Poslanci schválili vládní novelu zákona o potravinách, podle níž má být od příštího roku ve větších supermarketech 55 procent potravin z Česka. Na novele vydělá skrze svůj Agrofert premiér Andrej Babiš osobně.
Ke schválené novele si redakce Neovlivní.cz nechala zpracovat právní analýzu od Anny Břenkové z kanceláře GHS Legal. Ta upozorňuje především na porušení pravidel Evropské unie, podle nichž jsou kvóty na české potraviny jsou na vnitřním trhu nepřípustné.
“Nynější koronavirová pandemie ukázala, jak důležitá je soběstačnost státu v klíčových oblastech nutných pro chod země. Schopnost, resp. snaha státu zajistit pro obyvatelstvo dostatek potravin, je bezesporu logická a úctyhodná. Podle předkladatelů návrhu je potravinová soběstačnost cílem, který stál na počátku návrhu.
Na druhou stranu během pandemie to byli právě výrobci potravin i obchodníci, kteří dokázali saturovat trh bez větších problémů, především díky bezchybně a dlouhodobě fungujícím obchodním vztahům mezi všemi zainteresovanými subjekty napříč Evropou, a to navzdory restrikcím, které platily prakticky na celém kontinentu.
Výpadek jednoho dodavatele tak byli schopni prakticky okamžitě nahradit.
Tím, kdo na novele vydělá, je premiér a jeho potravinářská divize Agrofertu. Ilustrace Shutterstock
Je trochu s podivem, že pokud se v Čechách stala symbolem „nedostatku“ taková komodita jako droždí, že stát cítí potřebu řešit právě potraviny, když jsme všichni mohli vidět, že jiné segmenty „státního zájmu“ fungovaly zcela mimo běžný systém a doslova s vypětím všech sil.
Ve světle těchto argumentů zvažme i další okolnosti, které tato změna přináší, a zaměřme se i na samu o sobě problematickou definici „české potraviny“.
V obchodně provázané Evropě, s volným tokem zboží-surovin, kdy mnohdy jediným kritériem je dodavatelská cena, eventuelně rychlost dodání, bude už sama specifikace tohoto termínu tvrdý oříšek.
Česko není soběstačné, a zákon jeho soběstačnost nezajistí
Potravinová soběstačnost je krásná představa. Půjdete do obchodu a místo španělského česneku, cibule z Nového Zélandu či argentinského hovězí si koupíte zeleninu z nedaleké farmy, hovězí od místního řezníka a moravské červené.
Otázka je, co nám v tom brání? Možná právě to, že Česká republika není tak úplně soběstačná, možná také to, že pro mnoho českých zákazníků je nejdůležitějším kritériem stále cena finálního produktu.
Faktem je, že v mnoha komoditách by Česko ani nedokázalo poptávku pokrýt – tak je tomu například u vepřového, ve které jsme se soběstačností dle ČSÚ na 46 %, u drůbežího na 54 %.
Poptávku po ovoci a zelenině by čeští farmáři byli schopni pokrýt pouze po dobu několika měsíců v roce, kojenecké výživy se v ČR nevyrábí vůbec. Naopak mléka vyprodukujeme o pětinu víc, než kolik ho Češi zkonzumují. Kapitola sama o sobě je sezónní zboží. Co když bude neúrodný rok, sucho či mrazy, které zlikvidují ovocné sady?
Je také třeba zmínit, že Česká republika je především exportní ekonomikou. A v případě, že bychom zákonem omezili dovoz potravin na 15 %, je jen otázkou času, než by na tento krok zareagovaly recipročně ostatní státy. Místo exportní ekonomiky by nám tak zbyly jen oči pro pláč a také ta pětina mléka.
Vraťme se ale zpátky k samotnému návrhu. Vyvstává především otázka, co bychom na pultě v obchodech tedy mohli najít. Není totiž úplně jasné, co přesně lze považovat za české. Podle důvodové zprávy k zákonu o potravinách lze za českou potravinu považovat dvě kategorie potravin.
„První kategorií jsou nezpracované potraviny a mléko a vinařské produkty, pokud 100 % složek celkové hmotnosti pochází z České republiky a prvovýroba, porážka zvířat a všechny fáze výroby proběhly na území České republiky.
Druhou kategorií jsou ostatní potraviny (kromě nezpracovaných potravin a mléka a vinařských produktů), pokud součet hmotnosti složek pocházejících z České republiky tvoří nejméně 75 % celkové hmotnosti všech složek stanovené v okamžiku jejich použití při výrobě potraviny (jiné než nezpracované nebo mléka) a výroba potraviny proběhla na území České republiky.
“ Dle Tomáše Prouzy, prezidenta svazu obchodu a cestovního ruchu v České republice „není aktuálně v portfoliu mnoha tuzemských velkých potravinářských firem ani jeden produkt, který splňuje definici „české potraviny“ podle zákona.
Dle předkladatelky návrhu má vzniknout prováděcí vyhláška, která by garantovala, že z pozměňovacího návrhu budou vyloučeny specializované prodejny s mezinárodními potravinami.
Vyloučeno má být také zboží, které se v ČR vyprodukovat nedá jako jsou kiwi, banány či mořské plody. Taková vyhláška však v současné době neexistuje, přesné parametry jsou tedy ve hvězdách.
Je však prakticky nevyhnutelné, že by součástí vyhlášky musel být dlouhý seznam výjimek.
Jisté však je, že omezením nabídky v tuzemských obchodech dojde ke snížení konkurence i kvality, nárustu cen a menšímu výběru. Doplatí na to tak pouze a jenom český zákazník. Podpora lokální produkce je samozřejmě chvályhodná, ale tato cesta k ní není úplně šťastná.
Problémy českého zemědělství toto legislativní dílo nevyřeší.
Dle Pavla Březiny, předsedy Asociace českého tradičního obchodu, “koupě domácích produktů znamená podporu lokálních producentů, čímž by došlo ke zlepšení potravinové soběstačnosti při vyloučení snížení konkurence, zhoršení kvality a zvýšení cen“.
Nezanedbatelným aspektem pozměňovacího návrhu je také to, že na dodržování tohoto autoritativního omezení by musel dohlížet masivní byrokratický aparát, vyžadující stovky zaměstnanců, kteří by kontrolovali, zda řetězce opravdu prodávají jen to, co mohou. Nehledě na další administrativní zátěž obchodníků či výrobců, kteří by museli složitě dokládat původ zboží a surovin.
Porušení pravidel EU
Předkladatelé pozměňovacího návrhu také možná pozapomněli, že jsme součástí evropského prostoru, kde je zaveden jednotný trh – platí tedy volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.
Pozměňovací návrh tak naráží na čl.
34 Smlouvy o fungování Evropské Unie (dále jen „SFEU“), který jasně stanoví, že „množstevní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, jsou mezi členskými státy zakázána.
Dle Evropského parlamentu „účinná hospodářská soutěž umožňuje podnikům soutěžit za rovných podmínek ve všech členských státech, ale zároveň na ně vyvíjí tlak, aby se neustále snažily spotřebitelům nabízet co nejlepší produkty za co nejlepší ceny“.
Omezováním svobody maloobchodníků rozhodovat o svém sortimentu a přizpůsobit svůj dodavatelský řetězec tento návrh porušuje i čl. 49 SFEU, který definuje svobodu usazování a svobody poskytování služeb v rámci EU. V tomto duchu také Hospodářská komora označila záměr návrhu za nepřípustný zásah do podnikání.
Odrazujícím příkladem může být i nedávná snaha Bulharska či Rumunska o podobné omezení obchodu. Rumunsku, které maloobchodním prodejcům uložilo povinnost pořizovat nejméně 51 % potravin od lokálních producentů, již Evropská Komise pohrozila s tím, že se jedná o porušení pravidel hospodářské soutěže. Vzhledem k hrozícímu řízení před Soudním Dvorem EU Rumunsko tuto povinnost zrušilo.
Bulharsko zase v reakci na COVID-19 po řetězcích supermarketů požadovalo, aby vyčlenilo „dostatečný“ prostor pro lokální produkty, které musí jasně hlásat, že výrobky umístěné v těchto regálech pochází od lokálních producentů s cílem omezit narušení způsobené pandemií u výrobců potravin v zemi a zakotvilo kvóty pro „cizí potraviny“. I v tomto případě Evropská Komise nelenila a notifikovala bulharské úřady, že tento zákon omezuje volný pohyb zboží a diskriminuje tak výrobce dováženého zboží.
Proti tomuto návrhu se postavila řada poslanců, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, Hospodářská komora, ale i samy obchodní řetězce, a dokonce i mnozí prvovýrobci, tedy de facto organizace a sdružení, která zastupují a vyjadřují přesvědčení těch, kteří se v tomto prostředí profesně pohybují, znají jeho specifika i problémy a především vědí, že představa, že s přijetím zákona začnou čeští farmáři a zemědělci produkovat mnohem více „českých kvalitních“ potravin, je mylná. K tomu nám jednoduše chybí podmínky i lidské zdroje.
Do hry také vstupuje systém různých evropských zemědělských dotací i subvencí jednotlivých zemí EU, který do značné míry trh s potravinami deformuje a celou situaci na trhu s potravinami znepřehledňuje.
Pozměňovací návrh, je-li jeho primárním cílem opravdu snaha o blaho českých pěstitelů, výrobců i spotřebitelů a s ním ruku v ruce jdoucí zvýšení potravinové soběstačnosti, je z výše uvedených důvodů nešťastný a přináší spíše mnoho závažných otázek, kdo ve skutečnosti z jejího uvedení do praxe bude profitovat .
V ještě horším případě se ze strany předkladatelů jedná o nepochopitelnou snahu destruovat fungující systém a vrátit čas do doby, kterou vrátit dost dobře nejde a kde, jak všichni víme, toho fungovalo opravdu málo.
Stát nemá být tím, kdo pomocí příkazů, zákazů a omezení určuje lidem od koho, co a kde mají nakupovat.
Stát by měl být naopak tím, kdo lidem vysvětlí, proč je dobré nakupovat domácí výrobky a vhodnými nástroji je k tomu motivovat.
Nákupem lokálních produktů zákazník nejenom podpoří domácí produkci, sníží uhlíkovou stopu, ale také přispěje k přirozenému posílení potravinové soběstačnosti státu, což je národním zájmem, tedy zájmem nás všech.”
Mgr. Anna Břenková, GHS Legal
Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com
Text vznikl za podpory Nadačního fondu rodiny Orlických
Rozhovor: Naši zákazníci na brexitu spíše vydělají, říká šéf českého Tesco
Z politických a hlavně ekonomických změn, jež přinese odchod Velké Británie z Evropské unie, mají strach státy i firmy. Tuzemské podniky se většinou obávají zavedení cel na hranicích či kolísavé libry.
To ale není případ britského řetězce Tesco, který má v Česku 190 prodejen.
Podle Matta Simistera, jenž šéfuje této obchodní síti v tuzemsku, by brexit pro české prodejny neměl znamenat žádnou změnu.
„Brexit je výzvou pro naše kolegy ve Velké Británii, kam se až polovina produktů dováží. Dovoz do Česka z Británie ale nebude problém.
Zřejmě pro nás bude díky kurzu levnější importovat některé produkty pod značkou Finest, takže naši zákazníci na tom spíš vydělají,“ říká Simister, který řídí Tesco i na Slovensku, v Maďarsku a Polsku.
Finest je privátní značka, pod kterou Tesco prodává prémiové potraviny, mezi nimi například uzeniny, džemy či víno. Právě tuto značku chce Simister v Česku posilovat. „Lidé mají více peněz, chtějí lepší kvalitu a v tom chceme růst,“ uvádí.
Řetězec ale rozšiřuje i své další značky. Nově nabízí třeba více čerstvých sendvičů, salátů nebo hotových jídel. Kvůli tomu firma také postavila továrnu v Polsku, kde se část těchto potravin vyrábí.
Větší důraz Tesco klade i na čerstvé potraviny, jako je ovoce, zelenina či pečivo. V rámci úprav v prodejnách, které společnost v poslední době prodělala, zabírají tyto potraviny vůči ostatnímu zboží nejvíce místa.
V obchodech jsou nyní také širší uličky a zboží je umístěné jinde kvůli vzájemné návaznosti.
Změny v prodejnách Tesco proběhly v celé Evropě a byly podle Simistera především reakcí na trendy a změny v maloobchodě. Kvůli rostoucímu zájmu o nakupování na internetu lidé podle něj očekávají od prodejen něco jiného a změnily se i jejich návyky. „Chtějí nakupovat v kompaktním prostoru, nechtějí obchod se vším možným a nechtějí v něm bloudit,“ míní. Jen ve střední Evropě firma zmenšila 500 obchodů, průměrně se jejich plocha snížila o 14 procent. Zároveň si společnost určila v každé zemi formáty, které jsou pro ni prioritní. V Česku to jsou hypermarkety, supermarkety, malé prodejny Tesco Expres, e-shop a kompaktní hypermarkety. To jsou zmenšené hypermarkety, které nyní nabízejí více potravin a méně ostatního zboží, zbytek původní plochy prodejny nyní Tesco pronajímá jiným firmám. „Změna podoby prodejen byla bolestivá, ale z dlouhodobého hlediska správná. Nyní lépe využíváme prostor, lépe pracujeme s rozložením produktů, náš provoz je jednodušší a celkově máme lepší ekonomický model,“ vysvětluje Simister. Ve změně prodejen vidí budoucnost. „Navenek to vypadá, že se stahujeme – zmenšujeme prodejny, prodáváme nemovitosti, ale my se na to díváme tak, že trh se mění a budoucnost není v obrovských obchodech se vším.“
Na změny v prodejnách, ale i do technologií Tesco loni ve střední Evropě dalo 120 milionů eur (přes tři miliardy korun). Velká část šla právě do české části byznysu. „Absolutně a kategoricky odmítáme spekulace o prodeji českého Tesco.
Jsme tady ziskoví, fungujeme zde více než 20 let, pracuje pro nás více než 10 tisíc kolegů, investujeme tady, platíme daně. Chceme tady zůstat,“ prohlašuje Simister. Tesco mělo v Česku ve finančním roce 2018/2019 obrat více než 44,5 miliardy korun, zisk se meziročně zdvojnásobil na 2,5 miliardy Kč.
V tuzemsku patří spolu s Kauflandem, Albertem, Penny či Billou k největším obchodním řetězcům. A podobně kategoricky Simister hovoří i o polské části portfolia, které je jedním z největších trhů v rámci celé skupiny Tesco.
Firma je tam ale dlouhodobě ztrátová, navíc se v Polsku nyní změnil trh – v zemi se například zavedl zákaz prodeje v neděli a zvýšil se prodej zboží ve slevách. Tesco se tak zaměřilo pouze na dva formáty, a to supermarkety a kompaktní hypermarkety. Loni tam zavřelo nebo prodalo kolem 66 prodejen a zřejmě to není konečné číslo.
Nyní má společnost v Polsku 343 prodejen, v Maďarsku 203 a na Slovensku 150. V Česku navíc provozuje franšízu Žabka, což je 107 obchodů. K tomu, že šéf celé skupiny Tesco Dave Lewis nedávno oznámil, že na konci tohoto finančního roku odstoupí, se Simister staví s trochou nostalgie. „Je dobrý šéf. Dokázal obrátit naši firmu k dobrým výsledkům a zefektivnil ji,“ míní.
Lewis do společnosti nastoupil před pěti lety, kdy se Tesco potýkalo s následky účetního skandálu britské části skupiny. V následujícím roce se firma propadla do ztráty 6,4 miliardy liber (kolem 190 miliard korun).
Lewis ale čísla dokázal zvednout, v letošním prvním pololetí mělo Tesco zisk 1,4 miliardy liber. Podle Simistera začalo Tesco pod Lewisem měnit svůj byznys k lepšímu – odklonilo se od podnikání založeného na neustálém otevírání nových prodejen a zlepšilo firemní kulturu.
Díky tomu je podle něj společnost flexibilnější a konkurenceschopnější.
Zdroj: Hospodářské noviny
Zrušení písemných pravidel a další změny
- systém kategorizace práce pro jednotlivé faktory pracovního prostředí,
- definice rizikové práce a rizikového faktoru pracovních podmínek,
- podmínky nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými směsmi,
- podmínky provádění úředních kontrol u provozovatelů potravinářských podniků poskytujících stravovací služby a v oblasti výroby a použití materiálů a předmětů určených pro styk s potravinami,
- požadavky na kvalitu vody v přírodních koupalištích,
- způsob prokazování skutečného stavu hlukové zátěže v řízeních o umístění stavby,
- požadavky na klinická pracoviště pro poskytování pracovnělékařských služeb a ověřování podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemoci z povolání.
- Zrušení odkazů na „starou“ klasifikaci podle zákona 350/2011 Sb. o chemických látkách a směsích
- Zrušení omezení pro předávání vysoce toxických CHLS (akutní toxicita kategorie 1 nebo 2 podle nařízení CLP) jen pro odborně způsobilé osoby. Nově je jedinou podmínkou pro vysoce toxické CHLS předávání právnické nebo podnikající fyzické osobě (i bez odborné způsobilosti).
- Zrušení povinných písemných pravidel pro vybrané nebezpečné vlastnosti chemických látek. Od 1.5.2020 už jen dobrovolně (jako varianta pro zpřístupnění informací z bezpečnostních listů na pracovišti) a rozhodně bez projednávání s KHS.
- Úprava ustanovení o odborné způsobilosti.
Při oznámení, které práce zařadil zaměstnavatel do kategorie druhé, nově vzniká povinnost k oznámení předložit k tomuto oznámení následující údaje:
- označení práce,
- název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána,
- výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně včetně doby trvání této expozice,
- délku směny; u vícesměnného provozu režim střídání směn,
- počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen,
- opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci.
Dříve tato povinnost platila pouze pro podání návrhu na zařazení prací do kategorie 3 nebo 4, nově tedy i pro kategorii 2.
Zaměstnavatel má nově, dle § 37 možnost, připojit k žádosti nebo oznámení o zařazení prací do kategorií namísto protokolů o měření rizikových faktorů pracovních podmínek, „pouze“ protokol o odborném hodnocení.
To se týká pouze rizikových faktorů fyzické námahy a pracovní polohy. Podmínky odborného hodnocení jsou nově upraveny v § 38. Odborné hodnocení smí provádět pouze držitel autorizace k vyšetření v oboru fyziologie práce.
Použít odborné hodnocení není možné v případě, kdy dochází k vyřazení práce z rizikové kategorie.
Nemoci z povolání a nutnost provádět měření
Nově také zaměstnavateli vzniká povinnost, dle odst.
(3), § 38, v případě, že u něj vznikne nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání a to ve vztahu k rizikovému faktoru fyzické námahy nebo pracovní polohy, předložit do 6 měsíců ode dne uznání nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví pro práci, při níž vznikla nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, protokol o měření uvedeného rizikového faktoru.
Kategorizace prací vs. agentura práce
Vzniká také nový § 40a, který upravuje povinnosti v oblasti kategorizace prací ve vztahu uživatel – agentura práce.Uživatel má nově přímo uloženu povinnost kategorizovat práci zaměstnance agentury práce a této agentuře předat výsledky kategorizace.
V případě, že jde o rizikovou práci, musí uživatel vést evidenci rizikové práce. A po skončení dočasného přidělení zaměstnance agentury práce, předat tuto evidenci agentuře, která ji uchová.
Autor: Ing. Zdeněk Fildán, ENVI GROUP
Senát zřejmě odmítne povinné kvóty na potraviny, podle ODS a STAN jsou nesmyslné
Senátoři ODS budou chtít zákon vrátit zpět do sněmovny s vypuštěním kvót, případně ho zamítnout. „Až budeme zákon o potravinách na senátorském klubu projednávat, budeme řešit otázku, zda je tam i něco dobrého, nebo je špatně celý,“ uvedl předseda senátorského klubu Zdeněk Nytra. Kvóty v novele podle něj ale nesmí zůstat.
Ani předseda ODS Petr Fiala se zavedením kvót nesouhlasí, jsou podle něj proti pravidlům evropského volného trhu a proti zdravému rozumu.
„Schválení povinného podílu prodaných českých potravin v obchodech s plochou větší než 400 metrů čtverečních považují senátoři za paskvil, který povede pouze ke zdražení základního sortimentu,“ řekl šéf senátorského klubu Starostů Petr Holeček.
Sněmovna novelu zákona o potravinách schválila na návrh poslanců SPD ve středu.
Prodejny potravin o ploše nad 400 metrů čtverečních by podle něj musely od příštího roku prodávat minimálně 55 procent stanovených potravin českého původu. Kvóta by měla postupně růst až na 73 procent v roce 2028.
Kvóty se mají týkat potravin, které se dají v České republice vyprodukovat. V mnoha případech ale Česko není soběstačné, jako v případě brokolice nebo vepřového masa.
„Já si myslím, že je to velice důležitý zákon. Jsem přesvědčen, že je to velmi dobrý signál pro naše zemědělce, potravináře, pěstitele a chovatele o tom, že je podporujeme. Je to také velmi dobrý zákon pro naše občany, pro spotřebitele, protože bojuje s dvojí kvalitou potravin,“ řekl ve čtvrteční 90' předseda hospodářského výboru Radim Fiala (SPD).
Dopady zákona mohou být likvidační, tvrdí vinaři
Kvóty na potraviny rozdělily potravinářsko-zemědělskou veřejnost. Agrární komora a Iniciativa zemědělských a potravinářských podniků změnu podporují, naopak proti se staví potravinářská komora, vinařská unie nebo například České sdružení pro značkové výrobky.
Podle ředitele pro programování a strategii Potravinářské komory Miroslava Koberny se stanovená procenta netýkají počtu těchto potravin, nýbrž hmotnosti.
„My tu riskujeme, že v České republice se budou vyrábět pouze komodity levné a těžké. Těmi obchodníci samozřejmě splní tuto kvótu, budou zcela v souladu se zákonem.
A všechny výrobky s vyšší přidanou hodnotou dovezou, a to je jeden z těch důvodů, proč my toto zásadně odmítáme,“ uvedl.
Podle vinařské unie je zákon ve sněmovnou schválené podobě pro domácí trh likvidační. Moravské a české vinice totiž pokrývají tuzemskou spotřebu maximálně ze třetiny, v letech slabých na úrodu i výrazně méně. Ani při nejlepší vůli proto prý není možné vyrobit žádané množství vín výhradně z domácí produkce hroznů.
Na potenciální problémy spojené se zákonem upozorňují také některé obchodní řetězce. Mezi nimi společnost Albert. „Je zapotřebí uvědomit si, že dodavatelé, kteří vyrábí vícesložkové potraviny se pohybují na volném trhu. Velmi často nakupují suroviny v zahraničí a nakupují je tak, že nám nejsou schopni stále garantovat původ té dodáváné potraviny,“ upozornil mluvčí Jiří Mareček.
video
90’ ČT24: Povinný podíl českých potravin v obchodech
„Obáváme se, že tento návrh povede jednoznačně ke zdražování a ke snížení pestrosti nabídky pro zákazníky. Nerozumíme navíc tomu, jak chce stát s vážnou tváří požadovat vyšší povinná procenta českých potravin, než je aktuální procento dostupnosti českých primárních komodit,“ uvedli pro ČT zástupci společnosti Globus.
Jiný názor má firma Penny market. „Podpora českých dodavatelů a výrobků je jedním z pilířů naší činnosti a naší dlouhodobou strategií. Z hlediska sortimentu máme dlouhodobě vysoké zastoupení českých potravin,“ řekl mluvčí Tomáš Kubík.
Zdražení potravin
Podle Svazu obchodu a cestovního ruchu budou mít ze zavedení kvót zisk jen velcí agrobaroni, pro občany se zdraží potraviny. Stanovení povinného podílu českých potravin na pultech podle svazu ohrozí dostupnost potravin jako celku a výrazně sníží výběr.
Kvůli omezení dovozu potravin ze zahraničí by přitom Česko mohlo podle Svazu obchodu a cestovního ruchu očekávat odvetu, která se nemusí týkat jen potravin, ale třeba i automobilů. Svaz zákon nazval lex Agrofert a věří tomu, že ho Senát vrátí. Pokud by jej poslanci přehlasovali, nebude váhat s podáním žaloby k Ústavnímu soudu.
„Jakákoliv regulace tohoto typu vede k omezení soutěže, konkurence mezi dodavateli, a tudíž vede k omezení výběru pro spotřebitele, zvýšení cen a k omezení inovace produktu. To znamená, že jakkoliv lze regulovat, tak tato regulace je k neprospěchu konečných zákazníků,“ řekl právník a bývalý předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS) Robert Neruda.
Agrofert, který je jedničkou zemědělsko-potravinářského sektoru v Česku, ve středu uvedl, že novelu zákona neinicioval. Firmu vlastnil do února 2017 premiér Andrej Babiš (ANO), poté ji převedl do svěřenského fondu kvůli zákonu o střetu zájmů.
Babiš ve středu ve sněmovně nebyl a poslance ANO za přijetí kvót kritizoval. Poslanec ANO Jaroslav Faltýnek ve středu večer v České televizi uvedl, že za přijetí kvót dostal od premiéra vynadáno. Babiš podle něj vystoupil proti zákonu velmi negativně na klubu.
Zákon kritizují země Evropské unie
Schválení kvót je kritizováno také ze strany Evropské unie. Osm členských zemí vyjádřilo už s předstihem, prostřednictvím dopisu předsedovi sněmovního zemědělského výboru Jaroslavu Faltýnkovi (ANO), vůči rozhodnutí sněmovny výhrady. Podle nich půjde o diskriminaci zahraničních výrobků, která je na jednotném unijním trhu nepřípustná.
„Základním pilířem evropské integrace je volný pohyb zboží. A přímo v článku 34 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou zakázána jakákoliv kvantitativní omezení volného pohybu zboží. Toto je podle mého názoru typický příkad takového omezení,“ upozornil advokát Neruda.
Ruský trh potravin: Od obřích krabů po mikiny se samopalem
Zelenina a ovoce vyskládané do pyramid, sýry, maso, krabi v nádržích, různé druhy kávy a čajů, čokoláda v kýčovitých obalech nebo piva světových značek včetně českých. To nabízejí prodejci ve více než čtyřech stovkách stánků Dorogomilovského trhu v Moskvě, na kterém jsou podle provozovatelů nejvyšší ceny za nájem v Rusku.
Na své zboží lákají zákazníky Dorogomilovského trhu nejen ruští obchodníci, ale přicházejí si sem vydělat i lidé ze sousedních zemí. Jako usměvavý Ázerbájdžánec, který se na mě pokouší zamávat klepetem obrovského kraba. „Je zde produkce ze všech států bývalého Sovětského svazu,“ potvrzuje i náměstek generálního ředitele trhu Pavel Gennadijevič Golovackij.
Ve výkladních skříních jsou však také produkty z Evropy. Vedle českého piva Pilsner Urquell nebo německého Wolpertinger i mléčné výrobky, které se do Ruska nesmějí dovážet.
„Sýr President nebo jogurtový nápoj Actimel se v Rusku vyrábějí,“ vysvětluje při pohledu na výlohu česká agrární diplomatka Nikola Hrušková.
Některé evropské firmy podle ní přesunuly výrobu na území federace, aby se vyhnuly embargu na dovoz.
Na dovoz mléka, mléčných výrobků nebo masa a masných výrobků ze zemí Evropské unie do Ruska platí od roku 2014 zákaz, který je každoročně prodlužován.
Nicméně někteří lidé na trhu, kteří si nepřáli být jmenovaní, naznačovali, že zboží pod embargem lze dovézt pod jiným kódovým označením. „Pokud takové způsoby používají, nevím o tom,“ říká k tomu diplomatka.
„Jsme soukromý trh, ale dodržujeme legislativní předpisy,“ dodává Golovackij.
Nabídku musí mít ostatně trh, který doporučuje k návštěvě cestovatelský server TripAdvisor se známkou 3,5 z pěti možných bodů, pestrou. Chodí sem totiž vyřizovat své soukromé nákupy nejen Moskvané, ale nakupují zde ve velkém i moskevské hotely a restaurace. Trh je podle náměstka rozdělený na 346 stánků v maloobchodní zóně a další stovka se nachází v zóně pro velkoobchod.
Zatímco v přízemí jsou potraviny, při výstupu do patra najde zákazník i několik stánků s košíky, obuví nebo oblečením. Nechybějí ani mikiny s různými symboly, třeba s obrysem samopalu. Při pohledu shora je vidět, jak stánkaři využívají každý centimetr své kóje a plní ji zbožím od podlahy až po strop.
Vzhledem k výši nájmů není divu, ceny se pohybují podle provozovatelů trhu od 800 do 1200 eur měsíčně za metr čtvereční (20 až 30 tisíc korun). Najmout sklad stojí 300 až 400 eur za metr čtvereční na měsíc (7 až 10 tisíc korun).
Pro srovnání v hale 22 s nabídkou ovoce a zeleniny v Holešovické tržnici je nájem za stánek podle Pavla Vyhnánka, náměstka pražského primátora pro finance, 6500 korun na měsíc.
„V současné době jsou na Dorogomilovském trhu nejvyšší nájmy v Rusku, vysoké jsou i na evropské poměry,“ říká Golovackij.
Některé stánky tak, patrně kvůli vysokým cenám, zejí prázdnotou. Golovackij to vysvětluje i přísnými pravidly pro hodnocení žádostí nových zájemců. „Smlouva má kolem šedesáti stran,“ sděluje. Provozovatelé rozhodují také o tom, jaká produkce a v jakém množství má být na trhu zastoupena.
Historie Dorogomilovského trhu sahá až do třicátých let minulého století, v letech 1999, dále 2016 až 2017 prošel rekonstrukcí. Inspiraci poskytly podle Golovackého různé evropské trhy, především ten ve španělském Madridu.
Na denní chod Dorogomilovského trhu se můžete podívat zde:
- fotografií