Obří otoky jsou projevem dědičné nemoci

Lidé trpící zákeřnou nemocí se často lékařů ptají, zda není jejich onemocnění dědičné. U leukemie dnes dokážou brněnští odborníci na tyto otázky odpovídat přesněji než dříve a pomoci rodinám, které mohou být nemocí ohroženy.

Daří se to týmu pod vedením profesora Michaela Doubka, vedoucího lékaře leukemické skupiny Interní hematologické a onkologické kliniky Fakultní nemocnice Brno a genetika programu Molekulární medicína Středoevropského technologického institutu (CEITEC) Masarykovy univerzity. Lékaři našli změny genů u několika rodin, které byly ohroženy vznikem leukemie, a pomohou jim zamezit přenosu poškozených genů do dalších generací.

  • akutní – nemoc má rychlý průběh, neléčená může nemocného zahubit během dnů nebo týdnů od prvních příznaků 
  • chronická – nemoc může trvat měsíce či roky, aniž by nemocný cítil příznaky
  • lymfocytární (lymfatická, lymfoblastická) – postihuje bílé krvinky zvané lymfocyty 
  • myeloidní – postihuje buňky v kostní dřeni Základní příklady leukemií akutní lymfatická (lymfoblastická) leukemie* chronická lymfocytární leukemie** akutní myeloidní leukemie** chronická myeloidní leukemie** * je nejčastější leukemií u dětských pacientů ** týká se především dospělých nemocných

Nová vyšetření a léky

„Můžeme pacientům nabídnout postupy, které nám umožní určit prognózu jejich nemoci a podle ní zvolit tu nejlepší léčbu z dostupných. Jsme rovněž schopni posoudit různé vzájemné interakce podávaných léků. V neposlední řadě jsme také schopni analyzovat podíl dědičnosti na vzniku krevního onemocnění a dědičná rizika vyšetřovat i u příbuzných našich pacientů.

Podle zjištěných rizik lze navrhnout model sledování jednotlivých pacientů a jejich rodiny,“ říká profesor Doubek. Tyto postupy zavedli pro nemocné s některými druhy leukemie.

Nemocní jsou navíc zařazováni do řady výzkumných projektů, které jim nabízejí možnosti nových vyšetření či nových léků, které ještě nejsou u nás nebo ve světě registrovány a nehradí je zdravotní pojištění.

Bujení bílých krvinek

Slovo leukemie pochází z řečtiny a lze jej přeložit jako „bílá krev“. Nemoc popsal a pojmenoval v roce 1847 německý lékař Rudolf Virchow. Leukemie je choroba, při níž se nadměrně množí a zhoubně bují bílé krvinky.

Zmnožené bývají především v kostní dřeni. U leukemie dochází vždy k postižení kostní dřeně a ve většině případů i k postižení krve. Je to vlastně rakovina bílých krvinek, což jsou buňky zajišťující obranyschopnost.

Tato choroba tedy postihuje jednu ze složek imunitního systému.

„Velmi často se nemoc dlouho nijak neprojevuje, na mnoho případů leukemií dnes přijdeme náhodně. Lidé jdou například na preventivní prohlídku či na vyšetření před plánovaným operačním zákrokem a rozbor krve ukáže, že mají leukemii.

V pokročilejších stadiích chronických leukemií nebo u leukemií akutních lidé trpí únavou, infekcemi, krvácivými projevy nebo dušností. Chronické leukemie se mohou také projevit zvětšením mízních uzlin nebo sleziny. Takže tyto leukemie vlastně mohou být i vidět,“ přibližuje Michael Doubek.

Přímé vyvolávající příčiny nemoci ale podle jeho slov známé většinou nejsou. Jen někdy jsou lidé vystaveni působení škodlivých chemikálií nebo záření. Jistě zde hraje roli i stres a shon.

Bílé krvinky a kostní dřeň

Podle průběhu nemoci lékaři dělí leukemie na akutní a chronické. Akutní mohou nemocného zahubit během několika dní nebo někdy i jen pár hodin od propuknutí prvních příznaků.

  • akutní lymfatická (lymfoblastická) leukemie
  • chronická lymfocytární leukemie
  • akutní myeloidní leukemie
  • chronická myeloidní leukemie

„Chronické leukemie mají naopak průběh zdlouhavý a velmi dlouho se nemoc nemusí nijak projevovat.

Podle typu postižených krevních linií dělíme leukemie na lymfocytární (či lymfoblastické), tedy týkající se bílých krvinek zvaných lymfocyty, a myeloidní, týkající se takzvaných myeloidních buněk v kostní dřeni.

S výjimkou akutní lymfoblastické leukemie jsou tyto choroby nemocemi spíše starších lidí,“ říká profesor Doubek.

„Hodná“ i „zlá“ podoba

Některé typy leukemií nemusí nemocného vůbec ohrožovat a není nutné je léčit.

„Například jedna třetina až jedna polovina nemocných s chronickou lymfocytární leukemií léčbu nikdy nepotřebuje a jejich nemoc jim život nezkrátí.

To je dáno tím, že bílé krvinky této leukemie nepoškozují zdravé tkáně a orgány nemocného a rovněž neutlačují zdravé krevní buňky v kostní dřeni a krvi,“ vysvětluje Michael Doubek.

Na každý typ leukemie dnes lékaři používají jiný postup. Některé se léčí v podstatě jen biologickými léky, což jsou například protilátky proti leukemickým buňkám. Ty blokují příliš velké množství bílkoviny, která v nemocných buňkách vzniká. Proti dalším typům pomáhá chemoterapie, na jiné se musí kombinovat biologické léky s chemickými léky, jindy zabírá transplantace kostní dřeně.

Akutní lymfoblastickou leukemii zejména u dětí lze léčit velice úspěšně. „Lze říct, že v tomto případě vyléčíme přes 90 procent nemocných. Velmi dobře léčitelná je také chronická myeloidní leukemie.

Lidé s touto nemocí berou většinou jednu jedinou tabletu léku denně a žijí zcela normální život. Nemoc jim život nezkracuje,“ vypočítává profesor Doubek.

V jiných případech však může být tato nemoc mnohem krutější.

Není lék bez nežádoucích účinků

Při léčbě leukemie se může objevit řada komplikací. K nejčastějším a nejnebezpečnějším patří infekce. Ty mohou být způsobeny přímo nemocí – člověk s leukemií má totiž narušenou obranyschopnost –, nebo léčbou. To platí i pro podání nových biologických léků, které může být provázeno infekčními komplikacemi.

  • Chronická únava (slabost, pocit nedostatku energie) 
  • Lymfatické uzliny (otoky) 
  • Plíce (dechová nedostatečnost) 
  • Játra a slezina (otoky) 
  • Kůže (malé červené body) 
  • Kosti a klouby (bolestivost nebo citlivost) 
  • Bolesti svalů 
  • Poznámka: Tyto příznaky mohou samozřejmě mít i jiné vysvětlení, podstatné je vyšetření u lékaře.

Tyto léky totiž potlačují nejen buňky nádorové, ale ovlivňují i zdravé krvinky a ostatní buňky těla. Lék zacílený pouze na nádorové buňky zatím neexistuje, i když některé už jsou velmi přesné. Může se však objevit krvácení, poruchy krevní srážlivosti, zažívací potíže, dušnost nebo otoky.

„Žádný z dosud známých léků používaných u leukemií není bez nežádoucích účinků,“ upozorňuje profesor Doubek. Jako velmi podstatný nežádoucí účinek jakékoliv léčby ještě uvádí situaci, kdy léčba sice potlačí onemocnění, ale přežije ji velmi malé množství leukemických buněk.

Z těch se po čase onemocnění vrací.

„Po návratu onemocnění je nemoc daleko odolnější k jakékoliv terapii. To považuji za velký problém nejen v léčbě leukemií, ale i dalších typů rakoviny,“ říká profesor Doubek.

Geny a vlohy u leukemie

V naprosté většině případů se leukemie při narození nevyskytuje. Vzniká nebo se rozvíjí až za života člověka. „V menšině případů pozorujeme výskyt leukemií v konkrétní rodině. Je ale pravda, že nových dědičných forem leukemií bylo v posledních letech popsáno několik, je tedy pravděpodobné, že je jich více, než jsme si mysleli,“ připouští profesor Doubek.

Člověk ale podle jeho slov může zdědit poruchy určitých genů, které zvyšují riziko rozvoje leukemie. „Takovéto geny byly popsány u akutní lymfoblastické leukemie či u akutní myeloidní leukemie a my je dokážeme rozpoznat,“ uzavírá Michael Doubek.

Obří otoky jsou projevem dědičné nemoci

Miniseriály: Když přijde do ordinace… — Chcete mě? — Česká televize

Dobrmani k nám často přicházejí na preventivní vyšetření srdce. Onemocnění srdce je v současnosti asi největším strašákem mezi chovateli dobrmanů. Jedná se především o tzv.

dilatativní kardiomyopatii, vrozené onemocnění srdeční svaloviny, kdy dochází během života postupně a často velmi pozvolna ke snížení schopnosti smrštění svalových vláken a dále také k rozšíření srdečních komor a síní a ztenčení jejich stěny.

Výsledkem je závažné postupující onemocnění, které můžeme ovlivnit nejlépe v jeho počátcích a v podstatě jen podáváním léků brzdíme rychlost jeho rozvoje. Proto je klíčové včasné zjištění a také vyšetřování psů před vstupem do chovu.

I zde platí, pokud uvažujete o pořízení štěněte dobrmana, pak určitě po rodičích testovaných na dilatativní kardiomyopatii. Je problém, že pes testovaný před rokem, nemusí být již zdravý, proto berte v úvahu jen vyšetření mladší jednoho roku. Bohužel zatím není dostupný genetický test, který by odhalil nemocné psy před začátkem průběhu onemocnění.

Dalším onemocněním typickým pro dobrmany je tzv. Wobblerův syndrom, česky zvaný také syndrom kývavé zádi.

Jde o onemocnění zejména starších dobrmanů, kdy dojde k postupnému stlačení a poškození míchy v krční části, nejčastěji v oblasti mezi šestým a sedmým krčním obratlem nebo jinde v zadní části krční páteře.

Příčinou je nestabilita spojení krčních obratlů většinou ve spojení s hypertrofií – zesílením meziobratlového vazu a případně i protruzí (vysunutím) meziobratlové ploténky. Následuje mechanické stlačení míchy a její poškození.

Výsledkem jsou postupné poruchy pohybu, které začínají paradoxně na pánevních končetinách, jako nestabilita, motání zádí a zakopávání o drápy. Následují poruchy na hrudních končetinách, strouhání o přední drápy a postupné ochrnutí na všechny končetiny.

U tohoto onemocnění je naštěstí možné ve většině případů řešení pomocí chirurgického zákroku, kdy do postiženého meziobratlového prostoru umístíme titanový implantát a obratle zafixujeme. Klíčový je ale včasný zákrok, jakmile se projeví známky nestability zádi, motání nebo strouhání drápy, je třeba neprodleně zasáhnout. Pokud se onemocnění rozvine a pes postupně ochrne, bývají již změny míchy nevratné a šance na záchranu mizivá.

Dobrmanů se týkají i další onemocnění, jako je dysplazie kyčlí, spondylóza páteře, neboli srůstání obratlů, ale také kožní onemocnění, jako je demodikóza, a parazitární onemocnění kůže zejména mladých psů. Vzhledem k velikosti plemene je třeba zmínit i syndrom dilatace a torze žaludku.

K méně známým a zmiňovaným patří porucha srážlivosti krve, zvaná von Willebrandovo onemocnění, je to vrozený problém, kdy chybí v krvi tzv. von Willebrandův faktor a tento defekt působí poruchu srážlivosti krve. To má význam hlavně při poraněních nebo chirurgických zákrocích.

Porto má smysl absolvovat před plánovanými chirurgickými zákroky vyšetření krve na tuto chorobu.

Dobrmani jsou sportovní, pracovití a temperamentní. Pro aktivního člověka, který chce se psem pracovat nebo sportovat, je dobrman super volba. Podle mého: pokud chcete hlavně cvičit a vyhrávat, asi sáhnete po maliňákovi nebo německém ovčákovi. U mě ale vede dobrman, a to z těchto důvodů: soutěžení mě nikdy moc nebralo a kromě toho dobrman je velice atletický elegantní pes.

Autor textu: MVDr. Lukáš Duchek

videoDobrman

video video

Dobrman

17. 4. 2017

Německý ovčák

Když přijdou do čekárny, vždycky je hned vidět spolupráce s pánečkem, prostě přijde dvojice páneček a pes, páneček velí a má to pod kontrolou, pes ho respektuje více nebo méně, podle věku a spolehlivosti výcviku.

U německých ovčáků je vliv výchovy naprosto zásadní, ovčák není baset (baseta nic moc nenaučíte, ale také nic moc nepokazíte). Avšak ze štěněte ovčáka můžete vychovat špičkového sportovního psa, nebo také těžko ovladatelného cholerika, kterého musíte mít stále na vodítku a s košíkem na čumáku.

Prostě mít ovčáka vyžaduje mít dost času a nejlépe i dost zkušeností, pak jsou výsledky úžasné a máte jednoho z nejvýkonnějších psů vůbec.

Co se týče zdraví, je situace o dost složitější. Pokusím se nebýt zbytečně kritický, ale ovčáci mohou mít bohužel dost zdravotních problémů. Nedávno například přišel k nám do ordinace starší německý ovčák s typickými problémy motání a slabosti pánevních končetin.

Velice hezký osmiletý pes, skvělá povaha i výcvik, mimochodem otec mistra světa ve výkonu německých ovčáků. Prostě hvězda mezi pracovními psy, samozřejmě velice žádaný pro plemenitbu a chov. Panička velice znalá věci a milá. Navrhnul jsem vyšetření krve na tzv.

degenerativní myelopatii, což je vrozená geneticky přenosná choroba, která postihuje míchu, kdy postižení psi ve vyšším věku postupně nevratně ochrnou na pánevní končetiny. Poškození míchy se většinou vyvíjí mnoho měsíců, pes postupně zcela ochrne, v rozvinutém stádiu je inkontinentní a nemá to šťastný konec ani jakékoli řešení.

Bohužel tenhle krásný mohutný pes měl neblahý výsledek vyšetření: obě alely genu postižené, tedy nemocný pes. Kromě smutku z neřešitelného problému je tu ještě jeden důležitý aspekt, oba rodiče museli být nemocní nebo přenašeči a řada sourozenců je tedy také nemocná, ale všichni jsou alespoň přenašeči.

Kromě toho tenhle velice úspěšný pes má mnoho štěňat po celém světě a každému předal nemocný gen, zdravý totiž nemá. Takže i ten mistr světa je možná nemocný, ale určitě je alespoň přenašeč. Celá situace je vlastně velice smutná. Hlavní problém je, že tenhle pes vyhrál za život mnoho soutěží ve výkonu a až do osmi let na něm nebylo nic poznat.

Řešením je genetické vyšetření ovčáků před vstupem do chovu, nyní je již povinné, ale donedávna nebylo… Takže pokud chcete německého ovčáka, trvejte na štěněti po testovaných rodičích na DM, jak se degenerativní myelopatie označuje.

Často se bohužel setkáváme i s další příčinou ochrnutí ovčáků ve vyšším věku – jde o onemocnění „cauda equina“, kdy dojde ke stlačení míchy v konci páteřního kanálu, mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí. Tenhle problém je naštěstí řešitelný chirurgicky, ale je třeba příliš neotálet s vyšetřením.

To je nejčastější problém, tahle choroba postupuje velice plíživě a majitelé často přijdou až s napůl nebo i zcela ochrnutým psem, kdy mícha je již nevratně poškozená a šance na uzdravení žádná.

Proto jakmile začne ovčák „strouhat“ pánevními končetinami nebo motat zádí, je třeba ho neprodleně vyšetřit na specializované klinice.

Další skupinou častých pacientů jsou ovčáci s dysplazií kyčlí a ještě častěji dysplazií loktů. Tady je pomoc obtížná a pacienti mají vždy i přes lékařskou péči a případně i přes chirurgické zákroky doživotní problém. Otázka je, jak moc je bude dysplazie hendikepovat, to ale záleží na mnoha okolnostech, jako je stupeň dysplazie, hmotnost, zátěž a zejména věk.

Nakonec už jen heslovitě: u německých ovčáků jsou častá onemocnění pankreatu, tedy slinivky břišní, kdy psi trpí opakovanými průjmy, jsou hubení a je třeba je léčit pomocí aplikace trávicích enzymů a dlouhodobé dietní stravy.

Kromě toho je zde tzv. hluboká pyodermie německých ovčáků, závažné hluboké onemocnění kůže hnisavého charakteru, kdy je řešením pouze dlouhodobá aplikace antibiotik, výsledek léčení však není jistý a onemocnění se může vracet.

Německého ovčáka považuje řada lidí za nejlepšího psa na světě. Úplně to chápu. Mezi sportovními a pracovními psy patří jednoznačně ke špičce. Kdo chce sportovat, vyhrávat, pravidelně cvičit a závodit, pro toho je ovčák správná volba.

Kdo chce jen hlídače na zahradu, tomu doporučuji spíš jiné plemeno, mít ovčáka na zahradě je jako jet na závodním kole na nákup… Jasně, určitě je to možné, ale pes bude trochu nešťastný, bude postrádat spolupráci s člověkem, povely, výcvik, kousání, aportování, adrenalin a začne se bavit pronásledováním okolo jedoucích cyklistů, chodců i automobilů a jeho potenciál zůstane zcela nevyužitý. A to je podle mě škoda.

Autor textu: MVDr. Lukáš Duchek

videoNěmecký ovčák

video video

Německý ovčák

9. 4. 2017

Brabantík a grifonek

Když jsou v čekárně a jdu okolo, většinou sedí, nebo leží paničce, či páníčkovi na klíně. Jakmile ale vidí, že se něco děje, že přicházím, začnou se okamžitě vrtět a chtějí se kamarádit.

Jejich roztomilé frkání a pochrochtávání mě většinou dostane a nemůžu jinak, než je pomazlit.

Brabantík i grifonek jsou zkrátka dokonalí společenští psi, malí, skladní, vždy dobře naložení a připravení pro každou srandu.

Stejné to je, když přijdou do ordinace. Jsou chytří, takže tuší, co je čeká a na vyšetřovací stůl se jim moc nechce.

Jakmile ale skončíme s ošetřením, okamžitě to vědí a začnou se kamarádit, vrtět celým psem, olizovat všechny v dosahu a blaženě pofrkávat – typický zvuk natěšeného grifonka, či brabantíka.

Abych nemusel psát brabantík a grifonek, zkrátím to na grifonek. Brabantík totiž patří mezi belgické grifonky.

Grifonci jsou velice módní společenské plemeno. Nejčastěji se s nimi potkávám při preventivních vyšetřeních na luxaci pately, tedy vykloubení čéšky. Tohle onemocnění se vyskytuje u všech trpasličích a malých plemen.

Grifonci nejsou výjimkou, ale nejsou zdaleka tak často postiženi, jako například čivavy nebo jorkširští terieři. Vyšetření čéšek je moje oblíbená práce, není bolestivé, je celkem rychlé, a pokud mi při tom do ucha frká mazlící se grifonek, je to paráda.

U luxace čéšek hodnotíme stupně od nula do čtyř. Nula značí zdravého psa, což je u grifonků nejčastější výsledek.

Grifonci patří díky své velikosti a temperamentu mezi plemena, která se dost často poraní, zejména v mladém věku do jednoho roku. Často při hře nebo při jejich oblíbené disciplíně – lezení po gauči, posteli nebo křesle. Když spadnou, většinou si něco zlomí. Nejčastější jsou zlomeniny předloktí, lýtka a lokte.

Grifonci jsou, bohužel, celkem křehcí. Řešením je pak operace zlomeniny. Kosti zpevníme ploténkou, nebo zevním fixátorem, což je takový strojek, kdy z nohy vyčnívají dráty, které kosti fixují a jsou propojeny spojkami a tyčkami, nebo jsou zalité do speciální hmoty, metakrylátu.

Po zhojení zlomeniny, tedy asi po dvou měsících, lze fixaci odstranit.

Kromě ortopedických problémů řešíme u grifonků často různá onemocnění očí. Kdo pozoroval grifonka zblízka, ví proč. Mají opravdu velké oči, dost vyčnívající z lebky a velice krátký, téměř žádný čumák. Proto se často poraní na rohovce, tedy vrchní průhledné vrstvě oka. Poranění rohovky se projeví bolestivostí, přivíráním oka a častým mrkáním s výtokem z oka.

V takovém případě je nejlepší nechat psa neprodleně vyšetřit. Při vyšetření rohovky používáme fluoresceinové kapky, které nám umožní vidět i drobná poranění, která nejsou jinak na průhledné rohovce patrná. Při zranění rohovky stačí ve většině případů léčení kapkami do očí, v závažných případech je třeba operace rohovky za pomoci operačního mikroskopu.

Kromě toho dochází u grifonků často k výtokům z očí, kdy jsou příčinou ucpané nebo zúžené slzné kanálky, slzy pak nemohou odtékat z oka a vytékají většinou z vnitřního koutku a vytváří časem typicky červenohnědé stopy na srsti. V případě ucpaných slzovodů je řešením jejich propláchnutí v anestezii. Pokud jsou zúžené, je řešení složitější a v některých případech není možná ani operace.

Naštěstí to není žádný zásadní problém, spíš je to pro psa trochu nepříjemné.

Co říct na závěr? Za mě jeden z favoritů na titul nejlepšího malého společenského psa. Grifonci jsou v povaze jednoduše úžasní, podobně jako buldočci, nebo mopsíci. Kromě toho jsou velice zdravé plemeno. To ale není všechno. Grifonci jsou také velice sportovně nadaní a temperamentní psíci, kteří vám budou dobrým parťákem při procházkách.

Milují hrát si s pánečkem, to je pro ně nejvíc. A kromě toho, pokud vyberete hrubosrstou variantu, ušetříte si starosti s chlupy po bytě. Psa necháte třikrát do roka upravit trimováním, nebo se to naučíte sami, a nikde nebude ani chlup. Grifonek je ideální společník do bytu a k domu zase spolehlivý hlídač.

Každého vetřelce okamžitě ohlásí a zbytek je pak na vás…

Autor textu: MVDr. Lukáš Duchek

videoBrabantík a grifonek

video video

Brabantík a grifonek

2. 4. 2017

Kokršpaněl

Stejné je to i s jejich úpravou srsti, někteří jsou v létě ostříhaní skoro dohola, jiní jsou zarostlí a neupravení a další jsou vzorně učesaní výstavní psi. Takže když přijde do ordinace kokr, je to vlastně skoro pokaždé něco jiného. Každý kokr je individualita.

Kokříci jsou dlouhodobě velice oblíbené plemeno a je to především díky kombinaci jejich vzhledu, velikosti a povahy.

Jsou velcí „tak akorát“, mají dlouhou hedvábnou srst, elegantní hlavu, krásný pohled a většinou i milou povahu.

Nedejte se ale mýlit, je to lovecké plemeno s vlastním názorem, dokážou být tvrdohlaví a neposlušní. A přesně v tomhle duchu se odvíjí i návštěvy v ordinaci, nikdy nevím, co mám čekat.

Kokršpanělové k nám často přichází s typickým problémem, záněty zevního zvukovodu. Psi mají svěšené ucho nebo obě uši, třepou hlavou a často se drbou na uších. Je to problém vznikající často v souvislosti s koupáním v řece nebo rybníce, také v souvislosti s osinami ve zvukovodu, ale i po léčbě antibiotiky, nebo prostě jen tak.

Důležité je problém příliš neodkládat a určitě nechat psovi vyšetřit zvukovody otoskopem, tedy kukátkem do ucha. Podle výsledku vyšetření můžeme vyloučit osiny a podle cytologie můžeme stanovit, co způsobuje zánět. Pak doporučíme režim léčby, většinou kapky na čištění zvukovodu a další kapky s léky proti bakteriím nebo kvasinkám, podle výsledku cytologie.

Bohužel někteří majitelé se dožadují těch kapek, co minule tak pomohly, a psa třeba vůbec nepřivedou, nebo ho nechtějí nechat vyšetřit. U nás kapky bez vyšetření nedostanou. Často je kolem vyšetření kokra trochu veselo, je to ale ve prospěch psa, léčit zvukovody nebo cokoli jiného bez diagnózy je nesmysl.

Velice důležité je zvukovody doléčit a zkontrolovat, jestli je možné kapky vysadit. Pokud se totiž vysadí předčasně, dojde velice brzy k obnovení problémů.

Kromě uší mají kokříci ještě jednu častou bolístku. Jsou to osiny zapíchnuté nejčastěji v oblasti meziprstí na tlapkách, ale také na břiše, na krku atd. Na vině jsou neposekané travní porosty a dlouhá srst kokršpanělů. Osina se zachytí do dlouhých chlupů a díky zpětným háčkům se díky pohybům psa postupně propíchne kůží a cestuje dovnitř tlapky nebo jiné části těla.

S rozpoznáním osiny je to jednoduché, pes začne místo s osinou intenzivně ošetřovat a olizovat. Pokud budete dost rychlí, zachytíte osinu, jak vstupuje přes kůži a je snadné ji vytáhnout. Ve většině případů ale přijdou majitelé se psem s oteklou tlapkou, mezi prsty je drobný otvor a vytéká z něj hnis.

Pak je třeba psa pokud možno v dohledné době uspat, otvor po osině rozšířit, najít osinu, vyjmout jí a ránu vypláchnout a zašít. Vypadá to jako banalita, ale v případech, kdy se stav zanedbá, osina cestuje dál a pak se velice těžko hledá, ohrožuje psa a naděje, že se to samo zahojí, je mizivá. K zahojení dojde pouze tehdy, když osina na jiném místě vyjde ven z těla.

Samozřejmě ještě horší je situace s osinami ve zvukovodu, na krku nebo na břiše. Vznik problému je stejný, ale osina cestující v oblasti krku nebo břicha je mnohem nebezpečnější. Co se týče prevence, je to jasné, pokud možno nechodit se psem na zarostlá místa a pokud nepotřebujete psa vystavovat, tak na léto a podzim ostříhat nakrátko zejména tlapky a také vnitřní plochu ušního boltce.

Důležitá věc, která vám ušetří množství problémů a peněz je pravidelná prohlídka srsti po venčení, zejména na tlapkách a uších.

Kromě těchto typických lapálií u kokršpanělů vyšetřujeme dysplazii kyčlí při vstupu do chovu. Jako plemeno jsou kokříci co se týče dysplazie průměrní. Určitě doporučuji vzít si štěně po zdravých testovaných rodičích. Kokr je velice pohyblivý a potřebuje zdravé kyčle.

Kromě toho u kokrů řešíme i opravdu závažné problémy, jako je výhřez meziobratlové ploténky, kdy psi náhle ochrnou a je třeba neprodleně zasáhnout. Pokud pes přestane chodit, je podstatné, aby byl co nejdříve, nejpozději do 24 hodin, převezen na specializované pracoviště.

Ochrnutým pacientům vyšetřujeme páteřní kanál pomocí CT a najdeme místo s výhřezem ploténky, vyhřezlou hmotu je pak nutné operativně vyjmout. Čas tady hraje velice důležitou roli, pokud je komprese na místě příliš dlouho, mícha se nevratně poškodí a stav již nelze zvrátit.

Zajímavé je, že pokud se zamyslím, mezi majiteli kokršpanělů si vzpomínám na samé sympatické milé lidi. Takže to kokříci se svými pánečky asi docela umí. Nebo si mílí lidé vybírají kokršpaněly. Každopádně kokříci se svými pánečky jsou pohodoví pacienti.

Autor textu: MVDr. Lukáš Duchek

videoKokršpaněl

video video

Kokršpaněl

26. 3. 2017

Dalmatin

Kvůli dědičnému onemocnění už nemůže ani chodit a hrozí jí smrt

Lipedém je dědičná chronická porucha rozložení tuku ve stehnech, v lýtkách a také v oblasti boků. Tyto polštářky tuku se vyskytují téměř výhradně u žen a nemohou být redukovány dietou nebo cíleným cvičením.

Onemocnění je následkem dědičné chronické poruchy distribuce tukové tkáně. Často se objeví v pubertě nebo během těhotenství, kdy hrají roli hormonální změny.

Nohy jsou citlivé na tlak a bolí, často se také vytvářejí podlitiny a v jednom z posledních stádií nemoci může dojít k poruchám oběhového systému a pak následuje smrt.

U Katii se nemoc začala projevovat právě v době, kdy byla v pubertě. Měla oproti ostatním dívkám silnější nohy a boky. V té době si ale myslela, že je prostě jen víc při těle a má mohutnější tělesnou konstituci. Zhruba ve dvaceti letech ovšem nohy začaly růst a otékat ještě více. Šla tedy k lékaři, který zjistil, že má dědičnou chorobu.

Dnes je na tom Katia velmi špatně a doktoři ji varují, že by mohla brzy zemřít. „Když nepodstoupí žádnou operaci, nebude mít bandáže a nebude se hýbat, zřejmě velmi brzy zemře,“ sdělil její ošetřující lékař.

„Mám ze své nemoci velký strach. Pochopitelně nechci, abych zemřela. Už teď mám velké bolesti. Otékají mi kotníky a nemohu chodit, tím pádem jsem pak imobilní. A když budu imobilní, bude se nemoc rapidně zhoršovat a můžu zemřít,“ sdělila Katia, která má za sebou sérii liposukcí, lymfatických masáží a dalších procedur a zákroků.

Dříve si myslela, že problémy ustoupí, jakmile začne držet dietu, ale ta na vývoj nemoci neměla vůbec žádný vliv. Ačkoli jí umírněně, stále velmi rychle přibírá. Protože se málo hýbe, ručička na váze stoupá závratnou rychlostí.

Naštěstí má ale po boku partnera, který ji povzbuzuje a pečlivě se o ni stará. Brzy by se měli brát. „Miluje mě takovou, jaká jsem, a miloval by mě za všech okolností. Ale já bych si přála alespoň na vlastní svatbě vypadat lépe,“ sdělila žena, která nemůže chodit do práce, protože velmi často trpí takovými bolestmi, že nedokáže ani vstát z postele.

„Během tří až čtyř let budeme Katiu postupně operovat. Čeká ji zhruba dvanáct zákroků. Pokud všechno bude probíhat v pořádku, měla by na tom být zdravotně lépe, ale úplně její problém odstranit nelze,“ prozradil její lékař David Greuner, který se chystá na dalšé liposukce. Tentokrát by měly pomoci, protože jich bude víc za sebou.

Katia by si přála mít dlouhý život. „I když mám tuto nemoc, stejně si dokážu užít život a jsem relativně šťastná,“ dodala. Katia doufá, že povzbudí lidi, kteří mají podobné zdravotní problémy a propadají kvůli tomu depresím.

Jak u koček poznat dědičné onemocnění hypertrofická kardiomyopatie neboli HCM? – Mazlíčci v pohybu

Hypertrofická kardiomyopatie (neboli HCM) je získaná choroba srdce. Krom koček jí mohou trpět i lidé, méně často pak psi nebo prasata. Na srdci se projeví zesílením srdeční svaloviny na úkor komor. Sval roste směrem dovnitř, předsíně se zvětšují a komory smrskávají. Nedovedou tak čerpat do těla dostatek okysličené krve. Nedostatek kyslíku pak způsobuje poškození orgánů.

Jak se onemocnění předává nebo dědí zatím není zcela známé. Nedávné studie však objevily gen zodpovědný za vznik či zesílení HCM. Původ genetické choroby je zatím prokázán u mainské mývalí kočky a nově i u plemene ragdoll.

Nejčastěji pak touto chorobou trpí britské kočky, již zmíněné mainské mývalí a ragdoll, dále norské lesní, něvské maškarády, devon rex nebo german rex.

Rostoucí tendence k HCM ovšem existuje i u jiných plemen a rozšířena je i mezi klasickými domácími kočkami.

Nejvíce ohrožené jsou mladé kočky ve věku 1-5 let. Onemocnět ale mohou i kočky starší deseti let. V takovém případě jde ovšem o sekundární hypertrofickou kardiomyopatii související obvykle s nemocemi stáří.

Ačkoli nejde o vrozené onemocnění, vzhledem k potvrzené dědičnosti a zjištěnému jedinému genu odpovědnému za abnormální změny srdce, ho můžeme považovat za dědičnou genetickou vadu. Kočky se již narodí s chybnou genetickou výbavou, která započne pomalý rozvoj nemoci. U chovných koček rizikových plemen by se proto mělo pravidelně provádět kardiologické vyšetření.

A jak tedy HCM u své kočky poznáme? Především dodržujte pravidelné kontroly. Ty totiž mohou u mladé kočky odhalit srdeční šelest (který se objevuje u 40-50 % případů koček s HCM).

V takovém případě je pak potřeba podrobné vyšetření srdce, které odhalí jeho příčiny. U každé kočky se může onemocnění projevit odlišně.

V pokročilejším stádiu může docházet například k ochrnutí zadních končetin, otoku plic, často také dochází k efuzi dutiny hrudní (vytváření tekutiny mezi plícemi a hrudní stěnou).

Čeho si můžete všimnout vy, je časté břišní dýchání s otevřenou tlamou. Navíc si kočka bude snažit ulevit lehem na hrudním koši s nataženým krkem, pootevřenou tlamičkou a masivním břišním dýcháním. V tomto stádiu už ale má značné množství tekutiny v hrudníku.

Do té doby nemusí mít kočka žádné příznaky nebo jsou tak nepatrné, že si je s HCM těžko spojíte.

Patří mezi ně například skleslost, letargie, rychlá a častá únava, sporadický kašel, který si lehce spletete s nutkáním ke zvracení, dušnost, mdloby, úbytek svalové hmoty nebo snížená chuť k jídlu.

K odhalení nemoci pak pomůže vyšetření EKG (pokud má kočka arytmii), RTG hrudníku ke zhodnocení velikosti srdce a plic a především je třeba provést echokardiografické vyšetření srdce.

Starší kočky by pak měly mít ještě změřený krevní tlak a stanovenu hladinu hormonů štítné žlázy.

Kvůli možnosti absence příznaků je ale HCM u kočky často objeveno náhodou na preventivní prohlídce, při rentgenu u jiných obtíží, občas ale bohužel dojde i k náhlému úmrtí.

Jde o nemoc doživotní, dnes už ale existuje několik léků, které při zodpovědném výběru po důkladném vyšetření dokáží významně prodloužit život a hlavně zlepšit kvalitu života kočky.

Závisí ovšem na pokročilosti onemocnění a individuálním stavu kočky. Pokud HCM objevíte včas, vhodně zvolené léky ji dokáží život prodloužit o 2-4 roky. Nevyhnete se ovšem pravidelným kontrolám u veterináře i kardiologa.

Je totiž potřeba provádět kontrolní vyšetření krve a upravovat léčbu.

Obří otoky jsou projevem dědičné nemoci

Hereditární angioedém je jedním ze vzácných genetických onemocnění. Postihuje populaci na celém světě. Na tiskové konferenci k této problematice popsaly zkušenosti s nemocí i možnosti léčby lékařka Marta Sobotková z Ústavu imunologie 2. LF UK a FN Motol a pacientka trpící tímto onemocněním.

Otoky změní vaši podobu i život

V případě HAE se jedná o závažné onemocnění řazené mezi vrozené poruchy imunitního systému, které dokáže člověka ze dne na den změnit k nepoznání. Genetická porucha totiž vede ke zvýšené propustnosti cév a způsobuje tak bolestivé a rozsáhlé otoky.

Otokům může předcházet únava, bolest svalů nebo vyrážka. Z průzkumu mezi pacienty vyplynulo, že spouštěče otoků jsou často neznámé, mezi známé se řadí například stres. Samotné otoky pak přicházejí ve formě takzvané ataky.

Ataky jsou akutními a silnými projevy tohoto onemocnění. Otoky se zpravidla rozvíjejí pomalu. Nejedná se o tak rychlou reakci, jako například u alergika po bodnutí včelou. Zhoršují se během 12–36 hodin a ustupují do 2–5 dnů.

Jedině co nejrychlejší zaléčení přicházejícího otoku zabrání jeho plnému rozvinutí.

Vzácné genetické onemocnění. Jde o nemoc imunitního systému, které se projevuje bolestivými otoky, jež jsou mnohdy mylně zaměňovány za alergii či jiné choroby. Řada pacientů tak není diagnostikována, a jsou tedy i bez přístupu k vhodné medikaci, což je pro ně značně rizikové.

„Ataky jsou pro život pacienta i jeho rodinu velkou zátěží, a to nejen fyzického rázu, ale i psychického. Vznik ani lokalizaci většiny atak totiž nelze předvídat. Navíc se jedná o onemocnění dědičné. Riziko přenosu na potomka je padesátiprocentní.

Pacienti se také často setkávají s neschopností zvládat studijní a pracovní zátěž nebo s omezeními při volbě zaměstnání, což ovlivňuje celkový průběh jejich života,“ vysvětluje imunoložka Marta Sobotková.

Je-li například postižen obličej, dokáže otok dočasně zcela změnit podobu člověka a zpravidla je spojen se silnou bolestí.

Jedna z českých pacientek například prodělala sedmdesát dva zaznamenaných otoků za rok, což je v průměru za měsíc zhruba šest otoků, které ovlivňují život po všech stránkách.

Nemoc se může projevit v jakémkoli věku. V České republice je to nejčastěji kolem sedmnácti let. Patří mezi vzácná dědičná onemocnění, které se v populaci vyskytuje cca u jednoho z 50 000 až 150 000 obyvatel. V ČR se s HAE k roku 2018 léčilo 162 pacientů, což je však dle předpokládaného výskytu jen část všech případů.

Nebezpečí záměny za jiná onemocnění

Právě vzácnost onemocnění vede k tomu, že informovanost o něm je mnohdy nízká, a diagnóza tak může trvat i několik let, kdy se pacientům nedostává správné diagnózy.

Otoky provázející HAE mohou sice připomínat otoky alergického původu, přestože nesvědí, mechanismus jejich vzniku je odlišný a liší se také jejich léčba. Chybná záměna otoků při hereditárním angioedému například za alergickou reakci je velice nebezpečná.

V případě otoků krku a dýchacích cest je pacient bezprostředně ohrožen na životě. „Rizikové jsou otoky hrtanu, případně i krčního čípku, měkkého patra a jazyka, které mohou ohrožovat na životě, protože hrozí udušení,“ uvádějí lékaři.

Otoky trávicího systému zase způsobují silné bolesti a mohou být mylně považovány například za zánět slepého střeva a vést ke zbytečnému chirurgickému zákroku. „V případě otoků vnitřních orgánů, jako jsou močové cesty nebo trávicí systém, může rovněž velmi snadno dojít k záměně za jiné onemocnění.

Projevují se totiž silnou bolestí, neprůchodností střev, zvracením, průjmem, nadýmáním či jinými nespecifickými příznaky. Otoky břicha mohou být mylně diagnostikovány jako náhlá příhoda břišní a pacient tak může být například zbytečně operován,“ popisují odborníci.

Negativně ale do života zasáhnou i znenadání přicházející otoky končetin a jiných částí těla.

Zlomová léčba pro osoby s HAE

„Otoky pacienta významně omezují a často i ohrožují na životě. Na léky obvykle používané k terapii otoků alergických tyto angioedémy nereagují a jejich léčba vyžaduje podání léčby specifické.

Aktuálně je ovšem hrazena pouze akutní léčba otoků břicha, obličeje a dýchacích cest, které jsou život ohrožující a velice bolestivé.

Tuto pozornost nemají další typy otoků, které jsou taktéž závažné a velmi limitující,“ vysvětluje lékařka Marta Sobotková.

V současné době mají tedy čeští pacienti k dispozici pouze tzv. záchrannou léčbu pro akutní zaléčení, ta je ale navíc hrazena jen pro tři nejzávažnější typy otoků. Výsledkem tak může být život v neustálé obavě, kdy přijde další otok, pro jehož tlumení není záchranná léčba hrazena.

Příslibem je nyní nový typ preventivní léčby, jež je považována za zlomovou. Její dostupnost pro české pacienty je v tuto chvíli projednávána se zdravotními pojišťovnami. „Naší snahou je nejen léčba akutních stavů, ale i možnost jim předcházet. Možnosti prevence byly v České republice doposud omezené.

Nyní je ale celosvětově očekáváno zavedení nové, moderní preventivní léčby, která by se mohla pozitivně dotknout i českých pacientů.

Tato léčba se podává každé dva týdny až jednou měsíčně formou injekce a jejím příslibem je výrazné snížení počtu atak u pacientů, v některých případech pak i jejich úplná absence, což je zcela průlomové,“ popsala Marta Sobotková.

Přehled členů asociace – Česká asociace pro vzácná onemocnění

Spolek ALSA je organizace sdružující pacienty a profesionály se zájmem o ALS. Jedná se o unikátní projekt, který realizujeme jako jediná organizace v České i Slovenské republice.

Naším posláním je pomáhat pacientům poradenstvím, konzultacemi vhodných terapií, vytvořením specializované půjčovny pomůcek, rekondičními pobyty, výjezdy specialistů do domovů nemocných aj. Největším cílem projektu je vytvoření specializovaného centra pro tyto nemocné, jako je to v jiných zemích.

 ALS neboli amyotrofická laterální skleróza je neurologické onemocnění způsobující postupnou degeneraci buněk, které ovládají pohyblivost svalů. Nemocní přicházejí postupně o veškerý pohyb na těle, nakonec jim zůstávají pouze pohyby očí.To vše se děje při zachování psychických a mentálních schopností.

Příčiny onemocnění nebyly zatím dostatečně objasněny. Nemoc může postihnut kohokoliv, doba přežití se udává mezi 3-5 lety po stanovení diagnózy. Prevalence onemocnění v České republice se odhaduje na 6-8 případů na 100 000 obyvatel.

Webové stránky organizace: www.zsalsa.cz

Příběh nemocného: Příběhy rodin s ALS

Angelman CZ, spolek

Angelman syndrom – více o onemocnění na http://angelman.cz/hledam-informace/#AS

Webové stránky organizace: www.angelman.cz

Příběh nemocného: Příběh Elišky

Asociace genové terapie, z.s

Asociace genové terapie, z.s. je dobrovolná organizace pacientů a odborníků, jejichž cílem je podpořit výzkum léčby vzácných genetických poruch, jako je Angelmanův syndrom (AS).

Spojujeme odborníky, vědce, veřejnost, rodiny a organizace s cílem nalézt možnosti financování započatého výzkumu v oblasti vzácných onemocnění. Výzkum byl zahájen a je veden členem naší vědecké rady doc. Radislavem Sedláčkem, PhD.

, ředitelem Českého centra pro fenogenomiku.

Webové stránky: asgent.org/cs/

Asociace muskulárních dystrofiků, z.s

Svalová dystrofie je široký termín pro označení genetických onemocnění, které postihují svalstvo. Jsou to genetické vady, pro které je typické ochabování svalstva.

Snižuje se síla ve svalech a dochází k postupnému úbytku svalové hmoty. Zahrnuje více než 20 specifických genetických vad. U většiny dochází k podobným příznakům, u každého jednotlivce je však průběh odlišný.

Nejzávažnější variantou je Duchennova svalová dystrofie (DMD). Objevuje se přibližně u 1 chlapce na 3000 narozených.

Webové stránky organizace: www.amd-mda.cz

Příběh nemocného: příběhy pacientů

Atos, z.s

Touretteův syndrom (TS) je vrozené neurologicko psychiatrické onemocnění. Nejčastěji se objevuje se začátkem školního docházky. Projevuje se kombinací pohybových a zvukových tiků. U zvukových tiků se objevuje i echolálie a koprolálie.

K tomu se přidružují poruchy chování – ADHD, obsedantně kompulzivní chování – OCD,sebepoškozování, agresivita, poruchy spánku, deprese, úzkost, impulsivnost, poruchy sebehodnocení, poruchy soc. chování, opozičnost, poruchy učení.

Obecně platí, že v dospělosti u 30% příznaky vymizí, u 30% přetrvávají mírnější příznaky a zbytek pacientů má i v dospělosti projevy TS, které je nutné medikamentózně řešit.

Webové stránky organizace: www.atosaci.cz

Příběh nemocného: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1095946610-diagnoza/nervovy-system/81-tourettuv-syndrom

AVMinority, z.s

Arteriovenózní malformace (zkráceně AVM) je vrozené vážné onemocnění spadající do skupiny cévních anomálií. Jde o spleť abnormálně propojených tepen a žil mezi nimiž chybí kapilární síť a tepny tak přímo přecházejí v žily.

Žíly nejsou na takto vysoký tlak krve proudící z tepen uzpůsobené což vede k riziku protržení žilní stěny na tomto rozhraní a následnému často smrtelnému krvácení.

Vlivem zvýšeného průtoku krve do AVM dochází k „okrádání“ normální zdravé tkáně o krev a tedy o kyslík v ní a tím k projevům nedokrvení této tkáně. AVM se může vyskytovat v jakékoli tělesné lokalitě, avšak oblast hlavy a krku tvoří z terapeutického i symptomatického hlediska zvláštní podskupinu.

Důvodem je riziko poškození funkce mozku, nejdůležitějšího orgánu lidského těla, ke kterému může dojít nejen samotným průběhem onemocnění, ale i jako možná komplikace při jeho léčbě.

Webové stránky organizace: www.avminority.cz

Příběh nemocného: Příběhy pacientů

Be Treacher – Collins, BeTCS

Pobočný spolek Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR, z.s.  Pobočný spolek Be TCS vznikl za účelem vytvořit zázemí pro lidi s tímto syndromem v ČR A SR. Spolu s dalšími rodinami chceme změnit současnou situaci, kdy se o syndromu nemluví, nemá žádného specialistu v řadách lékařů a není tu jiná pacientská organizace zabývající se tímto syndromem.

 I kvůli tomu, že syndrom je dost variabilní svými projevy a s tím souvisejícími potížemi, je velmi cenná vzájemná výměna informací a zkušeností. Chceme tak pomoci navzájem s dalšími námi známými osobami s TCS, ale i každému nově narozenému jedinci s tímto syndromem.

Největším cílem je navázat kontakty do zahraničí, získat nějakého nadšence v řadách lékařů a vytvořit pacientské centrum pro tuto diagnózu.

Webové stránky organizace: www.betcs.cz

DEBRA ČR, z.ú

Epidermolysis bullosa congenita (zkráceně EB) je vrozené dědičné puchýřnaté onemocnění kůže. U nás je toto onemocnění známe rovněž jako nemoc motýlích křídel. V České republice jí trpí okolo 250 až 300 lidí,ve světě žije okolo 500 000 pacientů s EB.

Kůže lidí s EB je křehká jako křídla motýlů. I mírný tlak či tření kůže způsobuje tvorbu puchýřů a bolestivých, otevřených ran na kůži a sliznicích. Tato choroba je geneticky podmíněná a v současnosti ji nelze zcela vyléčit.

Díky vysoce specializované lékařské péči se však daří život nemocných s EB výrazně zkvalitňovat.Posláním organizace DEBRA ČR je zvyšovat kvalitu života lidí trpících onemocněním EB a jejich rodinám. Jsme tu pro všechny nemocné s EB a jejich rodiny z celé ČR.

Pomáháme lidem s EB prožít co nejvíce a trpět při tom co nejméně!

Webové stránky organizace: www.debra-cz.org

Příběh nemocného: www.debra-cz.org/komu-pomahame/

Diagnóza FH z.s

Familiární hypercholesterolémie (FH) je celoživotní vrozené onemocnění, které vyžaduje dodržování dietního a pohybového režimu a dlouhodobou léčbu. U pacientů s FH existuje velmi vysoké riziko vzniku časných kardiovaskulárních příhod, jako jsou například infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda.

webové stránky organizace: diagnóza FH

Diagnóza MDS

Lidé s tímto onemocnění trpí poruchou krvetvorby. V jejich těle se usazuje železo a to ničí kmenové krvetvorné buňky. S nadsázkou lze říci, že osoba s MDS je „iron (wo)man“ nebo-li železný muž )žena). Ano, jsme železní.

Odolní vůči železu. Naše onemocnění nás neskolilo a rozhodli jsme se tady být pro Vás. Pro každého, kdo má zájem o informace o tomto onemocnění, chce slyšet o našich zkušenostech s MDS nebo chce spolu s námi pomáhat dalším.

Webové stránky organizace: diagnoza-mds.cz/

DIAGNÓZA NARKOLEPSIE, z.s

Onemocnění: NARKOLEPSIE je vzácné neurologické onemocnění, postihuje 2-5 osob /10.000 obyvatel, často ale zůstává nerozpoznáno či nesprávně diagnostikováno.

Jde o poruchu regulace spánku a bdění charakterizovanou nadměrnou denní spavostí (stavy imperativního spánku), které se objevují opakovaně během dne.

Kolísá od mírné ospalosti při monotónních činnostech ( jízda dopravním prostředkem, divadlo, kino, přednášky) až po ataky spánku při aktivní činnosti ( rozhovor, jídlo, chůze, práce na zahradě).Jejich trvání je zpravidla krátké (5-10 min, i méně). V obou případech bývá doprovázen sny.

Nemocní se probouzejí osvěženi, ale po určité době opět usínají. Frekvence záchvatů je velice individuální, pohybuje se od několika atak během dne, až výjimečně do desítek záchvatů. V některých případech může být spavost spojena s automatickým jednáním, kdy nemocní při nedokonalé bdělosti vykonávají známou – automatickou činnost, na kterou mají následnou amnézii.

Webové stránky organizace: www.narkolepsie.cz

Dystonie-rodina spolu, z.s

Rodina spolu je nevládní neziskovou organizací, která vznikla v roce 2010 a jejíž členové aktivní účastí prosazují posílení prvořadé a nezastupitelné úlohy rodiny ve společnosti a zpevnění vzájemných vazeb jednotlivých generací v rodině.

Koncem roku 2013 jsme se začali zabývat osvětovou činností pro málo známé onemocnění zvané Dystonie. Dystonie je tvořená přetrvávajícími svalovými stahy, které způsobují kroucení a opakované pohyby nebo abnormální postavení postižených částí těla.

Projevy dystonie se obvykle aktivují nebo zvýrazňují volním pohybem.

Webové stránky organizace: www.dystonia.cz  

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *