Kolik léků vyhodíme? Tuny!

V rámci úklidu jsem zkusila takový test: brala jsem z mého šuplíku s léky krabičku po krabičce, a zjišťovala, kolik jich je ještě použitelných. Z celkem třinácti balení, které v domácí lékárničce mám, bylo pět léků prošlých. V penězích to dělá 373 korun. A kolik ročně vyhodíte vy?

Kolik léků vyhodíme? Tuny!
Autor: Agentura SXC

Ty zbytečné vyhozené peníze zamrzí; a to ještě patřím mezi Čechy, kteří mají doma jen minimum léků. Schovávám je jen pro jistotu, aby byly po ruce: brufen, lactulóza, základní homeopatika, nurofen čípky pro dítě, pár náplastí a obvazů, desinfekce a nějaké masti.

Obvyklý průměr je však třiatřicet krabiček na každého z nás (včetně nemluvňat) a částky, které takto ročně vyhodíme za nespotřebované prošlé léky, jsou v řádu tisíců.

Konkrétně ve spalovnách loni skončilo 550 tun léků, které jsme nespotřebovali a vrátili do lékárny. To je pro představu takové množství pilulek, že by zaplnilo dvě patra velkého parkoviště pod nákupním centrem a odvážet by ho muselo přes padesát nákladních aut.

Jen Pražané odevzdali každý 28 platíček s nespotřebovanými léky. Během pouhých pěti let se objem léků, které lidé v Praze nespolykali, ale vrátili do lékárny, zdvojnásobil – z 36 na 68 tun. V každé lékárně tak stojí vzadu ve skladu velký pytel na vrácené léky, který se během měsíce naplní.

„A to jsou jen léky, které poctivci odevzdají zpět do lékárny. Nikdo nespočítá, kolik je těch, které lidé vyhodí rovnou, takže skončí v popelnici,“ říká lékárník Jan Pomahač.

Pacienti – sběratelé

„Je neuvěřitelné, kolik toho lidé nasyslí. To mi sem jednou takto přišla paní, jestli může přinést staré léky. Řekl jsem, že samozřejmě, od toho tu jsme a čekal jsem, že se vrátí s igelitkou.

Vrátila se, ale s deseti! Byly tam léky devatenáct i pětadvacet let staré, zřejmě pozůstalost po manželovi. Manžel byl asi sběratel receptů, většina krabiček léků byla totiž neotevřená.

Naštěstí, protože kdyby je měl předepsané jeden člověk a užíval by je zároveň, spolehlivě by ho zabily, jejich účinky byly totiž protichůdné,“ říká lékárník.

A to si podle něj právě málokdo uvědomuje: pokud si ordinujeme léky doma sami, můžeme si zničit zdraví. „Stačí zkombinovat obyčejný třezalkový čaj s antidepresivy; na pohled nevinná kombinace může stát člověka život. Málokdo tuší, že třezalkový čaj by se neměl pít prakticky při žádné léčbě léky,“ varuje lékárník.

Podle Josefa Suchopára z firmy InfoPHARM, která se léky zabývá, je maximem brát čtyři pilulky denně. Každá další navíc už znamená vysoké riziko, že účinky léků půjdou proti sobě a člověk si místo léčby zdraví spíš zničí. Konkrétně játra nebo si poškodí srdce.

Jenže český národ je podle statistik sběratelem pilulek. Jak ukázal výzkum dat ze zdravotní Zaměstnanecké pojišťovny Škoda, jedna pacientka měla v jednu chvíli předepsaných 36 tabletek od různých lékařů a byly mezi nimi i léky na srdce, jejichž účinky se násobily. Vzhledem k tomu, že pacientka přežila, zřejmě předepsané léky vůbec nebrala.

A lékárník Jan Pomahač přidává ještě jednu statistiku: „Češi jsou na třetí příčce v Evropě co do spotřeby léků, dlouhodobě nás převyšují jen Francouzi. Když si vezmete, že Čech jde v průměru čtrnáctkrát ročně k lékaři – evropský průměr je přitom osm návštěv – a v 98 procentech případů odchází od lékaře s receptem, tak se není co divit, že jsme v čele žebříčku.“

Za léky přitom ročně sami zaplatíme dvanáct miliard korun, z toho polovina jsou doplatky na léky na recept. Často jde o vyhozené peníze. Jedna z černých děr, kudy z domácích rozpočtů zbytečně utíkají peníze.

Co si schovat?

Zkuste si proto taky doma udělat inventuru v lékárničce. A spočítejte si, kolik peněz stály prošlé léky, které se vám tam povalují. Možná budete překvapeni.

Pozor: ze zákona prošlé léky nepatří do popelnice, ale do lékárny, odkud musí do spalovny.

Toto opatření je jednak na ochranu zvířat, aby se neotrávila starými léky, a také obrana proti prosakování starých, vyhozených léčiv do spodních vod a následné otravě vody.

Ne všechno však musíte hned vyhodit. „Třeba obvazy sice mají taky nějakou lhůtu spotřeby, ale dají se bez potíží používat i po letech, jen musíte pamatovat na to, že pak už není zaručena jejich sterilita, takže je dobré je nepoužívat na otevřené rány nebo je před použitím přežehlit a tím sterilizovat,“ radí lékárník.

Vyhazovat není nutné ani náplasti, taky se dají použít ještě nějakou dobu po lhůtě. Dlouho vydrží i homeopatika, protože jejich hlavní složkou je cukr. Ta mají ale jinou specifickou vlastnost: nesmí se skladovat poblíž mikrovlnné trouby, mobilních telefonů či televizorů. Záření z přístrojů totiž ruší jejich účinek.

A když si vezmete tabletku léku proti bolesti, jemuž před měsícem či dvěma prošla lhůta spotřeby, taky se vám nic nestane. Lhůta spotřeby je totiž z výroby většinou nastavená tak, že je možné léky bez obav užít ještě rok až dva po jejím uplynutí.

Ovšem pozor: při správném skladování. A to je obvykle v rozmezí od deseti do čtyřiadvaceti stupňů Celsia. Což jsou podmínky, jaké může splnit málokdo v běžné domácnosti, kde v létě teploty šplhají i přes třicítku.

„Co je třeba vyhodit okamžitě, jsou různé masti nebo vodičky, které vám míchal na míru sám lékárník.

Ty mají jen velmi krátkou dobu spotřeby, třeba jen dva týdny, protože většinou neobsahují žádné konzervační látky,“ upozorňuje Jan Pomahač. „A taky si nikdy sami neordinujte zbylá antibiotika.

Jinak riskujete, že si na ně vypěstujete imunitu a že vám nezaberou, až je příště budete skutečně potřebovat,“ doplňuje lékárník.

V odpadu končí každoročně léčivé přípravky za miliardy. Ne vždy jde o léky prošlé

Nebezpečný odpad

„Jde o poměrně stabilní množství, v řádu desítek tun ročně.  V roce 2016 to byly 103 tuny, letos k poslednímu září 70 tun,“ odpovídá na dotaz, zda množství odevzdaných léčiv stoupá, Michal Petrov, tiskový mluvčí společnosti Česká lékárna holding. Ta v Česku provozuje na 420 lékáren Dr.Max. V každé z nich mohou lidé nespotřebované nebo prošlé léky odevzdat.

„Nikam jinam by takové léky ani jít neměly. Jako sběrné místo slouží všechny lékárny. Zákon léky definuje jako nebezpečný odpad, končí ve spalovnách. Lékárna nesmí vracené léky odmítnout převzít, předpisuje to zákon 378/2007 Sb o léčivech,“ doplňuje na vysvětlenou s tím, že náklady na likvidaci teoreticky platí stát zastoupený kraji.

„V minulých letech jsme řešili i situace, kdy nám některý kraj odmítal likvidaci proplatit, či měl speciální požadavky, aby vůbec proplatil, ale pokud je mi známo, tyto problémy se vždy podařilo vyřešit.

Samozřejmě máme s tím administrativní náklady, ale ty lze vyčíslit obtížně. Jinak jde o miliony korun ročně takto proplacené naší síti.

Nám ve většině případů sváží nebezpečný odpad firma AVE, v menšině případů má sám kraj nasmlouvanou firmu na svoz,“ dodává Petrov.

Dvě miliardy v „koši“

Podle výzkumu Státního ústavu pro kontrolu léčiv se u nás každý rok vyhodí léky za více než dvě miliardy korun, přitom jde o částku bez DPH a obchodní přirážky.

Z toho léky za zhruba miliardu korun vrátí lidé do lékáren, léky za asi 360 milionů korun pak vyhodí do běžného komunálního odpadu či spláchnou do záchodu.

V ordinacích lékařů odevzdají léky za 170 milionů a doma jich mají za více než 350 milionů.

Jen v Moravskoslezském kraji vzrostlo množství odevzdaných a likvidovaných léků od roku 2013 do loňského na dvojnásobek. I letos už se toto množství blíží ku 30 tunám. ­ „Náklady na likvidaci prošlých léčiv nehradí kraj ze svého rozpočtu.

Náklady vzniklé lékárně s odevzdáním nepoužitelných léčiv a jejich odstraněním hradí Ministerstvo financí formou státní dotace.

V letošním roce se předpokládá, že tyto náklady hrazené ze státní dotace, přesáhnou jeden milion korun,“ říká Pavel Rydrych, vedoucí odboru zdravotnictví Krajského úřadu Moravskoslezského kraje.

Jak doplnil, lidé v kraji mohou odevzdávat prošlé léky nejen v lékárnách. „V některých obcích a městech mohou občané rovněž využít k odevzdání sběrný dvůr, pokud má léčiva uvedená v seznamu sbíraných odpadů. V takovém případě již ovšem stát náklady na likvidaci léčiv nehradí.“

Likvidace odevzdaných léků v Moravskoslezském kraji

Kolik léků vyhodíme? Tuny!Zdroj: MSL kraj

Kde se likvidují

Seznam zařízení, oprávněných k likvidaci léčiv, zveřejňuje Ministerstvo zdravotnictví ve svém věstníku. Jedná o spalovny průmyslových a nebezpečných odpadů, provozované na území ČR. Lékárny v Moravskoslezském kraji, uplatňující náhrady vzniklé s odstraněním léčiv, využívají tyto spalovny:

  • Spalovna průmyslových odpadů – Ostrava, provozována společností:
  • SUEZ Využití zdrojů a.s. (Moravskoslezský kraj)
  • Spalovna nebezpečných odpadů, provozována společností: MEGAWASTE-EKOTERM s.r.o. (Olomoucký kraj)
  • Spalovna průmyslových odpadů, provozována společností: AVE Kralupy s.r.o. (Středočeský kraj)

Jeden příklad z praxe

Ve spalovně ale nekončí jen prošlé léky, jak dokládá konkrétní příklad z praxe. „Lékařka mi změnila medikaci a mi tak doma zbyly dvě nenačaté tuby s mastí, za které jsem v lékárně doplácela okolo 150 korun za jednu.

Zanesla jsem je proto do lékárny, zda mi je mohou vyměnit za jiné léky, které nejsou na předpis. Lékárník to ale odmítl s tím, že i tyto léky se likvidují, přestože ještě prošlé nejsou.

To se mi zdá jako zbytečné plýtvání,“ svěřila se svým nedávným zážitkem paní Lenka Holubová z Ostravy.

Michal Petrov ale potvrzuje, že lékárník jednal správně, když léky, byť jsou v originálním obalu, s platnou exspirací a neotevřené, odmítl vyměnit za jiné.

„Zákon i takové léky považuje za nebezpečný odpad a jako takové se musí likvidovat. Samozřejmě je to nemilé, pokud například v důsledku změny medikace pacient léky ani nenačal a přitom do nich už investoval.

Bohužel ale zákon lékárně neumožňuje takové léky vzít zpět a znovu prodat či vyměnit. Pouze převzít k bezplatné likvidaci.

I takové přípravky končí ve spalovnách,“ vysvětlil s tím, že podobné situace zřejmě vedou k tomu, že se pak léčiva objevují v nabídkových inzerátech. „Ale potom jde o ilegální činnost,“ podotkl Petrov.

Kde je zakopaný pes?

Češi jsou rekordmani ve vyhazování léků, v odpadu jich končí tisíce tun za miliardy

Lidé každý rok odnesou do lékáren tisíce tun nespotřebovaných léků za zhruba dvě miliardy korun. Objem vyhozených léčiv přitom každoročně narůstá. Redakce Aktuálně.cz se vydala prohledat odpadkové koše lékáren a zjistit, které léky lidé nespotřebují a odevzdají nejčastěji.

Praha – Červená padesátilitrová popelnice v lékárně na pražském Střížkově je naplněná až po okraj krabičkami léků, mastmi a spreji. Odpad přetéká tak, že lékárnice musí dodat dva další velké pytle, do kterých přisypávají další odpad. „Svozová firma tu byla zhruba před týdnem,“ říká magistra Ivana Havlíčková. 

Otvíráme víko od popelnice a opatrně se probíráme vyhozenými léčivy. Čtyři krabičky volně prodejného léku na bolest, jedno balení za zhruba 130 korun. Datum spotřeby – rok 2019. Saháme do hlubin popelnic a lovíme na povrch další léky – antibiotika, léky na osteoporózu, na překyselení žaludku, několik krabiček inzulinu. 

Právě inzuliny přitom patří k docela drahým lékům, pojišťovny za některé z nich platí kolem tisíce korun na balení. Podle zkušeností lékárníků vyhazují lidé léky více než dřív. Často proto, že od dvou různých lékařů dostanou napsaný stejný lék.

„Zrovna včera tu byla paní s receptem na roztok, který se podává před kolonoskopií. Pacientka ale přinesla dva recepty od různých lékařů a nebýt naší rady, klidně by si koupila oba,“ říká magistra. 

Lékárna Střelničná. Stejná padesátilitrová popelnice, také naplněná až po okraj. „Velmi často přicházejí léky vracet příbuzní lidí, kteří zemřou. Z množství léků je vidět, že si tito pacienti nechávají předepisovat ohromné množství léčiv do zásoby,“ upozorňuje lékárník Jiří Lacina.

„Vyhozených, nespotřebovaných léků rozhodně přibývá. Tahle velká popelnice se naplní za necelý týden,“ dodává lékárník.

Budete mít zájem:  Piknik v Praze: Koukejte, kam si sedáte

Není to jen problém Prahy

Podobně napěchované popelnice s léky pro diabetiky, inzuliny či antibiotiky najdeme i v dalších dvou pražských lékárnách. „Nejčastěji lidé nosí zpět také nespotřebované léky na hypertenzi, nespavost, snížení cholesterolu i psychofarmaka,“ potvrzuje mluvčí jedné z řetězcových lékáren Michal Petrov.

Nejedná se zdaleka jen o problém Prahy, podobně se chovají lidé v jiných regionech. Lékárna v severomoravském Bruntálu také naplní padesátilitrovou popelnici za necelý týden.

„Lidé vyhazují čím dál více léčiv, nosí nám často i neotevřená balení před datem spotřeby. Týká se to i léků s docela vysokým doplatkem, konkrétně u diabetiků se doplatky pohybují kolem 130 až 150 korun na balení,“ potvrzuje lékárník Zdeněk Novosád. 

Lidé podle něj plýtvají s léky většinou proto, že si nechávají napsat léky do zásoby. „Dalším důvodem je to, že více lékařů napíše pacientovi stejný lék a pacient neví, kolik léků bere.“

Nárůst čísel

To, že přibývá vyhozených léčiv, ukazují i celková čísla. Firma AVE odvezla loni jen z pražských lékáren 300 tun nepoužitých léčiv. Dva roky předtím to přitom byla jen půlka – celkem 146 tun takového odpadu.

Vzhledem k tomu, že podobných svozových firem existuje v republice několik, Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) odhaduje, že se celkem za rok odveze několik tisíc tun nespotřebovaných léčiv. 

Vyčísleno v penězích – lidé vyhodí každoročně léky za zhruba čtyři miliardy korun. 

Nedávný průzkum SÚKLu přitom ukazuje, že nespotřebované léky odnese do lékárny jen zhruba polovina Čechů. Dalších 24 procent je obvykle vyhazuje do koše a 7 procent je spláchne do záchodu, což jsou pro životní prostředí ty nejhorší varianty. Zbylá procenta lidí vrací léky zpět lékaři.

Když byl doplatek, popelnice byly skoro prázdné

Podle lékařů i lékárníků by problém s plýtváním léky mohl částečně vyřešit chystaný lékový záznam pacienta. Ministerstvo zdravotnictví teď připravuje zákon, který by tuto novinku zavedl – nově by každý lékař na jeden „klik“ ve svém počítači viděl, jaké léky pacient od různých lékařů užívá.

„Předpokládáme, že by se tím odstranily duplicity v užívání léků, lékař by zároveň viděl, jaké léky a kolik balení dostal pacient od jiných lékařů,“ říká prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba.

Svou roli v plýtvání může podle lékárníků hrát také to, že ceny i doplatky na léčiva patří v České republice k nejnižším v Evropě. „Velmi dobře to bylo vidět v době takzvaných regulačních poplatků. Když měl člověk zaplatit za každou položku na receptu třicet korun, měli jsme popelnice skoro prázdné,“ vzpomíná magistra Havlíčková z pražské lékárny.

Češi také patří k rekordmanům v počtu užívaných léků. Ve srovnání s okolními státy spotřebovávají čeští pacienti mnohem více léků.

„Na interních odděleních nemocnic se setkáváme s pacienty, kteří berou 20 až 30 tablet denně,“ upozornil už dříve předseda Purkyňovy lékařské společnosti profesor Štěpán Svačina.  

15:52

Nejrizikovější jsou léky na úzkost, na spaní a na bolest, silná závislost může vzniknout už za dva měsíce, upozorňuje terapeutka Monika Plocová. | Video: Daniela Drtinová

ZDRAVOTNICKÝ ODPAD

Odpady, které vznikají ve zdravotnictví, jsou mnohdy (ale ne vždy) nebezpečné. Z jejich celkového množství je zhruba 10% možno označit za vyloženě nebezpečné i podle zákona.

 Zdravotnická (a podobná) zařízení produkují odpady, které jsou infekční, popř. i toxické nebo radioaktivní. EU pokládá tyto odpady za prioritní. A to z důvodu jejich rozmanitosti a komplikovanému složení.

Z toho logicky vyplývá i potencionální nebezpečí. 

Množství nebezpečných odpadů, které ve zdravotnictví vznikají, má vzestupnou tendenci. V roce 1999 to bylo nějakých 16 000 tun. V roce 2010 už to bylo nějakých 40 000 tun nebezpečných odpadů (CENIA). Nebezpečné odpady tvoří jen část celkového množství odpadů ze zdravotnictví.

Nicméně se mezi odpady nebezpečné dostávají i odpady, které nebezpečné nejsou a tím je zvyšováno jeho množství.

To je zapříčiněno tím, že někteří původci v obavách z kontrolních orgánů, vykazují „pro jistotu“ jako nebezpečné odpady někdy i odpady bez zjevných nebezpečných vlastností.

Kdosi spočítal, že na jedno lůžko každý den připadá (statisticky vzato) 1,8 kg zdravotnických odpadů. Do tohoto odhadu pak není (a nemůže být) zahrnut odpad, který vzniká u pacientů doma, popřípadě v jiných místech jejich léčení.

Množství odpadu ze zdravotnictví má vzestupnou tendenci a část těchto odpadů je vyloženě nebezpečná

Riziková skupina A

  • patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit přenosné onemocnění, proti kterému není obvykle léčba nebo prevence

Riziková skupina B

  • patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit vážná onemocnění, které však není běžně přenosné a proti kterému existuje léčba nebo preventivní opatření

Riziková skupina C

  • mikroorganismy, u kterých lze předpokládat vyvolání onemocnění

Odpad ze zdravotnictví nepochází jen z nemocnic, ale i z ostatních zdravotnických zařízení a veterinárních ordinací. Zahrnuje různé chemické, fyzikální a biologické materiály, které vyžadují zvláštní nakládání a likvidaci. Obsahuje pevný i kapalný odpad, který vzniká při léčebné péči nebo při obdobných činnostech.

Nutno dodat, že většina patří mezi nerizikový zdravotnický odpad, podobný komunálnímu. Vzniká hlavně z administrativních a úklidových činností zdravotnických zařízení a může zahrnovat rovněž odpad produkovaný při údržbě zdravotnických objektů. Potíž je s odpady, které s sebou mohou nést zdravotní rizika: odpad infekční. Ten může být, mimo jiné, i zdrojem tzv.

nozokominálních nákaz v nemocnicích a zdravotnických zařízeních.

Jak se omezují rizika spojená se zdravotnickými odpady

Riziko odpadu ze zdravotnictví se snižuje s přijetím kompletního a bezpečného systému třídění, sběru, transportu, shromažďování a likvidace.

Jednou z hlavních snah při nakládání s těmito odpady je tedy jejich třídění na místě – jinými slovy separovat odpady nebezpečné od odpadů – bezpečných, chcete-li. Oddělený sběr zdravotnických odpadů není jednoduchá záležitost.

A měl by probíhat denně (samozřejmě v závislosti na velikosti zařízení). V non-stop provozech alespoň 1x za 24 hodin, a to za dodržení všech bezpečnostních předpisů, vyhlášek i zákonů. Proto musí mít každé zdravotnické zařízení provozní řád.

A v ideálním případě ho i dodržovat. Ano, i v oblasti zdravotnických odpadů jde v první řadě o osobní zodpovědnost. Pravidelný by měl být i svoz těchto odpadů certifikovanými firmami.

Samostatnou kategorii tvoří tzv. vysoce infekční odpady. Ten musí být okamžitě a na místě podroben dekontaminaci prostřednictvím certifikovaných zařízení.

 

Zdravotnictví je z globálního pohledu jedním z hlavních zdrojů dioxinů a rtuti v životním prostředí

Jak se třídí zdravotnické odpady

S tříděním (nebezpečného) zdravotnického odpadu se v ČR započalo někdy kolem roku 2004. V roce 2008 pak byly zavedeny přesné metodické pokyny pro jejich třídění. Nicméně ne všude jsou tyto pokyny plně dodržovány a stává se, že zdravotnický odpad končí ve veřejných kontejnerech na směsný odpad (ať už z důvodu finanční úspory nebo liknavosti).

Takto odhozený odpad je velmi nebezpečný zejména pro bezdomovce, kteří se v popelnicích hrabou. Popřípadě pro děti. Jelikož tyto odpady mohou být infekční, není jistě třeba dále rozvíjet, k čemu může dojít. Nicméně takovéto zacházení se zdravotnickými odpady je ojedinělé, ale dochází k němu.

  Jednoduše i proto, že správné nakládání s tímto druhem odpadu stojí peníze.

Skládkování infekčního odpadu v ČR nepřipadá v úvahu

  • žluté nádoby – ostré předměty
  • bílé nádoby – vakcíny
  • modré se žlutým víkem – infekční biologické materiály
  • modré nádoby – ostatní zdravotnické materiály
  • černé nádoby – anatomické odpady
  • zelená | modrá – prošlá léčiva, nepoužitelná cytostatika
  • hnědá | červená – ostatní odpady
  • červené pytle – odpady z chirurgie
  • modré pytle – ostatní odpady, zubní, pediatrie apod
  • zelené pytle – odpady z gynekologie
  • černé pytle – patologicko-anatomické odpady
  • průhledné pytle – kelímky ze stomatologie, roušky apod.
  • ZDROJ: odpady

Množství zdravotnického odpadu zvyšuje ta skutečnost, že je nutno používat pomůcky a nástroje na jedno použití.

Ze zdravotnických zařízení jsou odpady sváženy speciálními firmami a předávány k další likvidaci. Část odpadů ze zdravotnictví je určena k dekontaminaci. Po dekontaminaci jsou pak tyto odpady považovány za již ne-nebezpečné. U nás se k dekontaminaci prý nejčastěji využívá mikrovlnné dekontaminace a autoklávování.

Možností dekontaminace je samozřejmě více. Za finální likvidaci těchto odpadů je považováno jejich spálení (při teplotách vyšších než 1000° C). Dekontaminovaný odpad lze spálit ve spalovně komunálního odpadu. Skládkování většiny odpadů ze zdravotnictví je v ČR zakázáno.

Znovuvyužití dekontaminovaných materiálů se zatím vždy ukázalo jako nemožné z hlediska bezpečnosti a hygieny.

Další část odpadů ze zdravotnictví putuje přímo do (krajským úřadem schválené) spalovny. Přímo do výhně tedy putují odpady infekční, patologicko-anatomické odpady, krevní vzorky, nepoužitelná léčiva, chemické odpady, cytostatika nebo odpady z dialyzačních oddělení. Obvazy, zbytky sáder či jednorázové oděvy..

Samostatnou otázkou, která vás již také bezpochyby napadla je, jak se  takové odpady ze zdravotnických zařízení přepravují? Předně je třeba je na místě vzniku separovat do k tomu určených nádob. Svoz může zajišťovat jen firma splňující přísné požadavky. Přeprava probíhá ve speciálních nádobách.

Každý odpad má svou určenou nádobu podle své rizikovosti (rizikovostí se myslí jak rizikovost pro jedince, tak i pro společnost). Jedná se o běžné pytle, popřípadě o pytle uložené v jedno a vícevrstvových pevných nádobách. Podstatná je zde neprostupnost přepravních materiálů.

Někdy se k odpadům přidává i dezinfekční materiál jako chloramin, chlorové vápno nebo paralformaldehyt. Popřípadě materiál absorpční, jako aktivní uhlí, bavlněná vata, silikagel aj.

Pro přepravu materiálů spadajících do rizikové skupiny A a B (viz červený box vpravo nahoře) musejí být přepravní obaly odolat vnitřnímu tlaku až 93 kPa a teplotám v rozsahu od -40°C do +55°C.

Tento druh odpadu existuje v jakési šedé zóně. V katalogu odpadů existuje pod číslem 18 01 01 – Ostré předměty. A zákon vám o nich říká toto: musí být shromažďovány odděleně od jiných odpadů. Shromažďovací prostředky a nádoby musí být nepropustné a bez možnosti propíchnutí a zároveň musí být uzavíratelné. Jedná se primárně o ostré předměty (tetovací jehly) a dále různé tampony.

Pokud provozujete tetovací studio pamatujte, že tyto odpady je třeba bezpečně skladovat. K tomu můžete využít bezpečné nádoby na kontaminovaný odpad. Koupit je můžete jednoduše na internetu. A dále se alespoň zběžně seznamte s povinnostmi, které jsou s produkcí tohoto druhu odpadu spojené. Pokud hledáte firmu, která se likvidací odpadů z tetovacích slonů zabývá, klikněte SEM.

Předpokládáme, že plastové obaly od léčiv či vitamínů putují do žlutého kontejneru. Nesrozumitelné příbalové letáčky a papírové krabičky do modrého kontejneru. Skleněné lahvičky a ampulky do zeleného kontejneru. A kam putují nespotřebované léky? Vitamíny, antibiotika, sedativa, sirupy, mastičky, vodičky, tabletky? Pokud náhodou nevíte, tak ty by se měly vrátit zpět do lékáren.

Za odevzdání nic neplatíte. Lékárny totiž mají povinnost zbytky farmak od vás odebrat. Následně je pak předávají oprávněné firmě, která se postará o jejich likvidaci v souladu se zákonem. Tedy o jejich bezpečné spálení. Pozor: do lékáren nenoste injekční jehly. Ty bezpečně zabalte a vhoďte do směsného odpadu.

Pokud jde o rtuťové teploměry, je třeba se vždy v lékárně předem informovat.

Samostatnou kapitolou tohoto druhu odpadu jsou jednorázové pleny. 

 

Lékárny mají povinnost od vás nespotřebované léky bezplatně odebrat

Na první pohled se může zdát, že vyhodit zbytky nedobraných antibiotik do odpadkového koše ničemu neuškodí. Že ta trocha hormonální antikoncepce v záchodové míse se rozpustí. Ze subjektivního pohledu jednoho člověka to může být uvěřitelná pravda.

Nicméně je třeba si uvědomit, kolik takových jednotlivců takto přemýšlí a koná (tušíme, že asi 18% dospělé populace). Lékaři denně předepíší tisíce léčiv a tisíce léčiv si kupujeme sami bez předpisu. Výsledek? Tuny prodaných medikamentů.

Budete mít zájem:  Med podraží, včely jsou zdecimované

Podle údajů České lékařské komory se do lékáren ročně odevzdává v průměru kolem 500 tun nepoužitých léčiv v odhadované hodnotě zhruba 2 miliard korun. Z celkového množství léčiv prodaných na našem trhu je to však jen pouhý zlomek! A nehovoříme jen o lécích, ale i o tzv. preventivních přípravcích.

Odpověď na otázku, kolik léků se skutečně využije a kolik jich skončí ve směsném odpadu nebo výlevkách, nikdo nezná.

Hospodaření s léčivy má svá úskalí. V zájmu farmaceutických koncernů je jednoznačně prodat co nejvíce léčiv. Ať už jako OTC (Over The Counter, tedy bez předpisu), nebo na předpis.

Ti mohou vyvíjet nepřímo tlak na lékaře a lékaři pak (někdy) na pacienty.

Pacient sice nedokáže posoudit, zda předepsané nebo doporučené léky skutečně potřebuje, ale dokáže již posoudit, zda zbytky vyhodit do odpadkového koše nebo odevzdat v lékárně. Za vším tedy stojí odpovědnost. 

Nespotřebovaná, prošlá léčiva/medikamenty, které již nepotřebujete, schraňujte v krabici někde z dosahu dětí a jednou za čas je odneste do lékárny

Odevzdáním léčiv zpět do lékáren by měla být samozřejmost. Lékárny by měly být vybaveny sběrnými nádobami a měly by mít smlouvu s odbornými firmami, které provádějí svoz. Pokud jde o rtuťové teploměry, popřípadě další nástroje, nejprve se v lékárně zeptejte.

Zdroje:

Český zdravotní ústav, tretiruka.cz, vasevec.cz, J. Kyzlink: Odpady, Odpadové fórum, CENIA, Průmyslová ekologie

Je dobré vědět, že lékárny nepřijímají tzv. odpadní léčiva od nás občanů na základě  zákona o odpadech – a proto lékárny nemusejí mít souhlas k provozování zařízení pro sběr odpadů.

Ale i tak musejí vést evidenci a ohlašovat sebrané léky jako odpad – zákon  léčivech je zde odkazuje na zákon o odpadech.

Mimo to lékárny produkují zbytková léčiva pocházející z jejich vlastního provozu (výroby léčiv) a zde se naopak o odpad jedná – lékárna je tedy sama původcem zdravotnického odpadu.

  • Kolik léků se vyhodí – studie Státního úřadu pro kontrolu léčiv je ZDE.
  • Článek zabývající se problematikou odpadů ze zdravotnictví na portálu Třetí ruka ZDE.
  • O problematice odpadů ze zdravotnictví na stránkách Státního zdravotního ústavu je ZDE.

První výsledky plýtvání ve fastfoodech: každý vyhodí až 25 kilo jídla denně

Až 27 tisíc tun odpadu z potravin a hotových pokrmů vyhodí ročně české jídelny a provozovny rychlého občerstvení. K číslu dospěl vůbec první výzkum o plýtvání potravinami v tomto segmentu. Zapojilo se do něj 12 zařízení, které během dvou měsíců vyprodukovala téměř tři tuny potravinových ztrát a odpadu.

Z výzkumu vyplývá, že z každého kilogramu se 111 gramů, tedy 11 procent vyhodí, ať už v podobě hotových jídel, nepoužitých potravin z kuchyně nebo odpad, který vzniká při jejich zpracování, jako jsou slupky. 

Do projektu se zapojila zařízení Bageterie Boulevard, Compass Group (dříve Eurest) a jeden fastfood. Denně tato zařízení vyřadila 1,8 až 24,9 kilogramů potravin, které by se ještě daly sníst.

Největší ztráty (na rozdíl od odpadu se dají zkonzumovat člověkem) a odpad vznikají v kuchyni. Takto přijde nazmar 56 procent z vyhozeného jídla, zbytků či surovin. Dalších třicet procent zůstane na talíři návštěvníkům. Zbylých 14 procent je ve formě nespotřebovaných hotových jídel.

Právě poslední část, tedy hotové nezkonzumované jídlo, je podle iniciativy Zachraň jídlo nejhodnotnější, pokud jde o možnou spotřebu člověkem. „Hotovky“ jsou pro potřebné lidi podle mluvčí Anny Strejcové často prospěšnější než suroviny, které už od loňského ledna darují povinně potravinovým bankám obchodní řetězce.

Nicméně jejich další využití má legislativní háček. „Darovat hotové jídlo je možné, ale zároveň náročné. Musíte ho převážet při teplotě nad 60 stupňů Celsia, aby jídlo bylo bezpečné, a to je těžko realizovatelné,“ říká Strejcová.

Podle ní se třeba v Maďarsku mohou darovat hotová jídla, která se šokově zmrazí a následně si je převezme potravinová banka. „V Česku není takový postup možný. Jídlo by se muselo zmrazit ihned po uvaření, jenomže v tu chvíli provozovatel neví, že jídlo nevydá, a nemá proto důvod ho zmrazit,“ dodala. 

Proto velmi málo jídelen a fastfoodů spolupracuje s potravinovými bankami. „Příprava hotových jídel pro transport a distribuci je natolik nákladná, že jen málo provozů na tuto variantu přistoupí.

Navíc je také standardem ČR prodávat jídlo a potraviny až do poslední chvíle, tudíž už pak ‚nezbývá‘ čas na jejich bezpečnou distribuci,“ uvedla ředitelka České federace potravinových bank (ČFPB) Veronika Láchová.

Dál by se daly využít i slupky a jiné zbytky, například k výkrmu hospodářských zvířat.

O těchto možnostech autoři projektu budou diskutovat u kulatých stolů s přizvanými zástupci ministerstva zemědělství, ministerstva životní prostředí a také ministerstva zdravotnictví. Poslední zmíněný resort, který má pod sebou hygienické stanice, má rozhodující vliv na to, jakým způsobem se nakládá s hotovými pokrmy.

Ministerstvo zemědělství současnou legislativu považuje za dostatečnou. „Nejvíce potravin, až 65 procent vyhozeného objemu, vyplýtvají koneční spotřebitelé. Právě na ně by se proto měla do budoucna zaměřit pozornost. K zásadnímu snížení může přispět každý tím, že bude nakupovat pouze takové množství potravin, které je schopen zkonzumovat,“ reagoval mluvčí Vojtěch Bílý.  

Podle ředitelky ČFPB namísto změny legislativy má smysl spíše testovat řešení, která by umožňovala bezpečnou distribuci a transport hotových jídel. V zahraničí je to podle ní běžné.

Nazmar přijde až třetina jídla

Povinnost bezplatně darovat neprodejné, avšak bezpečné jídlo, které by jinak skončilo v odpadu, už platí od roku 2018 pro všechny obchodní řetězce s plochou nad 400 metrů čtverečních. 

Zákon přesně určuje, kterým neziskovým organizacím potraviny mohou darovat. Potřebným je ve finále rozdělují charity. Často jde o neprodané pečivo, nápoje, sladkosti, zeleninu a ovoce, ale i další potraviny, které jsou například špatně nebo klamavě označené, mají porušený obal, popř. jsou neznámého původu.

Za neplnění povinností hrozí řetězcům pokuta až 10 milionů korun. U Ústavního soudu opatření napadla skupina senátorů, ten však zákon podržel.

Tržní cena potravin, které se ročně vyhodí, odpovídá podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) při OSN velikosti hrubého domácího produktu Švýcarska.

Tvrdí, že až třetina veškerého jídla se vyhodí nebo znehodnotí. Toto množství by sloužilo k nasycení odhadem tří miliard lidí. V Evropě vyhodí v průměru každý okolo sto kilogramů potravin ročně.

Až o polovinu více jídla vyhazují takzvaní „singles“, neboli ti, kdo žijí sami.

Na projektu spolupracovalo Technologické centrum Akademie věd, společnost Median, iniciative Zachraň jídlo a Ústav zemědělské ekonomiky a informací.

Žluté kontejnery

Co do nich patří?

  • plastové obaly všeho druhu (PET láhve, kelímky, krabičky od pokrmů, plastové nádoby od kosmetiky či pracích prostředků, sáčky, tašky, fólie, výrobky z plastů). Polystyren – menší kousky
  • nápojové kartony od mléka a džusů
  • hliníkové plechovky od nápojů

Co do nich nepatří?

  • obaly se zbytky potravin
  • špinavé polystyrenové misky na přenos jídla
  • obaly od chemikálií a nebezpečných látek
  • novodurové trubky
  • podlahové krytiny
  • velké kusy polystyrenu (patří na sběrná střediska odpadu)

Budete se divit, v čem všem je využit recyklovaný plast.

Věděli jste, že z vytříděných a zpracovaných obalů TETRAPAK si můžete postavit dům?

  • 7 z 10 PET lahví se recykluje.
  • 140 648 tun plastů bylo v minulém roce využito a recyklováno, což je 69 % plastových obalů.
  • 3 951 tun nápojových kartonů bylo v minulém roce využito a recyklováno, což je 22 % nápojových kartonů.
  • Recyklací jediné plastové láhve se může ušetřit tolik energie, kolik stačí 60W žárovce až na 6 hodin.
  • Tisíce mořských tvorů umírají, protože omylem spolkli igelitovou tašku, kterou si spletli s medúzou.
  • Průměrná vzdálenost k nejbližším kontejnerům na tříděný odpad je 97 metrů.
  • Recyklací jedné tuny umělé hmoty lze ušetřit až 2 000 litrů benzínu.

Zdroj: www.odpadypk.cz, www.jaktridit.cz, ifenomen.cz

Nemusíte je vymývat saponátem, stačí je jen vytřít či vyškrábat a odložit do kontejneru.

Většinou jsou tam zbytky oleje, které komplikují následné zpracování. Tento znečištěný obal, i když se jedná o plast, odložte do směsného odpadu.

Pokud jsou hliníkové, tak je v Brně můžete odkládat do žlutých kontejnerů.

Tento obal odložte do směsného odpadu, protože se jedná o kombinovaný obal z plastu a hliníkové fólie, který je nevhodný k recyklaci.

Pokud se jedná o prázdné plastové obaly, odložte je do plastu. Větší množství odložte na sběrné středisko odpadu.

Nepatří do plastu. V malém množství ji můžete odložit do směsného odpadu, v případě většího množství na sběrné středisko odpadu.

Nepatří do plastu. V malém množství je můžete odložit do směsného odpadu, v případě většího množství na sběrné středisko odpadu. Papírový přebal LP desek patří do papíru.

Plastový přebal – krabička – patří do plastu, zbytek (samotné CD, DVD, BLU-RAY) můžete v malém množství odložit do směsného odpadu, v případě většího množství na sběrné středisko odpadu.

Plastový přebal – krabička – patří do plastu, pokud je papírová, tak do papíru. Zbytek (samotné médium) můžete v malém množství odložit do směsného odpadu, v případě většího množství na sběrné středisko odpadu.

Chcete se podívat na zpracování plastu v SAKU?

Co dělat, aby léky nekončily v odpadu? – Měšec.cz

Jak vyplývá z údajů Českého statistického úřadu, v roce 2017 utratili Češi za léky téměř 26 miliard korun. Volně prodejné léky z toho tvořily 14,5 miliard, léky za předpis 11 miliard. V březnovém rozhovoru pro MF DNES si ředitelka SÚKL Irena Storová stěžuje, jak domácnosti plýtvají léky.

O jak velké plýtvání jde? Irena Storová říká, že: Ročně lidé odnesou do lékáren léky za více než jednu miliardu korun. Což zcela jistě není celková částka. Hodnota plýtvaných léků bude výrazně vyšší, protože bohužel ne všichni nevyužité léky odnesou do lékárny, zvláště ty, které považují za běžné a mylně i za neškodné, často vyhodí do směsného odpadu.

Nejde jen o to, že pacienti víc zaplatí za léky za tržní cenu nebo že daňoví poplatníci odvedou víc peněz na zdravotní dani, eufemisticky nazývané zdravotním pojištěním.

Jde také o to, že všichni platíme likvidaci nespotřebovaných balení, což je drahá likvidace velmi nebezpečných látek.

Nemluvě o zatěžování životního prostředí výrobou léků, které se vyrobily jen proto, aby se pak zlikvidovaly.

Proč plýtváme léky?

Jak dále říká Irena Storová ve výše zmiňovaném rozhovoru: Stává se také, že předepsaný lék vyvolá u pacienta nežádoucí účinky, lékař mu předepíše něco jiného, nicméně pacientovi doma zůstanou ta balení, která už se nedají jinak použít. I proto je dobré zahajovat léčbu menšími baleními léků. Naštěstí je tento postup, kdy lidé dostanou na začátek léčby menší balení léčiv, poměrně běžnou praxí.

Problém plýtvání léčivy vidíme spíše v nakupování léčiv do zásoby, v paralelní preskripci (kdy pacient navštíví více lékařů, kteří předepíšou stejná nebo podobná léčiva, toto by měl do budoucna řešit lékový záznam pacienta) a v preskripci nevhodných velikostí balení lékařem. Ve většině případů je na trhu alternativa v podobě menšího balení. Například v Estonsku, kde je tato praxe povolena, je dělení balení léčiv dovoleno pouze v případě, kdy není dostupné menší balení, uvedla na můj emailový dotaz Jana Jirková z tiskového oddělení SÚKLu.

Po lékovém záznamu volají i lékárníci. Podle nich se paralelní preskripce týká většinou anxiolytik a hypnotik, léky na chronická onemocnění prý nejsou takový problém. Většinou jim prý pacienti i sami řeknou, že něco nechtějí, protože se jim doma některé léky hromadí, užívají půlku tablety, balení po 28 vs. 30 tabletách. 

Mohu osobně potvrdit všechny zmíněné druhy plýtvání. I vyhození zbytku krabičky, když se zjistí, že lék nevyhovuje, a musí se předepsat jiný.

U starších lidí se navíc často setkáme se situací, že mají přílišný respekt k autoritám nebo si jen nechtějí dělat problémy, zvláště když jsou léky zdarma. Některé léky neužívají, jen si je vybírají z lékárny (co kdyby to lékař zjistil, že si je ani nevyzvedli).

Budete mít zájem:  Ořechy a jejich účinky na zdraví – pomohou s obezitou i kvalitou spermií

Někdy ani spoluúčast lidem nezabrání, aby si vyzvedli léky, které pak nebudou vůbec užívat. Navíc nově opravdu neužívání léku lze zjistit z elektronického receptu.

Taky si zapomínáte vzít prášek?

Plýtvání může nastat i z hlediska non-compliance. Tedy že pacient neužívá léky tak, jak má, užije nárazově, vynechá, nebo třeba léky neužívá o víkendu, před a po oslavě, na které pije alkohol. Léky se pak logicky doma hromadí a lidé lékaři nepřiznají, že je neužívají. Což navíc může způsobit chybný závěr lékaře, že lék nezabírá a že je potřeba zvýšit dávkování nebo použít jiný.

Myslím si, že by důvěra mezi lékařem a pacientem měla být taková, aby se pacient uměl přiznat a lékař by mu měl vysvětlit rizika takového přístupu, ale také říct, co pacient v takových případech má dělat, i když postup nedoporučuje.

Pokud se bojíte přiznat lékaři pravdu, můžete se vymluvit na zapomnětlivost. Ptejte se, co máte udělat u daného léku, když si ho zapomenete vzít nebo třeba zaspíte noční podání.

Vzít si ho co nejdříve a posunout, nebo neposunout další dávku? Nebo úplně něco jiného?

Jakákoliv zmínka v novinách, že je nějaký lék špatně dostupný, zvýší tendenci lidí si léky předepsat od lékaře do zásoby.

Dostupnost léku lze zjistit na stránkách SÚKL v databázi léků pod záložkou dostupnosti u konkrétního léku.

Opět tuto tendenci pozoruji spíše u starších lidí, vyškolených dřívějším komunisticko-socialistickým režimem, kdy některé věci nebyly dostupné po dlouhou dobu, včetně toaletního papíru nebo vložek. A samozřejmě jsou tu legitimní důvody dělat si zásoby, když například lidé mají stejné léky po několik let. Špatně se pohybují, nebo dokonce musí někoho požádat, aby jim léky vyzvedl. 

V tom případě si pak raději vyzvednou více balení současně. Pokud se jejich stav zhorší nebo změní, musí se změnit i léky. Když zemřou, vyhodí se i léky, co po nich zůstaly. Obávám se, že z výše uvedených příkladů plyne, že statistika důvodů plýtvání léků by se získávala velice špatně.

Chybí vám jedna pilulka? Dostanete celé balení

V každém případě krom výše uvedených důvodů dochází i k plýtvání vynuceným zákonem. Zákon v ČR totiž neumožňuje vydat necelá balení. Lékař musí předepsat vždy nejbližší větší balení, než je potřeba.

A to i v případě, kdy například ví, že pacient jen tak něco nesnese a je vysoké riziko, že druhý den si k němu přijde pro balení jiných léků. Nebo i v případě, že předepisuje lék na krátkou dobu, například s instrukcí, že pokud nepomůže, má jít pacient na pohotovost, do nemocnice.

A i v případě, že předepíše menší balení, než má lékárna k dispozici, vydá mu lékárna větší balení. Situace se týká i volně prodejných léků.

Chcete jeden ibalgin (například protože ho chcete mít léta jako krabičku poslední záchrany, ale pokud možno to chcete zvládnout bez něj)? Nejmenší balení (Ibalginu 200) obsahuje 12 kusů, ale pokud lékárně řeknete dle instrukcí lékaře, že chcete Ibalgin 400, lékárna vám nabídne nejmenší balení po 24 kusech Ibalginu 400.

Máte doporučeno si koupit nějaký lék a v nabídce mají na výběr z více variant? Ne, nemůžete si koupit od každého jeden dva kusy, vyzkoušet je a pak si dojít pro celé balení.

Podobně nelze koupit například rehydratační roztok s mnoha různými příchutěmi pro dítě.

Jenže není lepší najít příchuť, která je dítěti nejméně protivná, než ho nutit polykat příchuť, kterou jste vzali jako první? Může se stát, že to dítě prostě nepřijme, vyplivuje a v extrémním případě skončí na kapačkách.

K plýtvání přispívá i krátká doba platnosti receptu

V České republice je netriviální systém platnosti receptu, od jednoho dne po 6 měsíců. Implicitní doba platnosti se na recept neuvádí, i když některé programy ho na e-recept uvádí. Lékař může recept explicitně prodloužit až na jeden rok. Výpisem z lékárny se platnost obnovuje (až do toho jednoho roku).

Pokud se někomu někdy stalo, že si recept chtěl vyzvednout po době platnosti a pak to komplikovaně řešil, předpokládám, že reakce bude podobná jako u těch, které znám. Vyzvedávají si léky téměř vždy během následujícího dne, takže si často vyzvednou léky, které nakonec vůbec nepoužijí.

Co jsou to za léky? Lékař jim je předepsal při potížích, například na horečku, na bolest. Týká se to léků na možné náhlé akutní stavy u rizikových pacientů, například zánět středouší u dětí, které jej už měly. Týká se to třeba také antibiotik, které se berou dlouhodobě například na boreliózu.

I když by si pacient nevybral všechna antibiotika naráz, jak je mu napíše obvykle lékař, další dávky antibiotik si napíše na výpis, i ten výpis má platnost dle původního receptu, tedy u ATB jen 5 dní.

Tento systém navíc komplikuje situaci i cizincům, kteří počítají s dobou platnosti dle své země, ale v České republice jim vydají recept dle platnosti v České republice, tj. mnohdy jim je nevydají.

Někdy stačí jen zdravý rozum

Ve všech těchto případech by stačilo mít poučené lékaře, kteří vystaví platnost explicitně delší (chronické pacienty by měl lékař vidět co 3 měsíce), nebo poučených pacientů, kteří si o prodlouženou platnost receptu požádají, či alespoň poučené lékárníky, kteří na možnost nevyzvednout všechny balení naráz pacienta upozorní. Nicméně v praxi se tak neděje. A ani SÚKL ve svém rozhovoru o plýtvání léků nevyužil šanci blíže poradit lidem, kteří si z různých důvodů vyzvedávají léky naráz, co konkrétně mají dělat jinak.

V každém případě to neřeší případ lidí, kteří to mají do lékárny relativně daleko (ať už geograficky, nebo tím, že jsou hůře pohybliví). Je obecně zakázáno posílat léky na předpis poštou.

Bez ohledu na konkrétní podmínky uchování, bez ohledu na zvolený způsob dopravy (i kdyby je rozváželi stejným způsobem, jakým se ty léky do lékárny rozváží).

E-recept to nově zjednodušuje, ale chování poučených pacientů spíše nezmění. Nemluvě o nutnosti obtěžovat lékaře.

Jen pro představu: Velmi hrubě odhaduji, že dlouhodobé léky se spotřebují průměrně z 50 až 90 %.

Přesněji odhadnout si netroufnu, protože hodně léků dopotřebujeme, ale dost léků jsme nuceni si koupit/předepsat celé balení a využijeme jeden nebo dva kusy/dávky. Někdy vůbec nic.

Může jít o důsledek péče o dítě nebo kupování léků před dovolenou, nebo jen před víkendovou dovolenou nebo léky v případě potíží či léky, které nesedly.

Pro a proti vydávání necelých balení

O vydávání neúplných balení se mluví už roky. Například v roce 2009 se pro server iDNES.cz vyjádřili i někteří z tehdejších představitelů zdravotnictví.

 Není to žádný český výmysl, tento systém se velmi dobře ujal například i v sousedním Německu a dalších státech, řekl Marek Šnajdr, tehdejší náměstek ministryně zdravotnictví.

Na rozbalování krabiček by podle Šnajdra vydělali jak pacienti, tak pojišťovny.

Lidé často dostávají velká balení léků, která pak mají zbytečně doma, nebo je rovnou vyhazují. Typickým příkladem jsou teď třeba léky pro těhotné ženy, které se prodávají jen v obrovských baleních 50 tabletek, ale ženy je potřebují jen týden před porodem, doplnil jej Pavel Hroboň, další z ministerských náměstků.

Pro byl i tehdejší ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Takový systém se dá zákonem docela dobře ošetřit. Pacient nemusí mít strach, že nedostane poučení nebo příbalový leták. Léky mu vydávají odborníci, nebude je dostávat někde na tržnici, prohlásil tehdejší ředitel SÚKL Martin Beneš, který byl ve funkci do roku 2012.

Přesto však rozbalování krabiček nebylo umožněno dodnes. Naopak SÚKL otočil svůj názor: „SÚKL praxi dělení balení nepodporuje.

Při rozdělení balení, které má ale pouze jednu příbalovou informaci, může dojít k vyššímu riziku záměny léčiva, nevhodnému skladování (například ochrana před světlem), nevhodnému dávkování, ztrátě údaje o konci doby použitelnosti a horší identifikaci rozdělených balení, například v případě závady v jakosti,“ sdělila mi Jana Jirková z tiskového oddělení SÚKL. Navíc další a další mezitím vzniklá regulace by se musela také přizpůsobit, například tzv. protipadělková směrnice.

Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod

Přitom v Německu, Estonsku, nebo třeba Indonésii tenhle systém funguje, proč tedy u nás ne? Možná, že jiné důvody, výše popsané, způsobují větší plýtvání léky. Na druhou stranu, tohle je povinné plýtvání, které je vzorem pro chování lidí. Proč by se lidé za těchto okolností měli omezovat a snažit se zabránit plýtvání léků?

Například jet pro každou krabičku léků zvlášť do lékárny, když jim stát (de facto SÚKL) dle zákona o léčivech nařizuje, že si musí koupit celou krabičku, i když jsou si jistí, že z něj aktuálně potřebují jen x kusů, a tedy je nutí plýtvat? Nebo jim lékárna vydá větší balení čípků, přestože jim lékař řekl něco ve stylu toto si dejte dnes večer, a když nenastane zlepšení, jeďte na pohotovost? Nebo si musí koupit celou krabičku Ibalginu, i když jsou si téměř jisti, že budou potřebovat jeden dva kusy, například po návštěvě zubaře.

Neznamená to, že tu argumentuji pro to, aby všechny lékárny umožnily povinně všechny zákonem definované léky vydávat po kusech. Bylo by to časově a prostorově náročné a pro některé lékárny likvidační. Ale neexistuje jen zákaz a příkaz, existuje i dání možnosti.

Ať lékárny samy rozhodnou, u jakých léků umožní vydat necelá balení, za jakých podmínek a za jakou cenu. Samozřejmě za přispění tlaku pacientů, lékařů, pojišťoven. Někde neumožní nic, jsou rádi, když prodají jedno balení před expirací. Někde umožní jen celá plata.

Někde umožní část sortimentu i po kusech (třeba se najde způsob, jak se zbytků necelých balení lékáren před expirací v nejhorším zbavit v nemocnicích, například za cenu naposledy vysoutěženou).

Nežádoucí účinky léků

Možností je hodně, jakmile by se zrušily striktní zákazy dělení balení léků. Myslíte si, že je to jen otázka peněz? Nemyslím si. I u těch léků funguje to, že když už jsem si koupil a byl nucen zaplatit, tak si je spíš dám, než když si pro ně musím do lékárny, nebo si je jít předepsat lékařem.

A prakticky každý lék má nežádoucí účinky. Občas čtu, jak si lidé stěžují na nadužívání léků, například na nadužívání Ibalginu, jak uvedl server iROZHLAS.cz.

Ale nepřispívá k tomu i to, že si musí koupit jen balení po 24 kusech? Možná vám Ibalgin nepřipadá jako závažný problém, může však způsobovat neplodnost u mužů, jak uvedla například Česká televize.

Nicméně podobná situace je i s jinými léky. Včetně nedoužívaných antibiotik, které pak využijí příbuzní a známí a ušetří si cestu k lékaři a následně do lékárny. Nic na tom nezmění to, že v příbalovém letáku najdete informaci, že v žádném případě nemáte dávat léky někomu jinému, ani když má stejné příznaky. 

K plýtvání léků dochází z různých důvodů, následkem jsou zbytné výdaje při výrobě léků i jejich likvidaci. Osobně si myslím, že to vede i k nadužívání léků, které má negativní zdravotní důsledky včetně závislosti.

Plýtvání léky přináší finanční ztráty minimálně v částkách převyšujících miliardu korun, jde o náklady na likvidaci těchto léků v tom lepším případě, v tom horším případě nevyčíslitelné externality, když ty léky skončí na skládce, či dokonce v přírodě.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector