Mozek se učí lépe z papíru než z počítače, říká neurolog

Displeje ničí dětské mozky. Škodí jim už dvě hodiny denně

To, jakým způsobem se v mládí mozek učí, ovlivní jeho schopnost myšlení v dospělosti. Vývoj mozku formují veškeré impulzy, které mu dáváme. Proto je velmi důležité, co se prostřednictvím mozku děje, a to už od útlého věku.

Pro vývoj mozku dítěte je například velmi důležité, zda čte z papíru nebo z obrazovky. „U obou způsobů hrají roli oči, paměť a centra řeči.

Mozek však integruje čtenou informaci mnohem lépe, pokud člověk něco fyzicky drží v ruce, než když čte z počítače,“ říká Martin Stránský, neurolog pražské Polikliniky na Národní.

„Mozek se totiž přirozenou cestou učí lépe z papíru než z počítačového zdroje. Posouvání textu „skrolováním“ je pro něj nepřirozený způsob čtení. Kdežto otáčení stránek rozděluje text do hmatatelných částí, což nám pomáhá zpracovat informace do konkrétních částí pro pochopení či zapamatování,“ vysvětluje Stránský.

Monitory mění mozky

Nu což, mohli bychom si říct, že naše děti už možná nikdy z papíru číst nebudou. Jenže slova Martina Stránského podtrhují (a to hodně tlustou černou) výsledky výzkumu amerického Národního institutu zdravotnictví (NIH).

Studie ukazuje, jak se nadužívání moderních technologií, konkrétně neustálé zírání do monitorů chytrých zařízení, projevuje právě na dětských mozcích.

Vědci zkoumali celé desetiletí víc než 11 000 dětí, kterým bylo na začátku výzkumu mezi 9 a 10 lety.

Děti, které tráví denně víc než dvě hodiny času na obrazovkách chytrých zařízení, dosahují zhoršených výsledků v testech, u nichž musejí přemýšlet, a také v jazykových testech.

Díky moderním lékařským technologiím vědci zjistili, že více než sedm hodin denně, které děti stráví zíráním do obrazovek počítačů, tabletů a chytrých telefonů, se může negativně projevit na struktuře jejich mozku. S poruchou funkce mozku pak souvisí zhoršení spánku, nadměrná únava, zhoršení dispozic k vykonávání přirozené fyzické aktivity a celkově negativní vliv na vývoj kognitivních funkcí.

Ztenčená kůra

Ačkoliv vedoucí zmiňované studie Gaya Downlingová nechce přímo potvrdit definitivní výsledek, je patrné, že podle jejích výzkumů vykazují děti, jež tráví příliš mnoho času u obrazovek chytrých zařízení, zvýšenou tendenci k předčasnému ztenčování mozkové kůry, což je nejvzdálenější vrstva, jež zpracovává informace. Podle dalších informací, které Downlingová sdělila serveru TheEpochTimes, odhalily údaje pocházející ze studie NIH další znepokojující skutečnost.

Mozek se učí lépe z papíru než z počítače, říká neurolog

Tablet? Ne, raději knihu… Nebo knihy

Děti, které tráví denně víc než dvě hodiny času na obrazovkách chytrých zařízení, dosahují zhoršených výsledků v testech, u nichž musejí přemýšlet, a také v jazykových testech.

„Bohužel v útlém věku, kdy se mozek teprve učí, mu technologie ani nedají šanci se správně vyvinout,“ potvrzuje tento trend Martin Stránský. Velmi negativní vliv mají podle něj také veškeré sociální sítě.

„Technologie tlumí otevřenou diskusi, redukuje slovník a schopnost empatie,“ říká.

Digitální hry a realita

Dimitri Christakis, který vede dětskou kliniku v nemocnici v Seattlu, je hlavním autorem nových směrnic Americké pediatrické akademie. Podle něj by rodiče dětem a mladistvým, a to všem, kteří ještě nedosáhli 18 let, měli zamezit zvýšenému kontaktu s veškerými digitálními médii.

Zkušenosti, které děti naberou v rámci her na tabletech či chytrých telefonech, nejsou potom schopny přenést do reálného trojrozměrného světa.

Digitální svět se podle Christakise odehrává ve dvojrozměrném prostoru. Proto zkušenosti, které děti naberou v rámci her na tabletech či chytrých telefonech, nejsou potom schopny přenést do reálného trojrozměrného světa. S tím souvisí právě ono zhoršení kognitivních funkcí, koncentrace i orientace v prostoru.

Mobil? Už od pěti let

Ve dvanácti letech má podle českých výzkumů telefon 90 procent školáků. A zvyšuje se i počet mobilů u pěti- a šestiletých dětí. „Také průměrná hranice věku dětí, které upřednostňují digitální prostředí, se stále snižuje. To je obrovský problém pro jejich následný vývoj,“ upozorňuje Martin Stránský.

„Je totiž dokázáno, že určité mozkové a intelektuální schopnosti odpadávají z generace na generaci právě v souvislosti s užíváním technologií.“ Co z toho plyne? Tablet ne, raději knihu! A neumí-li dítě ještě číst, předčítejte mu sami.

Možná si i vy dneska vzpomenete na ty chvilky, kdy vám rodiče četli a vy jste přitom byli ve svém světě fantazie. A je to právě čtení, které nejmladším pomáhá se slovní zásobou, pravopisem a udržením pozornosti. Četba zkrátka celkově kultivuje.

A co dělají moderní technologie?

foto: Shutterstock, zdroj: TheEpochTimes

Mozek se lépe učí z papíru než z tabletu

Mají vědci lidský mozek dokonale prozkoumaný? Jaké zásadní, nové znalosti o funkci lidského mozku přineslo 21. století?

Díky novým technologiím máme mozek prozkoumaný stále lépe, ale dokonale ještě ne. Již ale víme, které části mozku co dělají a které při čem fungují. To znamená, že například můžeme popsat příčiny a důsledky různých pocitů.

Můžeme s poměrně velkou pravděpodobností určit, který mozek (člověk) lhal a kradl, a který ne. Se stoprocentní jistotou můžeme zjistit, která barva je vaše nejoblíbenější, a nemusíme se vás přitom zeptat na jednu jedinou věc.

Všechna tato zjištění jsou nejen zajímavá, ale mají také velký význam pro léčbu psychiatrických a neurologických chorob.

Ve 21. století začínáme nejen intuitivně, ale již také vědecky zjišťovat, jak jsou různé části mozku integrované a že je to mnohem složitější, než jsme si mysleli. Všechny nové poznatky získáváme s mnohem větší precizností. Dnes například víme, že pojmy jako autismus nebo ADHD jsou jen jakési odpadkové koše, do kterých jsme házeli různé typy projevů, nedostatků a podobně.

Díky novým technologiím a testům je již dokážeme mnohem podrobněji rozdělit a specifikovat. Dokážeme vysvětlit paměť a prožitky, jako je například déja vu.

Pomocí principů kvantové fyziky začínáme zkoumat i pocity, které by nám mohly vysvětlit fenomény mimotělesného typu.

Domnívám se, že ultimativní vysvětlení těchto pocitů – a dokonce i toho, co se s námi stane po smrti či zda existuje lidská duše – mohou být jednoho dne vědecky nalezeny. 

Počet nervových spojení a stále nových impulzů je impozantní. Opravdu je při tom množství možné, aby se v mozku nic neztratilo?

Jednotlivé akce či zkušenosti neurony doslova propojí, čímž se vytvoří specifická maketa. To, jak bude tato maketa fungovat, závisí na tom, jak moc ji používáme. Čím více na něco vzpomínáme, tím lépe to zakódujeme a tím méně to můžeme zapomenout.

V závislosti na tom se postupně mění charakter paměti – nepoužívané části předlohy jsou vymazány a prázdné mezery jsou vyplněny novými informacemi a zkušenostmi. To je právě ten důvod, proč lidé pomalu, nepatrně, ale neustále mění své vzpomínky.

Díry v paměti totiž naplňují novější představou, kterou si posléze vytvořili. 

Jak vypadá mozek novorozence? Kdy se do něj začne vrývat první stopa, první vzpomínka?

Mozek novorozence je jako prázdné pole, ve kterém se postupně vydupávají stopy vlivem nových zážitků a zkušeností. Určité trasy, reflexy, mozkové cesty a pocity se ale v mozku tvoří ještě dříve, než se dítě narodí. Příkladem je maminka, která během těhotenství poslouchá hudbu.

Když ji pak pustí novorozenci, začne se úžasně kolébat, poznává ji. Děti matek, které jsou v těhotenství ve velkém stresu, mají nejen menší porodní váhu, ale i odpovídající náladu, tedy cholerickou. Mozek se neustále organizuje, nejvíce ale do sedmi let věku.

Poznatky jsou filtrovány a cesty k nim jsou kódovány do určitých zvyků a refiexních reakcí, které mají své anatomické opodstatnění.

Tyto trasy se v závislosti na funkcích postupně spojují v různých centrech a jako poslední se pak spojují mezi sebou i tato centra do velice složité sítě.

Toto poslední a nejdůležitější propojení se nejvíce utváří právě ve věku okolo sedmi let – proto mu tak často říkáme období rozumu. To vysvětluje, proč dítě například dříve nepochopí, že neexistuje princezna nebo že smrt je finální.

Proto je tak důležitá výchova, pocity a reflexy v dětství. Mozek se organizuje i později, dokonce i v dospělosti, je to však již mnohem méně intenzivní proces.

K čemu byste laicky přirovnal učení se novým poznatkům?

Každý nový poznatek je pro mozek velice stimulující. On se totiž učí kvůli jedinému – chce co nejvíce zvýhodnit svého majitele a přinést mu slast (biologickou, sexuální, intelektuální, kulturní či jakoukoli jinou). K tomu potřebuje neustále porovnávat.

Když tedy vidí něco, co již viděl stokrát, nebude ho to zajímat tak jako něco nového nebo něco starého, zasazeného do nového kontextu. Musí rozhodnout, zda je pro něj informace důležitá.

Pokud zjistí, že ano, vydupe se nová trasa, vznikne nová předloha a mozek toho zase „ví víc“.

Dnešní malé děti jsou zahlceny elektronikou, čtou si z tabletů, počítačů, iPadů… Na tištěné knihy se pomalu, až na výjimky, zapomíná. Má to nějaký zásadní vliv na vývoj dětského mozku, myšlení? 

Je vědecky potvrzené, že učit se z papíru je pro mozek lepší. Používá při něm totiž simultánně více cest najednou, což umožňuje tvorbu a zakódování makety. Je to fyzicky i evolučně přirozenější. Při čtení z papíru působí písmo opticky jinak než na obrazovce, lépe jej rozpoznáváme a zapadává tak lépe do vzorů.

Mozek „vidí“ písma jako fyzické předměty (neumí si je pamatovat jinak), proto si je pamatuje lépe, když je „drží“ v ruce. Sám sobě při čtení předvádí psaní. Navíc posouvání textu skrolováním je pro mozek nepřirozený způsob čtení.

Otáčení stránek totiž „člení“ text do hmatatelných částí, což pro mozek znamená rozdělení informací do hmatatelnějších kusů pro zpracování.

Autor: Markéta Ostřížková

ČÍST Z PAPÍRU JE LEPŠÍ NEŽ Z OBRAZOVKY

MUDr. Martin J. Stránský, M.D., FACP
Ředitel, Poliklinika na Národní, Národní 9, P1
Asistentní klinický profesor neurologie a primář, Yale School of Medicine

Abychom pochopili, proč mozek lépe vnímá informace z papíru než z obrazovky, musíme znát alespoň základy toho, jak se mozek učí. Díky novým technologiím, jako je magnetická rezonance, nyní máme schopnost zjistit a monitorovat to, o čem jsme ještě nedávno mohli jen snít – jak a proč se učíme a rozhodujeme, a to na neuroanatomické a neurofyziologické úrovni.

Náš mozek je velice komplexní – obsahuje 100 miliard neuronů, z nichž každý má 10 000 dalších spojů. Výsledkem je tvorba tisíce miliard miliard (10 x 16 nul) impulsů každou sekundu, které cestují jeden k druhému prostřednictvím spojů. Ty mozek stále houževnatě organizuje – nejvíce v dětském období, ale i později, tedy po celý život.

To, jakým způsobem se v mládí mozek učí, ovlivní jeho schopnost myšlení v dospělosti: vše co se stane prostřednictvím našeho mozku a co se v něm děje, zanechá anatomické, chemické a elektrické „stopy“, které přesně určí jeho další vývoj. Tyto trasy a jejich aktivita se dnes dají měřit.

Mozek se buduje jako prázdné pole, na kterém se postupně vydupou cesty. Jak to v mozku funguje?

Každý zážitek a zkušenost se zaregistruje v konkrétní části v mozku. Pokud se k nim mozek opakovaně vrací a používá je, „vydupe“ se v  této části „stopa“ (říká se tomu proces dlouhodobé potenciace).

Budete mít zájem:  Benzodiazepiny

Návraty ke stopám se dějí prostřednictvím neustálého porovnávání všeho, co mozek cítí s tím, co zná, a to s jediným cílem – najít ke všemu vysvětlení, aby rozuměl a myslel pro vlastní prospěch.

Když mozek nenajde porovnání, založí novou stopu, neboli paměť (říká se tomu „peak shift“). Vystoupí tedy z jedné trasy a vytvoří úplně novou.

Žádná paměť ale ve skutečnosti neexistuje jako jediný celek. Každá její část má svou reprezentaci v anatomické síti („engram“), kterou můžeme přirovnat k pavučině.

Když síť nepoužíváme, začíná být děravá a méně integrovaná s ostatními.

Stačí se ale dotknout kterékoliv její části a znovu se aktivuje – příkladem může být vůně z cukrárny, která nám najednou připomene okamžiky, kdy jsme v mládí chodili na nákupy s maminkou.

Aby si mozek ušetřil práci, vytvoří si spojení a zkratky pro vnímání a uvažovaní. Třeba, že dítě si spojí plamen s bolestí. To samé platí i pro čtení, kde si mozek vytvoří vizuální vzory pro usnadnění čtení. Pro ilustraci, zkuste přečíst následující:

VLŠYO NJAVEO, ŽE NZEÁELŹÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNINÁ DLEŮITŽÁ VĚC JE, ABY BLYY PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK BEZ PORLBMÉŮ PEŘČETTE. JE TO PROTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŹÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK.

Čím lépe a rychleji přečtete uvedený citát, tím lepší máte slovník a mozek.

Plasticita – tedy pružnost a optimální fungování mozku, souvisí s tím, kolik cest a spojů mozek vybuduje. Čím více jich je a čím jsou různorodější, tím lépe.

Stejné části mozku fungují při paměti a při imaginaci. Proč? Saháme do první, abychom tvořili druhou. Naše imaginace tedy je závislá na naší paměti jako na zdroji nápadů.

Jaké jsou tedy pro mozek rozdíly mezi čtením z papíru a z obrazovky počítače?

Veškeré rozdíly pramení z toho, že při porovnání těchto dvou cest používáme jiné mozkové mechanizmy. Samozřejmě, že v obou případech hrají roli oči, paměť a centra řeči. Nicméně, jsou tu důležité rozdíly:

Mozek totiž integruje čtenou informaci mnohem lépe, když člověk něco fyzicky drží v ruce, než když čte z počítače. Má to čtyři hlavní důvody:

  1. Držení papíru rekrutuje více mozkových cest pro jeden akt, čímž se trasy „posílí.“ Když mozek „čte“ tak to vlastně dělá tak, že rozpoznává psané vzory. To má velký význam. Když děti používají ruku pro psaní (a ne pro brouzdání kurzoru na obrazovce nebo psaní na klávesnici), integruje to různé části mozku s pohyblivým aparátem, což zpětně podpoří i řeč. Schopnost řeči a bohatý slovník je spolehlivým ukazatelem inteligence. Proto někteří vědci tvrdí, že používání počítače v mateřské škole by mělo být velice cílené, aby se neomezily důležité procesy a nevznikla tak závislost na počítači. Právě proto je pro proces učení lepší si věci psát. A úplně nejlepší je aktivně diskutovat s ostatními a přenášet naše poznatky verbálně do diskuse.
  2. Při čtení na papíře působí písmo opticky jinak než na obrazovce, lépe jej rozpoznáváme a zapadává tak lépe do vzorů. Mozek „vidí“ písma jako fyzické předměty (neumí si je pamatovat jinak), proto si je pamatuje lépe, když je „drží“ v ruce. Právě proto mozek sám sobě při čtení předvádí psaní.
  3. Na obrazovce se text posouvá místo otáčením stránek skrolováním, což je pro mozek nepřirozený způsob čtení. Otáčení stránek totiž „rozděluje“ text to hmatatelných částí, což pro mozek rozděluje informace do hmatatelnějších kusů pro zpracování.
  4. Číst z obrazovky je pro oči obecně opticky náročnější, než z knihy a může vést k dalším problémům („Computer Vision Syndrome“ – AOA).

Výsledkem všeho je, že když vezmeme do rukou knihu, náš mozek má ke čtení „odhodlanější“ přístup. Papír komunikuje s našimi emocemi a přirozenou cestou mozku se učit (cítíme je víc, pamatujeme si lépe) lépe, než počítač. Je to tím, že mozek a tělo fungují společně a dohromady, nikoliv odděleně.

Počítač je zpravidla napojen na společenská média a internet, což člověku nabízí možnost odbočit od čtení a přejít k jiné počítačové aktivitě. Mezi problémy, které souvisí s používáním počítače, patří:

  • Podporuje hledání, nikoliv domyšlení: víme, kde to najít, nikoliv jak to domyslet. Takovéto usnadňování oslabuje základní dynamiku tvorby spojů tím, že nás oddaluje od hlubších procesů, které je mozek schopen provádět.
  • Tlumí otevřenou diskusi, slovník se redukuje, ubývá schopnost empatie.
  • Informační technologická „revoluce“, a hlavně společenské sítě, nás postupně oddalují od hlubších procesů, které je mozek schopen provádět.
  • Až 25 procent uživatelů počítačů je na nich závislých. V jejich mozcích jsou patrné anatomické změny, které potvrzují negativní efekty užívání počítačů.

Nezavádějme u nás 5G síť, varuje neurolog Stránský. Důvod? Hlavně mladá generace

Stránský v obsáhlém rozhovoru pro server Svobodné univerzum upozorňuje na negativní efekt, který na lidský mozek má stále častější užívání počítačů a zejména sociálních sítí. „Ty víceméně nepřispívají k dialogu formátu promyšlené argumentace.

Tam je víceméně překřikování přes různé osobní postoje, a není to vůbec platforma, která povede k jakémukoliv uklidnění.

Navíc sítě jsou samy o sobě návykové, protože tyto sítě a programy jsou vymyšlené tak, aby byly návykové, aby zvedaly hladinu dopaminu, a jsou schválené a domyšlené za pomoci neurologů, kteří tuto návykovou látku měří,“ varuje Stránský.

Sociální sítě podle něj tvoří dokonalý, začarovaný, uzavřený kruh uvažování, který nevede k ničemu dobrému. Jako příklad uvádí politickou nebo občanskou agitaci. „Můžeme tvrdit, že nabízejí obrovské množství informací a mohou vést k rychlým změnám, jako je, dejme tomu, arabské jaro.

Ale je prokázáno, že když tlak na sociálních sítích vede k nějaké změně, tak tato změna je neudržitelná, poněvadž není podpořená ničím než tlakem sociálních sítí. Takže lidé jdou na náměstí, nebo něco vytvoří, něco se zakáže a tak dále.

Ale jestli se k tomu nepostaví infrastruktura a instituce, tak to vyšumí,“ tvrdí Stránský.

Získají koalice ODS/KDU-ČSL/TOP 09 a Piráti/STAN ve volbách sněmovní většinu?

hlasovalo: 13631 lidí

Poté se neurolog věnoval predikci budoucnosti, ve které budou lidé stále častěji pracovat na home office přes obrazovky počítače. I kvůli koronaviru možnost práce přes počítač raketově rostla. „To je pro mě jako neurologa nejdůležitější a nejzajímavější otázka, která vyplývá ze současné situace, a věřím, že potom, co zvítězíme nad koronavirem, že se tím budeme zabývat,“ věští Stránský.

Lidé totiž v posledních letech podle něj zcela změnili způsob fungování, který platil posledních 200 tisíc let.

„Mně je skoro 65 let, asi nemalý počet našich posluchačů si pamatuje, že doma jsme měli jeden telefon, který visel na zdi nebo byl na stole, a žádné počítače, ani telekomunikační sítě, nic takového neexistovalo a nic nám nechybělo.

Dokonce jsme podle všech průzkumů byli šťastnější, než jsou naše děti, a ony jsou podle všech průzkumů šťastnější než jejich děti. A je to právě tím, že jsme byli a participovali v mezilidském prostředí, kde jsme se koukali jeden druhému do očí, a fungovali biologicky přirozenou cestou,“ má jasno Stránský.

Bojí se zejména neurologických změn, které se kvůli nadměrnému využívání digitálních technologií projeví u dětí.

„A teď, právě v rámci této koronavirové situace, vrháme naše děti přesně do tohoto sterilního, nebiologického prostředí, kdy sedí doma a jsou nuceny koukat do obrazovky a poznávat nové obličeje, nové kamarády a kamarádky tak, že je znají jenom z obrazovky. A to je pro jejich formující se mozek absolutně fatální a katastrofické. A nikdo se tímto nezabývá,“ štve Stránského.

Místo toho rodičům radí, aby v době, kdy je de facto povinná on-line výuka, rodiče využili možnost, že mají dítě doma. „Máme možnost přiblížit se svým dětem, a naučit se něco jiného.

Ale také máme možnost vytáhnout děti ze školy a učit je trošku něco o lásce, o rodině, vzít je do přírody, být s nimi více a vybudovat v nich empatické vztahy a vlastnosti, které nemohou nikdy získat tím, že budou koukat do obrazovky,“ radí neurolog.

Počítače mají devastující vliv na mozek a inteligenci dětí, varuje neurolog

Rodiče, odhánějte děti a adolescenty od počítačů a tabletů! Zhoršují jim školní výsledky a snižují IQ. Významný neurolog Martin Stránský tvrdí, že moderní technologie a sociální sítě mění lidem mozek k horšímu.

Americká Akademie Pediatrie vydala dokonce oficiální stanovisko, že žádné dítě do 8 let by nemělo mít obrazovku v rukou. „A ve škole by se na ni mělo dívat maximálně dvě hodiny.“ Vzpomeňte si na kampaň bývalého ministra školství Marcela Chládka, aby každé dítě dostalo ve škole tablet!

Počítač = horší školní výsledky

Dřív se o počítačích mluvilo jako o požehnání a zaváděly se do škol. Dnes už vědci zastávají opačný názor. „Mozek se učí převážně přes porovnání a učí se líp prostřednictvím diskuse. Obrazovka nic takového nenabízí.“

Mechanický způsob čtení je prostě jiný. „Studenti, kteří píšou a učí se z knih, mají o třetinu lepší výsledky, než ti, kteří se učí přes obrazovku.“ Počítače můžou dokonce za to, že jim klesá IQ. „Průzkumy to dokazují a je to tím, že se dostanou do úzkého koryta,“ vysvětluje neurolog Martin Stránský.

Sociální sítě

Podobné je to podle něj se sociálními sítěmi. Jejich funkce je založená na adrenalinu, stejně jako kasino, kde se chvíli se nic neděje a pak někdo vyhraje.

„Na sociálních sítích si každý režíruje své umělé divadlo, do kterého pouští jen ty, kteří s nimi souhlasí. A to je nebezpečné, protože tam žádný dialog není. Tam buď něco lajkujete nebo ne. To mění celý princip pravdy. Protože pravda záleží na verifikaci ostatních a ne na skutečných faktech.“

Budoucnost mravenců

Podle Martina Stránského má internet drastický dopad na mezilidskou komunikaci. „Mládež komunikuje stejně, jako textuje, tj. dají dohromady větu, ale ta má čtyři slova. Není schopna diskutovat a porovnávat. Ví, kde všechno najít, ale neví, co s tím dělat. Je to deevoluce.“ Lidi tak prý začínají být jako mravenci nebo včely.

„Fungujeme mezi sebou na obrovské vzdálenosti stejně jako mravenci v mraveništi.“ A taková bude i naše budoucnost. „Bude tady kastovní systém, ve kterém nadnárodní firmy budou vlastnit a vymýšlet technologie. Pod nimi budou ti, kteří to budou prodávat. A pak budeme my všichni ostatní.“

Umíte ještě "normálně" číst? – Základní škola Mokré Lazce

Říkáte si, že je to přece jedno – čtení jako čtení, ne? Omyl! Vědci prokázali, že klasické čtení „z papíru“ mozek lépe vnímá, zařazuje, domýšlí a ukládá do paměti. Čtení z obrazovky je méně efektivní, a dokonce s sebou nese řadu jevů, které ve svém důsledku zhoršují mozkové schopnosti.

Budete mít zájem:  Zaměstnejte handicapované a snižte si daň z příjmů

„Díky novým technologiím, jako je magnetická rezonance, nyní máme možnost zjistit a monitorovat i to, jak a proč se učíme a rozhodujeme, a to na neurofyziologické úrovni,“ říká MUDr. Martin J. Stránský, profesor neurologie a ředitel pražské Polikliniky na Národní. „Proto také můžeme prokázat, že mozek skutečně lépe vnímá informace z papíru než z obrazovky.“

Vyšlapané pěšinky myšlení

Lidský mozek obsahuje zhruba 100 miliard neuronů, z nichž každý má 10 tisíc dalších spojů. Výsledkem je, že se každou vteřinu tvoří tisíce miliard impulzů, které cestují jeden k druhému prostřednictvím spojů. Při tom je mozek neustále organizuje – v průběhu celého života, ale nejvíce v dětství.

Proto je míra myšlenkových schopností u dospělého člověka do značné miry dána tím, jak se jeho mozek učil v mládí. Podle Stránského si mozek v okamžiku narození můžeme představit jako volné pole.

Každý zážitek a zkušenost v něm však udělá „stopu“ – pokud se k ní opakovaně vracíme, stopa se vyšlapává a tvoří se z ní „cesta“ (odborně se tomu říká proces dlouhodobé potenciace). A jakým způsobem se ke stopám vracíme? Děje se to neustálým porovnáváním všeho, co mozek vnímá, s tím, co už zná.

Smysl je jediný – abychom našli vysvětlení dějů a souvislostí, porozuměli jim a mohli je využívat k vlastnímu prospěchu. Pokud se nám to nedaří (nedovedeme si to či ono vysvětlit nebo to pochopit), založí se nová „stopa“ (tomu se říká „peak shift“) – je to, jako bychom z jedné cesty vystoupili a začali si vytvářet jinou trasu.

Cestu si potřebujeme zkracovat

Tak vzniká a rozvíjí se paměť. Ta však není jedním kompaktním celkem – spíše se podobá síti, jakési pavučině. Pokud ji nepoužíváme a netrénujeme, začnou se v ní dělat “díry” a ztrácí se její schopnost propojovat se se zbytkem sítě. Dobře to vystihuje lidový výraz “děravá paměť”. Díry je však možné znovu zacelit tím, že určité dlouho nepoužívané místo opětovně aktivujeme.

Třeba tak, že nám vůně vanilky připomene, jak jsme v dětství chodili s maminkou nakupovat a ona nás nakonec odměnila vanilkovou zmrzlinou. Aby nám vše netrvalo příliš dlouho, potřebujeme si mezi jednotlivými cestami mozku vytvořit zkratky, např. plamen = popálení, bolest.

Stejně to funguje i při čtení – při něm si mozek vytváří vizuální vzory, díky nimž si chápání čteného textu usnadňuje.

Čím více si jich mozek vybuduje, tím je naše myšlení pružnější a výkonnější a paměť lepší. A to není všechno! Zároveň s tím se zlepšuje i schopnost imaginace, tedy představivost a kreativita – paměť je totiž zdrojem nápadů a pružnost myšlení odpovídá schopnosti nápady uplatnit.

Papír kontra obrazovka

  • Ačkoli při čtení z papíru i z monitoru využíváme oči, paměť a centrum řeči, získané informace zpracováváme odlišnými mechanismy.
  •  Když člověk něco fyzicky drží v ruce, aktivuje více mozkových cest, a tím, že rozpoznává psané vzory, lépe posiluje “vyšlapané cesty”.
  • Stejně tak platí, že když používáme k psaní ruku, v níž držíme tužku, uvádějí se do činnosti různé části mozku, což následně podporuje i řeč – a to se při brouzdání kurzoru po obrazovce nebo prstu po klávesnici neděje.
  • Stejně je také pro proces učení lepší si důležité a potřebné informace psát a aktivně o nich diskutovat s ostatními (tedy přenášet je z psané do verbální podoby).
  • Při čtení na papíře působí písmo opticky jinak než na obrazovce, lépe je rozpoznáváme a snáze zapadá do vzorů. Mozek písmena vnímá jako fyzické předměty (neumí si je pamatovat jinak), proto si je pamatuje lépe, když je “drží” v ruce.
  • Na obrazovce se text posouvá místo otáčením stránek skrolováním, což je pro mozek nepřirozené. Na rozdíl od toho otáčení stránek rozděluje text do “hmatatelných” částí, což je pro mozek snazší ke zpracování.
  • Když vezmeme do rukou knihu, mozek má ke čtení “odhodlanější” přístup, lépe spojuje čtené s emocemi, takže si všechno lépe pamatujeme (snáze se to naučíme).
  • Od četby z papíru nás navíc nic neodvádí, můžeme se soustředit pouze na daný text, zatímco počítač je zpravidla napojen na společenská média, internet nebo hry, což nás svádí či nutí přeskakovat k jiné činnosti.
  • Čtení z internetu má i další nevýhody-podporuje hledání, ale na úkor rozvíjení schopnosti věci domýšlet. Je to sice snazší, ale oslabuje to tvorbu nových spojů a schopnost pronikat do hloubky problémů. Navíc to značně zjednodušuje slovník a významně redukuje slovní zásobu, brání rozvoji diskuse, ubírá schopnosti vciťování se a prožívání. Nemluvě ani o tom, že se na počítači snadno vytvoří závislost, která se projeví negativními změnami v anatomii mozku.

Zveřejněno 8.3.2015

Počítač, nebo kniha? Čtení z obrazovky omezuje vývoj dětského mozku

Na tom, zda čteme z papíru nebo z obrazovky, velmi záleží, protože mozek k tomu využívá různé mechanismy. Pro vývoj mozku dítěte je to důležité. „U obou způsobů hrají roli oči, paměť a centra řeči. Mozek však integruje čtenou informaci mnohem lépe, pokud člověk něco fyzicky drží v ruce, než když čte z počítače,“ říká MUDr. Martin Stránský, M.D.

, FACP, neurolog z Polikliniky na Národní a vysvětluje: „Mozek se totiž přirozenou cestou učí lépe z papíru než z počítačového zdroje. Posouvání textu skrolováním je totiž pro něj nepřirozený způsob čtení. Otáčení stránek rozděluje text do hmatatelných částí, což nám pomáhá zpracovat informace do hmatatelnějších kusů pro pochopení či zapamatování.

Slovník jako ukazatel inteligence

Držení papíru posiluje vjemy, neboť aktivuje více mozkových cest pro jediný akt. Mozek si totiž písmo pamatuje jako vizuální – fyzické předměty, přesně tak, jak jsme jej naučili. Proto dokážeme číst lépe, když písmo „držíme“ v ruce.

Ač to tak nevypadá, je to velmi důležité. A to je také důvod, proč umíme přečíst i zpřeházená slova: ldiksý mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek.

Při čtení z papíru jsme schopni lépe rozpoznávat písmo, protože jej zaregistrujeme jinak než z obrazovky.

Číst z obrazovky je navíc pro oči obecně opticky náročnější než z knihy, a může vést dokonce k dalším problémům, např. syndromu unaveného oka.

Podle amerického Národního institutu pro bezpečnost a ochranu zdraví trpí tímto syndromem až 90 procent lidí, kteří tráví u počítače alespoň tři hodiny denně. „V neposlední řadě je tu fenomén tzv.

hypertextů, které nás nutí vyskočit z textu a číst nějaká doplnění,“ tvrdí MUDr. Stránský. „To samozřejmě absolutně naruší tok informací z původního textu.“

Psaní rukou technika nenahradí

„Psaní na papír má pro děti velký význam především z pohledu integrace různých částí mozku s pohybovým aparátem, což zpětně podpoří i řeč,“ konstatuje neurolog a vysvětluje: „Příkladem je například to, že malé dítě se vždy učí počítat na prstech, na které se dívá.

Schopnost řeči a bohatý slovník jsou spolehlivým ukazatelem inteligence.

Pokud však budeme už od nejútlejšího věku podporovat děti v psaní pomocí klávesnice nebo je necháme přemisťovat věci převážně pomocí kurzoru na obrazovce, omezíme tím jednu z nejdůležitějších fází vývoje mozku.“

Negativní vliv technologií

Moderní technologie je na jednu stranu výhodná, ale má také řadu nevýhod. Podporuje hledání, což by se zdálo jako pozitivní vliv, na druhou stranu striktně omezuje domýšlení. „Dospělý mozek nenecháme přirozeně pracovat a ten proto degeneruje.

Ovšem v útlém věku, kdy se mozek teprve učí, mu technologie vůbec nedají šanci se vyvinout,“ říká MUDr. Stránský a dodává: „Velmi negativní vliv mají samozřejmě také veškeré sociální sítě.

Technologie tlumí otevřenou diskusi, redukuje nám slovník a přicházíme o schopnost empatie.“

Počítače, tablety a mateřská škola

To jsou jen některé důvody, proč vědci a mezinárodní vědecké organizace, jako je Americká pediatrická asociace, tvrdí, že používání počítače v mateřské škole by mělo být velice cílené.

Pro proces učení a poznávání je tedy lepší číst z papíru a věci psát na papír. Neomezí se důležité myšlenkové procesy a nevzniká tak závislost na počítači.

Úplně nejlepší však je aktivně diskutovat s ostatními a přenášet naše poznatky verbálně do diskuse.

Problémy, které digitální technologie způsobují, vedou k velmi závažným poruchám vývoje mozku zejména u dětí.

Upozornit na tento problém je rovněž jedním z cílů bezplatného poradenského centra ve zdravotnickém právu Kancelář ombudsmana pro zdraví, jejímž zakladatelem MUDr. Martin Jan Stránský je.

Semináře o vlivu mobilů na vývoj mozku budou probíhat během roku 2019 také na základních školách v České republice. Určeny budou zejména rodičům a pedagogům.

-jk-

Vědci varují před digitální demencí i blackoutem. Čeští experti technologie obhajují

Do školních tříd se dostává stále více moderních technologií, mnozí odborníci na vzdělávání volají po větší digitalizaci výuky.

Dítě je podle nich motivovanější a zapojenější, když se vzdělávání odehrává v prostředí, které je mu blízké. Zároveň se tak má připravovat na budoucnost, kde ho budou počítače provázet na každém kroku.

Existují ale i hlasy, které před nástupem těchto technologií varují.

Jedním z nejhlasitějších evropských kritiků digitálních technologií je německý neurovědec Manfred Spitzer. Jeho kniha Digitální demence se v roce 2012 stala bestsellerem a dodnes se na ni spousta odpůrců „digitalizace dětství“ a „digitalizace vzdělávání“ odvolává. Mnohým ale naopak již přijde překonaná.

Podle Spitzera počítače, mobily, tablety či herní konzole mění lidem nejen životní návyky, ale také mozek a jeho činnosti a schopnosti. Tráví u nich totiž čím dál větší část dne, někteří teenageři podle průzkumů dokonce stráví více hodin používáním digitálních technologií než spánkem.

Strádá náš mozek?

Když za nás stroje začaly dělat fyzickou práci, začalo strádat a lenivět naše tělo, zvyklé ze života člověka lovce a sběrače na neustálou fyzickou aktivitu.

Dnes nás technologie zastoupí i v duševní činnosti a podle německého vědce tak začíná strádat i náš mozek. Dokládá to mimo jiné na klasickém příkladu GPS navigace, která sice usnadnila lidem orientaci, ale zároveň je této schopnosti zcela odnaučila.

A podobně všudypřítomné klávesnice a tlačítka, jimiž vyťukáváme texty, zhoršily jemnou motoriku a psaný projev. 

„Mentální aktivita, kterou mozek generuje, se používá úplně jinak než v minulosti. Stačí, když si přečtete, kolik času tráví třeba děti ve věku 6-16 let u počítače. Pravý palec vypadá kvůli používání mobilu jinak než levý palec. Takže když naše děti hrají ve velkém počítačové hry, bude jejich mozek fungovat také jinak.

Vůbec bych se nedivil, kdyby k nějaké změně došlo a mozek měl trochu jiné parametry než dříve,“ řekl na vědecké konferenci Nadačního fondu Neuron „Věda palivem moderního byznysu“ Michal Pěchouček, profesor z ČVUT a vědec v oblasti umělé inteligence a aplikace technologií.

Mimo jiné vedl vědecké projekty financované americkými obrannými agenturami FAA a NASA a spoluzakládal několik úspěšných start-upů z oblasti umělé inteligence.

Budete mít zájem:  Mateřská v časech „balíčku“

Spitzer jde ale ještě dál a tvrdí, že díky stále dokonalejším digitálním technologiím nefunguje mozek jen jinak, ale zkrátka hůře. Lidem podle něj ochabují neurony a spoje mezi nimi, a tedy i paměť. Učení totiž předpokládá samostatnou duševní práci. „Čím hlouběji se obsah zpracuje, tím lépe se ukládá do paměti,“ cituje jednu z pouček psychologie učení.

Dává pak za příklad, oč hlouběji dítě zpracovává slova, když je čte nebo přepisuje, než když je například jen přetahuje na interaktivní tabuli, kliká na ně, popřípadě kopíruje pomocí oblíbených zkratek Ctrl+C a Ctrl+V. Jeho slova mohou potvrdit ti, kdo si někdy psali tahák na písemku a nakonec ho ve škole nepoužili, protože se to jeho tvorbou naučili.

Televize byla horší

Manfred Spitzer z toho vyvozuje, že digitální technologie vedou k velké povrchnosti a nesoustředěnosti a že by se měly ve výuce zakázat, protože ji nezlepšují, ale zhoršují nebo přinejlepším na ni nemají žádný vliv. Hovoří o nich jako o „strojích ztěžujících učení“ či „přístrojích pro znesnadnění výuky“, které vedou jen k zapomnětlivosti, povrchnímu myšlení, depresím, stresu a nedostatku spánku.

Martin Jan Stránský: Testovat je potřeba často, ale jinak, než jak to děláme

Publikujeme rozhovor s neurologem Martinem Janem Stránským o testování, vlivu sociálních sítí a digitálních technologií na lidský mozek a selekci ve školství. Rozhovor navazuje na vystoupení Martina J.

Stránského na letošní konferenci Neurověda ve vzdělávání (ZDE), v rámci něhož shrnul soudobé poznatky neurovědy o procesu učení.

Škola podle něj selhává, pokud učí děti biflováním, nesprávně a málo testuje a rozděluje děti na ty „chytřejší“ a „méně chytré“.

„To, co víme a co je vědecky prokázáno, je, že lidé s různými mozky a schopnostmi se mají kombinovat dohromady a všichni z toho mají benefit. Segregovat lidi na základě jejich intelektuálních schopností je primitivní a ten, kdo něco takového tvrdí, by se měl nad sebou hluboce zamyslet,“ odpovídá Martin J. Stránský na otázku, zda by se ve školách měly děti rozdělovat podle talentu.

Mluvíte o testování jako o nástroji aktivizace mozku před samotným učením. Mohl byste to vysvětlit?

Jednou otázkou je frekvence testování a druhou, co se testuje. Obecně řečeno se u nás ve školách spíše testuje to, co společnost nepotřebuje, místo aby se testovala schopnost myslet a analyzovat.

Úplně nejlepší je testovat ústně, kdy musí testovaný ukázat, jak by problém řešil. To je velice důležité. Stačí se jenom podívat na to, kde jako Česká republika jsme. Karlova Univerzita v Praze je v mezinárodním žebříčku Economistu a U. S. News & World Report bohužel na 350.

místě, takže nemáme na co být pyšní. V mezinárodním měřítku Karlova Univerzita tedy propadá, neumí ani učit ani testovat to, co naše moderní společnost potřebuje. Zůstává obrovskou fosilií, ve které funguje nepotismus a staré struktury.

Nenabízí téměř žádné praktické zkušenosti, nicméně v těch ostrovech světa, kde je nabízí, studenti vynikají.

Celkově to vypadá tak, že profesoři jsou mnohokrát nedostupní a přednášky jsou vedené tak, že se přednáší, učí se dálkově a všichni se učí na to, aby udělali nějakou zkoušku a nikoliv proto, aby skutečně něco uměli.

Je to opravdu tak špatné?

Učím na lékařské fakultě tady a v USA a rozdíl mezi klinickými schopnosti studentů u nás a v Americe je velký. Zdejší studenti to dohoní teprve poté, co promují, odejdou z lékařské fakulty a začnou dělat medicínu.

Samozřejmě jsou výjimky, ale obecně řečeno nemají v žádném případě integrovaný přístup k pacientům. V Americe se učí modulárním přístupem.

Hned od začátku se učí nejen základní předměty, jako například anatomii, ale účastní se i léčby pacientů a učí se, jak s nimi komunikovat a jak o nich přemýšlet.

Při výuce je důležité připravit mozek na to, aby mohl informaci vstřebat rychle a zároveň jí propojovat, tedy integrovat. To lze posílit i tak, že to hned na začátku otestujeme – předložíme mozku to, z čeho ho budeme zkoušet.

Je to stejné, jako kdybych vás vzal na stadion a řekl vám: tady máte dráhu a za tři měsíce dostanete známku za to, jak rychle jí proběhnete. Nejdřív vám ale řeknu, ať ji oběhnete hned teď.

Všechno, co se pak ode mě dozvíte jako od trenéra, bude vztažené už k této zkušenosti, už budete mít s čím to porovnávat. Veškeré další výkony v atletice měříte s touto první zkušeností.

Tím testem si váš mozek vlastně zarámuje a připraví prostor, do kterého může vkládat myšlenky a zkušenosti. Tak získá objektivní parametry, podle kterých může posuzovat. Čím častěji to děláte, tím je to lepší.

Jakou roli hraje hodnocení testu?

Záleží na tom, z jakého hlediska se na to díváte. Když přijímám studenty ke studiu, samozřejmě předpokládám, že mají nějaké základní znalosti z oboru, nemůžou mít pětky z biochemie. Jinak mě ale zajímá převážně to, kde byli, jaké mají životní zkušenosti, a co se naučili mimo medicínu. To totiž ukazuje, že jejich mozek je pružný, iniciativní a „bohatě sestavený.“

A co stres, který to testování vyvolává?

Obecně se dá říct, že pokud máte jeden nebo dva testy na semestr, tak ten stres je obrovský. Když to rozporcujete tak, že každý týden máte test a každý ten test platí na deset procent a máte jich deset, získáte mnohem pružnější systém.

A ještě lepší je, když to rozdělíte tak, že část známky je z psaného testu, část je z i ústní interakce mezi vámi a učitelem nebo mezi vámi a třídou a ta poslední část je stanovena na základě vašich dalších aktivit, které děláte mimo daný, rigidní, program libovolně, ale které souvisejí s tím, co jste se učili.

Každá výuka by totiž měla mít určitou část, kterou mohou ovlivnit sami žáci, poněvadž úspěch je především o iniciativě. Ta iniciativa by měla vést jak k dosažení nových faktů, ale rovněž i nových kontaktů.

To, co totiž nejvíc souvisí s úspěchem, nejsou faktické znalosti, ale vlastně to, kolik lidí ve vašem okolí a oboru znáte. A právě to by měla škola hned od malička podporovat – kontakt a komunikaci.

Takže myslíte, že by ve škole měly být daleko více zohledňovány mimoškolní aktivity…

Mělo by být zavedeno, že nemalou část hodnocení budou tvořit mimoškolní aktivity, které souvisejí s výukou. Například v rámci výuky biologie můžete jít do zoo, podívat se na zvířata a promluvit si s někým, kdo se tam o ně stará. To je to, co tvoří úspěch v dospělosti.

Jaký v tomto smyslu vidíte rozdíl mezi českými a americkými školami?

Amerika má ty nejlepší i ty nejhorší školy na světě. Je to obrovská země. Bohužel, stejně jako my, klade velký důraz na diplom a ne na to, co za ním stojí. Obecně řečeno je úroveň výuky na našich gymnáziích vyšší, než je ve Spojených státech, alespoň, co se týká přírodních věd a matematiky. Ale to, v čem krok nedržíme, je schopnosti obhajovat vlastní názor a myslet laterálně.

Tedy prosazovat. Američan nemá třeba tušení, kde je Evropa, ale mnohem rychleji než Čech vám řekne, když s něčím nesouhlasí a myslí si, že by se to mělo dělat trochu jinak. Když bude chtít obhájit svůj názor, dá vám k tomu legitimní fakta, udělá to rychleji a dotáhne argumentaci do konce.

My jsme stále zatížení habsburským a komunistickým školstvím, kde je učitel či profesor nedotknutelný.

A co MOOC, jaký je jejich přínos?

Asi je to lepší než se koukat na televizi. Když člověk čte a učí se, tak přeci jen přemýšlí, ale je otázka, jak je to efektivní.  Způsob, jakým učíme, a to, co učíme, je nepochybně to nejdůležitější, co jako společnost můžeme udělat pro sebe.

To se tu absolutně podceňuje, z hlediska vlády je to totálně ignorováno. Kosmetické kroky, jako například dát tablet každému dítěti, jsou nejen populistickým nesmyslem, ale i vědecký potvrzené jako nežádoucí.

Mezinárodní pediatrické společnosti varují před tím, aby děti nadměrně používaly technologie.

Dlouhodobě také kritizujete příliš časté používání sociálních sítí. Je jejich vliv opravdu tak destruktivní?

To je opačná strana mince, když se člověk posadí před počítač a nedělá nic užitečného, protože tam vlastně jen režíruje vlastní divadlo.

Zároveň se tam ale taky dostáváte do interakce s ostatními, i když to samozřejmě někdo může brát jako možnost sebeprezentace. Někdo jiný na základě komunikace na sociálních sítích může rozšiřovat své sociální vazby i v reálném světě…

Ta interakce je plochá, falešná a neupřímná, poněvadž je režírovaná. Vy toho člověka nevidíte, neřeknete mu, co si skutečně myslíte. Když s lidmi mluvíte, díváte se na jejich výrazy v obličeji, a podle toho regulujete diskusi. Je to legitimní výměna názorů, která reflektuje naší biologickou a psychologickou skutečnost.

A není to ve skutečnosti tak, že i v běžných vztazích člověk používá nejrůznější nástroje, jak vyjádřit například svůj názor a v jistém smyslu režíruje svoje jednání? Na sociálních sítích je to samozřejmě okleštěné o řadu faktorů, které je potřeba vzít v běžném prostředí v potaz…

Ano je to podobné, ale život a mezilidské vztahy fungují simultánně na různých úrovních. To, co reprodukuje realitu nejlépe, je realita samotná.

Když můžete editovat, když to filtrujete, když to píšete pod vlivem emocí či alkoholu a podobně, dáváte to do úplně jiné režie, než když se s někým posadíte do kavárny a bavíte se spolu.

Zdá se mi, že tuhle druhou schopnost už dost nedovedeme – dnes přijde pět lidí do kavárny, všichni vytáhnou své mobilní telefony, do kterých čumí a vůbec nic si mezi sebou neřeknou.

Může mít masivní používání digitálních technologií vliv na dlouhodobé změny v mozku? Jak se to odrazí v příštích generacích a ve společnosti vůbec?

Věřím, že jako vše ostatní, společnost vytvoří protiproudy. Shodou okolností jsem nedávno byl ve Spojených státech na promoci. Hlavním řečníkem byla prezidentka největší nemocnice ve Filadelfii a ta studenty varovala před používáním sociálních sítí, počítačů a internetu vůbec ve chvílích, kdy to opravdu není nutné.

Pokud to bude pokračovat jako dosud, bude pokračovat totální homogenizace lidstva. Všichni budou napojeni na stejnou společenskou síť, která bude vše režírovat. Budou nosit stejná reklamní trička, budou mít stejné varianty názorů a chtíc nechtíc, budou propagovat zboží a myšlenky ostatních.

Ale tendence většiny kopírovat vzorce chování a myšlení od sebe navzájem, tu můžeme sledovat napříč generacemi. Stačí, když se podívám, jak trávila svůj čas generace mých rodičů, když byli mladí, v jistém smyslu to byla také homogenní společnost, daná i tím, že například hranice byly uzavřené…

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector