Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.
 |
To už je asi 3.díl, ve kterém někdo pracuje/pracoval v marketingu.To se nenašli adepti z jiných oborů? |
| |
| |
Ten kluk tam moc prostoru neměl. Možná to byl záměr autora, možná si to nepřála matka. Tudíž těžko soudit její vztah k němu. Měla problém s jeho výchovou, což je normální, když se dva neshodnou a dítě není vaše, tak logicky právo na způsob výchovy má biologický rodič. A že kluk dostal v první třídě iphone od tatínka taky něco vypovídá o stylu výchovy, který se jí třeba líbit nemusel. |
| |
I z tech par zaberu bylo videt, ze je to rozmazleny fracek. |
| |
Ježíš. Tyhlety legrační rádoby powercouples mě baví nejvíc! Každopádně zatímco Zuzana došla i k nějakému poznání a zjevně i mentálně vyzrala tak o něm se to říct není. Pořád je to namachrovany sobec, který nemá vůbec sajnu o ničem, ale řediteli al by zeměkouli. Ble. Tak tipuji ještě tak pět dětí do důchodu stihne. Akorát dní v týdnu je jen 7, tak aby ty návštěvy pak stíhal. |
| |
Jo mám tam preklepy. Sorry jako.) |
| |
Jo, jo. „Vobyčejnej“ život rodiny byl překvapením pro oba. |
 |
Zajimavy ze spolu mesice vubec nepromluvili, financne na tom byli blbe, v manzelstvi jim to prestalo klapat, ale dalsi dite si nejakym podivnym zpusobem udelat zvladli….To asi ani jeden z nich to nebude mit v hlavne v poradku.. |
| |
Finančně na tom blbě určitě nebyli A druhé dítě si udělali v momentě, kdy si (naivně) mysleli, že problémy vyřešili.. je docela častý jev, že lidi sami sebe přesvědčí, že až se stane to nebo ono, všechno už bude lepší.. |
| Pán měl přece kouče. Proč by měl ještě mluvit se ženou? 😀 |
| Někteří lidé by měli mít děti rovnou se svými chůvami |
| Klobouk dolů před těmi, kdo do takového natáčení jdou. Zvlášť v době internetu. |
| Tak zrovna u těchto dvou to mělo zřejmě ještě více namasírovat jejich ego. Jsme skvělí a teď budeme dokonce v televizi. |
| To je přesně to, o čem píšu. Šanci zavděčit se nemají. |
| Když se podíváte na filmografii pana Lukáše, tak se podílel na natáčení filmu Strnadovi.. Takže je od fochu a asi dost věděl, co to obnáší. |
| Docela by mě zajímalo, jaký je roční příjem takového zvukaře od filmu. Jeho výdaje byly docela nadprůměrné, je otázka, zdali jejich výdajům odpovídaly i příjmy. Na konci se Zuzana zmínila, že jí nedává peníze. takže od začátku to vypadalo tak, že žena zvyklá na vysoký životní standard našla muže, zvyklého na vysoký životní standard. Poté, co se narodilo dítě, nastaly problémy. Možná se snažili narozením druhého dítěte ty problémy nějak smazat, a výsledek byl opačný, problémy se otevřely, jak rána, přelepená náplastí. Vztah založený na tom, že jsme skvělí, ambiciozní, úžasní a užíváme si luxusu, většinou nefunguje. |
| Taky jsem koukala, jak se hláškami typu: Od čtvrtka v Lidlu dá zbohatnout Přitom taková blbost |
| Tak to byla dvojka. Ona chtěla děti, ale když byla s nimi, tak jí utíkala kariéra a když byla v práci, tak jí utíkal čas s dětmi. Jaké překvapení. A pan „extrémně se mi daří“ platí už druhé alimenty a možná není všem dnům konec. Dva egoisté, kterým mám takové tušení se to „vrátí“ na těch dětech. |
| Přesně takového chlapa, jako je Lukáš, bych si nikdy nevzala. Možná je to chlap do party, do společnosti. Možná je to úspěšný umělec os filmu.. Ale rozhodně to není chlap pro rodinu. |
| To bych podepsal, ale ta baba je úplně to samé! |
| Zuzanu bych nechtěl doma ani zadarmo |
| Její vztah k penězům a pojetí její finanční nezávislost… je to opravdu „dojemný“. |
| Bylo zajímavé, jak chtěla být finančně nezávislá, a pak chtěla po muži na alimentech 45 tisíc měsíčně…to se mi nějak neslučuje |
| Ty nejsou pro ni, ale pro děti. Proč by měly děti trpět rozvodem rodičů? |
| A nepřipadá vám to moc? Kolik by měl ten muž vydělávat, když má tři děti a na každé by měl platit 22 tisíc měsíčně? 45 tisíc měsíčně máme pro celou tříčlennou rodinu |
| naházela jsem do kalkulačky příjem 100 000 měsíčně a pak mi vyšlo 22-30 tis. na obě… |
| Tak to by slo. Co tak vidim v okoli, tak panove (momentalne 2 priklady bohatych podnikatelu, co odesli hledat stesti s mladsi) by byli casto nejradsi, aby manzelka, co jim porodila a vychovala deti, odesla s igelitkou do garsonky. |
| záleží, co ty děti všechno v manželství měly. Pokud chodily do soukromé školky, braly lekce jízdy na koni, plavání, apod. tak se ta suma dá utratit jen za školy, kroužky a vybavení. Úvaha o výši výživného vychází taky z toho, jak byly děti zvyklé trávit čas. Když se na programu dětí rodiče za trvání manželství shodli, proč by děti měly odskákat to, že se rodiče rozhodli rozvést? Takže ano, umím si představit výživné 45 tis., umím si představit i daleko vyšší. Pokud jste si všimla, chodily děti do anglické školky, na plavání, do nějakého gymu apod. Vlastně to odpovídá tomu ajfounu, co chlapec dostal v 1. třídě za vysvědčení. |
| Tak byl to on, kdo se pořád prsil tím, jak je strašně úspěšný. A pokud těm dětem nastavil (alespoň pro mě nesmyslně) vysoký životní standard, tak se té částce nemůže divit. |
| Jo jo, za 45 litrů měsíčně vidět děti na 5 dnů za 14 dní – to je docela slušnej vejvar. Čili 10 dní do měsíce za 45,000. To by ona potom musela mít příjem 90.000 měsíčně, aby ten požadavek na alimenty byl adekvátní. |
| Mně teda nepřijde, že byli manželé sobci, jak tady hodně z vás píše. Oni jen po svém uchopili svůj život, však vás tady ze všech stran masírují, jak musíte vydělávat, naspořit si na důchod, individualismus je považován za ten správný životní postoj. A uvědomte si prosím, že státem deklarovaná rovnost pohlaví ženám určuje stejný věk odchodu do důchodu jako mužům. Co na tom, že má žena u nás víc naloženo práce doma (převládající model), že po výpadku v práci po dobu několika let (rodičovská dovolená) často už nikdy nedosáhne na plat muže na stejné pozici, což se nakonec projeví i na výši jejího důchodu. Manželství, kde muž výrazně více vydělává, skončí často tak, že žena převezme na sebe péči o domácnost a děti, aby se po letech dozvěděla, že „úplně rezignovala na svůj seberozvoj“ a tak její muž odchází za novým modelem, který potkal, jak jinak, v práci. Není divu, že se dámy snaží neztratit kontakt. A pak jsou podle vás kariéristky? |
| Neztratit kontakt je jedna věc, a vyměnit děcko za práci druhá. Ona měla problém že buď plný úvazek nebo nic. Nejlepší by byl nějaký částečný ale to někdy nejde.Jinak po mateřské může nastoupit zpět, nemusí dál zůstávat doma a rezignovat na svůj seberozvoj. Samozřejmě že jí to v kariéře zbrzdí atd. to se prostě nedá nic dělat. Každopádně chlap by měl být v době mateřské shovívavý a nějaké kecy o seberozvoji si nechat až na dobu po. |
| upřímně netuším, jak to u nic chodilo, uchýlím se tedy ke spekulaci:Byt byl zřejmě pána, tedy měl jej už před manželstvím, jeho byznys podle všeho taky do SJM nespadal, jelikož už měl za sebou jeden nepovedený vztah, tohle si zřejmě ošetřil. Patrně měl víc zkušeností, protože dal první partnerku okamžitě k soudu, když se chtěla i s dítětem přemístit do Londýna. Čímž se současně asi i vysvětluje jednání jeho ženy, která při rozchodu konala dost rychle a asi i věděla proč.Ergo pán měl všechny zdroje a ona nic, protože neměla práci a byla doma a pán ji tvrdil, jak musí být velice nezávislá, aby o ni stál. Samozřejmě je otázka, co paní připadalo jako nutný výdaj a pánovi už ne, ale tohle se dá všechno celkem v pohodě domluvit, pokud ovšem oba chtějí.Nakonec jsme skončila zase u těch peněz, ale není divu, manželství je hlavně majetková smlouva, nedá se nic dělat. |
| Jak jsem pochopila, paní neměla problém, že buď plný úvazek nebo nic, ten problém byl na straně potenciálního zaměstnavatele, tedy že ji tam chtěl naplno nebo vůbec. To se myslím trochu mění dneska, protože lidi prostě nejsou. |
| Tak jsem to myslel, že neměla na výběr. Nějaký poloviční úvazek nebo dohoda o provedení práce na pár hodin týdně by asi stačilo a vyhovovalo jí to líp. Ale zaměstnavatelům se hodí spíše na plný, taky záleží na pracovní pozici. Ale tak snad se to mění jak píšete. |
| a chlapi snad nemění děti za práci? není jediný evoluční nebo biologický důvod pro to, aby s 2-3 letým dítětem nebyl doma chlap a kolik z nich to aspoň na blbý půl rok dá. Skoro žádnému za to děti nestojí.A ano, chlapi obvykle vydělávají víc, ale kdyby fakt chtěli, tak si těch pár měsíců prostě s vlastním děckem zařídí.Ale proč by to dělali, když ví že za ně vše obětuje žena a oni ještě můžou remcat a kritizovat a „odpočívat od rodiny“.To teď pro rýpaly není vlastní zkušenost, ale spíš co vidím v okolí a tady na diskuzích. Zuzaně se vůbec nedivím, a ten její chlap byl typický sobec. |
| Kdo je na rodičovské je vě dohody těch dvou. My jsme třeba oba pracovali a řešili to průběžně za pomoci chův a asistence. Já v konečném důsledku byl s dětmi víc. Ale čas do 2 let je jen o zajištění potřeb dětí a jejích pohody. Kdo to zajistí je prakticky jedno.Z rodičů potřebují cítit lásku a pohodu. O tom jestli jsou s nimi 4 nebo 20 hodin deně to vůbec není. |
| Kdo je na mateřské je často bohužel věc zvyku a spoustu lidí to bere automaticky a ani to spolu neřeší. A pro spoustu lidí je žena, která jde do práce a chlap zůstává na mateřské divná, bez mateřského citu atd. prostě plné předsudků. Vy jste se dokázali domluvit, podle všeho vám to funguje a není problém. Ale bohužel to není častá situace. A to, že se mužům v karierním žebříčku stoupá snadněji prostě nahrává tomu, že doma zůstávají ženy. |
| Ať se každý domluví jak chce, samozřejmě, ale nevidím nic divného na tom, že žena, která nosí devět měsíců pod srdcem dítě a je hormonálně a tak nějak celkově nastavená na následnou péči o dítě, bude asi častěji tom na mateřské, spíš je neobvyklé porodit a mazat do práce už tak nějak z biologického hlediska. Takže bych nemluvila o „předsudcích“. „Jinak“ to u otce na mateřské asi bude, ale je to každého věc, pokud je dohoda mezi rodiči oboustranně přijatelná. Btw zažila jsem ženskou, která hned mazala do práce, platila si chůvu a opravdu neměla moc vztah k děcku, ale nesoudím podle ní všechny. jen to uvádím, protože i tak to může být. |
| Do první práce jsem nastoupila v 25 po VŠ, do důchodu mám jít v 65, tj. 40 let zaměstnání. Fakt mě pár let rodičovské nenávratně zbrzdí? |
| Záleží, jestli si udržíte ten kontakt. A taky, jaká je vaše práce.Ale že jsou u nás rozdíly mezi platy mužů a žen jedny z nejvyšších v Evropě, to asi víte? |
| U nás je to strašně dané, tím kde ženy a muži pracují. Ve stejných pozicích rozdíl není. |
| Tak ve státním sektoru jsou tabulky. V soukromém je to složitější, tam často záleží na odvedené práci nebo na tom o co si kdo řekne. A to je na schopnostech konkrétních jedinců.Nakonec spousta žen je hůř placená, prtože vyhrají děti a s nimi alimenty a mohou si to dovolit.Takže pokud by střídavá péče byla jasnou volbou ve chvílikdy jsou oba ochotní se starat s tím, že se neplatí alimenty, atk se zvedne motivace žen se o sebe i finančně starat a tato statistika více vyrovná. |
| tohle je mnohokrát opakující se mýtus, že u střídavé péče se neplatí alimenty. Výše alimentů je stanovená podle pravidla, že zejména děti mají právo na životní úroveň svých rodičů. Tedy pokud se rodiče shodnou na tom, že potomci navštěvují lekce koňského póla, soukromé školy a jezdí na tábor do Karibiku, není důvod, aby rozvodem o tohle všechno přišly. Je logické, že pokud je tatínek dejme tomu bankovní manažer s platem 300tis+bonusy, asi bude muset mamince něco pustit, aby se děti nepřemisťovaly mezi vilou v Břevnově a 1+kk na Jižáku. Je fajn, když se na tom, jak se to bude platit, dohodli manželé sami a bez soudu, ale realita je jistě jiná. Co mi fakt hlava nebere je ta skutečnost, že pán své ženě nedává nic, i když je má ona v péči, asi si myslí, že ji tím „vytrestá“. Tak ne, vytrestá hlavně děti. |
| Já vím, že to tak je. Ale je to chyba, která motivuje ženy se rozvádět a parazitovat na mužích místo toho , aby se rozvíjely a staraly se sami o sebe. to by přitom pro ně bylo v konečném důsledku daleko prospěšnější.A taky by to víc prospělo celé společnosti. |
| pozoruhodná je představa, že se ženy rozvádějí z plezíru a proto, aby „parazitovaly na mužích“. Chyba to rozhodně není, náš právní řád nezvýhodňuje jedno pohlaví, když vydělává víc žena, a ano, i takové případy jsou, musí platit při střídavé péči ona muži.Třeba manželství učitele a manažerky, u něho byste řekl, že chce na své ženě „parazitovat“? Vždycky jde nakonec hlavně o děti a o to, aby se rozvíjely v pokud možno v harmonickém nekonfliktním prostředí, a to jaksi moc nehrozí, když jeden z rodičů tře bídu s nouzí. |
| Parazitovat nemá nikdo na nikom. Oba mají po rozvodu se starat o děti i finance stejnou měrou.Tak pokud učitel nechce aby děti třeli nouzi, tak po rozvodu nastoupí do pojišťovny. A děti budou 7 dní žít v poměrech otce a 7 dní matky. Sami si pak vyberou svoji cestu. |
| Mozna ze zeny „parazituji“ na muzich behem manzelstvi. Ale po rozvodu (pokud to tedy nebyl nejaky multimilionar) urcite ne. Ty alimenty co Vam naridi soud jsou vetsinou minimum, co dite a druhy z paru potrebuje. Zkuste si sehnat nekoho, kdo se Vam bude starat o dite 24hodin v kuse a schvalne kolik Vas to bude stat. |
| Tak ženy nejdřiv bojují za to aby se o dítě mohly starat a pak o to aby jim to někdo platil. Zvrácená logika. Pokud se chtějí starat oba, tak střídavá peče a každý za to co vidělá. Pokud jen jeden, tak teprve v tom případě alimenty. Sníží to rozvodovost. přestane z rozvodu být pro líné lidi kšeft. Tak by se to líbilo mně. |
Láska pro manželství nestačí
Chcete-li, aby tato láska fungovala, občas se musíte také obětovat a zavřít obě oči. Dobré vztahy se nestaly jen tak. Potřebují čas, trpělivost a dva lidi, kteří skutečně chtějí být spolu.
Pokud opravdu chcete zdravé manželství, převezměte zodpovědnost, abyste zhodnotili, na čem potřebujete pracovat, a získávejte veškerou podporu, kterou potřebujete ke zlepšení svých schopností a lepší fungování vašeho vztahu.
Láska nestačí, je potřeba hrát tak trochu hru. Nestačí k tomu, aby vás partner dostal tam, kam chce jít on. Nestačí k zdravému manželství. Láska vám pomůže dostat se do manželství, udržet se ve hře a může vám pomoci se na té cestě udržet.
Sňatky jsou testem našich emocionálních a životních dovedností.
Vzhledem k tomu, že většina z nás nikdy nenavštěvovala výuku o šťastném manželství, není pak překvapením, že tolik manželství, dokonce i těch, která jsou založena od samotného začátku na lásce, mohou končit bojem a často se rozpadají. Někdy láska prostě nestačí.
Bez ohledu na to, jak silná opravdu je. A bez ohledu na to, jak velká je, bohužel není láska ta jediná věc, která dokáže udržet dva lidi dohromady. Potřebujete lásku, to ano. Ale potřebujete mnohem víc, než jen milovat, abyste udrželi vztah.
Tady je seznam jen několika emocionálních a životních dovedností potřebné pro zdravé fungování manželství. Po přečtení byste se sami měli zamyslet nad tím, co je potřeba zlepšit a co stačí tak, jak to je. Některé pro vás mohou být dokonce i nemožné a možná i nějaké dovednosti chybí.
- Schopnost znát a pojmenovat své emoce v daném okamžiku.
- Schopnost komunikovat o vašich emocích vzájemně, ústně a přímo.
- Schopnost tolerovat pocity zklamání.
- Schopnost omluvit se a převzít zodpovědnost za svoje chování.
Mnoho lidí si myslí, že láska je ta jediná odpověď pro fungování úspěšných vztahů. Myslí si, že je to to tajemství.
Ale jestli by to bylo tajemství úspěšných vztahů, lidé by se nerozcházeli. Pokud by láska byla tajemstvím, pak by bylo mnohem víc lidí, kteří by se šťastně ženili nebo vdávali.
Samotná láska nebude spojovat tyto dva lidi dohromady. Samotná láska je „něco“, ale není to všechno.
Takže když končí nějaký vztah či manželství, nemusí to být proto, že by tam láska nebyla. Není to proto, že jejich láska nebyla skutečná. Je to většinou kvůli milionu dalších věcí. Možná jsou to peníze nebo rozdíly v tom, jak vychovávat děti.
Možná kvůli jiným představám o fungování rodiny nebo komunikaci s rodiči. Možná je to uvědomění, že jsou ti dva příliš odlišní. Možná je to něco, co se stalo v minulosti. Může to být ale také vzdálenost.
Nebo možná je to prostě jenom velmi nezdravý a narušený vztah, který musí skončit.
Bez ohledu na to, co je důvodem, ostatní lidé by nikdy neměli soudit jiné lidi za to, že jim nějaký vztah nevyšel nebo jsou dokonce rozvedeni. Nikdy neříkejte těm, co se rozešli, že neměli mezi sebou dostatek lásky. Neříkejte, že se nesnažili.
S největší pravděpodobností, když si ti dva lidé říkají své sliby, znamená to, že si stoprocentně věří. Nikdo se nepouští do vztahu, protože si myslí, že to jednou skončí. Nikdo nechodí do manželství, protože si myslí, že se rozvede.
Všichni věří, že láska bude trvat navždy. Všichni si myslí, že láska je něco tak silného, že dokáže odolat jakémukoli hurikánu, a když se oba dva bezhlavě milují, tak jejich vztah nikdy neskončí.
Jenže od lásky může být také jen malinkatý krůček k nenávisti.
Několik důvodů, proč láska není dostatečná pro šťastný vztah
Pocit zamilovanosti do někoho je možná ten nejvíce fantastický a vzrušený pocit, který můžete kdy zažít. Když se člověk do někoho zamiluje, má pocit, že má tolik štěstí. Má pocit, že má v žaludku motýly a najednou je prostě šťastný.
Slibujete si, že spolu prolomíte každou překážku, která vám blokuje cestu k šťastnému milostnému životu. Slibujete si také, že se nikdy nezradíte. Věříte, že nic mezi vámi nemůže vaši lásku zastavit. Všichni jsme takový vztah určitě už někdy zažili.
Ten vztah, kdy se nebudete chtít vzdát vaší lásky a kdy věříte, že když budete tvrdě pracovat, získáte takový milostný život, který jste si přáli. Láska musí existovat také s přitažlivostí. Jste k sobě přitahováni, protože vyhovujete vašim kritériím přitažlivosti.
A vaše kritéria přitažlivosti jsou ve vašem podvědomí, takže se je nedá logicky zvolit, ani odůvodnit.
Proč láska nestačí?
Láska se nerovná kompatibilitě aneb Na zralosti záleží
Zralost názorů je pro vztah velmi důležitá. Mohou do nich být zařazeny osobní hodnoty, filozofie života a pohled na svět, který je vizitkou osobní úrovně, sociální úrovně a celosvětové úrovně.
Znalosti a přesvědčení o lásce se kategorizují na základě osobní úrovně. Mnoho mužů nedokáže k sobě přitáhnout ženu, protože mají omezující přesvědčení o lásce. Většina mužů bude zacházet se svými ženami tak hezky, jak jen mohou, aby uspokojili jejich touhy.
Nakonec z ní bude ale unavená žena, protože už nebude vědět, co je to mít problém. Ženy tajně touží po výzvách a aby získaly muže, kterého by měly rády. Chtějí mít také tak trochu pocit, že musí bojovat a nic není zcela jasné.
Když nebudete mít žádné malichernosti k řešení, její přitažlivost vůči vám může brzy zmizet. Holky převážně nechtějí hodné kluky.
Postupně nedodržuje tyto nevyslovené očekávání, a to vede ke zmatku, rozčarování a zklamání. Nakonec jsou vaše vztahy plné hněvu, nenávisti a hořkosti. To jim nepochybně škodí.
Když máte příliš mnoho rozdílů ve své zralosti, znamená to, že nejste v současné době kompatibilní.
Je to láska, která vás přináší k sobě, ale je to také láska, která vás zároveň odděluje od sebe, protože když vy a ona nejste slučitelní, budete si vzájemně neustále ubližovat.
Láska by měla být lepší
Zdravá láska je to, že byste se měli cítit lepší a šťastnější než předtím, když jste byli oba sami. Budete samozřejmě chtít zlepšit také sami sebe, protože partnera milujete. Pokud láska mezi vámi není šťastná a trvá to už dlouhou dobu, možná ji budete muset pečlivě přehodnotit.
V první řadě byste měli milovat sami sebe, než budete milovat druhé. Láska není něco, co musí naplňovat vaše vášně a sny. Pokud se nemilujete, jak byste mohli milovat druhé? Nezapomínejte, kdo jste, ani když jste zamilovaní. Stále máte svoje sny, cíle, poslání v životě, vaše podnikání atd.
Oddejte se lásce a příjemným pocitům, ale nezapomínejte na sebe.
Láska nutně nevyřeší vaše problémy se vztahem
Každý vztah musí mít problémy a musíme se naučit, jak se s nimi vyrovnat. Máme velkou odpovědnost v láskyplném vztahu. Muži jsou údajně logičtější než ženy, zatímco ženy jsou mnohem citlivější.
Navíc ženy jsou citlivější i na banální věci a nejsou tak silné jako muži. V lásce neexistuje žádná konkrétní pravda ani lež.
Láska je velmi silná, může změnit člověka, ale nemusí nutně řešit váš problém fungování ve vztahu.
Láska potřebuje komunikaci
Pro zdravý, milující vztah založený na upřímnosti a empatii je komunikace nevyhnutelná. Mnoho lidí neví, jak sdělit své potřeby.
Muž si myslí, že jeho přítelkyně mu bude rozumět, aniž by musel něco říkat, protože ho miluje. Myslí si, že by měla být schopna zachytit veškeré změny a poskytnout mu odpovídající oporu a odpověď.
Samozřejmě to platí i opačně. Jenže to by ten druhý partner musel být věštec.
Vybudujte si svůj perspektivní a úspěšný vztah, dokážete to. Toho pravého partnera, který vás bude nejenom milovat, ale bude vás také ctít, tolerovat a chtít s vámi nějaký skvělý partnerský vztah opravdu vybudovat, najdete třeba díky vědeckému seznamovacímu dotazníku nebo partnerské shodě podle zvěrokruhu.
[kač]
Sdílejte tento článek na:
K úspěšnému manželství láska nestačí
Úvod › VZTAHY ›
Zamilovanost Předchozí článek Další článek
Pokud se chcete vzít pouze z lásky, ještě to zvažte. Odborníci tvrdí, že pouze láska k úspěšnému manželství v žádném případě nestačí. Významnými faktory jsou například i věk či předchozí vztahové zkušenosti.
…A žili šťastně a spokojeně až do smrti; je přirozené, že je to pro každého člověka lákavá představa. Bohužel však má místo vyhrazené jen v pohádkách. Australští vědci identifikovali faktory, které drží manželství a partnerský život vůbec pohromadě; a buďte ujištěni, že pouze s láskou nepochodíte.
Věk partnerů, předcházející vztahy, ale i například to, jestli jeden z manželů kouří. To jsou faktory, které hrají v trvání a úspěšnosti manželství obrovskou roli uvádějí vědci z Australian National University, jejichž výzkum citovala agentura Reuters.
Studie se zúčastnilo téměř dva a půl tisíce párů, které buď uzavřely manželství nebo spolu žijí od roku 2001 až 2007. Dotazníkem se zjišťovalo, jaké faktory vlastně přispívají k tomu, že spolu páry vydržely tak dlouho. Výsledky se potom porovnávaly s páry, které jsou rozvedené nebo žijí odděleně.
Zjistilo se, že pokud je manžel o devět a více let starší než jeho žena, zdvojnásobuje se riziko rozvodu. Stejná situace nastává, pokud manželé uzavřeli sňatek před pětadvacátým rokem.
Dalším důležitým ukazatelem trvání vztahu jsou děti. Vědci zjistili, že se rozvedla jedna pětina párů, které měly děti (ať už z předchozího vztahu, nebo z tohoto) už před svatbou.
V porovnání s tím se rozvedlo jen devět procent párů, které neměly děti před svatbou.
K rozvodu jsou také náchylnější ženy, které touží po dítěti výrazně víc než jejich partner. Stejně tak hrají v budoucnosti manželství roli i rodiče partnerů. Studie ukázala, že šestnáct procent žen a mužů, jejichž rodiče se rozvedli nebo žili odděleně, se také rozvedla. Oproti tomu se rozvedlo jen necelých deset procent párů, jejichž rodiče se nerozvedli.
Partneři, kteří uzavírají své druhé nebo třetí manželství, mají o devadesát procent větší pravděpodobnost, že se rozvedou, než ti, kteří vstupují do svého prvního manželství.
Není překvapením, že roli hrají i peníze. Oproti devíti procentům rozvodů, které se vyskytují mezi páry bez finančních problémů, stojí šestnáct procent rozvodů u manželství, kde je nedostatek peněz, nebo je muž (nikoli žena!) nezaměstnaný.
Šanci, že manželství skončí rozvodem zvyšuje dokonce i to, pokud jeden z partnerů kouří.
Ohodnoťte tento článek: Další články k tématu: Partnerství
Manželství
První vážný vztah v našem životě je vždy důležitý, ale jen málokomu vydrží na celý život. Podle australských expertů jen bláhový člověk doufá, že svého celoživotního druha potká v prvním muži či ženě svého života. Podle výzkumů totiž toho pravého najdeme v průměru až na dvánáctém rande. Hledání ideálního manžela či manželky je tak mnohem složitější, než si mnozí z nás myslí.
Australská matematička Clio Cresswellová vypočítala, že svobodní lidé by měli začít myslet na vdavky v průměru až s dvanáctým partnerem. Není sice vyloučeno, že ten dokonalý protějšek někdo potká v prvním, druhém či až pětadvacátém protějšku, největší pravděpodobnost má ale právě u čísla dvanáct.
Šance zvyšují předchozí vztahy„Jen tady v Austrálii je míra rozvodů u prvního manželství 35 procent. Když si budete kupovat nové DVD a já vám řeknu, že šance na poruchu je u toho přístroje 35 procent, asi jen stěží si ho fakt koupíte. Ale přesto do manželství jdeme pokaždé s vírou, že náš partner je tím pravým a že nám to na sto procent vyjde.
Podle mých propočtů ale člověk musí mít aspoň dvanáct partnerů za sebou, aby šanci na úspěšné manželství zvýšil. Pokud jich tolik vystřídáte, pak je šance na úspěch v manželství až 75 procent,“ tvrdila profesorka Cresswellová z University of Sydney v rozhovoru pro Sydney Morning Herald.Cresswellová více ze svých propočtů a statistik vysvětluje ve vlastní knize „Sex a matematika“.
„Myslím, že je dost smutné, že většina společnosti nepřijímá matematiku tak, jak by měla. Matematika ale může být zábavná,“ dodává uznávaná expertka na počty.
Pokud muž touží po dlouhodobém vztahu, měl by vsadit na životem ověřené případy. A statistiky hovoří jasně, nejdéle vydrží manželství těm párům, v nichž je žena minimálně o pět let mladší a přitom inteligentnější. Pokud navíc ani jeden z dvojice neprošel v minulosti rozvodem, jsou šance nejvyšší.
Naopak nejhorší variantou pro manželství je podle odborníků z Bath University ta, kdy je žena starší o pět a více let. Tato manželství se rozvádějí až třikrát častěji.Manželství prostě svědčí vyšší věk muže, ale také vyšší inteligence ženy. Takové páry mají největší pravděpodobnost, že se dožijí zlaté svatby.
Rozvody nikomu neprospívajíPředchozí rozvody partnerů svazkům taky příliš nepřejí. Úplnou katastrofou pak bývají předchozí rozvody obou z páru.
„Partneři se ale skutečně vybírají na základně vzájemné lásky, náklonnosti, fyzické přitažlivosti, hledají si člověka s podobnými chutěmi, názory a postoji a se stejnými hodnotami,“ tvrdí doktor Emmanuel Fragniere z Bath University. Riziko rozvodu však zvyšují objektivní faktory jako věk, vzdělání a kulturní kořeny.
Australští vědci zjišťovali, co je zapotřebí k zachování šťastného manželství, a dospěli k závěru, že jen láska k tomu nestačí. Podle studie badatelů z Australské národní univerzity ovlivňují trvalost manželského svazku takové faktory jako věk dvojice, předchozí vztahy a dokonce i to, zda kouří, nebo ne.
Výzkumníci sledovali v letech 2001 až 2007 téměř 2 500 párů – manželských nebo partnerských – aby zjistili okolnosti soužití těch, kteří spolu zůstali, a naopak těch, kteří se rozvedli nebo rozešli.Z výsledků vyplynulo, že například manžel o devět let a více starší než manželka se s dvakrát větší pravděpodobností rozvede.
A stejně tak muži, kteří se oženili před pětadvacátým rokem života.Rozvodovost ovlivňují i děti.Dlouhověkost manželského nebo partnerského svazku ovlivňují také děti.
Jedna pětina dvojic, která měla děti před manželstvím – ať už z předchozího vztahu nebo společné – se rozešla ve srovnání s pouhými devíti procenty dvojic bez dětí narozených před sňatkem.Také ženy, které touží po dětech mnohem víc než jejich partneři, s větší pravděpodobností skončí u rozvodového soudu.
Rovněž rodiče dvojice hrají ve vztahu svou roli. Studie ukazuje, že přibližně 16 procent mužů a žen, jejichž rodiče se někdy rozešli nebo rozvedli, na vlastní kůži zažilo rozpad manželství. A to ve srovnání s deseti procenty těch, jejichž rodiče se nerozešli.Často i opakovaná manželství krachují.
Výjimkou nejsou ani partneři, kteří zažívají druhé nebo třetí manželství. Ti se s devadesátiprocentní pravděpodobností spíše rozejdou než pár, který se bere poprvé.Není žádným překvapením, že roli hrají i peníze.
Šestnáct procent respondentů, kteří připustili, že byli chudí, nebo kde manžel – nikoliv manželka – byl nezaměstnaný, se rozešlo, ve srovnání s pouhými devíti procenty dvojic s finančním zázemím.S větší pravděpodobností se také rozpadne vztah párů, v nichž jeden z partnerů kouří.Za méně důležité pokud jde o riziko zániku vztahu označili badatelé faktory jako počet a věk dětí narozených manželskému páru, postavení ženy v zaměstnání a počet let, po která byla dvojice zaměstnána.
Manželství prospívá zdraví a prodlužuje život. Avšak pouze tehdy, když partneři nesdílejí lože, překvapivě tvrdí spánkoví hygienici. Společné spaní na jedné posteli či v jedné místnosti totiž s sebou často nese nekvalitní spánek, protože dvojice se vzájemně během noci budí.
A kvalitní nerušený spánek je velmi důležitý pro celkové zdraví a dlouhověkost.„Většina dvojlůžek má podle našich průzkumů jen 140 centimetrů v průměru, což je o deset centimetrů na osobu méně, než má dítě na jednolůžku,“ potvrdil expert na spánkovou hygienu doktor Neil Stanley z Norwich University.
„A k tomu si přidejte, že vás partner v noci kope, bouchá, chrápe a budí při vstávání na toaletu, pak není divu, že nemáme v noci kvalitní spánek,“ dodal ke své teorii oddělených ložnic doktor Stanley.
S názorem odborníka na spánkovou hygienu ne zcela souhlasí psychologové, podle nichž spaní na jedné posteli posiluje intimitu mezi partnery.
„Intimita je dobrá pro emocionální zdraví, ale kvalitní spánek je dobrý pro fyzické a mentální zdraví,“ odráží útok Stanley s tím, že spánek je zcela sobeckou záležitostí, kterou stejně nemůžeme s partnerem sdílet. A těm, kteří nechtějí spát v oddělených ložnicích, nabízí alespoň oddělené postele. I tento malý krok prý výrazně přispěje ke zkvalitnění spánku a posílení zdraví.
Němečtí manželští poradci a sexuologové se spojili a rozjeli ve své zemi novou mediální kampaň, která má zastavit rozpad manželství. Podle expertů u našich západních sousedů totiž za konec většiny vztahů může špatný sexuální život páru. A přestože většina lidí touží po spontánnosti a romantice, měla by spíš vsadit na plánování.
Němečtí odborníci věří, že čas na sex se musí každý týden pevně stanovit. A dodržet. Pro bolesti hlavy a únavu pak není místo.Kampaň rozjela terapeutka a odbornice na manželství Barbara Balldiniová, která své názory začala šířit prostřednictvím německých médií.Když jeden chce a druhý ne.
Připojila se k ní i kolegyně Ariane von Thüngenová, jež k tématu uvedla: „Je to jeden z největších problémů ve vztahu, když jeden partner sex chce a ten druhý nechce. Kvůli odstranění těchto napětí v páru by si měla dvojice každý týden pevně stanovit datum, kdy bude mít společně sex.
Mnoho lidí má pocit, že stanovování takového pevného data pro sex je neromantické, a má pocit, že dobrý je jen spontánní sex.“ Jenže spontánnost zažívá po řadě let soužití jen málokdo. A právě bláhová touha po nekončící romantičnosti je podle von Thüngenové příčinou současné vážné krize manželství.
„Páry by si měly stanovit čas pro sex alespoň jednou týdně, mělo by to mít na jejich vztah úžasný vliv. Je to zvlášť prospěšné pro příliš zaměstnané páry, které si tak zajistí prostor pro sex do svého rozvrhu. Některé ženy ztrácejí zájem o sex po narození dítěte a stanovení pevného data pro pravidelnou soulož jim pomáhá tento problém vyřešit,“ tvrdí von Thüngenová.
Děti z úplných rodin, kde se rodiče často hádají, prospívají ve škole hůř, než děti, které vychovává jeden rodič ve stabilním prostředí. Děti z rozhádaných rodin navíc častěji užívají drogy a trpí poruchami chování.
Pravděpodobnost, že děti z takzvaně „konfliktních rodin“ začnou pít, je dokonce o třetinu vyšší, než u dětí vychovávaných jen jedním z rodičů.Věčné hádky a rozepře ovlivňují dítě až do dospělosti. Často takové děti mají potomky už ve velmi mladém věku a trpí problémy se vztahy.
„Na manželství neexistuje univerzální recept,“ říká Kelly Musicková z Cornell University, která svůj výzkum zaměřila na vliv rodinného upořádání na život dětí.
„Výsledky výzkumu ukazují, že dětem prospívá život s oběma biologickými rodiči, ale pouze v uspořádaném manželství, kdy děti mají silnou vazbu na rodiče a rodiče po nich vyžadují konzistentní disciplínu „Děti z konfliktních rodin dospívají dřív.
„Děti z konfliktních rodin s větší pravděpodobností – a jde o nárůst o 45 až 75 procent – předčasně opouštějí školu, mají špatné známky, začínají kouřit, opíjejí se, kouří marihuanu, mají nemanželské děti a rozvádějí se,“ dodává Musicková. Vědci analyzovali informace a život ve dvou tisících rodinách, kde měli děti od čtyř do třiceti čtyř let.
Zatímco manželství podle řady studií lidskému zdraví prospívá, rozvod vážně škodí. A jeho zhoubné účinky nemůže zcela zvrátit ani fakt, že se rozvedený znova ožení. Přitom rozvod má stejně jako vdovectví dlouhodobě negativní vliv na psychický stav.
Mezi rozvedenými je o dvacet procent více chronicky nemocných s chorobami srdce, diabetem či rakovinou než mezi ženatými a vdanými. Dále mají rozvedení ve srovnání s lidmi žijícími v manželství o 23 procent více potíží s pohybovým aparátem.Podle profesorky Lindy Waitové z Chicaga má manželství na lidské zdraví skutečně blahodárný vliv.
Ale jen to první. S každým dalším blahodárných účinků výrazně ubývá.Nejhůř jsou na tom věčně svobodní.A hůře než ženatí a vdané jsou na tom i věčně svobodní, jejichž zdraví je v průměru o 13 procent více zatíženo depresemi a potížemi s pohybovým aparátem.„Jak rozvedení, tak ovdovělí lidé mají horší zdraví, pokud se neožení či nevdají znova.
Ale i ti žijící ve druhém manželství mají zdraví o něco horší než ti, kteří se nikdy nerozvedli,“ tvrdí profesorka Waitová.
V kterém roce přijde krize ve vztahu a jak jí předejít
13. ledna 2010 0:52 Jste zamilovaní a všechno klape. Nečekejte ale, že to tak bude až do smrti. Každý vztah prochází pravidelnými krizemi. Obvykle přicházejí po roce, po třech a sedmi letech, a pak mezi 17. a 25. společným rokem.
Každý vztah je jiný, má svá specifika a odráží individualitu osobností. Na druhou stranu psychologové už dávno odhalili, že prakticky každý vztah prochází určitými fázemi ve stejné posloupnosti. Z nich se potom dají odvodit krizová období, kterými téměř každý partnerský vztah musí projít.
I když je období, kdy obvykle ke krizi dochází, stanoveno pouze orientačně a stejně tak se liší délka jeho trvání, vyplatí se vědět, kdy kritická období očekávat.
Jeden rok
Existenci partnerské krize po prvním roce vztahu uznávají jen někteří psychologové. Její podstatou je opadnutí prvotní zamilovanosti. Dosud jste se na svého partnera dívali přes milosrdnou clonu hormonů a ta právě teď začíná opadávat.
Dokazuje to například i výzkum, který provedla profesorka Donatella Marazziti z univerzity v Pise, a jehož výsledky byly prezentovány v magazínu New Scientist. U respondentů, zamilovaných i nezamilovaných, se měřila hladina hormonů a ukázalo se, že u zamilovaných lidí významně stoupá hladina stresového hormonu, kortizolu.
Muži potom vykazovali sníženou hladinu testosteronu, který zodpovídá mimo jiné za agresivitu a sexuální apetit, kdežto ženyměly tuto hladinu zvýšenou. Podle autorů studie se tak jedno pohlaví snaží přiblížit druhému a vyrovnat přirozené odlišnosti.
Zároveň se ale zjistilo, že tyto hormonální změny zodpovědné za pocit zamilovanosti, jsou v lidském těle přítomné přibližně jeden rok. Poté rychle odeznívají.
Tři roky
I když s nástupem krize po prvním roce nesouhlasí všichni odborníci, v otázce krize po třech letech naopak panuje všeobecná shoda: „Vzniká z nepříjemně pociťovaného kontrastu chování partnera v období zamilovanosti s chováním současným. Přibývá situací, v nichž mají manželé odlišné názory a nedovedou se shodnout. Častěji dávají najevo negativní emoce a přenáší je jeden na druhého.
Je mezi nimi napětí, které vzniká z častého styku dvou lidí,“ uvádí klinický psycholog Stanislav Kratochvíl, ve své publikaci Manželská terapie. „Krize se může objevit bez jakékoliv závažné vnější příčiny.
Dvojice nemusí mít ani bytové či ekonomické problémy, ani jim do života nezasahují rodiče, nebo jim soužití neničí nevěra, dokonce na vině nejsou ani abnormální povahové rysy některého z partnerů.“
Podle odborníků tato krize trvá obvykle rok a nemá smysl se snažit vrátit zpátky původní romantickou zamilovanost. Vztah se v tomto období přehoupl do zcela jiné fáze a jeho opěrnými body již dávno nejsou plamenná vyznání a vášnivé schůzky.
Sedm let
Sedm let je ve vztahu kritických hned ze dvou důvodů. V první řadě na oba partnery doléhá nápor stereotypu a za druhé dochází přirozeně k jakési stagnaci, kdy partneři mohou získat dojem, že už se jejich vztah nevyvíjí a nepřináší jim nic nového.
Podle statistik dochází právě v tomto stádiu obvykle k velmi zásadním změnám. S trochou nadsázky lze říci, že po sedmi letech se partneři buď berou, pořizují si dítě, nebo se rozcházejí.
Stereotyp s sebou může zase přinášet pocit nespokojenosti, názorové rozpory, pocity zklamání, výčitky i hádky.
Odborníci právě v tomto stádiu doporučují, aby partneři (potažmo manželé) omezili dialogy týkající se manželství či vztahu a soustředili se spíše na řešení praktických záležitostí. Vhodná je orientace na profesní uplatnění.
Stejně tak vztahu prospěje jistá míra otevřenosti, kdy každý z partnerů tráví část času o samotě, se svými zálibami nebo svými přáteli.
Volnější soužití pomůže, podle psychologů, překonat vztahovou krizi lépe než křečovitá snaha o co nejvíc společně stráveného času.
Sedmnáct až pětadvacet let
Pokud se vám podařilo překonat všechny předcházející krize, čeká vás už poslední zkouška. Krize objevující se mezi sedmnácti až pětadvaceti lety je obvykle méně hluboká než tříletá, která pro vztah představuje největší nebezpečí. Stejně jako ona ale trvá přibližně rok.
„Její vznik ovlivňují obavy z blížícího se stáří, a také nejrůznější zdravotní obtíže. Do toho se osamostatňují děti, odcházejí z domova a v rodině je „prázdno“. Ženy si víc uvědomují svou závislost na blízkých, mají pocit, že stárnou rychleji než muži.
Jejich partneři si často chtějí ještě něco užít v sexu mimo manželství, než bude pozdě,“ vypočítává důvody Stanislav Kratochvíl.
Takzvaný syndrom prázdného hnízda, který se objevuje po odchodu dětí z domova, je tím výraznější, čím víc jste byli na děti fixovaní, případně jste pro ně obětovali svůj vlastní život. Je důležité, abyste v této fázi našli cestu zpátky ke svým zálibám, koníčkům i společenskému vyžití.
Balzámem na tuto manželskou krizi je společné cestování, výlety, návštěvy ale i třeba společné absolvování nějakého zájmového kurzu. Strukturujete si tak volný čas, dáváte možnost vzniknout novým konverzačním tématům a učíte se být opět jen sami dva.
10 věcí, kterými posunete vztah s partnerem na další a lepší úroveň
O svém vztahu přemýšlejte jako o lidském těle. Co potřebujete k tomu, aby vám dobře fungovalo? Víme to všichni, zdravá strava a cvičení. Stejné je to i se vztahy.
I ty musíte neustále vyživovat zdravými myšlenkami a vibracemi a současně vy a váš partner musíte dělat věci, které budou posilovat vaši vzájemnou lásku.
Jen tak můžete dosáhnout vztahu, který bude mít dlouhé trvání.
Láska a dobré úmysly bohužel nestačí. Jak říkával můj profesor na sociální psychologii Pavel Prunner: “Lásky se nenajíte ani s ní nic nezaplatíte.
O vztahu je potřeba přemýšlet, vědomě na něm pracovat a používat mozek.“ Jen si říkat miluji tě a usmívat se od ucha k uchu nestačí. Chcete-li své vztahy posouvat, je potřeba se věnovat, pravidelně, těmto aktivitám.
Pozor, je to každodenní práce, ale přínosy jsou k nezaplacení.
1. Vraťte se k začátku vztahu
Bez ohledu na to, jak daleko jste ve vztahu, je vždy důležité, abyste se vrátili ke kořenům. Snažte se vyvolat ty počáteční pocity lásky a intimity, které jste měli navzájem, když váš plamen vášně plápolal o sto šest.
Buďte pro sebe zajímaví, překvapujte se, noste si drobné dárky, vyrazte si někam jen spolu bez dětí, zvířat a práce.
Chodili jste na procházky, do kina, jen tak seděli na terase a povídali si? Pokračujte ve všem, co jste mezi sebou prožívali, když jste se navzájem poznávali.
2. Nebojte se požádat o to, co ve vztahu chcete
Nemusíte potlačovat vaše potřeby jen proto, že se stydíte, nebo se obávat, že byste byla ve vztahu moc náročná, protože pokud potlačíte vaše potřeby, pak se stanete nešťastnou, a to může ve vztahu způsobit mnohem větší paseku. Je vždy lepší být upřímná, váš partner si toho bude vážit. Nepřestávejte mít své přátele, koníčky a sny. A partner taky.
3. Neustále poznávejte svého partnera
Lidské bytosti jsou složité bytosti, které se neustále vyvíjejí a mění. To je důvod, proč proces poznávání jeden druhého nebude nikdy dokončen. Musíte vynakládat neustálé úsilí každý den, abyste věděli více a více o tom, kdo je váš partner a jaký je to opravdu člověk.
4. Chtějte vědět víc
Nesklouzávejte ke každodenním vágním a tradičním otázkám, jako jsou Jaký jsi měl den? nebo Jak ses bavil? Takto se vám partner moc neotevře. Pokuste se být s dotazem konkrétnější. Zeptejte se na velmi konkrétní informaci o dni vašeho partnera, abyste získala jasnější a pestřejší odpověď. Jak proběhla ta dnešní porada, kdo se tam předvedl?
Pokud nechcete, aby váš vztah byl nudný, vneste do vztahu nějakou stabilní tradici. Vymyslete zábavnou a tvůrčí tradici, kterou můžete vy a váš partner dodržovat. Musí to být však aktivita, která vás bude opravdu sbližovat a která dokáže obstát v čase a vydržet na dlouho. Když takovou najdete a udržíte si ji, bude pro váš vztah pevným poutem.
6. Nepodceňujte význam sexu
Sex je důležitý ve všech moderních vztazích. Posiluje vzájemné vzrušení a sexuální napětí. Nic jiného vášeň mezi vámi neudrží. Líbí-li se vám drsnější sex nebo hravý, romantický, věnujte se mu. Netajte svá přání. Flirtujte spolu, zůstávejte pro svého partnera atraktivní a žádoucí. Ty vytahané tepláky a natáčky na ofině raději schovejte.
7. Buďte kreativní ve svém volném čase
Nakládejte se svým volným časem zajímavě a nesklouzávejte ke stereotypu. Každý víkend jet na chatu? Ok, ale co to trochu vylepšit. Objevujte nová místa, zkoušejte nové cesty, víkend na chatě vyměňte za divadlo, dobrodružný výlet, vyrazte na netradiční dovolenou. Místo klasického rande oběda si dejte sportovní aktivitu.
8. Rychle vyřešte hádky
Nechoďte do postele rozzlobení jeden na druhého. Těžko se smiřuje po dvou dnech mlčení a nevraživých pohledů. Pokud se nemůžete shodnout, najděte alespoň způsob, jak se navzájem pochopit. Říkejte, co si opravdu myslíte, mluvte o svých pocitech, které vám neshody přinášejí. Nenechávejte problém dlouho nevyřešený.
9. Vždy vytvářejte společnou půdu
Někdy, když jste příliš zaneprázdněni svým individuálním životem, může to být na úkor vašeho vztahu. Milujete sport tak, že díky němu nemáte čas na jiné společné aktivity? Raději zvolte nějakou střední cestu, abyste si vždy ponechali společný čas na tvorbu něčeho důležitého pro vás oba.
10. Omlouvejte se, kdykoli je to nutné
Buďte pokorní a řekněte, že se omlouváte, kdykoli se zmýlíte. Nedovolte, aby vaše hrdost pokazila to hezké. Ospravedlňte se, ponaučte se z vašich chyb a prostě pokračujte dál.