď perikardu na tyto faktory velmiuniformní a je v podstatě dvojí.

Perikard může reagovat tak, ženahromadí ve svém vaku tekutinu nebo dochází k jehozánětu. Zánět osrdečníku se nazývá perikarditida.

Proúplnost popíšu oba způsoby reakce osrdečníku na škodlivé faktory.

Nahromadění tekutiny v osrdečníkovém vaku je prvnímožností reakce perikardu na patologické podněty. Jak už bylo řečenovýše, perikard obsahuje 20-30 ml vazké nažloutlé tekutiny.

Zapatologických stavů může dojít k mnohonásobnému zvětšení množstvítekutiny.

Tato tekutina může být charakteru nezánětlivé tekutiny, krvenebo zánětlivého exsudátu ( exsudát je kapalina s velkým množstvímkrevních bílkovin).

Nejčastěji se jedná o vodnatý ( serózní) výpotek,který vzniká z celé řady příčin.. Často to bývá u tzv.

městnavýchsrdečních selhání nebo při nízké hladině krevníchbílkovin – hypoproteinémie.

Hypoproteinémie vzniká opětz celé řady příčin : z ledvinových důvodů, jaterních důvodů az nutričních důvodů. Tekutina se hromadí většinou pomalu. Její objemvětšinou nepřesahuje množství 500ml.

To jsou důvody, proč hydroperikard ( sérozní výpotekv perikardu) nezpůsobuje většinou žádné klinické obtíže či projevy.Klinické obtíže se mohou projevit, pokud je výpotku mnoho – např.

přesjeden litr, to pak může způsobit jev, kterému se říká tamponádasrdeční, kdy se v diastole ( fáze srdeční činnosti, kdy sesvalovina uvolní a dochází k plnění srdečních oddílů krví) díkyvelkému tlaku a kompresi tekutiny stlačí cévy, a ke zmíněnémudiastolickému plnění oddílů srdce nedojde. Tento stav je velminepříznivý a musí se léčit evakuační punkcí.

Vzácně může být obsah perikardu tvořen mízou -lymfou. K tomu dochází při nádorech v dutiněhrudní a při blokaci hlavního mízovodu ( ductus thoracicus). Tento stav senazývá odborně chyloperikard.

Hemoperikard je stav, který označuje přítomnost čistékrve v dutině osrdečníku. K vniknutí krve může dojítdvěma cestami: ruptura ( prasklina) stěny levé komory,která vznikne v důsledku akutního infarktu myokardu a dále při stavu,který se označuje jako disekce aorty.

Záněty osrdečníku lze rozdělit podle vyvolávajícípříčiny, nebo podle druhu zánětlivého výpotku, který produkují. Valnávětšina perikarditid je neinfekčního charakteru- tzv. asepticképerikarditidy.

Zánět perikardu často vzniká nad ložiskeminfarktu myokardu. Tento infarkt myokardu je tzv.transmurální, tj. proniká celou stěnou levé komory.

Tento typ zánětuosrdečníku má svůj specifický název – pericarditisepistenocardiaca.

Záněty osrdečníku mohou vznikat i po operacích nasrdci, zejména tehdy, pokud při nich dochází k otevřeníperikardové dutiny ( perikardotomie).

Další důvody perikarditid jsou tzv. systémové chorobypojiva a maligní nádory.Ozařování rovněž může způsobit zánět. Celá řadazánětů osrdečníku vzniká bez nám známé příčiny – o takovýchzánětech hovoříme jako o idiopatickýchperikarditidách.

Při napadení osrdečníku některým infekčním agens hovořímeo infekčních perikarditidách. Jejich nejčastějšípříčinnou jsou viry. Tyto viry jsou coxsackieviry A aB, echoviry. Dále jsou to hnisavé mikroby :stafylokok a pneumokok, dále to je Mycobacteriumtuberculosis, což je původce tuberkulózy atd.

Podle jiného dělení můžeme perikarditidy rozlišit nasuchou ( perikarditis sicca čili fibrinózní) a užzmíněnou exsudační ( produkce zánětlivého exsudátu,což je kapalina s velkým množstvím krevních bílkovin).

Po akutním zánětu osrdečníku se může perikard bez problémů zhojit.V jiných případech se zhojit nedokáže a mohou vznikatsrůsty. Při rozsáhlejších srůstech dochází kekonstrikci srdce, a pak hovoříme o tzv.

konstrikčníperikarditidě.

Konstrikční perikarditida se dále může komplikovattak, že se v těchto srůstech ukládají ionty kalcia ( vápníku), takžemůže dojít až ke vzniku obrazu pancéřového srdce (pericarditis calcarea).

Příznaky a projevy perikarditidy

Záněty osrdečníku mají několik hlavních příznaků. Objevuje sebolest na hrudi, teplota. Při poslechufonendoskopem se objevuje třecí šelest.

Důležité jsou rovněž změny na EKG (konkávní elevaceúseků ST, poté normalizace úseku ST, pak inverze vln T atd.). Přiechokardiografii může být patrný výpotek aztluštění stěn.

Léčba perikarditidy

Léčba výpotku či jakékoliv tekutiny se léčí tzv. evakuačnípunkcí, kdy je nabodnuta stěna perikardu a obsah odsán.

Akutní perikarditidy se léčí antikoagulancii ( tzv.pelentanizace). Obecně lze říci, že léčba zánětu se řídí příčinamionemocnění.

Suché perikarditidy se léčí jen léky proti bolesti,zánětlivý výpotek ( jeho produkce) se tlumíkortikosteroidy.

Konstriktivní perikarditida či nádorové postižení perikardu se léčíchirurgickou léčbu.U infekcí je nutno podávat příslušné antimikrobiálnílátky dle citlivosti.

Jak si mohu pomoci sám

U suchých perikarditid léčba paracetamolem,ibuprofenem apod. Klid na lůžku po dobu léčby, striktnídodržování pokynů lékaře.

Komplikace perikarditidy

Nejzávažnější komplikací je vznik srdečnítamponády. Při ní klesá diastolické plnění , a z tohovyplývá, že dochází k dramatickému poklesu srdečního výdeje.

Příznaky, které vyplývají ze sníženého srdečního výdeje, jsou:dušnost (pocit, že člověk nemůže dýchat), úzkost, závratě, pocení,pokles krevního tlaku, šok.Dále je to zvýšená náplň krčních žil, zvětšení jater, nehmatnýúder hrotu, oslabené ozvi srdeční, zvýšení srdečního tepu (tachykardie) a hypotenze. Na EKG prokazujme sníženou voltáž komorovýchkomplexů.

Další názvy: zánět osrdečníku, pericarditis, perikarditis, aseptická perikarditida, pericarditis epistenocardiaca, infekční perikarditida, konstriktivní perikarditida, konstrikční perikarditida, pericarditis calcarea, idiopatická perikarditida

Infekční onemocnění srdce

MYOKARDITIDA: ZÁNĚT SRDEČNÍHO SVALU

Myokarditida je zánětlivé onemocnění, které postihuje přímo srdeční sval, jeho buňky čili myocyty. Vyskytuje se však často i během infekčních onemocnění jako je chřipka, parotitida (zánět příušní slinné žlázy), virová hepatitida (zánět jater) a jiné. Vzácněji se objevuje revmatická myokarditida, která bývala poměrně častou v minulosti.

Příčiny a projevy

Myokarditida, jako samostatná chorobná jednotka postihující myokard, bývá nejčastěji virového, případně bakteriálního původu a projevuje se obvykle celkovými příznaky infekčního onemocnění.

Zejména zvýšenou teplotou nebo horečkou, celkovou slabostí, nevýkonností, pocením, tachykardií (rychlou frekvencí srdce) a podobně.

Při velmi vážném, těžkém průběhu může selhat srdce, zkolabovat krevní oběh a nastat smrt.

Myokarditida tedy má různý klinický obraz. Může jít o mírný průběh s minimálními projevy, které jsou běžnými diagnostickými metodami sotva rozpoznatelné. Středně těžké onemocnění se vyznačuje horečkou s bolestmi na hrudníku, pocením, slabostí, jako např. při chřipce či zánětu průdušek.

Někdy se vyvine těžké onemocnění s velmi vážnými celkovými klinickými projevy, jako je vysoká horečka, malátnost, bolesti v oblasti srdce, tachykardie, arytmie, srdeční selhání až náhlá smrt.

Přidružit se může zánět osrdečníku s tvorbou většího množství zánětlivé tekutiny v osrdečníkovém vaku, která ještě více ztěžuje práci srdce a vede k oběhovému selhání. Bývá to zejména při revmatických myokarditidách. Pokud myokarditida probíhá benigně (tj.

má lehký, nezhoubný průběh), zpravidla do několika týdnů úplně a bez jakýchkoliv následků odezní. Při těžkém postižení je nutný klid na lůžku, hospitalizace v nemocnici a monitorování EKG pro častý výskyt arytmií, dále sledování vitálních funkcí a celkového stavu jako při infarktu myokardu.

Léčí se vždy základní onemocnění a symptomaticky všechny závažné projevy. Po zvládnutí akutního stavu následuje dlouhodobá, několikatýdenní rekonvalescence (zotavení), během které je třeba celkově posílit organismus a podporovat imunitu.

PERIKARDITIDA: ZÁNĚT OSRDEČNÍKU

Perikarditida je zánětlivé onemocnění osrdečníku čili vaku, který obaluje a chrání srdce z vnější strany. Normálně se v něm nachází malé množství tekutiny (několik mililitrů), která zlepšuje tření mezi osrdečníkem a povrchem srdce (epikardem) při srdečních kontrakcích.

Zánět osrdečníku bývá nejčastěji infekčního původu a projevuje se obvykle významným, tj. mnohonásobným zmnožením tekutiny v dutině osrdečníkového vaku. Mluvíme o zánětlivém výpotku (exsudátu), jehož bývá až několik set mililitrů – tehdy jde o tzv. exsudativní perikarditidu.

Příčiny a projevy

Perikarditida může nastat při různých infekčních onemocněních, nejčastěji bakteriálních a virových v oblasti dýchacích cest. Zejména, pokud je oslabená imunita organismu nebo původce nákazy je velmi agresivní. I v případech, pokud se zanedbá léčba takových onemocnění – „přechozená“ chřipka, nedoléčený zánět průdušek, plic a podobně.

Příznaky jsou většinou prudké, akutní, především silné bolesti za hrudní kostí vystřelující do krku a oblasti zad. Současně je přítomna horečka, dušnost a celková schvácenost organismu. Srdce stlačuje nahromaděná tekutina v osrdečníku, čímž je ztížena jeho funkce pumpy. Může dojít až k selhání krevního oběhu a nastat smrt.

Proto je důležité včas rozpoznat onemocnění, správně diagnostikovat (RTG hrudníku odhalí rozšířený stín srdce, echokardiografie zjistí přítomnost zvětšeného množství tekutiny v perikardiálním vaku) a důsledně ho léčit (podává se antibiotická, resp. protiinfekční, protizánětlivá a podpůrná léčba).

Perikarditidy s výpotkem vznikají i při některých chronických onemocněních, jako například chronická renální insuficience (selhání ledvin), onkologické nemoci, revmatický zánět kloubů, tuberkulóza.

Existuje také suchá forma perikarditidy, kdy se netvoří nadměrně tekutina v osrdečníku čili nedochází k jeho rozšíření, ale projeví se třecím šelestem perikardiální blány o povrch srdce – epikardu. Dá se slyšet při auskultačním vyšetření fonendoskopem. Taková suchá forma zánětu osrdečníku může vzniknout například při akutním infarktu myokardu.

Důležité je vždy odhalit a léčit základní onemocnění, které perikarditidu způsobilo. Podporou imunity je do jisté míry možné předcházet zejména infekčním zánětům perikardu, tj. provádět určitou prevenci vzniku tohoto závažného onemocnění. Proto by mělo být snahou každého udržovat si dobrou obranyschopnost organismu správnou životosprávou, přiměřeným cvičením a otužováním, samozřejmě nekouřením a nepoužíváním rozličných škodlivin a návykových látek.

ENERGY PRODUKTY

Z přírodních doplňků výživy Energy lze u obou onemocnění využít více přípravků na prevenci, detoxikaci a podpoření imunitního systému. Potřebné je myslet více preventivně, už při prvních projevech nemoci, resp.

při podezření na oslabení organismu, učinit adekvátní opatření ve smyslu vyvarování se větší fyzické zátěže, dopřát tělu více spánku a odpočinku.

Vhodné je preventivní užívání přírodních doplňků výživy, vitaminů, antioxidantů – Flavocel, Vitaflorin, některé ze zelených potravin – Barley Juice, Spirulina Barley, Organic Chlorella, Organic Beta, Organic Goji, Acai. Z léčivých čajů pak Lapacho a Uncaria tomentosa.

Potrava má být lehce stravitelná s upřednostněním rostlinné syrové stravy, ovoce a zeleniny, před pečenými a smaženými, těžko stravitelnými živočišnými potravinami. Je třeba účinně podporovat imunitu pomocí přípravků Vironal, Drags Imun a polykompozitního Imunosanu. Při pocitech bolesti a škrábání v hrdle je účinné včasné použití spreje Grepofit, při dráždivém kašli i Grepofit v kapslích.

Bylinný krém Droserin je určený na lokální použití – potírání kůže v oblasti krku, mandlí, hrudníku, průdušek, plic, srdce. Jednou až dvakrát do roka je účelné a pro zdraví velmi prospěšné vyčistit si organismus zevnitř pomocí přírodních humátů obsažených v přípravcích Cytosan a Cytosan Inovum.

Jelikož imunita sídlí i v tlustém střevě, je důležité udržet ho čisté, na což slouží již zmíněné dva humátové produkty, podpořit ji pomůže také bylinný koncentrát Regalen. Správnému osídlení tlustého střeva pomáhá Probiosan/ Probiosan Inovum s obsahem přátelských bakterií a inulinu.

Zvláště po užívání antibiotik dokáže napravit zničenou příznivou střevní mikroflóru, a zabránit tak hnilobným a kvasným procesům v trávicím traktu. Předcházet arytmiím a pomoci harmonizovat činnost kardiovaskulárního systému po prodělané myokarditidě pomůže bylinný koncentrát Korolen a také koloidní roztok minerálů Fytomineral.

U obou onemocnění pomáhá organismu zůstat v dobré kondici pravidelná životospráva, zdravá racionální strava, dostatek pohybových a sportovních aktivit – zejména v čistém přírodním prostředí, pravidelný odpočinek a relax, jakož i užívání vhodných přírodních doplňků výživy

MUDr. JÚLIUS ŠÍPOŠ