9.4.2012 – Zindys
Tímto článkem bych se chtěl poohlédnout za dvěma uplynulými sezonami na jedněch krásných vodách. Za tu nedlouhou dobu jsem se do těchto vod zamiloval tolik, že krom dvou výjezdů ročně s kamarády dál od domova už ani jiné vody nenavštěvuji, a dokud se něco radikálně nezmění, navštěvovat ani nehodlám…
Podzimní východ slunce na jezeře Annín
Nebudu tuto lokalitu obestírat rouškou tajností, protože si myslím, že ji zná a navštěvuje už tolik lidí, že by to byla zbytečnost. Ano, jde o Tovačovská jezera, která jsou známá především každoročním konáním velmi oblíbeného Carp maratonu.
Jedná se o čtyři samostatná jezera, z nichž tři jsou obhospodařovaná těžební společností a poslední jezero spravuje rybářský svaz. Je mi jasné, že po přečtení poslední věty si dost lidí řekne: „Ááá, zase soukromák… Tam umí nachytat kdekdo.
To ani dál číst nebudu…“ Já ani nikoho nenutím! Píšu z vlastní zkušenosti i podle různých rybářských diskuzí, kde je často slovo „soukromák“ předmětem mnoha různých opovržlivých narážek či dokonce hádek.
Zde je patrná mohutná ocasní ploutev, kterou tu má téměř každý kapr
Bohužel, mnoho lidí si neuvědomuje, že není soukromák jako soukromák. Znám spoustu privátních vod, které přetékají kapry a jinými druhy ryb, kde je opravdu spíše nešikovnost zůstat bez záběru. Ale je i pár lokalit, kde se hospodaří s rozumem, kde se kapr nesype do vody bezhlavě, navíc je tam velmi čisto a lovná místa jsou regulována tak, aby tlak na vodu byl rovnoměrně rozložený.
Ať už se ale jedná o takovou, nebo makovou vodu, každý to známe – pokud ryba nežere, můžeme se stavět třeba na hlavu a záběr neuděláme nikde, ani na sádkách. Ale zpět k Tovačovu.
Jezera spadající pod těžební společnost mají krom lokality 3 – Annín stejná pravidla jako všechny okolní svazové vody, jen je zde „malinkatý“ rozdíl, který jsem po loňské sezoně vypozoroval, protože jsem měl i svazovou povolenku.
Kamarádova půlhodinová práce na jednom místě na místní svazovce, kde za týden mohl začít na stejném místě znovu – je tak těžké odnést prázdnou plechovku, když donést si plnou je tak jednoduché?!
Na vodách, kde to vypadá jak na smetišti, opravdu chytat nehodlám. Jdu k vodě s tím, že chci sedět v čisté přírodě. Bohužel všude, kam jsem přijel na ryby, to bylo podobné. Kolem samé papíry, plechovky, sáčky od svačiny a po setmění časté lupání PET lahví v každém větším křoví.
Když k tomu přičtu chování některých „rybářů“ k rybám, hlavně k těm, které jdou zpět do vody, mám nutkání zvracet. Nejednou jsem byl svědkem toho, že byl podmírový kapřík tažen po štěrku z vody až k nohám lovce a odtud hozen zpět do vody.
Všechno to podtrhuje absolutní nezájem rybářské stráže, z čehož vyplývá, že se z vod odnáší i poslední větší ryby, a jestli na revíru platí K-70, to nikoho nezajímá. Když už RS vyjde k vodě, dá jen razítko a to, jestli je kolem rybáře uklizeno, nebo není, ji nezajímá a ani chvilku nepozoruje, co se kolem vody děje.
Na tomto jsem se shodl i s několika kamarády. Mám na mysli svazové vody v okolí mého bydliště. Je jasné, že jsou i oblasti, kde to ve většině případů funguje tak, jak má.
Z toho všeho mi vyšlo jediné – dokud se ve svazu něco zásadně nezmění, zůstanu věrný jezerům, kde jsem našel vše, co jsem hledal – pořádek u vody, povinnou podložku pod ryby, rozumné horní míry a denní limity pro odnášení ryb.
A co hlavně: časté kontroly RS, které jsou pro dodržování rybářského řádu důležité. Navíc, co je bohužel skutečností, je to, že když už někdo o papíry přijde a na svazu má známé, má své papíry během pár dnů zpátky doma.
Na jezerech jde dotyčný hříšník okamžitě do evidence a už si tam nikdy nezachytá. A to je to, co se mi líbí. Někdo si asi říká, proč se nesnažím něco změnit a jen nadávám. Přiznám se – jsem spokojený a v nápravu svazu v nejbližší době moc nevěřím.
Je mi jasné, že mnoho lidí nebude s mým názorem souhlasit, ale každý máme na svůj názor právo a já si za ním stojím. Teď se ale vrátím ke svým posledním sezonám, které mě v tomto utvrdily.
Sezona 2010
Koncem března konečně začaly povolovat ledy a mohli jsme se po zimě zase vydat k vodě. Pavel zde chytal už v sezoně 2009, takže kam budeme chodit, bylo hned jasné. Tovačov je proslulý tím, že zde plavou pěkné ryby a jezero je plné trávy – což jde při on-line přenosech z Carp maratonu dobře vidět.
Ovšem málo lidí ví i o dalších dvou jezerech, které jsou součástí tohoto revíru. Protože člun nevlastníme a oba raději nahazujeme, vybrali jsme si druhé jezero, Troubky, které není zarostlé.
Dalším důvodem bylo to, že je tam daleko větší klid, protože ryby tam nejsou tak velké jako vedle, a navíc se tam nesmí chytat nonstop.
Kamarád Michal – na Troubkách chytá mnoho let a má zde nachytané opravdu pěkné ryby
Při první vycházce k vodě jsem byl natěšený, až si konečně nahodím. Jednak po zimě a jednak proto, že jsem zde nikdy v životě nechytal. Doufal jsem také v nějaký záběr, ale ten se bohužel nedostavil a bylo to tak i celý další měsíc.
Byl jsem zvyklý na delší doby bez záběru, ale už mi to, a nejen mně, vrtalo hlavou.
Pavel si opakoval: „To není možné, vždyť loni jsem tu měl tolik záběrů…“ Musím podotknout, že jsme chytali na hloubce kolem 15 metrů, která je zde na jezeře normální (markerem jsme naměřili nejvíc 24 metrů), ale postupně nám došlo, že na jaro to asi nebude to pravé ořechové.
Našli jsme si tedy na druhé straně jezera mělčí partii, nakrmili jsme si a o víkendu se vydali k vodě. Ovšem za oba dny se opět nedostavil jediný záběr. Co tu Pavlovi šlapalo vloni, najednou nefungovalo. Tím se jen potvrdilo, jak je každý rok jiný a že pro úspěch je vždy potřeba vymýšlet nové a nové věci a taktiky…
Povodně a s nimi spojená změna
V květnu jsme se k vodě skoro nedostali z důvodu povodní. Stejně jako v roce 1997 se protrhla hráz mezi řekou Moravou a jezerem a do jezera opět natekla voda. Naštěstí se hladina zvedla asi „jen“ o dva metry.
Po povodních přišla na řadu hrozná vedra, s nimi se začalo líhnout mnoho komárů a u vody už nebylo tak vesele, protože na slunci se nedalo vydržet a ve stínu nás neskutečně žraly tyhle krvežíznivé potvůrky. I přes tuto nepříjemnost jsme ale vytrvali a konečně se dostavily i výsledky.
Voda se rychle ohřívala, proto jsme zkusili lov pod břehem, což se vyplatilo.
Jezero Troubky
Lovili jsme pět až deset metrů od břehu a natahali jsme mnoho krásných kaprů. Nebyla to žádná monstra, ale byli jsme spokojení. Navíc zde v jezeře jsou ryby neskutečně bojovné.
Kapříci kolem 70 cm nám dávali pěkně zabrat a jejich jízdy, při nichž nám rvali pruty z vidliček, se nám uložily do paměti na velmi dlouho.
Ze všech ryb teklo mlíčí, takže bylo jasné, že se blíží období tření, a my se báli, že po mírném ochlazení to pod břehem skončí.
A také, že ano. Hned druhý víkend se ochladilo a bylo po záběrech. Další dva týdny se nedělo nic ani pod břehem, ani v dálce, kde byla hloubka. Proto jsme učinili další krok – přesunuli jsme se opět na jinou část jezera, kde jsme si předem vnadili.
Po povodních tam moc místa na pruty a celkově na pohyb nebylo, ale aspoň jsme tam byli sami a měli klid. Hned první vycházka na nové místo přinesla Pavlovi pěknou rybu s mírou 70 cm.
V létě voda po povodni rychle klesala, teploty na slunci se šplhaly ke 40 °C, ale ryby braly pořád jako o život, především kolem poledne, kdy se nepohnulo ani stéblo trávy. U vody bylo k nevydržení, ale další a další pěkné ryby nás tam držely.
Ulovili jsme mnoho pěkných ryb kolem 70 cm, což je na tuto lokalitu z odhozu opravdu super, a Pavel ulovil i tři kousky přes tuto hranici.
Vypozorovali jsme, že zde převažují ryby velké 55–65 cm, které žerou vše, a selektovat je nemá prakticky smysl. Dokonce i kapříky kolem 45 cm nebyl problém vytáhnout na dvě 20mm kuličky boilie pod sebou na třícentimetrovém přívěsu. Prostě do toho mlátili tak dlouho, až se nějak na háček napíchli.
Kamarád Jarek, který na hloubce chytá moc pěkné kapry téměř celý rok
Na podzim, až se voda ochladila, začaly v mělčí partii jezera záběry od větších kousků ustávat.
Proto jsme se přesunuli zpět na hloubku, odkud jsme měli po celou sezonu pravidelné zprávy od kamaráda Jardy o jeho pěkných úlovcích, ale i o nezdarech. Po této změně se nám opět podařilo několik hezkých ryb ulovit.
Ke konci sezony jsme se přesunuli i na Annínské jezero, protože tráva zde v pozdním podzimu dost řídne, lehá si na dno a na některých místech už se dá lovit i z odhozu.
Jeden z krásných kaprů v parádním zářijovém dni
Po delší době jsme se vydali na ryby i s kamarádem Petrem a jeho synem. Bohužel, ani na malé nástrahy doplněné o atraktivní PVA punčošky se záběr nedostavil.
Poslední listopadový víkend jsme se vydali na jiné místo, kde jsme věděli, že je větší hloubka a také nějaké vázky. V neděli, za teploty vody 6 °C, se nám povedlo z vody vydolovat parádní ryby s váhou 12 kg a 8,5 kg.
Tím jsme krásně ukončili sezonu, jelikož pak už nás led na hladině k vodě nepustil.
Sezona 2011
Celou zimu jsme hledali různé informace, probírali získané zkušenosti z uplynulé sezony, spřádali plány, jaké použijeme montáže, kde budeme od jara chytat atd. Ovšem zima byla docela dlouhá a rybářský „absťák“ se na nás projevil, a tak jsme začátkem března už jezdili kolem zamrzlých jezer.
Poslední březnový víkend jsme se konečně mohli vydat na „naši“ vodu a zvolili jsme hned mělčí partii, kde se nám minulou sezonu dařilo.
Na úvod jsme udělali dohromady neuvěřitelných 15 záběrů na koule, i když je pravda, že v drtivé většině od menších ryb, ale přesto… Já jsem hned s prvním záběrem zdolal rybu s mírou 70 cm a tím nastartoval parádní sezonu.
Úspěšné zahájení sezony 2011
Pro tuto sezonu se naši kamarádi, Petr st. a Petr ml., oba velcí srandisti, rozhodli, že budou jezdit častěji s námi, takže jsme si užívali u vody krom adrenalinu také kopec legrace. Jejich hlášky jsou nenapodobitelné a nemají chybu. Často se divíme, kam na to pořád chodí.
Co nás mrzelo, bylo to, že ryby přes 70 cm, které zde považujeme za velmi pěkné, brali jen nám a jim se jaksi vyhýbaly. I přesto si zde ale zachytali vždy pěkně a v naší soukromé statistice vede Petr s největším lyscem, jelikož z těch větších ryb se chytají především šupináči.
Musím ještě říct, že tato voda není moc úživná a ryby jsou zde spíš nižší, tím pádem ani s váhou na tom nejsou nijak zvlášť dobře. Ale jsou to krásné zdravé ryby, parádně vybarvené, s mohutnými ocasními ploutvemi, které své proporce vynahrazují neskutečnou silou a krásnými souboji.
Mnohdy se stává, že po ukázkovém záběru rybu nemůžeme několik vteřin vůbec otočit. Člověku se hned vkrádá do hlavy myšlenka, že toto je konečně ta ryba, na kterou tu čekáme. Jenže nakonec je všechno jinak a po podebrání ryby zůstává lovec trochu zklamán, že čekal rybu mnohem větší než 65 +.
Přesto jsou ty souboje napínavé a úžasné. To jsem zase odběhl, takže teď zpět k lovu.
Jeden ze dvou Pavlových devítikiláků v roce 2011 na Anníně
Další víkend foukal z boku silný vítr, který nám nedovolil nahazovat příliš daleko, ale i tak bylo záběrů dost a Pavel zdolal krásného šupináče s mírou 71 cm. Náročnější čtenář si možná řekne: „Co tohle je za ryby?!“ Jenže každá voda je opravdu jiná.
Jsou lokality, kde i taková ryba za daných okolností bude pro vás prakticky trofejní. Poté jsme se sem vrátili až v květnu a hned první den se mi podařilo zdolat další rybu přes 70 cm. Byl jsem stále v euforii z vydařené velikonoční výpravy a hned tohle, sezona byla rozjetá opravdu skvěle.
Další chytačky v květnu přinesly sice mnoho záběrů, ale bohužel jen menší kapříky do 65 cm.
Prozatím největší ryba, jakou jsme na jezerech ulovili
První víkend v červnu mi to ale vynahradil. Záběrů bylo tehdy jen pět na šest prutů, ale zato jeden z kaprů chycený na panáčka měl 73 cm a 8 kg. Tak těžkou rybu jsme zde ještě nechytili a také stavbou těla se vymykala ze zaběhnutého standardu.
Pustil jsem kapra s tím, ať se ozve, až bude mít přes deset kilo, abych viděl, jak pěkně roste. Tak uvidíme… Během prázdnin jsme se dostali na jezero jen v červenci, kdy se nám povedlo ulovit tři opravdu pěkné ryby.
V srpnu jsme podnikli s kamarády jen jednu vícedenní výpravu na jiný konec republiky a jinak jsme museli z důvodu stěhování rybařinu zabalit. Zpět k vodě jsme se vydali až v půlce září a za jeden den se nám podařilo ulovit kapry s mírami 71 cm, 73 cm a hlavně 75 cm, což byla naše „meta“ pro tuto sezonu.
Byl to parádní den, který se zde asi už jen tak opakovat nebude. Tímto dnem taky dobrá sezona na jezeře skončila a už se nám až do října nepovedlo chytit nic zajímavého, a to ani na hloubce.
Jezero Troubky
Přesunuli jsme se proto na Annínské jezero dřív než v minulé sezoně s tím, že zde třeba ulovíme nějakou pěknou rybu přes 10 kg. Hned druhý víkend měl Pavel nesmělý záběr, který vůbec neodpovídal následnému tahu ryby připomínajícímu rozjetý vlak.
Ryba si opravdu dělala, co chtěla, a v podstatě mu nedala vůbec šanci. Když se ji pokusil po asi třicetimetrovém výpadu otočit, aby nezajela do potopených stromů, bohužel se vyřízla. No, co už… Vítězit se nedá pořád, tak se s tím prostě musíme smířit.
Na druhou stranu i ryba musí občas vyhrát, jinak by nás to za chvíli nebavilo.
Prozatím nejtěžší troubecká ryba – setkám se s ní ještě někdy?
Čas plynul, a jak jsem měl do podzimu skvělou sezonu, tak její konec mi tedy vůbec nevyšel. Krom pár ryb do 65 cm jsem si zvedl jen osobáček na feeder, cejna na 52 cm a perlína 35 cm.
Pavel ovšem ukázal, kdo má víc „prutohodin“, a vytáhl dvě krásné ryby lehce přes 9 kg, ze kterých měl velkou radost. K vodě jsme jezdili i nadále, přes výrazně nízké teploty prakticky až do Vánoc.
O záběrech už to ovšem nebylo, protože teplota vody byla jen 4 °C, ale i přesto tam bylo krásně…
Předvánoční mrazivý lov s kamarády
Z článku lze asi lehce vypozorovat, že nám v kaprařině nejde jen o monstrózní kapry, protože ty bychom asi hledali jinde, ale taky o kus pěkné a čisté přírody, klid, pohodu a odreagování se od všedního, čím dál víc stresujícího života.
Proto bych vám rád závěrem doporučil, abyste se radovali z každé ulovené ryby (na což jsem chtěl tímto článkem také poukázat) a nenechali si vymývat mozky obřími rybami, které se na nás hrnou ze všech stran. V rybařině nejde jen o trofejní ryby, i když i ty k tomu patří, ale zejména o krásné zážitky v klidné a čisté přírodě.
Myslím si, že už tak to s námi příroda nemá lehké, proto bychom jí to neměli ještě více ztěžovat odhazováním odpadků.
I z menších ryb je třeba mít radost a s díky je pouštět zpět do vody
Za CT Carp fans přeji mnoho zážitků u vody a hodně krásných puštěných ryb Zdenda „Zindys“ Kráčmar
Rok rybáře » Rybářský rozcestník
Rok rybáře
Letos nás v lednu překvapila pravá „Ladovská zima“. Mrzne, většina řek, rybníků i údolních nádrží je nejen pod ledem, ale také zasypaná sněhem. Vzhledem k tomu, že chytání pod ledem je v Česku zakázané zákonem, dalo by se říci, že v lednu nemá rybář co dělat. Ale opak je pravdou!
Důležité je například v lednu odevzdat úlovkový lístek z minulého roku a zaplatit členské příspěvky na nový rok! Kdo to neudělal již v prosinci, právě v lednu je ta nejlepší chvíle, rychle si splnit povinnosti rybáře, člena ČRS.
To platí hlavně pro ty, co chtějí i v lednu vyrazit k vodě a zachytat si. Ostatní mají sice povinnost co nejdříve odevzdat papíry, ale zaplatit příspěvky na nové období mohou i o něco později.
Ti si však v lednu na svazové vodě nezachytají! Rybáři, co chytají na soukromých revírech, to mají v tomto jednodušší.
Pokud mrzne, chytat se dá na dírkách právě na některých soukromých revírech, ale objevilo se i pár vlaštovek, svazových revírů, kam si může zajet nebojácný a otužilý rybář zachytat například pstruhy, štiky či jesetery.
Lov na dírkách – chycená štika
My, co máme raději více tepla a nejsme takoví blázni, se pak raději můžeme pustit do kontroly své rybářské výbavy, pomalu si začít doplňovat vše, co nám chybí, prostudovat si nové revíry, či techniky chytání a také při pěkném, i když mrazivém počasí, vyrazit jen tak bez prutů k vodě a prozkoumat potencionální nová rybářská místa.
Ovšem to neplatí tehdy, pokud nám příroda přeje a voda je nezamrzlá, jako tomu bylo minulé roky. Pak lze vzít pruty a vyrazit chytat jak na plavanou, tak na položenou. V lednu má český rybář zakázáno vláčet.
Ovšem jsou i jiné metody lovu, kterými lze právě v lednu cíleně lovit například okouna, což je typická ryba, kterou lze chytat právě v lednu. Ovšem i jiné druhy ryb lze ulovit tento měsíc.
Kromě kaprů i plotice, cejny … Jde jen o to umět je najít v hloubkách, kam se schovávají před zimou a nabídnout jim něco dobrého. Je jasné, že úlovků nebude tolik, jako v létě, ale chytit rybu se dá!
A kdo na to má, může přeletět půl zeměkoule a zachytat si v teplejších, pro nás exotických krajích, ale to je jen pro vyvolené, co neví, co s penězi. Ovšem přejme jim to. ????
Rybářský kalendář – leden
Únor – „Když v únoru mráz ostro drží, to dlouho již nepodrží“
Po pravdě řečeno, únor je asi pro rybáře ten nejsmutnější měsíc. Pokud stále mrzne a voda je zamrzlá, dá se chytat všude tam, kde je to povolené „na dírkách“.
Ovšem většinou je úlovků v únoru nejméně z celého roku, i když autoři mnoha rybářských knih tvrdí něco jiného. Rybám se totiž moc nedaří. Většinou hladoví, pokud je led, chybí jim i kyslík.
A díky ledové vodě je jejich aktivita téměř na nule.
Proto je únor ideální právě k přípravným činnostem na nastávající sezónu. Dá se vyrazit na nějakou tu prodejní výstavu, či si doplnit výbavu v oblíbeném obchodě kamenném, nebo i e-shopu. I únor je vhodný na průzkum nových teritorií a lovných míst, nebo si lze pěkně zalézt do křesla ke krbu a zabavit se čtením literatury a prohlížením videí na internetu.
Chytání ryb v zimě, jde to :), ovšem pokud přeje počasí!
Pokud příliš nemrzne, dá se opět vyrazit k vodě, kde je ovšem totální klid. Ale jak jsem psal, ryby aktivní nejsou. To neznamená, že nelze žádnou chytit! Ale je to řehole. Opět se rybář neobejde bez znalosti revíru a spíše než o chytání, je to u vody o relaxaci a pohodu i když je většinou dost zima.
Rybářský kalendář – únor
Březen – „Březnové slunce má krátké ruce“
Poslední roky byl březen k rybářům milostivý. V noci a po ránu zima sice byla, ale přes den se teploty pohybovaly docela vysoko. Počátek jara bývá u vody úžasný. Ovšem není každý rok stejný! Pamatuji i v březnu sněhové vánice, zamrzlou vodu a velký mráz. Pak nezbývá, než pokračovat ve velkém těšení se na brzké jaro. A dělat to co v únoru, tedy hlavně se připravovat na sezónu.
A co dělat, když nám rybářům počasí přeje? I když se mírně oteplí, ryby se teprve začínají probouzet ze zimní letargie. Záleží hodně na teplotě vody. Pokud se v rybníku, později i v řece ustálí teplota alespoň mírně nad 10 °C, může to začít být u vody pěkné pochytání.
Ryby sice z jara berou dost opatrně, ale rozhodně mají hlad a tak nepohrdnou nějakou dobrotou. Na počátku sezóny se většinou chytá na menší háčky a menší nástrahy. Ale ryby začínají brát. Kapři, cejni a další bílé ryby. Dravce zatím lovit nesmíme a to ani pstruhy na pstruhové vodě.
Ta je pro české rybáře v březnu tabu!
Obecně se dá říci, že březen je měsíc nedočkavého čekání na počátek jara a pořádného pochytání.
Rybářský kalendář – březen
Duben „Když se ozve v dubnu hrom, chyť si kámen nebo strom“
Ano, duben je takový přelom, kdy to u vody začíná opravdu brát. Teplota vody, hlad po zimním půstu, dostatek kyslíku díky větším průtoků v potocích a řekách, to vše má za následek, že pro rybáře začíná část roku velmi štědrá na úlovky. Většinou v dubnu probíhá i jarní vysazování ryb hospodáři svazu a jejich pomocníky, což také napomáhá častějším úlovkům na některých revírech.
Máme tu první velký svátek pro všechny rybáře, co rádi chytají pstruhy. Právě 16 dubna lze konečně vyrazit na pstruhařské revíry a začít chytat pstruhy obecné, duhové nebo třeba siveny.
Lehká přívlač – lov pstruhů
Také začíná výtěr velkého počtu druhů ryb, které, jak ví každý rybář, při vytírání o potravu nemají moc zájem. Jde o cejny, oukleje, perlíny, či plotice. Ale i některé další ryby. Ovšem každý rok je to trochu jiné. Rozhoduje nejen kalendář, ale také počasí, hlavně teplota vody a vzduchu.
Rybářský kalendář – duben
Květen – „Chladno a večerní mlhy v máji, hojnost ovoce a sena dají“
Ano, břehy nám začínají zarůstat, občas je už u vody pěkné horko, ale jinak je květen skvělý měsíc na rybaření. Ovšem právě v květnu se vytírá nejvíce ryb a tak některé se v tuto dobu chytají hůře. Jde nejen o kapry, ale také cejny, perlíny, plotice, okouny … Ovšem hlavně za deštivého počasí naopak často můžeme vytáhnout úhoře. Je to doba, kdy hodně berou právě hadi.
I spadaný pil a květy stromů a keřů na hladinu mohou někdy rybářům komplikovat samotný lov. Občas je to k vzteku, když se vám na šňůru nabalí všechen ten „bordýlek“ z hladiny. Je nutné ho ihned odstranit, protože zaschlý by vám při další výpravě nadělal vrásky na čele! Zvláště na stojatých vodách to bývá velký problém.
Rybářský kalendář – květen
Červen – „Červnové večerní hřmění, ryb a raků pěkné nadělení“
Noci krátké, skvělý to čas pro rybáře. A Milovníci přívlače se v tomto měsíci konečně dočkají. Na svazové vodě lze od 16 června začít lovit, nejen metodou vláčením, různé dravce. Na začátku dravcové sezóny nejvíce berou sumci, také štiky a candáti, zvláště, pokud ještě nezačala letní horka.
Sumec z Labe 2014 – 129 cm
Já osobně mám červen moc rád, právě díky tomu, že mohu konečně nahodit na dravce. Chytání sumců tzv. „Na trhačku“, nebo i na kačenku na plavanou sedíce na lodi, ale i vláčením, to je ta správná rybařina! Právě lov sumců bývá v měsíci červnu velmi úspěšný a to jak na živé rybky, tak na rousnice. Vertikální přívlač je pak pro mě top, ale je to dřina.
A ještě jedne malý svátek hlavně pro muškaře. Od 16 června lze začít cíleně lovit lipany!
Rybářský kalendář – červen
Červenec – „Červenec nese parna, krupobití a medovice, jest hojný na bouřky a na vichřice“
Začátek dovolených, pro rybáře z jedné strany skvělá doba, na některých revírech ovšem konec lovu. Koupající se místní, ale i turisté rybářům zrovna moc nepřejí a tak je třeba zvolit revíry odlehlé, nebo nevhodné pro koupající se lidičky. A to nemluvím o motorových člunech řádících na hladině na zakrmeném lovném místě, to je pro rybáře velká noční můra.
Také vedra některým druhům ryb moc nesvědčí a tak záběry většinou přicházejí buď brzy po ránu, nebo až na večer a v noci.
Ale to neznamená, že se nedá ryba chytnout i přes den! Stojí za to zkusit chytat ryby ve vodním sloupci, nebo na hladině, tzv. na cucačku. Tak lze přemluvit k záběru kapry a amury.
Zkuste také chytat na sezónní ovoce, jako například na třešně, budete překvapeni, jak rybám chutnají.
Červenec má ještě poměrně krátké noci a dlouhé dny a tak nás rybářů i díky dovoleným, je u vody tolik, že se občas špatně hledá místo, kde nahodit. Díky letním teplým nocím je to doba skvělá na kempování a bivakování u vody. Jen pozor na zákony a také majitele. Někteří vlastníci pozemků přiléhajících k vodě rybáře v lásce moc nemají, zvláště ty, co se na jednom místě usadí i několik dní.
Rybářský kalendář – červenec
Srpen – „Mlhy na lukách, potocích a řekách, v srpnu zvěstují trvalé počasí“
I když je srpen letní měsíc, často bývá o dost studenější, než červenec. Také noci se natahují a dny zkracují. Dravci berou méně, více si člověk zachytá při lovu menších ryb, například na feeder. Také plavaná je v létě dost účinná, ale to platí vlastně téměř pro celý rok.
Jinak v srpnu se vyplatí chytat především kapry a další bílé ryby. Opět je vhodné při teplých dnech zkusit lovit ve vodním sloupci, či přímo na hladině.
Pro pstruhaře je jak červenec, tak srpen skvělý pro chytání na mušky, ale i při vláčení si člověk na pstruhovém revíru užije dost zábavy.
Rybářská těsta – kapr – 66 cm chycený na kuličku těsta vlastní výroby.
Samozřejmě také v srpnu je dovolenkářská sezóna a tak je třeba opět najít klidná lovná místa, kde se lidé nekoupou a jinak nakazí rybářům náladu. Například vodní skútry, které ještě táhnout za sebou človíčka na vodních lyžích a přejíždí kolem mě sem a tam, mě dokáží totálně vytočit.
Právě v srpnu bývá u břehů ve vodě nejvíce zarostlo různými vodními travinami. Občas to dokáže dost znepříjemnit rybářův den.
Rybářský kalendář – srpen
Září – „Co srpen nedovařil, září nedosmaží“
Září je zvláštní měsíc. Většinou první polovina bývá teplá, letní, zato druhá část deštivá a zakaboněná. Přesto právě září je skvělé na cílené chytání většiny ryb. Dobře berou velcí kapři, také dravci.
Právě v druhé polovině září a říjnu se dobře chytají štiky. Také boleni, jako by v září ztratili tu svoji pověstnou ostražitost, a často se nechají přemluvit na nějakého woblera.
Jen na úhoře musíme zapomenout, protože v Česku je od září úhoř chráněný zákonem a nesmí se lovit.
Také je škoda, že právě v září milovníci vláčení již nesmí nahodit své pruty do pstruhové vody. To muškaři si mohou ještě dále pohrát z nějakým tím pstruhem. Rozhodně je to nespravedlivé a být na mě, tak nechám vláčkaře chytat na pstruhové vodě i v září!
Rybářský kalendář – září
Říjen – „Čím dále u nás vlaštovky v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají“
Pro mě osobně je říjen měsíc dravců. Právě v tomto měsíci berou jako diví a kdo ví, kde a jak je chytat, může právě v říjnu ze jednu výpravu dostat i několik ryb. Můj rekord je 7 štik, ale to byl opravdu výjimečný den. ????
Štika obecná, mladá ryba, vrácená vodě
Milovníci lovu velkých kaprů mají podzim také velmi rádi. Znám jich dost a všichni svorně tvrdí, že na podzim se chytne nejvíce trofejních kaprů. Ano, kdo má čas a je zapálený rybář, měl by právě v září být u vody co nejvíce. Je to pro rybáře skvělý měsíc! A to i tehdy, když je zima. Stačí se více obléci a hlavně při bivakování v noci na sebe navléci několik vrstev oblečení.
Rybářský kalendář – říjen
Listopad – „Když se v listopadu listy třpytí, mrazy se brzy uchytí“
Listopad je měsíc candátů. To je ryba, kterou se vyplatí cíleně chytat právě v listopadu a také prosinci, tedy, pokud přeje počasí. Ideální je, když se objeví raní mrazíky a mlhy nad vodou. Ale i večerní chytání má svůj půvab.
Dny jsou krátké, slunce brzy zapadá a to je čas i dalších dravců, hlavně štik, které se i v listopadu předhánějí v útocích na dobrou nástrahu. Občas pak zaberou i na nástrahu mrtvou, na rybku, nebo část ryby nastražené na candáta. V listopadu, pokud je dost studený, lze vytáhnout i pěkného mníka jednovousého.
Prostě listopad je dobrý měsíc na chytání ryb i přesto, že je dost studený a pořád prší a fouká.
Velcí kapři stále berou, i v listopadu. Jen u vody hlavně večer, bývá dost chladno. Také krátká doba povolené doby lovu na svazových vodách, rybaření za tmy v listopadu moc nepřeje.
Co je na listopadu asi nejhorší, hlavně pro vláčkaře, to je listí ve vodě, občas se ani vláčet nedá, kolik bordýlku v té vodě je. Co nához, to list na háčku a tak je člověk bez záběru. Pak se vyplatí spíše chytat jinými metodami lovu, například na živou rybku zavěšenou pod splávkem, umístěným přímo pod špičkou dlouhého prutu.
Rybářský kalendář – listopad
Prosinec – „Když je mu zima, halí se v bílý kožich“
V prosinci bývá u vody pěkně prázdno, jen málo rybářů se vydá k vodě chytat ryby. Asi nejvíce je tam vláčkařů, kteří dohánějí to, co nestihli v minulých měsících, tedy chytnout nějakou pěknou štiku či candáta. Ovšem má zkušenost je taková, že právě v prosinci už tolik záběrů není, jako předchozí měsíce. Zato je tam dost prázdno! ????
Vláčení v prosinci
Pokud zima nastoupí brzy, začnou nám namrzat vlasce, pruty a také navijáky. Při vláčení pak i očka, takže se stává z rybařiny velká dřina. To nemluvím o marné snaze složit zamrzlé pruty.
Ale když se povede den, bývá prosincová rybačka skvělá, i když na množství chycených ryb je to měsíc spíše slabší.
O počasí nemluvím, chce to se pořádně obléci a nepodcenit ani horké nápoje! ???? Těch není u vody v prosinci nikdy dost.
Rybářský kalendář – prosinec
ZAMYŠLENÍ: Někteří rybáři zabijí za sezónu ryby za skoro 5000 korun! Mají platit přísnější limity úlovku?
Předseda Územního svazu pro Severní Moravu a Slezsko Pavel Kocián se zamyslel nad čísly úlovků z jedné organizace v roce 2018. Z nich vyplývá, že podstatnou část úlovků „má na svědomí“ jen úzký počet rybářů. Ano, tato úzká skupinka lidí je schopna odnést od vody ryby v přepočtu za tisíce korun. Otázkou je, zdali územní svazy nemají začít uvažovat o limitech úlovků, které by bylo možné od vody odnášet. Například konkrétně v tomto územním svazu takové omezení platí (roční limit 40 kusů kapr, štika, candát, amur – nebo jejich kombinace). Přesto! Někteří rybáři volají po snížení limitu na 20 kusů!
Ještě jedna věc: Sám předseda Pavel Kocián přiznává, že data z jedné jediné místní organizace nemusí být zcela vypovídající. Je to prostě malý vzorek.
Jenže! Podobné zkušenosti mají i jiné územní svazy nebo místní organizace. Například předseda jihočeských rybářů Karel Koranda v rozhovoru v říjnu 2018 pro magazín InRybar.
cz řekl, že jen 10 % rybářů odnese od vody až 50 % ulovených ryb! A to je alarmující!
Co napsal předseda Územního svazu pro Severní Moravu a Slezsko Pavel Kocián? Tady je jeho zamyšlení k dané problematice:
VÝPRODEJ: Obrovské slevy na špičkovou bižuterii na kapry z Anglie!
Inspirací mi byly statistické údaje o úlovcích za rok 2018 z jedné naší místní organizace střední velikosti, ležící v severní části našeho územního svazu. Nejsem ortodoxním příznivcem různých statistických dat, ale na druhé straně může statistika poskytnout to, co na první pohled není až tak zřetelné.
V této místní organizaci bylo na rok 2018 vydáno celkem 540 MP územních povolenek. Při zpracování sumářů o úlovcích byla vypracována následující tabulka, s rozdělením počtu lovících podle hmotnostní kategorie jejich úlovků.
Z této tabulky vyplývá, že početně největší kategorií je skupina celkem 255 lovících s ročním úlovkem – a to ve váhových kategoriích do 10 kg, a od 10 kg do 20 kg ponechaných ryb.
Naopak, je zde poměrně malá skupina, celkem 59 lovících ve váhových kategoriích úlovků od 50 kg do 100 kg a v kategoriích úlovků nad 100 kg. Na první pohled nic nevypovídající tabulka.
Zkusme se na to podívat trochu jinak
Poněkud jiný pohled na věc získáme až tehdy, kdy tato data převedeme do další tabulky, která uvádí, kolik kilogramů ryb si od vody odnesly jednotlivé skupiny lovících, podle hmotnostní kategorie ročních úlovků.
Pro zjednodušení budeme definovat, že jejich roční úlovek odpovídá aritmetickému průměru v dané hmotnostní kategorii, jak jsou uvedeny v předchozí tabulce. A najednou jsou před námi hodně zajímavá data, která již o něčem vypovídají, a která lze následně analyzovat. Pro tuto analýzu si rozdělme tabulku na dvě – zeleně a červeně podbarvené části.
- Co lze z této analýzy vyčíst?
- Z předchozí tabulky byly data z každé podbarvené části sumarizovány a dále bylo provedeno procentuální srovnání s celkovým počtem lovících a s celkovou hmotností ulovených ryb – viz následující tabulka.
- A výsledek?
- Pouze 11,1% lovících (59 členů) odlovilo 43,9% (4.500 kg) z celkového počtu ulovených ryb
- Na druhé straně 88,9% lovících (474 členů) odlovilo 56,1% (5.760 kg) z celkového počtu ulovených ryb
- Pokud bychom odlovené ryby přepočítali pouze na cenu 1 kg násady kapra (63 Kč), tak zjistíme, že těch 59 lovících v červené skupině ulovilo ryb za celkem 283.500 Kč, což na jednoho lovícího připadá částka v průměru 4.805 Kč
- Naopak lovící v zelené skupině (474 členů) odlovili (přepočítáno na kapra) ryb za 362.880 Kč, což na jednoho lovícího připadá v průměru částka 766 Kč.
- Proč rozdělení na zelenou a červenou skupinu?
- Pokud úlovky ryb zjednodušíme na nejvíce lovenou rybu a to kapra, pak zjistíme, že průměrný úlovek 40 kg ryb (což je poslední řádek v zelené části druhé tabulky) odpovídá zhruba úlovku 20 kusů kapra o průměrné hmotnosti 2 kg.
- VÝPRODEJ: Obrovské slevy na špičkovou bižuterii na kapry z Anglie!
Nepřipomíná vám toto číslo 20 kusů něco? Není to náhodou množstevní limit pro roční počet úlovků vyjmenovaných druhů ryb, po kterém dnes volá celá řada našich členů?
- Zdroj: Územní svaz pro Severní Moravu a Slezsko
- Redakce InRybar.cz
- Ilustrační foto: archiv InRybar.cz
Taky tak milujete candáty? My ano! Na tomto rybaření přímo …
Rybí říše je prostě naprosto fascinující! Tenhle svět nabízí nejrůznější …
Rybaření je obrovským fenoménem, který se u mnoha lidí stal …
Proč jíst sladkovodní ryby celý rok? Skvěle chutnají, svědčí cévám i srdci!
19. 08. 2013 | Doba čtení 17 minut
Kdo jí ryby v každém čase, ten je zdráv a štíhlý v pase, praví pořekadlo, ba i reklamní slogan, překvapivě pravdivý. Čím jsou kapr, pstruh a spol. tak zdravé, proč jsou čerstvé chutnější než mražené a kdo je nejčastěji kupuje?
Štěpán Romočuský prodává celoročně tuzemské čerstvé, tedy živé sladkovodní ryby. Zpracovává je až během prodeje, jak si který zákazník přeje. Rybí maso, výhradně čerstvé, se v různých úpravách také objevuje v jídelníčku jeho rodiny, a to až třikrát týdně.
Rybařil jako dítě a rybařinu také vystudoval. Zboží do svého prodeje odebírá od chovatelů, jejichž ryby mu chutnají. Díky tomu například ví, ze kterého rybníka pocházejí kapři v jeho kádích. I Štěpánovi stálí zákazníci mohou ryby objednávat podle místa chovu.
„Dobrý chov se skutečně projeví v chuti ryb,“ tvrdí Ing. Štěpán Romočuský. Už během studia Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze prodával ryby: vánoční kapry, později nástražné rybky pro lov dravců a okrasné rybičky do zahradních jezírek.
„Přibývalo kamarádů, kteří se dožadovali, abych jim přivezl rybu k jídlu. Věděli, že jezdím na výlovy a že mám o kvalitních sladkovodních chovech ryb docela přehled. Jednou týdně jsem tedy zjistil, co kdo chce, a ryby jsem pak dovezl.“
Ing. Štěpán Romočuský Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Rozvážky čerstvých sladkovodních ryb se po čase staly základem Štěpánovy živnosti. V roce 2011 koupil neobyvatelný domek v Miškovicích nedaleko Plaňan na Kolínsku a přebudoval ho na rybárnu. Nabízí a rozváží aktuálně dostupné čerstvé ryby z rybářských sádek a chovů.
Čísla ze statistik
Roční světový výlov kapra se pohybuje kolem 600 tisíc tun, v Česku se ho vyloví asi 18 tisíc tun, z tohoto množství se na tuzemském trhu prodá necelá polovina, ostatní v zahraničí.
Na celé zeměkouli se za rok pro potravinářský trh vyloví zhruba 100 milionů tun ryb v živé hmotnosti. Přes 80 % mořských, necelých 20 % sladkovodních.
Každý obyvatel Země v průměru sní asi 16 kg ryb ročně. V Evropské unii podle statistik z prvního desetiletí třetího tisíciletí připadá na člověka 11 kg ryb, v Česku však jen kolem 5,5 kg, z toho necelých 1,5 kg ryb sladkovodních. Lékaři radí sníst 17 kg ryb.
Pravděpodobné zdravotní souvislosti lze vyčíst ze statistik: Ze 100 000 obyvatel jich vinou kardiovaskulární onemocnění svého času zemřelo ve Francii 53,5 při průměrné roční spotřebě 26 kg ryb na osobu; ve Švýcarsku to bylo 55,5 úmrtí při spotřebě ryb 14 kg; v České republice však počet úmrtí dosahuje hodnoty 150,8 při spotřebě ryb 5,3 kg; v Maďarsku dokonce 182,4 úmrtí při spotřebě 4,2 kg ryb.
rybí maso snižuje riziko srdečních infarktů Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Proč rybí maso snižuje riziko srdečních infarktů
Lidský organismus potřebuje k udržování nízké hladiny cholesterolu v krvi, potažmo k dobré kondici svých žil a tepen polynenasycené mastné kyseliny řady omega-3. Právě rybí maso jich může dodat nejvíce. Lze tedy tvrdit, že pravidelná konzumace ryb chrání cévy a tedy i srdce před onemocněním.
Navíc obsah tuku je v rybí svalovině snad jen s výjimkou úhoře tak nízký, že maso může být například součástí vyváženého jídelníčku zaměřeného na snížení nadváhy.
Redukčním dietám, ale rovněž výživě dětí a seniorů svědčí také fakt, že kratší svalová vlákna rybího masa a minimum vaziva zajišťují jeho výbornou stravitelnost. Maso sladkovodních ryb zůstává v lidském žaludku jen 2 až 3 hodiny.
Odrazují kosti, zpracování, chybí příležitosti k nákupu
Přestože snadno stravitelné, lehké maso sladkovodních ryb prospívá lidskému zdraví obsahem bílkovin, tuků, minerálních látek, vitaminů skupiny B, omega-3 mastnými kyselinami, přestože se ví, že podporuje imunitní systém, rozvoj mozku a že chrání před kardiovaskulárními chorobami, jíme ho přes rok mnohem méně, než by bylo přirozené. Proč?
Zpracovat živého nebo jen zabitého kapra v domácnosti je poměrně obtížné. Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Zpracovat živého nebo jen zabitého kapra v domácnosti je poměrně obtížné. Odrazují i kosti ve svalovině kapra, a to jak rodiče, tak školní či nemocniční jídelny. Kapří filety bez kostí rybu na talíři prodraží.
V Česku se kapři tradičně kupují většinou jen před Vánoci, což v důsledku omezuje nabídku čerstvých sladkovodních ryb během roku. Vzniká začarovaný kruh: Malá poptávka během roku snižuje zájem i odvahu obchodníků prodávat čerstvé rybí maso a zákazníci zase nemají kde nakupovat.
Nejvytrvalejší příznivci rybího masa jezdí proto na nejbližší sádky, případně do některých supermarketů nebo využívají nabídku specializovaných e-shopů. Jedině tak mohou ochutnat různé, chuťově zajímavé, byť i dražší sladkovodní ryby, jako je candát, štika, sumec, okoun, lín a další.
Není nakonec divu, že v českých restauracích, jídelnách i domácnostech se během roku častěji než kapr objevuje sladkovodní pangasius z řádu sumců dovážený z Vietnamu. Tam i jinde v jihovýchodní Asii v posledních desetiletích výrazně znásobili jeho chovy.
Ryby jsou krmeny granulemi ze sóji, rýže, pšenice s doplňkem vitaminů, minerálů i rybí moučky, zpracovávají se na filety bez kůže, a to asi s třetinovou výtěžností, a zamrazují, zpravidla po tzv. glazování, nástřiku vodou, která brání vysychání masa.
Pangasius je vyhledáván kvůli relativně nízké ceně, snadné kuchyňské úpravě, konzumaci bez kostí a asi také kvůli nevýrazné rybí chuti, kterou lze snadno přehlušit kořením.
pangasius Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Odborníci na výživu však upozorňují na nižší nutriční přínos pangasia ve srovnání s jinými sladkovodními i mořskými druhy. Zejména zaostává obsahem těch nenasycených mastných kyselin, které jsou obecně v rybím mase ceněny.
Škodlivé látky
Řadu lidí od ryb odrazují obavy ze škodlivých látek, které se do masa dostávají ze znečištěného prostředí a které se mohou v lidském těle hromadit a časem přivodit zdravotní problém. Nedůvěru vyvolávají hlavně tzv.
těžké kovy, jako je rtuť, olovo, kadmium, arzen či chrom, ale i zbytky některých typů léčiv, ať už jde o chemické prostředky humánní medicíny (estrogeny, steroidní hormony) nebo o veterinární přípravky (malachitovou zeleň a jiná léčiva).
V tomto ohledu je třeba vědět, že nezávadnost sladkovodních ryb stejně jako všech jiných mas a potravin na českém trhu je ze zákona sledována kontrolními institucemi, které svá zjištění pravidelně zveřejňují.
- Zájemci si tak například na portálu Ministerstva zemědělství ČR mohou vyhledat informační bulletin Státní veterinární správy České republiky a dozvědět se z výsledků četných kontrol, zda byly překročeny povolené limity a kde.
- Veřejnosti jsou určeny rovněž stránky bezpecnostpotravin.cz Informačního centra pro bezpečnost potravin., které vysvětlují problematiku bezpečnosti potravin a upozorňují na závadné produkty.
- Informace o kontrolách zboží v prodejnách zveřejňuje portál Potraviny na pranýři. Informací lze na internetu získat poměrně hodně.
Maso sladkovodních ryb je ze zákona sledováno kontrolními institucemi Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Nejpraktičtější pro nákup ryb do kuchyně však je najít si spolehlivého prodejce ryb.
Prodej čerstvých ryb
Než si Štěpán Romočuský pořídil rybárnu v malé středočeské vsi, propočítal si i možnost zařídit si prodejnu čerstvých sladkovodních ryb v Praze.
„Abych splatil nájem, energie, provoz, investice do zařízení a jednoho zaměstnance, musel bych prodat obrovské množství ryb. To bylo nereálné už kvůli reklamě, kterou bych musel mít, aby se o mně takový počet zákazníků dozvěděl. Mám svůj okruh stálých klientů, jak já říkám — rybožroutů —, a doufám, že jich bude přibývat.
Proto raději rozvážím živé ryby v přepravní kádi na korbě dodávky a prodávám je střídavě v několika okolních městech: ve středu v Českém Brodě nebo Pečkách, ve čtvrtek v Sázavě, v pátek v Sadské, v sobotu v Kouřimi nebo v Sadské. Musím jezdit pravidelně, aby o mně zákazníci věděli a přicházeli nakoupit.
Zajímavé je, že z devadesáti procent přicházejí rybu koupit ženy středního věku. Sem tam kolemjdoucí oslovím a rybu jim nabídnu. Zhruba ve třetině případů zareagují kladně. To mě mile překvapuje a těší.
Když nic jiného, mají chuť se o čerstvých sladkovodních rybách něco dozvědět. Ptají se, odkud ryby jsou, někdy je zajímá i recept. Důležité je, aby viděli, že ryba je živá.
Samozřejmě vítají, že ji vykuchám a připravím tak, jak si přejí.
pstruh Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Ale živou rybu do tašky prodat odmítám. V horku to je trápení zvířat. Před Vánoci je to jiné, v chladu, v mokrém hadru zabalený, přežije kapr v zimě transport domů bez úhony. Ale v létě ne,“ říká. Pražským zákazníkům, případně i těm, u kterých se může stavit cestou z Kolínska do Prahy, přiváží objednané ryby zpravidla v pátek.
Kvalitu mraženého rybího masa pokládá za výrazně horší. „Zmražení masa, které obsahuje velké množství vody, zásadně naruší buněčnou strukturu jemné svalové tkáně.
Když už je nezbytné maso zmrazit, mělo by to být provedeno co nejrychlejším způsobem. Pozvolné mražení v méně výkonném mrazáku maso zcela znehodnotí.
Navíc mít při nákupu jistotu, že maso bylo zmražené opravdu čerstvé a pouze jednou, to je skoro nedosažitelné,“ vysvětluje Štěpán, proč prodává a jí výhradně čerstvé zboží.
Rybí jídelníček
Čerstvé ryby tvoří významnou část jídelníčku Štěpána Romočuského a jeho rodiny. „Z masa jíme jen hovězí a sladkovodní ryby. Náš výběr souvisí s tím, že partnerka je také absolventkou zemědělské univerzity, a to oboru etologie, chování zvířat.
Ryby jíme několikrát týdně. Troufáme si rybí maso dávat i našemu tříletému Tondovi. Už v tomhle věku se naučil, že si musí dávat pozor na kosti. Bylo by škoda mu rybí maso odpírat jen ze strachu z kostí. Čerstvé mořské ryby ochutnáme jen na dovolené u moře.“
Ryby jíme několikrát týdně Zdroj: Archiv ireceptar.cz
Ing. Romočuský prodává kapra a pstruha celoročně, v období jarních a podzimních výlovů také lína, amura, candáta, štiku, občas sumce, okouna i úhoře. „Nakupuji u dodavatelů, se kterými spolupracuji už léta.
Kdyby mi ryby od některého z nich přestaly chutnat, dále bych je neobjednával. Záleží mi na tom, aby ryby byly kvalitní a moji zákazníci byli spokojeni.
Takže dnes beru ryby jen z několika rybářství a často jen z konkrétních rybníků.
Chuť ovlivňuje i kvalita granulí, které se používají na pstruhových farmách. Nekvalitní krmení se promítne do kvality masa. To platí také o směsích obilí pro kapry.
Nositelem chuti je tuk, proto chuť ryby závisí hlavně na její tučnosti. Je-li ho moc, může pachuť prozradit, že ryby žijí v zanedbaném rybníku. Správně by se každý rybník měl jednou za čas letnit, to znamená, že se ponechá přes léto zčásti vypuštěný, což pak svědčí rybniční fauně i floře. Z obnaženého dna se uvolní a vyplaví nečistoty.“
Chovatelé českých kaprů zdůrazňují ekologickou stránku rybničního chovu: Jako hnojivo k namnožení planktonu — přirozené potravy, kterou poskytuje rybník — používají chlévskou mrvu a jako přímé krmení obilí. Totéž, ze kterého se mele mouka a vyrábí chléb a další potraviny.
Recepty: po mlynářsku a jiné tipy
„Jakoukoliv rybu lze výborně upravit po mlynářsku: Trochu hladké mouky smíchám s mletou paprikou, já dávám pálivou, a kmínem. V tom obalím trochu očištěné a osolené rybí maso. Pstruhy dělám takto celé, kapra stáhnu z kůže a nakrájím na malé kousky. Pak maso lehce opeču na pánvi dozlatova,“ doporučuje Štěpán Romočuský.
„Důležité je péci rybí maso v takovém množství, aby se propeklo rychle. Čili kapra na menší kousky. A také nepoužívat zbytečně moc koření. Vždyť rybí maso má svou unikátní chuť, kterou nemá smysl čímkoliv přebíjet. Věřím tomu, že někteří lidé nemají k rybám důvěru jen proto, že je ochutnali nevhodně upravené.“
- Sem tam někomu vadí v rybím mase pachuť „rybničního bahna“. Ve skutečnosti může být „rybina“ v mase znát spíš kvůli stáří a tučnosti ryby, na vině může být i nevhodná příprava. Této tzv. pachuti masa se lidé zbavují různě, třeba máčením v mléce či potíráním octem či vodkou. Kvalitní rybí maso však takové úpravy nepotřebuje.
Přírodní okolnosti sice mohou způsobit, že se v rybníku přemnoží řasa zvaná drkalka, která dočasně poškodí chuť kaprů, ale dobrý chovatel takové zboží nenabídne prodejcům. Naopak zajistí, aby ryby nějaký čas žily v čisté vodě, a pachuti se tak spolehlivě zbavily.
V každém případě se hodí čerstvou rybu lehce nasolit a nechat ji před úpravou chvíli odpočinout v chladu, v chladničce a podobně. V zimě před Vánoci nasolené rybí maso navíc spolehlivě vydrží dva tři dny, nejlépe při teplotě kolem nuly.