Zdroj: Martin Pinkas
Dvoumiliardový trh s medem se po kauzách s antibiotiky pročistil. K harmonii má však daleko a falšování sladké suroviny je stále rozšířené.
Návštěvník haly blízko návsi malebné obce Čestín na Kutnohorsku by mohl nabýt dojmu, že se ocitl ve skladu pohonných hmot. Od podlahy až ke stropu jsou zde uskladněny stovky kovových barelů nejrůznějších barev.
„Žluté jsou z Chile a Mexika, modrošedé z Uruguaye, hnědé z Argentiny a šedé z Moldávie,“ vysvětluje Milan Špaček, majitel společnosti Medokomerc, kterému závod v Čestíně patří. Název napovídá, že firma nemá s ropným průmyslem nic společného. Barely jsou totiž plné sladkého medu.
Do skladu se vejde až tisíc tun, což odpovídá desetině roční spotřeby Česka.
Nyní je ho však kvůli výpadku dovozů z Ukrajiny o něco méně. Ze skladu putují barely s medem do rozehřívacích komor. Spirálovité trubky s horkou vodou se ponořují do ztuhlé suroviny tak dlouho, až dosáhne požadované tekuté konzistence.
Následně se med míchá, filtrací zbavuje mechanických nečistot, přečerpává do zásobních tanků a stáčí do jednotlivých balení všech možných velikostí, ať už sklenic, malých plastových krabiček pro gastronomii, nebo třeba oblíbených plastových medvídků.
Tři tisíce tun takto zpracují v Čestíně každý rok, zhruba třetina z toho připadá na med český a zbytek na med dovozový.
Dědečkova antibiotika
Medokomerc lze označit za vítěze letitých bojů o medový trh.
Ty vyvrcholily na podzim před třemi lety, když tehdejší ministr zemědělství Marian Jurečka narychlo svolal do „baráku“ ministerstva na pražském Těšnově mimořádnou tiskovou konferenci.
Médiím oznámil, že kontroloři objevili v medu antibiotika, která tam nemají co dělat, a že produkt nazvaný Dědečkův med nejspíš pochází ze zahraničí, ačkoliv se vydává za český.
To by nebylo zas až tak překvapivé. S medem byly problémy dlouhodobě a Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) obvykle informovala o podobných nálezech mnohem méně dramaticky prostřednictvím tiskových zpráv nebo serveru Potravinynapranýři.cz.
Tentokrát však byl rozruch namístě. Falšovaný med totiž pocházel od společnosti Včelpo, tehdy největšího zpracovatele, kterého ovládá Český svaz včelařů (ČSV).
Na stole tak byly důkazy toho, o čem se už nějakou dobu spekulovalo.
Na padělání medu se nepodílejí jen zahraniční dovozci, případně pochybné domácí firmy, ale společnost ovládaná tradiční domácí organizací s desítkami tisíc členů, která navíc pobírá desítky milionů korun na dotacích.
Včelaři našli nového kupce pro Včelpo. Zaplatí 12 milionů
Největší medový skandál v české historii tak vyplul na povrch a veřejnost si uvědomila, že za obrázkem domáckého včelaře pečlivě opečovávajícího své úly se skrývá hodně drsný byznys. Kauza Včelpo byla přitom jen vrcholem. Lidé z branže, se kterými měl týdeník Euro možnost mluvit a kteří nechtějí zveřejnit své jméno, přirovnávají tehdejší poměry k mafii.
Ostré soudní spory s drahými právníky, falšování dokumentace s cílem zakrýt skutečný původ a samozřejmě nepovolené nastavování cukrem a sirupy, které probíhalo v masovém měřítku. Mluví se dokonce i o fyzických útocích. Od kauzy Včelpo prošel medový byznys očistou, k harmonii má však stále daleko.
Kupec pro Včelpo
Z trojice společností, které léta dominovaly trhu s medem, přežil Medokomerc v nezměněné podobě jako jediný. Český svaz včelařů obměnil vedení, stejně jako samotné Včelpo. Vedení svazu, do jehož čela byla po aféře s antibiotiky zvolena nová šéfka Jarmila Machová, pak hledalo pro zadluženou společnost kupce.
Na první pokus to nevyšlo, i když letos na jaře to vypadalo, že se nový majitel našel. Zájem projevil včelař Petr Vydra, který za firmu nabídl deset a půl milionů korun a od ledna 2019 plánoval naplno rozjet výrobu.
Médiím si však stěžoval, že se nemohl dostat ani do sídla Včelpo v Oboře na Blanensku, ani ke klíčovým dokumentům. Nakonec vzal svou nabídku zpět s odůvodněním, že dluh firmy je ve skutečnosti mnohem vyšší než přiznaných 22 milionů korun plus dalších pět v rámci soudních pří.
Podle Machové se však svaz nakonec dohodl s druhým ze zájemců. Tím má být obecně prospěšná společnost Příroda, včely a člověk, která za Včelpo zaplatí 12 milionů korun. „Prodej v listopadu schválil celorepublikový výbor a teď už se bude podepisovat.
Nový nabyvatel chce pokračovat v předmětu činnosti,“ řekla týdeníku Euro Machová.
Milan Špaček, majitel společnosti Medokomerc
Za novým majitelem stojí včelař a člen republikového výboru ČSV Jan Šmíd.
Podle obchodního rejstříku se společnost až do listopadu jmenovala Pražské Jezulátko a předmět její činnosti spočíval hlavně ve starosti o údržbu a propagaci známé památky.
Se změnou názvu se změnilo i zaměření, nově je to péče o krajinu a právě včelařství. „Plán máme jediný. Udržet Včelpo, očistit, splatit dluhy a provozovat nadále jako servisní zázemí našim včelařům“ řekl Šmíd.
Třetím velkým hráčem byla společnost JSG med. Ta od roku 2016 nevyvíjí prakticky žádnou činnost, loni v lednu podali majitelé sami na sebe insolvenční návrh. Firma se z roku na rok propadla do desetimilionové ztráty, soud však insolvenci z formálních důvodů zamítl.
Návrh Českomoravské záruční a rozvojové banky o pár měsíců později už prošel. Do řízení se přihlásilo celkem 26 věřitelů s pohledávkami za téměř 60 milionů korun. Jediný akcionář Jiří Straka sdělil insolvenčnímu správci, že JSG med dostal právě nálezy nepovolených cukrů, které objevili kontroloři v produktech firmy na regálech obchodních řetězců.
„Dlužníkovým odběratelům byly následně z důvodu provedených kontrol a uvedených zjištění uděleny ze strany Státní zemědělské a potravinářské inspekce pokuty, které tito odběratelé dále přefakturovali na dlužníka, popř. tyto hradili a následně se domáhali po dlužníkovi náhrady škody, přičemž dále s dlužníkem ukončili obchodní styky,“ uvádí správce ve zprávě o stavu řízení.
A skutečně lze mezi přihlášenými věřiteli nalézt Kaufland, Lidl a Normu. Společnost se ještě odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle kterého byly některé postupy SZPI, a tedy i udělené pokuty nezákonné. JSG med to však už nezachránilo.
Bez úhony v konečném důsledku neprošel kauzou ani samotný Medokomerc. „Aféra poškodila úplně všechny. Na půl roku jsme zaznamenali propady prodejů. Med dostal nálepku, že může obsahovat antibiotika. Naštěstí se už to srovnalo,“ vzpomíná Špaček a data Českého statistického úřadu (ČSÚ) mu dávají za pravdu. Spotřeba medu se v následujícím roce propadla o desetinu.
Cena pod cenou
Uvolněné místo po velkých hráčích obsadila řada menších zpracovatelů, kteří zdaleka nedosahují velikosti někdejší obrů. Z dat ČSÚ je přitom patrné, že dlouhodobě spotřeba medu roste. Ještě před deseti lety dosahovala pouze 0,4 kilogramu na hlavu.
I v době utlumené poptávky následkem kauzy Včelpo se držela výše než na počátku desetiletí.
Dnes sní každý Čech zhruba jedno kilo medu ročně, což při průměrné ceně za posledních dvanáct měsíců ve výši 205,60 koruny znamená, že se jedná o trh o hodnotě zhruba 2,2 miliardy korun.
Situace však zdaleka není ideální. To má několik příčin, které spolu navzájem souvisejí. Jednou z nich je nepřetrvávající cenový tlak obchodníků. „Stále jsme pod reálnými náklady.
Kilo medu v obchodech by mělo stát 250 korun,“ vyčísluje Pavel Svoreň, jednatel společnosti Apimel, která dováží medy ze Slovenska.
V listopadu přitom ČSÚ zaznamenal průměrnou cenu 202,24 korun za kilo a historicky se k 250 korunám ani zdaleka nepřiblížila.
Další problém souvisí stejně jako většina nesnází tuzemského zemědělství a potravinářství s poněkud monotónním vzhledem českých polí. Pokud se totiž bavíme o českém medu, jedná se z velké části o med řepkový. „České včelařství má jeden velký problém, a to je malá různorodost.
Majoritní část produkce tvoří řepkový med,“ vysvětluje Svoreň a Milan Špaček z Medokomerc to jen potvrzuje. „Nejsme soběstační, co se týká druhového zastoupení medu. Je tady velké množství medu řepkového, který rychle krystalizuje.
Oproti tomu je zde třeba málo medu lesního nebo medů, které vydrží dlouhou dobu tekuté a zákazník je vyžaduje,“ říká.
Zkrystalizovaný med se stává v tržní síti v podstatě neprodejný. Právě proto se do Česka dováží zhruba třetina spotřeby, především z jihovýchodní Evropy a Jižní Ameriky.
Podle Špačka mají jihoamerické medy vyšší poměr fruktózy vůči glukóze, což znamená, že vydrží v tekutém stavu mnohem déle. A třeba akátový med nekrystalizuje vůbec.
Zahraniční medy se pak míchají s domácími, čímž vznikne směs s přijatelnou dobou, po kterou vydrží v tekuté formě, a také akceptovatelnou cenou.
V Čestíně zároveň zkoušejí ještě jiný způsob, jak na problém s krystalizací reagovat.
Součástí 90milionové investice do nových strojů a budov v posledních čtyřech letech bylo i pořízení technologie na výrobu takzvaného pastového medu.
Jde o med, který má sám o sobě tužší konzistenci a poněkud světlejší barvu. Především však nekrystalizuje. „Uvidíme, jaký to bude mít úspěch. Zatím to nedovedu posoudit,“ říká Špaček.
Jako doping
Tlak na cenu a poptávka po domácím medu, kterého se nedostává, jsou pak příčinou, že i po kauze Včelpo je padělaného medu na trhu přespříliš. Kontrolami SZPI loni neprošlo 50,8 procenta kontrolovaných šarží, po cukrovinkách šlo o vůbec nejproblematičtější komoditu.
Předloni to bylo 30,1 procenta a v krizovém roce 2015 celých 45 procent. Neznamená to, že by více než polovina medu prodávaného v Česku měla pochybný původ. Inspektoři nepostupují náhodně a při cílených kontrolách se zaměřují na oblasti, kde očekávají problémy.
Ukazuje to však, že k ideálnímu stavu má medový byznys v Česku stále ještě daleko.
I letos odhalila inspekce medy s přidaným cukrem nebo takové, které lhaly o svém původu. Ve dvou případech kontroloři dokonce objevili produkt vydávající se za med, jehož uvedený výrobce vůbec neexistoval.
Zářez na potravinovém pranýři má také Medokomerc. V březnu se ukázalo, že jeho lipový med prodávaný v Tesku není úplně lipový. Podle Špačka šlo o směs lipových medů nakoupených od dodavatelů po celé Evropě. Jeden z nich do medu pravděpodobně přimíchal i med jihoamerický, což prokázala přítomnost pylů z tamních rostlin. Jinak byl však med v pořádku.
Čtěte: Až vymřou včely: řetězec Penny provedl drastický experiment s prázdnými regály
Společnost je proto obzvlášť pečlivá a veškeré vzorky nakoupených medů posílá na testy do laboratoře v německých Brémách.
Ta mimo běžných analýz prověřuje medy metodou nukleární magnetické rezonance (NMR), která nejlépe odhalí přítomnost látek, které v produktu nemají co dělat, ať už jde o antibiotika, cizokrajné pyly, nebo přidané cukry.
Německé analýzy přijdou firmu na několik milionů korun ročně, tuzemské komerční laboratoře však do takové hloubky nejdou a Medokomerc podle Špačka nemá jinou možnost, jak si med důkladně ověřit.
Metody falšování jsou totiž stále sofistikovanější a „klasické“ laboratoře zdaleka všechny podvody neodhalí. Výjimkou je právě potravinářská inspekce.
Ta podobně jako laboratoř v Brémách už několik let disponuje spektrometrem nukleární magnetické rezonance.
Ten si letos nechali inspektoři „upgradovat“ a zároveň uzavřeli smlouvu na nákup ještě dokonalejšího spektrometru, který dokáže jít ještě hlouběji a odhalit doposud utajované podvody.
„Původní NMR se již dostalo za hranici kapacity vzhledem ke zvyšujícímu se počtu vzorků na stávající typy analýz. Limit představovala i nemožnost rozvoje některých nových a potřebných metod,“ vysvětluje mluvčí SZPI Pavel Kopřiva
Nový přístroj přijde na 33,5 milionu korun a jde o jeden z nejdražších nákupů SZPI z poslední doby. Podle hlasů z branže však i díky tomu patří tuzemské dozorové orgány k nejpřísnějším. Prostřednictvím NMR se nezřídka podaří odhalit padělky nejen medů, ale i dalších potravin, které v sousedních státech většinou procházejí prostě proto, že je tamní úřady nejsou schopny rozpoznat.
Otázka je, zda se i tak podaří odhalit vše. „Je to jako doping,“ srovnává jeden ze zdrojů týdeníku Euro. Jakmile se podaří nalézt sofistikovanou metodu, která falza odhalí, okamžitě se objeví nové způsoby falšování. To bohužel platí nejen pro med.
Čtěte také:
Selhání samotářské včely. Největší světový producent mandlí se vrací k tradici
Jed na plevel vs. zmatená včela
Divoké včely „bojují“ proti terorismu. Z militantů jsou sběrači medu
Nejen rum a doutníky. Kuba má poklad v biomedu
Každý druhý med je nekvalitní, jak jej vybírat? | Dobrá chuť
PRAHA Spotřeba medu u nás za poslední čtvrtstoletí stoupla čtyřnásobně, přesto jej konzumujeme o polovinu méně než v okolních zemích. Roli hraje nejen jeho cena, ale i nedůvěra v kvalitu. Podle posledních testů ze začátku dubna je každý druhý med falšovaný. Poznat nešizený produkt ale vůbec není snadné.
Jisté je jen jedno. Včely dokážou vyrobit perfektní med a tím, kdo jej kazí, je člověk.
Najděte si svého včelaře
Má zlatavou barvu a sladkou chuť, je hustý, lepkavý a pronikavě voní. Produkt včely medonosné pochází z nektaru květin nebo medovice vytvářené mšicemi.
Včely postupně sebraný nektar či medovici obohacují o výměšky svých žláz a ukládají vznikající produkt do pláství, kde jej skladují pro obživu včelstva.
Člověk se už před tisíciletími naučil med využívat ke svému užitku. A to v mnoha oblastech.
U nás je chov včel tradiční činností, včelaření se lidé věnují nejen jako hobby, ale také jim přináší obživu. Včelí farma, která chce zásobovat zákazníky kvalitním medem, to ale nemá snadné. A naopak. Ani zákazníci si nemohou být jisti, že kupují kvalitní produkt.
Poslední velká aféra s falšováním medu ještě ani nedozněla a už jsou tu nové výsledky kontrol, které vůbec nedopadly příznivě. Podle zjištění České zemědělské a potravinářské inspekce ze začátku dubna je každý druhý med falšovaný.
Kontroloři u prověřovaných vzorků zjistili klamavá označení botanického a geografického původu medu, dobarvování karamelem či přítomnost cizích cukrů.
Spotřeba medu
Zkusili nakoupit i na inzertních webech a v medu označeném jako Dědečkův med – med květový, lesní od výrobce Včelpo odhalili zbytky antibiotik, které jsou u nás zapovězené.
„Namíchat k medu pocházejícímu od včel glukofruktózu není tak těžké, proto je velice obtížné poznat, jestli si kupujete skutečný čistý včelí med, který vám poskytne všechny cenné látky, jež jsou v něm obsaženy,“ říká Petr Cihlář, který obhospodařuje včelí farmu na Mělnicku.
Má na starosti 1200 včelstev, z nich každé čítá 40-60 tisíc včel. „Garantem kvality a původu medu by měl být Český svaz včelařů. Já ale doporučuji každému, kdo chce využívat skvělé účinky medu, aby si navíc zjistil něco o včelaři, od něhož med kupuje.“ Zákazník nemá velkou šanci sám kvalitu medu rozpoznat. Musí se tedy spolehnout na věrohodnost dodavatele.
„Nejjistější je prodej tzv. ze dvora, když včelaře znáte, víte, že se o včely správně stará, má zkušenosti. Když to nejde, dívejte se na obal, jaký je zde uveden výrobce. Jestliže najdete jméno a adresu včelaře, je velká šance, že za kvalitu svého medu ručí.
“ Spoléhat nelze na to, že med koupíme například na farmářském trhu, určující je vždy výrobce, nikoliv prodejce.
Včelaření přes mobil. V Česku vznikl unikátní start-up, nabízí ”sdílení” včel
Člověk by si řekl, že jsou oblasti, na které si start‑upy netroufnou. Třeba takové včelaření. Jan Hollmann ale dokazuje, že moderní technologie se dají využít i pro něco tak tradičního, jako je právě chov včel.
Na Pacovsku nedaleko jihočeského Tábora nechal postavit několik úlů, sehnal včelmistra a vytvořil aplikaci, přes kterou se může z kohokoli stát majitel vybraného úlu. „Máte úl i včely. Jen jsou někde jinde.
Nemusíte se o ně starat, to za vás dělá včelmistr, se kterým komunikujete přes aplikaci, a když máte chuť a čas, můžete klidně za včelami přijet a zapojit se do včelaření osobně,“ vysvětluje Hollmann, který získal pro svůj projekt BeeHousing podporu od startupového inkubátoru Karla Janečka UP21.
Včelařem na dálku
Za pouhý rok fungování už má přes sedm desítek uživatelů a víc než stovku pronajatých včelstev. Mladá firma přitom zatím nijak neinvestovala do marketingu, protože teprve nedávno finálně dokončila svou aplikaci pro mobilní telefony. „Má to větší úspěch, než jsme sami čekali,“ říká Hollmann.
Člověk si může zvolit třeba i barvu úlu nebo si na sklenice s vlastním medem může nechat natisknout etikety s logem své firmy.
Sám se ke včelám dostal náhodou. A vlastně ani včelař není, jen má rád dobrý a kvalitní med. S tím je ale v českých obchodech potíž, med totiž patří hned vedle vína k nejvíce falšovaným potravinám u nás.
Česká zemědělská a potravinářská inspekce na začátku dubna zjistila, že je v Česku každý druhý med falšovaný, je třeba dobarvovaný karamelem, jsou v něm cizí cukry, zbytky antibiotik nebo na obalu je klamavé označení.
Spolehnout se, že uvnitř sklenice je vždy skutečně to, co slibuje etiketa, jednoduše moc nejde. Hollmanna proto napadlo, že by si mohl pořídit vlastní včely a mít svůj med, u kterého by měl jistotu, že je kvalitní a vyrobený bez chemie.
Na to, aby se o včely staral sám, ale neměl čas, a tak poprosil kamaráda včelaře, jestli by mu nepomohl a výměnou za část vyprodukovaného medu mu o včely pečoval. Klaplo to a Hollmann měl na konci sezony vlastní a kvalitní med.
Když pak o svém nápadu vyprávěl kamarádům, byli nadšeni a chtěli taky vlastní med. Hollmann se proto rozhodl, že zkusí nápad rozjet ve velkém.
Teď se ukazuje, že to byl dobrý počin a zájemců o službu sdíleného včelaření je dost. Jsou mezi nimi jak jednotlivci a rodiny, tak i firmy, které tím chtějí spojit své jméno se společenskou odpovědností.
Med totiž není jediný užitek, který ze včel lidé mají, na přírodu má zásadní dopad to, kolik včel v ní žije a opyluje rostliny. Naprostá většina z nich je totiž na včelím opylování závislá.
Čím víc včel je zpátky v přírodě, tím lépe.
Přímý přenos z úlu
Ačkoli Hollmann zdůrazňuje, že cílem BeeHousingu je podpora včely medonosné v české přírodě, zároveň dodává, že jde o komerční projekt. Za pronájem úlu se platí poplatek, jehož výše se pohybuje mezi 500 a 1000 korunami měsíčně.
Konkrétní výše závisí na tom, jaké stanoviště úlu si člověk zvolí, jestli chce med z louky, nebo lesa, kolik chce mít přístupů do aplikace nebo třeba jestli chce mít možnost kdykoli sledovat své včely na dálku prostřednictvím videokamery.
Člověk si může zvolit třeba i barvu úlu nebo si na sklenice s vlastním medem může nechat natisknout etikety s logem své firmy. „Jeden uživatel koupil úl pro svou osmiletou dceru, která miluje figurku Hello Kitty, a její úl je v tom barevném odstínu,“ usmívá se Hollmann a dodává, že barva úlu nemá na včely vliv.
Člověk si může zvolit třeba i barvu úlu nebo si na sklenice s vlastním medem může nechat natisknout etikety s logem své firmy.
„Díky měsíčním poplatkům nemusíme nijak tlačit na produkci a můžeme včelaření dělat tradičně, ekologicky,“ říká Hollmann.
Právě lidé, kteří chtějí jíst kvalitní med a mít jistotu, že v něm nejsou třeba antibiotika nebo není nějak šizený, jsou jednou cílovou skupinou.
Druhou pak představují ti, které spíš zajímají včely a příroda, ale sami by si na chov včel netroufli nebo na to jen nemají dost času.
Za dobu, co BeeHousing funguje, se podle Hollmanna ukázalo, že pro většinu lidí je nakonec med o něco méně důležitý než zážitek, který mohou získat díky tomuto „komunitnímu“ včelaření. Každý se může rozhodnout, jak často za svými včelami přijede.
Může přijet třeba jen na vytáčení medu, aby si zkontroloval, že ve sklenicích nakonec dostane skutečně med ze svého úlu, a jinak může využít v aplikaci chat se včelmistrem. „Nebo sem může jezdit každý víkend a učit se od včelmistra, jak se o včely starat.
Je to, jako když má člověk někde ustájeného koně a jezdí za ním,“ přirovnává Hollmann. Navíc z vlastního medu podle něj může být i zajímavá finanční investice.
Celková produkce medu z jednoho úlu se v závislosti na počasí a dalších faktorech pohybuje okolo 50 kilogramů za rok a při jeho prodeji může člověk nakonec na „dálkovém včelaření“ i vydělat.
Najdi svého včelaře
BeeHousing zavádí od července navíc novou službu: bude propojovat individuální včelaře s koncovými uživateli po celém Česku, kteří budou včelaři platit měsíční pronájem za úl. Podobně jako u vlastních úlů nakonec dostanou med.
Start‑up se tak chce se svou službou dostat k co nejvíce lidem i v regionech, pro které je Táborsko příliš daleko, ale zároveň se jim líbí možnost mít vlastní med. Do roka pak chce Hollmann získat pro BeeHousing další lokality a rozmístit nové úly k pronájmu.
Kvůli poptávce ve velkých městech hledá vhodná stanoviště hlavně v okolí Prahy a Brna.
„Ukázalo se, že ta myšlenka je originální nejen u nás, a tak chystáme expanzi i do zahraničí,“ říká Hollmann s tím, že BeeHousing chce nejprve expandovat na Slovensko, Polsko a pak i do Německa. Navíc výhledově nechce zůstávat jenom u včel, ale uvažuje i o podobném systému chovu dalších zvířat. Lidé by si tak mohli zajistit například kvalitní vejce od pronajatých slepic.
V Česku neustále stoupá spotřeba medu: podle posledních údajů z roku 2015 spotřeboval každý Čech v průměru kilogram medu za rok, před deseti lety to byla přitom jen polovina tohoto množství. Zároveň roste i počet včelařů u nás, zatímco v roce 2010 jich bylo necelých 48 tisíc, před dvěma lety se včelaření věnovalo už přes 54 tisíc lidí. Přesto se do Česka stále více medu dováží.
Český svaz včelařů, z.s. základní organizace Nejdek
MED
Zajímavý článek o falšování medu a jeho pozadí v reáliích ČR napal Jan Brož, redaktor Euro.cz – Drsný sladký byznys. Falšování medu je stále rozšířené – Více na: https://www.euro.cz/byznys/drsny-sladky-byznys-1433252
Aktualizováno:
3.1.2019
První letošní snůška medu byla slušná, ta druhá už však byla výrazně slabší, říká k letošní sezoně Jiří Toman ze včelařského družstva Apis. Jak dodává, u včelařů se projevovali hlavně velké lokální rozdíly.
Někteří z oslovených včelařů si první snůšku pochvalují, jiní naopak tvrdí, že byla mizerná. „Byly velké lokální rozdíly. Takže i chovatelé, kteří mají svá včelstva pár kilometrů od sebe, mají zcela rozdílné zkušenosti. Jeden byl s první snůškou spokojený, druhý nevytočil skoro nic,“ vysvětluje Jiří Toman.
Robert Chlebiš z farmy Med Chlebiš v Šilheřovicích rovněž mluví o průměrné až podprůměrné snůšce. „Mám zprávy od kolegů včelařů z Beskyd, kteří se netají tím, že tak slabý rok dlouho nepamatují. Je pravda, že to počasí včelkám letos moc nepřálo,“ uvedl Robert Chlebiš.
Jedenadevadesátiletý včelař Ivan Korba ze Slezské Ostravy se stará o pět včelstev a letos med stáčel jen jednou. „Moc toho ty včelky nenanosily, takže ten rok dopadl z pohledu snůšky bídně. Třeba ten příští bude lepší,“ dodal Ivan Korba.
Zákazníci se podle včelařů musejí připravit na to, že si za med připlatí. V současnosti se kilogram květového medu prodává od 185 do 200 korun, pokud lidé nakupují med od menších chovatelů, pořídí med i za 150 či 160 korun.
V průběhu letošního roku šly ale podle Jiřího Tomana ceny medu nahoru o deset až patnáct procent. Robert Chlebiš je přesvědčen, že pokud včelař nabízí zákazníkovi kvalitní med, je cena 200 korun odpovídající.
„Už staří včelaři říkali a objevovalo se to i v dobové literatuře, že cena kilogramu medu byla zhruba stejná jako cena másla.
Když sleduji současné ceny másla v obchodech, tak by ta cena 200 korun u medu odpovídala,“ dodal Robert Chlebiš.
Včelám začíná nový rok v polovině léta
V současnosti už včelstvům i jejich chovatelům začalo období, kdy připravují včelstva na zimu. „Příroda už včelám moc nektaru nenabízí. Je proto třeba začít včelstva přikrmovat.
Používá se k tomu cukerný roztok.
Ten se připravuje tak, že se tři kilogramy cukru rozpustí ve dvou litrech vody,“ upřesňuje Jiří Toman a dodává, že zkušení chovatelé nechávají včelám i dostatečnou zásobu vlastního medu.
Včelaři už musejí od července také pečlivě sledovat spad roztočů varroa a v případě většího výskytu jej musejí okamžitě likvidovat.
Zdroj: http://www.agris.cz/clanek/197096
Aktualizováno:
28.7.2018
V lednu 2016 pro účely diplomové práce připravila studentka Česká zemědělské univerzity v Praze pí. Natálie Elizues dotazník k preferencím spotřebitelů při nákupu medu. Přestože na dotazník odpovědělo jen 74 respondentů, přináší zajímavé informace. Více si můžete přečíst ZDE
Kvalitní med prodáváme do ciziny. Češi pak musí jíst šizené „šmejdy“ z Číny
Dobré medy v obchodech aby Češi pohledali! Téměř každý druhý je buď nekvalitní, nebo dokonce falšovaný. Většinou jde o levnější medy z Číny nebo jiných východních zemí, které jsou ředěné fruktózovým sirupem a do tuzemska se hromadně přiváží. Kvalitní med českých včelařů se totiž exportuje do států, kde jsou lidé ochotni za něj více zaplatit.
Evropa je na pokraji medové krize. V mnoha zemích, třeba ve Španělsku, totiž hromadně vymírají včely, a chybí tak kapacity pro výrobu medu. „V Evropě jsou asi 30 až 50procentní ztráty včel. Způsobuje to hlavně varroáza, což je nemoc způsobená parazitickým roztočem. A pak za to může podvýživa včelstev,“ uvedl pro Blesk Zprávy Miloslav Peroutka z Českého svazu včelařů.
Vysvětlil, že za podvýživu může hlavně intenzivní využívání půdy. „Chybí pylová pestrost a včely mají pylovou monodietu a jsou podvyživené a včelstva jsou pak daleko náchylnější k onemocnění,“ popsal s tím, že včelí chovy se musí složitě obnovovat a tím se snižuje množství vyrobeného medu.
Premium
Po medu je ovšem vysoká poptávka, takže se musí dovážet nekvalitní naředěný med třeba z Číny. „Ve světě je nedostatek medu, takže se nastavuje a falšuje fruktózovým sirupem. To znamená, že se dělá sirup z kukuřičného nebo bramborového škrobu a ten se přidává do medu. Potom je tam jen velmi malá část medu,“ upozornil Miloslav Peroutka.
Kvalitní med se prodává do ciziny
Na situaci bohužel doplácí i Češi, přestože v tuzemsku se včelám obecně velmi daří a prakticky vůbec nevymírají. Medu by měl být dostatek, jenže není. „Vůbec bychom nemuseli dovážet med a jsme soběstační. Ale ty kvalitní a pravé medy se často vyvážejí za poměrně slušnou cenu a dovážejí se medy z těchto zemí, protože tady chybí,“ řekl Peroutka.
Jenže jak už dříve ukázaly důkladné spotřebitelské testy Blesku, i domácí medy mohou být nekvalitní. Některé vzorky od Včelpa dokonce obsahovaly zakázaná antibiotika. I tato zjištění pak odstartovala rozsáhlé kontroly třeba ze strany Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), které ukázaly, že téměř každý druhý med prodávaný v obchodech má nějaký problém.
Polovina medů je nekvalitních
„U medu je 40 až 60procentní pravděpodobnost, že zjistíme pochybení,“ řekl pro Blesk Zprávy mluvčí inspekce Pavel Kopřiva.
Právě med je podle něj vůbec neproblematičtější a nejčastěji falšovanou potravinou. Například loňské kontroly inspektorů ukázaly, že nevyhovujících bylo celkem 51 procent zkontrolovaných produktů.
Situace se tak za poslední roky prakticky nezměnila a „šmejdy“ se v Česku prodávají ve velkém.
„Nastavovaný falšovaný med je takový prázdný, zákazník má pocit, jako by jedl jen rozpuštěný cukr,“ uvedl Peroutka. Češi ovšem mají tyto medy rádi nejen kvůli ceně, ale i proto, že jsou tekuté a nekrystalizují. „Jenže pravé české medy naopak krystalizují,“ dodal.
Med je jednou z nejfalšovanějších potravin na českém trhu | Téma
Většina českých zákazníků sahá raději po tekutém čirém medu, neboť ty tuhé, zkrystalizované, se jim nezdají. Právě krystalizace je ale zárukou kvality.
„Lidé mají za to, že je v medu přimíchaný cukr, proto cukernatí, a že čirý med je lepší, takže vyhledávají tekuté produkty.
Je to ale naopak, pokud je med falšovaný cukrem, nebude vůbec krystalizovat,“ vysvětlil LN místopředseda Českého svazu včelařů Miloslav Peroutka. Falšovaných včelích produktů je přitom na trhu spousta. Svědčí o tom i bilance loňského roku.
Kontroloři ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) odhalili, že až polovina z jimi prověřovaných medů nevyhovovala předpisům. Zákazníci to většinou nepoznají. Na samotnou krystalizaci se při nákupu spoléhat nedá, některé medy – třeba akátový či lesní – tuhnou pomaleji.
Kromě toho, že část výrobců do medvědí pochoutky přidává cukry vyráběné například z kukuřičného nebo bramborového škrobu, med také například dobarvují, protože v Česku jsou oblíbenější ty tmavé.
V prodejnách se však objevují i výrobky, jež ani medem nejsou, ale jde o dobarvené cukernaté roztoky.
Prudký růst poptávky
Podle Peroutky nejsou vinni většinou včelaři – sirupy a podobné přísady se dle něho do medu přimíchávají spíš průmyslově. I proto svaz razí heslo, že každý by měl mít vlastního včelaře.
Při kontrolách narazila SZPI často také na to, že skutečný geografický či botanický původ medu neodpovídá tomu, co producenti na etiketách uváděli. Obliba medu se v Česku zvyšuje.
Zatímco v roce 2006 byla spotřeba na osobu půl kilogramu, v roce 2017 to byl už celý kilogram. Prudký růst poptávky je podle expertů také jednou z příčin pančování.
Při kontrolách narazila Státní zemědělská a potravinářská inspekce často také na to, že skutečný geografický či botanický původ medu neodpovídá tomu, co producenti na etiketách uváděli. Obliba medu se v Česku zvyšuje. Zatímco v roce 2006 byla spotřeba na osobu půl kilogramu, v roce 2017 to byl už celý kilogram. Prudký růst poptávky je podle expertů také jednou z příčin pančování.
Nejen babské rady říkají, že med je přírodní antibiotikum. Umí ničit bakterie a posilovat obranyschopnost organismu. A Češi to vědí, protože spotřeba medu stoupá. Při jeho nákupu by si však měli dávat pozor, med je totiž také jedna z nejfalšovanějších potravin na trhu.
„Med patří v tržní síti dlouhodobě k nejproblematičtějším komoditám,“ sdělil LN mluvčí SZIP Pavel Kopřiva. Jen loni téměř polovina ze zkoumaných vzorků u inspekce propadla. Každoročně je to mezi 40 až 60 procenty, přičemž kontroloři ročně hodnotí okolo stovky vzorků.
„Medu je ve světě nedostatek a vzhledem k tomu, že je to přírodní produkt, stále narůstá jeho obliba. Už to není tak, že by rodiče dávali dětem cukr, protože je levnější,“ líčí Peroutka.
Spotřeba sladkého včelího produktu prý narůstá nejen v Česku, ale i ve světě. To je podle něho hlavní důvod, proč se med falšuje. „Dnes je možné z bramborového nebo kukuřičného škrobu vyrobit sirup, který se pak do medu přimíchá.
Nedělají to včelaři, sirupy se přimíchávají průmyslově,“ míní Peroutka.
Otázka krystalizace
Pochybení a podvodů, na něž kontroloři narážejí, je řada. Patří k nim například nevyhovující botanický původ, klamání o geografickém původu nebo dobarvování medu barvivy, přičemž takto se „vylepšují“ nejen světlé medy, aby byly atraktivnější, ale i téměř bezbarvé cukerné roztoky.
Jednou z věcí, kterou kontroloři zkoumají, je i to, jestli se med při výrobě nezahřívá příliš, pokud ano, pak v něm nacházejí nadlimitní obsah hydroxymethylfurfuralu. Mezi problémy rovněž patří přidávání cizích cukrů.
V případě, že má med nepatřičné cukry, bývá s ním zákazník podle Peroutky paradoxně spokojenější.
Lidé mají pocit, že čirý med je lepší. U toho netekutého se domnívají, že je v něm přidaný cukr, a proto krystalizuje. Je to ale naopak – pokud je v medu přidaný cukr, nezkrystalizuje. Základní poučka zní, že čím víc obsahuje glukózy, tím zhoustne rychleji. I to má ale výjimky.
Přidaný fruktózový sirup totiž nekrystalizuje a lidé mají pocit, že čirý med je lepší. U toho netekutého se domnívají, že je v něm přidaný cukr, a proto krystalizuje. Je to ale naopak – pokud je v medu přidaný cukr, nezkrystalizuje.
„I proto se snažíme dostat do povědomí, že stejně jako má každý svého zubaře, měl by mít každý i svého včelaře. Musí ale pak počítat s tím, že po čase každý pravý med začne krystalizovat. Za jak dlouho, záleží na typu,“ vysvětluje Peroutka.
Základní poučka zní, že čím víc obsahuje glukózy, tím zhoustne rychleji.
I to má ale výjimky. Pomalu krystalizuje například akátový med, stejně lesní, tmavé medy. Zatímco SZPI kontroluje oblíbenou medvědí pochoutku v prodejnách, Státní veterinární správa (SVS) má na starosti dohlížení na výrobu a dovoz. Tam situace zdaleka není tak tragická.
Loni objevili veterináři jen 7,4 procenta nevyhovujících produktů ve výrobě a na tržnicích z celkem 108 kontrol.
„Mezi zjištěnými nedostatky byly například nálezy zakázaných látek u vzorků slitého medu, který byl výrobcem již dříve stažen z trhu a byla nařízena jeho neškodná likvidace,“ uvádí mluvčí SVS Petr Majer.
Mezi časté nedostatky objevené veterináři je i zmíněný nadlimitní obsah hydroxymethylfurfuralu. „V loňském roce nebyl zjištěn žádný případ nevyhovujícího vzorku při kontrolách v místech určení z dovozu,“ doplňuje Majer.
Na výbornou dopadly i kontroly cizorodých zbytků antibiotik a jiných léčiv ve zlatavém produktu.
Veterinární správa nicméně dodává, že cesta od výrobce ke konečnému spotřebiteli bývá komplikovaná – jinými slovy, že právě zde může být znehodnocena sladká potravina, a to jak úmyslně, tak mimoděk.
Blahodárnost
Podle Peroutky by bylo záhodno, aby na etiketě „tekutého jantaru“ bylo jasně řečeno, odkud med pochází. „Jako zákazník bych si přál, abych si mohl koupit například eukalyptový nebo citrusový med.
Náš obchodník na něj napíše, že to je směs medů ze zemí nebo mimo země Evropské unie či z tropických oblastí. Med z tropů má přitom mnohem menší normy, takže se jím může obchodník krýt,“ říká Peroutka.
Jednodruhový med z jedné rostliny je podle něho velmi aromatický, v Česku jsme zvyklí na smíšený med, který má vyrovnanou chuť.
Výzkumy ukazují, že přívlastek blahodárný je namístě. Účinný je med například proti salmonele i dalším bakteriím. Podle studií pomáhá při léčbě vředů, proleženin, popálenin a zánětů. Funguje i na zmírnění nočního kašle a zlepšení spánku, a to dokonce lépe než látky obsažené v řadě léků proti kašli. Rozšiřuje cévy, snižuje tlak a má velké množství antioxidantů.
V současnosti je povinnost med označit podle původu buď jako květový, nebo medovicový. Údaj o druhu medu, ať už jde třeba o lipový, řepkový, nebo pohankový, je naopak nepovinný. Čím dál větší obliba medu v českých domácnostech je znát i na číslech.
V roce 2016 byla podle Českého statistického úřadu jeho spotřeba skoro jedno kilo na osobu, což bylo o polovinu víc než o deset let dřív. Ročně firmy v tuzemsku vyrobí okolo devíti tisíc tun zlatavé pochoutky.
Loni byla sezona slabší, a to především kvůli suchu, a medu tak bylo nejméně za poslední čtyři roky.
Produkce klesla meziročně o čtyři procenta na 8992 tun. Dařilo se ale akátovému a lipovému medu, který dlouhé roky v podstatě nebyl. Nejvíce se vyráběl květový a řepkový med. Naopak nedostatek byl tmavého, medovicového medu.
Nejčastěji se český med vyváží do Německa, na Slovensko a do Francie. Export je přitom podle dat ČSÚ zhruba o polovinu slabší než dovoz zahraničního medu.
V roce 2017 se dovezlo více než tři tisíce tun, nejčastěji z Ukrajiny, Slovenska a Uruguaye.
Výzkumy ukazují, že přívlastek blahodárný je namístě. Účinný je med například proti salmonele i dalším bakteriím. Podle studií pomáhá při léčbě vředů, proleženin, popálenin a zánětů. Funguje i na zmírnění nočního kašle a zlepšení spánku, a to dokonce lépe než látky obsažené v řadě léků proti kašli. Rozšiřuje cévy, snižuje tlak a má velké množství antioxidantů.
Jak poznat kvalitní med?
Ke konci května a na začátku června začíná u většiny českých včelařů první medobraní. S ním se na trhu objeví první letošní medy. Jenže jak poznat ten kvalitní?
Kromě hlavních složek medu glukózy a fruktózy je zde zastoupena voda. Ta by neměla přesáhnout 20 % . Ale popravdě ve většině případů vznikne problém s medem již nad 19 % vody. Med po čase začne kvasit. Kvašení poznáme i v chuti, cizí nakyslou pachutí, případně i čichem.
Kontrola procent vody se provádí jednoduše přístrojem zvaným refraktometr. Není to záležitost finančně náročná (pořízení stojí do 1500 Kč) a vyplatí se včelaří, když chce mít jistotu, že med je již zralý k vytáčení.
Pro udělení certifikátu Český med je přípustná maximální hodnota 18 %, ale EU dovoluje až 20 % vody. Na etiketě tento údaj nehledejte, neuvádí se. Částečně se můžeme orientovat i při nákupu, pokud není med zkrystalizovaný. Zralé medy jsou husté i v teplé místnosti.
Když sklenici otočíme dnem vzhůru, vytvoří se kulovitá bublina, která pomalu putuje vzhůru. Pokud se vzduchová bublina pohybuje v medu rychle jako v kompotu, jde o med nedostatečně zralý nebo falšovaný přídavkem vody.
A pozor – to že je med zkrystalizovaný neznamená, že nemůže mít zvýšený obsah vody. A i ve zkrystalizovaném medu může probíhat nežádoucí kvasný proces.
Krystalizace medu není nijak na závadu, je to jeho přirozená vlastnost. Máme-li např. med o 17,5 % vody, tak 82,5 je sušina, což nemůže být vlastně nikdy tekutina, ale přesycený roztok tzv. sol a ta podle složení přechází v gel a následně v krystalickou hmotu, aniž by to mělo vliv na složení.
Vzájemný podíl fruktózy a glukózy a přítomnost dalších komponent má výrazný vliv na chování medu: produkt s vyššími relativními obsahy hroznového cukru (glukózy) podstatně snáze krystalizuje než med s vyšším obsahem cukru ovocného (fruktózy).
Letošní jarní med začal krystalizovat již druhý den po vytočení.
Někdy se v medu při skladování vytvářejí útvary podobné ledovým květům. Občas je někdo mylně považuje i za plíseň. Tyto kresby jsou způsobeny tím, že při krystalizaci dochází také k objemovým změnám a mezi vnitřní stěnu sklenice a její obsah vnikne vzduch.
Zkrystalizovaný med lze šetrným zahřátím převést do tekutého stavu. Operaci provádíme ve vodní lázni, tedy ponořením nádoby s medem do horké vody. Med průběžně mícháme, aby se při stěnách nádoby ani krátkodobě nepřehříval. Optimální teplota medu pro ztekucení, která med co nejméně poškodí, se pohybuje kolem 40-45 °C. Neměly bychom ale med zahřívat příliš dlouho.
Značka Český med a Med jak má být
Včelař může zaslat na otestování med do Výzkumného ústavu včelařského, kde udělí medu, který splňuje všechny předepsané normy a po zaplacení testů hodnocení Český med a Med jak má být. Problémem u těchto certifikátů je to, že včelař zasílá od každého medu jednu láhev. Což 100 % nezaručuje kvalitu veškeré jeho produkce, ale jinak se to asi vymyslet nedá.
Na internetu ještě naleznete jiné tipy a rady, jak poznat kvalitní med, ale nejsou příliš spolehlivé. Když máte podezření na špatnou kvalitu medu kupovaného v obchodě, tak se lze samozřejmě obrátit na Českou potravinářskou inspekci. Ovšem nejjednodušší je najít si svého včelaře. Malý včelař nemá zapotřebí do medu přimíchávat nějaké barviva a cukry.
Každý med je chuťově trochu jiný. I my máme každý rok trochu jinou chuť, je to složením včelí pastvy. Proto je vždy první chutnání medu, super napínavou záležitostí, tedy alespoň pro mě.
Zpět na seznam článků
Vyhněte se šizeným potravinám. 3 tipy, jak při nákupu poznat kvalitní med
Žebříček nejvíc problémových potravin, které jsme loni kupovali v obchodech, ukázali kontroloři Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI). Přes 40 tisíc kontrol odhalilo na 3,5 tisíce nevyhovujících výrobků.
Nejvyšší podíl připadl na produkty dovážené ze zemí mimo EU. A v čele žebříčku je med. Při kontrolách inspektoři narazili na jeho špatné vlastnosti, kvůli kterým se stává jen pouhým sladidlem.
Loni bylo závadných 46 procent kontrolovaných vzorků, taková pochybení jsou přitom dlouhodobá.
„Nejčastěji zjišťujeme pochybení, pokud jde o botanický původ, zemi původu medu a stáří medu, míchání různých druhů medu, med je vlastně jednosložková potravina,“ říká mluvčí SZPI Radoslav Pospíchal v úvodním videu, v němž se dozvíte podrobnosti i o dalších problematických potravinách. A jak tedy poznat opravdu kvalitní med?
„Bublinka“ ve sklenici
Pokud jde o vlastnosti medu, vždy zkontrolujte, jestli je med opravdu hustý. Zkuste obrátit sklenici.
Pokud je med pěkně zralý a kvalitní, tak můžete pozorovat jakousi „bublinu“, jak pomalu putuje z jedné strany na druhou. Názorně můžete vidět ve videu níže.
Nekvalitní medy, které jsou například ředěné, se pak chovají jako voda, obsah sklenice se při otočení v zásadě jen kompletně „přelije“.
Med krystalizuje
Bublinku můžete pozorovat jen u medu tekutého. Ale co když máte možnost koupit pouze med zkrystalizovaný? Pak máte vyhráno. Pravý zralý včelí med totiž sám od sebe krystalizuje. Některé druhy rychleji, jiné později, ale je to přirozený proces. Pokud by vám vadila tuhá konzistence, lze nechat med v mírném teple šetrně nahřívat.
Například ve vodní lázni nebo v horkovzdušné troubě – teplota by neměla přesáhnout 40 – 50 °C. Například v zimě, když se topí, lze postavit med na noc na topení, přikrýt mikinou, a do rána bude tekutý. Na trhu můžete sehnat i med pastovaný. V tomto případě se na začátku krystalizace med postupně promíchává a tím vzniká sice tužší, nicméně vláčný med, který se dobře roztírá.
Z poškozeného medu pastu vytvořit nelze.
>> Kvalitní vs. šizený med – poznejte rozdíl:
Chcete-li toto video zobrazit, povolte JavaScript a zvažte upgrade na webový prohlížeč, který podporuje HTML5 video
Byl dosažen limit pro přehrávání
Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr
VELKÉ ZPRÁVY: Jak poznat kvalitní med
Známý původ
Důležité je také odpovídající označení na etiketě výrobku – zejména země původu. Podle zjištění inspektorů se nejméně vad vyskytuje u tuzemských výrobků, takže bychom v obchodech měli obecně preferovat výrobky s označenou zemí původu Česká republika.
Odborníci přitom radí, že spolehlivou cestou k získání kvalitního medu je především nákup přímo u místních včelařů. Nejhorší potom je, když na etiketě najdete označení například „Směs medů ze zemí EU a mimo EU“.
V tomto případě se už nedá dohledat nejen původ, ale ani třeba to, jaký podíl na hotovém produktu mají skutečně včely.
Ivana Kropáčková, s využitím odborných informací z pořadu Receptář prima nápadů