Láska na vozíku… očima muže

Poznámka na úvod – veškeré úvahy na téma mužské signály lásky zde uvedené jsou samozřejmě generalizace, které ani náhodou neplatí u všech mužů, možná ani ne u úplné většiny. Řekněme, že se dají vypozorovat jisté tendence, jak muži lásku projevují (resp. z pohledu žen spíše moc jednoznačně neprojevují).

Nezastírám, že tyto zobecněné mužské signály lásky vycházejí z určitých zajetých stereotypů, které pramení z výchovy, rodinného zázemí a společenských zvyklostí. Muži i ženy 21. století se minimálně v západní civilizaci mění – mění náhled na své postavení v rámci vztahů s nejbližšími i společnosti. Dlouhodobé vztahy jsou v něčem daleko delikátnější.

Vědomě sledujeme více věcí. Což je jedině dobře!

Přesto všechno, určité typičtěji mužské signály lásky se vystopovat dají a vždycky budou pány víc bavit. Jsou pro ně prostě přirozenější. I když od muže očekáváte jiné signály a důkazy lásky, popřejte i jeho přirozenému jazyku lásky pozornost – naučte se jej vnímat a ocenit.

Inspirační web Umění milovat.cz se zabývá hlavně dlouhodobými vztahy, tím pádem mužské signály lásky týkající se seznamování, prvotního zájmu či takové té „jiskry“ ponechám trochu stranou.

Doporučuji nahlédnout do nějaké příručky o řeči těla (postoj, „práce“ rukou apod.), sledujte zájem o oční kontakt (nebo naopak projevy plachosti – klopení očí..

), úsměvy, pokusy o navázání konverzace, komplimenty, snahu vychloubat se a ukázat se před vámi v dobrém světle apod.

Mnohdy ovšem nebývá až tak těžké „lásku“ získat a vyčíst zájem z klasického flirtu. Daleko těžší je si lásku dlouhodobě udržet, pečovat o ni a naučit se číst a využívat celou škálu signálů a projevů lásky v každodenní realitě.

Dámy, berme níže uvedené tipy na mužské signály lásky jako hrubou lokalizaci oblastí, kde asi tak pátrat.

Mužské signály lásky mlhavé a nejasné

Zajímavé je, že ačkoliv muži milují jasnost, konkrétnost a zřetelnost ve vyjadřování a komunikaci, jak přijde na lásku, ženy aby se staly mistryněmi v luštění šifer a tajných kódů.

Muži se v lásce projevovat moc neumí a za projevy lásky, takové ty hlubší, fakt citové, se vlastně většinou stydí.

Proto jsou mužské signály lásky zakódované v běžném chování, v mlhavých představách mužů „co asi tak ženy chtějí“.

Některé ženy to dokáží shrnout tak, že jsou muži zbabělci. Nesouhlas. Věřte tomu, že muži vás milují tak, jak v dané chvíli nejlépe umí. Umění milovat a projevovat lásku se dá naučit. Muži jsou v lásce častěji jen větší začátečníci než ženy. Nezřídka se ve vztahu sejdou dva začátečníci, mírně pokročilý se začátečníkem se také může v signálech lásky míjet. Chce to čas.

Když se muži do lásky fakt pustí, když se napojí na ten vele příjemný kanál energie, dělají velmi rychlé pokroky. Muži jsou systematici, mužský přístup má plán, a to je velmi inspirující – i v lásce. Nepodceňujte muže v umění milovat, učte se je pozitivně motivovat a učte se jejich signály lásky lépe číst.

Mužské signály lásky aneb láska = sex

Muži prostě milují FYZICKÉ projevy lásky, a ještě lépe, erotické fyzické projevy lásky, všelijaké rozkošnické aktivity, sex chcete-li. Tak to skutečně bývá.

A vzhledem k tomu, že mnoho lidí, než své umění milovat pořádně vypiluje, přistupuje k potřebám druhého podle známého rčení „podle sebe soudím tebe“, mužské signály lásky významně zahrnují projevování potřeby společného prožitku fyzické rozkoše. Muži si myslí, že ženy to tak také mají.

Co je ovšem zase jiná věc, mnoho mužů nedokáže své ženy pro svůj nejmilejší jazyk lásky patřičně získat. Často si myslí, že sex je skutečně jen ten sex jako soulož, takže i ten fyzický kontakt je pro ně dost omezená záležitost.

Někteří muži své nejpřirozenější mužské signály lásky vysílají, kulantně řečeno, dosti neduživě – pak je docela i těžké si jich vůbec všimnout, nedej bože si jimi nechat nějak divoce strhnout.

Takže pánové, kopu tady za vaše mužské signály lásky jak blázen, ale intenzita a podoba jejich vysílání je na vás!

Jako ženy pak máme dvě možnosti – a nejlepší je využít obě. První je začít si fyzické choutky svého muže vychutnávat jako signály jeho lásky a druhá, pokud nejsou bůhvíjaké, učit svého muže podstatně rozšířit sexuální potenciál a záběr na takové aktivity, které jsou vám jako ženě skutečně příjemné.

Sex je i mazlení, objímání, hlazení, masáže, drbání, atd. atd. Lákání k všelijakým rozkoším a slastem patří mezi oblíbené mužské signály lásky odjakživa – úkol dlouhodobého vztahu je dobrat se společně k takové kolekci, která vás OBA bude těšit a budete si jí užívat.

Je docela dobré si uvědomit, i když to zrovna v těchto erotických souvislostech může působit trochu divně, kdy a od koho se muži projevovat lásku učí, co pro ně láska znamená.

Pojem „láska“ mají muži zpočátku spojený hlavně s matkou – a mámy obvykle své děti mazlí, objímají a projevují jim lásku fyzicky (kontaktem nebo konkrétní péčí).

Když mají to štěstí a mají pokrokového otce, který sám umí projevovat lásku jim i jejich matce celou škálou různých signálů lásky, bude repertoár přirozeně bohatší. Kdo to štěstí neměl, bude to trochu na delší lokte, ale většinou to jde i tak. Ledy pukají, buďte trpěliví.

Nějaké naivní romantické představy o jasnovidectví ovšem stranou – jasně a konkrétně řekněte, co považujete za fyzické signály lásky vy, které vás nejvíc baví.

Skutky a služby lásky

Záleží samozřejmě na tom, kdo má jaké historicko-rodinné zázemí, ale poměrně často patří skutky, služby a drobné práce také mezi speciální mužské signály lásky.

Miluji tě / miluji naší rodinu, a tak se starám, dělám, zjišťuji, sháním, vyrábím, vydělávám… Někdy je dobré se na činnost svého muže touto optikou podívat – a i tyto mužské signály lásky ocenit, pozitivně dát najevo jejich příjem.

Uvědomme si, že se signály lásky obecně – ať už s mužskými nebo se ženskými – se to má tak, že stejně důležité jako jejich jasné vysílání je i jejich jasný příjem.

Koneckonců i ženy se často cítí v tomto ohledu nedoceněně. Veškerá péče, vedení domácnosti, zařizování, lítání kolem dětí, to jsou také projevy a signály ženské lásky. I ženám vadí, když tyto signály lásky nikdo nevnímá a považují to blízcí za samozřejmost. Bojujme s tím. Chvalme se a oceňujme daleko více než doposud – chvála a milé ocenění jsou nejlepší motivace ke změně!

Vlídná slova a milé zacházení

Nevím, jak vlídná slova a verbální vyznání lásky, těmi muži častěji šetří, jsou na ně takoví skoupější, ale milé zacházení jakoby „z ničeho nic“ bývá mužský signál lásky par excellence.

Podle toho, co slýchám od žen, milé zacházení a miloučké medové chování patří zejména mezi „nápravné“ či „opravné“ mužské signály lásky a dost často nahrazují vyřčení slov „promiň“ nebo „miluju tě“. V pořádku, nic proti.

Pokud to víte a přijímáte to, dejte to najevo a neshazujte to. Každé vstřícné gesto se počítá.

Co nejmilejším způsobem vybízejte svého muže, aby pohnutky k signálům lásky prostě normálně okomentoval i verbálně. Každý se má v umění milovat pořád co učit. Nic na tom není a muž, který dokáže říct: „promiň, to jsem zvoral“ nebo „promiň, vím, že jsem nemusel tak vylítnout…,“ je pořádný chlap, je to sexy.

Jestli vás nikdy nenapadlo v těchto vodách po mužských signálech lásky pátrat, popřejte více pozornosti. Možná vám váš muž hází jeden signál lásky za druhým, jen o tom nevíte…

První signální vzájemné lásky – kdo co má rád

Ať je to jak chce, jste-li ve vztahu, který vám dává smysl, milujete se, přesto máte pocit, že je možné a nutní dále ladit, vyvolejte při vhodné příležitosti společnou debatu, kdo, co a jak má rád, co považuje za signály lásky váš muž, co za signály a projevy lásky považujete a potřebujete vy jako žena. Dohodněte se, jakými jazyky lásky spolu chcete a potřebujete mluvit.

Dejte dohromady plán, který bude schůdný pro oba. Ano, plán. Žádná naivní tajemná romantika. Buďte naprosto konkrétní.

Podle vlastních priorit si stanovte ideální koktejl signálů lásky, které prostě potřebujete častěji pro pocit psychického komfortu.

Sdělte partnerovi, jak takový koktejl vypadá, jak si signály a důkazy lásky představujete. Napište to, předneste u večeře, na procházce, nějaká dobrá příležitost se určitě najde.

Jestli tento článek čte nějaký muž, pak pánové, učte se projevovat a signalizovat lásku jasně, zřetelně a PRAVIDELNĚ. Co chvíli si nějaký chlap zoufá, že ženy jsou nečitelné, nevypočitatelné, a přitom kolikrát stačí málo – je to dost jednoduchá rovnice: najít spouštěče lásky a radosti a dbát na pravidelnost.

Láska se dá projevovat mnoha způsoby – záleží je na vás dvou, jak bohatě repertoár projevů lásky pojmete. Jakou lásku si uděláte, takovou ji máte!

Láska je obzvláště pro ženy jako jídlo – a zdravá výživa velí jíst pravidelně, v menších dávkách, NĚKOLIKRÁT DENNĚ. Staňte se pro svou ženu majákem, který vysílá mužské signály lásky v pravidelných intervalech.

Kontakt: Karolina Rauschertová autorka blogu UMENIMILOVAT.CZ

Email: [email protected]

Muž a žena – dva světy? (Rozhovor s psychologem Petrem Goldmanem)

Sekce: Knihovna

Jak to vidí současná psychologie?

z knihy Muž a žena – dva různé světy? , vydal(o): Katolický týdeník

Budete mít zájem: Znáte zelený jíl? Vytvořte si z něho skvělou pleťovou masku

Připravil Jan Paulas „Muži a ženy jsou dva různé živočišné druhy,“ tvrdí jeden z hrdinů známého českého filmu Samotáři. Při četbě populární knihy Johna Graye Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše má člověk dojem, že tomu tak skutečně je – aspoň ve způsobu uvažování, řešení problémů či prožívání různých situací.

Jsou opravdu muži a ženy každý jakoby z jiné planety? Jak to vidí současná psychologie? Skutečně se zdá, jako bychom byli formováni z různého materiálu. Na druhé straně si není třeba představovat, že naše rozdíly mají neměnný, hmatatelný základ.

Zkusme si představit, jaké by byly naše běžné životní reakce, pokud bychom byli nějakým omylem vychováváni jako příslušníci opačného pohlaví. Právě očekávání a tlak okolí vyvolává odpovídající protitlak a snahu po vhodném přizpůsobení. Dítě přijímá tu roli, která se od něj očekává. Ve svých odpovědích proto přistoupím na hru, že muž a žena jsou poddruhy rodu homo sapiens.

Každá hra nějak se životem souvisí. Člověk se navíc skládá z těla, duše, vztahů a asi tuctu dalších důležitých součástí, které se vzájemně proplétají a nečekaně nabývají na síle i ustupují do pozadí. Někdy se nám může zdát, že svůj život máme pevně ve svých rukou, za krátký čas o tom vážně pochybujeme. Přesto určitě existují nějaké typické rozdíly mezi Marsem a Venuší.

Jak se třeba vyrovnávají s životními problémy či krizemi? Snad se dá říct, že muži kladou větší důraz na přetváření objektivního světa. Jejich běžná činnost může mít ve zralé poloze podobu tvorby, v nezralé, zkarikované poloze podobu manipulace. Ženy zase více vnímají vztahovost, která má také svou nezdravou podobu.

Pokud schopnost vytvářet skutečné vztahy nedozraje, vznikne pokřivený vztah, zrcadlící především vlastní potřeby, jimž má ten druhý sloužit. Vypořádat se s problémy můžeme – jako muži či ženy – mnoha způsoby. Měli bychom mít v zásobě celou řadu strategií, protože jejich vhodnost se různí podle povahy problému, který řešíme.

Ať již sáhneme po spíše mužské, či ženské strategii, důležitá je jejich vhodnost a zralost.

Liší se muž a žena i v hodnotové stupnici, kterou vyznávají? V čem třeba muž spatřuje svou hodnotu, sebepotvrzení a v čem zase žena? Stále platí to, že muž se cítí významně realizován svojí prací a možností ovlivňovat vnější svět, zatímco pro ženu bývá důležitou hodnotou její vztahová síť, osobnější a menší svět.

Pro muže je důležité být vnímán jako významný a mocný alespoň v tom nejmenším teritoriu – i když být prezidentem USA by bylo lepší. Pro ženu je důležité potvrzení v blízkých vztazích, případně i v mateřství. Pověstným problémem je také mužský a ženský jazyk, kdy každý pod stejnými slovy rozumí něco jiného.

Jak byste oba jazyky charakterizoval? Muž bývá v jazyce přesnější, jednoznačnější. Dokáže snadněji porozumět objektivnímu světu. Žena zato mívá jazyk bohatší, vlídnější a s větší schopností vcítit se do sdělení druhého člověka. Rozdíly patrně najdeme i v pojetí lásky.

Jakou lásku potřebuje muž a jakou žena? Muž, pokud není chorobný žárlivec, si bývá láskou ženy jistý, protože jej ujišťuje o své náklonnosti často tím, čemu muž dobře rozumí – péčí o jeho pohodlí. Také žena má podobnou touhu být ujišťována o mužově lásce. Muži však o svou ženu málokdy pečují v instrumentální oblasti stejně viditelně, jako ona o ně.

V dnešní době často pracují a finančně zajišťují rodinu oba dva stejně. Žena pak potřebuje jiné ujištění o vstřícném vztahu – zájem o rozhovor. Zde často vzniká z mužovy strany nedorozumění. Partnerský rozhovor je především prostorem k ujištění se o vzájemném vztahu, a teprve na druhém místě slouží ke sdělování věcí a k řešení.

Asi nejviditelněji se projevují rozdíly mezi mužskou a ženskou mentalitou v mezních situacích, jako jsou hádky a vzájemné zraňování. Čeho by se měli muž a žena vyvarovat? Klasické nedorozumění ilustruje běžný domácí dialog, kdy on jí říká: „Copak tomu nerozumíš?“ a ona jemu: „Copak to necítíš?“ Musíme se vyvarovat snahy vychovávat svého partnera k dobru.

Můžeme se mu ale pokusit sdělit, čím by nám udělal radost. Dále se musíme vyvarovat toho, co partnera uráží nebo zažene do kouta, i kdybychom měli sebevětší pravdu. Nesmíme se také nikdy dotknout jeho blízkých, i kdyby o nich sám nemluvil dobře.

Nakolik je dnes důležité o těchto rozdílech vědět a respektovat je? Naši předkové to ke šťastným vztahům či manželstvím nepotřebovali. V čem jsme my jiní? Potřebovali to stejně jako my, ale měli to lehčí: rozdíl v jejich rolích byl jednak výrazný, jednak pevně společensky daný. Měli tu výhodu, že se nedomnívali, že jsme stejní. Naopak svou rozdílnost zdůraznili a učili se ji žít od prvních sociálních krůčků. Není problém také v tom, že dnešní muž i žena pociťují víc než kdy jindy krizi vlastní mužské a ženské identity, popř. krizi otcovství či mateřství? Krize přichází s naší univerzálností a soběstačností – už se k přežití navzájem nepotřebujeme. Dokonce nás nepotřebují ani naše děti: když se o ně nepostará širší rodina, ochrání je stát. To je vážné narušení především otcovské, ale v posledních letech i mateřské identity. Celé 20. století přineslo navíc i mohutný důraz na osobní svobodu a seberealizaci, a naopak ústup od věrnosti při plnění povinností. Významně se tedy mění rámec sociální i hodnotový.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

(Související) texty k tématu:

Láska: – Bez lásky lze vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný, ale… – Kdo řekl, že láska je slepá? Ta jediná vidí dobře! – Kristus nám zjevil Boha jako Otce plného milosrdenství – Láska očima dětí – Další texty na k tématu láska zde

Láska v partnerství, manželství: – Romantická zamilovanost je jen částí spektra lásky… – Věrnost i v temnotě krizí lásky – Manželství = sny v troskách? – Manželství není vždy procházkou s kytkou v ruce… – Milovat se navzájem znamená přizpůsobit se – Otázky a odpovědi k tématu Manželské krize – Další texty k tématu manželství, partnerství zde – web www.manzelstvi.cz

Láska a sexualita: – Tři rozměry lidské sexuality (Jozef Augustyn) – Manželství a sexualita (Aleš Opatrný) – Nesexuální doteky (MUDr. Wheat) – O sexualitě mimo manželství (Anselm Grün) – Další texty k tématu sexualita zde

Láska v rodině (a výchově): – Příprava na rodičovství a výchovu s humorem 🙂 – Děti nejsou záplaty – Děti odrážejí naši ne/lásku – R. Campbell – Láska se musí přelévat Z rozhovoru s P. V. Kodetem – Když dítě nepřichází J. Fenclová – Další texty k tématu rodina zde, výchova zde

Láska, vztahy, přátelství: – Po příteli který kulhá nechci, aby tančil… (De Saint Exupery) – Přátelé nejsou dokonalí lidé – Narodili jsme se také pro své přátele (Józef Augustyn) – Sdílnost přátelství posílí (Benedikt Groeschel) – Další texty k tématu vztahy a přátelství zde

Žena a muž: – I když se muž a žena obracejí k témuž Bohu, dělají to jinak… (Aleš Opatrný) – Žena a muž – dva světy? (Rozhovor s psychologem P. Goldmanem) – Akcenty mužské a ženské spirituality (P. Tomáš Holub) – Hranice a váš manželský partner (Dr. Henry Cloud) – Další texty pro ženy (ale i muže) zde

Žena – Ježíš vrátil ženám důstojnost – Žena podle Božího záměru – Bůh ženu nestvořil jen jako pomocnici v domácnosti – Žena za volantem aneb: „Krávo!“ – Co chtějí říci ženy ženám (soubor příběhů ze života) – Identita ženy ve světle stvoření (prof. dr.

Miroslav Zedníček) – Marie Magdaléna – Marta a Maria – povídka z Knihy apokryfů – Mezinárodní den žen MDŽ, nebo Den matek? – Žena v pojetí filosofické antropologie (Mons. ThDr. Karel Vrána) – Bůh je stvořil jako muže a ženu legenda – Bůh není ani muž, ani žena…

– Jak jsem si vysnívala svou budoucnost – Jakého muže si pořídí vaše dcera – Je pošmourné zimní lednové ráno. A já mám nějakou chřipku.

– Jsem úplně normální holka, snílek, která vždy toužila po dobrodružství… – Nebyla to prostitutka, ale plačící žena – Nikdo na smrtelné posteli nelitoval, že nebyl více v kanceláři – Princezna a král – Přátelství žen – MDŽ – Mezinárodní den žen – 8.3. – Muži naříkají kvůli ženám – Nebeský Otec mi nahradil tátu… – Neohýbat hřbet – řeholnice na tanku – Rád bych se svou ženou více mluvil, ale nevím, co bych měl říkat…

Rozhovor – vozíčkářka Věra Schmidová – Trocha koňaku povzbudí muže a navnadí ženy

Věra Schmidová, autorka knihy Láska, sex a vozíčkáři, je na vozíku přes 20 let. Díky lékařům se ocitla na invalidním vozíku, ale nezanevřela na ně, ani na celý svět.

Vystudovala ještě jako zdravá fyzioterapii a následně psychoterapii už na vozíku. I přes svůj handicap se věnuje sportování, dále psaní, akupresuře a jiným koníčkům.

Její pozitivní přístup k životu, k lidem, k sexu se promítá v jejích napínavých, moc pěkných povídkách a také v našem rozhovoru:

Na Vašem profilu čtu, že máte jako koníčka balet na vozíku. Tančíte na vozíku? Jak to probíhá?

Jako zdravá jsem závodně tancovala a dělala cvičitelku džezgymnastiky, navíc jsem byla fyzioterapeutkou, takže pohyb, tanec, hudba byl můj život. A po úraze mi to strašně moc scházelo. Když jsem se dostala na parket a našla zdravého, odvážného tanečníka, parket byl náš.

Pak jsem našla skupinku mladých lidí, kteří chtěli dělat tance s vozíčkářem, no vše ztroskotalo na penězích – najít vhodné prostory je velký problém a všude za to chtějí velké peníze. A tak, bohužel, tance na vozíku dělám jenom když je možnost. Ale pokud člověk chce a nebojí se, možnosti se najdou. A tanečníci taky.

Nejraději vzpomínám na skupinku studentů ze Španělska, kteří tím byli tak nadšeni, že jsem s nimi protancovala celou noc.

Budete mít zájem: Grapefruitová Šťáva A Léky?

Pak jsem měla obrovské štěstí, že jsem byla oslovena jako jedna z prvních dělat balet na vozíku.

To děláme pod Baletem Globa, je to občanské sdružení zabývající se baletem a psychobaletem. Balet na vozíku se provozuje hlavně ve Španělsku, na Kubě… Je velice oblíbený a má úspěch. A my tady také… Líbí se to.

Trénujeme podle toho, kde seženeme prostor (dostatečně veliký) s bezbariérovým přístupem. Někdy v divadle, někdy ve velkém sále v muzeu, někdy v tělocvičně, asi jednou týdně, před vystoupením i častěji, podle možností.

Naši vedoucí jsou aktivní profesionální baletní mistři. Vybírají hudbu, dělají choreografie, navrhují kostýmy. A mají s námi svatou trpělivost.

Už jsme vystupovali v Olomouci, Opavě, Praze, Brně, Pardubicích, Přerově, Rožnově…

Prozradíte nám něco trochu víc o tom, jak jste se ocitla na vozíku?

V roce 1986 mi doktoři píchli do cév v mozku už týden zakázanou kontrastní látku, došlo k anafylaktickému šoku a 6 týdnům v kómatu. Probrala jsem se úplně ochrnutá. Po letech cvičení a dřiny jsem se něco málo naučila. A v roce 1995 jsme ještě skončili se škodovkou pod kamionem a všechno, co jsem se naučila, bylo pryč.

Také děláte monoski, co to je? To je cvičení na lyžích?

Monoski je vlastně lyžování vozíčkářů, kdy vozíčkář sedí v takové skořepině, která je pružinou upevněná na lyži. Pokud má vozíčkář dobré ruce, dostane do nich tzv. stabilizátory (tyčky zakončené maličkými lyžkami).

Pokud má postihnuté i ruce (jako já), jezdí s instruktorem – výborným lyžařem, který absolvoval speciální kurz. Mezi vozíčkářem a jeho instruktorem musí vládnout absolutní důvěra.

Stačí malá neshoda, nepochopení, nedorozumění a malér je na světě.

S mým prvním lyžařským instruktorem jsme si výborně rozuměli, byli jsme absolutně sehraní a řádili jsme na svahu – jezdili slalom se zdravými závodníky, zkoušeli na čas, zkoušeli i náročnější terény – byl prostě skvělý.

Sám byl velký sportovec, majitel fitka a dlouholetý lyžařský instruktor, lyžovat jezdil do Alp na ty hodně náročné terény. Takže s ním jsem nikdy neměla ani na vteřinku strach, věděla jsem, že spolu zvládneme absolutně všechno.

Oba jsme měli rádi rychlost a adrenalin na lyžích, možná i proto jsme byli tak výborná dvojka na svahu. Lyžování s ním bylo skutečně jako kdysi, jako za zdrava.

Máte svou osobní asistentku/asistenta, který s Vámi jezdí na tyto akce, nebo to zvládáte sama?

Bohužel to nezvládám sama a pomoci potřebuji celkem dost, a tak se mnou pokaždé musí jet moje osobní asistentka.

Přispívá podle Vás sport ke zvýšené chuti na sex? Mají podle Vás vozíčkáři zvýšenou chuť na sex po svém sportování na vozíku?

Já si myslím, že je to jako u zdravých lidí – sport pomáhá produkci „hormonu štěstí“ v mozku a šťastný člověk má jistě větší chuť na sex. Jestli je zdravý nebo sedí na invalidním vozíku, v tom bych rozdíl neviděla.

Děláte ještě jiný sport krom baletu a monoski?

Bohužel, ze zdravotních důvodů už jsem i od monoski musela upustit, takže ze sportu se věnuji už jen baletu a jinak ještě psaní.

Napsala jste knížku Láska, sex a vozíčkáři. Jsou Vaše povídky v této knížce podle skutečných událostí nebo z Vaší fantazie?

Tak i tak. Něco je ze života, něco z fantazie.

Co bylo pro Vás inspirací k psaní povídek? A k psaní povídek o lásce, sexu?

Život. Zvlášť život lidí na vozíku, jejich zážitky a zkušenosti, jejich sny a přání.

Setkala jste se se spisovatelkou erotických románů, paní Irenou Fuchsovou, s níž je rozhovor na Růžovém slonu. Jak na Vás zapůsobila?

Paní spisovatelku Irenu Fuchsovou znám osobně už mnoho let, byly jsme spolu v lázních. Moc si jí vážím, protože jako u jedné z mála se o jejich knížkách nebo povídkách nedá říct „ta patří k slabším“. Všechny jsou stejně dobré.

A také si moc vážím toho, že ani po těch letech na mě nezapomněla.Když jsem kdysi na blog iDnes dala článek o tom, jak si ze mě jedna nejmenovaná paní spisovatelka udělala legraci, ozvala se, zareagovala, veřejně se přiznala.

To by také každý neudělal.

Chystáte se napsat ještě další knížky na téma Láska, sex vozíčkářů?

Asi ano. Jenom ty povídky by byly tentokrát trošku víc o sexu a erotice.

Povídka „Neumře hloupá“ je z Vaší vlastní zkušenosti, sama jste to takhle zažila?

Ano, povídka „Neumře hloupá“ je opravdu můj zážitek a když něco tak trefného zažijete a ještě k tomu v nemocnici, musíte o tom napsat.

V jedné povídce na blogu idnes.cz píšete o tom, jak jste si šla koupit NEI Report. Ten už nyní nevychází. Kupujete si nadále občas nebo pravidelně takové podobné eroticky zaměřené časopisy?

Dnes, v době internetu ani ne. A také občas o sexu píšu různé články, dělám ankety, a tak se toho dozvídám od různých lidí celkem dost. A můžu se jich ptát, rozebírat konkrétní otázky, problémy, nejasnosti.

Člověk se tak dozví mnohem víc. Lidé o sexu celkem rádi mluví, zvláště pokud to je mezi čtyřma očima a vědí, že se nikdo nikdy nedozví, co mi řekli, že je vše absolutně anonymní.

A já tak čerpám náměty ze skutečného života.

Opravdu se Vám NEI Report tak nelíbil, jak popisujete v závěru povídky?

Ani ne, že nelíbil. Spíše jsem byla hodně překvapená, fakt jsem měla úplně jinou představu a byla jsem zděšená tím, komu všemu jsem se na potkání chlubila kam a o čem chci psát. Navíc to bylo v době, kdy se ještě až tak otevřeně o sexu nemluvilo. A o sexualitě lidí na vozíku už vůbec ne.

Jak se společnost dívá na to, když vozíčkářka chce mít dítě? Máte nějaké zkušenosti, příhody od vozíčkářů, kdy gynekolog odmítl nebo nesouhlasil s vozíčkářkou, která chtěla mít děti, nebo už otěhotněla?

Tuhle otázku jsme rozebírali na besedě „Máma, táta na vozíku“ v centru Paraple, kterou jsem tam vloni vedla. Bohužel, u nás neustále panuje názor, že žena na vozíku (i když je po úrazu páteře a má zdravé ruce) by dítě mít neměla, protože ho není schopná vychovávat.

Opak je ale pravdou – byly tam i maminky na vozíku a vše úplně normálně zvládaly. Bohužel, dokonce sestry v porodnici občas odmítají přinést ženě na vozíku její dítě, dokud tam s ní nebude i někdo zdravý.

Proč, to nechápu a ony to vysvětlují pouze tím, že „ona to přece nemůže zvládnout, když je na vozíku“. Ale nakojit a přebalit dítě – na to nohy přece nepotřebuje. Potřebuje pouze ruce a zdravý rozum. A to má.

Ale na besedě byla i vozíčkářka, která žije v zahraničí a tam její těhotenství a porod brali jako samozřejmost. Možná se časem taky dočkáme.

Budete takové besedy pořádat často?

Pokud bude zájem, není problém takovou besedu zopakovat. Dnes už se na toto, nebo podobné téma, besedy pořádají.

Vy máte děti?
Ne, já bohužel děti nemám.

Jaký máte názor na lékaře? Jak se oni nyní – aktuálně – dívají na sexualitu vozíčkářů?

Myslím, že i tady se hodně změnilo, aspoň já mám takovou zkušenost. I když toho často doktor moc o sexualitě lidí na vozíku neví, poradí vám buď literaturu, kde hledat, sexuologa, kterého se zkusit zeptat… Já mám tu zkušenost, že už se to nesnaží zahrát do autu, jsou ochotni o tom mluvit.

Lékaři mají tedy lepší přístup k sexualitě vozíčkářů než zdravotní sestřičky?

Lékaři mají určitě lepší přístup k lidem na vozíku (aspoň já mám tu zkušenost) než zdravotní sestry. Já osobně, až na jednu doktorku, s nimi problém jako vozíčkář nemám. Což se o některých zdravotních sestrách říct nedá.

Takové jednání jako už několikrát od sester jsem od doktora zaznamenala jen jednou. Často se namísto mne ptají mého doprovodu, co mi je, co potřebuji.

O sexualitě a problémech tohoto rázu – tak na toto téma jsem se bavila jenom s lékaři.

Zabýváte se i akupresurou. Znáte nebo máte zkušenosti s vaginální akupresurou?

Zatím nemám, ale už vím o paní, která to provozuje. Chtěla bych se s ní seznámit a něco víc se o této problematice dozvědět.

Chtěla byste vaginální akupresurou léčit ostatní?

Zatím o ní nic konkrétnějšího nevím. A tyhle věci můžou (a měli by) dělat pouze vystudovaní odborníci.

Jak se díváte na jídlo a sex? Je jídlo a sex podle Vás ve vzájemném vztahu?

To určitě ano – dobré jídlo podporuje dobrou náladu, pohodu a ta zase podporuje chuť na sex. A potom jsou dávno známé potraviny a pochutiny s afrodiziakálními účinky.

V této souvislosti se mluví o ústřicích a kaviáru, ale jejich chuť a vůně nemusí každého příjemně naladit.

Zato investice do kvalitní belgické nebo švýcarské čokolády nebo do luxusních belgických pralinek stojí za to a čokoláda jako afrodiziakum je známá už dlouho.

Také se říká, že „trocha koňaku povzbudí muže a navnadí ženy“.
Stejně tak je to i s červeným vínem. Jedna, dvě skleničky mohou povzbudit chuť a touhu.
Také například buráky jsou již po mnoho let považovány za důležité pro správnou funkci varlat, jsou prý velice důležité pro správnou a častou erekci. Vždyť i hlavní složka Viagry se vyrábí z arašídů.

Povzbuzující jsou banány a jahody.
O fazolích se mluví jako o velice účinném afrodiziaku.

Budete mít zájem: Barva moči – co znamená různá barva moči?

A je toho mnohem víc. Takže určitě – strava a pochutiny zastávají velice důležitou roli a k povzbuzení sexuální touhy jistě patří. No, a pokud jsou ještě připravené a předložené s láskou….

Vy osobně jíte ústřice a máte ráda čokoládu?

Ústřice jsem, zatím, neměla možnost ochutnat, ale čokoládu miluji. Ovšem belgickou, švýcarskou, německou… prostě kvalitní, s vyšším podílem kakaa a ne plnou tuku, barviv, aromat, dochucovadel, cukru…

Kvalitní belgické pralinky (pro toho, kdo může sladké) jsou jistě výborné afrodiziakum, stejně jako sklenka kvalitního červeného vína.

Kdysi jsem i napsala článek o příznivých účincích čokolády – raději jednu kvalitní než deset levných (ty určitě povzbuzující účinky nemají, stejně jako víno plné barviv, aromat, dochucovadel…)

Pijete červené víno?
S vínem je to stejné – ano, mám ráda červené víno, je to úžasné afrodiziakum, ale jenom jednu skleničku, ale dobrého, kvalitního.
Je něco, co Vám na trhu chybí v nabídce erotických pomůcek pro vozíčkáře?

Tady je opravdu velice těžké odpovědět, protože co vozíčkář, to jiné postižení jiných svalů, jiných kloubů a co jednomu stačí a vyhovuje, to druhý považuje za absolutně nedostačující.
Chtěla byste něco vzkázat čtenářům tohoto webu?

Pokud to budou číst lidé jakkoliv postižení – nebojte se, nestyďte se ukázat, projevit svoji sexualitu. Je to přece základní životní potřeba a všichni na ni máme právo – všichni máme právo žít plnohodnotným a spokojeným životem.

Hovořím se vzdělaným, sympatickým mladíkem. Žije s pohybovým handicapem. S úsměvem říká: „Mám nejen nohy, ale i kola.“

Jakou roli to má v seznamování?

Pro jistotu upozorňuji předem, že nejsem žádným lvem salonů, ale ani vozíčkářem toužebně čekajícím na pomoc a na „charitní lásku“. Jsem „příslušník menšiny“. Snad se mohu pokusit o panoramatický pohled na vztahy k opačnému pohlaví. Ten nabízím pevně usazen ve svém vozíku. To samo sebou nese pohled na zvláštnosti vztahového bazénu, v němž se pohybuji.

Menšina může být rovnoprávná nebo diskriminovaná. To ovšem i pozitivně…

Vozíčkáři jsou v posledních asi patnácti letech vnímáni většinovou společností poněkud lépe než dříve. Výborné například je, že na nás lidé již nekřičí. Dříve si asi mysleli, že jsme i hluší. Ještě lepší je, že o vás mluví přímo s vámi. Ne tedy „o vás“ se zdravým člověkem, který vás doprovází. Např. přímo se zeptají: „Není vám zima?“ Před lety by se zeptali: „Není mu zima?“

Se vztahy to je ale pořád složité. Pochybnosti o vhodnosti vztahu lidí z naší menšiny a z většinové společnosti jsou velké. Ostatně u jiných menšin je to zrovna tak. Možná ještě hůře.

Jak vidíte vztah muže na vozíku a dívky bez handicapu?

Je to různé. Velmi přitažliví jsme pro tzv. pečovatelky. Rozmazlují vás. Tím rezignujete na mnohé z toho, co jste předtím zvládl sám. To má negativní dopad na ego. Je to „hlazení do vyhlazení“.

Ono to vypadá nevděčně, ale… prostě jedné dívce se mi nikdy nepodařilo vysvětlit, že si chci zavazovat své boty sám, i když mi to trvá a výsledek není vždy OK. Vzala mi vždy boty z ruky, že to bude rychlejší. A tak jsme se rozešli. Asi mi teď chcete říct, že jsem zamindrákovaný ješita, že jsem si nevážil onoho půvabného stvoření, málem anděla, a že pomoc potřebuji a budu potřebovat…

Anekdota dí: Skaut plnící požadavky modrého života, když vidí babičku, tak ji převede na druhou stranu ulice. Neptá se, zda si to přeje. Ale co když je to u dívky láska?

Tak dost narazí. Většina rodin chce pro své dítě to nejlepší. Ono „nemyslíš, že máš na víc?“ je dost časté.

Pak je chvilka rozpačitého chození kolem horké kaše, odkašlávání a konečně následuje dotaz: „A tam proklatě nízko je pro vztah všechno v pořádku?“ Na to se těžko odpovídá.

Možná by bylo praktické mít za tím účelem úředně ověřené kopie urologického a sexuologického vyšetření a bez řečí je předložit.

Pravda, dívek hladících do vyhlazení je dost, ale neplatí „cosi fan tutte“. Jsou i dívky kutilky. Zvídavé to dámy. S černochem již něco měly, ale s vozíčkářem ne. To musí rychle napravit. Výhoda je, že je nemusíte ukecávat. Nevýhoda… připadáte si trochu jako v ZOO. Návštěvník je ona.

Nenapadají vás i jiné varianty?

Ale ano. Třeba dámy často velmi atraktivní a obvykle po nějakém rozpadlém vztahu. Léčí si pošramocené sebevědomí a celému světu – hlavně sobě – chtějí ukázat, že jejich láska je nejen mocná, ale i obětavá čarodějka. Jedete-li na vozíku vedle takové ženy, uslyšíte od kolemjdoucích ledacos.

Dva výroky za všechny: „Člověče, kam dala oči, to nechápu,“ a „Chudák holka, to mohla jít rovnou do kláštera.“ Jednou jsme tak potkali i jejího ex. Pravil: „To´s teda klesla hodně hluboko, když jsi dopadla až takhle.“ Vulgarismy z komentářů vypouštím.

Vrchol humoru je dotaz k popukání: „Vidím, že mu to jede, ale jestlipak mu to také stojí?“

To jste zažil?

Ano, i když náš vztah netrval dlouho. Připadal jsem si jako úřednická vláda v politice. Na krátkou dobu snad prospěšný experiment, ale dlouhodobě vyloučený.

Nabízí se i varianta vztahu dvojice handicapovaných muže a ženy.

Divil byste se, jak rodiny v tomto případě dokáží rozumovat. Bojí se, že místo dosavadní péče o jednoho, budou muset pečovat o dva. A kdyby došlo k zázraku početí… raději nedomyslet. Navíc je tu jedna řekněme zvláštnost.

Pro mnohé handicapované dívky je postižený kluk jenom kamarád nebo snad něco jako bratr, nejspíš člen bratrstva. Nic víc. Nestačí jim dejme tomu duševní opora, pochopení, stejné zájmy i sex. Chtějí fyzickou oporu zdravého, silného muže.

Mám jednu dobrou kamarádku, také na vozíku. Mluvíme spolu hodně upřímně. Ptal jsem se, proč nechce kluka na vozíku. Možná jsem trochu žárlil, že nemám šanci. Dodal jsem, že přece i moje vozíčkářská maličkost jí už párkrát byla oporou.

Řekla mi: „Mám tě ráda, ale v manželství by mi ta tvoje opora připadala, jako kdyby si trpaslík vzal chůdy.“

Trpaslík a chůdy, tomu nerozumím…
Že by tím své postižení udělal ještě nápadnější, než je.
Nevzpomenete si na nějaký pozitivní příběh?

Můj postižený známý, sotva plnoletý, byl postaven rodiči před volbu: „My, nebo ona.“ Odešel za hlasem srdce. Vrátil se asi za rok v dosti zuboženém stavu. Byl ale novopečený otec. Zdravé dítě bylo v ústavu. Odtamtud si ho vzali dědeček s babičkou z mužovy strany. Matka a její rodina měla více než kladný vztah k látkám skupiny OH.

Potomek je na rozdíl od pití nezajímal. Zploditel je nyní hrdý, spokojený táta. Je poživatel invalidního důchodu, abstinent a nyní čerstvě dokonce vysokoškolák. Je to řekněme velmi částečný happy end.

Fakt je, že v mé sociální skupině je rozchodovost a rozvodovost podle mých poznatků vysoko nad celostátním průměrem, který je již tak dost vysoký.

Pod mikroskopem aneb diskurs

Diskurs je moderní způsob shrnutí informací. Jde o smysluplný výklad soudržného úseku textu. Je sjednocením jazykového tvrzení a praxe, kterou odráží. Diskursní analýzu lze uplatnit např. při rozboru sociálního vnímání i jednání. Jaké je diskursem inspirované poučení ze zapsaného rozhovoru?

Vozíčkáři se mohou považovat za menšinu. Nechtějí být proto diskriminováni. Přejí si, aby s nimi bylo jednáno přímo, jasně, jednoznačně.

I když se jejich (potenciální) dívka jmenuje třeba Tereza, neměla by se chovat jako „matka Tereza“, zachránkyně ne–mocných. Obdobně není OK styl legendární ošetřovatelky Florence Nightingalové, dámy s modrou krví rozdávající své síly raněným.

(Ostatně, „zachránkyně zaběhlých psů a koček“ patří mezi ženy, které milují příliš – ke škodě své, i svého okolí.)

Na otázky pídící se po důvěrných informacích můžete být (nejen) na vozíku dosti citliví. Ještě citlivější vozíčkáři oprávněně bývají na apriorní podceňování řekněme své vitality. Odlišnost může lákat. Leč s mírou. Nikdo netouží být exponátem srovnatelným s nabídkou ZOO. Dívkám (nejen) na vozíčku není cizí představa o silném, zdravém dubisku, o které se budou moci opřít.

Jinými slovy – nic nového pod sluncem, ať již vozík potřebujete, nebo ne. Jak prosté, milý Watsone!

P.S.: Manželství má jisté parametry hazardní hry. To ovšem neznamená, že v něm nelze vyhrát spokojený život… bez ohledu na to, zda jím procházíme na nohách či na kolech.