Povalující se plastovou lahev vidíme. Dokážeme na ni sáhnout a odstranit ji. V nejlepším případě ji znovu využijeme. Co ale dělat s odpadem, který pouhým okem nezahlédneme, zatím ho neumíme efektivně odstranit a je takřka všude? Řeč je o mikroplastech, které se dnes vyskytují ve vodě, vzduchu a půdě.
Podle svého původu se mikroplasty dělí do dvou kategorií – primární a sekundární. Primární mikroplast se do prostředí dostává přímo kvůli konkrétní lidské činnosti.
Malé plastové částice jsou například hojně využívány v kosmetickém průmyslu. To jsou ty malé třeba modré perličky v zubních pastách nebo kuličky v peelingu.
Najdeme je i v pracích prostředcích, impregnacích, nátěrech nebo syntetických textiliích.
Sekundární mikroplast pak vzniká rozpadem větších plastů. To způsobuje například mechanické opotřebení, působení chemických látek nebo světla, zkrátka degradace klasických plastových výrobků.
Jak dochází k znečištění?
Existují tři hlavní a největší zdroje znečišťování životního prostředí mikroplasty. Jedná se o praní syntetického prádla, oděr pneumatik a používání kosmetických produktů, které plastové částečky obsahují. Při praní textilií obsahujících akryl nebo polyester se do vody uvolňují plastová mikrovlákna, která následně končí v odpadních vodách.
Čističky odpadních vod, zatím nedokáží mikroplasty efektivně eliminovat, značná část vláken pak končí ve vodních tocích.
Podle výzkumu vyprodukuje běžné stotisícové město denně až 400 kilogramů takového odpadu. Oděr pneumatik dokáže vyprodukovat až 20 gramů uvolněných mikroplastů na sto najetých kilometrů.
V tomto případě částečky nejčastěji tvoří tzv. prachový plast, který se dostává do vzduchu.
Třetím největším zdrojem znečištění jsou kosmetické přípravky, které obsahují mikroperličky. Malé částečky končí v odpadních vodách a následně se dostávají do životního prostředí. Tento způsob znečištění se dá řešit nejsnáz. Podle plánů Evropské unie by se mělo zavést nová legislativá, která používání takových částic v kosmetickém průmyslu na území celé EU zakáže.
Jisté je akorát to, že máme problém
Výzkum výskytu mikroplastů v životním prostředí je poměrně novou záležitostí. Už teď je ale jasné, že částečky mají veliký vliv na vodní i suchozemské ekosystémy.
Studie se zabývají fyzickým a chemickým vlivem mikroplastů na prostředí. O fyzický vliv se jedná ve chvíli, kdy organismus pozře mikroplastovou částečku nebo vlákno, které se uvolnilo z textilu.
Kvůli své velikosti vodní živočichové často mikroplasty považují za potravu.
Taková strava způsobí, že má organismus snížený příjem nezbytných živit. Z výzkumu také vyplývá, že mikroplasty ve tvaru vlákna páchají více škody, protože se kvůli svému tvaru mohou snadněji zaseknout v trávicí soustavě. Postupně se kumulují a vytváří překážku pro průchod potravy. Tím ohrožují růst, reprodukci a vedou k vyhladovění malých vodních organismů.
Chemické vlivy mohou být přímé, tedy že se z plastových částic uvolňují nebezpečné látky přímo do prostředí, nebo nepřímé, kdy naopak mikroplasty nebezpečné látky nasají z okolí.
Může se jednat o polychlorované bifenyly (PBC), polyaromatické uhlovodíky (POPs), organochlorované pesticidy, polybromované difenylethery, alkyfenoly a bistenol A.
Tyto látky pak mohou ovlivňovat jak organismy samotné, tak se i přinášet v potravním řetězci.
Plastový bumerang
Před dvěma lety vyšla studie Neziskové společnosti Orb Media. Zkoumala, zda na mikroplasty narazíme i v pitné vodě. Sběr dat probíhal ve dvanácti zemích napříč kontinenty. Výsledky jsou značně znepokojující. V průměru 83 % všech odebraných vzorků pitné vody bylo kontaminováno mikroplasty. Nejvíce znečištěnou byla pitná voda v USA, kdy 94 % vzorků obsahovalo plastové částečky.
Na území České republiky prováděl výzkum Ústav pro hydrodynamiku, který potvrdil výskyt mikroplastů v surové i pitné vodě. Vzorky byly získány ze tří různých vodních úpraven v České republice. Všechny se nachází v osídlených, průmyslových oblastech, ale liší se typem vodního zdroje a technologií úprav.
Látky jako PET (polyethylentereftalát), PP (polypropylen) a PE (polyethylen) byly přítomny ve všech vzorcích. Rozdíl v přítomnosti mikroplastů v surové a pitné vodě byl v průměru 70 – 83 %.
Studie dokazuje nejenom přítomnost mikroplastů na území ČR ve vodních zdrojích, ale i to, že technologie neumí efektivně tyto látky z pitné vody odstranit.
Většina studií se zaměřuje na výskyt mikroplastů ve vodě a ve vodních živočiších. V Německu se zaměřili na výzkum plastových částic v půdě. Berlínská Freie Universität pod vedením Leibnizova institutu (Ústav sladkovodní ekologie a vnitrozemského rybářství, IGB) dokázala, že znečištění půdy dosahuje dokonce čtyřnásobku koncentrace mikroplastů oproti vodě.
Jak se plastové částice dostanou do půdy? Příčina je docela ironická. Zatímco se nepříliš zdárně snažíme zabránit vstupu plastových částic do vody, tak půdu si mikroplasty zanášíme vlastně schválně.
Spolu s kalem z čistíren odpadních vody, který se používá jako přírodní hnojivo v zemědělství, se do půdy dostává značné množství plastových částic.
Do zemědělské půdy, na které následně pěstujeme potraviny.
Tento výzkum upozorňuje i na to, že plastové částice během svého rozpadu získávají nové chemické i fyzikální vlastnosti a mohou z nich snadněji unikat do životního prostředí nebezpečné látky. Například bisfenol A je pro organismy toxický a mutagenní a vychyluje přirozenou hormonální hladinu.
Hledejme nejen v organismech
Dopad mikroplastů pro člověka zatím není úplně jasný. Výzkumy důsledků na lidské zdraví komplikuje fakt, že už téměř nelze najít lidskou populaci, která by mikroplasty nebyla zasažená.
I přes nedostatek vzorků pro výzkum je ale jistá souvislost látek jako DEHP a BPA, které jsou obsaženy v plastech, s jevy jako snížení reprodukční schopnosti, rozvoj agresivního chování, rezistence vůči inzulínu nebo předčasné sexuální dospívání.
Výskyt mikroplastů v lidském těle potvrzuje i pilotní studie Vídeňské Lékařské univerzity. Výzkum se prozatím odehrál na osmi lidech z různých státu Evropy. Mikroplasty se objevily ve všech vzorcích lidské stolice.
V průměru šlo o 20 částic mikroplastů na 10 gramů stolice. Nejčastěji se vyskytovaly látky známe jako PET, tedy polypropylen a polyethylentereftalát. Zkrátka materiály, ze kterých se vyrábí třeba plastové láhve.
Výzkumy zatím zmapovaly potenciální rizika mikroplastů pro lidské zdraví.
Především jde o to, že plastové částice se dostávají do lidského těla a kvůli schopnosti vstřebávání chemikálie z vody mohou zanášet lidské tělo toxickými látkami.
Zvyšuje se riziko, že člověk při konzumaci mořských plodů bude vystavěn karcinogenním a jiným škodlivým látkám. Podle vědeckých odhadů je v tuto chvíli v oceánech až 236 tun plovoucího mikroplastu.
Výzkum Univerzity z Gentu dokázal, že 99 % mikroplastových částic, které se dostanou do lidského těla, projde trávicím traktem a vyloučí se. Zbylé 1 % tvoří nanoplasty. Jsou to mikroskopická vlákna do velikosti 240 nanometrů, která mohou proniknout až do krevního oběhu a shromáždit se v lidském těle. Jaký bude vliv nanoplastů na lidské tělo a zdraví, zatím nikdo neví.
Plast k obědu?
V časopise Environmental Science and Technology vyšla studie amerických vědců o přítomnosti mikroplastů v potravinách. Výzkumníci vycházeli z předešlých studií, které se zabývaly množstvím plastových částic v mořských živočiších, cukru, pivu, balené a kohoutkové vody. Následně čísla aplikovali na americká vládní dietní doporučení a vypočítali, kolik mikroplastů člověk pravděpodobně zkonzumuje za rok.
Studie uvádí, že dospělý jedinec ročně sní až 50 000 kousku mikroplastů. Dítě pak o 10 000 méně. Vědci předpokládají, že ve skutečnosti je toto číslo o mnohem větší.
Pro řadu potravin ještě neexistují studie, které by konkrétně vyvracely přítomnost mikroplastů.
A protože je plastovými částečkami už kontaminována i zemědělská půda, dá se předpokládat, že je najdeme ve většině potravin. Dobrou chuť…
Rezidua léčiv v pitné vodě: máme se jich bát?
Čistá a nezávadná pitná voda není jen marketingový pojem. Důležitá je pro přípravu kojenecké výživy, svůj význam má pro všechna zařízení, která z ní připravují nápoje či pokrmy ve velkém množství. Naprosto nezbytná je pro laboratoře a do různých přístrojů.
V roce 2011 na čtenáře zapůsobila kniha „Doba jedová“ odborníků Anny Strunecké a Jiřího Patočky.
Poutavě, a i laikům srozumitelně vysvětlili, kde všude se člověk může setkat s toxickými látkami – v potravinách, kosmetice i v prostředí svého domova.
„Jedy“ jsou vlastně obsaženy ve všem, s čím každý den přicházíme do styku. Čtenáři v recenzích a na diskuzních fórech přiznávali, že četba knihy v nich vyvolávala depresivní pocity.
Když hrozby přicházejí v cyklech
Děsit kohokoliv určitě nebylo cílem autorů. Ale o rizicích, která nás obklopují a o jejich vlivu na naše zdraví je dobré vědět.
Opustíme-li zmíněnou knihu a zběžně prohlédneme internetové archívy a databáze, zjistíme, že varování před různými skupinami toxinů se vyskytují zpravidla v cyklech.
První bylo zveřejnění následků používání DDT a poté jeho zákaz v roce 1974. Následovalo měření radonu v obytných budovách, varování před polychlorovanými bifenyly, dioxiny a herbicidy s glyfosáty.
Dnes jsou nepřehlédnutelným, téměř každodenním tématem médií mikroplasty v pitné vodě, řekách i mořích.
Mikroplasty (zdroj Pixabay)
Současně se také upozorňuje na rezidua léků v pitné vodě. Zbytky po průchodu lidským tělem putují do kanalizace. Klasické čistírny odpadních vod je zpravidla nejsou schopny zachytit a odstranit.
Léky všudypřítomné
Naše populace je „prášky“ přímo promořena. Bez nějaké formy medikace se často neobejdou lidé nejen nad 40 let, ale dnes už i někteří třicátníci. Ženy běžně berou antikoncepci. Největšími konzumenty léků jsou senioři. Opravdu je potřebují, často však užívají mnoho preparátů najednou, aniž by je někdo poučil o možnostech nežádoucích kontraindikací.
Nejčastější skupiny látek nacházející se ve stopových množstvích v pitné vodě
- Antibiotika
- Léky proti bolesti – nejvíce ibuprofen
- Hormonální přípravky – antikoncepce a látky ze skupiny steroidů a estrogenů
- Antidepresiva a alprazolamy
Ilustrace léčiv (zdroj Pixabay)
Pro lidské zdraví problém méně závažný, než se zdá
Pití vody, jež rezidua léků obsahuje, je zanedbatelné proti tomu, kolik medikamentů zkonzumujeme dobrovolně nebo na lékařský předpis. Uvědomujeme-li si, že pijeme vodu se zbytky léků a zažíváme při tom nepříjemné pocity, je to spíše psychologická bariéra či jinak neodůvodnitelná úzkost.
I proto akreditované laboratoře na přání stanovují ve vodních zdrojích obsah reziduí léčiv. Jejich množství se určují metodou kapalinové nebo plynové chromatografie. Vzorek se z důvodu nízké koncentrace cílové látky musí přefiltrovat. Je to však nutné?
Přesvědčivá data zatím chybí
U běžné pitné vody zatím žádný důkaz o mimořádné škodlivosti zbytků léků na lidské zdraví prokázán nebyl. Nejsou to totiž jen léky, s každým douškem vody do sebe dostáváme nežádoucí množství stopových prvků.
A jejich původcem není jen člověk. Citovaná studie uvádí, že například estrogeny, za něž jsou obviňovány ženy beroucí antikoncepci, vylučují i ženy v očekávání.
A většina estrogenů (odhaduje se až 90 %) je zvířecího původu (1).
Komu rezidua léčiv vadí? Přírodě více než člověku
Ráno antikoncepci, odpoledne ibalgin, lék na vysoký tlak či cholesterol nebo nějaké to antidepresivum. Dost z nás bere tolik léků, že se jejich minimálních koncentrací v pitné vodě nemusí obávat.
Na koho naopak mají rezidua léků škodlivý vliv jsou vodní živočichové. Způsobují u nich vývojové a reprodukční poruchy a také změny sexuálního chování. Modelovými organismy pro sledování těchto změn je široká škála bezobratlých i obratlovců:
- Akvarijní rybky rodu Danio (zebřička)
- Obojživelníci – žába drápatka
- Měkkýši – sladkovodní plovatky nebo i mořské ústřice či slávky
Člověk je součástí přírody, a proto by mu tyto změny neměly být lhostejné. Rezidua léků se u nás koncentrují v říčních sedimentech. Dříve se koryta řek pravidelně odbahňovala – což mělo i protipovodňový význam, dnes je pravidelné čištění toků čím dál vzácnější.
Co můžeme udělat pro zdraví našich toků
Nespotřebovaná léčiva nebo ta s prošlým datem spotřeby nevyhazujeme do komunálního odpadu, ale zásadně je vracíme do lékárny. A to i v tak smutných případech, zbyde-li po babičce, dědečkovi či jiném příbuzném plná krabice léků. Na skládku či do popelnice rozhodně nepatří.
A když chceme přesto mít vodu dokonale čistou ‒ řešení existuje
Čistá a nezávadná pitná voda není jen marketingový pojem. Důležitá je pro přípravu kojenecké výživy, svůj význam má pro všechna zařízení, která z ní připravují nápoje či pokrmy ve velkém množství. Naprosto nezbytná je pro laboratoře a do různých přístrojů.
Rezidua léčiv lze z vody odstranit například adsorpcí na aktivním uhlí. Metoda „AquaCarbon“ dokáže odstranit sloučeniny vznikající po přidání dezinfekčních prostředků, těžké kovy a mnoho dalších organických i anorganických látek, třeba pesticidy. Zákazníkům jsou tak nabízeny produkty ze skutečně kvalitní vody.
Aktivní uhlí (Zdroj: Euroclean)
Reverzní osmóza
Čistírny odpadních vod nejsou, co se týče reziduí farmaceutických preparátů dostatečně účinné. Léčiva odstraní metoda nazvaná reverzní osmóza. Pracuje na principu ultrafiltrace. Filtry jsou tak jemné, že odstraní i viry nebo ionty solí, a tak vodu zároveň změkčí.
Osmóza je přírodní proces vyrovnávání koncentrací látek, jenž probíhá ve všech rostlinných i živočišných buňkách. V nich se látky přemísťují z míst o vyšších koncentracích tam, kde je jich nedostatek.
U reverzní osmózy, jak už název napovídá, je to naopak (cílový roztok se ředí, zahuštěná část odchází do kanalizace). Odvrácenou stranou je úplné odstranění minerálů, které však člověk pro své zdraví také potřebuje.
V tomto případě se pomocí reverzní osmózy upravuje jen určitý podíl vody.
Reverzní osmóza (Zdroj: Euroclean)
- Amber Wise, Kacie O’Brien, Tracey Woodruff. Are Oral Contraceptives a Significant Contributor to the Estrogenicity of Drinking Water?†. Environmental Science & Technology, 2010; 101026133329091 DOI: 10.1021/es1014482
Máme se bát mikroplastů v pitné vodě? – Reflex.cz
Že je naše planeta zaneřáděna plasty nejen od Šumavy k Tatrám, ale doslova od Aljašky k Austrálii, je zcela zřejmé, a jisté je i to, že plasty představují jeden z největších ekologických problémů do budoucnosti. Zatím se to týkalo především volné přírody, moří, rozvojových zemí a také potravinářství. Jsou nově rizikem i pro pitnou vodu, a tedy pro nás?
Nikdo neví, dosavadní poznatky ale ukazují, že ne. Alespoň ne v naší zemi. Jenže některá média u nás právě tento dojem vyvolala. O co tedy ve skutečnosti jde?
V prvé řadě je to velikost „mikroplastů“, o nichž před časem informovala aktivistická americká skupina novinářů Orb Media. Ta má činit až několik milimetrů, což ovšem v praxi znamená, že tak velké objekty neprojdou filtracemi na úpravnách vod, odkud je voda distribuována do domácností spotřebitelů.
Uvedená skupina mimochodem nejsou žádní odborníci, jak se jí snažila prezentovat některá naše média. Stejně tak expertka Sherri Mahonová, na níž se média odvolávají, neexistuje.
Ve skutečnosti jde o profesorku chemie na katedře geologie a environmentálních věd státní univerzity v New Yorku Sherri A. Mason, která se opravdu mikroplastům věnuje a publikuje o nich výsledky vědeckých výzkumů.
Žádná z jejích publikací se ale nezabývá pitnou vodou.
„Mikroplasty“ v pitné vodě, které mohli vidět v tomto týdnu lidé v televizi pod mikroskopem vědců z Mikrobiologického ústavu Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, navíc žádnými „mikroplasty“ být nemusely. Zabírané vlákno mohlo být docela dobře vlákno textilní, polétavý prach nebo biologický materiál, neboť nikdo ani náznakem neuvedl jakoukoli informaci složení a původu pod mikroskopem zkoumaného objektu.
Do vody se navíc objekt dostal pravděpodobně druhotnou vzdušnou kontaminací. Jinými slovy – v upravené pitné vodě z úpravny vody a vodovodu zřejmě žádné „mikroplasty“ nejsou a tam také nikdo vodu reportáži neodebíral – ta byla totiž odebrána v domácnosti spotřebitele, kde může dojít, a jistě také on-line dochází, ke kontaminaci vody čímkoli, co zrovna poletuje ve vzduchu.
Problém je také už samotný pojem „mikroplast“ – ten totiž zahrnuje skoro nekonečnou škálu látek včetně jejich reziduí (pozůstatků), přičemž každá z nich má na lidský organismus jiný vliv.
V současné době přitom neexistuje na celém světě metodika, jak přítomnost takových látek ve vodě hodnotit, ani jak je laboratorně určovat.
Kromě toho by přítomnost „mikroplastů“ ve vodě signalizovala vyšší přítomnost mikroorganismů, které se plasty živí, a to se při pravidelném zkoumání vzorků pitné vody neděje.
Jinými slovy – upravené pitné vody není třeba se bát. Plastů na planetě ale zcela jistě ano.
- Autor provozuje portál o vodě nase-voda.cz
EKOLOGIE: Máme se bát mikroplastů v pitné vodě?
Všudypřítomné igelitové pytlíky na cokoli vyskytující se kdekoli, stejně tak jako časté záběry na moře a oceány, v nichž značná část výrobků z plastů končí, dávají tušit, že kontaminace životního prostředí takovými produkty je značná. Plasty jsou všude kolem nás.
Kardinální otázkou tak je, kolik je už plastů v nás, a jakými cestami se do našich organismů dostávají, například v podobě takzvaných „mikroplastů“ ve vodě.
Na toto téma vyšlo v našich médiích v poslední době několik článků, tématu se ve svém vysílání věnovalo i vysílání České televize, a laická veřejnost, nebo alespoň část z ní, může mít z těchto údajů dojem, že by snad ani neměla pít vodu z kohoutku.
Na místě je tak proto poněkud doplnit katastrofické vize, kterým je veřejnost vystavena, zvláště za situace, kdy se ani ministerstvo zemědělství, ani ministerstvo životního prostředí, a ani ministerstvo zdravotnictví, které má parametry kvality pitné vody ve své gesci, dosud nevyjádřily.
Hned na začátku je třeba říci, že mikroplasty ve vodě určitě současným a zejména budoucím problémem jsou a budou. K tomu je ale nutné okamžitě dodat, že zrovna pitná voda, alespoň v podmínkách naší země, představuje ze všech verzí vody nejnižší, fakticky v praxi žádné riziko.
O rizicích mikroplastů informovala americká aktivistická novinářská společnost Orb Media, a to na základě pozorování „kuliček mikroplastů“ pod mikroskopem.
Což zas tak úplně skutečné mikroplasty nejsou, a především, tak velké objekty, které jsou pod mikroskopem viditelné, by samozřejmě neprošly žádnou filtrací v úpravnách nebo čistírnách odpadních vod (ČOV).
To je velmi důležité, protože to fakticky znamená, že se v tomto smyslu netýká kontaminace mikroplasty pitné vody, alespoň v zemích, kde se filtrace a ČOV používají – tedy i u nás.
V interpretaci novinářského článku Orb Media se přitom hovoří o „analýzách mikroplastů“, což je ovšem v praxi věc zcela nemožná, protože fakticky nelze analyzovat celou rozsáhlou skupinu látek, ale jen jednotlivé složky. Článek také nepopisuje, jakými technologiemi, jakou metodou a v jakých vodách byly vzorky „analyzovány“, což poskytuje možnost k tomu, aby bylo možné za „pravdu“ vydávat jakékoli tvrzení, o nichž jsou šiřitelé přesvědčeni, že u veřejnosti „zaberou“.
Kontaminace vod, a především vody pitné, přitom zajímá samozřejmě každého, aby však měl takový údaj vypovídací hodnotu, je také třeba vědět, o jak vysoké koncentrace jde.
Minimálně v pitné vodě ale (v mořích a částečně povrchových vodách je ale situace jiná a podstatně horší) nejsou zcela evidentně mikroplasty v takovém množství, aby stávající laboratorní metody signalizovaly nějaký fatální problém.
Například proto, že vodovodní a kanalizační potrubí, které se v současné době používá a je z plastů, (v minulosti se navíc plasty vůbec nepoužívaly), je vyrobeno ze speciálně tvrzených plastů, které se ve vodě nerozpouštějí, na rozdíl například od igelitových pytlíků, které jsou z měkčích a do okolního prostředí, třeba do potravin, pronikat skutečně po nějaké době mohou. Možnou přítomnost mikroplastů ve vodě by navíc signalizovala vyšší mikrobiální kontaminace pitné vody. Pro mnohé mikroorganismy jsou totiž mikroplasty živinou, takže by se přítomnost plastů poznala při mikrobiologických rozborech. Tyto rozbory jsou standardní a pravidelnou součástí laboratorních rozborů a nic takového nesignalizují. Současné technologie jsou navíc oproti minulosti na velmi vysoké úrovni a jejich rozlišovací schopnost za několik posledních let významně vzrostla. To umožňuje sledovat mnohem širší okruh látek v řádově nižších koncentracích, než dříve, takže řada „nových“ látek byla ve vodě i dříve, jen jsme je neuměli odhalit. Kdo chce, může si výsledky laboratorních rozborů vyhledat třeba v takzvané „Modré zprávě“ (Zpráva o stavu vodního hospodářství), kterou každoročně aktualizuje a vydává ministerstvo zemědělství.
Suma sumárum – pitné vody netřeba se bát. Globální plastové kontaminace planety ale určitě ano, takže by vůbec nebylo od věci se tomuto problému věnovat a například stanovit metodiku detekce těchto látek tak, aby bylo možno porovnávat porovnatelné.
Nejde totiž „jen“ o lidi, ale také o organismy, které ve vodě žijí. A nejde „jen“ o plasty, ale také o antibiotika, hormony, pesticidy a další chemické a farmaceutické tikající bomby v životním prostředí, kde žijeme.
Když už jsme před těmi volbami, mohlo by to být pro některé z uchazečů o řízení státu docela téma. Ale zatím není.
Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.
Autor je agrární analytik
Lidé ročně snědí desetitisíce částic mikroplastů, nejvíc z balené vody – iDNES.cz
Skupina vědců nejnovější studii publikovala v časopise Environmental Science and Technology. Při svém výzkumu vycházela z šestadvaceti předchozích studií, které se zabývaly množstvím mikroplastů v rybách, mořských plodech, cukru, pivu, balené i kohoutkové vodě nebo ve vzduchu.
Odborníci posléze použili americké vládní dietní doporučení, aby vypočítali, kolik plastových mikročástic lidé během jednoho roku snědí.
Dospěli k závěru, že zatímco dospělí zkonzumují přibližně 50 000 kousků mikroplastů, děti jich snědí odhadem 40 000, což není markantní rozdíl.
Vědci však upozorňují, že v rámci šetření testovali pouze malé množství nápojů a potravin a hodnotili přibližně patnáct procent kalorického příjmu. „Ještě neznáme hodnoty u obrovského množství nápojů a potravin. Zatím existují velké mezery v údajích, které bude třeba doplnit,“ popisuje pro list The Guardian Kieran Cox z kanadské univerzity ve Victorii, který byl vedoucím výzkumu.
Další potraviny jako je chléb, průmyslově zpracovaná jídla, maso, mléčné výrobky nebo zelenina mohou podle Kierana rovněž obsahovat velké množství mikroplastů. „Je velmi pravděpodobné, že v nich bude mnoho plastových mikročástic. Jejich počty by mohly jít do stovek tisíc,“ popisuje.
|
Nejlepšími daty disponují vědci v případě vody. Ta balená podle nich obsahuje průměrně 22krát více mikroplastů než voda z kohoutku. Člověk pijící výhradně balenou vodu by jen z tohoto zdroje ročně zkonzumoval 130 000 částic mikroplastů. Z kohoutkové vody by to bylo v porovnání s tím 4000 kusů plastu.
Přestože vědci zatím nevědí, co se stane v případě vdechnutí mikroplastů, nová studie předpokládá, že lidé většinu inhalovaných částic spolknou. Nedostanou se tedy z těla kašláním ani kýcháním.
Ačkoli zdravotní dopady konzumace mikroplastů zatím nejsou známy, podle odborníků by se z nich mohly v těle uvolňovat toxické látky.
Některé kusy jsou dostatečně malé, aby pronikly lidskou tkání a vyvolaly imunitní reakci. „Existuje vysoké riziko, vzhledem k obrovskému počtu mikročástic. Potenciálně je to nebezpečné,“ popisuje Kieran.
Vědci už dříve objevili mikroplasty ve vzduchu, půdě, řekách nebo oceánech po celém světě. Loni v říjnu je také vůbec poprvé nalezli ve vzorcích lidské stolice, což potvrdilo, že lidé plastové částice konzumují.
Blog — Water-to-Go
Skutečnost, že zeměkoule není ani modrá, ani zelená, ale spíše plastová planeta, vidíme na každém kroku.
Znečištění plasty v jakémkoliv měřítku je závažným problémem a nyní se zdá, že máme zaděláno na další takový problém a tím je znečištění pitné vody mikroplasty.
Mikroplasty je označení používané pro kousíčky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po 5 milimetrů , které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění.
Všichni odborníci přiznávají, že mikroplasty ve vodě, především v té mořské, jsou dosud nepříliš identifikovaný problém, o němž nikdo nedokáže říci, jak velký skutečně je s ohledem na vliv na lidské zdraví. Téma zaznělo i na loňském mezinárodním semináři o vodě v Drážďanech s tím, že ke stanovení množství mikroplastů ve vodě jsou nutné velmi složité technologie a jednotná metodika.
Právě to je ale základní problém mediálně atraktivního, ale jinak obtížně dešifrovatelného výsledku výzkumu. Není totiž zřejmé, jakými technologiemi, jakou metodou a v jakých vodách byly vzorky analyzovány. Pokud přitom takové údaje k dispozici nejsou, může si svým způsobem kdokoli napsat cokoli, což se zřejmě v tomto případě stalo.
Mikroplasty v pitné vodě by signalizovala mikrobiální kontaminace
Jak přitom připomíná předsedkyně odborné komise laboratoří Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK) Radka Hušková, základní otázkou je již to, co se míní pojmem „mikroplasty“.
„Udělat rozbory na celou skupinu látek je prakticky nemožné,“ zdůrazňuje Radka Hušková.
Současné metody jsou ale podle ní schopné stanovit přítomnost jednotlivých prvků nebo sloučenin ve vodě včetně organických sloučenin, například etylénu.
A to se také děje, přičemž minimálně v případě pitné vody nic nenasvědčuje tomu, že by mohla představovat rizika pro lidský organismus. Je tomu tak mimo jiné proto, že materiálem pro vodovodní potrubí, pokud je z plastů, je „vysoce polymerovaný zesíťovaný polymer“, lidově řečeno tvrzený plast, který se při kontaktu s vodou nerozpouští. Starší vodovodní potrubí pak z plastů není vůbec.
Možnou přítomnost mikroplastů v pitné vodě by navíc podle Radky Huškové signalizovala také vyšší mikrobiální kontaminace. „Pro mnohé mikroorganismy jsou mikroplasty živinou, takže bychom to poznali například v mikrobiologických rozborech,“ říká odbornice. Mikrobiologické rozbory jsou přitom naopak standardní a zákonem danou povinností při analýzách pitné vody.
Senzace bez kontextu
Podstatně větším problémem než voda je tak, i podle Radky Huškové, riziko kontaminace lidského organismu mikroplasty z potravinového řetězce.
Do plastů se dnes balí značná část potravin, přičemž v tomto případě jde o jiný druh polymerů, například v podobě všudypřítomných igelitových pytlíků, které jsou z jiného a méně kvalitního materiálu než zmiňované vodovodní potrubí.
Z takových materiálů přitom mohou mikroplasty do potravin skutečně v určité míře pronikat, což již některé průzkumy potvrdily.
Rozbory vody na mikroplasty se nicméně v ČR, ale ani nikde jinde, plošně neprovádějí.
Metodiku ani potřebné technologie nemají ani laboratoře státních podniků Povodí, ani Českého hydrometeorologického ústavu, ani SOVAK, i když se přístroje ke stanovení rozborů vody stále zdokonalují.
To přitom umožňuje stanovit doposud nestanovované látky v množství o několik řádů nižších, než bylo dosud běžné.
Odborníci zatím neví, odkud se mikroplasty ve vodě berou
„Přítomnost ‚nových‘ látek ve vodách se tak stává senzací bez kontextu toho, že se jedná o problematiku dlouhodobou a s probíhající či proběhlou identifikací případných zdravotních rizik expozice látek vůči lidskému zdraví.
Zde je možno ubezpečit, že zmiňované možné efekty nejsou v současné době ani prokázané, ani relevantní a pitná voda je z toho důvodu naprosto bezpečná,“ uvádí ve svém oficiálním stanovisku k problému SOVAK, což je mimochodem identické stanovisko s vyjádřením celoevropského vodohospodářského sdružení EurEau.
Jinými slovy, zmiňované výsledky prezentované Orb Media jsou více než zásadním rizikem spíše hurikánem Irma ve sklenici vody.
Bude z vody nejdražší potravina na Zemi?
Na závěr snad jen ještě poznámka – totiž, že naše planeta není v současné době ani náhodou krystalicky čistá, ať se to týká půdy, vzduchu, nebo vody. Naopak technologický pokrok je značný, takže svým způsobem není problém vyčistit vše od všeho, tedy i vodu.
Pokud by se skutečně prokázala v budoucnosti rizika přítomnosti mikroplastů ve vodě a zároveň prosadily požadavky na úplnou absenci veškerých (nejen mikroplastů) látek přítomných ve vodě, stala by se voda patrně nejdražší „potravinou“ na Zemi, neboť by se její cena zvýšila oproti současnému stavu na mnohonásobek, a to nejen v řádu jednotek násobků.
Ať už je to jak chce, s naší filtrační technologií se těchto mikroplastů bát nemusíte, spolehlivě je totiž z Vaší pitné vody odfiltruje.
V české vodě jsou zřejmě mikroplasty. Při průzkumu je našli ve všech vzorcích
Češi zřejmě s vodou často pijí i miniaturní plastová vlákna. Vědci je při orientačním pokusu pro Českou televizi našli ve všech testovaných vzorcích.
Už před časem na problém mikrovláken ve vodě upozornila mezinárodní studie neziskové organizace Orb Media. Tuzemští odborníci se shodují, že nalezené koncentrace neškodí zdraví a tělo je bez problémů vyloučí.
Asi 83 procent vzorků kohoutkové či balené vody na světě obsahuje mikroplasty. Výsledek mezinárodní studie vyvolal v září velký rozruch. Česká televize se teď ve spolupráci s vědci pokusila experiment zopakovat.
Několik vzorků z řady různých míst České republiky otestovali vědci z Mikrobiologického ústavu Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Výsledek: Nepatrné množství vláken se našlo všude. Jaroslav Semerád z Ústavu pro životní prostředí Univerzity Karlovy popisuje, jaký byl výsledek: „V některých vzorcích byl jeden mikroplast na litr a v některých až 4, 5 částic.“
Do vody se plasty mohou dostat vzduchem – třeba z oblečení. Vzorků sice nebylo dost, aby se experiment dal považovat za relevantní vědeckou studii, přesto jsou podle vědců výsledky zajímavé. Podívejte se, jak výzkum dopadl:
Světový výzkum
Výsledky jsou podobné těm, k nimž dopěli výše zmínění experti z Orb Media. Nejhůře dopadly Spojené státy, kde bylo kontaminovaných celkem 94 procent vzorků – mezi místy, kdy byl plast odhalen, byly například budovy Kongresu, Trump Tower v New Yorku a také budova Agentury pro ochranu životního prostředí. Až za Spojenými státy skončily Libanon a Indie.
Naopak nejlépe skončily evropské státy, včetně Německa, Francie a Velké Británie – tam bylo kontaminováno „jen“ 72 procent vzorků. Průměrný počet vláken na 500 mililitrů se také lišil: od 1,9 v Evropě po 4,8 ve Spojených státech.
Nová analýza dokazuje, že mikroplast je globální problém. Předchozí studie se soustředily především na jeho objem v oceánech, kde působí obrovské škody na rybách – a skrze ně se dostává i do lidských těl.
„Máme dostatek údajů z přírody a jejich dopadů na ni, abychom byli znepokojení,“ uvedla Sherri Mahonová, expertka na mikroskopický plast, která prováděla analýzy. „Když ovlivňuje přírodu, jak bychom mohli věřit, že nějak neovlivňuje nás?“
Mahonová vysvětluje, že vědci se obávají především dvou věcí – samotných částic a jejich vlivu na lidský organismus, ale také toho, že se v nich mohou skrývat chemikálie nebo jedy. „Když jsou ve vodě vlákna, je možné, že obsahují i nanočástice, ale jsou tak drobné, že je nedokážeme změřit,“ varuje vědkyně.
„Jakmile jsou v řádu nanometrů, jsou tak drobné, že mohou proniknout tělem, což znamená, že vniknou do nejrůznějších vnitřních orgánů – a to je znepokojivé,“ dodává. Tato analýza byla schopná odhalit jen částice o velikosti 2,5 mikronů – což je 2500krát více než nanometr.
Jaké riziko představují mikroplasty?
Tomáš Cajthaml z Ústavu pro životní prostředí UK vysvětluje, že riziko je jen malé, v podstatě neexistující: „Tyto částice nepředstavují žádné zdravotní riziko, projdou trávicím traktem pravděpodobně bez povšimnutí. Na druhou stranu to ukazuje, že ta voda je kontaminovaná mikroplasty, které by tam neměly být.“
Že se lidé kohoutkové vody nemusí bát, potvrzuje i Státní zdravotní ústav. Vědci přesto chtějí dál zjišťovat, jak a kde přesně se mikroplasty do vody dostávají. Obecně totiž platí, že pro výzkum mikroplastů zatím nemáme úplně vhodné nástroje a víme toho o nich a jejich vlivu na živé organismy poměrně málo.
Některé práce jsou vůči jeho dopadu více znepokojivé: Mikroskopický plast může podle nich přitahovat bakterie, které se vyskytují v odpadu. Může také obsahovat a absorbovat jedovaté chemikálie; výzkum na divoce žijících zvířatech ukázal, že z plastu se tyto látky velice rychle uvolňují do zvířecích těl.
Současně se ale ukazuje, že výzkum tohoto fenoménu je teprve v plenkách. Před nedávnem proběhla některými médii zpráva, že v německém pivu byly také nalezeny částice mikroplastů. Jenže další výzkum prokázal, že použitá metodologie nebyla zvolená vhodně a obsah mikroplastů se v pivě nedá prokázat.
Martin Pivokonský
| S klesající kvalitou zdrojů pitné vody je její úprava stále obtížnější a vyžaduje hluboké znalosti problematiky. To je i cílem publikace „Koagulace při úpravě vody“ autorského kolektivu Martin Pivokonský, Petra Vašatová, Jana Načeradská a Lenka Pi…Seminář Cena, kvalita a dostupnost pitné vody se konal pod záštitou předsedkyně výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Dany Balcarové v únoru 2020 v Praze a přinesl odborný pohled na komplexní problematiku zdro…Seminář Cena, kvalita a dostupnost pitné vody se konal pod záštitou předsedkyně výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Dany Balcarové v únoru 2020 v Praze a přinesl odborný pohled na komplexní problematiku zdro…Seminář Cena, kvalita a dostupnost pitné vody se konal pod záštitou předsedkyně výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (PSP ČR) Ing. Dany Balcarové dne 18. února 2020 v Praze a přinesl tak odborný pohled na kom…PRAHA – Zatímco mikropolutanty antropogenního původu se ve vodárenských nádržích vyskytují ve velmi malých koncentracích, vlivem eutrofizace v nich začaly převládat organické látky produkované sinicemi a řasami. A ty úpravu vody značně komplikují….Jedním z témat uplynulého roku bylo mimo jiné riziko mikroplastů v pitné vodě, přičemž diskusi kolem něj vyvolal zejména ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR Martin Pivokonský. Rozhovor s ním přinesl portál idnes.cz., a portál Naše vod…Martin Pivokonský vzbudil světový ohlas se svou studií o mikroplastech. Český vědec našel pozůstatky jednoho ze základních materiálů naší civilizace v běžné pitné vodě. Jsou na místě obavy, nebo k nim není důvod? Další články k tématu: Jedno praní…V loňském roce přibylo závažných havárií, které ohrozily kvalitu vody. Nejvíce případů řešili inspektoři v Praze. Odborníci upozorňují, že tuzemskou vodu trápí další ekologické problémy. Do řek se dostávají nové látky, které v nich dříve nebývaly….Sucho v posledních měsících, respektive letech, výrazně trápí ČR. Podle hydrologů se sice o problému ví více jak 15-20 let, vláda ale zaspala a začíná věci řešit až teď. Některé její kroky v boji proti globálnímu oteplování však mohou být i kontra…Nedostatek vody je vážný, musíme s tím něco dělat. Pořád tady ale chybí jednotná politika a koncepce hospodaření se životadárnou tekutinou. Alespoň to v pořadu Českého rozhlasu Plus Hovory tvrdí ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd České …Vysoké teploty a sucho opět začínají trápit celé Česko. Problém rozebral odborník z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR Martin Pivokonský. Změna klimatu je pozorovatelná již 20 let, nicméně politici na problém slyší až nyní. | Věci veřejné – Politická strana |