Nebojte se volat záchranku

Záchrannou službu volejte vždy, pokud jste svědky náhlého a neočekávaného zhoršení zdravotního stavu pacienta, závažného úrazu nebo děje, který zřejmě bude mít za následek úraz nebo jiné poškození zdraví. Volejte i tehdy, pokud si třeba i jen nejste jisti, zda se o takový stav nejedná. Operátor/ka záchranné služby je kvalifikovaný zdravotník, pomůže vám situaci posoudit a najít optimální řešení.

Pokud je to možné, volejte vždy přímo záchrannou službu na čísle 155, ideálně prostřednictvím aplikace Záchranka“, což zásadním způsobem zpřesňuje a zrychluje lokalizaci události, zejména ve volném terénu. Alternativou je tísňové číslo 112, které vede do tzv. „telefonního centra tísňového volání“ Hasičského záchranného sboru, jehož pracovník po zjištění základních informací hovor přepojí na záchranku.

Základní pravidlo: Linku 155 volejte co nejdříve, pokud možno přímo od postiženého a nechte se vést operátorkou tísňové linky. Během volání uvádějte pokud možno jen to, co víte (např. „Tatínka bolí na hrudníku…“) – ne to, co si myslíte („…to bude asi od páteře.“).

Nejhorší kombinaci představuje volání typu „ráno jsem jel do práce a cestou poblíž města XY jsem viděl někoho bezvládně ležet v příkopu, ale spěchal jsem, tak jsem nemohl zastavit… no a teď při obědě si tak říkám, aby to nebylo něco vážného, tak tam raději pošlete sanitku…“.

Operátorka bude především zjišťovat (ověřovat), kam je potřeba záchranku vyslat. Ještě než zavoláte, ujistěte se proto, že dokážete popsat, kde se nacházíte.

Je dobré znát adresu a čísla domu (jsou důležitá obě čísla, popisné (zpravidla červené) i orientační (modré), patro a jméno majitele bytu, popis, jak najít dům (hlavně na sídlištích či na vesnici). Na veřejné komunikaci nebo na volných prostranstvích patří mezi užitečné údaje např.

typická budova poblíž, park, křižovatka, poslední vesnice, odbočka, kilometrovník na dálnici, správné číslo dálnice, číslo přejezdu, „traumatologický bod“ v terénu apod. Většina dispečinků dokáže zjistit vaši polohu, pokud operátorce sdělíte zeměpisné souřadnice, které udává vaše turistická nebo autonavigace.

Použití aplikace „Záchranka“ má tu výhodu, že současně s voláním automaticky odesílá zeměpisné souřadnice, kde se volající nachází, čímž výrazně usnadňuje určení místa událostí, zejména ve volném terénu. I zde je ale nutné místo události ověřit – může se stát, že volající v době volání není přímo na místě události.

Dále bude pracovník dispečinku pravděpodobně zjišťovat určité podrobnosti o tom, co se na místě děje. Proto si ještě před zavoláním ujasněte, proč vlastně voláte záchranku – v čem je hlavní problém postiženého.

Volající by měl sdělovat především fakta – co vidí nebo slyší, případně co nepřesněji reprodukovat to, co se dozvěděl od někoho jiného.

Naopak není vhodné jako fakt prezentovat to, co si volající „myslí“ („Tady má někdo křeče“ x „Tady má někdo epileptický záchvat“) – může to vést ke zbytečnému svedení operátora na falešnou stopu.

Moderně pracující operační střediska běžně poskytují volajícím instrukce, jak postiženému (postiženým) pomoci do příjezdu záchranky, a to zejména ve stavech bezprostředního ohrožení života (zástava oběhu, dušení, tepenné krvácení), ale třeba i v případě náhlého porodu.

Nebojte se, že tím dochází ke zdržení výjezdu záchranky – technologické vybavení moderních zdravotnických operačních středisek dovoluje předat informace posádce datovým přenosem, bez nutnosti přerušit hovor s volajícím.

Zatímco tedy hovor pokračuje, posádka záchranky je již na cestě na místo zásahu.

Po ukončení hovoru nechte v každém případě přístupný/zapnutý telefon, z něhož jste volali.

Nikdo pravděpodobně nebude ztrácet čas „ověřováním“, zda nejde o plané volání, nicméně může se stát, že posádka sanitky nebude moci najít místo zásahu, narazí na zamčené domovní dveře, nebo dojde k jiné komplikaci a dispečink záchranky bude potřebovat s vámi ještě hovořit.

Pokud voláte záchranku za někoho, kdo se nachází v jiném místě (např. volala vám babička bydlící v jiném městě, že je jí špatně, ať jí zavoláte záchranku), nevolejte mu zpět – operátorka záchranky může potřebovat nějaké informace upřesnit přímo od postiženého a jeho telefon by tedy měl zůstat volný.

Číslo 112 je určeno především pro cizince, kteří neznají národní tísňová čísla, a dále pro ty, kteří z jakéhokoliv důvodu národní tísňová čísla volat nemohou. Týká se to např. případů, kdy mobilní operátor volajícího nemá v daném místě pokrytí.

Pokud je zde pokrytí jakéhokoliv jiného operátora, lze volat číslo 112 z libovolného mobilu, a to i bez SIM karty. Volání na linku 112 vždy vede k určitému zdržení, protože hovor musí být následně přepojován na operační středisko záchranné služby.

Teprve to může vyslat sanitku.

Nebojte se volat záchrankuSchéma součinnosti linky 112 a 155 (zdroj: ZZS HMP)

Co dělat, než záchranka dorazí? Pokud je potřeba, je samozřejmě prioritní poskytnou postiženému první pomoc. Základní návod, jak na to, obvykle poskytne operátorka záchranné služby. Nicméně zpravidla je dostatek času i na některá další užitečná opatření:

  • pokud jde o událost v uzavřeném místě a na místě je více osob, vyšleme někoho na ulici, aby zajistil optimální přístupovou cestu (odemknul všechny dveře „v cestě“, přivolal výtah apod. a dále signalizoval přijíždějící posádce, kde se přesně nachází místo zásahu);
  • v noci rozsvítíme co nejvíce světel směrem do ulice;
  • nachystáme doklady nemocného, lékařské zprávy a léky, které nemocný trvale užívá;
  • pokud došlo k otravě, připravíme obaly od léků, jiných látek či jídla, jímž se postižený mohl otrávit, případně zvratky;
  • bezpečně zajistíme domácí zvířata, která by mohla napadnout posádku záchranné služby (zejména psy, koně apod.).

Pokud na místo přilétá vrtulník záchranné služby, je třeba dodržovat některá základní bezpečnostní opatření: pohybujte se vždy v zorném poli pilota, při přistání a vzletu si chraňte zrak nebo se otočte zády (proud vzduchu pod vrtulníkem vystřeluje všemi směry kamínky, prach a další drobné předměty) a nepřibližujte se k vrtulníku, pokud k tomu nejste vyzváni. Pokud existují pochybnosti o správném místě události, můžete požadavek na přistání posádce vrtulníku potvrdit tím, že se postavíte s pažemi vztyčenými nad hlavou do tvaru písmene Y.

Nebojte se volat záchranku Zásady bezpečnosti při přistání vrtulníku

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz

Nepanikařte zbytečně! Proč (ne)volat záchranku

Když někdo ve vašem okolí přestane dýchat, je samozřejmostí, že vytočíte záchranku. Existují však případy, kdy si nemusíte být jisti, zda situace záchranku vyžaduje. I když je známo, že někteří lidé záchranku zneužívají, nejde o nic výjimečného – každý třetí její výjezd je zbytečný. O které případy se jedná a jak si v nich poradíte i bez záchranářů?

Nebojte se volat záchranku Kdy má skutečně smysl zavolat záchranku? Z velké části je třeba spoléhat na vlastní rozum a intuici. (Ilustrační snímek, foto: pexels.com)

Záchranka vyjíždí na základě údajů poskytnutých volajícím

Krajské záchranné služby si kvůli požadavkům zdravotních pojišťoven a za účelem statistiky vedou evidenci důvodů k výjezdu svých sanitek, takže dokážou zpětně vyhodnotit, například kolikrát vyjeli k danému úrazu a v jakém stupni důležitosti jejich výjezd byl. Podle slov mluvčího Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje, p. o.

, Michaela Georgieva, z nich vyplývá, že v asi třetině případů je výjezd zbytečný a lidé by si poradili i bez záchranářů. Operátoři zdravotnické záchranné služby ovšem nemohou při vyslání své posádky dát na vlastní dojem, své rozhodnutí musí zakládat na údajích uvedených volajícím.

„Je ovšem smutná pravda, že příznaky uváděné po telefonu občas neodpovídají situaci, s níž se ve finále na místě zásahu setkáme,“ dodává Georgiev.

Lidé záchranku zneužívají, ale volají ji zbytečně i z nevědomosti

Záchranku si podle něj zbytečně volají lidé, u nichž se zhorší dlouhodobě podceněný a neřešený zdravotní problém (např. bolest zad) a je pro ně složitá doprava do nemocnice, případně dlouhé čekání na vyšetření. Motivaci k zavolání záchranky je však možné hledat i v nedostatečném sociálním kontaktu či nevědomosti, jak situaci řešit, kam se obrátit a následné panice.

„Zdravotnická záchranná služba je primárně určena pro ty, kdo jsou v ohrožení zdraví a života. Pokud volají z nevědomosti, dokážeme to pochopit.

Pokud zneužívají systém, měli by si uvědomit, že v okamžiku, kdy jim pomáháme z našeho pohledu s neurgentním stavem, někde jinde možná naši pomoc potřebuje někdo, jehož zdraví a život jsou v bezprostředním ohrožení,“ doplňuje Michael Georgiev.

Typické situace pro volání záchranky většina lidí rozezná

Zdravotnická záchranná služba je určena pro případy „bezprostředního ohrožení života či bezprostředně hrozící vážné újmy na zdraví, vyžadující neprodlený zásah nebo bezodkladný transport do zdravotnického zařízení“ nebo „náhlé a neočekávaného zhoršení zdravotního stavu pacienta, závažného úrazu nebo děje, který zřejmě bude mít za následek úraz nebo jiné poškození zdraví“. Co si ale pod těmito definicemi představit?

  • Akutní poruchy vědomí nebo bezvědomí
  • Dušení, dušnost a zjevné poruchy dýchání
  • Křeče nebo nově se vyskytující ochrnutí jedné či více částí těla
  • Bolesti nebo tlak na hrudi
  • Náhlé zhoršení stavu chronicky nemocného
  • Vysoký krevní tlak s doprovodnými příznaky (např. tlakem na hrudi, dušností, bušením srdce nebo točením hlavy)
  • Vážná zranění, silná krvácení a velké rány
  • Další situace, kdy jsou v ohrožení základní životní funkce, např. při zavalení, zasypání, tonutí, rozsáhlejším popálení, poleptání, otravě léky či chemikáliemi, silné alergické reakci, dopravních nehodách se zraněním, pádech z výšek, změnách chování a jednání ohrožující postiženého a jeho okolí apod.

Podle britského průzkumu je většina lidí je schopna tyto typické situace vyžadující příjezd záchranky bez obtíží rozeznat. S čím však řada z nás bojuje, je vyhodnotit potřebu asistence záchranky v dalších, často hraničních situacích.

Budete mít zájem:  Bylinky na trávení – zkuste je!

Víme, jak zavolat záchranku, ale už ne kdy

Zatímco ve škole nás učili, které informace záchrance poskytnout, a částečně i to, jak před jejím příjezdem poskytnout první pomoc, méně pozornosti bylo věnováno tomu, kdy ji má skutečně smysl zavolat. Z velké části je tedy třeba spoléhat na vlastní rozum a intuici.

Vodítko k určení toho, zda si v dané situaci poradíte sami, vám může dát doporučený postup Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně z roku 2017, kterým se řídí i operátoři na lince 155.

S běžnou bolestí hlavy, teplotou či průjmem vám záchranka nepomůže

Záchranku nemá smysl volat, pokud trpíte pouze průjmem bez dalších celkových příznaků (např. poruch vědomí, dušnosti, tendence ke kolapsu), silných křečovitých bolestí břicha (ukazující např.

na zánět slepého střeva), horečky trvající déle než den či dva, závažného chronického onemocnění či závažné cestovní anamnézy. Nezmatkujte a nejprve si naordinujte odpočinek a doplňování dostatečného množství tekutin, případně užijte volně prodejné léky proti průjmu.

Stav je ovšem třeba s lékařem konzultovat dříve u seniorů a malých dětí, u nichž je větší pravděpodobnost dehydratace.

Jako jeden ze tří typických případů zbytečného výjezdu uvádí mluvčí Georgiev zvýšenou tělesnou teplotu. Teplotu do 38 stupňů Celsia není třeba léčit vůbec, u vyšší teploty užijte léky snižující horečku, případně použijte studené zábaly. Při déletrvající horečce se telefonicky poraďte se svým praktickým lékařem.

Samotný zvýšený krevní tlak nemusí také znamenat nic urgentního v případě, že není doprovázen poruchami dýchání, náhlou bolestí nebo tlakem na hrudi (značící infarkt) či neurologickými obtížemi (např.

poruchami řeči, pohybu nebo ochrnutím). Snažte se uklidnit a po chvíli proveďte opakované měření.

Pokud je tlak stále zvýšený, užijte léky, které máte pro tento účel předepsané, případně volejte svému praktickému lékaři.

Nízká hladina cukru v krvi může u cukrovkářů vyvolat život ohrožující stav, pokud je však pacient schopen pozřít nápoj nebo tekutinu s vysokým obsahem cukrů, pak ji lze vyřešit bez asistence záchranářů.

Také kvůli bolesti hlavy není nutné vždy volat záchranku. Její číslo vytočte v těchto případech:

  • Jde o první náhle vzniklou bolest hlavy, která je nejhorší, jakou jste v životě zažili.
  • Bolest vznikla po úrazu hlavy, je spojená se záchvatem křečí nebo aurou u epileptika, s celkovými příznaky (zejména horečkou, ztuhnutím šíje či vyrážkou).
  • Bolest hlavy vznikla bezprostředně po námaze, zátěži nebo změně polohy těla, je doprovázena některými neurologickými obtížemi (např. poruchou hybnosti končetin, poruchou zraku, řeči, závratěmi nebo dvojitým viděním).

O ostatních typech bolesti se poraďte co nejdříve se svým praktickým lékařem. Od bolesti si můžete ulevit běžnými léky proti bolesti. Stejné instrukce platí i pro bolesti kloubů bez doprovodných příznaků.

Bolest zubu bez dalších příznaků je možné řešit po jejím zmírnění léky či chlazením v klasických ordinačních hodinách vašeho zubaře. Pokud ji tímto způsobem nelze zmírnit a do běžných ordinačních hodin je daleko, využijte služeb zubní pohotovosti.

S úrazy, které vás či někoho dalšího neohrožují na životě, si poradíte buď sami (drobné popálení či opaření vyřešíte několikaminutovým oplachováním studenou vodou), nebo – jako například v případě vymknutého kotníku – se s nimi obraťte na pohotovost chirurgického či úrazového oddělení.

Kdy volat záchranku, když máte covid-19?

V poslední době se objevila v médiích informace, že krajské záchranné stanice jsou zahlceny výjezdy k pacientům s covid-19, kteří by ovšem svůj stav mohli řešit se svým praktickým lékařem. Výjezd záchranky k těmto pacientům při tom vyžaduje přísná hygienická opatření a po něm dezinfekci celé sanitky znamenající její odstavení z provozu i na několik hodin.

Aby se snížil počet lidí s covid-19 zbytečně volajících záchranku, vydala Zdravotnická záchranná stanice hl. města Prahy informační leták.

Uvádí se v něm, že horečka, vysilující kašel, nechutenství, vysílení a celková slabost jsou bohužel běžnými příznaky nemoci, kvůli nimž není třeba volat záchranku.

Tu má smysl vytočit jen v případě, že pozorujete jiné neobvyklé příznaky nemoci, stav zejména osob s přidruženými onemocněními (plicními, srdečními, cukrovkou, rakovinou, poruchou imunity nebo silnou obezitou), který se náhle z hodiny na hodinu začne horšit, dýchání nemocného stávající se nesnadným natolik, že bez zadýchání není schopen říct souvislou větu, nebo promodrávání v obličeji nebo okolí úst, poruchy vidění, sluchu, rovnováhy, paměti, nebo pocit na omdlení, případně již kolaps.

Nejste si jisti, zda je výjezd záchranky na místě? Poraďte se s operátorem

Co když je pro vás obtížné odhadnout míru rizika spojeného s náhlou změnou zdravotního stavu? Navíc máte strach? Michael Georgiev radí, abyste vytočili 155 a poradili se přímo s vyškolenými operátory záchranky, kteří vám pomohou situaci vyhodnotit a zvolit další postup. Uvádějte při tom vždy pravdivé a co nejúplnější údaje o zdravotním stavu postiženého.

  • Pokud shledáte sami nebo ve spolupráci s operátorem potíže jako neohrožující na životě, vyhledejte po vlastní dopravní ose nejbližší pohotovostní službu v nemocnici, případně se co nejdříve poraďte s praktickým lékařem.
  • (pok)
  • Zdroje:
  • https://zachrannasluzba.cz/kdy-a-jak-volat-zzs/

Kdy volat 155?

https://www.zzsjmk.cz/kdy-volat-zachrannou-sluzbu

Kdy NEvolat záchrannou službu aneb kdy to (nejspíš) není vážné…

http://www.fnmotol.cz/kliniky-a-oddeleni/cast-pro-dospele/lspp-dospelych/kdy-volat-zachranku-zzs/

https://urgmed.cz/wp-content/uploads/2019/03/2017_neurgence.pdf

https://www.webmd.com/first-aid/news/20110222/do-you-know-when-not-to-call-911#1

https://www.nhs.uk/using-the-nhs/nhs-services/urgent-and-emergency-care/when-to-call-999/

V létě jde často o život. Nebojte se volat 155

Jak se máme zachovat, když se ocitneme v situaci, kdy jde o lidský život? Poradil nám Pavel Svoboda, šéf Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje.

Vedro, bouračky, alkohol

Vedra umí také své. Jsou nebezpečná hlavně pro seniory. „Jsou to vězni ve svých bytech. Zvláště, když mají okna na jih, dosahuje teplota v jejich garsoniérách až padesáti stupňů Celsia,“ říká Pavel Svoboda. Nemocný organismus takovou zátěž pak nezvládá a kolabuje.

Řidiči často za vidinou volného odpoledne nebo večera spěchají domů. Nedodržují rychlost, předjíždějí za nebo před horizontem.

„Potom jsou tu taneční zábavy. Doslova horečky sobotní noci. Mládež s čerstvým řidičákem v autě naloženém kamarády přejíždí z jedné diskotéky na druhou. A protože v tom svou roli hraje alkohol, končí to tragicky,“ upozorňuje Pavel Svoboda.

Rychle volejte záchranku

Stali jste se svědkem ohrožení života? V tom případě jste to vy, kdo o všem rozhoduje. Málokdy je schopen si v té chvíli zraněný člověk přivolat pomoc. Je to na vás, jestli se záchranná služba o problému vůbec dozví. Pravidlo číslo jedna zní – zachovejte chladnou hlavu a volejte 155 nebo 112.

„Operátor z hovoru vyhodnotí, jak rozsáhlou pomoc je potřeba poslat. Jestli je na místě sanitka, vodní záchranná služba nebo vrtulník. Dejte mu základní informace. Například, kde se vybouralo auto, kolik v něm je lidí, zda hoří,“ radí Pavel Svoboda.

Být u nehody je psychicky náročné. Když vidíte několik zraněných lidí, nemusíte vědět, u koho začít. První se zastavuje tepenné krvácení. Potom se hned ošetřují stavy, kdy člověk je v bezvědomí. Zkontrolujte základní životní funkce.

„Pokud se vám stane, že máte v ten okamžik pod vlivem stresu v hlavě úplné temno, nepanikařte. Operátor na telefonu vám krok po kroku přesně řekne, co máte sledovat a dělat. Nejste v té situaci sami.

Máte přítele na telefonu a do 10 až 15 minut přijede profesionální pomoc,“ říká Pavel Svoboda.

Zachraňovat tonoucího je risk

Zachraňovat tonoucího je náročné a může to ohrozit náš vlastní život. Máme tedy pomáhat? Ano! Ale rozmyslete si, jakým způsobem. Na otevřené vodní ploše se podívejte, jestli není poblíž loďka, záchranný kruh, plovák. Snažte se přiblížit na plavidle k oběti a hoďte mu záchrannou pomůcku.

„K nejobtížnějším a nejrizikovějším patří záchrana pod jezem. Každý rok se kvůli tomu utopí několik zachránců a to i z profesionálních řad,“ varuje Pavel Svoboda. Nikdo ze zachraňujících by neměl riskovat svůj život. Pokud jste odkázáni pouze na své plavecké schopnosti, zvažte, zda na to máte. Záchrannou službu ale volejte okamžitě a vždy.

Komu pomoct jako prvnímu

Ten, kdo je při vědomí a komunikuje, počká. Tyto lidi se snažíme zklidnit a nechat je sedět stranou. Věnujeme se v první řadě tepennému krvácení, potom osobám v bezvědomí. Pokud jste bezradní, buďte stále ve spojení s operátorem.

Okamžité jednání je nutné v případě tepenného krvácení, kdy krev vystřikuje z rány. Musíme postupovat rychle, člověk může vykrvácet a zemřít během několika minut.

Jako první stiskneme tlakový bod a pokud se jedná o končetinu, snažíme se jí v rámci možností dostat nad srdce. Poté přiložíme tlakový obvaz nebo v případě nutnosti jakoukoliv překážku a snažíme se krvácení zastavit.

Tepnu uzavřeme tlakem na kost. V případě krkavice je možné přiložit i prst.

Masáž srdce

Klekneme si vedle postiženého. Přiložíme hranu dlaně jedné ruky doprostřed hrudníku (dolní polovina hrudní kosti), druhou ruku přiložíme shora přes první, ověříme polohu rukou a s napnutými pažemi zahájíme stlačování hrudníku.

Hloubka by měla být mezi 5–6 cm. Po každém stlačení by mělo nastat úplné uvolnění tlaku, ale ruce zůstávají stále na hrudníku. Komprese provádíme s frekvencí mezi 100–120 za minutu.

Resuscitace je fyzicky náročná, je dobré se s někým prostřídat.

autor: PRO

Když jde o život. Přehled situací, kdy byste měli zavolat záchranku

V situacích, kdy je ohrožen život, je zásadním krokem při poskytování první pomoci také zavolání rychlé záchranné služby. Je-li to možné, volejte přímo bezplatnou linku 155.

Jak je uvedeno v úvodní reportáži, volání na mezinárodní linku 112 může podle záchranářů zdržovat. Provozují ji totiž hasiči, kteří pak musejí volajícího přepojit stejně na záchranáře.

Budete mít zájem:  Zánět Dutiny Ústní Lečba?

Ti se pak ptají opět na stejné věci.

Přesto se samozřejmě nebojte v nouzi linku 112, která je také bezplatná, vytočit. Někdy to je dokonce jediná možnost. Je sice vhodné využívat ji především v případě cizinců nebo na zahraniční dovolené v rámci EU, pomoci se přes ni dovoláte i tehdy, pokud nemáte kredit v mobilu, je zamčená klávesnice nebo v něm dokonce není ani SIM karta.

Může se také stát, že si ve stresovém okamžiku nebudete moci vzpomenout na národní linku, případně si nebudete jisti, na jakou z nich byste zavolat měli. Pak také vytočte 112.

Nicméně obecně platí, že: „Pokud si kdykoliv volající není jistý a jedná se o jakýkoliv zdravotní problém, tak je vždycky výhodnější zvolit číslo 155,“ říká mluvčí pražské záchranky Jana Poštová.

A v jakých situacích byste měli záchranku volat určitě a kdy stačí jet na pohotovost či problém řešit s pediatrem, případně vaším praktikem?

Obecně – vždy, když vám situace připadá vážná

Rychlou záchrannou službu volejte vždy, když jsou (i podle vašeho laického posouzení) u vás, resp. postiženého ve vaší blízkosti, ohroženy důležité životní funkce. Také při tonutí či dopravních nehodách, kdy dojde ke zranění.

„Linku 155 volejte také vždy, když si nejste jisti, jestli nejde o závažný stav. Zkušený operátor vám poradí, jak postupovat,“ uvádí na svém webu Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje.

Přesto jsou některé typické příznaky, které v rozhodování, zda volat či nevolat, udělají jasno okamžitě. Jedná se zejména o:

Bolest na hrudi

Prudká bolest za hrudní kostí, která také může mít charakter pálení či tlaku. A která neustupuje. To může být s velkou pravděpodobností příznak srdečního infarktu, který pacienta přímo ohrožuje na životě.

Postihuje ročně kolem 30 tisíc lidí, obvykle starší padesáti let. Jen loni byli záchranáři voláni k akutnímu infarktu myokardu v necelých 19 tisících případech.

A více než 9 tisíc pacientů muselo být resuscitováno při zástavě oběhu.

Doprovodnými symptomy mohou být bušení srdce či náhlé změny krevního tlaku.

Infarkt myokardu a bolest na hrudi

Porucha vědomí či bezvědomí

Zcela jasná indikace k bezodkladnému volání záchranné služby a rychlému poskytnutí první pomoci, s níž vám může pomoci formou instrukcí po telefonu zkušená operátorka.

Křeče a ochrnutí

Křeče a nově se vyskytující ochrnutí jedné nebo více částí těla je zcela určitě důvod, proč volat rychle záchranáře. Pokud se vám či postiženému najednou špatně mluví, poklesne koutek a najednou vzniknou problémy s hybností poloviny těla, pravděpodobně se jedná o mozkovou mrtvici, kterou neodkladně musí řešit lékař.

Poruchy dýchání a dušnost

Zjevné náhlé poruchy dýchání a dušnost mohou být doprovodnými příznaky vážných stavů, jako je například infarkt. I samy o sobě nicméně ohrožují pacienta na životě. Proto volání záchranky a komunikace s operátorem, který poradí, jak postupovat při poskytování první pomoci do příjezdu profesionálů, je zcela jistě na místě.

Léky mohou ohrozit život…

Vážný úraz

Téměř 200 tisíc výjezdů záchranářů se loni týkalo úrazů. Vážné zranění, ale i silné krvácení či cizí těleso v partiích, jako je trup, břicho nebo stehna, jsou důvody, proč okamžitě vytočit tísňovou linku 155.

Patří sem také rozsáhlé popálení či poleptání, nebo akutní otrava při požití nebezpečných léků či chemikálií. Také pokud máte podezření na otravu jedovatými houbami.

Vážný úraz může způsobit i pád. Záleží na výšce i poloze při dopadu. Důsledkem mohou být „v lepším případě“ zlomeniny kostí končetin či hrudníku. Úraz se ale může projevovat i skrytě – třeba vnitřním krvácením nebo poškozením orgánů. Proto je vhodné, aby člověka následně po pádu zkontroloval opět lékař, i když se bezprostředně poté cítí postižený relativně dobře.

Náhlé zhoršení stavu u chronicky nemocných

I náhlé zhoršení stavu u chronicky nemocných pacientů je impuls k vytočení tísňové linky. Nezřídka se do takové situace mohou dostat například pacienti s cukrovkou. „V běžné praxi zdravotnické záchranné služby se v těchto případech setkáváme především s náhlým poklesem cukru v krvi, tzv.

hypoglykemií a následnými kolapsy, které mohou vyústit až v tzv. hypoglykemické kóma. Jde o život ohrožující stav, jehož zákeřnost spočívá mimo jiné v tom, že kolemjdoucí mohou příznaky považovat například pouze za opilost a postiženému nepomohou,“ varuje Jana Poštová.

Minimálně kontaktování operátorů na lince 155 je na místě, s největší pravděpodobností za pacientem i přijedou.

>> Kolikrát za rok vyjíždí záchranka k akutnímu případu? Jak často k dětem a kolik lidí ošetří po úrazu? To a další fakta o činnosti českých záchranářů ve videu:

VELKÉ ZPRÁVY: Videofakta – Záchranná služba v Česku

Stavy, které není nutné řešit záchrankou

Sanitní vozy nevyjíždějí například k běžným virovým či bakteriálním onemocněním (viróza, chřipka, angína a podobně) a dalším běžným nemocem, které mají v kompetenci praktičtí lékaři. Ani při dlouhodobě trvajících obtížích bez neobvyklého náhlého zhoršení byste záchranku volat neměli.

Ale jak už bylo uvedeno výše, nejste-li si jisti a máte velký strach v případě akutních potíží, jestli to nemůže být vážné (vysoká horečka, silná nevolnost, odteklá plodová voda v těhotenství a podobně), nebojte se zavolat – ať už na kontaktní telefon pohotovostní služby nebo rovnou záchranky. Zvlášť v případě, kdy se sami nedokážete kvůli zdravotnímu stavu ani nikam dopravit, nebo nemáte řidičák či auto, abyste postiženého rychle odvezli do nemocnice.

Ivana Kropáčková; s využitím informací z webů Zdravotnických záchranných služeb ČR

Nevolat 155 ze strachu před koronavirem je rizikové, říká šéf záchranky

„Situace je nyní skutečně náročnější, než tomu bylo v první vlně,“ potvrzuje ředitel Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje Jiří Smetana s tím, že je víc než kdy jindy zapotřebí chránit sebe i záchranáře. 

„Naši zaměstnanci jsou sice vybaveni ochrannými pomůckami, přesto by měl mít pacient, ale i další členové v domácnosti, přes nos a ústa roušku. Zároveň sdělujte operátorce na tísňové lince 155 fakta a pravdivé informace.

Je to zásadní pro rozhodování o vysílání výjezdových skupin, ale také pro práci samotných záchranářů,“ prosí ředitel a dodává: „V případě akutních potíží je třeba zavolat vždy a to co nejdříve, koronavirus k nim však nemusí nutně patřit.“

Takzvaně covidový je v posledních dnech každý třetí výjezd záchranářů. Za jedinou hodinu pak celorepublikově zasahují záchranáři ve 130 případech a za den ošetří ke třem tisícům pacientů. Toto číslo se ale neustále zvyšuje. Když se navíc jedná o ty s podezřením na onemocnění covid-19, je sanitka ještě další hodinu nepoužitelná, protože je zapotřebí interiér vozidla dezinfikovat. 

I proto ředitel karlovarské záchranky vysvětluje, že je nutné příznaky onemocnění pečlivě sledovat a volat jen tehdy, kdy je to skutečně akutní.

Mezi základní příznaky virové infekce, koronavirus v tom není výjimkou, patří podle Jiřího Smetany zvýšená teplota, případně horečka, bolesti kloubů a svalů, celková únava, bolesti hlavy, suchý kašel, případně záchvaty kašle. U koronaviru se navíc popisuje ztráta čichu a chuti.

„Tyto potíže ale nejsou důvodem k tomu volat si záchranku, nejsou ani důvodem k hospitalizaci,“ upozorňuje Jiří Smetana s tím, že je ale nutné kontaktovat svého praktického lékaře a vyřešit s ním testování, karanténu nebo izolaci.

„Léčba pak většinou probíhá doma a je pouze podpůrná. U virových infekcí včetně koronaviru či chřipky totiž v drtivé většině specifickou léčbu neznáme. Takže nezbude než domácí klidový režim, zvýšený přísun tekutin, vitaminů C a D, případně léky na snížení horečky a na potlačení nočních záchvatů kašle. Detaily se rovněž nebojte probrat s praktickým lékařem,“ upozorňuje Smetana.

Hlídat je třeba dýchání nebo bolesti na hrudi

Na druhou stranu nastávají v posledních dnech ve zvýšené míře i situace, kdy je naopak třeba záchranku volat neprodleně. Je to podle ředitele karlovarských záchranářů tehdy, když nemůže nemocný dýchat, je to pro něj velmi namáhavé, případně má bolesti na hrudi.

„Volejte i tehdy, když přetrvává horečka nad 39 stupňů a je spojená s dehydratací nebo poruchami vědomí. Pak nemá smysl vyčkávat a je třeba kontaktovat operátorku na lince 155 a zajistit nasazení intenzivní péče,“ dodává Smetana s tím, že je podle něj zároveň nutné zbavit se strachu, který teď většina lidí kvůli koronaviru prožívá.

„Rozhodnutí nevolat na linku 155 ze strachu před koronavirem je rozhodnutí rizikové a velmi nebezpečné. Jen onkologické choroby zabijí každý rok v republice přes 25 tisíc lidí a kardiovaskulární choroby dvakrát tolik,“ upozorňuje Smetana.

Že je nutné zavolat si v případě akutních potíží pomoc, tvrdí i lékaři v nemocnicích. Ve stejné míře jako dřív se totiž vyskytují srdeční infarkty, mozkové mrtvice, úrazy, astmatické záchvaty, epilepsie a mnoho dalších chorob. Navíc lze v současné situaci očekávat nárůst psychických potíží, panických atak a depresí.

„Doporučil bych tedy nesledovat tolik počty nakažených a mrtvých. Přibývá lidí, kteří mají pocit, že infekce koronavirem je rozsudkem smrti, v lepším případě dlouhodobých následků. Co na tom, že jsou to nyní jen spekulace a úvahy vědců, které ještě nikdo neprokázal a že tyto vlastnosti vykazuje kdejaká virová infekce,“ uzavírá Jiří Smetana.

První pomoc – volání na záchrannou službu

Aktivita obsahuje život ohrožující stavy. Účastník si vyzkouší přivolat záchrannou službu a uvést základní informace, naučí se pracovat s aplikací Záchranka.

Výchovný cíl:  Účastníci zrekonstruují správný telefonát na záchrannou službu. Účastníci dokáží pracovat s aplikací Záchranka. Doba trvání 30-60 minut Doba na přípravu 15-30 minut Místo konání Místnost Louka Les Město Hřiště Velikost skupiny Družina/oddíl/třída (4-50) Psychická náročnost 3 Fyzická náročnost 1 Věk skupiny Mladší skauti a skautky Starší skauti a skautky Mladší roveři a rangers Střední škola

Budete mít zájem:  Jablečny Ocet A Zdravi?
ČÁST PROGRAMU FORMA METODA OBSAH
1
  • SKUPINOVÁ 
  • 2 min
  • „ÚVOD“
VYSVĚTLOVÁNÍ Vedoucí uvede téma, proč je důležité umět volat na záchrannou službu: „Dnes se budeme věnovat volání na záchrannou službu, a to jak přímo, tak i přes aplikaci Záchranka. Zavolání záchranky je mnohdy tou nejdůležitější pomocí, kterou zraněnému poskytneme.“
2
  1. TÝMOVÁ 
  2. 10 minut
  3. „KDY JDE O ŽIVOT“
DIDAKTICKÁ HRA  DISKUZNÍ Účastníci se rozdělí do skupin po čtyřech, dostanou papír a tužku a mají přesně 2 minuty na sepsání co nejvíce stavů, které vyžadují přivolání záchranné služby.  Po 2 minutách se seznamy čtou – skupiny se střídají, každá vždy přečte jeden stav, ostatní účastníci a vedoucí rozhodnou, zda je přivolání záchranky v tomto stavu na místě. Pokud ano, má skupina bod. 
3
  • SKUPINOVÁ
  • 10 minut
  • „NAHRÁVKA“
INSCENAČNÍ Před puštěním nahrávky se vedoucí účastníků zeptá:

  • Volal již někdo z vás na záchrannou službu? 
  • Jak to probíhalo? Překvapilo vás na tom něco? 

Puštění první nahrávky, ve které je volání na záchrannou službu: ZDE. Před druhou nahrávkou vedoucí uvede, že účastníci uslyší volat manžela, kterému zkolabovala doma žena. Muž je ve velkém stresu a komunikace není jednoduchá. Operátorka musí nejdříve zjistit adresu či popis místa, kde se událost stala, což se jí daří. Předem prozradíme, že událost měla dobrý konec a žena přežila, podařilo se dovolat sousedům, kteří poskytli první pomoc.  Puštění druhé nahrávky: ZDE. Po vyslechnutí i druhé nahrávky položíme účastníkům dotazy: 

  • Co bylo velkým problémem? Proč? (odložení telefonu – operátorka nemohla radit, co dělat… roli hrál stres a strach manžela)
  • Co bylo naopak dobré a zachránilo paní život? (zjištění adresy jako prvního údaje – kdyby operátorka nejdřív zjišťovala stav pacientky a došlo by k odložení telefonu, nevěděla by, kam posádku vyslat)
  • Je složité volat na záchranku? Pokud ano, proč? (stres, nervozita, strach…)
  • Co je při volání důležité? (poslouchat operátorku, komunikovat s ní, odpovídat na dotazy, neodložit telefon/neskončit hovor dřív, než ho ukončí operátorka)
4
  1. PRÁCE VE DVOJICÍCH
  2. „NÁCVIK TELEFONOVÁNÍ“
  3. 10 minut
DIDAKTICKÁ HRA Účastníci se rozdělí do dvojic a každá dvojice si k sobě sedne zády.  Jeden hraje dispečera, druhý volajícího. Úkolem dispečera je zjistit odpovědi na všechny otázky, které má vytištěné na papíře (příloha č. 1),

  • 4.1.2_První pomoc_Volání na záchrannou službu_příloha č. 1.pdf

volající hraje mírně (!) vystresovaného, není schopen informace sám uvést, ale na dotaz vždy pravdivě odpoví. Po ukončení volání se vedoucí zeptá, co dispečeři zjistili. Ověřuje, zda zjistili všechny potřebné informace.

5 PRÁCE PO TVOJICÍCH 11 minut DOVEDNOSTNĚ PRAKTICKÁ Účastníci se rozdělí do skupin po třech. Je důležité, aby v každé skupině byl alespoň jeden mobilní telefon, na který si (ideálně ještě před začátkem aktivity) účastník nainstaluje aplikaci Záchranka. V první fázi dostanou skupiny tři otázky a snaží se co nejrychleji dohledat odpověď pomocí aplikace Záchranka ve svém telefonu.

  • Proč je výhodné volat záchrannou službu přes aplikaci Záchranka? 
  • Kam se dovolám, když volám skrz aplikaci? 
  • Jak dlouho musím držet červené tlačítko, aby telefon začal volat na záchranku?

Když mají hotovo, odpovědi přečtou a téma shrneme.  Dále dáváme účastníkům úkoly/otázky, a každý se snaží co nejrychleji otázku zodpovědět s použitím mobilu ve skupině a aplikace: 

  • Jak daleko (a kde) je nejbližší AED – automatický externí defibrilátor? 
  • Jaké je tísňové číslo na Horskou službu? 
  • Jaké jsou rizikové skupiny lidí, u kterých je vyšší pravděpodobnost postižení cévní mozkovou příhodou – mrtvicí? 
  • Kde je nejbližší pohotovost pro děti? 
  • Jaké jsou souřadnice místa, kde se nalézáme? 

Nakonec zkontrolujeme všem, že mají aplikaci přepnutou do testovacího režimu (!), a vyzveme účastníky, aby si vyzkoušeli aplikaci použít. 

6
  • SKUPINOVÁ
  • 2 minuty
  • „SHRNUTÍ“
DISKUZNÍ Účastníci si hromadně odpoví na otázku: Jaký je závěr z dnešního tématu?

Během této aktivity dochází k rozvíjení kompetence k řešení problémů:Při řešení problému účastník aplikuje získané vědomosti a dovednosti.

Postupuje systematicky při řešení problému, hodnotí dosažení dílčích cílů a stanovuje další.

PROGRAMU FORMA METODA METODICKÉ POZNÁMKY
1
  1. SKUPINOVÁ 
  2. 2 min
  3. „ÚVOD“
VYSVĚTLOVÁNÍ
2
  • TÝMOVÁ 
  • 10 minut
  • „KDY JDE O ŽIVOT“
DIDAKTICKÁ HRA DISKUZNÍ Příklady stavů, kdy je nutné volat záchrannou službu: 

  • Bezvědomí, opakovaná ztráta vědomí
  • Masivní krvácení
  • Pád z velké výšky
  • Autonehoda, vážný úraz
  • Náhle vzniklé problémy s dýcháním, dušnost i v klidu
  • Bolest na hrudi
  • Náhle vzniklé ochrnutí ruky, nohy či poloviny obličeje
  • Náhle vzniklé divné chování – např. nesrozumitelná řeč, divná agresivita/letargie
  • Úraz hlavy, po kterém má zraněný poruchu krátkodobé paměti, chová se divně nebo mu teče krev z nosu/ucha

Už víme, při kterých stavech je zavolání záchranky zcela na místě. Nyní se pojďme podívat na to, jak by telefonát měl (a neměl) probíhat. 

3
  1. SKUPINOVÁ
  2. 10 minut
  3. „NAHRÁVKA“
INSCENAČNÍ
  • Poslech telefonních hovorů na záchrannou službu účastníkům ukazuje, jak takový hovor může vypadat, co je důležité a co jej může komplikovat. 
  • Poslech nahrávek může být pro účastníky velmi emotivní, upozorněte je na to dopředu a v případě, že máte ve skupině účastníka, o kterém víte, že by to u něj mohlo vyvolat nepříjemné vzpomínky, nabídněte mu, že se nemusí této aktivity účastnit. 
  • V případě, že se ve skupině objeví někdo, kdo má takovou situaci již za sebou, zeptáme se, zda chce hovor poslouchat. 
  • Poznámky pro vedoucího k samotným nahrávkám:

První nahrávka je emočně méně zatížená než ty, co budou následovat, proto ji doporučujeme pustit jako první. Důvodem pouštění je to, že volání záchranky není nic extrémně složitého a jde zvládnout. V krátké diskuzi po vyslechnutí nahrávky se dotkneme toho, co bylo pro operátorku zásadní – zjistit přesné místo nehody. U druhé nahrávky je pro psychické bezpečí důležité popsat, o co půjde a sdělit, že vše dobře zkončí Závěr: Zeptejte se účastníků, zda chtějí k nahrávce cokoliv říci (i mimo téma diskuze). Dále shrňte, že být u volání na záchranku ve stresu je normální, ale že je potřeba se tím nenechat ovládnout a odpovídat na to, na co se operátorka ptá. 

4
  1. PRÁCE VE DVOJICÍCH
  2. 10 minut
  3. „NÁCVIK TELEFONOVÁNÍ“
DIDAKTICKÁ HRA Ideálně dvojice vytvoříme náhodně, aby spolu nebyli ti, co se nejlépe znají.  správné zjištění dispečerů: Shrneme, že zásadní je zjištění, KDE se poraněný nalézá, a dále dispečer zjišťuje, v jakém je stavu vědomí (reaguje, odpovídá, nereaguje – je v bezvědomí…), co má za zranění a jak je vážné, a jakým mechanismem úrazu prošel (pád – z jak velké výšky atd.), zda je zraněný jeden, nebo je jich více. Podle toho dispečer vyhodnotí, zda záchranku vyšle, případně zda vyšle vůz s doktorem, více vozů, i policii/hasiče atd.  Radou pro volajícího by mělo být zhruba toto:  Se zraněným nehýbejte, pokud máte čím, zkuste ho přikrýt (bundou či dekou) a stále kontrolujte, že reaguje. Sanitka je na cestě, pokud by se cokoli změnilo – např. přestal komunikovat a reagovat, zavolejte znovu. 
5 PRÁCE PO TVOJICÍCH 11 minut DOVEDNOSTNĚ PRAKTICKÁ Ideálně, aby každý (nebo alespoň 1 do skupiny) měl k dispozici chytrý telefon se staženou aplikací Záchranka. Aplikaci je vhodné stáhnout ještě před aktivitou, a to v dosahu wi-fi. Všichni účastníci by si ji měli přepnout do testovacího režimu, aby nedošlo doopravdy k volání na ZZS. Odpovědi k vyhledávání v aplikaci Záchranka: 

  • Aplikace Záchranka zároveň s vytočením čísla 155 odešle operátorovi zprávu s vaší polohou, a tím výrazně usnadní hledání zraněného. 
  • Dovolám se na číslo 155, tedy na záchrannou službu.
  • 3 vteřiny

Poznámka pro vedoucího: Doporučujeme, aby si vedoucí programu aplikaci předem prošel, prostudoval, a v testovacím režimu zkusil použít.  Testovací režim se zapíná v levém horním rohu, aplikace po přepnutí do testovacího režimu změní barvu na oranžovou. I v testovacím režimu vytáčí telefon hovor, ve kterém vás hlas automatu ujistí, že máte aplikaci správně nastavenou. Závěr: Poté, co si každý účastník vyzkouší, jak zavolat na 155 pomocí aplikace, zdůrazněte, že je vhodné, aby si aplikaci nechali nainstalovanou, protože nikdy neví, kdy ji mohou potřebovat, a že největší výhoda této aplikace je v tom, že sama aplikace Záchranka aktivně odesílá jejich polohu. 

6
  • SKUPINOVÁ
  • 2 minuty
  • „SHRNUTÍ“
DISKUZNÍ Shrnutí na závěr: Nebojte se volat na záchrannou službu, pokud máte pocit, že to je potřeba. Volejte číslo 155, poslouchejte dispečera a odpovídejte na dotazy. Nezavěšujte jako první!

Doporučujeme, aby aktivitu vedl držitel kvalifikace Zdravotník zotavovacích akcí a vyšší.

Vedoucí bez této kvalifikace může aktivitu realizovat také, ale pro svou sebejistotu v tématu je vhodné si nastudovat:

  • Důvody, proč pacienta v závažném stavu nikdy nevozíme do nemocnice vlastními silami
  • Výhoda volání 155 proti 112
  • Znalost existence a fungování aplikace Záchranka
  • Metodika Volání tísňové linky: ZDE

nebo lze nastudovat v knize:

  • ŠTĚPÁNEK, Karel a Jiří BÍLEK, Robert PLESKOT. První pomoc zážitkem. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 9788025125649.

Metodika této aktivity byla zpracována ve spolupráci se ZDrSEM – první pomoc zážitkem z. s.

ŠTĚPÁNEK, Karel a Jiří BÍLEK, Robert PLESKOT. První pomoc zážitkem. Brno: Computer Press, 2009. ISBN 9788025125649.

Záznam hovoru s 11 letou volající  ⦍online⦎. Webová stránka Zdravotnická záchranná služba hl. města Prahy ⦍cit. 30. 6. 2020⦎. Dostupné z: https://www.zzshmp.cz/aktuality/zaznam-hovoru-s-11-letou-volajici/ 

01 Lenko dejchej ⦍online⦎. Webová stránka Pomoc ⦍cit. 30. 6. 2020⦎. Dostupné z: http://www.ppomoc.cz/nahravky-155/01-lenko/

  1. ZPĚT NA SEZNAM AKTIVIT
  2. ZPĚT NA WEB PROJEKTU: skautingproskoly.cz

 Tato aktivita je vytvořena v rámci projektu Skauting pro školy a je právě pilotována ve skautských oddílech. Zkus ji se svým oddílem nebo se svou třídou i ty a dej nám zpětnou vazbu.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector