Moderní patologie slouží jen živým pacientům

Dnes už si pacient umí najít i svého patologa, říká profesor Josef Zámečník

O nádorech, biologické léčbě i práci patologa s Josefem Zámečníkem. Je profesorem patologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Fakultní nemocnice v Motole. Svými žáky byl zvolen několikrát po sobě učitelem roku. Proč si ale většina z nás stále myslí, že patolog je hororová postava?

„Pitva k patologii patřila a patří do dneška. Pitvou posunuli patologové medicínu kupředu. Dnes je to moderní diagnostický obor pomáhající hlavně živým pacientům, což už není tak dobrodružné. Poslední pitvu jsem provedl před 10 lety,“ směje se Josef Zámečník.

„Hodně používáme mikroskop. Práce patologa znamená, že si hrajeme s kouskem tkáně pacienta. Je to ale práce i u telefonu, internetu a dalších věcí,“ doplňuje.

Když se řekne patolog, většinou nás ovládne duch soudního lékařství a archetyp lehce hororové postavy v gumové zástěře. Prof. Josef Zámečník mi dokonce řekl, že když krájel na večírku šunku, lidé si ji pak nechtěli brát.

Když se ale zaposloucháte do toho, jak a s jakým zaujetím mluví o své práci, budete se s takovým člověkem rozhodně chtít ještě několikrát vidět. Jeho studenti ho opakovaně zvolili učitelem roku, často se začínají specializovat jako patologové hlavně kvůli němu.

Jeho věda je fascinující a pomáhá zachraňovat hlavně živé. Navíc – veselejšího patologa byste asi našli jen stěží.Lucie Výborná

Patolog se často účastní i operací. Cílem je, aby chirurg odebral co nejméně tkáně. Tomu peroperační služba napomáhá. „Histologie v laboratoři trvá několik dní, při operaci máte desítky minut,“ popisuje profesor Zámečník.

Vyšetřování vzorku je práce lidí od začátku do konce. Je potřeba ručně nakrájet vzorky tenké 3 mikrometry. Zkušený laborant je pro patologii naprosto zásadní člověk. Trvá den, dva, než se to celé připraví.

Když se podívá na kus mozku, co všechno je profesor Zámečník schopen z něj přečíst? „Odečteme hodně z toho, co se v tom mozku děje. Nejčastější důvod je ložisko, které se rozpíná. Může to být zánět nebo parazit, bohužel je to velmi často nádor. Jsou desítky, možná stovky nádorů, které jsou velmi různé svým chováním nebo možnostmi léčby.“

„My umíme do jisté míry předpovídat. Snažíme se konkrétnímu pacientovi odhalit a predikovat chování nádoru. Snažíme se vyšetřit, jestli není cílená porucha, která by se dala ovlivnit biologickou léčbou. To je ta nová patologie, která je velmi dobrodružná,“ popisuje nový směr medicíny.

Mozek ve stresu se stará o jiné věci a zapomene ordinovat imunitnímu systému, aby chránil tělo. Proto jsou lidé, kteří jsou ve stresu, častěji nemocní. Vliv chronického stresu a vznik nádorových onemocnění spolu určíte souvisí. Jsem hluboce přesvědčen, že tomu tak je.Josef Zámečník

Patologie není nic archaického

„Máme rádi humor a nemusí být černý. Patologové jsou zvláštní skupina lidí, které práce baví. Jinak by to nedělali. A jsme skromní, protože nás nikdo neobdivuje,“ říká Zámečník.

„V mikroskopu vidíte jen obraz. Někdy je dobré pacienta vidět, jaké má klinické příznaky, popovídat si s ním. Obecně platí, že je lepší pacienta neznat. Pokud vyšetřujete někoho, koho znáte, máte tendenci mu fandit. To je špatně. Říkáte si – není možné, aby tak hodný člověk měl tak ošklivý nádor.“

Proč málem vyhodil Josef Zámečník motolskou nemocnici do povětří? Nejen to, ale také audio záznam všech rozhovorů si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

Související příspěvky

Azbest zabíjí. Varování lékařů dlouho nikdo neposlouchal

Nová naděje pro pacienty s rakovinou: bezbolestný test DNA včas odhalí nádor

Brouci jsou nádherní, ale raději mám mouchy, říká forenzní entomoložka Hana Šuláková

autor: mmk

Pitva – Wikipedie

Obraz Anatomie doktora Tulpa od Rembrandta znázorňující přednášku Nicolaese Tulpa

Pitva, taktéž obdukce[1], sekce[2] nebo autopsie[3], je druh medicínského nebo veterinárního úkonu, při kterém odborný specialista rozděluje mrtvé tělo na části. Cílem pitvy je určit příčinu smrti daného člověka či zvířete nebo pochopit tvar a funkci jednotlivých orgánů a soustav. Pitvy se používá i při výuce zdravotníků a veterinárních či zemědělských specialistů.

Místnost, ve které se pitvá, se obecně nazývá pitevna, v případě patologicko-anatomických, zdravotních a soudních pitev se někdy používá též označení „autoptický sál“, spíše historicky i „prosektura“. Pro pitvajícího se někdy používá historický pojem „prosektor“ nebo „sekant“. Podle druhu pitvy může pitvu provádět lékař-patolog, soudní lékař, anatom, veterinární lékař, zoolog a podobně.

Vzhledem k tomu, že jde o úkon na mrtvém těle, může se pitva stát překážkou pro zdárný průběh posmrtných rituálů některých náboženských skupin.

Historie

Na prvních evropských univerzitách ve 12. a 13. století se upouštělo od pitev k vědeckým účelům, jelikož církev deklarovala lidskou mrtvolu jako nedotknutelnou.

Hlavními pracemi byla do té doby díla Galénova, který ovšem pitval jen zvířata, přestože pitvy nebyly v jeho době výslovně zakázány.

Také Arabové ve středověku s největší pravděpodobností neprováděli pitvy, přestože je Korán nezakazoval.

Pitvy se rozšířily v období renesance a umožnily nizozemskému Andreasi Vesaliovi († 1564) systematicky popsat lidské tělo a položit tak základy moderní anatomie. První tzv. anatomické divadlo ve formě amfiteátru založil v roce 1594 basilejský profesor Felix Platter. V něm předvedl okolo 300 veřejných pitev.

V Čechách byla první veřejná pitva provedena 8. až 12. června 1600 v Rečkově koleji profesorem Jánem Jesenským.

Vydal o ní spis s názvem Johannis Jessenii a Jessen, Anatomiae Pragae, Anno MDC ab se solemniter administratatae historia (Jana Jesenského z Jeseného historie o pitvě provedené v Praze roku 1600), jenž byl vydán ve Wittenbergu.[4]

Rozdělení pitev

Pitvy se dělí podle účelu. Vždy by se měla provést pitva celého těla; někdy je však prováděna pitva částečná (parciální). Ta ovšem nemá takovou výtěžnost, jelikož v nepitvaných částech těla mohou být zásadní nálezy ovlivňující pitevní závěry. Obecně lze též říci, že pitvu platí ten, kdo ji nařídil.

Pitvy člověka podle zákona o zdravotních službách

Zákon o zdravotních službách rozlišuje čtyři druhy pitev:

Pitva anatomická

Účelem anatomické pitvy je provést systematickou pitvu těla zemřelého pro výuku studentů zdravotnických oborů. Pitva je prováděna na anatomických ústavech lékařských fakult studenty, jež jsou pod supervizí vyučujících, nebo samotnými vyučujícími. Náklady spojené s pitvou, a stejně tak i náklady spojené s pohřbem, hradí lékařská fakulta.

Anatomická pitva smí být provedena, jen pokud úmrtí nenastalo za okolností, které by vyžadovaly provedení pitvy patologicko-anatomické, zdravotní nebo soudní.

S provedením anatomické pitvy musí také zemřelý ještě před smrtí projevit výslovný souhlas, který se obvykle projevuje tak, že dotyčný uzavře s vybraným anatomickým ústavem smlouvu o darování.

Dárce není za poskytnutí svého těla nijak finančně odměněn a součástí darovací smlouvy bývá obvykle i klauzule, že anatomický ústav má právo tělo odmítnout.

Po dokončení pitvy jsou pitvané ostatky pohřbeny. Vzhledem k organizačním možnostem jsou obvykle pohřbeny společně ostatky všech pitvaných během pitevního turnusu; pitvaný ovšem samozřejmě může ještě za života projevit přání mít své ostatky oddělené a anatomický ústav toto musí respektovat.

Anatomická pitva člověka provádí na tzv. fixovaných tělech. Mrtvý je napuštěn fixačním roztokem, jejž obvykle tvoří formaldehyd, aceton, alkohol a glycerín, a do podobného roztoku je také na jistou dobu uložen.

Výsledkem je, že mrtvé tělo je zbaveno většiny potenciálně nebezpečných choroboplodných zárodků. Fixací jsou zároveň zastaveny přirozené autolytické (rozkladné) procesy mimo autolýzy mozku, takže dochází ke koagulaci bílkovin. Některé orgány, např.

játra, získávají tužší konzistenci a lze snáze studovat jejich tvar.

Pitva patologicko-anatomická

Účelem patologicko-anatomické pitvy je především dát zpětnou vazbu lékaři, který pacienta ošetřoval, tedy ověřit veškeré jeho diagnózy uvedené v lékařské zprávě. Pitva je prováděna na odděleních patologie, a to patologem či soudním lékařem. Náklady na pitvu jsou hrazeny ze zdravotního pojištění zemřelého.

Patologicko-anatomická pitva je prováděna na zemřelých ve zdravotnických zařízeních. Zákon o zdravotních službách taxativně vyjmenovává situace, kdy je patologicko-anatomická pitva nezbytná:

  • U žen, které zemřely v souvislosti s těhotenstvím, porodem, potratem, umělým ukončením těhotenství nebo v šestinedělí.
  • U plodů z uměle ukončených těhotenství provedených z důvodů genetické indikace nebo indikace vrozené vývojové vady plodu.
  • U dětí mrtvých při narození a u dětí zemřelých do osmnácti let věku.
  • U pacientů, kteří zemřeli při operaci, při nechirurgickém intervenčním výkonu, v souvislosti s komplikací navazující na operaci nebo nechirurgický intervenční výkon či při úvodu do anestézie.
  • V případě, že k úmrtí došlo v souvislosti se závažnou nežádoucí příhodou při klinickém hodnocení humánního léčivého přípravku nebo s nežádoucí příhodou při klinických zkouškách zdravotnického prostředku či v souvislosti s ověřováním nových poznatků použitím metod, které dosud nebyly v klinické praxi na živém člověku zavedeny, popř. v případě podezření na tyto skutečnosti.
  • V případě podezření, že k úmrtí došlo v souvislosti s odběrem orgánu za účelem transplantace nebo tkání nebo buněk pro použití u člověka.
  • V ostatních případech je prováděna na návrh lékaře provádějícího ohledání nebo dle zvážení patologa.

Pitva je prováděna na mrtvole, která není dále připravována, dokud od okamžiku smrti do pitvy neuplynulo mnoho času. Pitva probíhá standardizovaným způsobem. Z mrtvého se někdy odebírají vzorky pro další analýzu histologickou (nekropsie), mikrobiologickou aj.

O pitvě vypracuje pitvající lékař pitevní protokol a závěrečnou zprávu, na řadě pracovišť se z důvodů tradice zejména pro pitevní protokol používá latina.

Nový občanský zákoník vnesl do provádění patologicko-anatomických pitev u některých lékařů zmatek, neboť není výslovně provázán se zákonem o zdravotních službách. Klíčová ustanovení paragrafů 113 a 115 navíc na první pohled připouští dva protichůdné výklady.

Občanský zákoník totiž podmiňuje další manipulaci s tělem zemřelého jen zákonem stanovenou povinností nebo výslovným souhlasem zemřelého.

Aplikuje-li se pouze gramatický výklad, může to vést k závěru, že se tento souhlas týká i patologicko-anatomické pitvy (názor České společnosti soudního lékařství[zdroj?]), i k závěru, podle kterého se podmínění souhlasem týká pouze použití mrtvého na vědecké a výukové účely (názor České lékařské komory[zdroj?]).

Budete mít zájem:  Lékaři varují před sluneční alergií

Podle Expertní skupiny Ministerstva spravedlnosti pro aplikaci nové civilní legislativy je ale zákon o zdravotních službách k občanskému zákoníku zákonem speciálním, má tudíž přednost; a z toho plyne, že vyjádření souhlasu s pitvou podle § 115 OZ je nutné jen pro pitvu anatomickou a k pitvám, které zákon o zdravotnických službách ve svém § 88 neoznačuje za povinné.[5] Uvedený výklad je v odborné literatuře označován za jednoznačný.[6] Ministerstvo zdravotnictví přesto deklarovalo, že zpracuje novelu,[zdroj?] aby lékařům byla zaručena vyšší míra jistoty při provádění pitev. Společnost českých patologů zdravotnickým zařízením doporučuje řídit se pokyny jejich právních oddělení.[7]

Pitva zdravotní

Pitvy zdravotní se provádějí za účelem zjištění příčiny smrti a objasnění mechanismu úmrtí a dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností u osob, které zemřely mimo zdravotnické zařízení nebo v něm náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím, a to včetně sebevraždy. Pitva je prováděna na odděleních soudního lékařství. Tuto pitvu by měl provádět soudní lékař, avšak může ji provádět i patolog. Náklady na pitvu jsou v České republice hrazeny ze zdravotního pojištění zemřelého.

Svým průběhem i provedením se zdravotní pitva nijak výrazně neliší od pitvy patologicko-anatomické.

Pitva soudní

Účelem soudní pitvy je zodpovědět otázky kladené policií, státním zástupcem či soudem a měla by se provádět vždy, když je podezření, že na smrti měla účast jiná osoba.

Pitva může být provedena v libovolném způsobilém zařízení, měli by ji však vždy provádět dva soudní znalci. Pitva je hrazena tím, kdo ji nařídil (policií, státním zastupitelstvím, soudem). Provádí se podle § 115 zákona č.

141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

Soudní pitva může být zahájena jako pitva zdravotní nebo patologicko-anatomická, ke konverzi v soudní pitvu může dojít při zjištění podezřelých okolností. V takovém případě pitvající lékař pitvu přeruší a pokračovat může, až když jsou splněny podmínky pro provedení soudní pitvy, tedy předání pitvaného soudnímu lékaři zapsanému do seznamu soudních znalců.

Protože součástí soudní pitvy je i zajištění eventuálních stop na těle mrtvého, bývá mnohem podrobnější než pitva patologicko-anatomická. Jelikož její dokumentace slouží především nelékařům, měla by být minimálně lékařská zpráva vyhotovena česky.

Pitva privátní

V některých zemích, nikoliv však v České republice, se připouští ještě možnost pitvy privátní.

Za podmínek stanovených příslušným zákonem, tedy zejména není-li nařízena jiná forma pitvy, může pitvu provádět i klinický lékař příslušného oboru.

Důvodem je především pátrání po příčině smrti u pacienta s neznámou chorobou, kde se předpokládá, že ošetřující lékař si nejlépe spojí anatomický nález s klinickým obrazem. Tento druh pitvy lze pokládat za historický relikt.

V zemích, kde není tento druh pitvy povolen, je více než plnohodnotně nahrazen patologicko-anatomickou pitvou prováděnou patologem za přítomnosti ošetřujícího lékaře, čímž je zaručen nejen náhled ošetřujícího lékaře, ale i technická zručnost pitvajícího.[zdroj?]

Další druhy pitev a podobných výkonů

Pitva veterinární

Svým provedením se pitva veterinární podstatně neliší od pitvy člověka. Cílem této pitvy je obvykle určit příčinu uhynutí zvířete, proto jde o obdobu pitvy zdravotní resp. soudní. Budoucí veterináři provádějí i pitvy anatomické, ovšem na rozdíl od zvyklostí v humánní medicíně jsou obvykle prováděny na čerstvě uhynulých zvířatech.

Vzhledem k vysoké ceně jsou veterinární pitvy mimo výukové účely prováděny spíše výjimečně.

Pitva virtuální

Virtuální pitva je potenciálním řešením situace, kdy zemřelý nemůže být pitván např. z náboženských důvodů. Vlastní podstatou virtuální pitvy je pořízení podrobných snímků těla, které pomocí techniky umožňují provést 3D rekonstrukci, obvykle pomocí CT. Vlastní pitva je pak realizována pouze jako manipulace s trojrozměrnými daty pomocí technik počítačové grafiky a virtuální reality.

Balzamace

Účelem tohoto procesu je připravit tělo tak, aby nepodléhalo posmrtným rozkladným pochodům (fixace). Tato metoda se používá např.

při přepravě letadlem do země původu zemřelého a lze ho provést v libovolném způsobilém zařízení k tomu vyškoleným personálem; v České republice ji mohou provádět i pohřební ústavy, pokud získají koncesi.

Náklady platí ten, kdo si balzamaci vyžádal; většinou se jedná o pozůstalé příbuzné zemřelého, jelikož zadavatelé balzamizace musí mít právo s tělem takto nakládat. Z hlediska soudního lékařství se nejedná o pitvu.

Zvláštním druhem balzamace je plastinace, metoda konzervace spočívající v prosycení těla polymery, např. silikonem, epoxy silikonovými pryskyřicemi nebo polyestery, podle požadovaných mechanických vlastností.

Ohledávání kosterních pozůstatků

Ohledávání kosterních pozůstatků je obvykle prováděno antropologem. Vedle získání co nejvíce informací nezbytných pro identifikaci je klíčové i určení stáří nálezu. Právní předpisy totiž upravují další postup podle stáří a okolností nálezu.

Odkazy

Reference

  1. obdukce [online]. Velký lékařský slovník [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ http://ssjc.ujc.cas.cz/search.php
  3. autopsie [online]. Velký lékařský slovník [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ Biermann, K. – Hanus, F. et al.: Kronika medicíny. Praha: Fortuna Print, 1994. ISBN 80-85873-16-8.
  5. ↑ Archivovaná kopie. obcanskyzakonik.justice.cz [online]. [cit. 2014-08-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-01. 
  6. ↑ Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014, ISBN 978-80-7400-529-9, str. 604.
  7. ↑ http://patologie.info/archiv.php?zobrazit=448

Související články

  • Anatomie
  • Koroner
  • Patologie
  • Sebevražda
  • Soudní lékařství
  • Vražda

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Pitva na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo pitva ve Wikislovníku
  • Autopsy[nedostupný zdroj]
  • Pitva: jak otevřít lidské tělo, čím říznout a proč
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Portály: Medicína

Autoritní data: GND: 4128945-6 | PSH: 13070

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pitva&oldid=19190298“

Přednosta patologie: „Sloužíme spíše živým“

Hlídky na silnicích, kolabující nemocnice.

Dozvíte se s námi více! Jan Pruška

Hradec Králové – Dvě stě až tři sta pitev zemřelých v hradecké fakultní nemocnici a třicet tisíc bioptických vyšetření ročně.

To je bilance Fingerlandova ústavu patologie, který se po roce a půl přestěhoval do nových prostor a včera jej slavnostně otevřeli zástupci nemocnice i Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Fingerlandův ústav patologie a Ústav soudního lékařství Fakultní nemocnice Hradec Králové. | Foto: Deník/ Jan Pruška

„Vybudování Fingerlandova ústavu patologie a Ústavu soudního lékařství stálo 343 milionů korun včetně vybavení,“ uvedl Roman Prymula, ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové.

Fingerlandův ústav patologie neslouží pouze zemřelým, ale naopak více pomáhá živým pacientům. Počet pitev je pouhým zlomkem biopsií, které pomáhají při diagnostikování onemocnění. Takových vyšetření lékaři ústavu udělají několik set denně.

„Z devadesáti procent sloužíme živým. Biopsie znamená, že se člověku odebere nádor a provedeme rozbor. Z tkání získáme preparáty a ty se hodnotí. Poznáme z nich, jestli je nádor zhoubný či nikoliv a od výsledků se odvíjí léčba,“ vysvětlil Aleš Ryška, přednosta Fingerlandova ústavu patologie.

Vzorky se archivují, protože lékaři se k nim mohou kdykoliv vrátit. Pokud například léčba nefunguje, jak by měla, tak odborníci odeberou další tkáň a srovnají ji s původní před léčbou.

Vzorek vidí 16 lidí

V moderní budově lékaři najdou také speciální mikroskop za dva miliony, na kterém mohou vzorek pozorovat až šestnáct párů očí.

„Všichni se díváme na totéž. Elektronickou šipkou ukazuji, co potřebuji. Přístroj je ideální na vzdělávání či konzultace. Také díky němu mohu lépe zkoušet studenty,“ dodal přednosta Aleš Ryška.

Budova původního oddělení patologie byla jedním z prvních pavilonů nemocnice, která se otevřela v roce 1928. Poslední přístavbu postavili dělníci koncem šedesátých let minulého století. Zub času se podepsal na budově i přístrojovém vybavení.

Investujte do svého zdraví. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.
Strážný / strážná, 20 000 Kč Strážník/strážnice, čekatel/čekatelka Městské policie Kostelec nad Orlicí, 16 980 Kč Pomocný stavební dělník/pomocná stavební dělnice, úklidové práce na stavbě, 15 200 Kč Obráběč kovů, 19 000 Kč Pomocný stavební dělník / pomocná stavební dělnice, 18 600 Kč IT technik / IT technička, 35 000 Kč Skladník / skladnice – pracovník / pracovnice potravinářské výroby, 17 000 Kč řidič/ka nákladního automobilu vnitrostátní doravy, 25 000 Kč + PODAT INZERÁT Volkswagen Tiguan první majitel, servisní knížka, koupeno v D Volkswagen Passat první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované, v záruce Volkswagen Passat první majitel, servisní knížka, koupeno v D Volkswagen Passat první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Volkswagen Jetta první majitel, servisní knížka, koupeno v D Volkswagen Golf první majitel, servisní knížka, koupeno v D Volkswagen Golf první majitel, servisní knížka, koupeno v D Volkswagen Golf první majitel, servisní knížka, koupeno v D + PRODAT AUTO

Proč je pro nás důležitá patologie?

Nová oblast špičkové laboratorní medicíny, ve které se chce společnost SYNLAB také prosadit, a tím uzavřít pomyslný kruh kompletního laboratorního portfolia, je patologie.

Co vlastně je patologie?

Patologická anatomie neboli patologie je mimořádným a velice důležitým lékařským oborem. Jedná se o  základní lékařský obor zabývající se především morfologickou diagnostikou z cytologických, bioptických a autoptických vzorků tkání. Analyzuje mechanizmy vzniku a rozvoje chorob (etiologie a patogeneze) a jejich projevy.

Vychází tedy ze studia tkání a jejich morfologických změn na základě podnětu, který je vyvolán patologickou změnou buněk, tkání či orgánů na molekulární úrovni. Z tohoto důvodu se nejnovější modalitou stává molekulární diagnostika. Prerekvizitou pro studium patologie je obecná a speciální histologie, která má za úkol seznámit s morfologií patologicky nezměněné tkáně.

Jen díky těmto znalostem pak může patolog v nástavbovém studiu rozeznat patologické morfologické změny.

Záměrně zdůrazňuji „morfologické“, neboť v současném kontextu, kdy anatomická patologie přechází v patologii klinickou, jež přímo rozhoduje o prognóze a terapii pacienta, je nutné využití daleko sofistikovanějších metod, jako je imunohistochemie, která detekuje změny na úrovni proteinu, ale hlavně molekulárně biologické a cytogenetické metody, které detekují změny na úrovni genů.

Pokud se podíváme na vývoj, tak název patologická anatomie vychází ze zákona č. 95/2004 Sb., nověji je vyhláškou č. 361/2010 Sb. obor nazýván patologie, tedy stejně jako obecný obor.

Budete mít zájem:  A na zahrádce se kouřit smí?

Náplní a posláním odpovídá lékařský obor patologie anglickému oboru Anatomical Pathology i Surgical Pathology, s postupným vývojem farmakoterapie onkologických onemocnění se ale překrývá s oborem Clinical Pathology. Lékař, který je atestován v oboru patologie, se nazývá patolog a je oprávněn samostatně provádět i uzavírat veškerá nekroptická, cytopatologická a bioptická vyšetření.

Molekulární vyšetření jsou pak nutná konzultovat a interpretovat s molekulárním biologem, který má většinou atestaci z lékařské genetiky a specializuje se na oblast molekulární patologie a onkologie.

Nekroptické vyšetření znamená, že jde o celkové vyšetření mrtvého od pitvy po vyhodnocení histopatologických preparátů za účelem kontroly správnosti klinických diagnóz. Jedná se v podstatě o poslední vyšetření, které je danému člověku hrazeno ze státního zdravotního pojištění.

Histopatologická diagnostika bioptických vzorků spočívá v zevrubném studiu stavby tkáně odebrané např. během drobného chirurgického výkonu.

Většinu práce patologa představuje diagnostika materiálů odebraného ze živých pacientů za účelem screeningového vyšetření nebo stanovení diagnózy či rozsahu onemocnění.

Toto vyšetření je nezbytné pro histologickou verifikaci, která je jedinou možností pro konečné stanovení onkologického onemocnění a následné zahájení terapie.

Speciální oblastí je tzv. peroperační diagnostika, kdy se histopatologická diagnostika provádí během vlastního chirurgického výkonu a podle nálezu patologa se volí rozsah prováděného výkonu. Rychlé zpracování je jen orientační, proto je vždy nutné dovyšetření dle běžného postupu.

Cytologická diagnostika potom spočívá ve studiu změn jednotlivých buněk získaných například stěrem ze sliznice děložního hrdla, kdy se jedná o screeningovou diagnostiku karcinomu čípku, nebo sedimentací moči, odebráním likvoru či odběrem buněk v průběhu bronchoskopického vyšetření pro provedení cytopatologické diagnostiky.

Moderní metodou a diagnostikou poslední doby jsou sofistikované metody a takzvaná molekulární patologie. Tento obor je naprosto odlišný, a to hned v několika bodech. Jednak, jak již zaznělo na začátku, patologie je striktně morfologický obor, což znamená, že má za úkol detekovat cytomorfometrické rozdíly buněk a určit je jako patologické.

Je pravdou, že nedílnou součástí je imunohistochemický průkaz proteinů, což není morfologická metoda, ale pouze kvalitativní průkaz jeho přítomnosti, či nepřítomnosti, ovšem pouze v morfologickém kontextu. Dalším, a to naprosto zásadním bodem je fakt, že ve všech oblastech laboratorní diagnostiky, kam včetně patologie patří také biochemie, hematologie atd.

, jsou sledovány důsledky změn. Změn, které u všech nemocí vznikají na molekulární úrovni, a jejichž důsledkem je u biochemie diagnostikovaný analyt nebo právě změna morfologie buněk v případě patologie.

Diagnostika v molekulární patologii ovšem sleduje a určuje příčinu těchto změn, a to je mimořádný posun, který v budoucnu změní pohled na celou laboratorní diagnostiku, hlavně v souvislosti s klinickým dopadem.

Bioptická vyšetření (histopatologie)

Základní histopatologickou diagnostikou je však bioptické vyšetření vzorku. Úlohou bioptického vyšetření je zpracování a diagnostika vzorků tkání získaných z těla živého pacienta během hospitalizace v průběhu chirurgického výkonu nebo v rámci ambulantního zákroku. Následně jsou zpracovány všechny tkáně vyjmuté z těla pacienta.

V závislosti na velikosti a charakteru vzorku trvá takové zpracování a vyšetření od několika málo pracovních dnů u malých vzorků až po deset či více pracovních dnů u vzorků větších, které navíc například obsahují kostěnou nebo zvápenatělou tkáň vyžadující časově náročné odvápnění či jiné procedury.

Ke správné diagnostice bývá také často zapotřebí použití speciálních barvení nebo imunohistochemických vyšetření.

Postup zpracování bioptického materiálu je poměrně složitý a vyžaduje zkušený přístup histologické laborantky. Celý postup začíná fixací materiálu fixačním roztokem, v převážné většině 10% roztokem pufrovaného formaldehydu. Během fixace dojde k „zakonzervování“ tkáně, a tím k její ochraně proti autolýze a hnilobě, která může znemožnit kvalitní morfologickou diagnostiku.

Přefixování tkáně zase může fragmentovat DNA a znemožnit následnou molekulární diagnostiku. Pokračuje se přikrojením materiálu pro dostatečný počet menších vzorků určených k následnému zpracování. Dalším krokem je odvodnění pomocí odvodňovacího automatu, kde dojde ke kontaktu tkáně s řadou alkoholů, xylenem až po zalití do parafínu. Výsledkem je odvodnění tkáně a její prosycení parafínem.

Nakrájení bločků je provedeno pomocí mikrotomů na řezy tenké 2–5 mikronů a nanesení (přichycení) řezů na sklíčko. Obarvení preparátů se provádí základní metodou hematoxylin-eosin, případně za pomoci jiných dalších barvících metod. Následně je preparát zamontován a je připraven k mikroskopickému vyhodnocení morfologických změn v tkáni lékařem a stanovení diagnózy.

Závěr patologa pak obsahuje základní diagnózu např. karcinom prsu, pigmentový névus a podobně, typ onemocnění, informaci o prognóze (tzn. stupeň diferenciace tumoru), proliferační aktivitě a další či o možnosti citlivosti tumoru na určitý specifický protinádorový lék. K tomu se využívají další speciální laboratorní metody a barvení.

Ze speciálních laboratorních metod se využívá vyšetření imunohistochemické, imunofluorescenční a elektronově mikroskopické.

Nejčastěji je využívána imunohistochemie. Jedná se o metodu zobrazování určitých molekul (proteinů) v buňce nebo na jejím povrchu, např. receptorů.

Používá se specifická protilátka proti příslušnému epitopu sledované molekuly, ta se naváže na molekulu a následně se obarví (peroxidázová reakce).

V mikroskopu jsou pak barevně znázorněny a interpretovány oblasti, ve kterých je sledovaná molekula přítomna (cytoplazmatická, membránová, jaderná pozitivita). Využívají se jak polyklonální, tak monoklonální protilátky, a to formou přímé či nepřímé imunohistochemie.

Cytologie

Cytologické vyšetření je oblast patologie, při které se pomocí světelného mikroskopu hodnotí barevně znázorněné buněčné populace získané stěrem či výtěrem z genitálního traktu ženy.

Vyšetřování gynekologické cytologie hrazené pojišťovnou zahrnuje onkologické i funkční vyšetření stěrů z cervixu a vaginální sliznice, vulvy a endometria.

Naší snahou je uvést do širokého povědomí, spolu s klasickým cytologickým vyšetřením, také samoplátcovskou metodiku ve vyhodnocení gynekologické cytologie – ThinPrep PAP test.

Ta je díky použití moderní technologie Liquid based cytology (LBC, cytologie v tenké vrstvě) v kombinaci s nástavbovým systémem automatického zpracování digitálního obrazu a napojení na automatické mikroskopy nejlepší cytologickou metodou na trhu.

Součástí moderní cytologické diagnostiky je i testování přímého průkazu HPV infekce pomocí molekulárních metod PCR, včetně určení typu. Existuje poměrně velké množství HPV testů. Tyto testy většinou detekují DNA lidských papilomavirů. Pokud jsou však založeny pouze na detekci DNA, při pozitivitě ukazují pouze to, že jsou viry v organismu přítomny.

Druhý typ, který je založený na testování mRNA, ukazuje, že se viry v organismu inkorporují do epitelií. Prokazují totiž aktivní virus exprimující virové proteiny virových genů E6 a E7, díky nimž dochází k onkogenní transformaci infikované buňky na nádorovou (karcinogeneze), která ohrožuje život pacientky.

V nabídce naší laboratoře je i samoplátcovský test mRNA, další, jenž rozšiřuje portfolio moderní patologie.

V případě nejasné či pozitivní cytologie a přítomnosti HPV infekce využíváme metody molekulární patologie, jako je například QIAsure Methylation multiplex PCR test. Test QIAsure Methylation je multiplex PCR test v reálném čase specifický pro metylaci, určený k detekci hypermetylace promotorů genů FAM19A4 a hsa-mir124-2.

Test je vhodný jako kontrola pro ženy s pozitivním testem na lidský papilomavirus (HPV), a to pro zjištění, zda je nutné provést kolposkopii nebo jiné kontrolní postupy a také jako kontrolní test pro ženy, u nichž se ve výsledcích PAP testu nacházejí atypické skvamozní buňky neurčeného významu (ASC-US).

Díky testu je možné oddálit invazivní zákrok konizace a tím vznikající problémy s otěhotněním.

Molekulární patologie

Molekulární onkologie se zabývá studiem dysregulace procesů souvisejících se vznikem a rozvojem nádorového onemocnění a sleduje mutační změny mající vliv na nádorovou transformaci.

Jejím úkolem je za prvé subtypizovat nádor na molekulární úrovni a doplnit tak histologické a imunohistochemické vyšetření, za druhé profilovat pacienta vhodného k nasazení cílené onkologické terapie tzv. prediktivní diagnostika, za třetí ukázat na prognózu onemocnění a za čtvrté stanovit senzitivitu na podanou terapii, tzv. farmakogenomiku.

Využívá přitom technik molekulární biologie a výsledky dává do kontextu s bioptickým nálezem. Molekulární patologie je tak nedílnou součástí nejen diagnostiky, ale i klinické onkologie, která přímo navazuje na systémovou léčbu. Vlastní prediktivní diagnostika pak využívá biomarkerů, které prokazují přítomnost cílových molekul, reagujících s podanými léky.

Léky využívané k těmto účelům mají charakter inhibitorů malých molekul, většinou proteinkináz (např. imatinib, gefitinib) nebo monoklonálních protilátek (např. transtuzumab, cetuximab, panitumumab atd.).

Inhibicí cílových molekul signálních drah tak přímo ovlivňujeme mitotickou aktivitu nádorových buněk, popřípadě aktivaci komplementu a zprostředkovanou buněčnou cytotoxicitu v případě terapeutických monoklonálních protilátek. Jednotlivé markery a algoritmus vyšetřování v rámci prediktivní diagnostiky jsou dostupné v tzv.

Modré knize vydávané Českou onkologickou společností ČLS JEP (ČOS). V současné době prediktivní diagnostika zahrnuje široké spektrum markerů, jejichž testování je možné různými metodami. Zahrnuje imunohistochemická vyšetření (PD-L1, ALK, ROS1, HER2, MSI, ER, PR), cytogenetická vyšetření (ALK, ROS1, HER2) a genetická vyšetření (EGFR, KRAS, NRAS, BRAF, BRCA1/2, MSI).

Naše vize a snaha

Prioritou společnosti SYNLAB je nabídnout kompletní laboratorní diagnostické portfolio. Tím je i morfologická diagnostika zahrnující jak cytologii, která vznikla v Českých Budějovicích, tak i kompletní bioptickou diagnostiku histologických vzorků ve spolupráci s MUDr. J. Nožičkou.

Vše v kontextu kompletního laboratorního komplementu za použití všech moderních dostupných metod v oblasti histologického barvení a imunohistochemie (využití širokého spektra diagnostických protilátek), ale také molekulární diagnostiky.

Komplement společnosti SYNLAB zahrnuje biochemii, hematologii, sérologii, genetiku, imunologii, ale i mikrobiologii, a tak poskytuje našim pacientům kvalitní diagnostiku tak, jak se od moderní laboratorní medicíny, která je přímým partnerem klinické medicíny, očekává.

Takto komplexní laboratorní propojení je jedinou cestou, jak dosáhnout terapeutického úspěchu!

Autor: RNDr. Ing. Libor Staněk, PCTM

Mrtvá těla mají specifický odér, na který je potřeba si zvyknout, říká patoložka

Když se řekne patolog, většině lidí se vybaví hororová postava s gumovými rukavicemi, která se naklání se skalpelem v ruce nad mrtvým člověkem. Tato zkreslená představa provází jeden z nejstarších oborů medicíny už od nepaměti. Proč je pro nás patologie nepostradatelná a co všechno se dá z pitev zjistit v rozhovoru přiblížila patoložka Michaela Bártů.

Budete mít zájem:  Zeleninový salát k obědu? Určitě ne

Praha – S mýty a předsudky se patologové musí vyrovnávat každý den. Jejich profese však není pouze o zemřelých pacientech, ale především o těch živých. Kromě pitev totiž provádějí také důležitou diagnostiku. „Patologové rozhodně nejsou lékaři, kteří jsou celý život zavření na temných pitevnách, kde svačí nad otevřenými těly a u špinavého stolu popíjí alkohol,“ popisuje Bártů.

V čem přesně spočívá vaše práce? Jedná se opravdu především o pitvání těl?

Moje práce je o pitvách jen minimálně. Profese patologa jako taková je především spojená s živými pacienty, protože o patologii se opírá veškerá diagnostika spojená s nádorovými onemocněními. Žádná onkologická diagnóza není potvrzená, dokud ji neudělal patolog. A kde není diagnóza, tam není léčba.

Pod rukama nám tak denně projde obrovsky široké spektrum vzorků, jako například diagnostické biopsie (odběry vzorků tkáně, pozn. red.) z podezřelých ložisek, výrůstků, zduření a bulek, ale i rutinně odstraněná znaménka, zanícené žlučníky, slepá střeva a tak dále.

V zásadě skoro všechno, co je pacientovi chirurgicky odstraněno, je zasláno na histologii, což je takové kódované označení pro patologii. Histologická vyšetření provádí vždy patolog.

Především ale vyšetřujeme orgány, které byly odstraněné kvůli zhoubným nádorům a tyto nádory dále specifikujeme pro ošetřujícího lékaře. Určujeme jejich typ, rozsah nádorového onemocnění, šíření do cév či lymfatických uzlin a další parametry nezbytné pro stanovení prognózy pacienta.

K moderní patologii ale patří i specializovaná vyšetření, která určí přítomnost specifických genetických mutací, pro které existuje cílené léčení. Patolog je tedy pro pacienta naprosto zásadní, protože mu pomáhá nastavit léčbu.

Proč jste si vybrala právě tuto oblast lékařství?

Pro dané odvětví jsem se rozhodla, protože je svojí podstatou zásadně propletené s klinickými obory a s péčí o pacienta, i když s ním osobně vlastně nikdy nepřijdeme do styku.

Patologie je neskutečně rozmanitá a kromě základní diagnostiky je i úzce spojená s výzkumem a s výukou, takže se člověk může realizovat různými způsoby. Mě osobně fascinuje zejména ten čistý, teoretický aspekt medicíny jako vědy.

Patologie je z definice nauka o nemoci, o jejích podstatách a o tom, jak se projevuje. Nesoustředíme se na rutinní aspekty denní léčby o pacienty, ale na podstatu toho, co je trápí.

Tím je to obor, jehož podstatou je odpovídat na otázky a eliminovat nejistotu, což mi přijde jako skvělý způsob, jak strávit pracovní život. A samozřejmě jen tak na okraj, patologové neslouží a mají pevnou pracovní dobu, na což se snadno zvyká.

Takže už od začátku medicíny jste věděla, že chcete být patoložka?

Věděla jsem, že mě tento obor přitahuje. Částečně i proto, že jsem hodně empatická a patologie s sebou nese určité odloučení od trápení a bolesti, kterou s sebou přináší klinické obory.

Je ale pravda, že naše celé vzdělání je cílené na léčbu a na fakultě se všichni stejně učíme obrovské množství dat o lécích a terapii jako takové. Hlavně v posledních ročnících mě občas napadalo, že je škoda, že tyto znalosti nikdy neuplatním v praxi. Patologie ale nakonec vyhrála i díky praktickým aspektům.

Nechtěla jsem po šesti letech extrémně náročného studia strávit celý život vyčerpaná službami v nemocnici a přenášet dané zatížení na moji rodinu.

Jak reaguje vaše okolí, když se dozví, čím se živíte?

To je těžká otázka, protože reakce okolí je vždy subjektivní a také záleží na tom, jakou mají o patologii představu. Pro lidi z lékařského prostředí je to zpravidla práce jako každá jiná, takže si spíš zavtipkujeme o tom, jaké je to se o víkendu taky vyspat.

Známí, kteří o patologii moc nevědí, většinou reagují stylem: „Aha, no tak to tvoje služby ještě dlouho potřebovat nebudu“, na což někdy ráda odpovídám, že to pravděpodobně bude dříve, než si myslí.

Většina lidí je totiž opravdu překvapená, že histologie, která jim od lékaře přijde, je vlastně od patologa.

Mně osobně přišla patologie vždy jako děsivá a depresivní profese. Jak ji vnímáte vy?

Tohle je bohužel předsudek, který pramení z neznalosti našeho povolání. V České republice jsou pitvy doménou mladých lékařů, kteří jsou před atestací. Po ní se patolog stává specialistou na bioptická vyšetření a po zbytek kariéry se většinou zabývá pouze diagnózou bioptickou, tedy prací se vzorky živých pacientů, pro které má jeho práce zásadní význam.

Patologové tedy rozhodně nejsou lékaři, kteří jsou celý život zavření na temných pitevnách, kde svačí nad otevřenými těly a u špinavého stolu popíjí alkohol. Mně do atestace zbývají necelé dva roky, takže moji práci tvoří směs pitev a biopsií, přičemž každá z nich má svá specifika.

Děsivé a depresivní povolání to ale rozhodně není, tedy o nic víc než medicína sama o sobě.

Jak tedy vypadá váš klasický den?

Můj konkrétně začíná ráno zpravidla pitvou, pokud dostanu nějakou přidělenou. Patologicko-anatomické pitvy, které u nás provádíme, můžou trvat od pětačtyřiceti minut v případě pitvy plodu až po tři hodiny, pokud se jedná o dospělé pacienty po složitých operacích.

Po pitvě následuje základní vypracování pitevního protokolu, zpracování už odebraných vzorků na histologii a také prohlížení hotových preparátů v mikroskopu a jejich popis. Do toho pracuji ve fakultní nemocnici, takže mám na starosti výuku svých kruhů mediků.

Jelikož jsem zároveň postgraduální student a součást výzkumného týmu, pracuji také na výzkumných projektech a přípravě publikací. Proložte si to pěti kávami, milionem telefonátů a stohem papírování a máte zhruba můj pracovní den.

Říkala jste, že také učíte na fakultě. Právě začínající medici si často stěžují na pronikavý zápach na pitevnách. Jak se s ním vypořádáváte?

Je pravda, že pitevny a mrtvá těla mají specifický odér, na který je třeba si zvyknout. Někdy se jedná jen o minimální zápach, který se moc neliší od odéru, který člověk zná například z řeznictví, a na ten se dá zvyknout rychle. Samozřejmě jsou případy, kdy pitváme pacienty po rozsáhlých břišních infekcích, s gangrénou (odumřelé tkáně, pozn. red.

) střev či končetin a tam už je potřeba se při práci více soustředit a snažit se zápach nevnímat. To je ale něco, co se každý začínající patolog naučí velice rychle. Někdy je však specifický zápach těla pro patologa určitým vodítkem.

Například pacienti s onemocněním jater nebo třeba s cukrovkou mají poměrně charakteristickou vůni, která nás může v diagnóze navést jistým směrem.  

Jaká byla vaše první pitva?

Překvapivě úspěšná, i když pacient z ní nevyvázl živý. Ale to je u nás riziko povolání. Myslím si, že pro všechny z nás je první vlastní pitva vždycky stresující, protože člověk se stejně jako v jakémkoliv jiném oboru bojí, že pacienta poškodí.

U nás se může jednat o přehlédnutí důležitých nálezů nebo souvislostí, které by znamenaly nesprávnou diagnózu. I u pitev má toto obrovský význam.

Ošetřujícím lékařům poskytujeme důležitou zpětnou vazbu, která pomáhá k objasnění někdy překvapivého průběhu onemocnění a může tak v budoucnu pomoci správné diagnóze u jiného pacienta.

Já jsem se osobně nejvíc bála toho, že někde přeříznu něco, co mělo zůstat v celku, protože lidská těla ve skutečnosti postrádají krásné strategické barvy a jasně oddělené struktury, jak to máme v anatomických atlasech.

Jak dlouho po smrti se může pitva provést?

Tady záleží na tom, o jakou pitvu se jedná. Soudní lékaři jsou zvyklí na to, že vyšetřují těla v pokročilém stadiu rozkladu a navzdory tomu jsou často schopni určit příčinu smrti po extrémně dlouhé době. My pracujeme s těly zpravidla do dvaasedmdesáti hodin po smrti.

Ale protože u nás hraje histologické vyšetření obrovskou roli, je důležité pitvu provést co nejdříve, ideálně do čtyřiadvaceti hodin, než začne docházet k posmrtnému rozkladu tkáně a buňky jsou potom pro nás hůře vyšetřitelné.

Čas hraje roli zejména u tkání citlivých na nedostatek kyslíku, jako je například mozek, kde je pro zajištění kvalitních vzorků skutečně důležité provést pitvu co nejdříve.

Co se posléze s tělem stane?

Poté, co patolog nabere vzorky pro mikroskopické vyšetření, vrátí do těla všechny odstraněné orgány a pitevní laborant asistující lékaři tělo pečlivě zašije, omyje a připraví k předání pohřební službě. Ta si jej následně vyzvedne a připraví na pohřeb podle přání rodiny a pozůstalých.

Je česká patologie srovnatelná se zahraničními?

Jsem si naprosto jistá, že patologie v Česku je přinejmenším na celosvětové úrovni. Obor se rychle vyvíjí a patologická diagnóza nádorových onemocnění stojí na pomezí molekulární genetiky, o kterou se čím dál víc opírá.

Vyšetření nádoru už tak není jenom o diagnostice mikroskopické, kdy nádor poznáme a popíšeme, ale stejně tak o diagnostice genetické, na které je potom léčba založena.

V této oblasti si udržujeme vysoké standardy v souladu s doporučeními všech mezinárodních společností a naši pacienti tak mají přístup k opravdu kvalitní péči.

Naše zdravotnictví je založené na principu solidarity a není v něm tolik aspektů komerční péče, jak je tomu často v jiných státech. Někdy dokonce poskytujeme lidem i kvalitnější služby, protože nejsou limitované tak přísnými finančními omezeními. Kvalitní diagnostika totiž rozhodně není levnou záležitostí.

Takže jsou patologové žádanou profesí na trhu práce?

Patologové jsou obecně nedostatkovým zbožím a poptávka je po nich obrovská.

Jednak proto, že se ve srovnání se všemi klinickými obory nejedná o atraktivní specializaci, a také proto, že vychovat kvalitního a zkušeného patologa trvá i desítky let.

Patologie je taktéž extrémně náročná na spektrum znalostí, protože i patolog specializovaný na určitou oblast musí být schopný diagnostikovat onemocnění jakéhokoliv orgánu.

Kdybyste si měla vzpomenout na nejsilnější zážitek vaší kariéry, co by to bylo?

Jedny z nejsilnějších emocí s sebou přineslo pořízení nového kvalitního kávovaru, protože usínat za mikroskopem je strašně náročné na krční páteř.

  • Klíčová slova: patologie, pitvy, patologové
  • 1 | 2 | 3 | 4 | 5 (1 – nejhorší, 5 – nejlepší)
  • Vkladání nových komentářů skončilo.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *