Cover rozhovor
7 minut čtení
Daniel Prokop je největším průzkumníkem covidové doby. Respektovaný sociolog spoluvytvořil projekt Život během pandemie, který se opírá o data z veřejných průzkumů, a jako člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) se snaží pomoci najít cestu z koronakrize.
Jeho hodnocení situace sice nevyznívá úplně optimisticky, což však neznamená, že by v sobě neneslo tolik potřebnou naději. Jak čte data nasbíraná ve výzkumech, jak hodnotí roli vlády a má Česko zavřít i průmysl?
Společně s ekonomy Štěpánem Jurajdou a Janem Švejnarem jste napsal v polovině února vládě dopis, v němž jí vyčítáte nezodpovědný přístup k pandemii. Jak se na přístup vlády díváte teď?
V našem dopise jsme zmiňovali konkrétní věci jako zvýšení náhrady mzdy po dobu nemoci, zavedení povinného testování ve firmách, podpoření home office, zvážení tvrdých lockdownů vztahujících se minimálně na postižené regiony nebo větší kontroly karantény.
V nové vlně výzkumu se zaměstnanců ptáme mimo jiné na zodpovědný přístup zaměstnavatelů při dodržování nastavených pravidel.
Zhruba 20 procent lidí nám říká, že jejich zaměstnavatel testoval už před vládním nařízením, kolem 15 procent se naopak setkalo s tím, že firma nutila zaměstnance, aby nehlásili kontakty s nakaženými, netestovali se, chodili do práce i po rizikovém kontaktu a podobně. Krajské hygienické stanice by měly firmy mnohem důsledněji kontrolovat.
Vláda se teď celkem snaží, ale určitě je co zlepšovat. My i další experti jsme též doporučovali uvolnit samoplátcům jednou týdně také PCR testy, kontrolovat dodržování karantén a podmiňovat jejich ukončení negativním testem.
Dále vést vymáhání dodržování opatření přes provozy – aby nesly rizika a byly motivované vyžadovat od zákazníků nošení respirátorů. Spolu s podporou a motivací k home office je tedy ještě spousta děr, které se dají ucpat.
A často mají vyšší smysl než kontrolovat běžkaře.
Nemáte pocit, že NERV je pro vládu jakýsi fíkový list? Že se vláda zaštiťuje nasloucháním odborníkům, ale pak stejně udělá zmatečná či nedůsledná opatření?
Samozřejmě sám v sobě řeším, jestli svým angažmá v NERV nelegitimizuji špatné postupy politiků. Na druhou stranu právě naše prohlášení s Jurajdou a Švejnarem, které podpořili i další členové rady, urychlilo nynější dynamiku věcí a pomohlo tomu, že se začala řešit opatření v průmyslu.
Já se od ostatních členů NERV trochu liším v jednom názoru: podle mě dělala vláda chybu, když dříve tvrdila, že na průmysl se nikdy nesáhne. Tím vytvářela jistotu, že nebudou restrikce, což je podle mě morální hazard. Méně odpovědné firmy si bez nastavených kritérií a hrozby uzavření dovolily pravidla porušovat.
Beru to tak, že cokoli pomůže zavést opatření trochu rychleji a důrazněji, má smysl. Navíc já nejsem v pozici, že bych se vlády jakkoli zastával.
Dáváte jí rady, které občas skončí – nebo aspoň donedávna skončily – ve ztracenu…
Má zkušenost je, že vláda a premiér si rady vyslechnou, v řadě případů s nimi souhlasí, ale potom se třeba tři čtyři měsíce nic neděje. Zasekne se to na meziresortním řízení. Příkladem je zvýšení nemocenské: na tom byl konsensus už v říjnu, ale bránilo mu nejprve k mému překvapení ministerstvo zdravotnictví, pak svazy zaměstnavatelů, takže se vše zbytečně vleklo čtyři měsíce.
Někdy mi přijde, že se zaměřujeme na jednoduché zákazy, ale k těm složitějším věcem – jako je povinnost a motivace k home office – se řekne, že nejdou legislativně napsat. Říkalo se to i o testování ve firmách, a najednou to jde.
Na webu Život během pandemie shromažďujete data z výzkumů v souvislosti s krizí. Co zásadního byste z nich vypíchl?
Začátkem loňského března, kdy se pandemie sotva rozbíhala, jsem byl na výletě v lomu v Americe a přemýšlel, co je perspektivní zkoumat. Kolega tehdy říkal: Všichni budou v průzkumech dělat věci okolo důvěry v jednotlivé členy vlády a podobné věci, ale my musíme začít zkoumat chování lidí, to bude důležité. Měl absolutní pravdu.
Zkoumáme, jak se mění kontakty, jejich strukturu a intenzitu, což úzce souvisí s reprodukčním číslem, a tedy výhledem, o kolik musíme brzdit. Zda budou opatření dostatečná a tak dál. Naše průzkumy třeba ukazují, že dostatečně nevyužíváme home office.
Firmy sice tvrdí, že to dělají, ale v datech je vidět, že už nejsou tak zodpovědné jako minulé jaro.
Teď se to nejspíš zlepšuje, ale podzimní data odhalila, že lidé sice nechodili do práce, pokud měli pozitivní test, ale bez testu chodilo do práce 53 procent lidí i se symptomy, jako je zvýšená teplota a ztráta čichu.
Tím se dostáváme k aktuálnímu evergreenu: zavřít, nebo nezavřít fabriky?
Udělali jsme model, na čem závisí kontakty a jaké restrikce pomohou kontakty snížit a o kolik. V létě a na začátku podzimu, když bylo vše zcela rozvolněné, reportoval průměrný člověk, že byl v kontaktu s dalšími 23 lidmi týdně.
Nyní je číslo pochopitelně nižší, a když modelujeme, co pomáhá k dalšímu poklesu, pak home office u průměrného člověka zamezí 15 kontaktům týdně. To je velmi výrazné – háček je v tom, že na home office je dnes 15 procent zaměstnanců, maximum by mohlo být tak 30 procent.
V přepočtu na populaci jako celek se navýšení home office dotkne pěti až deseti procent dospělých lidí. Jde o velký efekt snížení kontaktů, který se ale týká jen malé části populace. Obrovsky by pomohl, ale nestačí.
Ve volném čase jsme už hodně kontaktů osekali. Další může ubrat omezení rodinných návštěv, ale dál? Zbývá pochopitelně práce, kde dochází k takřka polovině všech dnešních kontaktů. Nezavřeme-li fabriky, musíme v nich redukovat kontakty či je udělat bezpečné. Výzkum ukazuje, že bez toho se příliš neposuneme. Nákaza může klesat, ale ne moc rychle.
Jaké mohou být způsoby této redukce? Aby se mezi sebou nepotkávaly směny?
Správná rotace směn je jistě jedno z důležitých opatření. Pak je tu už zmiňovaný home office: je třeba, aby fabriky poslaly domů všechny administrativní pracovníky a vůbec lidi, kteří nejsou nezbytní pro výrobu. V řadě lockdownů, které se nedotkly výroby, požadovali přítomnost jen klíčových pracovníků.
Možná by pomohlo zvýšení Antiviru A na stoprocentní náhrady mezd – aby ti, kteří mají provoz „vystřílený“ individuálními karanténami, mohli raději na týden přerušit provoz. Další věc je větší ochrana zdraví, respirátory, dezinfekce, zajištění důsledného větrání, bezpečnosti stravování a tak dál.
Teď by snad mělo zabrat i povinné testování.
Po kterém jste vy a další odborníci volali už na podzim…
A to v listopadu v souvislosti se systémem PES. S Janem Kulveitem, René Levinským a dalšími jsme říkali, že ve stupních čtyři a pět se musí zavést povinné testování ve výrobě a průmyslu, že se tím značně eliminují kontakty s nakaženými.
Upozorňovali jsme i na to, že absencí opatření pro výrobu a průmysl vznikne pocit velké nespravedlnosti – postižený sektor služeb to bude vnímat hodně úkorně a naopak se sníží motivace výrobního sektoru souhlasit třeba s vyšší nemocenskou, protože mu přináší jen náklady.
Slyšeli jste argument, proč k testování tenkrát nedošlo?
Zněl, že firmám nejde nic přikazovat, že pro toto není opora v legislativě. Podle mě nebyla vůle. Nechuť paradoxně podle mě vycházela i z ministerstva zdravotnictví kvůli logistické složitosti celé akce. Tu si přitom jen oddálili, a kdyby k ní bylo přikročeno před měsíci, jsme na tom dnes s největší pravděpodobností lépe.
Ono to není jednoduché nastavit: odborníci říkají, že v zaměstnáních se buď musí testovat PCR testy, nebo kvalitními antigeny minimálně dvakrát týdně.
Antigeny odhalí nemoc jen v určitých stádiích, takže zvýšená frekvence výrazně zvyšuje jejich smysl.
Současné nastavení testování jedenkrát týdně antigenními testy bez povinnosti protestovat následně celý cluster zaměstnanců PCR může být dost neefektivní. To jsme měli ladit právě od listopadu.
Ale nechci celý malér
házet jen na situaci na pracovištích. Pravdou také je, že
rizikové chování celé populace je ve srovnání s loňským jarem
větší. Plyne patrně i z toho, že lidé začali být unavení a
opatření – alespoň některá – jim už nedávala smysl.
Také se jich krize čím dál víc dotýká z ekonomického hlediska. Co o tomhle říkají nasbíraná data?
Ekonomické dopady nejvíce pocítili lidé s nestabilními úvazky. Čísla nezaměstnanosti jsou navzdory pandemii pořád vcelku dobré, co je ale horší a není moc vidět, že část lidí odešla do neaktivity. Třeba důchodci přestali pracovat.
Části občanů byly také zkráceny úvazky nebo přišli o dohody a peníze načerno. Celkově se jedná se o sedm až osm procent lidí, kteří nějak pracovně utrpěli a čísla nezaměstnanosti je nepostihnou.
Naštěstí to není fatální problém, protože vláda to poměrně dobře zastavila programy Antivirus.
Destabilizace
práce se nepřekvapivě dotkla ve velké míře segmentu obchodu a
služeb. Krachující hotely, restaurace či některé obchody přitom
nedoplatily na svou nekonkurenceschopnost, v tom je tato krize
speciální. Nečistí vždycky zrno od plev.
Dalším problémem je,
že koronakrizi bolestně pocítily zejména nejohroženější
skupiny jako třeba samoživitelky. V krizi vyrostl počet lidí za
hranicí příjmové chudoby o pouhé dva procentní body, ale
zhoršila se situace těch, co byli pod touto hranou už před
vypuknutím krize.
Zranitelnější než zaměstnanci jsou z
logických důvodů i OSVČ, to naše průzkumy rovněž potvrzují.
NERV se údajně ptal s předstihem vlády, zda je připravena na britskou mutaci koronaviru. Pokud je to pravda, jaká byla vládní odpověď?
Štěpán Jurajda se na to v lednu skutečně ptal, vláda ale tenkrát věřila v dobrý průběh epidemie. Mám pocit, že na ministerstvu zdravotnictví vznikl dojem, že případů je hodně, protože se hodně testuje, a hodně věřili dobrovolnému antigennímu testování. Podcenili, že po Vánocích se může nákaza rozjet právě přes pobyt v zaměstnáních.
Není to ani tak otázka, jako spíš povzdech, zda by vláda neměla počítat za každých okolností s tím nejhorším…
Logické je, že pokud by se třeba i přehnala opatření směrem k home office, testování, nemocenské a tak dál, byli bychom teď asi všichni rádi.
Nevstupuje v tomto okamžiku do řízení pandemie politika? Vládní strany mohou zvažovat, zda začít s předstihem omezovat lidi, čímž sice zabrání maléru, ale prohrají kvůli tomu podzimní parlamentní volby.
Souhlasím, že když restrikce vyjdou, zpětně často vypadají zbytečně. Přesto je důležité využít v tu chvíli danou legitimitu k tomu, udělat vše, co jde. Poněvadž když tu chvíli a příležitost promarníte, už to nedoženete, o čemž se nyní přesvědčujeme.
Jenže myšlenka na prohrané volby mohla hrát při zvažování opatření roli, ne?
Politici podle mě obecně přeceňují krátkodobé efekty. I když opozice napadala v únoru vládu kvůli otevření škol a nouzovému stavu, jako by hleděla 14 dní dopředu, dál ne. Až za tímto časovým horizontem přitom hrozila katastrofa a podle ní je lidé budou soudit.
Ministr Blatný říkal, že přitvrdíme, až začne kolabovat zdravotnictví, ale české zdravotnictví je tak silné, že linie kolapsu není jasná, vždy bude velká část lidí ošetřena.
Co ovšem bude jasně po třech měsících vidět, bude počet nadúmrtí i vinou omezené péče.
Už nyní je toto číslo kolem 30 tisíc a podzimní volby budou o tom, jak to mohli lidé v čele státu dovolit, když to nebylo nevyhnutelné.
Nenahravá tohle všechno populistům?
Preference SPD jdou nad 10 procent, přestože strana teď nedělá skoro nic. Nepodceňoval bych ani potenciál protestních hnutí typu Chcípl PES.
Babišovo ANO drželo část možných voličů populistů v mainstreamovém ranku, takže je otázka, zda je jeho oslabování dobrou zprávou i pro ty, kteří mu nepřejí.
Dobrou zprávou pro nikoho zřejmě není ani slabá pozice ČSSD, která by měla z principu a svým nastavením pohlcovat lidi se sociálními frustracemi.
Šestadvacátého března 2020, tedy skoro před rokem a na počátku koronakrize, jste napsal: Pokles ekonomiky nasvítí problémy, které jsme za šest let konjunktury nevyřešili. Ať už jde o stav vzdělávání, nefungující oddlužení, nebo neflexibilní sociální systém. Potvrdilo se to?
Musím sebekriticky přiznat, že trh práce to přežil líp, než jsem si myslel. Výrazně k tomu přispěly i antivirové programy, jejichž část jsme se Štěpánem Jurajdou a dalšími pomohli nastavovat, což je mimochodem i odpověď na otázku po smyslu angažmá v NERVu. I kompenzační bonus docela funguje – vidíme v datech, že OSVČ na čas ubrání před chudobou.
Avšak například nerovnosti ve vzdělávání se krizí zřejmě prohloubily. Data ukazují, že nějakých pět až deset procent dětí má kvůli nedostatečnému technickému zázemí podstatně zhoršený přístup k distanční výuce.
Dětem z chudšího prostředí přitom mohou méně pomoct rodiče a na distanční výuku se často hůře adaptovaly jejich školy. I zadlužení lidí bude podle všeho přibývat. V našich datech stoupl počet lidí, kteří nestíhají splátky či zvažují půjčku, asi o pět procent.
Dopady budou i na duševní a fyzické zdraví. Tyto problémy nás teprve doženou.
Zkusme končit optimisticky. Známá floskule říká, že každá krize je příležitost. Jaké příležitosti vidíte v té, v níž jsme až po uši?
Zůstanu nejprve u vzdělání: myslím, že díky technologiím se budou moci děti z chudších regionů a méně dobrých škol napojit na kvalitnější distanční výuku odjinud.
Spousta skvělých nápadů a realizovaných věcí jistě vznikne v byznysu. Má naděje spočívá i v tom, že se omezí potřeba kancelářských prostor a obzvlášť v Praze budou tyto prostory využity pro nájemní bydlení.
Část lidí objeví vlastní zemi, protože bude cestovat po Česku, to je další možný klad.
Také věřím, že politici, aspoň jejich výrazná část, dojdou ke zjištění, že je nevýhodné kupříkladu nedat nemocným dostatečnou náhradu mzdy, čímž je nutíme chodit do práce i se zdravotními potížemi.
Jde to zobecnit tak, že nedůvěra vůči lidem a naopak nedůvěra lidí vůči institucím se nám často výrazně vrací. Jestliže je na tom v covidové nákaze východní Evropa hůř než západní, je to podle mě také důsledek této nedůvěry.
Příležitost současné krize je zkrátka i to, že by nás mohla přivést k reflexi věcí, které byly zatím v české společnosti víceméně skryté.
Očkování z dětství není na celý život
Registrující lékař je ten, kdo by měl navrhnout vhodná očkování pro svého pacienta.
Foto: Profimedia.cz
To, že se dnešní senioři dožívají vyššího věku, je dáno nejenom aktivním způsobem života, ale také stoupající úrovní poskytované zdravotní péče a pokroku v možnostech současné medicíny. Pokrok nastal také ve vývoji a dostupnosti očkovacích látek pro dospělé a seniory.
Očkování jako součást prevence umožní předcházet vybraným infekčním onemocněním v dospělém a seniorském věku a tím může zabránit komplikacím, hospitalizacím, případně předčasným úmrtím.
Senior si tak může aktivní způsob života ještě doplnit aktivním přístupem k péči o vlastní zdraví a dožít se delšího a kvalitativně lepšího věku.
Bylo by bláhové se domnívat, že farmaceutické firmy nesledují své zisky a že na prodeji očkovacích látek nevydělávají. Samozřejmě že ano.
Na druhou stranu bez velkých finančních prostředků není možné provádět výzkum a vývoj nových léčivých přípravků, včetně vakcín.
Jejich vývoj patří mezi nejdražší ze všech, mimo jiné také proto, že se musí daleko důkladněji a rozsáhleji hodnotit i bezpečnost vakcín.
V dnešní době neexistuje žádná státní instituce, která by v naší zemi byla schopna vlastními finančními prostředky realizovat výzkum a registraci nové očkovací látky. Proto, jedná-li se o nové vakcíny, jsme závislí na farmaceutických firmách.
Odborné lékařské společnosti by pak měly být těmi, které se podílejí na tvorbě doporučení, která očkování jsou vhodná, která nezbytná a pro který věk. Registrující lékař je pak ten, kdo by měl individuálně navrhnout vhodná očkování pro svého pacienta.
V dnešní době je dostupné očkování minimálně proti patnácti infekčním onemocněním. Neznamená to nutně, že všechna musí každý dospělý člověk podstoupit. Očkování z dětství není bohužel na celý život a některá se musí v dospělosti přeočkovat, jiná se zase mohou v dospělosti zahajovat jako nová.
Očkování v dětství jsou určena k překonání kritického věku nejvyšší zranitelnosti, co se týká infekčních nemocí. Proto je dostatečné, vydrží-li ochrana po dobu dětství. Dnes se ovšem výskyt některých původně dětských nemocí přesouvá do dospělosti, kdy již ochrana není dostatečná.
Existují také nemoci, které jsou zase specifické pro dospělý a seniorský věk. Proti těmto nemocem byly vyvinuty nové vakcíny, a proto je vhodné je zařadit do očkovacího kalendáře pro dospělé.
Každý věk v dospělosti můžeme spojit s určitým očkováním. Například nejpozději ve 30 letech, pak v 50, 65, 75 a 85 letech se jedná o přeočkování proti tetanu. Vzhledem k zahájenému očkování proti žloutence typu B u dětí jsou dospělí ve věku od 27 let neočkovaní a mohou se nechat doočkovat.
Od 50 let věku stoupá riziko onemocnění pásovým oparem nebo závažnější formy klíšťové encefalitidy a proti oběma nemocem jsou vakcíny dostupné. V seniorském věku pak rozhodně za důležité považuji očkování proti pneumokokům a proti chřipce od 65 let věku.
Vzhledem k nárůstu výskytu černého kašle mezi dospělými je vhodné také zvážit alespoň jedenkrát přeočkování.
Zápal plic patří na rozdíl od dětí mezi nejčastější formu pneumokokového onemocnění v dospělosti. Riziko významně stoupá u chronicky nemocných osob a u starších 65 let. Celkový roční výskyt zápalů plic u seniorů je skutečně několikanásobně vyšší než u ostatní populace. Je dokonce vyšší než u pacientů s HIV infekcí.
Je tomu proto, že s věkem klesá výkonost imunitního systému zejména v té složce imunity, která se má bránit proti bakteriím, jako je pneumokok. Kontrolu nad výskytem pneumokoků u dětí kontrolujeme očkováním a u seniorů je zatím proočkovanost natolik nízká, že zaznamenáváme nejvyšší výskyt právě u nich.
Podle údajů klinického sledování vakcín proti pneumokokům u seniorů se prokázalo, že konjugovaná vakcína umí lépe stimulovat oslabující imunitní systém seniorů než polysacharidová vakcína a navíc vede k tvorbě paměťových buněk. Proto oproti polysacharidové vakcíně není nutné přeočkovávat a ochrana bude delší. Odborné doporučení je tedy aplikovat u seniorů jako první v pořadí konjugovanou vakcínu.
Bohužel tato vakcína, jejíž příprava je složitější, je dražší vakcínou. Pokud se stát rozhodl hradit seniorům očkování proti pneumokokům, pak by měl zajistit očkování v souladu s moderními poznatky a řídit se více odborným doporučením než pouze cenou.
Počátečně zdánlivě vyšší investice se jistě vrátí v úspoře za přeočkování, v poklesu výdajů za hospitalizace a léčbu zápalů plic u seniorů.
V řadě zemí Evropy narůstá počet případů výskytu černého kašle u novorozenců a kojenců, kteří ještě nebyli očkováni. Tento nárůst je pozorován také v České republice a na Slovensku. Jednou z efektivních možností, jak ochránit malé děti, které ještě nejsou vzhledem k věku dostatečně očkované, je očkovat jejich matky během těhotenství.
Očkování těhotných žen přináší minimálně dvojí benefit. Jednak vytváří ochranu před černým kašlem u samotné ženy a jednak dochází k přenosu mateřských protilátek na plod a kojence, čímž novorozenec získává ochranu pro období, kdy ještě nemůže být očkován.
Ochrana kojenců mateřskými protilátkami není dlouhodobá, proto musí být doplněna očkováním kojenců v souladu s očkovacím kalendářem.
Jako nejefektivnější se jeví očkování během třetího trimestru těhotenství, v období mezi 28. a 36. týdnem těhotenství. Při očkování v tomto období dochází k přenosu nejvyšších hladin protilátek na plod. K přenosu protilátek dochází také mateřským mlékem při kojení.
Očkování v tomto období se ukázalo jako efektivnější než očkování žen po porodu. Sledování a doposud provedené studie potvrdily bezpečnost očkování u těhotných žen a také u jejich narozených dětí.
Očkování těhotných žen přináší minimálně dvojí benefit.
Ve Velké Británii, kde rutinně očkují těhotné ženy již od roku 2012, zaznamenali pozitivní efekt této strategie na výskyt černého kašle u malých dětí. Ve studii s více než 20 tisíci očkovaných těhotných žen potvrdili bezpečnost tohoto očkování.
Údaje o bezpečnosti očkování těhotných proti černému kašli jak pro těhotnou ženu, tak pro její narozené dítě, jsou prokazatelně k dispozici. Oproti tomu údaje o možném poškození jsou ničím nepodložené a pouze spekulativní.
Objevily se spekulace o souvislosti očkování těhotných žen v Brazílii s výskytem mikrocefalie u novorozenců. Je však naprosto vyloučeno, aby vyvolávajícím nebo spolupůsobícím faktorem mikrocefalie bylo očkování těhotných proti černému kašli.
Očkování proti černému kašli se provádí u těhotných ve 3. trimestru těhotenství, tedy v době, kdy by se už mikrocefalie u postižených dávno musela vyvinout. V jiných zemích, kde se očkuje, například ve Velké Británii od roku 2012, mají desetitisíce očkovaných žen a žádný případ mikrocefalie.
Vzhledem k absenci očkovacího průkazu pro dospělé je možné více využívat záznamů ve zdravotní dokumentaci u svého praktického lékaře. Dotázat se lékaře, jaká očkování mají zaznamenaná.
Další možností je větší využívání preventivních prohlídek. Minimálně jednou za dva roky může každý dospělý při této prohlídce probrat dostupná očkování pro jeho věk.
| Plukovník prof. MUDr. Roman Chlíbek, PhD. |
| Je odborníkem na očkování a prevenci infekčních onemocnění, epidemiolog. Je vedoucím katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové a vykonává funkci vědeckého sekretáře České vakcinologické společnosti. Je členem Národní imunizační komise ČR, členem výboru Evropského poradního sboru pro očkování a pracuje v evropských pracovních skupinách pro pertusi (černý kašel). Je tuzemsky i mezinárodně uznávaným odborníkem v problematice vakcinace a klinických studií se zaměřením na vývoj nových vakcín a jejich zavádění do praxe. Výsledky své práce dosud zveřejnil ve více než 110 tuzemských i zahraničních odborných publikacích a v 350 prezentacích na domácích i zahraničních konferencích. Je autorem dvou knih a několika kapitol v monografiích. |
Hlavní zprávy
Pět obav a pět vysvětlení ohledně očkování – Aktuality – Život 90
Pravděpodobně jste se i vy setkali s rozličnými názory na očkování zpochybňujícími jeho bezpečnost anebo účinnost. Pravdou zůstává, že hlavním cílem očkování je chránit člověka před život ohrožujícími infekčními nemocemi a jejich následky.
Právě díky očkování se podařilo vymýtit pravé neštovice a bylo dosaženo snížení výskytu tetanu, záškrtu a obrny. A i nadále má důležitou roli v prevenci nemocí nejen u rizikových skupin. Připravili jsme pro vás přehled některých z obav, které se týkají očkování, ale i jejich vysvětlení.
1. obava: Během pandemie koronaviru by se nemělo očkovat
Vysvětlení:
Obavy z očkování v době pandemie jsou často spojené s obavou ze snížení imunity vůči ostatním nemocem. Pravda je, že ovlivnění imunity nastává pouze v řádu hodin po aplikaci vakcíny. Klidový režim se však doporučuje dodržovat alespoň 2–7 dní.
Ministerstvo zdravotnictví a Česká vakcinologická společnost nedoporučují očkování odkládat na dobu po pandemii. Je možné v něm pokračovat i během této doby. Nepoškozuje totiž imunitní systém a nezvyšuje riziko vzniku onemocnění nemocí covid-19.
Mezi doporučovaná očkování se řadí očkování proti pneumokokovým onemocněním. Pneumokok neboli Streptococcus pneumoniae je kulovitá bakterie, která může způsobit závažná onemocnění, jako je například zápal plic, zánět mozkových blan či otrava krve. Na vakcínu proti koronaviru si ještě počkáme, ale ta proti pneumokoku k dispozici je.
2. obava: Vakcíny obsahují škodlivé látky
Vysvětlení:
Některé vakcíny obsahují rtuť, hliník, formaldehyd a antibiotika, a proto bývají dávány do souvislosti se zdravotními obtížemi u některých očkovaných; obava, s níž jste se možná setkali.
Jak to s obsahem těchto látek v moderních vakcínách je? Dnešní vakcíny obecně rtuť buď neobsahují vůbec, nebo pouze ve zbytkovém množství. Zbytková rtuť, která může být obsažena v některých vakcínách, je tzv. etylrtuť (sloučenina thiomersal).
Vědecká komunita i výrobci vakcín se jejím účinkem v posledních desetiletích důsledně zabývali. Do dnešního dne však nebyl prokázán škodlivý účinek na lidský organismus. Další skloňovanou látkou je hliník.
Množství hliníku obsažené ve vakcínách se ani nepřibližuje k hladině nebezpečné pro lidské tělo. Hranice bezpečného příjmu hliníku za den je přitom 2 mg na kg hmotnosti za den. Množství formaldehydu obsažené ve vakcínách je považováno za bezpečné.
Nejnovější studie navíc dokazují, že nijak nesouvisí s výskytem rakoviny. Při výrobě některých vakcín mohou být používána antibiotika, aby bylo zabráněno bakteriální kontaminaci. Jejich minimální zbytkové množství se může objevit ve vakcínách. Není však spojeno s výskytem zdravotních obtíží.
3. obava: Očkování je určené především dětem a v dospělém věku nebude mít příliš velký smysl
Vysvětlení:
Při zavádění očkování se u nás kladl důraz na děti. Snahou bylo chránit je proti nemocem, kterým se dá očkováním předcházet.
Co ale dospělí? Proočkovanost dospělé populace v České republice je celkově velmi nízká.
Až na očkování proti tetanu, které je jako jediné v dospělosti povinné, jsou totiž všechna další dostupná očkování v dospělém věku volitelná. A pak záleží na míře zájmu nejen pacienta, ale i jeho praktického lékaře.
Přitom některá onemocnění bývají u starších osob spojena s vyšším výskytem komplikací, hospitalizací nebo úmrtí. Dospělí jsou také více než děti vystaveni riziku chronických onemocnění, která mohou průběh infekčních onemocnění značně komplikovat.
Dalším významným důvodem, proč očkovat v dospělosti, je ztráta ochrany z očkování v dětství a stárnutí imunitního systému, jehož schopnost obrany před infekčním onemocněním s věkem klesá. Naše tělo s pomocí očkování dokáže produkovat protilátky proti chorobám, kterým by se normálně nedokázalo účinně bránit. I očkování v dospělém věku tedy smysl rozhodně má.
4. obava: Očkování vyvolává chorobu, proti které má chránit
Vysvětlení:
Většina z vakcín se skládá z usmrcených patogenů či pouze určitých částí viru nebo bakterie. Pouze omezené množství očkovacích látek obsahuje oslabené, živé patogeny. Vakcinace může být někdy následována horečkou, nevolností, ospalostí či lokálními reakcemi, jako je otok nebo zarudnutí v místě očkování.
Nicméně tyto vedlejší účinky jsou obecnou reakcí organismu na očkování a obvykle rychle ustupují. Nemají nic společného s onemocněním, proti kterému je vakcinace namířena. Některé vakcíny (zejména živé) mohou opravdu vyvolat mírné příznaky připomínající danou chorobu.
Vedlejší příznaky však v žádném případě nejsou srovnatelné s potížemi doprovázejícími prodělání nemoci, proti které se očkuje.
5. obava: Očkování vyvolávají astma, alergie anebo dokonce autismus
Vysvětlení:
Astma a alergie mají příčinu v genech, životním stylu a prostředí, nikoliv v očkování. Neexistují vědecké důkazy o jejich spojitosti s očkováním. Stejně jako neexistují vědecké důkazy o tom, že by očkování způsobovalo autismus.
S následky podvržené studie publikované v roce 1998, snažící se dokázat vztah mezi očkováním proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR vakcína) a vznikem autismu u malých dětí, se medicína bohužel potýká dodnes, odradila totiž od očkování řadu rodičů.
Od té doby bylo samozřejmě realizováno mnoho studií, včetně souhrnné práce z roku 2014, která hodnotila výsledky dalších 20 studií a kontrol dokládajících bezpečnost této vakcíny. Některé mýty bohužel mají tendenci ve společnosti přetrvávat.
- Kontakt pro média:
- Martina Jakelová
- PR Manager Havas PR
- Tel.: +420 725 590 408
E-mail: [email protected]
V Česku zemřelo po očkování dalších 10 lidí. S vakcínami to nemusí souviset, tvrdí SÚKL
Lékový ústav za poslední týden zaznamenal deset případů úmrtí, která nastala po očkování proti covidu-19. Celkem jich eviduje 21. Případy ústav odeslal do evropské databáze nežádoucích účinků, kde se poté prověřují.
K úternímu večeru lidé ústavu nahlásili 1923 podezření na nežádoucí účinky vakcín proti covidu-19, což je o 417 více než před týdnem. Nejčastěji lidé oznamují reakce podobné příznakům chřipky. Vyplývá to z informací, které dnes Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) v pravidelném hlášení zveřejnil.
SÚKL uvádí, že všechna hlášení jsou pouhými podezřeními, nikoliv prokázanými nežádoucími účinky vakcín.
Mezi vakcínami a reakcemi může existovat jen časová souvislost bez jakékoliv příčinné souvislosti. SÚKL upozorňuje, že očkování proti covidu-19 podstupují i lidé, kteří mají závažné zdravotní problémy či více nemocí najednou. „V důsledku toho se mohou vyskytnout i nahlášená podezření na nežádoucí účinky, jejichž důsledkem může být úmrtí,“ uvádí SÚKL.
Ústav informace o případech úmrtí po očkování zkontroluje a doplní k nim dokumentaci. Následně je posílá do evropské databáze nežádoucích účinků. V databázi se shromažďují případy ze všech zemí, v kterých je vakcína registrována. Všechny případy úmrtí, které mohly souviset s podáním vakcíny, se následně hodnotí.
Kdyby výbor Evropské agentury pro léčivé prostředky (EMA) došel k závěru, že mezi přípravkem a reakcí existuje příčinná souvislost, může například změnit jeho registraci.
Podle dosavadních zpráv EMA k vakcínám firem Pfizer/BioNTech a Moderna byla většina úmrtí vysvětlena zhoršením už existujících nemocí.
K úternímu večeru, ke kterému je i aktuální hlášení nežádoucích účinků, mělo v Česku ukončené očkování zhruba 318.700 lidí, dalších asi 849.400 lidí zatím dostalo jen jednu očkovací dávku. V ČR se očkuje třemi vakcínami, které jsou registrovány v EU, a to od firem Pfizer/BioNTech, Moderna a AstraZeneca.
OČKOVÁNÍ proti planým neštovicím
Obsah:
Promeškaný termín očkováníZdravotně stigmatizované osobyDoba použitelnosti a skladování
Virus planých neštovic je původcem vysoce nakažlivého onemocnění, které nejčastěji postihuje děti mladší 10 let. Může způsobit nejen primoinfekci (plané neštovice), ale rovněž sekundární rekurentní nákazu (pásový opar), která se obvykle objevuje u osob starších 50 let.
Epidemie planých neštovic se vyskytují nejčastěji v zimě a časně z jara v pravidelných 2-4letých cyklech, pravděpodobně v důsledku zvýšeného počtu nově vnímavých osob. Virus se šíří vzdušnou cestou a jeho zdrojem je nakažený člověk.
Virus se uvolňuje buď kožní lézí typickou pro plané neštovice či pásový opar, nebo kapénkami z respiračního sekretu. Šestidenní izolace od objevení prvního puchýřku bývá dostatečná pro zabránění dalšího virového šíření. Obvyklá inkubační doba planých neštovic se pohybuje v rozmezí 14 až 21 dní.
Asi do 36 hodin před objevením prvního varicelového puchýřku (tj. 11-15 dní po kontaktu s nemocným) se může onemocnění projevit mírnou bolestí hlavy, zvýšenou až vysokou teplotou a únavou. Prodromy, tj.
příznaky ohlašující příchod onemocnění, se u malých dětí obvykle nepozorují, zatímco u dětí starších 10 let jsou výraznější a u dospělých bývají dokonce většinou dosti závažné.
Prodromální příznaky, které mohou tři až čtyři dny předcházet klinickým, se projevují mrazením, horečkou, malátností, žaludečními potížemi, někdy také svěděním až bolestí v místě následného výsevu.
Vyrážka, typická pro plané neštovice, se během několika hodin rozvine v charakteristicky svědivé pupeny, na kterých se vytvoří puchýřky vyplněné čirou tekutinou. Varicelová vyrážka se zpravidla objevuje na hlavě a končetinách. V těžkých případech může být výsev generalizovaný.
Ulcerované léze mohou postihnout orofaryngeální sliznici, sliznici horních cest dýchacích, oční víčka, rektální a vaginální sliznici. Akutní fáze onemocnění přetrvává obvykle čtyři až sedm dní. Nové kožní projevy se zpravidla po pátém dni neobjevují a šestý den se vytváří krusta. Většina jich vymizí do 20 dní.Často může dojít ke vzniku sekundární bakteriální infekce způsobené zejména stafylokoky, které mohou vést ke vzniku erysipelu, sepse, akutní hemoragické nefritidy a vzácněji až kožní gangrény. K závažným komplikacím patří primární varicelová pneumonie nebo meningoencefalitida. Primární infekce se u novorozenců nebo imunosuprimovaných osob může rozvinout v progresivní varicelu s postižením různých orgánů včetně centrálního nervového systému.
Rekurentní infekce aktivována systémovým onemocněním nebo imunosupresivní léčbou vede ke vzniku pásového oparu (herpes zoster). Onemocnění častěji postihuje osoby s oslabeným imunitním systémem.
Graf: Výskyt (absolutní počet) v České republice
Očkovací látky obsah
| Název komerční vakcíny | 1) | 2) | 3) | 4) | 5) | Poznámka |
| PRIORIX-TETRA | MMR-V | 16.1.2019 | R | |||
| PROQUAD | MMR-V |
Jak je to s očkováním proti tuberkulóze? Když bylo zrušeno z povinných dětských očkování, znamená to, že se proti ní vůbec neočkuje, nebo to jen nehradí pojišťovna? Čekám miminko a zrovna tuberkulóza je nemoc, proti které bych ho raději očkovat nechala. – VZP ČR
Jak je to s očkováním proti tuberkulóze? Když bylo zrušeno z povinných dětských očkování, znamená to, že se proti ní vůbec neočkuje, nebo to jen nehradí pojišťovna? Čekám miminko a zrovna tuberkulóza je nemoc, proti které bych ho raději očkovat nechala.
V současné době se proti tuberkulóze očkují jen rizikoví novorozenci a v tom případě je očkování plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění.
Plošné očkování proti této nemoci je v ČR zrušeno od listopadu 2010 (novelizací vyhlášky MZ ČR č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem).
Již dva roky před tím, v březnu 2009, bylo zrušeno přeočkovávání jedenáctiletých dětí.
Očkování proti tuberkulóze nyní zůstalo jako povinné pouze u vysoce rizikových dětí. Podle vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem jde o děti, jejichž rodiče nebo sourozenci, případně člen domácnosti, v níž dítě žije, měli či mají aktivní tuberkulózu.
Dále je očkování povinné pro děti ze zemí s vysokým výskytem této nemoci (dítě, některý z jeho rodičů nebo sourozenec, případně člen domácnosti se narodil nebo déle než 3 měsíce pobýval ve státě s vysokým výskytem tuberkulózy).
Očkovány musí být i děti, které byly v kontaktu s nemocným s tuberkulózou.
Riziko se zjišťuje hned v porodnici na základě dotazníku vyplněného zákonným zástupcem dítěte. Indikaci k očkování tedy posoudí už lékař novorozeneckého oddělení a případně rovnou informuje pracoviště kalmetizace. Praktický lékař pro děti a dorost, který přebírá novorozence do péče, dostává vyplněný dotazník spolu s propouštěcí zprávou.
Pokud je dítě vyhodnoceno jako rizikové, odesílá je na kalmetizační stanici, aby nejpozději v šesti týdnech věku dostalo vakcínu proti tuberkulóze.
U dětí, u kterých nemůže situaci posoudit lékař novorozeneckého oddělení, zjišťuje indikace k očkování proti tuberkulóze registrující praktický lékař pro děti a dorost při prvním kontaktu se zákonným zástupcem dítěte.
Očkování vyhláškou stanovených rizikových skupin je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Zdravotní pojišťovna hradí plně celé očkování proti tuberkulóze, tedy aplikaci (lékaři, který dítě očkuje) i očkovací látku (distributorovi).
V medicínsky neindikovaných případech, kdy zákonný zástupce dítěte sám žádá jeho očkování proti tuberkulóze, přestože to podle lékaře není potřeba, pojišťovna očkování nehradí ani na něj nepřispívá. Náklady (vakcínu, aplikaci a veškeré úkony a materiály) hradí zákonný zástupce dítěte.
Přeočkování však už není prováděno ani na žádost rodičů, neboť jde o postup, který nemá odborné opodstatnění.
Můžeme připomenout, že plošné povinné očkování proti tuberkulóze u nás bylo zrušeno jako v jednom z posledních evropských států s nízkým výskytem tuberkulózy. Provádělo se od 50. let 20. století a mělo svůj význam v době vysokého výskytu této nemoci.
Dnes je naopak důležitější, že jeho zrušení umožnilo posunout na dřívější dobu podání první dávky hexavakcíny, která chrání proti šesti infekčním nemocem včetně černého kašle. Ten představuje daleko větší epidemiologické riziko než tuberkulóza a právě u miminek může probíhat velmi závažně.
Po očkování proti tuberkulóze bylo možno hexavakcínou očkovat nejdříve za 2 měsíce, avšak kvůli komplikacím se muselo podání její první dávky dokonce odsouvat, takže ani nebylo možné dodržet očkovací kalendář.
Vybrané právní aspekty nouzového stavu. Co všechno můžeme a naopak nesmíme?
Nouzový stav může vyhlásit pouze a jen celá vláda, nikoliv například samotný premiér nebo ministr vnitra. Nouzový stav upravuje ústavní (nikoliv běžný) zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.
Vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.
Pozor, nouzový stav nemůže být vyhlášen z důvodu stávky vedené na ochranu práv a oprávněných hospodářských a sociálních zájmů. Další specialita, je-li nebezpečí z prodlení, může vyhlásit nouzový stav i sám předseda vlády.
Jeho rozhodnutí však musí vláda do 24 hodin od vyhlášení schválit, anebo zrušit.
Vláda o vyhlášení nouzového stavu musí neprodleně informovat Poslaneckou sněmovnu, která může vyhlášení zrušit. Senát zde žádnou roli nehraje, pouze PSP.
Nouzový stav se může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. O těch si povíme později.
Nouzový stav se může vyhlásit nejdéle na dobu 30 dnů. Čehož bylo nyní využito. Uvedená doba se může prodloužit, ale jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny!
Může být nouzový stav ukončen dříve, i když byl vládou vyhlášen? Například pokud by pandemie nečekaně ustoupila? Ano, nouzový stav sice obvykle končí uplynutím doby, na kterou byl vyhlášen, ale vláda nebo Poslanecká sněmovna mohou rozhodnout o jeho zrušení ještě před uplynutím této doby.
- Co vlastně znamená nouzový stav?
Nouzový stav předpokládaný ústavním zákonem č. 110/1998 Sb. má vliv na řadu oblastí.
Volby – jestliže po dobu nouzového stavu, (stejně to platí i u stavu ohrožení státu nebo válečného stavu) podmínky na území České republiky neumožní konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období, lze zákonem (!) (tedy nikoliv nařízením vlády či premiéra) lhůty prodloužit, nejdéle však o šest měsíců.
Omezení volného pohybu
Jedním z nejdůležitějších omezení, která je možno zavést v rámci nouzového stavu, je omezení pohybu osob. Toho vláda využila a s účinností ode dne 16. března 2020 od 00:00 hod. do dne 24. března 2020 do 6:00 se zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky. Z tohoto zákazu jsou určité výjimky, např.
cesty do zaměstnání a k výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti, nezbytné cesty za rodinou nebo osobami blízkými, cesty nezbytně nutné k obstarávání základních životních potřeb (např.
nákup potravin, léků a zdravotnických prostředků, hygienického zboží, kosmetiky a jiného drogistického zboží, krmiv a dalších potřeb pro zvířata), včetně potřeb příbuzných a osob blízkých, zajištění péče o děti, zajištění péče o zvířata, využívání nezbytných finančních a poštovních služeb, doplnění pohonných hmot, cesty nezbytně nutné k zajištění potřeb a služeb pro jinou osobu (např. dobrovolnictví, sousedská výpomoc), dále pak cesty do zdravotnických zařízení a zařízení sociálních služeb, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých, a zařízení veterinární péče, cesty za účelem vyřízení neodkladných (! nikoliv běžných) úředních záležitostí, včetně zajištění nezbytného doprovodu příbuzných a osob blízkých, výkonu povolání nebo činností sloužících k zajištění bezpečnosti, vnitřního pořádku a řešení krizové situace, ochrany zdraví, poskytování zdravotní nebo sociální péče, včetně dobrovolnické činnosti, individuální duchovní péče a služby, veřejné hromadné dopravy a další infrastruktury, služby pro obyvatele, včetně zásobování a rozvážkové služby, veterinární péče, pobyt v přírodě nebo parcích, cesty zpět do místa svého bydliště, pohřbů.
Takže například není pravda, že by se nemohly konat pohřby, jak koloval hoax po soc. sítích.
Stejně tak se může člověk jít projít na dobu nezbytně nutnou do parku či přírody, avšak je doporučeno, aby se nesetkával s jinými lidmi či skupinami lidí. Procházka v parku individuálně možná tedy je, ostatně ji správně doporučoval i prof.
Prymula, ale pokud by někdo chtěl pořádat v parku či přírodě např. piknik nebo divadelní představení pro více lidí, tak by šlo o porušení vládního nařízení.
Kdybychom chtěli být úplně puntičkářští, tak s účinností ode dne 16. března 2020 od 00:00 hod. do dne 24.
března 2020 do 6:00 se zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky s výjimkou: pobytu v přírodě nebo parcících a cest zpět do místa svého bydliště.
Pravda, nařízení zapomíná na tu cestu do parku – můžeme v něm tedy pouze být a jít pak zpět. Možná se cestou domů stavit ještě v jednom parku. Ale to by byl již přespříliš velký formalismus.
V souvislosti s nouzovým stavem došlo i k opatřením na státních hranicích. Od půlnoci 14. března 2020 byla až do odvolání znovuzavedena vnitřní ochrana hranic s Německem a Rakouskem a vzdušná vnitřní hranice. Dále pak státní hranice se Slovenskem a s Polskem si chrání obě země z vlastní iniciativy.
Překročení státních hranic s Rakouskem a Německem je nově povoleno jen na jedenácti vybraných hraničních přechodech a na letištích v Praze-Ruzyni a Praze-Kbelích. Pro osoby prokazatelně pravidelně překračující vnitřní hranice bude v době od 5.00 do 23.
00 hodin otevřeno dalších osm hraničních přechodů s Německem a Rakouskem, k plnění úkolů Policie ČR povolala vláda vojáky v činné službě a příslušníky Celní správy ČR.
- Vydržme a nepanikařme!
- Autor je právník a publicista