Osobně velmi oceňuji jednoduchost aplikace – pacient se nemusí svlékat, není potřeba speciální místnost pro terapii, a základní vybavení ušního akupunkturisty se vejde do malé krabičky. Všechny tyto výhody uvítám například při cestování.
Další výhodou, již zmiňovanou, je menší náročnost na stanovení naprosto přesné diagnózy. Toto je nutno pochopit v správném slova smyslu – nejde o laický přístup k akupunktuře, nebo o možnost stanovení chybné diagnózy. Mám tím na mysli spíše jednoduchost aplikace. Určíme diagnózu dle principů TČM, sestavíme si v hlavě seznam bodů a sondou zjišťujeme dle citlivosti, zda jsou dané body aktivní.
Samy body nás vedou a napovídají. Dále napíchnuté jehličky většinou neovlivňujeme další manipulací s nimi, dobou ponechání jehel, hloubkou napíchnutí atd. Hlavně v případech, kdy si nejsme jistí, zda se jedná o plnost či prázdnotu-většina bodů je ambivalentních, tj. nedoplňujeme či nevypouštíme, necháváme léčbu působit harmonizačně, a jak toho bod dosáhne, necháváme na inteligenci mikrosystému.
Velkou výhodou je i to, že nemusíme nutně používat jen jehly. Ušní akupunktura úspěšně pracuje i s akupresurním působením, lepením různých semínek či malých magnetků na akupunkturní body, což často oceňují lidé, kteří mají z jehliček nepřekonatelný strach a díky tomu akupunkturu zcela zavrhují.
Ušní akupunktura má díky různým způsobům aplikace jehel i možnost delšího působení. Používáme např. jednorázové intradermální jehly, které v uchu můžeme nechat působit např. týden, a tím pacienta stimulovat po celou dobu mezi jednotlivými sezeními. To samé platí pro různé doplňkové metody (semínka, magnetky, lepení náplastí, laserové ošetření ušních bodů …).
Ušní akupunktura má stejně jako celotělová akupunktura své kontraindikace pro použití, ale v zásadě jde o metodu bezpečnou. Při dodržování základních zásad nabodávání bodů neobsahuje nebezpečné body, kterými by terapeut mohl pacientovi ublížit (např. penetrace do vnitřních orgánů apod.). Proto je velmi oblíbenou metodou akupunkturistů – začátečníků.
Díky dopodrobna zpracované mapě akupunkturních bodů je orientace na uchu snadná a dohledávání bodů napomáhá i citlivost bodů (bod = oblast, a dle citlivosti dohledáváme konkrétní místo k napíchnutí). A pro praktika, který zná základy TČM, již není nutné další teoretické studium, kromě dobré orientace na uchu.
Ne zdaleka zanedbatelnou výhodou ušní akupunktury je i fakt, že působí analgeticky, což je možné využít např. před obávanou návštěvou zubaře. Stačí pár jehliček v uchu a zákrok je o mnoho snesitelnější.
Metody léčby čínské medicíny
Léčení čínskou medicínou zahrnuje celkové zhodnocení stavu pomocí dotazování, pozorování, naslouchání, pohmatu, vyšetření pulzu a jazyka, výsledkem je určení diagnózy a navržení vhodné léčby.
Čínská diagnostika má svá specifika. Začíná se, podobně jako v západní medicíně, anamnézou, vyslechnutím pacienta. Podrobné fyzikální vyšetření, které je nezbytností v západní medicíně, se však neprovádí, kromě orientačního pohmatu břicha. Základem je diagnostika podle pulzu a jazyka.
Hlavní diagnostickou pomůckou je diagnóza podle pulzu, která uznává celkem 28 typů pulzu s různým významem. Pulz se hodnotí třemi prsty položenými v řadě nad zápěstím pravé i levé ruky. Při tom se určují pulzy povrchní i hluboké, jejich velikost, síla, kvalita.
Mají umožnit analýzu vztahů mezi krví a energií, informovat o stavu meridiánů, o tom, zda je na vzestupu energie jin nebo jang, určuje se prázdnota nebo plnost plných a dutých orgánů. Podle charakteru pulzů se potom mají vybrat vhodné léky, akupunkturní body nebo další léčebné metody.
Stejně významné je pro čínského lékaře vyšetření jazyka. Zatímco pro moderní medicínu má jazyk z diagnostického hlediska jen orientační význam, např. pro posouzení hydratace organismu, tak v čínské medicíně se přihlíží k různým tvarovým a barevným detailům na povrchu jazyka, k jeho konsistenci, k povlakům.
Zvlášť se hodnotí jednotlivé okrsky jazyka, protože na různá místa jazyka se mají promítat jednotlivé orgány. Na základě těchto údajů je pak možná léčba mnoha nemocí čínskou medicínou.
Akupunktura
Znamená ovlivňování bodů na těle pomocí akupunkturních jehel (jehly používáme jednorázové o průměru 0,14-0,25 mm), využíváme celotělovou akupunkturu, ušní, skalpovou a břišní.
Jak probíhá akupunktura?
Napřed předchází vyšetření, které nebolí a zahrnuje diagnostiku podle příznaků, pohled na jazyk, výzkum pulzu a vyšetření ucha. Na základě těchto zjištění Vám lékař navrhne léčbu.
Následuje napíchání jehliček do akupunkturních aktivních bodů na uchu nebo těle. Jehly používáme zásadně jednorázové, sterilní, tudíž nehrozí riziko infekce. Doba jejich ponechání činí 5-30 minut, podle stavu pacienta.
Kromě jehel lze použít i moxu (nahřívání bodů pelyňkem), baňky, magnety aj. pomůcky.
O všem je pacient dopředu zevrubně informován, aby se ničeho nebál a měl k léčbě důvěru.
Je akupunktura bolestivá?
Akupunkturní jehly jsou 25-50x slabší než běžné jehly. Jsou tak tenké, že několik akupunkturních jehel lze vsunout do injekčních jehel. Bolest samotného píchnutí jehly bývá podstatně menší než při injekci.
V druhé fázi zavádění pacient obvykle necítí nic, protože hlubší podkoží a svalovina jsou samy o sobě velmi málo citlivé.
Teprve když je dosaženo úrovně bodu – v podkoží nebo ve svalstvu, pociťuje nemocný při zavádění jehel zvláštní pocity – tlak, tah, mravenčení či mírnou bolest neurčité lokalizace, ale i pocit elektrického proudu.
Tyto pocity jsou pro akupunkturistu velmi důlležité, protože udávají, že jehlou zasáhl správné hloubky. U některých nemocných se „pocity“ po chvíli buď ztratí, nebo se změní v tepelnou vlnu, která se může šířit do okolí – obvykle ve směru příslušné akupunkturní dráhy.
Kolik akupunkturních sezení je zapotřebí?
Neexistuje jednoznačná odpověď.Délka sezení a jejich počet je individuální, závisí na zdravotním stavu pacienta, jeho věku, délce trvání nemoci a na tom, jak odpovídá na akupunkturu. Kladná odpověď na akupunkturu je obvykle vidět po prvním až pátém sezení.
Akupunkturní sezení je nutno většinou opakovat, počet opakování závisí na charakteru obtíží. Při akutních krátce trvajících obtížích stačí méně sezení ke zlepšení či vymizení problému, při déle trvajících a zejména chronických obtížích je k dosažení léčebného účinku nutno sezení vícekrát opakovat (např.
až 15 až 20 krát).
Jak často bych měl být léčen?
Frekvence sezení závisí na Vašich obtížích, zpočátku je většinou potřeba 1- 2x týdně pro získání optimální odpovědi, později 1x za 14 dní. Pokud pacient není schopen tak častých návštěv , je možné léčbu podpořit čínskými bylinami, dietou nebo akupresurou prováděnou doma.
Fytoterapie v čínské medicíně
Představuje léčení individuálně setavenými kombinacemi čínských bylin ve formě odvaru, tangu, sanu, granulí a tablet.
Jaké jsou formy užívání bylin?
Čínské bylinné směsi lze užívat ve fomě odvaru (tangu), sanu (prášek z rozemletých bylin), tablet, granulí a wanu (lisované pilulky).
Jak často se bylinky užívají?
Většinou se bylinné odvary popíjí 2 x denně, tablety, wany a granule se užívají 3 x denně. Byliny se užívají 20 minut před jídlem nebo 1 hodinu po jídle, zapíjejí se vodou.
Které forma je nejúčinnější?
Nejsilnější dávky bylin se užívají ve formě odvarů, denní dávka bylinek se zde pohybuje kolem 100 g. Příprava odvaru je časově náročnější, odvary si pacient připravuje doma sám, případně je možné použít odvary, které byly již uvařeny v bylinkárně.
Je možné užívat čínské byliny zároveň se západními léky?
Západní medikaci nevysazujeme, ale je nutný časový odstup mezi užitím bylin a západních léků.
Moxování
Nahřívání akupunkturních bodů moxovacím pelyňkovým doutníkem.
Moxováním /využívání tepla pelyňku/ se dociluje prohřátí, zklidnění a uvolnění vybraných míst těla – postižených ploch nebo akupukturních bodů.
Má silný tonizující účinek na tělo a posiluje v boji proti chronickým obtížím, vyčerpání a špatnému trávení. Účinné je moxování zejména u preventivního posilování organismu a utužování zdraví.
Jak moxování funguje?
Moxování je součástí čínské medicíny , která k nemocem přistupuje na základě celostního přístupu, kdy se sálavým a hluboko prohřívajícím teplem uvolňují akupunkturní dráhy a aktivizují akupunkturní body. Tím se znovu nastoluje rovnováha toku vitální energie a v důsledku toho i schopnost těla napravovat sebe sama a čelit škodlivinám.
Na jaké obtíže lze moxu použít?
Preventivně proti sklonu k častému nachlazení, poruchám imunity a zahlenění. Dále u chronického vyčerpání, bolestech zad, ztuhlosti ramen, bolestivé menstruaci a menstruačních křečích. Lokálně je možno prohřívat místa, na kterých je pociťován chlad (klouby, šlachy a svaly).
Kdy se moxování nesmí provádět?
U horečnatých onemocnění, po požití alkoholu, u stavů s návaly horkosti, pocitech horka a tepla, u těhotných v oblasti břicha, beder a kříže.
Guasha
Jedná se o masážní metodu z oblasti tradiční čínské medicíny.
Jak se provádí?
Pomocí destičky z rohoviny vodního buvola se po nanesení masážního oleje plynule dle určitých pravidel poškrabuje pokožka. Dochází k zarudnutí kůže, které obvykle vymizí do 3-4 dnů.
Jaké má guasha účínky?
Působí proti stagnaci energie QI, ulevuje od bolesti, odstraňuje horkost , toxiny uvolňuje svaly a podkoží,.
Při jakých problémech se užívá?
Pomáhá při bolestech svalů a kloubů, ztuhlosti šíje, bolestech hlavy, nespavosti, při uvolnění napětí stresu.
Redukční kúra
Redukční kůra zahrnuje celkem 5 návstěv, během kterých se aplikují akupunkturní jehličky do těla a tzv. trvalky do ucha. Dále upravujeme stravovací a pohybový režim.
Jak působí akupunktura při hubnutí?
Stimulací akupunkturní bodů dochází ke snížení chuti k jídlu, jehličky zbavují pacienta stresu, ke kterému dochází při náhlé změně režimu a úpravě příjmu energie.
Jak časté jsou jednotlivé návštěvy?
Kontroly se opakují po 11-18 dnech.
Jak je nastavena dieta a pohybový režim?
Potraviny jsou doporučovány dle konstituce pacienta, pohybový režim dle zdravotního stavu a možností pacienta.
Jaké výsledky lze očekávat?
Ve většině případů dojde k úbytku hmotnosti o 10 % původní váhy. Efekt redukční kůry lze posílit bylinnými čaji a potravinovými doplňky ve formě tablet.
Akupunkturu uznává i věda. Zkuste ji skoro na všechno! | Žena.cz
Můžete s ní nesouhlasit, můžete ji odmítat, ale to je tak všechno, co můžete dělat. Akupunktura prostě funguje – už víc než sedm tisíc let.
I čeští pacienti před nedávnem dostali ujištění o tom, že akupunktura je účinnou metodou. Počátkem letošního roku se na tom shodlo ministerstvo zdravotnictví i Česká lékařská komora.
Komora zároveň doporučila lékařům, aby pacienty neodrazovali od metod, které jim prokazatelně neškodí.
Přitom ještě před 25 lety byla akupunktura považována za šarlatánství, srovnatelné s vařením muří nohy.
„Miluju akupunkturu!“
Dnes její výsledky přesvědčují i tradiční vědecké skeptiky i nedůvěřivé pacienty. „Nikdy by mě nenapadlo, že do toho půjdu,“ svěřila se třeba kolegyně Lída, kterou léta trápil atopický ekzém.
„Občas se mi zhoršil, ale stačilo nasadit osvědčené masti, a zase to bylo lepší. Pak ale přišlo období, kdy mi nepomáhalo vůbec nic. Kůži jsem měla v hrozném stavu a to, co mi dřív zabralo, teď vůbec neúčinkovalo.
Pak mě ale kamarádka vzala na akupunkturu, a za pár týdnů jsem měla kůži zase jako miminko. Miluju akupunkturu!“ vypráví nadšeně Lída, jíž se potíže s pletí zhoršovaly vždy následkem zvýšené nervové zátěže a stresu.
Teď už ví, že i v těch nejvypjatějších okamžicích jí jehličky opravdu pomáhají.
Další využití jehel: 8 kroků proti bolení hlavy
Nepředstavujte si ale jehly tlusté jako špendlíky nebo jako injekce. Akupunkturní jehličky jsou tenké jako vlásek. Nejstarší byly kostěné, ale dnes jsou bezpečné nerezové a tenké jako vlásek.
Podle čínského výkladu vede povrchem těla několik meridiánů – drah, jimiž proudí životadárná energie, kterou Číňané nazývají čchi.
Tyto meridiány energeticky vyživují jednotlivé orgány, jako jsou srdce, plíce, játra, ledviny, žaludek.
Akupunktura je jednou z nejstarších známých léčebných technik, ale přitom se vlastně jedná o součást mnohem širší celkové tradiční čínské medicíny.
Na kůži je akupunktura zvlášť úspěšná
V čínské teorii jsou tyto orgány uspořádány do pentagramu a propojují je vzájemné vztahy. Jestliže tedy terapeut zapíchne do těla jehličku, podle čínské teorie tím ovlivní proudění energie, docílí harmonizaci energetického systému, a vyvážení funkce orgánů i celého těla.
Proto může pár drobných píchnutí ovlivnit i zdánlivě vzdálené orgány nebo právě zmíněnou kůži. V oblasti kožních nemocí je akupunktura obzvlášť úspěšná.
„Vyléčit onemocnění kůže není jednoduché – a víme, že západní medicína svým pacientům příliš možností nenabízí. Na naší klinice se setkáváme s akutními stavy jako je alergická kopřivka, ale hlavně s problémy chronickými – ekzémy, lupenkou, akné. V terapii kombinujeme akupunkturu s čínskými bylinkami, pak je výsledný efekt velmi uspokojivý.
Výhodou také bezesporu je, že přírodní léčbou nezatlačujeme problém do hlubších vrstev organismu, ale hledáme a odstraňujeme samotnou příčinu onemocnění,“ říká například MUDr. Dagmar Komárková, vedoucí lékařka kliniky čínské medicíny Inspirita a zároveň vyučuji již několik let akupunkturu na Škole pěti dovedností při TCM Bohemia.
Současná západní věda vidí celou věc trochu jinak – energii čchi neuznává, protože se neprokázala její podstata. Pozitivní účinky akupunktury vysvětluje spíše tak, že při vpichu jehličky dojde k fyziologickému podráždění, které přináší úlevu a zlepšení zdravotního stavu.
Jehly pro harmonii
Podle charakteru onemocnění a stavu pacienta se volí aktivní body jednak na těle (tzv.
klasická tělová akupunktura), jednak body a zóny mikrosystémů.
Z nich nejznámější jsou mikrosystém ucha (aurikuloterapie, aurikulomedicína) a mikrosystém ruky a nohy (jedna z jeho modifikací se nazývá Su Jok, jiná, na chodidle nohy, se nazývá reflexoterapie).
Akupunktura se snaží v těle nastolit rovnováhu a harmonii. Způsobů praktikování akupunktury je velmi mnoho, někteří terapeuti třeba zapichují jehličky do stále stejných bodů, jiní po každé návštěvě místa zapichování mění. Například při ajurvédské akupunktuře se místa zapichování jehliček vybírají podle kosmických souvislostí – podle dne narození.
Léčí tělo i duši
Tyto body ležící na meridiánech následně stimulují uzdravovací reakci těla a pomáhají tak znovunastolení vnitřní rovnováhy. Podstatou jejího účinku je působení na regulační subsystémy organismu, nejčastěji jsou ovlivněny nervový, endokrinní a imunitní systém.
Přínosem pro organizmus je i skutečnost, že léčba akupunkturou nemá prakticky žádné nežádoucí účinky a působí na stav člověka komplexně. Účinek je tedy znatelný po stránce fyzického i duševního zdraví.
Tady je pár dalších příkladů úspěšného využití akupunktury:
- nemoci pohybového aparátu: bolesti svalů, kloubní výrony, záněty kloubů, bolesti zad, záněty šlach
- psychické poruchy: úzkost, deprese, poruchy spánku, únava, stres
- opožděný vývoj dětí, Downův syndrom
- kožní onemocnění: ekzém, akné
- onemocnění močových cest a pohlavního ústrojí: záněty pochvy, pomočování nepravidelný a bolestivý menstruační cyklus, záněty močových cest, ale i otěhotnění nebo vyvolání porodu
- nemoci nervového původu: obrna lícního nervu, bolesti hlavy, mozková obrna, zánět předních rohů míšních
- metabolické poruchy: cukrovka, dna, onemocnění štítné žlázy
- alergická onemocnění: alergické kožní projevy, snížená obranyschopnost organizmu
- nemoci trávicího ústrojí: vředové onemocnění žaludku či jater, poruchy trávení
- onemocnění smyslových orgánů: bolesti uší, poruchy zrakové ostrosti
- nemoci kardiovaskulárního systému: hypertenze
- nemoci dýchacího systému: záněty dutin, záněty průdušek, kašel
- obezita, kouření
Málokdo ví, že akupunktura se dá využít i pro úlevu při běžných nemocech, jako jsou virózy, chřipky, nachlazení nebo virózy. Zabírá – alespoň v podobě podpůrné léčby nebo úlevy od projevů choroby – vlastně na všechny druhy nemocí včetně těch nejvážnějších. Akupunkturu lze používat samostatně či v kombinaci s běžnou lékařskou léčbou.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
- Aby záda nebolela – 8 přírodních metod
- Stres je jako droga. Nemůžeme bez něj být
- Pozor na zákeřné „kamarádky“: Zlikvidujte je!
Vstoupit do galerie | 7 Unikátní operace: Slepí zase vidí
Video Mohlo by Vás také zajímat: Pornografie z pomsty: Jsou to bolestné příběhy, které spojuje zrada, říká Patočková | Video: Martin Veselovský
Aplikace injekcí
Definice: Injekce je vpravení léku do organizmu parenterální cestou.
Pomůcky[upravit | editovat zdroj]
Injekční stříkačky, injekční jehly, ampulky nebo lékovky, dezinfekce, čtverečky buničiny, emitní miska, náplast, dokumentace pacienta, sterilní rukavice, plastový kontejner na použité jehly.
Injekční jehla musí být ostrá, sterilní, průchodná a hladká. Jehla se skládá z plastového konusu a kovového těla, jehož hrot je zabroušený. Těla jehel mají různou délku a průsvit, který se udává v jednotkách Gaug. Hroty jehel mají různě dlouhá zabroušení, od kterých se odvíjí jejich ostrost. Platí, že čím delší zabroušení, tím je jehla ostřejší.
Injekční stříkačka je umělohmotná pomůcka na jedno použití. Skládá se z kalibrovaného válce, pohyblivého pístu a konusu. Musí být zachována sterilita konusu, poněvadž na toto místo se připojuje konus injekční jehly.
Léky se prodávají ve skleněných ampulkách a byly vyrobeny za sterilních podmínek. Ampulka má napilovaný krček, který lze odlomit.
Příprava injekce[upravit | editovat zdroj]
- Dbáme na vlastní bezpečnost, a proto lék připravujeme dále od očí. V některých případech je nutno pracovat ve sterilních rukavicích a dáváme pozor při manipulaci s ostrými předměty.
- Vezmeme ampulku s lékem a mírným poklepem se přesvědčíme, že všechen lék je v těle ampulky a nikoli v jejím krčku.
- Krček odezinfikujeme desinfekcí nastříkanou na čtverec buničité vaty.
- V označeném místě tlakem na na krček odlomíme hlavičku. Dáváme pozor, aby se žádné sklo nedostalo do ampulky. V případě, že by k tomu došlo, musíme danou ampulku vyhodit a použít novou.
- Vyjmeme stříkačku z plastového obalu a dáváme pozor, abychom se nedotkli konusu.
- Konus stříkačky napojíme na konus jehly.
- Nasajeme obsah ampulky.
- Pokud je lék v práškové formě, je třeba ho nejprve naředit. K tomu se většinou používá fyziologický roztok.
- Před přípravou zkontrolovat exspiraci, včetně fyziologického roztoku.
Intradermální aplikace injekcí
Subkutánní aplikace injekcí
Nejčastější druhy aplikace injekcí[upravit | editovat zdroj]
Inzulinka k subkutánní aplikaci inzulínu
Intradermální (i.d.)[upravit | editovat zdroj]
Vhodná místa: kůže ramen, vnější a vnitřní předloktí, vnější strany stehen, záda nebo břicho.
Použití: tuberkulinový test, testy alergenů, BCG vakcína[1], lokální anestezie.
- Desinfikujeme místo vpichu a antiseptikum necháme zaschnout.
- Jehla se zavádí pod úhlem 15°, tedy skoro vodorovně s kůží.
- Tímto způsobem lze aplikovat jen malé množství léku (0,1 ml).
- V místě aplikace se objeví tvrdší pupínek.
- Místo vpichu nemasírujeme, abychom látku nevytlačili.
Subkutánní (s.c.)[upravit | editovat zdroj]
Vhodná místa: zevní strana paže a stehna, podkoží břicha, ventrogluteální a dorzogluteální oblast.
Použití: nízkomolekulární heparin, inzulin (střední doba působení, dlouhá doba působení)[2].
- Desinfikujeme místo vpichu a antiseptikum necháme zaschnout.
- Vytvoříme kožní řasu.
- Jehlu zavedeme pod úhlem 45°, do stříkačky se nesmí dostat vzduchové bubliny.
- Kožní řasu povolíme.
- Aspirujeme.
- Pokud se neobjeví krev, můžeme tlakem na píst aplikovat lék. V případě, že se krev objeví, znamená to, že jsme napíchli cévu. Je proto třeba jehlu vytáhnout a postup opakovat na jiném místě.
- Místo vpichu kryjeme a stiskneme čtvercem buničité vaty.
- Tímto způsobem lze aplikovat 2 ml léku. Podle množství je možné, že se v podkoží objeví hmatatelná boulička.
Výjimka:
Při aplikaci antikoagulancií (např. Clexane, Fraxiparine) provádíme vpich pod úhlem 90° v oblasti břicha. Neaspirujeme a kožní řasu držíme po celou dobu aplikace. Místo vpichu po skončení aplikace nemasírujeme.
Intramuskulární (i.m.)[upravit | editovat zdroj]
Vhodná místa: m. glutaeus maximus, m. glutaeus medius, m. vastus lateralis, m. deltoideus.
Použití: inzulin (krátká doba působení)[2], antibiotická léčba (penicilin, streptomycin).
- Vyhmatáme místo vpichu a poté odezinfikujeme.
- Kůži vypneme.
- Injekci zavedeme pod úhlem 90° (s výjimkou m. glutaeus medius, kde zavádíme pod úhlem 60°).
- Aspirujeme.
- Aplikujeme lék.
- Po vytažení jehly, místo vpichu přelepíme náplastí.
Upozornění: Kvůli riziku nabodnutí kosti děláme před zavedením injekce kožní řasu u dětí a pacientů s malým množstvím svalové hmoty. Současně provádíme vpich pod úhlem 60°. U novorozenců volíme jako místo vpichu m. vastus lateralis a u dětí do dvou let většinou m. glutaeus medius. Pro starší děti volíme nejčastěji, stejně jako pro dospělé, m. glutaeus maximus.
Intravenózní (i.v.)[upravit | editovat zdroj]
Vhodná místa: měkké rovné žíly (nejčastěji na horních končetinách).
Použití:antibiotika, transfúze, infuze, parenterální výživa[1].
- Nad místem vpichu zatáhneme Esmarchovo škrtidlo.
- Vyzveme pacienta, aby rukou zacvičil.
- Vyhmatáme vhodnou žílu.
- Kůži odezinfikujeme.
- Ze stříkačky odstraníme vzduchové bubliny.
- Žílu napíchneme pod úhlem 45°.
- Aspirujeme, abychom zkontrolovali, že jehla je v žíle.
- Povolíme popruh a lék vstřikujeme.
- Po aplikaci místo stiskneme tamponem.
- Pokud je aplikováno velké množství, zavádí se periferní žilní katetr a lék se podává infuzí.
Vedlejší účinky po podání[upravit | editovat zdroj]
- Očekávané (např. léky proti hypertenzi mohou způsobit mdloby, nevolnost);
- Neočekávané (např. alergie u PNC);
- Toxické (např. v důsledku předávkování, špatného vylučování);
- Alergické (alergická reakce na lék, nejzávažnější je anafylaktický šok);
- Tolerance léku (nízká nebo klesající fyziologická odpověď na lék, která vede k nutnosti zvýšit dávku léku pro dosažení žádoucího účinku);
- Léková interakce (vzájemné působení v organizmu při současném podávání dvou léčiv, kdy se účinky jednoho nebo obou změní).
Možné komplikace[upravit | editovat zdroj]
- Napíchnutí cévy: Kontrolujeme pomocí aspirace, k napíchnutí cévy došlo v případě, že se ve stříkačce objeví krev. Pokud k tomu dojde, musíme jehlu vytáhnout a vyhodit. Postup pak opakujeme na jiném místě.
- Nabodnutí kosti: K této komplikaci může dojít u lidí se slabou podkožní a svalovou vrstvou. Na konci jehly se může nárazem do kosti vytvořit zahnutí, což způsobí bolest při vytahování jehly. Této komplikaci předcházíme pečlivým výběrem místa vpichu.
- Napíchnutí nervu (nemocný si stěžuje na mravenčení až bolest vystřelující do končetiny).
- Infekce: Zanesení infekce musíme předcházet dodržováním aseptického pracovního postupu.
- Absces (vzniká, pokud lék není injikován přímo svalu, projevuje se zarudnutím, bolestivostí, zatuhlostí v místě vpichu).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Přívodní cesty léčiva do organismu
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KOLEKTIV AUTORŮ,. Základy ošetřování nemocných. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. 145 s. ISBN 80-246-0845-6.
- MIKŠOVÁ, Z, et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče I.. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 248 s. ISBN 80-247-1442-6.
- MIKŠOVÁ, Z, et al. Kapitoly z ošetřovatelské péče II.. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 171 s. ISBN 80-247-1443-4.
- RICHARDS, A a S EDWARDS. Repetitorium pro zdravotní sestry. 1. vydání. Praha : Grada, 2004. 376 s. ISBN 80-247-0932-5.
- ROZSYPALOVÁ, M a A ŠAFRÁNKOVÁ. Ošetřovatelství I., II.. 1. vydání. Praha : Informatorium, 2002. 239 s. ISBN 80-86073-97-1.
- WORKMAN, B a C., L. BENNETT. Klíčové dovednosti sester. 1. vydání. Praha : Grada, 2006. 259 s. ISBN 80-247-1714-X.
- ŠAMÁNKOVÁ, Marie, et al. Základy ošetřovatelství. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 353 s. 192-196. ISBN 80-246-1091-4.
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- OSACKÁ, Petronela. Aplikácia injekcií