“V tomhle teda po tobě, protože já takový(á) nikdy nebyl(a),“ dodá obvykle druhý rodič. A co na to první rodič? “Všechno to špatné je po mně a všechno to dobré po tobě, viď?”
Tento dialog proběhl snad ve všech rodinách, které vychovávají dítě. Potíž je, že nemá opodstatnění. Každé dítě je totiž z genetického pohledu obrazem svých rodičů. A to obou stejně. Polovinu genů dědí potomek od matky a polovinu od otce, takže za vlastnosti, chování, temperament, inteligenci dítěte jsou po genetické stránce oba rodiče odpovědni naprosto stejně.
Genetika však ve formování osobnosti nehraje roli sama
Svůj podíl na tom, jaké dítě je, jak reaguje, v čem je silné a v čem naopak pokulhává, má také prostředí. Geny dávají základ, prostředí, ve kterém vyrůstá, osobnost dotváří. Některé povahové rysy umně zvýrazní a některé naopak potlačí.
Trochu to připomíná piano a hru na něj. Pianista má na výběr celou řadu kláves, ale on si pro svoji skladbu vybere jen některé. A ta skladba je buď melodická a dobře se poslouchá, nebo je disharmonická a trhá uši. Ty klávesy, to jsou geny. Na výběr je jich celá řada.
A pianista? To je prostředí a jeho vliv. Některé klávesy použije častěji a v povaze člověka vyniknou, některé naopak nechá ladem, takže je neuslyšíme znít za celou dobu skladby. Ale na pianu jsou přítomny, jen nedostanou příležitost k tomu, aby je někdo rozezvučel.
Pro dokreslení složitosti problematiky dědičnosti a výchovy si dovolím ještě jedno obrazné zamyšlení. Představte si, jak žijete nyní. Narodili jste se do určité rodiny, která vyznává určité hodnoty, která vám předala určité vzorce chování. Předala vám svůj způsob života, poskytla vám návod, jak komunikovat s lidmi, jak se chovat k partnerovi…
Co by se stalo, kdybyste se těmto rodičům sice narodili, ale vychovávala vás úplně jiná rodina? Jinak bohatá, pohybující se v jiné sociální sféře, vyznávající úplně jiné hodnoty.
Byli byste to stále ještě vy? Chovali byste se stejně jako nyní? Měli byste stejné záliby, jako máte teď? Proč myslíte, že ano? Protože vám rodiče předali své geny a vy po nich přece máte to “básnické střevo”, takže se to projevit musí? A co když v té druhé rodině ani nevědí, co je to báseň? A proč myslíte, že ne? Geny jsou přece geny, a když “to” v sobě máte, tak se “to” nějakým způsobem na povrch dostane, není-liž pravda?
Dítě svých rodičů
“Do osmnácti let jsem vyrůstal po dětských domovech,” vykládá pan Petr z Brna. “Rodiče jsem skoro nevídal, nechtěli se o mne starat. Nevěděl jsem, jak a kde žijí, co od života chtějí, jaké mají koníčky, záliby. V ústavech se o nás staraly tety, každou směnu jiná. Nedokážu odhadnout, co mi do života daly.
Byla tam jedna, která si se mnou častěji povídala, ale nijak výrazněji jsme se nesblížili. Po svých osmnáctých narozeninách jsem dětský domov musel opustit. Neměl jsem kam jít, tak jsem začal bydlet u svých rodičů. Myslel jsem, že si nebudeme rozumět, protože se o mne celý můj dosavadní život nestarali.
K mému překvapení jsem však zjistil, že toho máme docela dost společného. Poznával jsem, že se v určitých situacích chovám stejně jako oni, přestože ne vždy. Měl jsem své zvyky z ústavu, které mi přetrvaly. Ale v situacích, které byly vypjaté, to bylo jiné.
Táta si třeba dokázal pořádně bouchnout do stolu, když se mu něco nelíbilo, a podobně v těchto situacích reaguji i já. A je toho víc, co máme společné. Až se tomu divím.”
Bitva odehraná v historii
O tom, co má na člověka větší vliv, zda dědičnost, či výchova, se vedou spory už celá staletí. Už svatý Augustin (354–430) tvrdil, že hřích Adama a Evy byl fatální a že bude lidstvo doprovázet celý život. Proto je podle něj člověk předurčen ke konání zla.
Proti němu svatý Pelagius (narozen kolem roku 350) říkal, že každý člověk má příležitost jít cestou dobra. Známější jsou výroky z modernější doby, kdy na stranu výchovy se v sedmnáctém století postavil filozof John Lock. Ten se proslavil svojí teorií „nepopsané desky“ (tabula rasa).
Dítě pro něj nebylo jen malým dospělým, který přichází na svět vybaven všemi schopnostmi a znalostmi a který má za úkol pouze vyrůst. Naopak – podle něj bylo nepopsanou deskou, na kterou se prostřednictvím smyslů a zkušeností vytlačuje (vytváří) osobnost.
Dědičnost zase získala navrch teorií Charlese Darwina, která zdůrazňovala biologický základ lidského vývoje.
Ve dvacátém století se opět dostal do čela vliv prostředí, a to díky směru zvanému behaviorismus. Jeho nejznámějšími zástupci jsou John B. Watson a B. F. Skinner. Ti tvrdili, že lidská mysl je zcela poddajná a že výchovou můžeme vytvořit z dítěte prakticky jakýkoliv typ dospělého.
Slavná je Watsonova věta: “Dejte mi tucet zdravých, dobře utvářených dětí a můj vlastní svět, ve kterém bych je mohl vychovávat, a ručím vám za to, že z kteréhokoliv z nich, náhodně vybraného, mohu vychovat jakéhokoliv odborníka – lékaře, právníka, umělce, obchodníka, velitele, a samozřejmě i žebráka nebo zloděje, nezávisle na jejich talentu, sklonech, schopnostech, povolání a rase jejich předků.” Watsonův pokus se naštěstí nikdy nerealizoval. Navíc by nejspíš dopadl neslavně.
A jak je to dnes?
Když byl v roce 2001 kompletně rozluštěn lidský genom, což bylo právem označeno za objev tisíciletí, novinové titulky po celém světě hlásaly, že nastala doba programování člověka. Že byl položen základ k tomu, aby se v člověku programovalo to dobré a vyselektovalo to zlé.
K tomu je však ještě hodně daleko. Navíc z nejrůznějších hororových sci-fi víme, jak to dopadá, takže k nějakému záměrnému programování člověka snad ani nikdy nedojde. Každopádně moderní teorie už upustily od dohadů, zda má na člověka zásadnější vliv dědičnost, či prostředí.
Vědci se začali shodovat na tom, že na něco mají větší vliv geny a na něco prostředí. Potíž je, že se nedokáží shodnout, co na co má větší vliv. Jednoznačné je to třeba u krevní skupiny či barvy očí.
Dědičně předanou krevní skupinu výchovou z A na B prostě nezměníte, ani kdybyste se rozkrájeli. To samé s barvou očí.
Pokud dítě žije v prostředí, které mu poskytuje dostatek lásky, péče a podpory, snižuje se tím pravděpodobnost vzniku negativních vlastností
Ovšem jak je to třeba s inteligencí? Je inteligence daná geny, nebo na ni má velký vliv i prostředí? Zatímco jedna studie ukáže na geny, druhá se přikloní spíše k výchově.
Například americký neurolog Thomson nedávno reálně prokázal existenci dědičných inteligenčních komponentů, kdy prostřednictvím magnetické rezonance snímkoval mozky jednovaječných a dvojvaječných dvojčat a nepříbuzných jedinců.
Zjistil, že množství šedé hmoty v čelním laloku je vysoce dědičné a že rozdíly v objemu šedé hmoty mají za následek 10–15procentní odchylku v hladině inteligence. Vzhledem k tomu, že inteligence je závislá na objemu šedé mozkové hmoty, geny skutečně inteligenci ovlivňují.
Proti tomu podobně starý výzkum inteligence profesorky Chan z Čínské univerzity v Hongkongu poukázal na vyšší vliv prostředí.
Zkoumala chlapce, kteří byli členy školního orchestru a učili se hrát na libovolný hudební nástroj, a ty, kteří se výuky hudby neúčastnili.
Z následných testů obou skupin vyplynulo, že chlapci z orchestru si dokázali zapamatovat více slov, více údajů si pamatovali delší dobu a jejich schopnost verbálního učení narostla. Podle Chan se tak stali inteligentnějšími.
A není spíš po dědovi?
Výzkumy na téma dědičnost a výchova obecně velmi ztěžuje fakt, že povahové rysy se mohou lišit i mezi generacemi. Rodiče mohou být někdy až překvapeni, jaké vlastnosti a záliby se u jejich dětí mnohdy rozvinou.
Diví se, že jejich dítě má třeba vynikající komunikační schopnosti a je tahounem třídy, přestože oba rodiče jsou spíše mlčenliví a rádi zůstávají v pozadí.
Jak se to mohlo stát? Otázka by lépe zněla: a jak jsou na tom s komunikativností prarodiče? Dítě sice zdědí geny po svých rodičích, ale na rozdíl od rodičů se u něj mohou rozvinout právě ty, které u rodičů zůstaly kdesi v ústraní. I nevýrazné rodičovské vlohy se u dítěte mohou znásobit. Platí to bohužel jak o těch dobrých, tak o těch špatných.
Třeba byste byli výbornými hudebníky, jen jste nedostali příležitost k tomu, aby se ve vás právě tato vloha rozvinula. Nebo byste malovali krásné obrazy, jen nevíte, že byste to mohli umět. Gen zděděný po jednom z rodičů totiž může zablokovat gen druhého rodiče, takže se nemusí projevit, přestože je přítomen.
To je mimochodem důvod, proč se zakazovalo příbuzenské křížení. Aniž by naši prapraprapředci měli o genetice tušení, přece jen vypozorovali, že zkřížením příbuzných, jejichž genetická výbava je velmi podobná, se u potomka projeví buď genialita, nebo duševní choroba.
A tak lidstvo přišlo na jednu stranu o spoustu géniů, na druhou stranu o spoustu duševně chorých.
Řezbářem ke stáru
Karlův otec byl zemědělec, Karlova matka kuchařka, on sám se po matce vyučil kuchařem. Práce ho bavila, byl šikovný, ale talent na vaření neměl. Zatímco jeho matka uměla s jídlem experimentovat, on se většinou držel jen zaběhnutých návodů.
To mu vydrželo až do důchodového věku. Tehdy se zcela náhodně dostal k vyřezávání sošek do vánočního betlému. Přestože před tím neměl řezbářský nůž v ruce, začalo mu to jít skoro samo. Jím vyřezané postavy byly jako živé a on vyřezával stále dál.
To nebylo jako vaření, kdy jídla připravoval podle návodů. Tohle bylo v něm a žádné návody zde nebyly potřeba. Záhadou mu však bylo, po kom tuto schopnost zdědil, protože matka ani otec k řezbářství netíhli.
Teprve od příbuzných zjistil, že jeho dědeček velmi rád pracoval se dřevem a že s ním uměl doslova divy.
Důležité pro adoptivní rodiče
Otázka ohledně dědičnosti a možnosti výchovy je velmi aktuální pro rodiče, kteří do rodiny přijali, či se teprve chystají přijmout “cizí” dítě.
Do jaké míry se u adoptovaného dítěte projeví “jeho krev”? A do jaké míry se dá vychovat tak, aby do rodiny zapadlo? Projeví se na dítěti, že jeho matka byla prostitutka a jeho otec byl několikrát trestaný? Nebo se v případě dobré výchovy nemusejí ničeho obávat?
Otázky, na které je těžko odpovědět a které psychologové nemají rádi. Není totiž v lidských silách říct, jaké dítě za několik let bude. Co se v jeho osobnosti projeví a co ne. Jsou však dvě věci, které jisté jsou.
Za prvé: každá vlastnost člověka, ať už tělesná nebo duševní, má svůj genetický základ. V osobnosti člověka se neprojeví nic, co mu nebylo dáno. A za druhé: vlivy prostředí a výchovy mohou určité genetické dispozice dítěte posilovat či oslabovat.
To znamená, že se skutečně dá pracovat s tím, co bylo dáno.
K tomu existují dvě krásná přirovnání. To první je ryze zemědělské – farma v bohatém říčním údolí s teplým počasím vydá s minimálním úsilím bohatou úrodu, zatímco farma v suché, hornaté krajině toho urodí málo, a to přestože se člověk pořádně nadře.
Ale i ta první farma, která má vynikající dispozice, se dá zanedbat tak, že na ní budou růst jen kopřivy, zatímco ta druhá, při pravidelném obdělávání, může mít docela bohatou úrodu. Obě však mají svůj strop, přes který se nedostanou. A chtít po té druhé farmě zázraky opravdu nejde. To druhé přirovnání je z oboru kadeřnictví.
Genetické dispozice, které po našich rodičích podědíme, jsou jako vlasy. Někdo je má husté, někdo řídké, někdo pevné, někdo vláčné. A výchova, to je způsob, jakým ty vlasy upravíme. Můžeme se o ně starat, pečovat o ně, jít s dobou, nebo se o ně nestarat a ponechat je svému osudu.
I se špatnými vlasy lze udělat hezký účes, stejně jako s dobrými vlasy lze udělat vrabčí hnízdo. Ale ty vlasy, to je něco, co nezměníme. Můžeme změnit účes, vlasy však zůstanou stejné.
Takže jak vychovat geny?
Někdy těžce, ale přece. Pokud dítě žije v prostředí, které mu poskytuje dostatek lásky, péče a podpory, snižuje se tím pravděpodobnost vzniku negativních vlastností, například agresivity. Na druhou stranu je každý jedinec omezen právě tím, jaké geny mu byly předány.
Každý má ten svůj “klavír”, někdo bohatý na klávesy, někdo chudý. Ale i na klavíru, který má těch kláves málo, se dá zahrát pěkná melodie, a to s využitím celé klaviatury. A naopak na klávesově bohatém klavíru lze zahrát skladbu jen na několik kláves a ještě k tomu falešně.
Ach ta dědičnost! Co máte po matkách a co po otcích?
„Mami, proč mě měsíčky tolik bolí,“ ptá se dcera. „Neboj, jestli si po mně, tak se to srovná až ti bude šestnáct,“ odpovídá matka na uklidněnou. Tak jednoduché to sice není, ale určitá pravděpodobnost existuje. Co se dá zdědit po matce a co po otci?
Genetika je věda s řadou složitých zákonitostí. Základem ovšem je, že každý člověk má jedinečný vzorec DNA. Každý z nás má dvě sady genů, uloženy ve dvou sadách chromozomů, což je konkrétně 23 párů, respektive 46 chromozomů.
Jeden chromozom dědíme vždy od otce a jeden od matky. Takže na formování svého potomka se oba podílejí stejnou měrou ještě dříve, než ho začnou vychovávat. Stejný vliv se ovšem netýká všech situací.
Něco může více ovlivnit otec a něco matka.
- Od otce: pohlaví
- Od otce: duševní (ne)pohoda
- Od otce: zuby
- Od matky: inteligence?
O pohlaví dítěte rozhodne otec, i když samozřejmě to není rozhodnutí, které by učinil vědomě. Udělá to za něj jeho spermie. Záleží totiž na tom, jaký pohlavní chromozom s sebou nese právě ta spermie, které se podaří oplodnit vajíčko. Až se tedy budete rozčilovat, že jste chtěla holčičku, můžete si (i když vlastně dost neprávem) vybít vztek na otci. Negativní vliv mohou mít otcové na duševní zdraví svých dětí, zejména pak ti, kteří se do plození pouštějí v pozdějším věku, respektive po 45. narozeninách. Mutace spermií související s vyšším věkem mohou mít následně na svědomí vyšší pravděpodobnost rozvoje autismu, ADHD, schizofrenie a dalších duševních chorob. Nepříznivý duševní stav může sice na dítě přenášet i matka, ale u starších mužů je to pravděpodobnější. Důležitou roli sice hraje zejména ústní hygiena, ale do problémů se zuby se promítá i dědičnost. Zejména ze strany otce hrozí dispozice k tvorbě zubního kazu, plaku apod. Jeho geny bývají v tomto ohledu aktivnější. Týká se to i tvaru a velikosti čelisti a zubů. V poslední době výzkumníci tvrdí, že větší vliv na inteligenci dítěte má jeho matka. (Řada inteligenčních genů je přenášena s chromozomem X, přičemž žena má dva a muž jeden, takže pravděpodobnost je vyšší.) Zároveň je však třeba poznamenat, že dědičnost má na úroveň vliv jen přibližně z 40 až 60 % a genetika je velmi komplikovaná. „Uvádí se, že v případě dědičnosti inteligence je vyšší podíl vlivu ze strany matky, ale ani toto není vždy jednoznačné, roli hrají i jiné geny a faktory,“ poznamenává Kateřina Veselá, lékařka a generální ředitelka kliniky reprodukční medicíny a preimplantační genetické diagnostiky Repromeda.
Od matky: životní elán
Je vaše dítě akční nebo spíš klidné? Na tohle má vliv hlavně matka. „Kromě genů, které jsou zakódované v jaderné DNA se pár z nich nachází také v DNA takzvaných mitochondrií.
Jsou to buněčné organely nacházející se v cytoplazmě vajíčka a jsou děděny vždy výhradně po matce. To může určovat náš energetický metabolismus, který lze přirovnat k životnímu elánu či energii.
Ten tedy máme spíš po matce, avšak opět jsou ve hře i další dispozice,“
vysvětluje Kateřina Veselá.
Od matky: menstruace a menopauza
Často se hovoří také o tom, jestli dcery po matkách dědí průběh menstruace a čas nástupu menopauzy. Je patrné, že v některých případech se dcery svým matkám opravdu podobají, ale jde spíše o zdědění určité tendence.
Od obou: líné spermie Nepříjemná zpráva pro chlapce je, že pokud se otec potýká s nízkou kvalitou spermií, je možné, že s tím bude mít problém i jeho syn. Poukázal na to průzkum evropské společnosti pro lidskou reprodukci a embryologii. I na chromozomu X se však nachází řada genů, které určují kvalitu spermií. Zní to sice paradoxně, ale špatnou kvalitu spermií může syn zdědit i po matce.
Od obou: dispozice k nemocem
Dispozice ke křečovým žilám může dítě zdědit po matce i po otci. Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že více než 70 % lidí s křečovými žilami tvoří ženy, je pravděpodobnější, že je předají svým potomkům právě ony. Jestliže má křečové žíly jeden rodič, je více jak 80% pravděpodobnost, že je bude mít i dítě. Mají-li je oba rodiče, pravděpodobnost se přehoupne přes 90 %.
Ostatně dědičnost různých onemocnění nebo sklonů k nim je kapitolou samo o sobě. „V každém genu mohou existovat změny, kterým říkáme mutace. Mutace jsou zodpovědné za evoluci, ale jsou také příčinami vzniku nemocí. Každý gen máme ve dvou kopiích (tzv. alelách). Jednu alelu dědíme po matce a druhu po otci.
U některých mutací k propuknutí nemoci stačí, aby byla zmutovaná jen jedna alela. U jiných k propuknutí onemocnění dochází jen když jsou mutované alely obě. Některé choroby se dědí i prostřednictvím mutací v pohlavních chromozomech. U muže jsou pohlavní chromozomy X a Y. U ženy jsou dva chromozomy X.
Y chromozom se tedy dědí pouze z otce na syna, matky mohou přenést onemocnění prostřednictvím svého X chromozomu na dcery i syny,“
objasňuje Kateřina Veselá.“
Třeba dispozice k rakovině prsu nemusí být děděna jen od matky, stejně tak ji může přenést otec.
Tyto mutace, i když ovlivňují vznik rakovinného bujení nejčastěji na ženských orgánech (prsa, vaječníky), nevznikají na pohlavních chromozomech.
Dědit se mohou také sklony k tvorbě krevních sraženin (což zvyšuje riziko potratu), hemofilie, cystická fibróza apod. Dědí se i sklony k diabetu, zde však vliv nehrají jen geny, ale i životní styl, prostředí a další faktory.
Pokud početí neprobíhá přirozenou cestou, je možné párům s genetickým rizikem v rodině pomocí.
„Reprodukční medicína dokáže riziko eliminovat a zajistit, aby se dítě nenarodilo s dědičnou chorobou nebo vadou a bylo po této stránce zdravé. Může to zajistit tzv.
preimplantační genetické testování, které umí odhalit vlohu pro onemocnění ještě před zavedením embrya do dělohy,“ popisuje lékařka.
Čtěte také:
Menopauza: kdy přijde? Zeptejte se matky
Zatímco před několika málo desetiletími byl typický věk pro menopauzu kolem padesátky, nebo dokonce ještě před ní, dneska se podle gynekologa Vladimíra Dvořáka z Brna udává, že to bývá v průměru ve dvaapadesáti letech.
Bohužel, neexistuje žádný způsob, jímž by žena mohla její nástup oddálit – zdravý životní styl tady nehraje žádnou roli. Ale má například smysl o něj usilovat, protože díky střídmému jídelníčku a dostatku pohybu nehrozí, že žena hodně přibere – zvýšené ukládání tuků a měnící se postava jsou jedním z projevů klimakteria.
Menopauza, čili definitivní konec menstruace, se navíc neobjevuje ze dne na den, ale její příznaky třeba jako nepravidelná menstruace nebo návaly se objevují někdy až pět let předem – je proto vhodné je zmírňovat pomocí přírodních preparátů, vážnější průběh pak mohou k lepšímu ovlivnit hormony. Jsou pouze na lékařský předpis, žena musí chodit na pravidelné kontroly a rozhodně se nedají užívat preventivně.
Část gynekologů doporučuje, aby už v této době – odborně se jí říká premenopauza – ženy braly hormony, zatím pouze gestageny. Teprve později, až cykly skončí úplně a nastane klimakterium, by se měly doplnit estrogeny.
Nástup ovlivňuje dědičnost
Lékaři už vědí, že doba, kdy se projeví menopauza, je dědičná, a proto by se ženy měly optat svých matek a babiček, jak na tom byly ony, protože to u nich bude mít nejspíše stejný průběh.
Ovlivnit to však mohou i některé další faktory – ukázalo se například, že kouření může vše urychlit. Riziko, že se menopauza projeví předčasně, zvyšují rovněž autoimunitní choroby, jako je snížená činnost štítné žlázy, a klimakterium nastupuje okamžitě také tehdy, pokud si žena musela kvůli nějaké zdravotní potíži nechat odstranit vaječníky.
Vlastní odstranění dělohy například kvůli myomům nebo extrémně silnému menstruačnímu krvácení k přechodu nevede, protože ona sama neprodukuje na rozdíl od vaječníků žádné hormony.
Nové studie však ukazují, že i tato operace může nakonec způsobit, že se přechod objeví dříve, než by nastal přirozeně, a proto se lékaři snaží volit odstranění dělohy až v krajním případě.
Stres za brzkou menopauzu nemůže
Na druhou stranu, mezi předčasným nástupem puberty, první menstruací už třeba v 11 letech a brzkým klimakteriem žádná spojitost není, a naopak, ani pozdní začátek pravidelných cyklů neznamená, že žena bude mít přechod později.
Neprokázala se ani souvislost mezi prožitým stresem a předčasným spuštěním klimakteria. To, kdy u konkrétní ženy nastane, se úplně přesně říci nedá, ale napovědět mohou takzvaná vyšetření hormonálního profilu, vyšetření stojí až několik tisíc korun a ženy si ho musí zaplatit samy.
Menopauza a přírodní léčba
Projevy klimakteria nejsou u všech žen stejné a stejná není ani jejich intenzita. Na některé z nich, jako jsou návaly horka a potu, nervozita, nespavost, bušení srdce či podrážděnost, docela dobře zabírají přírodní prostředky, což je dobrá zpráva pro ženy, které nechtějí nebo nemohou užívat hormonální substituci.
„Velice dobře zabírají přípravky obsahující mateří kašičku, pyl a fytoestrogeny ze sóji a červeného jetele, ale i fytoestrogeny samotné,“ vysvětluje Petr Galle z firmy Vegall Pharma.
Mezi projevy menopauzy patří i další potíže, například vysychání sliznic či bolesti při pohlavním styku. I tady mohou pomoci zmíněné fytoestrogeny neboli přírodní obdoba ženských pohlavních hormonů, případně kyselina hyaluronová, obojí používané lokálně.
Určitý příznivý vliv mohou mít přírodní prostředky i na podporu ukládání vápníku do kostí či snížení odbourávání kostní hmoty. „V tomto případě mám ve své praxi velice dobré zkušenosti s přípravky s fytoestrogeny, nejlépe v kombinaci ze sóji i z červeného jetele,“ říká gynekolog a sexuolog Pavel Turčan z Olomouce.
Listárna
20.3.2017 22:24:47
Dobrý den, prosím o radu. Mám diagnostikovanou 7 let autoimunitni nemoc Myasthenie Gravis. Po dlouhé léčbě jsem měl před 3 lety dvakrát akutní selhání ledvin. Ledviny mi zachránili a do teď bylo vše v pořádku.
Teď asi druhy měsíc pozoruji, že když pracuji (mam namahu) tak vůbec přes den necuram. A chodím curat celou noc. Poslednich 7 dnů pribiram na váze a mam otoky nohou, vice je otekla prava noha. Kotnik nehde vubec vidět a holení kost je take otekla.
Může se jednat zase o nejaky problém s ledvinami? Už mam strach, po tech vsech utrapech.
Děkuji za odpověď. Jan C.
Je možné, že se tento problém týká ledvin, bylo by ale nutné vědět o všech Vašich lécích. Po prodělaném akutním selháním ledvin byste měl být sledován nefrologem, protože je u Vás vyšší riziko rozvoje chronické ledvinné nedostatečnosti.
Pokud ještě nejste sledován, objednejte se co nejdříve (kontakty najdete například na www.bbraun-avitum.cz nebo www.fresenius.cz), praktický lékař (nebo jakýkokoli jiný) by Vás měl ale vidět co nejdříve.
Pokud již sledován jste, zavolejte svému nefrologovi zítra.
15.3.2017 11:10:16
Dobrý den,
před dvěma týdny jsem prodělala ledvinovou koliku, byl mi zjištěn kamínek o velikosti 3 mm. Po 2 týdnech od koliky jsem byla na kontrole.
V lékařské zprávě stojí následující: UZ moč. měchýř s anechogenní náplní cca 90 ml, intramurálně litiázu nevidím, dx. ledvina s hypotonií kalichy 4 mm, pelvis 15 mm
nefrogram: v m. p. navíc kontrastní stín v porovnání s minulým snímkem.
Lékařka mi výše uvedené moc nevysvětlila a ráda bych se zeptala, co ve zprávě vlastně stojí – zejména mě zajímá ta hypotonie a pelvis, jestli je to nějaké riziko.
Předem mockrát děkuji za odpověď.
Ultrazvukovým vyšetřením není močový kámen vidět (to je obvyklé), ale jsou nepřímé známky poruchy odtoku moči (ledvinná pánvička je rozšířená). Rentgenovým vyšetřením je patrný stín, který by mohl odpovídat přítomnosti kamene. Zatím lze doporučit zvýšený obrat tekutin, ideální by bylo vymočený kámen zachytit, aby bylo možné jej vyšetřit.
1.3.2017 09:05:36
Dobrý den pane doktore, mám dotaz, po UZ břicha mám ve zprávě toto: Parenchym. můstek levé ledviny/v. s. zdvojení d. s. L. ledviny,Hran. šíře parenchym. vrstvy, zejména ledviny vlevo/12-14 mm, norm. echogenita, můžete mi prosím napsat, o co se přesně jedná a co je to za problém, děkuji a s pozdravem Andrea T
Dutý systém levé ledviny je pravděpodoboně zdvojený – nejde o nic závažného, spíše o neškodnou odchylku.
Je však možné, že je současně přítomna porucha odtoku moči a možná již došlo k mírnému poškození levé ledviny.
Je nutné funkce ledvin pravidelně kontrolovat a ultrazvukové vyšetření také pravidelně opakovat. V opačném případě by mohlo dojít k závažnějšímu poškození levé ledviny a zhoršení její funkce.
25.2.2017 10:46:21
Dobry den, chtela jsem se prosim zeptat, jak dlouho pretrvavaji bolesti po resekci ledviny, klasickym zpusobem, rez na brise. Mam 3 tydny po operaci a stale me boli jak jizva, tak i jakoby v zadech, asi operovana ledvina. Jinak zadne obtize nemam. Moc dekuji. Hana
Cca dva týdny, ale je to hodně individuální. Poraďte se s operatérem, zeptejte se na možnost analgetik.
Farmář hledá ženu 3 (4.4.): Kdo dostane slunečnici? (7.díl) + rekap | Panáček v reality show
[singlepic id=6020 w=420]
Prostřednictvím RS Farmář hledá ženu touží čtveřice mužů najít ženu pro společný život a také jedna farmářka by ráda zahnízdila. Nápadnic a nápadníků je však na farmách přebytek. Na řadu opět přichází vyřazovací slunečnice. Z trojic budou po dnešku dvojice a někde možná z trojic velké nic.
Den slunečnic
Každý farmář i farmářka vyfasovali po jedné slunečnici a měli by jí určit novou majitelku, či majitele. Na některých farmách zjistíme, že jedna slunečnice rozhodně stačit nebude.
Zdeněk
Malé připomenutí – Zdeněk se dožadoval jídla a Irena ho rázně utla. Nechce se mu čekat, má smůlu, ona se z jeho rozmaru nezblázní. Kdo si počká, ten se dočká, Zdeněk srazil podpatky a pokorně si počkal.
Láska asi opravdu u některých prochází trávicím traktem. Farmář se zamiloval do moučníku a Irena je rázem jeho horká favoritka. Tak horká, že se museli jít zchladit nočním procházením.
Nebo ještě více rozžhavit?
[singlepic id=6080 w=420]
„Procházení“ se nám protáhlo až do čtvrté hodiny ranní a už o páté Zdenda skáče s postele. Žádné pyžamo, jen slipy. Na těle by měl víc zapracovat, nebo příště zvolit minimálně nátělník, vylepšil by si umělecký dojem. Máme zpoždění, není čas na nějaké ohleduplné buzení. Farmář vtrhne do pokoje, rozsvítí a velí vstávat. Pracovní jednotka to však bojkotuje, zařezává dál.
Poruč a udělej sám! Zdeněk se ohání vidlemi, ale netrvá dlouho a dorazí posila v podobě Irenky. Noční procházka se nelíbila zbytku bojujících žen. Soňa s Katkou jsou dotčeny a dávají to kyselými ksichtíky patřičně najevo. Zdeněk s Irenou si nevyžádali jejich požehnání k procházení, přetáhli večerku a ráno nepodali uspokojivé hlášení.
Tipují, že asi k něčemu mezi farmářem a Irenou došlo, i když stoprocentní jistotu nemají. Ale i to stačí, aby vyklidily bitevní pole a u snídaně ohlásily kapitulaci. Zdenda vychvaluje Irenu a tím přilévá olej do ohně. Proč by měly ráno makat ve chlévě, když se rozhodly odjet domů. Nic neviděly, nic neslyšely, ale „ví své“.
Farmář měl v plánu poslat domů jednu z nich, ony to vyřešily za něj, odjedou obě. Irena zůstává i se slunečnicí na farmě.
[singlepic id=6081 w=420]
Mezi tím, co Zdenek expeduje odstoupivší dvojici na nádraží, hraje si Irena na hospodyni. Uklízí, vaří, ví dobře jak na farmáře zapůsobit. Jen dát vodu slunečnici se jí nezadaří. Oběd mu chutná, ale zatouží po večerním dezertu. Zbytek je tam pro něj schovaný a ženuška mu ho rychle servíruje. To vše zalije pivem, zklidní se a je spokojený.
[singlepic id=6082 w=420]
Na farmě osaměli, čas na procházku. Zřejmě došlo i na nějaké to povalování v trávě, protože Irenka další ležení odmítá. Sotva chvilku posedí, s jekotem vyskakuje a odbíhá.
Myslíte, že ji vyděsil had? Kdepak, to jen slovy farmáře Jirky z minulé řady – kamarád pavouček se chtěl seznámit. Zdenek ho nazval chlapíkem, toho pavouka. Její strach s pavouků mu nevadí, jekot už ano.
Je mu s ní fajn, jen těch patnáct let věkového rozdílu mu „dělá“ hlavu.
Mirek
Východ slunce nesmí návštěvnice Mirkovy farmy prospat. Jdou se krmit krávy. Nečekejte vidle, kolečka nebo jiné náčiní. Krávy se pasou na louce a slibované krmení se ukrývá u myslivečka v mikroténové tašce – starý chleba. Takže spíše mlsání po ránu, krmení zvládnou samy.
Farmář vyměnil teplakoidní trencle za dlouhé kalhoty, maskáčovou mikinu a hlavu přikryl kloboučkem. Po kravách nakrmí i kozu. Ta se stane pokusným trenažérem na dojení. Pro Libuši je to premiéra. Navíc je to dáma útlocitná, vžila se do kůže kozy, a když si představila, jak jí to musí bolet, mačkala vemeno obzvlášť citlivě.
Jana už má zkušenosti, kozu nešetří a mléka je také víc. I Eva se zapojí do dojícího procesu. Konec zvládá hospodář sám. Je nepochopitelné, že všechno mléko končí bez užitku v trávě. Mirkovi se do vyřazování nechce. K slavnostnímu předávání podle vlastních slov „postoupí“. Divák tápe, co se bude dít, ale myslivec se opraví – vstane.
Aktivně se staví i Libuše, ale dostává povel sednout! Jana sice kroutí odmítavě hlavou, ale Mirda jí slunečnici přidělí. Vzájemně se objímají, pláčou a děkují si za vše a nic. Dámy mají posedět, pohovořit (velmi oblíbený výraz Miroslava), pak Janu odveze farmář na nádraží. Nyní s ním ale lomcují emoce a on odchází z kuchyně.
Cíťu to sebralo skoro jako ztráta loveckého psa. A to Jana nebyla ani pořádně vycvičená a lovila právě jeho. Při posledním loučení se psem nechybí slavnostní salva, psa doprovází do země oblíbený kabát a vystřílené patrony. Několik takto pochovaných psů se vyskytuje na zahradě.
Doufejme, že odchází až po delší době než Jana, jinak by měl zvýšenou spotřebu kabátů. Jana by se mohla na onom světě těšit jen s Mirkovy mikiny, pokud by ji teda obětoval, kabát si oblíbit nestihla.
Vyřazená nevěsta slzí, bolí to, cítila se na farmě jako doma. Chyběl jí jen její pes. Kdyby se nestarala o cizího hafana, třeba tam mohla být déle. Na odvoz se Mirek opět převlékl, dnes trhá rekord v marnivosti.
[singlepic id=6083 w=420]
I u Mirka se bude pracovat. Jeho instruktáž je zmatená. Jedna vymění staré ohradníky, druhá s Mirkovou pomocí vytýčí novou ohradu. Cestou domů plánuje Mirek práci na druhý den. Bude pršet, on umyje okna a dámy pověsí záclony. Libuše by okna nemyla.
Venkovní skla umyje déšť a uvnitř špínu zakryje záclona. Farmář to vidí jinak – očima okolí, nechce být pomlouvaný. Vypadá to, že se nad blbým umýváním oken zase rozčílil víc, než je vhodné a jedna z žen to odmítala poslouchat.
Takže divák si jen domýšlí, že u Mirka proběhl nějaký hysterický výlev ala odvázaný lovecký pes. Emoce jsou uklidněny, ani Eva, ani Líba nemají potřebu nic řešit. Mirek nepřekvapil, ohlásil odchod do lesa. Ony nic dělat nemusí, Mirek jejich snahu pracovat bere jako předvádění.
Když jim nestojí za zadkem a nekontroluje, nesmí nic u něj dělat, tak to celé vyznívá. Konec, on odchází.
[singlepic id=6084 w=420]
Ladislav
Tady žádné ranní práce na slečny nečekají, je tu Láďa a slunečnice. Hospodář má jasno. Nejraději by si ponechal jen Kristýnu. Možná je to volba unáhlená, to přiznává, ale takový on holt je. Nechtěla by mu to některá ulehčit a sama se o květinku přihlásit? Rád by zůstal „ten hodný“.
Sympatie jsou vrtkavé, co když se o kytku přihlásí zrovna ta, ke které je má nejsilnější a on zjistí, jak hluboce se mýlil. I proto přehazuje zodpovědnost na holky. Kristýna o kytku nestojí, ale Gábině vyhovuje. Dobře vytušila, že je na odpis a raději to vzdala sama.
Křehká dáma se slovem chlapa jede domů.
[singlepic id=6085 w=420]
Martinu zklamalo Láďovo úvodní vystoupení, neví, jak si to má přebrat a samozřejmě, udělá to tím špatným způsobem. Začne hrát uraženou. Je vidět, že jí chybí zkušenosti protřelé Kristýny, jinak by místo zamlklosti nasadila do boje svoji nejsilnější zbraň – dceru a sebe, milou a chápající.
[singlepic id=6086 w=420]Takto vypadá dle Kristýny citlivý člověk
Láďa odvezl Gábinu na autobus, při loučení držel v ruce dárkovou tašku, myslela jsem, že ji vyfasuje odjíždějící nápadnice, ale odchází s ní farmář. Kristýna se cítí silná v kramflících a Martina chmurné myšlenky zahání při pečení švestkového koláče.
Ten voní až na schody a ona za něj dostává polibek na tvář. Opět důvod k propírání situace. Na počátku jí vadilo i chytání za ruku a nyní zase brblá nad odbytým polibkem. Byl jen na tvář a viní z toho přítomnou Kristýnu. Nebýt jí, nemá farmář takové zábrany.
Martina se dožaduje procházení, Zasněžená zase loudí o projížďku v kočáře. Ani jedna nestojí o přítomnost té druhé, ale Láďa rozhodl, že si vyjedou všichni společně. Kristýna konečně vidí, jak je princ bohatý, hned se cítí jako Popelka.
Martina toho moc nenamluví, okolí jí dvakrát nezajímá, škodí si víc, než myslí. Soupeřka opět boduje a Láďa lituje, že ráno neposlal domů i Martinu.
Po návratu na farmu se Martina dožaduje vysvětlení, jak to ráno básník při vyřazování myslel. Ona to pochopila tak, že by byl rád, kdyby ta jeho srdci nejbližší odjela. Díval se při tom na ni. Má pocit, že nechce rozhodovat, ale vyčkává, která to vzdá dobrovolně jako první. Pokud to tak není, měl už by mít vybráno.
Láďa to popřel, je to jinak. Ano, na jedné z nich mu záleží víc, ale nevidí potřebu prozradit její jméno už dnes. Během následujících tří dní se mohou karty ještě pořádně promíchat. Nevidí důvod, aby si to Martina brala osobně, Kristýna to taky nehrotí. Vztahovačná Martina odchází na procházku sama, musí si vše srovnat v hlavě.
Láďovi je bližší si problémy hned vyříkat, ne se v nich o samotě vrtat a kazit tomu druhému den. Extrovert Kristýna mu vyhovuje víc, opět boduje. Po návratu se mu Martina omluví za své chování. Výsledek? V pátek to vypadá na odchod Martiny, do té doby žádné důvěrnosti, polibky nejvýš na tvář.
S Kristýnou si to farmář „za rohem“ vynahradí.
Josef
Josef leze z brlohu, bílé triko a šortky jako noční úbor. V čem spal, v tom pak chodil celý den. Větší rozsah hygieny než opláchnutí obličeje a otření rukou do vlasů, čímž se patrně rovnou učesal, divák neviděl, může zapojit svoji fantazii.
[singlepic id=6087 w=420]
Farmář vlezl do daného pořadu a striktně prý dodržuje jeho pravidla, proto musí jednu z žen poslat domů. Jiný důvod k tomu nemá, on vlastně nemá asi ani žádný důvod je tam mít, jen ty pravidla ho k tomu nutí. Po večerních rozhovorech by Hance škubal polní kvítí, slunečnici ji nedá, tu vrazí Anetě.
Jana si o samotě za dohledu kamery popláče, vylije si srdíčko, chybí jí ze strany farmáře city, sebere odvahu a oznámí Josefovi, že odjíždí také. Ten ani neskrývá nadšení z jejího rozhodnutí. Nepřemlouvá, přijímá.
On, který trpí totální absencí citů, hledá silnou, stabilní osobnost, plnou citů a pochopení.
[singlepic id=6088 w=420]
Dvě ženy jsou odstraněny, co teď s Hankou? Když třesky, tak až dokonce, pleská Josef s úsměvem na tváři. Na základě jeho medailonku, bez ohledu na jakási pravidla, která on dodržuje podle aktuální potřeby, mu napsala kvanta žen. Dokonce to prý bylo ohromné množství a s jednou je v bližším kontaktu.
Takže stručně přeloženo, on už má svůj objekt zájmu a Hanka je tam zbytečně, bez šance. Ale Josef chce být čestný, proto jí to vše přiznal a být pravidla podle jeho vidění světa, poslal by ty tři dávno domů a užíval si před kamerou s dámou zatím divákovi utajenou.
Nevěřím, že vše nebylo předem s produkcí domluvené. Oni mají svůj zvrat v ději, změní obsazení a jede se dál. Kde zůstala pravidla? Hanka potlačila zklamání, zbytek rozumu jí velí netlačit na pilu a jde se zabalit k odjezdu.
Svým kolegyním vysvětlí, že Pepa, by potřeboval hned tři slunečnice, protože je tam jiná vyvolená. Ony byly do počtu, odehrály komedii a hurá domů.
[singlepic id=6090 w=420]Tajemná paní Colombová/Mikešová odhalena!
Jednu vyřadil, dvě odchází na základě pocitu podvodu. Doufá, že osobně to jako podvod neberou, rád by z toho vyšel s čistým štítem. Jeho myšlenkové pochody jsou zřejmě ovlivněny hladem, mluví z cesty. Loučení – Aneta se nechá líbat na tvář, Jana si drží odstup i při podávání ruky a Hanka se mu opět vrhá kolem krku, bude ráda, když se jí ještě ozve.
Jana
Opět vidíme jeden z velmi vydařených Janiných outfitů. Cyklistické brýle, černý rolák bez rukávů, červená kostkované minisukně s koženkovou aplikací pásku na předním díle, zřejmě 7/8 černé roury nebo možná legíny.
Třešničkou na závěr jsou bílé ponožky a pantofle. Podezírám Janu, že sukni vylovila ve skříni u dcery. Model doplňuje na červené šňůrce zavěšená, jak jinak než červená beruška, čili slunéčko sedmitečné v nadživotní velikosti.
Cit pro doplňky a barevné ladění není Janě cizí.
[singlepic id=6089 w=420]
Slunečnici a dárek k tomu na rozloučenou vyhrává v prvním kole taxikář Petr. Obvyklé zhodnocení – málo společného, není to to pravé ořechové atd. Loučení, Jiří si oddechl, ale tuší, že další na odstřel je na řadě on. Vyřazování máme za sebou a oba nápadníci jsou nahnáni do pracovního procesu, tady se nezahálí. Martin se seznamuje s traktorem Albertem.
Ten se tváří, že s traktorem nemá problém, ale opak je pravdou. Náhonová spojka s ním odmítá kamarádit, zvedák se nezvedá, Jana zasahuje. Zavážení sena do stáje bylo v podání Martina pěkná komedie, nikdo učený z nebe nespadl. Za odměnu mu Jana věnuje srdce. Ne své, ale asi pštrosí, které tipuji, že skončí díky jeho kuchařskému nadání v hrnci.
Nuda!
Zdroj: PR odd. TV Prima family , archiv iPrima.cz