Umělá sladidla se prezentují jako zdravější náhrada cukru pro pacienty trpící onemocněním diabetes, čili cukrovkou. Když sníte cukr, vyplaví se z pankreatu hormon inzulín, díky kterému umí tělo cukr přijmout do svalových buněk a štěpit ho na energii.
Pomocí inzulínu se přebytek cukru ukládá do jater a do tukových buněk jako energetická zásoba. Pacientům s diabetem I. typu chybí inzulín a proto si ho musí aplikovat injekčně několikrát denně a ještě k tomu navíc před každým jídlem. Pacienti s diabetem II.
typu nemají buňky dostatečně citlivé na inzulín a také mají méně inzulínu, proto jejich tělo nedokáže jednoduchý cukr, glukózu, proměnit na energii.
Příčinou škodlivosti cukrů je, že nezpracovaný cukr koluje v krevním oběhu a jeho hladinu. Vysoká glykemie způsobuje mnoho dalších komplikací diabetu, nejvážnější jsou poškození cév, nervů, ledvin a oční sítnice. Proto by se cukrovkáři měli mít na pozoru a hladiny glykemie si hlídat.
Tip BENU: Sledujte, jaké má vaše oblíbené sladidlo glykemický index (GI). Dobrý GI pro cukrovkáře je od 0 do 55.
Jakým cukrům se vyhněte
Jakým cukrům se vyhněteGlukóza má glykemický index rovných 100, tedy jde o nejvyšší hodnotu. Je to hroznový cukr. Tělo zdravého člověka dokáže cukr bez problémů zpracovat a štěpit na energii.
Proč by měl tedy jeho omezit? Cukr je rychlým zdrojem energie pro svaly a pokud ji nevyužijí, promění se na tuk a ukládá se do tukových zásob. Pokud svému tělu dopřejete po porci zákusku relax místo tréninku, může se to odrazit na vaší postavě.
Denní dávka cukru pro dospělého člověka s mírnou fyzickou zátěží je 60 g za den. Pozor si dávejte na zdroje, je skrytý v průmyslově zpracovaných potravinách jako glukózový sirup.
Glukózu vyhledávají sportovci při velké fyzické zátěži, cukrovkáři I. typu při hypoglykemickém šoku nebo se podává pacientům v rekonvalescenci, aby měli dostatek energie na regeneraci.
Jedna molekula hroznového cukru (glukózy) a jedna molekula ovocného cukru (fruktózy) tvoří dohromady sacharózu, cukr který kupujete v obchodech jako krystálový, moučkový. Všechny tyto cukry zvedají hladinu glykemie (GI je 68) a proto jsou pro diabetiky hrozbou. Podobně je na to třtinový cukr, s GI 60 patří mezi cukry nevhodné pro diabetiky.
Při náhradních cukrech zbystřete
Při náhradních cukrech zbystřeteNa výsluní se dostávají i jiné typy cukru. Jsou stejně sladké, některé i sladší a oproti klasickému řepkovému cukru mají několik benefitů a proto se považují za zdravější alternativu. Nenechte se zmást nálepkou “ZDRAVÉ SLADIDLO”. Oproti klasickému cukru jsou zdrojem vitamínů i minerálu, některé i vlákniny, ale obsahují také množství kalorií a ovlivňují hladinu glykemie.
Fruktóza
Fruktóza je ovocný cukr. U diabetiků je oblíbený a přidává se do sladkostí, které jsou určené právě pro cukrovkáře. Sladí se jim také sycené nápoje. Jeho chuť je oproti klasickému řepnému cukru sladší a má méně kalorií. I přesto, že je jeho glykemický index jen 20, měli by cukrovkáři sladit ovocným cukrem s mírou.
Javorový sirup
Je to přírodní cukr, který se získává z mízy stromu javoru cukernatého, která se následně ještě zahříváním zahušťuje.
Je to tradiční sladidlo používané v Americe, ale čím dál tím více je populární také u nás. Javorový sirup obsahuje vodu, směr cukrů (sacharóza, glukóza, fruktóza), vitamíny a minerály.
Je vynikající na lívance, ale diabetici by si ho neměli kvůli obsahu cukrů a GI 54 dopřávat.
Čekankový sirup
Tento sladký produkt z kořene čekanky má glykemický index 5 a vysoký obsah vlákniny. Je proto vhodnou volbou pro diabetiky nebo pro lidi, kteří chtějí redukovat svojí hmotnost a omezit kalorie. Čekankový sirup se dá považovat za zdravé slazení do čaje, kávy, limonády, kaše nebo bílého jogurtu.
Rýžový sirup
Jako alternativu ke klasickému cukru existuje i rýžový sirup. Vyrábí se z fermentované rýže, má nízkou sladivost a neutrální chuť, proto se hodí k vaření i pečení. Je to sirup bez cukru, který má nižší glykemický index proti klasickému cukru, ale přibližně stejně kalorií.
Jako náhradu za cukr můžete používat další sladidla. Můžeme je rozdělit na kalorická a nekalorická sladidla a také na přírodní a umělá sladidla. Jaké mají výhody a nevýhody?
Ani umělá sladidla nejsou ideálním řešení
Ani umělá sladidla nejsou ideálním řešeníUmělá sladidla jsou syntetické sloučeniny, které jsou mnohonásobně sladší než cukr a poskytují chuťovým buňkám pocit, že přijímají cukr. Jsou sladké a zároveň nemají žádnou výživovou hodnotu. Proto se zdají být skvělým řešením pro lidi, kteří nemohou jíst cukr a touží po sladkém.
V potravinách a lékárnách jsou známé jako umělá sladidla pro diabetiky. Škodlivost umělých sladidel spočívá právě ve sladké chuti, která v mozku vyvolávat touhu po slazeném jídle a potřebu doslazovat si.
Pokud používáte umělá sladidla, nevnímáte sladkou chuť rajčat, smetany nebo kořenové zeleniny a neuspokojí vás. Které to jsou?
Aspartam
Apartam je 220krát sladší než cukr, a proto ho stačí jen málo. Prodává se jako sypké sladidlo i tablety, můžete si tedy zvolit formu, která vám lépe vyhovuje.
Při vysokých teplotách se rozkládá – není příliš vhodný na vaření nebo pečení. Běžně se vyskytuje v sladkostech a slazených nápojích označené jako dietní, pod číslem E951.
Není vhodný pro lidi trpící fenylketonurií (vzácnou poruchou trávení bílkovin), ale jako sladidlo pro diabetiky se používá.
Sacharin
Sacharin obchodně známy jako Spolarin, je 300krát sladší než cukr, a proto stačí na slazení potravin opravdu malé množství. Jde o nejstarší umělé sladidlo vůbec.
Sacharinové tablety jsou vhodné i do vaření, do pečení pro diabetiky nebo do teplého nápoje. Hodně ho najdete nejen ve sladkostech, ale také v kosmetice a to pod označením E954.
Pro diabetiky je vhodný v omezené míře, protože je nekalorický, ale má vliv na hladinu glykemie.
Acesulfam K
Acesulfam K neboli acesulfam draselný je asi 200 krát sladší než cukr. Používá se jako náhradní sladidlo v kombinaci s aspartamem kvůli lehce nahořklé chuti. je vhodný do studených a teplých nápojů, při vaření a pečení ztrácí sladivost. V potravinách je pod označením E950. Řadí se mezi neenergetická sladidla. Díky tomu je v rozumné míře vhodný pro diabetiky.
Cyklamát
Cyklamát je 40 krát sladší než cukr. Používá se jako náhradní sladidlo do potravin a nápojů, kde ho najdete pod označením E952 a používá se v kombinaci s jinými sladidly. Samostatně se jako sladidlo v tabletách nebo prášku neprodává. V USA je cyklamát zakázaný, v České republice je jeho přítomnost v potravinách povolena a pro diabetiky je vhodný.
Sukralóza
Sukralóza je až 600 krát sladší než cukr. Sladidlo se sukralózou běžně dostat v obchodech ve formě prášku nebo drobných tablet, je součástí jogurtů nebo sirupů. Jde o nekalorické sladidlo s označením E955 vhodné pro diabetiky.
Vsaďte na přírodní náhradní sladidla
V přírodě najdeme i takové zdroje sladké chuti, které jsou zdravější alternativou klasického cukru. V porovnání s řepkovým cukrem nebo umělými sladidly jde opravdu o zdravější sladidla.
Stévie
Jedním se zdravých sladidel jsou steviol-glykozidy. Získávají se z rostliny Stevia rebaudiana a její chuť je sladší až 300 krát více než cukr. Toto sladidlo je nekalorické a je vhodné pro diabetiky i pro osoby s fenylketonurií (vzácnou poruchou trávení bílkovin).
Jeho GI je 0! Odolává i vysokým teplotám a proto je vhodný na vaření i na slazení pečiva pro diabetiky. Samotná stévie není v Evropské unii považována za povolenou potravinu na rozdíl od výtažku z listů, steviol-glykosidů.
Stévie pro diabetiky se prodává v tabletách, jako tekuté nebo jako sypké sladidlo.
Cukerné polyalkoholy
Tyto sladké molekuly jsou průmyslově upravené sacharidy a představují lepší variantu, čím sladit při cukrovce. Jsou tedy velice podobné cukru, ale přesto mají několik odlišností. Jednou z nich je, že naše tělo je neumí metabolizovat.
Z trávicího traktu se vstřebávají do krevního oběhu a ovlivňují hladinu glykemie jen minimálně. Za zdravé cukry se dají považovat i kvůli tomu, že nejsou vhodnou potravou ani pro bakterie v ústní dutině – nepodporují tvorbu zubního kazu.
To, že naše tělo polyoly neumí trávit a prochází trávicím traktem beze změny sebou nese i jisté komplikace. Ve střevech mohou totiž kvasit a citlivějším osobám přivodit nadýmání, nevolnost a průjem.
I když nemají stanovou denní dávku, na rozdíl od umělých sladidel, měli by se přidávat do jídel s opatrností.
Xylitol
Březový cukr se vyrábí z březové šťávy. Je stejně sladký jako klasický cukr, ale má méně kalorií a nízký glykemický index 7. Je vhodnou volbou pro diabetiky a při redukční dietě a dá se považovat za zdravý cukr.
Erythritol
Tento cukr patřící do skupiny cukerných polyalkoholů, se přirozeně nachází v ovoci (v hruškách či melounu), v houbách a vínu. Chutná stejně jako obyčejný cukr, ale na rozdíl od něho nemá téměř žádné kalorie. Díky nulovému glykemickému indexu se dá považovat za vhodné sladidlo pro diabetiky.
Sorbitol
Také sorbitol patří mezi cukry, který se přirozeně nachází v ovoci, zejména v třešních a je hojně využívaný jako sladidlo pro diabetiky. Najdete ho také v lékárně: v sirupech a pastilkách, zubních pastách a v infuzních roztocích.
Dia sladidla a medyPotřeby pro diabetiky
Je lepší máslo, nebo margarín? Co si namazat na chleba | Žena.cz
Jde už o tradiční rivalitu. Máslo versus margarín a početný tábor zastánců na obou stranách bitevního pole. Síly a preference se přelévají, věda přichází s novými poznatky a technologiemi, a co platilo včera, není pravdou dnes.
Bohužel ani odborníci se jednoznačně neshodují v tom, která z variant je pro člověka vhodnější. Tu se dozvíte, jak ohromně působí margaríny na lidské zdraví, jinde se zase dočtete poplašnou zprávu, že jsou plné plastů a škodlivin. Čemu tedy věřit?
Kde se margarín vzal
První margarín pochází z druhé poloviny 19. století a byl vyvinut francouzským chemikem a lékárníkem Hippolyte Mège-Mourièsem. Ten dostal tehdy zadání od císaře Napoleona III., který hledal schůdnější a levnou variantu, jak nasytit armádu. Cílem bylo najít cenově dostupnější tuk, který však neztratí na chutnosti a kvalitě.
Vůbec první vzorek margarínu byl výsledkem kombinace hovězího loje, mléka a vody. Název byl odvozen z řeckého slova „margaritari“, což v překladu znamená perla (díky perleťovému lesku).
První margaríny a proces výroby
Poptávka po margarínech, levnější variantě pokrmového tuku, rychle sílila. Bylo tedy třeba hledat nové zdroje, suroviny i výrobní postupy. Začaly se více využívat rostlinné oleje, které ale bylo nutné kvalitně ztužit.
První vhodná metoda ztužování tuků (hydrogenace) spatřila světlo světa v roce 1902 v Německu. Tento způsob výroby byl rozšířen až do počátku 90. let minulého století, ale díky relativně vysokému obsahu nežádoucích látek (transizomerů mastných kyselin) se výrobní technologie postupně měnila.
Současný trend
Dnešní margaríny se už vyrábějí pouze z rostlinných tuků, přestože ty úplně první obsahovaly i látky živočišného původu.
Výrobci tvrdí, že i přes to, že jde stále o chemický výrobní proces, obsahují dnešní margaríny už jen vskutku mizivé množství obávaných transizomerů mastných kyselin.
Naopak vyzdvihují jejich pozitivní účinky na lidské zdraví a vhodnost i pro nemocné či obézní osoby.
V této souvislosti je však třeba dodat, že není margarín jako margarín. Na trhu existuje celá řada nejrůznějších a cenově různorodých výrobků a ne vždy je kvalita odpovídající výše uvedenému tvrzení.
Co je kvalitní margarín
Pokud výrobní proces zjednodušíme, dá se říct, že margarín vzniká spojením vody, oleje a tuku. A právě obsah tuku se výrobek od výrobku liší. Pro dobrou konzistenci výrobku a spojení vody s rostlinným olejem je třeba dodat také emulgátory, v horším případě konzervační látky. A logicky platí, že čím méně tuku, tím více vody a také vyšší potřeba konzervanty přidávat.
Jak si stojí máslo
Máslo je – na rozdíl od margarínu – tradiční potravina s jasně definovaným procentem obsahu tuku. Pravdou je, že chuťově má nad margaríny jednoznačně navrch a zdá se, že jeho oblíbenost mezi spotřebiteli opět roste.
Problém másla je údajně v obsahu nasycených tuků, které do určité míry znamenají zdravotní riziko zejména pro kardiaky. Aktuální studie a přezkoumání těch původních však žádné jednoznačné spojení mezi konzumací másla (nasycených tuků) s kardiovaskulárními problémy neprokázaly.
Co si tedy mazat na chleba?
Ať už jste zastánci másla, nebo margarínu, vždy je v první řadě třeba hledět na kvalitu výrobku. U másla až takový problém není vzhledem k jasné definici toho, co máslo je, resp. musí být. Zohlednit však můžeme jeho původ; údajně to nejlepší máslo pochází od krav žijících na pastvinách, které se stravují přirozeným způsobem. Díky tomu totiž obsahuje více prospěšných látek a vitaminů.
Pokud jde o margaríny, je třeba pídit se po složení a zajímat se například o výsledky testů jednotlivých variant a značek. Ne každý margarín je dobrý, ať už jde o chuť, nebo zdravotní prospěch.
Závěrem…
Závěrem nutno dodat, že důležitá je rovnováha, což právě ve stravování platí dvojnásob. Ať už vám chutná máslo, anebo upřednostníte margarín, v první řadě vnímejte řeč svého těla. Věnujte pozornost tomu, jak se po jídle cítíte, a pátrejte po příčinách případného fyzického či psychického diskomfortu.
Video Mohlo by Vás také zajímat: K testování školáků nemáme žádné informace, velmi se toho obáváme, říká Jirásko | Video: Michael Rozsypal
Sukralóza – umělé sladidlo, které budí vášně. Jak moc je rizikové?
Ten, kdo se pokouší zhubnout nebo má diabetes, sukralózu asi zná. Mnozí další toto umělé sladidlo běžně jedí, aniž o tom třeba vůbec vědí. Do kontaktu s ním přišly i laboratorní myši a studie vzbudila mezi odbornou veřejností velké emoce. Co všechno dnes víme o látce, která je v potravinách obsažena pod označením E995?
Ten, kdo se pokouší zhubnout nebo má diabetes, sukralózu asi zná. Mnozí další toto umělé sladidlo běžně jedí, aniž o tom třeba vůbec vědí. Do kontaktu s ním přišly i laboratorní myši a studie vzbudila mezi odbornou veřejností velké emoce. Co všechno dnes víme o látce, která je v potravinách obsažena pod označením E995?
Pod názvem sukralóza se skrývá poměrně nové umělé sladidlo, které se vyrábí chemickou úpravou běžného řepného cukru. Objevili ho v 70. letech minulého století chemici jedné britské firmy během experimentů s náhražkami cukru a při hledání nového umělého sladidla za sacharin, který v této době čelil sílící nedůvěře veřejnosti i odborníků.
Zjistili, že chemikálie vzniklá chlorováním řepného cukru je několiksetkrát sladší než cukr a dokonce i sladší než sacharin.
Objevenou látku vzhledem k chemické struktuře velmi podobné řepnému cukru (tedy sacharóze) nazvali podobně znějícím slovem – sukralóza.
Výsledky následných pokusů na zvířatech postupně přesvědčily o bezpečnosti nového sladidla úřady v Kanadě, Austrálii, USA a v dalších zemích světa. V Evropské unii je schváleným umělým sladidlem od roku 2004.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) stanovil přijatelnou denní dávku pro dospělého na 15 miligramů na kilogram hmotnosti a den. V roce 2016 navíc úřad odsouhlasil použití sukralózy i v potravinách pro speciální lékařské účely v případě výživy malých dětí do 3 let věku.
Kromě silné sladké chuti je podle výrobců sukralóza také stabilní vůči teplotně a i vůči širokému spektru pH, tady zásaditosti či kyselosti. Proto si ji brzy oblíbil potravinářský průmysl a začal ji ve velkém do široké škály výrobků používat jako potravinářské aditivum.
Kde všude sukralózu najdeme?Sukralóza se dá koupit samostatně pro domácí vaření či doslazování dezertů a dalších pokrmů, čehož využívají hlavně diabetici, protože dochucení potravin tímto umělým sladidlem neovlivňuje negativně jejich hladinu krevního cukru.
Častými konzumenty sukralózy jsou také lidé držící redukční dietu, kteří se snaží omezit příjem kalorií. Nicméně sukralózu najdeme jako umělé sladidlo také ve snídaňových cereáliích, v limonádách, ve žvýkačkách a v dalších typech cukrovinek.
V instantních jídlech a ve sladkém pečivu, ale třeba také v nízkotučných jogurtech, ve zmrzlinách nebo v rybích konzervách či salátech.
Nádory u myší krmených sukralózou?
V roce 2016 zveřejnil odborný časopis International Journal of Occupational and Environmental Health výsledky pokusu, během kterého bylo sledováno 5 skupin samečků a 5 skupin samiček laboratorních myší. Zvířata byla krmena už od 12.
dne jejich nitroděložního věku po celou dobu jejich života potravou, která obsahovala různé dávky sukralózy. Podle italského týmu vědců z Ramazziniho institutu pokus ukázal statisticky významně vyšší výskyt nádorů týkajících se krvetvorby (jako jsou např.
leukémie), ale jen u skupiny samečků, kteří byli krmeni dvěma nejvyššími dávkami sukralózy. Ale nikoli u skupin samiček.
Zveřejnění studie vyvolalo nejen značný mediální ohlas, ale její výsledky také analyzovala skupina odborníků Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). Jejich stanovisko z dubna 2017 uvádí, že studie neposkytuje důkazy o rakovinotvornosti sukralózy a upozorňuje na některé nedostatky v designu studie a na výsledky řady jiných studií karcinogenity, které došly k jiným výsledkům.
Vznik nebezpečných chemikálií při zahřívání?
Nicméně vzhledem k rozsahu užívání sukralózy v potravinách se studiu její bezpečnosti nadále věnuje velká pozornost. Počátkem dubna letošního roku upozornil německý Spolkový institut pro hodnocení rizik (BfR) na možná rizika, která mohou vyplývat ze zahřívání sukralózy a potravin s jejím obsahem.
Němečtí odborníci zhodnotili dostupné vědecké informace a konstatovali, že při zahřívaní sukralózy nad 120 °C dochází k rozkladu sladidla a k jeho dechloraci, neboli k odštěpování atomů chlóru z molekuly. Těchto teplot je přitom běžně dosahováno při přípravě jídel jak v domácnosti, tak i v potravinářském průmyslu.
To může vést ke vzniku nebezpečných chlórovaných látek, které mohou ohrožovat lidské zdraví, jako jsou polychlorované dioxiny (PCDD) a furany (PCDF) nebo chlorpropanoly.
Přitom se jedná o skupiny chemických látek, které jsou spojeny s řadou nežádoucích účinků na lidské zdraví (včetně karcinogenity) a kterým je přinejmenším část lidí v Evropě vystavena ve vyšší míře, než je lékaři považováno za bezpečné.
Podle německých odborníků zatím neexistuje dostatek údajů k vyslovení konečných závěrů, protože není známo ani přesné složení vznikajících toxických látek ani jejich přesné množství.
Nicméně dokud nebude k dispozici přesvědčivé hodnocení rizik, doporučuje německý spolkový institut, aby se potraviny obsahující sukralózu nevystavovaly teplotám, které jsou běžné při pečení nebo smažení.
Toto doporučení se týká nejen domácností, ale i potravinářských firem.
Máslo nebo margarín?
V minulých letech se kuloárech zdravé výživy hodně diskutovalo o tom, zda je zdravější máslo, nebo margarín. Naštěstí se názory na zdravé tuky v posledních letech výrazně změnily. Máslo už nepředstavuje dietní hrozbu, ani zakázané tabu a neřadí se do nezdravých potravin. Máslo je zdravým živočišným tukem, kvalitní máslo obsahuje 82% tuku.
Jakým tukem si doma mažete chleba, rohlík či jiné pečivo Vy? Někdo máslem, jiný margarínem, další sádlem :o) Osobně preferuji a doma využívám máslo. Uděláme si tedy malou máselnou seznamku, abyste si po přečtení článku mohli sami říci, proč máslo v kuchyni– ano či ne…
Něco málo o rozdělení tuků a jejich technologickém zpracování…
Tuky se rozdělují se na živočišné, rostlinné a upravované
Máslo
Máslo je emulze mléčného tuku a vody. Vyrábí se stloukáním (brzy se přesvědčíte, že nejen stloukáním :o)) pasterizované smetany. Tuk se shlukuje do máselného zrna a odděluje se podmáslí.
Zrno se propírá vodou, formuje a balí.
Dělíme je na čerstvé máslo (výběrové, se smetanovým zákysem, čerstvé máslo), skladované (jakostní zmrazené máslo, stolní máslo) a máme také speciální máslo (solené, ochucené, s rostlinným tukem, pomazánkové máslo).
Margaríny
Vytvářejí se ze směsi rostlinných a živočišných tuků, vhodně upraveného mléka, syrovátky, smetany, vody a přísad.
Tato směs se mírně zahřeje a šlehá se v emulzoru s vodnou složkou (voda, upravené mléko, syrovátka nebo smetana).
Do margarínu se dále přidávají přísady (emulgátor!, antioxidant, barvivo!, aroma, konzervační prostředky!, vitaminy!). Vytvoří se hladká emulze, která se ochladí a prohněte.
Vyrábí se dva druhy margarínů – vodní (získané emulgací tukové složky s vodou (př. Sana, Rosma) a mléčné – získané emulgací tukové složky s upraveným mlékem, kysanou smetanou nebo syrovátkou (např. Hera, Perla, Lukana, Rama, Alfa aj.)
Rostlinné tuky
Vyrábí se lisováním, extrakcí a rafinací. Lisování probíhá buď za studena, nebo za tepla. Za studena vzniká tzv.
panenský olej (je světlý, má přirozenou chuť a vůni, v pokrutinách zbyde 15 % oleje), následuje 2. etapa lisování – za tepla (vyšší teplota a tlak, olej je méně kvalitní, tmavý, v pokrutinách zůstane 5-8 % oleje.
Moderní způsob dolisování se nahrazuje extrakcí. Ta se provádí tukovým rozpouštědlem za zvýšené teploty.
Oleje dělíme na panenské jednodruhové (slunečnicový, olivový, sezamový, sójový…), směsné a rafinované.
Ztužené pokrmové tuky
Mají nízkou teplotu tání (34 až 36 °C). Vyrábí se ztužováním (hydrogenací) = přeměnou tekutých tuků v pevné tuky působením vodíku za přítomnosti katalyzátoru a za určité teploty a tlaku. Tuk získává ztužením světlejší barvu a mají velkou trvanlivost.
Proč tedy osobně raději v kuchyni používám máslo? Zde je pár faktů pro a proti:
KLADY másla:
- zaprvé máslo je prostě lahodné a jeho chuť nezaměnitelná…
- dobrý zdroj vitamínu A, E a D. Vitamín A podporuje štítnou žlázu, nadledvinky a kardiovaskulární systém.
- obsahuje konjugované linolové kyseliny (CLA), které chrání před rakovinou
- užití másla v kuchyni, nevede k nadměrnému tělesnému tuku, protože jeho krátké a střední mastné kyseliny jsou spalovány pro rychlé uvolnění energie a nejsou ukládány, takže dodávají pocit sytosti, snižují chutě a přejídání
- podporuje gastrointestinální zdraví a dokonce údajně snižuje výskyt průjmů u dětí
- je zdrojem vitamínu K2, který funguje jako prevence zubního kazu a pomáhá dásní
- obsahuje vitaminy výše zmiňované (A,D,E,K2),které naopak chybí v “moderních” potravinách, které mají nízký obsah tuku (mléko, jogurty,sýry)
- máslo obsahuje minerály: vápník, fosfor, stopy chromu, zinku a hořčíku
- o máslu málokdo ví, že : je lepším zdrojem selenu, než doporučované mořské ryby!!!
- mastná kyselina máselná je velmi dobře stravitelná a kyselina linoleová je považována za účinnou prevenci cukrovky a rakoviny
- je zdrojem dietního cholesterolu, který působí jako antioxidant, opravuje poškození volných radikálů vzniklých žluklými tuky, rostlinnými oleji a trans-tuky.
- nebojte se cholesterolu v másle: je důležitý pro vývoj mozku a nervového systému a navíc:
Jedna lžíce másla(14g) obsahuje asi 30mg cholesterolu…pro srovnání v jednom žloutku je 180mg cholesterolu…což opravdu není zdraví škodlivé…
ZÁPORY másla:
- nevýhodné složení mastných kyselin (vysoký obsah nasycených mastných kyselin a velice nízký obsah esenciálních mastných kyselin). Obsahuje také nežádoucí trans mastné kyseliny v množství 2-3%), většina margarínů obsahuje pouze stopy trans mastných kyselin.
Závěrem mohu s klidným svědomím napsat, že…
Máslo je zdravé…
Máslo je možné omezeně využít i při dietách…Máslo je výborné, ale všeho s mírou, takže pokud si namažete tmavý chléb tenkou vrstvou másla, nemusíte se vůbec bát, že byste nějak zhřešili v rámci svého zdravého stravování, vůbec ne. Naopak z výše popsaného, jste mohli vyčíst, jak moc máslo prospívá našemu zdraví.
Dobrý tip:
Nejlepší máslo je z čerstvého mléka, smetany kraviček, které spásají trávu. Najděte si svého dodavatele, v dnešní době, to není až tak velký problém. A než ho najdete, můžete zkusit vyrobit máslo sami přímo ze smetany, kterou si zakoupíte sami.
Jak jednoduše v domácích podmínkách vykouzlíte super čerstvou máslovou lahůdku?