Lékaři přiznávají: Stále předepisujeme antibiotika příliš často

Evropský antibiotický den, který každý rok připadá na 18. listopadu, letos upozorňuje na rostoucí nebezpečí výskytu bakterií odolných vůči většině antibiotik.
 

Lékaři přiznávají: Stále předepisujeme antibiotika příliš často

Centrální koordinační skupina Národního antibiotického programu (CKS NAP) ve spolupráci s Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně, z.s.

(ČLS JEP), Státním zdravotním ústavem (SZÚ), Kanceláří Světové zdravotnické organizace v ČR (WHO), Českou lékárnickou komorou (ČLnK) a dále ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a jeho rezortními organizacemi upozorňuje u příležitosti Evropského antibiotického dne, který připadá na 18. listopadu, na rostoucí nebezpečí výskytu bakterií odolných vůči většině antibiotik.

Dne 18. listopadu probíhá každý rok Evropský antibiotický den (EAAD). Cílem této aktivity Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC), je poskytnout platformu a podporu pro národní kampaně zaměřené na uvážlivé používání antibiotik a upozornit na rizika spojená s jejich nevhodným užíváním.

Uvážlivé používání znamená používání antibiotik pouze tehdy, jsou-li potřebné, ve správné dávce, dávkovacím schématu a délce terapie. Evropský antibiotický den je organizován s podporou Světové zdravotnické organizace a je partnerským projektem Světového antibiotického týdne probíhajícího ve dnech 12. – 18. listopadu 2018.

„Antimikrobiální rezistence je alarmující hrozbou ohrožení zdraví lidí a zvířat. Vynaložili jsme značné úsilí na zastavení růstu, ale to nestačí. Musíme být rychlejší, silnější a jednat na několika frontách.

Proto Evropská komise letos zahájila nový akční plán, který poskytne nový rámec pro budoucí koordinované akce zaměřené na snížení šíření antimikrobiální rezistence,“ říká Vytenis Andriukaitis, komisař pro zdraví a bezpečnost potravin v EU.

Studie Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) o zdravotní zátěži, která je spojena s rezistencí vůči antibiotikům, zveřejněná 5. listopadu 2018, odhaduje, že zhruba 33 000 lidí zemře každý rok v důsledku infekce způsobené bakteriemi odolnými vůči antibiotikům.

Vysvětluje také, že 75 % infekcí vyvolaných rezistentními mikroby vzniká v souvislosti s poskytovanou zdravotní péčí a že snížení výskytu těchto infekcí je možno dosáhnout prostřednictvím zavádění vhodných opatření pro prevenci a kontrolu infekcí a správným používáním antibiotik ve zdravotnických zařízeních.

„Odhadovaná zátěž infekcí bakteriemi rezistentními vůči antibiotikům v EU/EHP je značná ve srovnání s ostatními infekčními nemocemi a od roku 2007 se zvyšuje,“ říká Helena Žemličková, vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika, zástupce České republiky pro agendu antibiotické rezistence v ECDC, členka Subkomise pro antibiotickou politiku ČLS JEP a Centrální koordinační skupiny Národního antibiotického programu. Strategie prevence a kontroly bakterií rezistentních vůči antibiotikům vyžadují koordinaci na úrovni EU/EHP a globální úrovni. Tato studie ukázala, že výskyt a podíl různých bakterií rezistentních vůči antibiotikům na celkové zátěži se mezi jednotlivými zeměmi značně liší, což zdůrazňuje potřebu preventivních a kontrolních strategií přizpůsobených potřebám každé země EU/EHP. To potvrzují i údaje z evropského sledování antibiotické rezistence (EARS-Net).

„Výsledky studie ukazují dlouhodobé rozdíly mezi evropskými zeměmi ve výskytu antibiotické rezistence.

Obecně platí, že nižší míra rezistence je zaznamenána v severských zemích, zatímco vyšší procento rezistentních bakterií je tradičně na jihu a východě Evropy, dodává.

Studie zároveň ukázala, že počet infekcí vyvolaných rezistentními bakteriemi stoupá. „Od roku 2007 stoupl počet těchto infekcí dvojnásobně. Nejvíce jsou rezistentními bakteriemi ohroženy malé děti a dospělí nad 65 let věku,“ uvádí dále.

Velký podíl na těchto onemocněních mají bakterie, které rezistentní vůči antibiotikům poslední řady, jako jsou karbapenemy a kolistin. V případě jejich selhání je extrémně obtížné nebo v mnoha případech nemožné léčit tyto rezistentní infekce.

Studie ECDC opakovaně dokladují, že v nemocnicích jsou třetině pacientů indikována antibiotika. I díky specifickému prostředí ve zdravotnických zařízeních jsou právě hospitalizovaní pacienti nejvíce ohroženi infekcemi, které mohou být vyvolané rezistentními mikroby.

Bodové prevalenční studie zaměřené na sledování výskytu infekcí spojených se zdravotní péčí ukázaly, že 1 ze 3 nemocničních nákaz byla vyvolána mikrobem rezistentním vůči antibiotikům.

„Bohužel se stále setkáváme s tím, že užívání antibiotik na lůžkových odděleních není správné, ať už z hlediska samotného výběru antibiotika či jeho dávkování nebo délky podávání, což může zhoršovat prognózu nemocného a přispívá i k selekci a šíření nebezpečných nemocničních bakteriálních kmenů rezistentních na řadu antibiotik.

Možné řešení, které se již osvědčilo v zemích západní Evropy a USA, představuje systémové řešení v podobě komplexního programu tvz. antibiotického stewardshipu na úrovni jednotlivých zdravotnických zařízení,“ říká Milan Trojánek, vedoucí Katedry infekčních nemocí IPVZ.

Rezistence k antibiotikům se ale netýká jen pacientů v nemocnicích, ale může ohrozit i pacienty léčenými u praktického lékaře. Nemalý podíl na celkové spotřebě antibiotik tvoří právě primární péče, kde spotřeba antibiotik stále roste.

„Z dat Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) vyplývá, že lékaři příliš často volí antibiotika se širokým spektrem.

Pacienti jsou zbytečně vystavováni jejich nežádoucím účinkům a roste rezistence bakterií vůči antibiotikům,“ říká Michal Prokeš, člen Centrální koordinační skupiny Národního antibiotického programu a dodává: „V ČR (na rozdíl například od Švédska) není lékařům běžně poskytována zpětná vazba prostřednictvím rozborů preskripce antibiotik. Naši lékaři si nejsou vědomi toho, že antibiotika předepisují „suboptimálně“, což je zřejmě příčina toho, že o takovou zpětnou vazbu ani příliš nestojí. Proč zdravotní pojišťovny správné předepisování antibiotik zatím nezařadily do svých ukazatelů kvality zdravotní péče, mi není jasné.“

Narůstající rezistence k antibiotikům ovšem není jedinou komplikací spojenou s používáním antibiotik.

Léčba širokospektrými antibiotiky rovněž představuje nemalé riziko rozvoje, mnohdy velmi závažných, střevních infekcí vyvolaných vysoce odolnou bakterií, Clostridium difficile, a to zejména u hospitalizovaných pacientů.

„Tyto infekce představují významné ohrožení hlavně pro vyšší věkové skupiny, jsou obtížně léčitelné a často se vracejí.

Je opakovaně prokázanou skutečností, že zhruba 90 % těchto komplikací vzniká právě v návaznosti na předchozí nebo souběžnou léčbu antibiotiky,“ říká Otakar Nyč, primář Ústavu lékařské mikrobiologie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, člen Centrální koordinační skupiny Národního antibiotického programu.   

„Česká lékárnická komora se devátým rokem připojuje nejen k Evropskému antibiotickému dni, ale tuto osvětovou akci podporuje i tradičním Antibiotickým týdnem v lékárnách po celé ČR. Letos se jich do akce zapojilo více než 1 100. V období od 19. do 25. 11.

2018 budou lékárníci pacientům v lékárnách připomínat, jak užívat antibiotika správně. Letošní kampaň bude primárně zaměřena na antibiotické sirupy určené pro dětské pacienty. Lékárníci v ní apelují na rodiče, aby podávali dětem antibiotika správně, zbytečně je po lékařích nežádali a zároveň se jich ani neobávali.

U této specifické lékové formy je nutné dodržet nejen přesné dávkování, ale případně také upravit jídelníček či změnit užívání jiných léků. Díky zodpovědnosti při užívání budou antibiotika účinná nejen dnes pro naše děti, ale v budoucnu též pro další generace,“ popisuje zapojení lékárníků do kampaně PharmDr.

Lubomír Chudoba, prezident České lékárnické komory. „ČLnK pravidelně spolupracuje během Antibiotického týdne se studenty farmaceutických fakult na dotazníkových šetřeních zaměřených na povědomí o antibiotikách u dospělých i dětských pacientů.

Za devět let se studentům a lékárníkům podařilo edukovat více než 11 000 pacientů,“ doplňuje Chudoba.

Antibiotika jsou nezbytnou součástí léčby nejen lidí, ale i zvířat. Vysoce produkční moderní zemědělství by však mělo být postupně schopno minimalizovat používání antibiotik na míru skutečně nezbytnou pro udržení zdraví zvířat a zabránění jejich utrpení.

Pokud necháme hovořit čísla, je zřejmé, že český zemědělský sektor a veterinární medicína udělala v tomto směru výrazný pozitivní posun – spotřeba veterinárních antimikrobik se snížila za období 2006 – 2016 téměř o polovinu, říká Lucie Pokludová z Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, členka CKS NAP a dodává, „Příznivý trend lze přisuzovat nejen zvyšování povědomí a nemalému úsilí všech zúčastněných – veterinárních lékařů, chovatelů, laboratoří a institucí státního dozoru, ale měli bychom se podívat i do budoucnosti a navázat na spolupráci humánní a veterinární medicíny v oblasti kriticky významných antibiotik a s pokračující podporou Ministerstva zemědělství ještě více posílit provázanost na kvalitu a bezpečnost českých potravin a také zapojit intenzivněji aplikovaný výzkum pro praxi s přínosem odborných fakt pro správné používání antibiotik či návrhy alternativních nástrojů a prostředků, které napomohou zlepšení zdraví a kondice zvířat a minimalizaci podání antibiotik.“ Je však třeba zmínit i fakt, že veterinární antibiotika v postupně narůstající míře jsou používána i u zvířat v zájmových chovech. Tady je nutno apelovat především na nutnost navštívit veterinárního lékaře, který jediný může takový lék domácímu mazlíčkovi předepsat a nespoléhat na rady webových portálů, ani na krabičku se zbytkem léků, které pomohly psovi od sousedů.

Lékaři občas předepisují antibiotika jen pro jistotu

Podle aktuálních výzkumů v Evropě každoročně zemře zhruba 33 tisíc osob v důsledku infekčních nemocí, které vyvolaly bakterie odolné (rezistentní) vůči antibiotikům (ATB).

Rezistence vzniká především proto, že se s nimi zachází neuvážlivě.

Lékaři je předepisují příliš často a také zbytečně sahají po těch širokospektrých, pacienti zase nedodržují doporučení, třeba tím, že léky nedobírají nebo si je schovají „na příště“.

Lékaři přiznávají: Stále předepisujeme antibiotika příliš často Podle odborníků je na místě vzdělávat o antibiotické rezistenci nejen lékaře, ale i celou laickou veřejnost

Je pátek a do ordinace praktického lékaře dorazí pacient se začínajícím onemocněním. Bolí ho v krku, má trochu teplotu, celkově se necítí dobře. Výsledek vyšetření CRP, které má určit, zda jde o bakteriální či virovou infekci, je nejednoznačný.

Jenže je těsně před víkendem a pacient navíc příští týden jede na služební cestu, tedy „potřebuje být zdravý“. Lékař mu „pro jistotu“ předepíše antibiotika, protože je to v dané situaci jednodušší. Jenže podle odborníků jde o jednoznačně špatný postup.

Na místě by bylo vyčkat dva tři dny, jak se bude pacientův zdravotní stav vyvíjet a teprve v případě potvrzené bakteriální infekce antibiotika nasadit.

Tuto ne zcela optimální praxi potvrzuje studie Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) ze začátku letošního roku. Účastnilo se jí přibližně 18 500 zdravotníků ze 30 evropských zemí.

43 % z nich přiznalo, že v minulém týdnu předepsalo antibiotika přesto, že o tom nebyli přesvědčeni, ale obávali se možného zhoršení zdravotního stavu pacienta.

Zároveň uvedli, že jsou si vědomi toho, že nevhodně užívaná ATB přispívají k rezistenci.

Vliv na celou populaci

Jak vysvětlil MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., vedoucí Katedry infekčních nemocí Institutu pro postgraduální vzdělávání, nasazením antibiotik ovlivňujeme nejen pacienta samotného, ale i další část populace.

Nepůsobí totiž jen na probíhající infekční proces, ale i na celou řadu dalších bakterií, které se v lidském organismu přirozeně vyskytují. To platí především tehdy, pokud jde o širokospektrá ATB, která nejsou cílena pouze na úzkou škálu nemocí.

„Nevhodně vybraná antibiotika ovlivňují i mikrobiom, tím vzniká rezistence mikroflóry pacienta a tyto rezistentní bakterie se mohou šířit dále v populaci, protože si je předáváme mezi sebou,“ uvedl MUDr. Trojánek.

Mezi bakterie, které jsou v současnosti odolné vůči ATB, patří například Escherichia coli, která vyvolává průjmová střevní onemocnění, nebo Enterococcus faecium, způsobující záněty močových cest.

Severské země jsou na tom lépe

Odborníci varují, že situace se stále zhoršuje. Podle informací doc. MUDr. Heleny Žemličkové, Ph.D.

, vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika a zástupkyně České republiky pro agendu antibiotické rezistence v ECDC, pokud nedojde ke změně trendu, budou lidé kolem roku 2050 umírat nejčastěji právě na infekce způsobené těmito rezistentními bakteriemi místo na srdečně-cévní či nádorová onemocnění.

I když jde o mezinárodní problém, jsou patrné značné rozdíly mezi jednotlivými státy. Například ve Švédsku předepisují lékaři ATB mnohem uvážlivěji než u nás, což je dáno především přísným státním dozorem nad jejich užíváním.

Z dat zmíněné studie ECDC publikované v letošním roce vyplývá, že zatímco v roce 2015 podle odhadů v ČR zemřelo na onemocnění vyvolané bakterií odolnou vůči ATB 486 osob, ve Švédsku to bylo 167 jedinců.

V obou zemích přitom žije podobné množství obyvatel.

S antibiotiky běžně i do práce

Podle odborníků je na místě vzdělávat o antibiotické rezistenci nejen lékaře, ale i celou laickou veřejnost. Obecné povědomí o ní je totiž stále velmi nízké. Z dotazníkového šetření v lékárnách, které v loňském roce organizovala Česká lékárnická komora, mj.

vyplynulo, že zhruba 21 % respondentů se domnívá, že antibiotika působí na viry, chřipku a nachlazení. 13 % dotazovaných přiznalo, že si schovává nespotřebovaná antibiotika pro případnou pozdější potřebu.

55 % dospělých chodí v době užívání antibiotik do práce, 13 % dokonce od prvního dne, což opět negativně přispívá k šíření bakterií včetně těch, jež jsou rezistentní vůči ATB.

Zdroj:

Tisková konference k Evropskému antibiotickému dni ze dne 19. 11. 2019

Tiskové materiály k této konferenci

Nemoci Autor článku: Mgr. Lenka Kadeřávková Líbil se vám článek? ANO NE Spánek

Dobrý den, ráda bych se zeptala na spánek svého přítele. Trpí příliš tvrdým…

Nádor mozku

bry den dnes me mamince sdělili, ze ma nádor na mozku…, byl zjištěn na magnetické…

Zvětšení uzlin

Dobrý den, synovi (16 měsíců) jsem včera nahmatala „zvětšené“ uzlinky v…

Zvětšené uzliny

Dobrý den, mám na krku maličké jakoby „kuličky“ pod kůží, nevíte o co se jedná?…

Nález EEG

Dobrý den, mohla bych poprosit o vysvětlení nálezu z EEG viz. níže u 7mi letého…

Lumbální punkce

Dobrý den, moc prosím o rychlou odpověď.Moje dcera má jít na lumbální punkci…

Bulka ve vlasech

Dobrý den, ve vlasech se mi objevila bulka (přikladám fotografii). Může se jednat…

Laboratorní výsledky

Prosím o vysvětlení výsledků z krve : lipaza 1,12 ….cholesterol 5,95….sedimentace…

Pálení pochvy, výtok

Dobrý den, je mi 14 a o víkendu mě pálilo močení.. teď už dobré, ale stále mě…

Minoxidil tabletky

Dobry den jiz sem se tu ptal jestli po vysazeni teblet minoxidilu zmizi chlupy…

Útvar na játrech

Dobrý den, paní doktorko, dnes jsem byl na ultrazvuku břicha pro lehký tlak…

‚Až polovina antibiotik je podávána nesprávně.‘ Pojišťovny ohlídají lékaře, kteří jich předepisují příliš

„Měla jsem horečky, bolelo mě v krku, ucho, tak jsem šla na ORL do jedné nemocnice a tam mě vůbec nechtěli vzít, že musím jít k obvoďákovi, ale když jdu k obvoďákovi, tak ten mi většinou dá jen antibiotika a víc už se mnou nic neřeší,“ vypráví svou zkušenost paní Bohunka z Vizovic.

Lékaři předepisují méně antibiotik. S diagnózou jim pomáhají přístroje na analýzu krve

Číst článek

Lékaře, kteří předepisují antibiotika až příliš, má podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha za hnutí ANO pomoct odhalit nový projekt. „Se zdravotními pojišťovnami jsme se dohodli, že budou tato data sledovat, budou informovat a upozorňovat lékaře, kteří jsou nad doporučenou hranicí předepisování antibiotik,“ řekl ministr.

Za porušení doporučené hranice lékařům podle prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven Ladislava Friedricha ale pokuta nehrozí. „Lékař nemá důvod, proč by schválně postupoval tímto způsobem, spíš je to o diskuzi, edukaci nebo zpřesnění těch doporučení,“ vysvětlil Friedrich.

Rezistence roste. Bakterie odolávající antibiotikům zabijí v Česku 500 lidí ročně

Číst článek

Projekt, který má se situací pomoci, má na starosti Kancelář zdravotního pojištění, která sbírá data od všech zdravotních pojišťoven.

„Chceme vytvořit interní nástroj pro lékaře, aby se mohli orientovat lépe v té preskripci, měli přístup do Národního antibiotického programu a díky tomu budou schopni posoudit, zda oni proskribují více nebo méně a v jakých případech,“ vysvětluje zástupce kanceláře Ladislav Wagner.

Přístup k tomu by měli mít už letos na podzim. Praktický lékař a člen odborné společnosti všeobecného lékařství Cyril Mucha to vítá. Podle něj po takovém nástroji již lékaři volali v minulosti a mohl by pomoci se zabrzděním vzniku rezistence na jednotlivá antibiotika

„Existovala antibiotika, která se dávala jen 3 dny po sobě, a bylo to velmi populární mezi lidmi. Tyto antibiotika se dávala tak nadměrně, že se najednou zjistilo, že v poslední době je tam obrovská rezistence asi 60 procent,“ vysvětluje Cyril Mucha na konkrétním příkladě.

Antibiotikum z česneku je účinné, bakterie nestihnou získat rezistenci, tvrdí chemik

Číst článek

Podle vedoucí Národní referenční laboratoře pro antibiotika Státního zdravotního ústavu Helena Žemličová rezistence na antibiotika vzniká opakovaným podáváním. „Odhaduje se, že až polovina antibiotik je podávána nesprávně,“ řekla Žemličková.

Podle praktického lékaře Cyril Mucha se v ordinacích ale musí lékaři často rozhodovat rychle. „Praktik nemá možnosti v ordinaci vyloučit, že nejde částečně o bakteriální onemocnění, protože třeba u močových infekcí musí dělat kultivaci a to trvá 3 dny. A on se musí rozhodnout ihned, jestli antibiotika předepíše nebo ne, takže jeho možnosti jsou částečně omezené,“ vysvětlil.

Podle dat Státního ústavu pro kontrolu léčiv zamíří ročně na pulty českých lékáren kolem 11 milionů balení antibiotik.

Antibiotika se musí předepisovat s rozumem

Jednak jde o nebezpečí pro pacienta samotného, kdy následkem nadměrného užívání antibiotik může dojít k narušení střevní mikroflóry, a potom je to nebezpečí obecné.

Pokud budeme dávat antibiotika neuváženě a zbytečně, bude se snižovat citlivost různých mikroorganismů k antibiotikům, což už se ostatně děje a začíná to být problém.

Podle Národního antibiotického programu, který byl zahájen v roce 2009, je účinnost antibiotik vážně ohrožena narůstající a rychle se šířící rezistencí mikrobů a tato rezistence zvyšuje nemocnost i úmrtnost a ohrožuje tak bezpečí pacientů.

Ale nejde jen o tento problém. Antibiotika mění střevní mikroflóru a z posledních studií například vyplývá, že podání antibiotik dětem do jednoho roku zvyšuje riziko vzniku zánětlivého onemocnění střeva pětkrát a také, že už jedna týdenní kůra antibiotik způsobuje snížení počtu střevních bakterií i zúžení spektra této mikroflóry.

 Dále je tu riziko vzniku zánětu střeva, tzv. colitidy způsobené bakterií Clostridium difficile a také riziko vzniku alergie. Z toho důvodu je racionální předepisování antibiotik velmi důležité a osvěta jak odborné tak laické společnosti nezbytná.

Až 90 % antibiotik je předepisováno v primární péči a často zbytečně, takže odpovědnost leží zejména na pediatrech a praktických lékařích.

Ano, proto například když doporučujeme dávat probiotika, nesouvisí to jen s narušením střevní flóry po léčbě antibiotiky. I alergologové doporučují probiotika pro posílení imunity, obzvláště u dětí.

Střevo zajišťuje nejen trávení potravy, ale musí se také vyrovnat s patogeny, které se do něj s potravou dostanou. Takže provázanost s imunitním systémem je jasná. Střevo jako takové je velmi komplexní orgán. Pro zajímavost: je dlouhé 7–10 m, jeho povrch je velký jako tenisový kurt a bakterie, které ho osídlují, váží zhruba kilo.

Všem těmto bakteriím se říká lidský mikrobiom a jsou pro zdraví samozřejmě velmi důležité. Bez nadsázky můžeme tyto „hodné“ bakterie nazvat naším rozšířeným já, které plní mnoho funkcí.

Lidský mikrobiom tvoří zhruba 100 bilionů mikroorganismů, což je desetkrát více, než máme našich vlastních buněk v těle, a dohromady obsahují stokrát více genů než lidský genom. A nenachází se jen v trávicím traktu, ale i na kůži, v respiračním systému či v urogenitálním traktu nebo ve slinách.

V jednom mililitru slin je například okolo miliardy bakterií. A na všechny tyto bakterie, které v našem těle dělají spoustu důležité práce, samozřejmě působí i antibiotika.

Tak například jsou-li ve správné rovnováze, produkují vitamin K a B12 a mají nezastupitelnou roli v trávicím procesu a v imunitních reakcích organismu. Zamezují třeba osídlení střeva patogeny.

A odchylky ve složení těchto mikroorganismů narušují imunitní regulační mechanismy a vedou k alergiím, autoimunitním chorobám anebo třeba k obezitě. Ale mnoho se toho ještě neví. Lidský mikrobiom se intenzivně zkoumá.

Výzkum by měl ukázat, které bakterie konkrétně souvisejí s určitým onemocněním.

Péče o lidský mikrobiom začíná už během porodu a raného dětství. Důležitý je třeba vaginální porod. V děloze je sterilní prostředí, střevo novorozence je také sterilní. Porodem dochází k počátku kolonizace bakteriemi a k nastartování celého procesu budování slizniční imunity.

Také kojení hraje svoji roli, kojené děti mají jinou skladbu střevních mikroorganizmů než děti krmené umělým mlékem. Dalším důležitým prvkem je také zdravá strava. Konzervanty totiž nezabíjejí pouze bakterie v potravinách, ale můžou mít vliv i na bakterie v těle.

A svoji negativní roli sehrávají samozřejmě i antibiotika, takže k jejich užívání je potřeba přistupovat s rozumem.

Může to mít vliv na imunitu, na střevní mikroflóru, může dojít k superinfekci jinou bakterií, která je potom velice svízelná a komplikovaná co do léčby.  Dlouhodobý problém představují stavy, kdy ve střevní sliznici dojde k nějakým zánětům či autoimunitním procesům.

Obecně lze říct, že nesprávné a nadměrné užívání antibiotik zejména v raném dětství může zapříčinit, že v dospělosti dojde k zánětlivému onemocnění střeva, například ke Crohnově chorobě.

Stává se také, že kvůli podávání antibiotika se vybije střevní mikroflóra a přerostou v ní bakterie, které by tam jinak žádný prostor neměly a neměly by možnost se tam usadit. Ty pak působí značné problémy – velký zánět, krvácivost, průjmy.

Vloni se u nás na klinice objevili rodiče s 12letým synem, kterému byla kvůli kloubnímu zánětu a s tím spojené vysoké horečce v nemocnici, kde byl hospitalizován, nasazena poměrně intenzivní a široká antibiotická léčba. Zhruba tři týdny po vyřešení problémů s kloubním zánětem chlapec začal mít krvavé průjmy a bolestivé křeče v břiše, ztrácel na váze, byl bledý.

Podrobné vyšetření odhalilo, že má velký zánět v zažívacím traktu. Došlo totiž k tomu, že jeho normální střevní mikroflóra byla potlačena antibiotickou léčbou, což umožnilo, že se mu v trávicím traktu rozmnožila nepříjemná bakterie Clostridium difficile, která je považovaná za nejzávažnějšího původce průjmů spjatých s antibiotiky.

Tato bakterie běžně přežívá v lidském organismu, ale když se přemnoží, bakterie začnou uvolňovat toxiny, které mohou způsobovat nadýmání, zácpu a průjem spojený s velkými bolestmi břicha.

Chlapec si vytrpěl své a bylo velice obtížně se této bakterie zbavit, léčba se táhla několik měsíců a nakonec jsme museli v zahraničí objednat lék za několik desítek tisíc korun, který nehradí zdravotní pojišťovna. Lék naštěstí pomohl, ale byla to velmi nepříjemná a komplikovaná situace.

Riziko je větší proto, že střevní mikroflóra je u dětí citlivější než u dospělých a podávání antibiotik u nich může mít dlouhodobější následky. U malých pacientů jsme tedy obzvláště opatrní – s indikací antibiotika, s délkou podávání, s druhem antibiotika a s tím, jak často dětem antibiotika dáváme.

V naší uspěchané době se zdá, že to je rychlé a jednoduché řešení na všechny infekce, které se objevují nebo se kterými pacient bojuje. Jenže to tak není.

Často hlavně dospělí preferují to, aby dostali předepsáno antibiotikum, než aby se snažili nemoc nějakým jiným způsobem vyléčit – zůstat doma, v klidu, vyležet ji s pomocí běžně dostupných domácích prostředků.

Tak preferují rychlý způsob, který ale není správný.

Určitě také. A naším úkolem je takové pocity vyvracet a dělat osvětu v tom smysl, že běžné infekce, tedy rýma, kašel, bronchitida či zánět středního ucha, jsou povětšinou virové, tudíž dát na ně antibiotika je zbytečné a je to špatně.

Ano, je to zbytečné. Jedině to stojí za úvahu v případě, kdy se obáváme superinfekce – to znamená, že na virové onemocnění nasedne nějaká bakteriální infekce a virózu zkomplikuje. Potom je antibiotikum indikováno, jinak ne.

Tam jsou dvě otázky. Jednak jde o rozhodnutí, zda antibiotikum nasadit, zda s ním začít léčit. A druhé rozhodnutí je, které antibiotikum – máme mnoho skupin od úzkospektrých po širokospektrá.

To první rozhodnutí se odvíjí od historie nemoci, klinického nálezu v den, kdy pacient přijde, i celkové anamnézy pacienta a k tomu obvykle přichází ještě nějaký test. To je na zvážení lékaře. Nejjednodušší je udělat přímo v ordinaci tzv.

CRP nebo odběr na krevní obraz, sedimentaci, test na streptokoka a podobně. Jde o rychlé testy, kdy výsledek je buď ihned, nebo v ten samý den, a podle nich se lze zorientovat v tom, zda je opravdu nutné antibiotikum nasadit a případně jaké.

To druhé rozhodnutí se pak odvíjí od dalších věcí – od toho, zda se jedná o opakované onemocnění, zda pacient nemá nějakou alergii apod.

To nelze říct takto obecně, záleží na tom, jak je dítě staré, v jaké zdravotní kondici…, je tam spousta okolností.

Dalo by se říci, že u dětí do jednoho roku věku by se mělo jednat o zcela mimořádnou záležitost, opravdu indikovanou, podloženou i nějakými testy, aby bylo jisté, že dítě antibiotika potřebuje.

U dětí ve školkovém věku, když jsou nemocné, jde většinou o virová onemocnění, takže i u nich by měla být přísná indikace a zase alespoň jeden dva testy, které by podpořily indikaci k tomu, že antibiotikum je nutné dát.

Určitě, takové dítě by mělo mít základní pediatrické vyšetření, ale třeba i imunologické vyšetření, abychom zjistili, jestli tam není například nějaký imunologický defekt, který způsobuje, že jsou opakovaně potřeba antibiotika. U zdravých dětí to tak nebývá. U opakovaných infekcí, například když má dítě v krku streptokoka, se snažíme zjistit, zda není nosič té bakterie v rodině či někdo jiný v blízkém okolí dítěte danou bakterii nemá – to je asi nejtypičtější příklad.

Najít vztah mezi akutním infektem a nějakým psychosomatickým podkladem je myslím docela těžké. Takovou spojitost lze mnohem snáze vysledovat u dětí, které trpí opakovanými bolestmi hlavy, bříška, kloubů, … Tedy v případech, kdy po vyloučení všech organických příčin je namístě zamyslet se, zdali tam není nějaká psychická příčina.

To se děje spíše jen v situacích, kdy mají nějaký plán – například když mají někam odjet a nechtějí jít do rizika, že dítě bude nemocné, že nemoc přeroste v bakteriální infekci a podobně. Snažím se s nimi dohodnout, aby antibiotika dítěti podali jen v případě, že to bude opravdu nutné, aby je nedávali preventivně.

Jinak pokud není důvod, stres, tak rodiče spíše souhlasí s konzervativním postupem – mají možnost zavolat mi ve dne v noci, přijít i o víkendu… U větších dětí je situace potom zase trochu jiná. Rodiče většinou chtějí, aby dítě bylo rychle zdravé, nezameškalo vyučování. Nasazení antibiotika je rychlé, jednoduché řešení.

Bohužel se stává, že lékař vychází ze své zkušenost a z klinického stavu pacienta, ale už třeba nesahá k nějakému dalšímu ověření, ať už z jakéhokoli důvodu. Když se antibiotikum nenasadí, péče o nemocné dítě složitější, musí se hlídat, je to víc práce. A větší odpovědnost ze strany lékaře.

Stará se tím ale i o dlouhodobější zdraví.

Vodítkem je deset infekcí za rok, což je pro rodiče často šokující zjištění. V podstatě jde o to, že dítě má horší či mírnější infekci průměrně jednou měsíčně a zpravidla se jedná o jeden až dva roky na začátku školní docházky.

Ze začátku jsou z toho rodiče, jejichž dítě častější nemocností dosud netrpělo, překvapení a nervózní a hned vyhledávají lékaře, pak se s tím ale naučí zacházet.

U jinak zdravého dítěte je vhodné první dny vyčkávat doma, kontrolovat teplotu a případné symptomy (rýmu, kašel) léčit domácími prostředky, lékař jim stejně nic jiného neporadí.

Praktický pediatr se nejčastěji setkává s infekčními onemocněními dýchacího systému, zažívacího systému a močového systému. To je to, s čím se u dětí potýkáme. Důležité je mít na to jasný názor, jasný postup, snažit se eliminovat škodlivé vlivy různých léků a neškodit. Snažit se rodiče a děti tímto obdobím provést bez újmy.

Je těžké dávat obecná doporučení, záleží na mnoha okolnostech – v jakém věku dítě je, jaký je jeho zdravotní stav, jestli jsou v rodině další děti… Když dítě často stůně, obecně doporučujeme, aby po nějaký čas nechodilo do kolektivu, aby jeho imunitní systém vyzrál, a po nějakém čase zkusí jít znovu mezi děti.

Jde-li o častá onemocnění, která vyžadují aktivní léčbu antibiotiky, pak je namístě další vyšetření, které by mělo osvětlit, zda u dítěte není nějaký další problém. Otužování dětí, vhodná strava, častý pobyt na čerstvém vzduchu a podobně – to jsou obecné rady, které platily, platí a platit budou.

Doporučujeme probiotika a také preparáty na posílení imunity u dětí, které jsou často nemocné, nemají žádný imunitní defekt a u nichž potřebujeme mírně podpořit imunitu. Probiotika a imunoglukany působí velice dobře a mají minimum vedlejších účinků.

U dítěte, které se potýká s nějakými problémy, je určitě lepší vítězit nad nemocí s pomocí takových podpůrných doplňků a preparátů než dávat složité léky, které mají nějaké vedlejší účinky. U zdravého dítěte žádné doplňky a preparáty nedoporučujeme.

Často předepisujeme k antibiotikům rovnou i probiotika a doporučujeme, aby rodiče začali probiotika dávat už během antibiotické léčby a pokračovali i nějakou dobu po ukončení léčby.

Tato možnost se využívá hlavně u dětí, které mají závažnější infekce a dáváme jim širokospektrá antibitiotika, o nichž víme, že mají negativní efekt na střevní flóru, že děti je budou brát dlouho a že riziko je tam velké. Dále probiotika doporučujeme také u dětí, které mají opakované infekce.

 Imunoglukany a jiné preparáty, které posilují imunitu, dáváme v mezidobí, kdy se dítě vyzdraví a my se snažíme jeho imunitu trochu aktivovat, aby záhy nedošlo k dalšímu onemocnění.

V případě nemoci se objednávejte k našim praktickým lékařům a pediatrům, kteří pomocí moderních metod zjistí, zda je vhodné antibiotika nasadit či nikoliv. Telefonické objednání je nejrychlejší cestou: +420235360133

Děti užívají příliš antibiotik – iDNES.cz

Medikamenty proti bakteriím stále suverénně vedou žebříček léků, za něž se vydává nejvíce peněz – s miliardovým odstupem následují léky proti cholesterolu a ženské hormony.

NEBEZPEČÍ NADMĚRNÉHO UŽÍVÁNÍ ANTIBIOTIK
– bakterie se stávají odolnější
– vytvářejí se nové kmeny bakterií
– oslabuje se celková imunita organismu

Přitom odborníci varují, že pokud se antibiotika užívají zbytečně často, přestávají účinkovat. Pomáhají pomalu nebo přestávají fungovat úplně. A mohou zdraví dítěte nakonec i poškodit – když je bere dlouhodobě.

„Bakterie se při neustálém předepisování antibiotik přizpůsobí.

Dítě pak musí brát stále silnější přípravky. Klasický penicilin už často použít nelze,“ uvedl primář dětského oddělení liberecké nemocnice Martin Zítek.

Vědci tvrdí, že problém odolnosti bakterií proti antibiotikům není sice nový, ale v posledních letech se situace rychle zhoršuje.

Mikroby si nejen osvojily řadu mechanismů, které jim umožňují překonat působení antibiotik, ale navíc se naučily si tyto vlastnosti navzájem předávat. Roli hraje i to, že antibiotikum v těle zlikviduje jen citlivé bakterie a ty necitlivé se dále množí. Tím se vlastně stále zlepšuje jejich „otužilost“ a genetická výbava.

Podle odborníků má navíc nevhodné užívání antibiotik další rizika: vede ke vzniku nových kmenů bakterií, na něž tyto léky už neúčinkují. Antibiotika také oslabují imunitu dítěte, které se pak nevyrovná ani s banální infekcí.

„Spotřeba antibiotik je poměrně vysoká, ale tato situace je stabilní a bez větších výkyvů.

V řadě případů jsou antibiotika skutečně předepisována zbytečně ale to jsou konkrétní problémy konkrétního lékaře nebo pacienta či rodičů, kteří chtějí antibiotikum na svou 'těžkou' chorobu,“ míní expert na lékovou politiku a někdejší náměstek ministra zdravotnictví Josef Suchopár. Někteří lékaři předepisují antibiotika automaticky. „A mnohdy zcela špatně. Dávají je například zbytečně i na virové infekce, na něž vhodné nejsou,“ podotkl Zítek.

Podle pediatra Milana Kudyna se však tento problém pomalu daří řešit. „Za posledních pět let se situace zlepšila. Pediatři jsou obeznámeni s riziky, a velká většina předepsání antibiotik zvažuje pečlivě,“ tvrdí Kudyn. Uznává však, že nesprávně mohou být antibiotika užita u pacientů se spornou diagnózou.

„I rodiče jsou mnohem uvědomělejší a lékaře nutí, aby jejich dítěti antibiotika nedával zbytečně. Setkávám se s případy, kdy dítě s velkou horečkou dostane o víkendu na pohotovosti antibiotika, a rodiče jsou už v pondělí u mě v ordinaci a ptají se, zda je to opravdu nutné,“ dodává Kudyn.

Stává se také, že lékaři nasazují dětem antibiotika, aniž předtím udělali doplňující vyšetření krevního obrazu, sedimentaci či výtěry. „Ta přitom pomáhají určit, o jakou nemoc přesně jde.

Lékař pak cíleně předepíše přípravek na ten či onen konkrétní druh nemoci, a ne širokospektrální antibiotika,“ konstatuje Zítek.

Primář však přiznává, že na kultivaci bakterií někteří lékaři čekat nemohou. „Zejména na vesnicích.

Rodiče mají do města daleko a s odebranými vzorky se tam jen tak nedostanou. Než by je lékař honil tam, raději předepíše léky bez těchto vyšetření,“ říká Zítek.

Předseda Společnosti praktických dětských lékařů Ivan Novák soudí, že se zbytečně časté užívání antibiotik netýká jen dětí. „V České republice se antibiotika předepisují víc než v západní Evropě. Například průměrný Holanďan bere antibiotika čtyři dny ročně, zatímco Čech celý týden,“ říká Novák.

Podle něho navíc není jediným problémem množství antibiotik.

„Důležité je zvolit správný druh. V posledních letech stoupá spotřeba takových, jež mohou spíš ublížit než prospět,“ stýská si Novák. Pacienti totiž mnohdy vyžadují moderní preparáty, které se užívají jen jednou dvakrát za den, a nikoli každé čtyři hodiny jako třeba klasický penicilin. Novější (a mnohdy i silnější) léky má v oblibě 90 procent pacientů, penicilin jen asi 60 procent.

Experti jsou však tímto vývojem velmi znepokojeni, protože mají důkazy o přímé souvislosti užívání tohoto typu antibiotik a růstu odolnosti některých mikroorganismů.

Konzumace těchto oblíbených antibiotik dokonce dramaticky stoupla – od roku 1989 zhruba šestkrát. Obdobný trend, byť méně rychlý, je i v sousedním Německu nebo v Austrálii.

Naopak Norsko zasáhlo a spotřebu moderních, ale svým způsobem zrádných antibiotik nepatrně omezilo.

Prosazuje se tady i vliv komerčních zájmů farmaceutických firem a reklamy. „To, že je lék sladký a může se brát jen jednou denně, ještě neznamená, že je účinný,“ upozorňuje Novák. „Dobře pomáhají i ta obyčejná antibiotika,“ souhlasí primář Zítek. „My na oddělení například používáme hodně penicilin. Funguje velice dobře.

Lidé pouze nesmějí ohrnovat nos nad tím, že se bere třikrát čtyřikrát denně.“ Z průzkumů však vyplývají i některé kladné stránky těchto nových, silných antibiotik.

Zatímco léky, které se musí polykat třikrát denně, užívá správně jen necelých sedmdesát procent lidí, u léků, které je nutno vzít jen jednou denně, je to už devadesát procent.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector