Netolismus: Jak léčit závislost dětí na internetu?

Netolismus – INTERNETEM BEZPEČNĚ

Netolismus, nebo-li závislost na virtuálních drogách je vysoce aktuální téma a zároveň je to termín, který je používán i tam, kde to zcela není na místě.

Je vhodné odlišit vášeň například pro hru, od toho, kdy se tato vášeň stane závislostí.

Jak se orientovat v tom, kdy je vše v pořádku, kdy jde o nadměrné užívání internetu a kdy již o závislost, tedy kdy jde již o problém a kdy nikoliv, na to se zaměříme níže.

Je vhodné na úvod zdůraznit, že virtuální svět, o kterém nyní bude řeč v kontextu závislosti, má svá pozitiva.

Je stvořen a uzpůsoben k uspokojování našich potřeb, ať už jde o potřeby kognitivní, kdy nám slouží jako zdroj informací, afektivní, kdy nám slouží jako zdroj zábavy, osobní, kdy nám pomáhá ve vytváření identity a sebevědomí, nebo o potřeby sociální, kdy díky němu můžeme být neustále v kontaktu s kýmkoliv. Nicméně právě toto jednoduché uspokojování potřeb se snadno může obrátit proti nám.

Netolismus, někdy též netholismus, česky závislost na internetu, je závislostí, která může nabývat různých podob od hraní her, přes chatování, po nekonečné surfování. Nahlížíme-li na netolismus z širší perspektivy, mluvíme o závislosti na virtuálních drogách. V tuto chvíli sem pak můžeme zařadit i televizi nebo mobilní telefony, což nám může pomoci vzniku tohoto fenoménu lépe porozumět.

I samotný výběr média, který jedinec používá, je zajímavé téma, související s charakteristikou jedince, která je dána jeho pohlavím, věkem, sebevědomím, inteligencí, dále vlivem sociálního prostředí (co používají kamarádi) a vlivem společnosti a kultury vůbec.

Závislost je stav, kdy jedinec není schopen kontroly nad určitým chováním a jednáním, které je mu zároveň škodlivé. V případě netolismu nejde o závislost na látce, nemluvíme tedy o závislosti fyzické, ale o závislosti behaviorální. 

Mark Griffiths (2005) vytvořil definici závislosti, která vychází z podobnosti obou závislostí (tedy závislosti na látce a behaviorálních závislostech), a jenž zahrnuje následující fáze:

  1. Salience – jde o stav, kdy se daná aktivita stala pro jedince tím nejdůležitějším v jeho životě
  2. Změny nálady – aktivita přímo ovlivňuje náladu jedince a přináší mu okamžitou úlevu nebo vzrušení. Dělá mu život „lepší“.
  3. Tolerance – nastává fáze, kdy jedinec zvyšuje dávky, v tomto případě zvyšuje aktivitu (čas), aby dosáhl onoho pozitivního efektu
  4. Syndrom z odnětí – u netolismu chybí fyzické abstinenční příznaky, objevují se však stavy psychické, jako je změna nálady, agresivita, deprese apod. 
  5. Konflikt – důležitý moment, který má podobu intrapsychickou (jedinec má výčitky, že se nedokáže ovládnout), nebo interpersonální (objevují se potíže v zaměstnání, škole, ve vztazích)
  6. Relaps – návrat k původním vzorcům chování po abstinenci. Často spojený s rychlým propadem do extrémních poloh, kde se závislý nacházel.

Griffiths uvádí, že pokud chybí pátý bod, tedy konflikt, nelze mluvit o závislosti, ale o excesivním užívání. To je v kontextu netolismu poměrně zajímavý moment. Spousta lidí je schopna trávit neuvěřitelné množství hodin hraním, nebo nesmyslným surfováním, aniž by jim to ruinovalo pracovní nebo osobní život. 

Jak tyto fáze budou vypadat u dítěte? Salience se může projevovat tak, že dítě bude mluvit pouze o hře, nebo o tom, co se zrovna stalo předmětem závislosti. Bude mít fantaskní sny, veškeré své chování začne přizpůsobovat tomu, aby se mohlo věnovat svému zájmu.

Celou cestu bude koukat do mobilu, o přestávkách též, doma si pořádně nezuje boty, neuklidí aktovku a už bude mít oči přilepené na obrazovce. Jakoukoliv konverzaci vždy stočí k předmětu svého zájmu.

Jakmile dítě začne hrát, nebo bude u mobilu, zřetelně se mu uleví, začne mít lepší náladu, zázračně se uzdraví, pokud je nemocné. Naopak ve chvíli, kdy je mu tento doping odebrán, se postupně začne objevovat syndrom z odnětí, bude agresivní, nepříjemné, někdy až depresivní.

V podstatě dobu bez aktivity doslova protrpí. Pokud dítěti na začátku stačilo pár minut, aby si pohrálo s mobilem, postupně u něj bude potřebovat trávit víc a víc času, aniž by samo bylo schopné říci si stop.

Zajímavé je, že ona fáze uspokojení postupně vymizí, dítě (a často i dospělý) však online stále tráví velké množství času, protože si již nemůže pomoct a není schopné si říci dost. A i když si to řekne, najednou se přistihne, že je opět ve virtuální realitě zpátky a bezmyšlenkovitě například surfuje. 

U posuzování toho, zda jde o závislost, či nikoliv, je vhodné se neunáhlit a diagnózu přenechat odborníkům. To, že dítě o něčem neustále mluví může být i prostý fakt toho, že objevilo něco nového, co ho strhlo.

A koneckonců, pokud jsme jako děti například skákali gumu, taky jsme jí skákali pořád a všude, kde to jen trochu šlo.

A co se týče změn nálad, nikdo neskáče nadšením, pokud mu vytrhnete a zabavíte knihu ve chvíli, kdy se konečně začetl a začíná to být opravdu napínavé.

Část problematiky pak souvisí s výchovou a slušností. Spousta dospělých je schopna u společného oběda, nebo i při konverzaci neustále koukat na mobil,  a nepřijde jim to vůbec divné. Proč bychom tedy od dětí očekávali něco jiného, když je formují tyto vzory?

Je vhodné si uvědomit, že internet není jen nějaká abstraktní oblast. Pokud mluvíme o závislosti na něm, můžeme se v ní nějakým způsobem orientovat. Byly doby, kdy jsme od rodičů často slýchali definici, že dítě je závislé na počítači.

Ono nutkání zapnout počítač bez příčiny byla též jedna z možností diagnostiky. Nicméně s rozvojem chytrých telefonů, dostupností tabletů a dalších chytrých technologií si s touto definicí již nevystačíme.

První definice toho, na čem člověk může být na internetu závislý provedla Kimberley Young (1998), kdy vymezila několik subtypů závislosti:

    • Závislost na kybersexu
    • Závislost na kyber-vztazích
    • Net-kompulze (nakupování, gambling)
    • Informační přesycení (kompulzivní surfování, vyhledávání v databázích)
    • Závislost na počítači (obsesivní hraní her).

V současnosti používáme spíše dělení, které provedl Weinstein a kol., 2014:

    • Závislost na online hrách
    • Závislost na kybersexu
    • Online gambling
    • Závislost na sociálních sítích.

Za všemi těmito typy závislostí ovšem stojí uspokojování základních lidských potřeb, jak si řekneme níže.

Abychom pochopili, co děti na internetu získávají, respektive, co netolismus může sytit, což je důležitá otázka i při jeho léčbě, můžeme si pomoci hierarchií lidských potřeb tak, jak ji vytvořil americký psycholog Abraham Maslow.

Netolismus: Jak léčit závislost dětí na internetu?

Fyziologické potřeby internet nenasytí. Úspěšně ovšem nasytí potřeby ostatní. Ať už jde o jakoukoliv z potřeb, na kterou se podíváme, všechny by je ideálně měla v počátcích života člověka uspokojovat rodina.

Jsou-li dobře uspokojovány tam, dítě má větší šanci, že v této úspěšnosti bude pokračovat i v dalších sociálních skupinách, do kterých se přirozeným vývojem dostává. Na druhou stranu, pokud má dítě štěstí, může tento pozitivní zážitek suplovat i kvalitní kolektiv ve škole.

Pedagog, který se k dětem chová s respektem a úctou, školní třídy, postavené na kvalitních mezilidských vztazích, to vše může být pro dítě hojivá, nová a důležitá zkušenost v jeho vývoji. 

Netolismem jsou přirozeně ohroženější děti, kde některá z těchto potřeb uspokojená není. Je ovšem potřeba zmínit i dobrou hranici onoho uspokojování potřeb.

Dítě, které je neustále pod dohledem, aby mu nic nechybělo, rodiče jej neustále vláčejí po různých výletech a plánují mu aktivity, aniž by se někdo zeptal na jeho názor a respektoval jeho rytmus a potřeby aktivity a odpočinku, takové dítě je ohrožené stejně jako to, které je deprivované. I škola tedy může mít velkou roli v tom, zda dítě oproti nástrahám světa bude odolnější, či nikoliv.

Netolismus: Jak léčit závislost dětí na internetu?

Pro možnosti diagnostiky, zda má daný jedinec problém s netolismem, či nikoliv, se pojďme podívat, jak problematiku internetového hraní diagnostikuje DSM-V (2013):

  • Zaujetí hraním (náplň života)
  • Symptomy z odnětí
  • Tolerance
  • Neúspěšné pokusy kontrolovat hraní
  • Ztráta zájmu o původní koníčky
  • Pokračování v hraní bez ohledu na psychosomatické obtíže
  • Lhaní o skutečně stráveném čase při hře
  • Hraní jako způsob útěku od problémů, řešení špatné nálady
  • Hraním jedinec ztratil přátele, vzdělání, práci.

Většinu z výše uvedeného jsme v článku již zmínili.

Škola si může všimnout toho, že se něco děje díky tomu, že dítě v ní spí, protože celé noci propaří u počítače, nebo na mobilu, má problémy s koncentrací, může se začít izolovat od kolektivu, zhorší se mu prospěch, protože na učení již nemá kapacitu.

V podstatě jde o signály, který vždy ukazují na to, že se v životě dítěte odehrávají negativní změny nebo události. Problémem může být fakt, že o tom, co dítě dělá online, rodiče vůbec nemusí vědět. 

Škola nemůže suplovat rodinu, může ale nabízet alternativy k tomu, co zná dítě z domova a může působit preventivně. Pokud bychom zůstali v prevenci širší, je určitě důležité pracovat s celou rodinou, škola však může pracovat se sociálním okolím dítěte, které je pro něj určitě důležité, protože v něm tráví podstatnou část dne, a to je školní třída.

Dobrým příkladem prevence, kdy lze přirozeně zapojit celou rodinu, jsou různé tematické dny zaměřené na abstinenci od virtuálního světa, do kterého se zapojí celá rodina. I rodiče dětí tak souhlasí s tím, že tento den se nebude zapínat televize, vypnou se mobily a nebudou kontrolovat emaily. Je to rozhodně zajímavá zkušenost pro všechny zúčastněné. 

Problémem při případné léčbě bývá omezená motivace k léčení. Za dítě toto často rozhodují rodiče. Velkým a aktuálním problémem je zejména nemožnost úplné abstinence od virtuálního světa.

Oproti jiným závislostem, kde někdy pomůže změnit referenční skupinu jedince, to s virtuálním světem udělat nejde. Bez mobilního telefonu a emailu se dnes již neobejdete.

Budete mít zájem:  Tlak V Hlavě Příznaky?

Terapie netolismu tak klade zcela nové nároky na klienty i odborníky.

Zajímavým tématem rozhodně v tomto kontextu je i téma samostatnosti v kontextu používání chytrých technologií, aniž bychom nutně museli diagnostikovat závislost. Závislí jsme všichni již nyní. Toto téma v sobě zahrnuje schopnost zvládnout nepříjemné situace a pocity sám, vlastními silami, schopnost zpracovat emoce, které mnou cloumají, aniž by člověk okamžitě volal nebo psal někomu blízkému.

Nabízí se samozřejmě i otázka, zda a jakým způsobem člověk bude schopen obstát v různých situacích, nebude-li mít po ruce například mobil. Ztrácíme schopnost myslet a vymýšlet strategie? Tedy kreativitu nutnou k přežití? Jak si poradím, když nepůjdu podle navigace, nebo bude nepřesná? Budou lidé schopni zeptat se svého okolí? Orientovat se v reálném světě? Na tyto otázky ukáže odpověď až čas.

 

Zabýváme-li se tématem závislosti, je potřeba začít u sebe. Jak my sami zacházíme s telefonem? Máme nutkání neustále kontrolovat, jestli nám někdo náhodou nezavolal nebo nenapsal? Máme vždy zapnuté vyzvánění? Když nám někdo volá, vezmeme to okamžitě, nebo jsme schopni hovor odložit na vhodnější dobu, kdy například nebudeme mezi lidmi? Jsme schopni celý víkend strávit s vypnutým mobilem?

Je potřeba si uvědomit, že jako dospělí neustále jdeme příkladem dětem. Často narážíme na to, že rodiče sice přivedou děti k psychologovi s tím, že dítě má problém se závislostí například na počítači, rodič ale není schopen vypnout mobil ani na úvodní konzultaci.

V čem se liší pasivní sledování televize od sledování obrazovky PC? Je vhodné položit si otázku, jak my sami vlastně trávíme volný čas? Sportem? Sportujeme s dětmi? Jak odpočíváme? U čeho? Útěk do virtuálního světa často bývá útěkem od strastí ve světě reálném.

Ona prokrastinace je často způsob, jak člověk reaguje na velké množství stresu, které na organismus již působí negativně. 

Další otázkou je i to, jak děti zabavujeme, abychom od nich měli „pokoj“. Posadíme je před televizi, dáme jim telefon nebo tablet? Nebo jim vymyslíme aktivitu, která je pro nás sice náročnější na instruktáž a vymyšlení, ale bude mít větší dlouhodobý efekt, co se výchovy dítěte týče?

Netholismus – závislost na internetu

Netolismus: Jak léčit závislost dětí na internetu?Jde o závislost na internetu a to v jakékoliv podobě – brouzdání po webových stránkách, návštěvy sociálních sítí, hraní online her, navštěvování seznamek. To samozřejmě neznamená, že každý, kdo aktivně používá internet, je netholik. Psychologové už dlouhodobě dokáží dobře definovat závislost na čemkoliv – drogách, hracích automatech, alkoholu, na jídle či počítačových hrách. K základním ukazatelům závislosti patří:

 Jak poznat závislosti

  • Závislý člověk preferuje konzumaci „své drogy“ na úkor jiných důležitých aktivit či druhých lidí.
  • Závislý potřebuje svou „drogu“ pro dosažení psychické či fyzické pohody.
  • Užívání „drogy“ nepříznivě ovlivňuje fyzické a psychické zdraví a také plnění povinností závislého.

Psychologové vědí, že to vše platí i pro závislost na internetu: takto postižený člověk tráví u internetu enormně velké množství času, ostatní zájmy a zejména i povinnosti (pracovní, školní) ustupují do pozadí, pokud je internet nedostupný, necítí se takto závislý jedinec psychicky a pak i fyzicky dobře, po nějaké době tímto začnou trpět jeho reálné vztahy.

 Kdo je ohrožený

Nejohroženější skupinou (lidí, kteří nejčastěji a nejsnadněji této závislosti propadají) jsou puberťáci a dospívající mládež, může se to ale stát i dospělým. Jsou lidé, kteří mají sklony do závislostí upadat, pro ně může být rizikové období osamělosti, nebo když se jim nedaří a potřebují z reality uniknout.

 Jak pomoci

Netholismus je skutečná závislost a tedy i reálný problém, který nelze bagatelizovat. Pokud se u dětí i dospělých netholismus rozvine a trvá měsíce či dokonce roky, má za následek velké zdravotní i sociální problémy a snižuje kvalitu života. Zároveň jde o závislost na něčem, co je nedílnou součástí života většiny z nás.

Mají-li rodiče podezření, že jejich dítě tráví u internetu čas na úkor ostatních aktivit (to mívá za následek zhoršení výsledků ve škole a úbytek „živých“ sociálních kontaktů), neměli by váhat poradit se s psychoterapeutem či dětským psychologem.

Závislost jako taková patří k duševním poruchám, to znamená, že závislý člověk má omezené možnosti sám svojí vůlí svůj stav ovlivnit, přestat svou „drogu“ konzumovat a své závislosti se tak zbavit.

Proto je důležitá spolupráce s odborníkem na identifikaci, pojmenování problému a vhodném postupu léčby s individuálním posouzením všech souvislostí.

Důležité bude pomoci člověku, který se zbavuje závislosti na internetu naplnit prázdné místo v životě jinými aktivitami, které ho budou naplňovat, to je někdy cesta delší než by se zdálo.

Není to jen smutná nálada – projevem deprese může být i napětí, zlost, lítost nebo velká únava. „Celý den trávím v posteli, často ani celý den nejím, protože nemám chuť k jídlu, vynechávám hygienu, protože na to prostě nemám sílu…“ Celý článek si můžete přečíst zde, pro předplatitele i audioverze

„Toužím po vztahu, ale stále se mi nedaří nějaký vztah navázat.“ „Vidím kolem sebe šťastné páry, a já pořád nic!“ Pohled psychologa na problémy při seznamování, analýza a pojmenování nejistot a obav, které mohou seznámení bránit. Je asi jasné, že někdo…

Sny jsou někdy záhadné, tajemné, vzrušující, jindy zneklidňující, úzkostné, děsivé. Lidé se věnují obsahu snů od nepaměti. Věří, že sny mají skrytý význam, který nám může něco důležitého prozradit o nás i našem světě. Psychologie na rozdíl od vykladačů snů a snářů věří…

V dnešní době jsou k seznamování velmi populární internetové seznamky a seznamovací aplikace. Tvůrce takových stránek a velmi zkušený IT specialista Tomáš Kulhánek vytvořil přehledný informační web, kde se dočtete řadu užitečných tipů a rad, jak se na seznamce pohybovat…

Netolismus: závislost na tzv. virtuálních drogách

Kategorie: Nelátkové závislosti – více z kategorie Autor: Státní zdravotní ústav

Bez internetu se dnes už prakticky nikdo neobejde. Využíváme ho k práci, ke studiu, ke komunikaci s přáteli, k nakupování, k zábavě, k zahnání nudy, zkrátka ke všemu.

Internet velmi rychle, spolehlivě a prakticky bez námahy uspokojuje řadu našich lidských potřeb, a proto se také stal tak důležitou součástí našich každodenních životů.

Do některých životů se bohužel začlenil tak výrazně, že nemožnost jeho používání vyvolává u člověka abstinenční příznaky. V takovém případě hovoříme o netolismu.

Netolismus: Jak léčit závislost dětí na internetu?

Netolismus, nebo také chorobná závislost na internetu a jeho službách patří mezi tzv. nelátkové závislosti.

Znamená to, že u netolismu není člověk závislý na dodávce nějaké psychoaktivní látky do těla, jako je tomu u drogové závislosti, ale je závislý na určitém procesu, nebo způsobu chování, které nemůže ovládnout, např.

potřeba být neustále online, nebo potřeba neustále kontrolovat mobilní telefon. K virtuálním drogám tedy patří sociální sítě, počítačové hry, různé internetové služby, ale i užívání samotných zařízení jako např. mobilní telefon, televize.

Takovéto nutkavé chování se postupně stává pro daného jedince patologické, ovlivňuje vztahy s jeho rodinou a okolím, ovlivňuje jeho výkon v práci, nebo prospěch ve škole, negativně ovlivňuje i jeho zdraví a může vést k finančním problémům.

Netolismus existuje v různých podobách:

  • závislost na virtuální sexualitě – kompulzivní (nutkavé jednání člověka nedostatečně řízené rozumově) používání webových stránek pornografického zaměření,
  • závislost na virtuálních vztazích – nadměrné věnování se virtuálním vztahům (online seznamky, sociální sítě).
  • internetové kompulze – např. hraní online her, internetové nakupování, internetové sázení, virální videa atd.,
  • přetížení informacemi – např. nadměrné surfování nebo nadměrné hledání v databázích,
  • závislost na počítači (mobilním telefonu) – nadměrné využívání počítače, zvláště pak nadměrné hraní her.

Jaké jsou příznaky netolismu?

Netolismus obsahuje 6 základních komponent závislosti:

  1. význačnost – určitá aktivita se stane nejdůležitější v životě člověka a začíná ovládat jeho myšlení, cítění a chování,
  2. změny nálady – v důsledku zapojení se do určité aktivity, které mohou být vnímány jako vyrovnávací strategie za účelem uklidnění se,
  3. tolerance – proces, při kterém je nutno stále více aktivity k dosažení předchozí míry uspokojení. V praxi tedy např. roste délka času tráveného online,
  4. odvykací příznaky – ukončení či omezení aktivity se projevuje abstinenčními symptomy,
  5. relaps (znovuvzplanutí) – tendence opakovat dřívější vzorce závislostního chování,
  6. konflikt – závislost vyvolává problémy: narušuje např. vztahy v zaměstnání, ovlivňuje prospěch, dochází ke ztrátě kontroly, výčitkám apod.

Jak poznám, že se jedná o netolismus?

Varovné jsou zejména následující příznaky:

  • ztráta kontroly nad časem – brzké vstávání či naopak ponocování z důvodu potřeby být on-line,
  • psychické projevy – pocit prázdnoty, když člověk není u počítače či mobilu, rostoucí nervozita a neklid, když člověk nepoužívá počítač delší dobu, přemýšlení o počítači, když ho člověk zrovna nepoužívá, zatajování informací o závislosti, počítač/mobil jako únik od osobních problémů,
  • psychosociální projevy – narušení vztahů s rodinou, ztráta dřívějších přátel,
  • projevy spojené s prací – méně vykonané práce, zanedbávání učení, zhoršující se prospěch.

Pomocí on-line dotazníku [1] můžete zjistit, do jaké míry jste na internetu závislý/závislá.

Rizika

Rizika související s netolismem můžeme rozdělit na fyzická, psychologická a sociální (podle MUDr. Karla Nešpora, CSc.).

Fyzická rizika

  • sedavý způsob života, obezita, cukrovka, srdečně-cévní onemocnění,
  • bolesti šíje, ramen, bederní páteře, drobných kloubů, zápěstí atd.,
  • nemoci očí, silné zatěžování zraku,
  • epilepsie,
  • dlouhodobý stres a s tím související zdravotní problémy,
  • větší tendence riskovat a vyšší riziko úrazů.

Psychologická a sociální rizika

  • špatná organizace času, nepravidelnost v jídle, nedostatek spánku,
  • zhoršení mezilidských vztahů, úzkost ve vztazích, neschopnost řešit problémy v komunikaci,
  • horší školní prospěch nebo soustředění na práci,
  • násilí v počítačových hrách zvyšuje agresivitu, sklon ke rvačkám, šikanování, nepřátelské nebo podezíravé naladění vůči světu,
  • vyšší riziko zneužívání alkoholu a drog,
  • poruchy paměti,
  • návykové chování ve vztahu k počítačům,
  • dochází ke zhoršování vztahů v rodině a partnerských vztazích.
Budete mít zájem:  Farmářské trhy se pomalu chystají na Vánoce

Se vzrůstajícím časem, který hře lidé věnují, omezují veškeré ostatní aktivity, tedy zájmy, koníčky a sport. Ty postupně redukují, až je nakonec zcela opouštějí.

Statistiky netoliků

Nejrizikovější skupinou jsou děti a teenageři. Dospělí jsou ohroženi v menší míře, závislost si většinou přenášejí z dětství.

U studentů středních a vysokých škol se odhaduje, že závislost na internetu se pohybuje mezi 6 % až 10 % v závislosti na vzorku studentů a zemi, ve které výzkum proběhl. V obecné populaci se pak uvádí, že kolem kolem 0,3–1% populace vykazuje znaky závislosti na internetu.

Z výsledků české studie vyplývá, že závislost na internetu lze pozorovat u 3,4 % obecné populace a dalších 3,7 % je online závislostním chováním ohroženo. K nejvíce ohroženým skupinám podle ní patří osoby ve věku 12-15 let, u nichž počet závislých v obou kategoriích dosahoval hodnoty 23 %.

Jak netolismu předcházet?

  • Sledujte, jaké hry děti hrají.
  • Uvědomte si, že hry mají i kladné stránky: některé umožňují rozvíjet logiku, postřeh, schopnost orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou, koncentraci, plánování, řešení problémů a další schopnosti. Důležitý je výběr her a přiměřenost času jim věnovaného.
  • Hrajte hry spolu s dítětem a potom si o nich povídejte – pomáháte tak rozlišovat fikci od reality.
  • Stanovte striktní limity, kdy dítě může hrát a kdy ne.
  • Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů.
  • Zjistěte, zda dítě hraním počítačových her neutíká od nějakých problémů.
  • V průběhu hraní veďte dítě k tomu, aby si po určité době (např. po hodině) udělalo přestávku, během ní o hře mluvte.
  • Podporujte dítě v jiných zájmech.
  • Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo.
  • Posilujte zdravé sebevědomí dítěte.

Léčba

Obecně se odborníci shodují, že hlavní léčebnou metodou by měla být psychoterapie, která může být v případě závažnějšího stavu doplněná farmakoterapií, zejména antidepresivy.

Odbornou pomoc ale vyhledává jen zlomek závislých. Důvodem je pravděpodobně fakt, že velká část z nich své chování včas reflektuje sama nebo díky svým blízkým, a omezí jej svépomocí.

Dalším vysvětlením málo častého vyhledávání léčby může být také tendence k popření závislostního chování samotnými závislými nebo i to, že veřejnost je o tomto problému a možnostech jeho léčby málo informovaná.

Přes výše uvedené skutečnosti se vážné případy k odborníkům dostávají, o čemž svědčí zprávy o vzniku specializovaných zařízení v zahraničí, zejména v USA, Koreji a Číně, které se zaměřují na léčbu tohoto rizikového chování.

Většina odborníků se shoduje na tom, že není reálné si v rámci terapeutických intervencí klást za cíl být po zbytek života offline, protože internet se stal neodmyslitelnou součástí života moderní společnosti. Místo toho doporučují kontrolované užívání internetu.

Cílem je tedy spíše přerušení používání problematických internetových aplikací, jako jsou online hry, pornografické stránky či chatování, a zároveň pokračování v používání méně ohrožujících aplikací, které jsou potřebné pro běžné fungování (například emailová pošta nebo vyhledávání informací).

Související odkazy

Závislost na Internetu

Ke stažení:

  • Video (.mp4)
  • Výukový materiál (.odt)
  • Výukový materiál (.pdf)

Stejně jako oheň i Internet je dobrý sluha, ale špatný pán. I na něm totiž může vzniknout závislost, která může mít významné devastující účinky na osobní život člověka i jeho okolí. Závislost na Internetu neboli netolismus se nejčastěji vyskytuje mezi mladými lidmi.

Nejvíc ji propadají lidé ve věku 16–29 let. Rizikovou skupinou jsou také děti ve věku 12–15 let, často závislost vzniká i mezi vysokoškolskými studenty, matkami na mateřské dovolené a nezaměstnanými. Závislost na Internetu ale může vzniknout prakticky u kohokoli.

Průzkum z roku 2008 říká, že známky závislosti na Internetu vykazují asi tři procenta Čechů.

Vždyť se stačí nepřipojit. Ale kde?

Dnešní doba závislostem na Internetu poskytuje velmi dobrou živnou půdu. Časy, kdy se na Internet chodilo domů, do knihovny nebo kavárny, jsou dávno ty tam.

Možností připojení přibylo zejména díky rozšíření mobilní datové sítě a samozřejmě chytrých přenosných zařízení jako jsou telefony či tablety.

Místa bez možnosti připojení k Internetu jsou stále vzácnější, což má na jednu stranu řadu výhod, ale na druhou stranu se jedná o hlavní podmínku k postupnému vytvoření závislosti. Závislost na Internetu je ve svém principu stejná jako jakákoliv jiná závislost.

Jedná se o nekontrolovatelné nutkání opakovat své chování bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky. V tomto případě tedy o potřebu neustále sledovat internetový obsah a být on-line. Internet a jeho aplikace se postupně stávají středobodem života a pomalu z něj vytlačují reálný svět.

Jak poznat závislost

Definovat závislost na Internetu není úplně jednoduché. Mnoho lidí Internet využívá v práci, při studiu a zábavě, celkově u něj tráví hodně času, ale přesto není možné mluvit o závislosti.

O tu se jedná ve chvíli, kdy čas strávený na Internetu začne zasahovat do reálného života* a komplikovat jej.

Aby však bylo možné mluvit o závislosti, musí být podle anglického psychologa Marka Griffitha přítomno šest základních příznaků:

Význačnost – Internet je pro člověka tou nejdůležitější věcí, reálné vztahy jdou stranou.

Změny nálady – pokud se závislý člověk z nějakého důvodu nemůže dostat k počítači, projevují se u něj silné negativní emoce, špatně se soustředí a projevuje se u něj větší sklon k impulzivnímu jednání.

Zvyšování tolerance – závislý člověk neustále prodlužuje dobu strávenou on-line.

Abstinenční příznaky – pokud je závislému odepřen přístup k počítači, mohou se u něj projevit výbušné až agresivní reakce, pocity úzkosti, deprese či jiné psychické potíže, které zmizí prakticky ihned poté, co se k Internetu opět připojí. Konflikt – závislost způsobuje nejen problémy v mezilidských vztazích, ale i v sobě samém. Rekurence – recidiva. Závislý člověk nedokáže bez Internetu být. Poté, co je od něj oddělen, se velmi rychle vrací.

Co vše závislému člověku hrozí?

Dle odborníků je nesporné, že patologické užívání Internetu se může projevit citovými a psychickými poruchami, změnami chování, poruchami pozornosti, empatie či schopnosti rozpoznat rizika.

Závislost ale může vést i k nejrůznějším podvodům, krádežím a dluhům.

Významná jsou i zdravotní rizika, mezi něž patří například poruchy pohybového systému, poruchy zraku, sluchu nebo také poruchy příjmu potravy.

Nejčastější závislosti

Lidé se nestávají závislí na samotném Internetu, ale především na internetových službách, aplikacích a dalším programovém vybavení počítačů. Nejčastěji se u dětí i dospělých vytváří závislost na sociálních sítích. Závislost ale může vznikat i na komunitních službách jako jsou chaty nebo seznamky.

V takovém případě jsou ohrožení zejména lidé, kteří jsou v reálném světě opuštění, mají problémy s navazováním vztahů nebo jsou psychicky labilní.

Riziko závislosti v sobě skrývají také on-line hry, pornografické stránky, on-line aukce a nákupy či samotné klasické surfování po Internetu a čtení zpráv s nutkáním získávat co největší možné množství informací.

Jak z toho ven?

Prvním krokem k odstranění závislosti je uvědomění si problému a odhodlání postavit se k jeho řešení čelem, a to na základě vlastního rozhodnutí. Velkou roli ale hraje podpora rodiny a přátel. – Najděte si nové koníčky, kterým se budete věnovat v době, kdy býváte nejčastěji on-line.

Sportujte, studujte, čtěte si, zkrátka dělejte cokoliv, co vás bude bavit. – Stanovte si přesnou dobu, kterou můžete na Internetu strávit. Nařiďte si budík, nebo požádejte o pomoc s dohledem někoho dalšího. Existují také nejrůznější bezplatné aplikace a doplňky prohlížečů, které toto udělají za vás.

Můžete si v nich také nastavit blokování určitých stránek v určitém čase. – Když nad svým on-line životem ztratíte kontrolu, pokuste se jej zredukovat jen na to podstatné a užitečné (smažte profily na on-line hrách, seznamkách a sociálních sítích).

Choďte více ven mezi lidi, najděte si přátele i mimo virtuální svět a travte s nimi čas. – Pracujte – najděte si brigádu nebo pomáhejte jako dobrovolníci. Nejen, že budete mít dobrý pocit z pomoci bližnímu, ale třeba si i vyděláte nějakou tu korunu.

– Pokud vše zašlo tak daleko, že vám vlastní síly k vyřešení problému nestačí, vyhledejte odbornou pomoc psychologa.

  • Doporučená videa Jak na Internet:
  • eGovernment eDemocracy Informace o obci, ve které žiji Zákony na Internetu Ochrana osobních údajů
  • Další zajímavé články a zdroje:

Netolismus – Průvodce online závislostmi Co je netolismus, E-Bezpečí České matky, které jsou závislé na internetu. Sociální sítě jim ničí rodiny, Radka Hrdinová, Karolina Bulisová (iDNES.cz) Nejčastější typy online závislostí, Martina Viewegová (Internetem bezpečně) Psycholog: Lidé jsou závislí na mobilech, zvykli jsme si být neustále ve spojení, Magdaléna Daňková (Aktuálně.cz)

Nehmotné drogy

Asi nejtypičtějším pacientem, se kterým se ve své praxi setkávám, bývá teenager mezi třináctým a šestnáctým rokem. Přichází v doprovodu rodičů, kteří si většinou stěžují na to, že je jejich potomek čím dál uzavřenější a v poslední době i agresivní.

To ale nikdy nebýval, byl bezproblémový a rodičům dělal jen radost. Teď se zamyká ve svém pokoji, s nikým nemluví a neustále něco hraje na počítači. Prospěch ve škole se zhoršil a na fotbal už taky nechodí. Rodiče se pokoušeli tuto situaci řešit různě, po dobrém i po zlém.

Když mu naposledy násilím zabavili notebook, tak po otci fyzicky vystartoval.

Výjimkou ale není ani vysoce inteligentní firemní analytik kolem třicítky, který je závislý na internetu. V zaměstnání používá samozřejmě ke své práci počítač i internet, jinak to ani nejde.

Když ale skončí pracovní doba, je schopen v práci zůstávat až do pozdních nočních hodin a surfovat po internetu, číst zajímavé odkazy, diskuse k odkazům, diskuse k diskusím a doslova hltat nové a nové informace. Úplně ztrácí pojem o čase a někdy si uvědomí, že je v kanceláři, až když už je půlnoc a on od rána nic nejedl.

Doma se bojí otevřít notebook, aby ho to zase nevtáhlo, ale velmi často neodolá a pokračuje i tam. Trpí chronickou únavou. Vrcholem byl poslední víkend, kdy surfoval s menšími přestávkami téměř 48 hodin v kuse a zapomněl i na narozeniny své matky.

Budete mít zájem:  Autismus V Dospělosti Příznaky?

Chování jako droga

Adiktologie se jakožto věda o závislosti a metodách její léčby začala etablovat zhruba v 50. letech 20. století.

Stěžejním tématem výzkumu byl alkoholismus, dalším – i když zprvu okrajovým – tématem pak narkomanie, zejména abúzus kokainu a morfia, protože devastační účinky těchto látek byly dříve značně podceňovány.

Moderní adiktologie a psychologie rozšířila pole svého zájmu o závislosti behaviorální, jinými slovy nelátkové.

  • Fyziologická neboli látková závislost je charakteristická tím, že předmětem neodolatelné touhy závislého je určitá psychoaktivní látka, tedy droga. Člověk se stává závislým na pocitech libosti spjatých s fyziologickými procesy, které tato látka v našem mozku vyvolává.
  • U závislosti behaviorální (nelátkové) lidé projevují prvky závislostního chování v souvislosti s určitými aktivitami. Tyto aktivity, spojené především se vzrušením a zprostředkovaně i pocitem odměny, navozují na neurochemické úrovni stavy libosti srovnatelné se stavy, které byly vyvolány účinky látkových drog.

Neurobiologický výzkum i četné studie dokazují, že látkové a behaviorální závislosti sdílejí mnohem více společných znaků, než se předpokládalo. Návykové látky, podobně jako různé formy specifického chování či smyslové percepce, totiž stimulují v mozku totožný systém odměn.

Tento systém se nazývá dopaminergní a je mu připisována primární role ve vývoji a udržování závislosti. Dopamin je jeden z nejznámějších neurotrasmiterů, lidově se mu říká hormon štěstí a je kromě mnoha dalších funkcí zodpovědný za pocit libosti, který je spjatý např. s konzumací dobrého jídla, se sexem, ale i s dokončením nějakého úkolu.

Dalším společným znakem obou typů závislostí jsou i téměř totožná diagnostická kritéria:

  1. pocit cravingu, neodolatelné touhy po návykové látce či činnosti
  2. omezení ovládacích schopností v souvislosti s předmětem cravingu
  3. snížená schopnost sebekontroly
  4. zanedbávání dřívějšího sociálního a zájmového prostředí
  5. růst tolerance (k dosažení pocitu odměny potřebuji stále větší množství látky nebo stále více času, který návykové aktivitě věnuji)
  6. tělesný či duševní dyskomfort po odnětí látky či přerušení návykové aktivity (stavy agresivity, úzkosti a stresu)

Po neurofyziologické a psychologické stránce jsou látkové i nelátkové závislosti víceméně rovnocenné.

Je pravda, že návykové aktivity nemají ve srovnání s návykovými látkami tolik devastační dopad na tělesné zdraví člověka – jejich negativní vliv je primárně psychický a je spojen s výrazným snížením kvality života v emoční, kognitivní i sociální oblasti. Dalším rizikem je také snadná dostupnost návykové aktivity a absence zákonné regulace.

Jedinou nelátkovou závislostí, kterou širší veřejnost zná a nezpochybňuje, je gambling, tedy závislost na hazardních hrách. Známe osudy hráčů, iracionalitu jejich jednání i katastrofální dopady na existenci gamblerů a jejich rodin. Ve své praxi se setkávám s názorem, že žádné další nelátkové závislosti neexistují a jedná se jen o jakési zlozvyky nebo osobnostní rysy.

Tak často říkáme, že je ten či onen člověk „závislý“ na nakupování, hraní počítačových her, flirtování, sexu či uplatňování moci. Málokdo si ale uvědomí, že to, co u někoho může být skutečně jen záliba či povahový rys, může u druhého člověka znamenat vážný problém.

Diagnóza: závislost na internetu

Mezi nelátkovými závislostmi se začíná v posledních letech dramaticky prosazovat právě netolismus, tedy závislost na internetu a elektronických médiích.

V roce 2010, kdy probíhala poslední revize Mezinárodní klasifikace nemocí MKN, ještě závislost na elektronických médiích neměla vlastní diagnostickou jednotku.

V evropském prostředí, kde se tento manuál používá, se v současnosti doporučuje diagnostikovat tuto závislost jako impulsivní poruchu, podobně jako patologické hráčství.

Mnoho odborníků se ale shoduje, že netolismus i patologické hráčství vykazují mnohem spíše rysy závislostní poruchy. V americkém diagnostickém manuálu psychických poruch je již netolismus samostatnou diagnózou pod zkratkou IAD (Internet Addiction Disorder) a GD (Gaming Disorder) a řadí se k závislostním onemocněním.

Počet závislých každým rokem vzrůstá a adiktologové se obávají, že se netolismus stane v budoucnu jedním z nejvážnějších problémů.

Vývoj informačních technologií totiž postupuje opravdu překotným tempem a čas, který trávíme na síti, se podle statistik stále prodlužuje.

Negativním milníkem se v této souvislosti stalo masové rozšíření chytrých telefonů, které nám umožňují být online prakticky nepřetržitě.

Netolismus je zastřešující pojem pro závislost na elektronických médiích a zahrnuje různé druhy behaviorálních závislostí, které se svým charakterem liší.

Online svět saturuje různé lidské potřeby, a to od potřeby vzrušení, odměny, sociálního kontaktu, prosazení kompetence po mnoho dalších dílčích motivů.

Nejedná se tedy pouze o závislost na počítačových hrách, která je sice asi tou nejznámější, ale zdaleka ne jedinou formou netolismu.

  • Existuje závislost na internetu obecně, tedy de facto závislost na rychlosti, proměnlivosti a dostupnosti nových podnětů; velmi ohroženou skupinou jsou lidé, kteří trpí poruchami pozornosti.
  • Mezi další patologické jevy patří závislost na sociálních sítích a celá řada dalších online závislostí, které kopírují a akcelerují různé nelátkové závislosti, které známe z běžného života.
  • Jedná se například o závislost na online nakupování, tedy virtuální formu oniománie, závislost na online pornografii, tedy virtuální formu závislosti na sexu, nebo závislost na internetových sázkách, tedy v podstatě gambling.

Počítač, mobil a další elektronická média používá téměř každý z nás. Kdy tedy vzniká problém? Vezměme si to na příkladu závislosti na počítačových hrách.

Ne každý adolescent, který tráví hodně času ve svém pokoji a hraje svoji oblíbenou hru, musí být závislý. U netolismu, podobně jako u ostatních závislostí, hraje hlavní roli otázka spouštěčů závislého chování.

Tedy otázka, jakou funkci má virtuální svět v reálném životě uživatele.

Pokud je funkcí hraní počítačových her, aktivní účasti na sociálních sítích či dalších online aktivit pouhé naplnění potřeby zábavy, vzdělání či rozptýlení, pak se ještě nutně nemusí o závislost jednat.

Po psychologické stránce jsou mnohem nebezpečnějšími spouštěči potřeba úniku z reálného světa, neschopnost uplatnit své kompetence v opravdovém životě, neschopnost navazovat a udržovat vztahy, izolace, sociální fobie, úzkostné stavy či pocity prázdnoty a snížená sebeúcta.

Jak tedy poznáme závislost na počítačových hrách či internetu? K příznakům závislosti patří objektivně pozorovatelné či subjektivně pociťované faktory.

Základní diagnostická kritéria jsme uvedli výše, přičemž platí pravidlo, že závislost lze diagnostikovat tehdy, pokud pacient za posledních šest měsíců vykazuje alespoň tři ze šesti uvedených symptomů. Bez spolupráce s odborníkem však mohou tato kritéria působit příliš obecně.

Je tedy užitečné uvést i některé další, pozorovatelné příznaky, které mohou být varovným signálem, že nad používáním elektronických médií ztrácíme kontrolu.

Jedná se například o posunutí denního a nočního cyklu a zhoršení kvality spánku. Závislý neodděluje každodenní činnosti (jako například jídlo) od práce na počítači, omezuje sociální kontakty, často u něj dochází k výkyvům nálad.

Při hraní či surfování po internetu ztrácí pojem o čase. U mladistvých dojde většinou ke zhoršení prospěchu a k nezájmu o dřívější koníčky a kamarády.

Rovněž váhové výkyvy, bolesti zad, očí a chronická únava je pro rodiče znamením, že je třeba zpozornět.

Jak se léčí netolismus

Při léčbě závislostí, které neumožňují abstinenci, je vhodný program kontrolované konzumace, který je založen na principech kognitivně‑behaviorální terapie.

Hlavním tématem terapie je nejen intenzivní práce na posílení sebekontroly, ale i odhalení a ošetření nebezpečných spouštěčů závislého chování.

Tyto spouštěče je třeba hledat nejen ve vnějším světě, ale především ve světě myšlenek a emocí.

U teenagerů lze navíc počítat s tím, že si svůj problém neuvědomují a na terapii chodí zprvu vlastně proti své vůli. Prvním krokem je tedy navázání bezpečného a rovnocenného partnerského vztahu.

Samotnou příčinou závislosti jsou u dospívajících často četné zúzkostňující myšlenky, které souvisí s  negativním sebevnímáním, osobní nejistotou, možnými sociálními neúspěchy, příliš nárokovým prostředím apod.

Vzrušení ze hry má zprvu funkci vytržení z nepříjemného, či dokonce trýznivého vnitřního světa.

Při terapii je důležité ošetřit určité často nevědomé vzorce myšlení, které způsobují konkrétní negativní myšlenkové a emoční automatismy.

Dalším krokem je důsledná práce na změně každodenní psychohygieny a hledání náhradního uspokojení. Veškeré změny se nastolují postupně, teenager má při návrzích úprav hlavní slovo.

Je totiž zcela kontraproduktivní, aby terapeut svému klientovi cokoliv nařizoval.

Čas strávený hrou na PC je však třeba postupně zkracovat, plánovat a vyhýbat se impulsivnímu propadávání hráčské vášni. Cílem je dosažení tzv.

částečné abstinence, tedy stavu, kdy pacient rozpozná nebezpečnou vnitřní či vnější okolnost, která v něm craving rozpoutá.

Za těchto situací je pak nutné abstinovat, tedy neutíkat do virtuálního světa, a učit se svůj stav řešit konstruktivnějším způsobem.

Jak jsme již zmínili, nejsou dospívající jedinou ohroženou skupinou. Virtuální světy se průběžně zdokonalují, jsou podobnější reálnému životu a poskytují pořád živější a silnější podněty.

Ve stále komplikovanější a náročnější společnosti narůstá počet lidí, kteří nemohou dostát tomu, co očekávají sami od sebe nebo co od nich očekávají druzí.

Útěk do světa zdání, spojený se ztrátou vztahu k realitě, se tak stává pastí.

Z psychologického hlediska je velmi výstižná charakteristika slavného rakouského psychoterapeuta Viktora Frankla, který závislost považoval za přechodnou ztrátu životního smyslu.

Pokud chceme v léčbě dosáhnout trvalého efektu, nemůžeme se soustřeďovat pouze na režimová opatření a práci s vnějšími spouštěči.

Zní to možná nadneseně, ale správně vedená psychoterapie by měla závislému poskytnout prostor k tomu, aby mohl onen ztracený smysl opět najít.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector