Mladí se pohlavních nemocí příliš nebojí, říká Hana Zákoucká, vedoucí Oddělení sexuálně přenosných nemocí Státního zdravotního ústavu.
LN Jaká je podle vás informovanost veřejnosti o problematice pohlavních chorob?Můj pohled může být trochu zkreslený, protože o této problematice slýchám každý den.
Avšak zdá se, že ten velký tlak, který byl z médií patrný v 90. letech, poněkud ustoupil. A přestože si mladí lidé téměř vše najdou na internetu, tak jim prostá informace možná nestačí a sexuálně přenosných infekcí se příliš nebojí.
Takže pak bývají dost často překvapení, když nějakou chytí.
LN Asi největším strašákem je virus HIV způsobující nemoc AIDS. Na jaké úrovni je v současnosti léčba?Existují medikamenty, které rozvoj infekce zpomalí a omezí. Ale léčba, která by virus HIV definitivně z organismu odstranila, zatím neexistuje.
Je vedena specializovanými centry, v ČR je takových sedm. U každého pacienta, kterému je diagnostikována HIV pozitivita, proběhne laboratorní i klinické vyšetření. Zjistí se, jaké množství viru se v organismu nachází a jaký je současný stav pacientovy imunity.
O zahájení komplexní léčby pak rozhoduje lékař na základě klinického stavu pacienta. Samotná terapie je poměrně náročná. Léky mívají vedlejší účinky, tomu se v medicíně skoro nikdy nelze vyhnout. Pokud organismus pacienta infekci dobře zvládá, léčba, kterou je nutné podávat doživotně, není zahájena.
V průběhu dalšího sledování a laboratorních kontrol pak lékaři ordinují pacientovi léčbu a péči na míru.
LN Jak výrazně léky HIV pozitivním prodlužují život?Lidem mezi pětadvaceti až třiceti lety léčba prodlouží život až o 40 let. To znamená, že se nakažený člověk může dožít běžného věku. Musí mít ale štěstí, pečlivě užívat léky, dobře je snášet a vždy musí mít k dispozici lék, který zabere na daný typ viru HIV.
LN Když jde člověk na testy, za jak dlouho může mít v ruce papír se spolehlivým výsledkem?Pomocí testu protilátek a antigenu je možné v optimálním případě zachytit pozitivitu již ke konci prvního měsíce. Ta doba se ale liší případ o případu.
Platí úzus, že vyšetření, které s jistotou potvrdí nepřítomnost viru v organismu, je spolehlivé po třech měsících od rizikového kontaktu.
Pokud dojde k velmi rizikovému chování, například k nechráněnému sexuálnímu kontaktu s HIV pozitivním člověkem, je dobré vyhledat AIDS centrum a zahájit postexpoziční profylaxi, která je schopna riziko přenosu výrazně redukovat.
Také u zdravotníků, u kterých je nebezpečí kontaminace rizikovým materiálem, například když se poraní při operaci, jsou tyto léky podávány. Po uplynutí více než 72 hodin od expozice, což je doba, než virus vstoupí do buňky, je profylaxe již považována za neúčinnou. Optimální je ale zahájení do 4 hodin po riziku.
LN Nemoci, o kterých hovoříme, se nutně nemusí šířit jen pohlavní cestou…Jak virus HIV, tak bakterie způsobující kapavku či syfilidu nepřežijí mimo lidský organismus nijak dlouho. Záchodové prkénko by tedy riziko znamenat nemělo.
K přenosu kapavky či syfilidy však může dojít bezprostředně kontaminovanou sexuální hračkou, což se opakovaně potvrdilo i v praxi. Bakterie kapavky či syfilidy se nemusí zabydlet jen v oblasti genitálu. Po orálním sexu se mohou objevit v krku, po análním sexu v oblasti rekta. Nemoc se poté může přenést i předmětem denní potřeby.
Stalo se, že maminka infikovala své dítě tím způsobem, že mu olízla dudlík nebo lžičku.
LN Takže kapavku či syfilidu lze přenést i polibkem?Určitě. Je známo, že když má člověk bakterie syfilidy v ústech, tak obyčejnými polibky může dojít k nákaze jiných lidí. Mimochodem, kolegové v Itálii popsali přenos syfilidy tetováním. Tatér měl bakterie v ústech a při práci si slinil tetovací jehlu, čímž chorobu přenesl na několik svých klientů.
LN Vyléčit kapavku či syfilidu ale už medicína zvládne.Pomocí antibiotik ano. U syfilidy mnoho obtíží není, tam je nejdůležitější zastihnout onemocnění včas. Vše je ovšem individuální, někteří pacienti se syfilidou mají postižený centrální nervový systém již v prvních dvou letech.
Není to stejné, jako když Petr Čepek v Petrolejových lampách trpí progresivní paralýzou, ta se objevuje až po mnoha desítkách let. Potíže spíše připomínají meningitidu, cévní mozkovou příhodu nebo akutní psychiatrické onemocnění. Mohou se objevit bolesti hlavy, závratě, nevolnost, zvracení.
U těhotných žen může dojít k ohrožení plodu s fatálními následky, což se občas stává. Syfilis se léčí injekcemi penicilinu. Když ho nelze aplikovat, třeba z důvodu alergie, tak se používají tetracyklinová antibiotika. Kapavka byla dříve považována za banální onemocnění. Jenže pacienti nasazená antibiotika mnohdy užívali nesprávně a nepravidelně.
Bakterie způsobující kapavku si postupně vytvořila rezistenci k mnoha různým druhům antibiotik. Takže se dnes stává, že pacientovi s kapavkou nepomohou ani tři různé druhy léčby. V roce 2010 se dokonce ukázalo, že existuje multirezistentní kmen kapavky, který je citlivý na jeden jediný druh antibiotik. Situace kolem této nemoci se tím stává vážnější.
Má-li člověk po sexuálním kontaktu nějaké obtíže, je vždy optimální navštívit dermatovenerologii, kde vyšetří všechny možné příčiny a zvolí nejvhodnější léčbu.
Kapavka | Zlepšení erekce
Kapavka, nebo gonorea, je sexuálně přenosná nemoc, která je vysoce nakažlivá.
Je poměrně snadno léčitelná antibiotiky, ale její neřešený stav se projevuje výtokem z pochvy nebo močové trubice, bolestmi při močení a u žen také krvácením.
Její dlouhodobě neléčený stav může způsobit až neplodnost. Účinnou ochranou proti kapavce je chráněný pohlavní styk s kondomem.
Kapavka je pohlavně přenosné onemocnění, jehož výskyt je poměrně častý hlavně u mladších lidí. Jde o nakažlivé onemocnění, které bylo rozšířené už v období před 5000 roky. Způsobuje ji bakterie s názvem Neisseria gonnorhoeae nebo také gonokok. Objevil ji Albert Neisser, dermatovenerolog německého původu, v roce 1879.
Bakterie je náročná na prostředí a nesnáší chlad, sucho, proto se její přenos děje prostřednictvím pohlavního styku. Mimo tělo hostitele nepřežije. Kapavka nejčastěji postihuje močově-pohlavní ústrojí nebo konečník.
Vyskytuje se často zejména u homosexuálů, kde se projevuje svrběním, případně zarudnutím. Kapavka se může objevit i na očních spojivkách nebo zarudnutím hltanu při přenosu infekce ústy.
Druhotně mohou být postižené také klouby, kosti nebo srdce.
Onemocnění je rozšířené celosvětově. Postihuje obě pohlaví bez rozdílu věku s vyšším výskytem u sexuálně aktivní části populace.
V Československu zaznamenala vysoký výskyt v letech 1967–1987, kdy byl počet onemocněných přibližně 2 200 až 3 400 ročně. V dalších letech došlo k jejímu výraznému poklesu. V roce 2010 bylo hlášených 126, v roce 2011 146 onemocnění.
Výskyt kapavky je také sezónní záležitostí a souvisí s obdobím zvýšené turistiky, s poskytováním nechráněných sexuálních služeb apod.
- Zlepšení erekce
- Zvýšení libida
- Předčasná ejakulace
- Léčba prostaty
U mužů se kapavka projevuje zpravidla po 2 až 6 dnech zejména pálením a řezáním při močení a častějším močením. Přítomný bývá také hnisavý až hlenovitý výtok. Vyskytnout se může i zarudnutí a otok kolem úst, zejména v případě orálního sexu. Objevit se může i krev v moči.
Při neléčeném stavu a dalším šíření pohlavními cestami se může onemocnění rozšířit jako zánět prostaty nebo nadvarlat. V tom nejhorším případě může způsobit neplodnost.
Zánět prostaty se projevuje bolestmi při močení, při stolici, bolestivou erekcí nebo polucí, tedy samovolným výronem semene v noci. Zánět nadvarlat doprovází bolestivé zduření nadvarlat spolu se zrudnutím šourku.
Příznaky někdy nemusí být moc nápadné, proto jim věnujte pozornost, l když se objeví v jen mírné formě.
U žen se onemocnění projeví nejčastěji po 2 až 8 dnech. Kapavka může postihovat vnější část krčku dělohy – tehdy se u pacientek objeví hnisavý hlenovitý výtok. V případě postižené močové trubice se vyskytuje pálení při močení, nutkání k močení, páchnoucí výtok z pochvy a krvácení mimo menstruaci.
Nákaza se šíří dál, zánět potom napadá vejcovody nebo i vaječníky. Při šíření zánětu mohou ženy pociťovat nevolnost nebo zvracet. Následkem zánětu může být tvorba srůstů, které způsobí neprůchodnost vejcovodů a s tím související neplodnost, když žena není schopná otěhotnět nebo plod donosit.
Některé infekce u žen probíhají bez příznaků, proto si mnohé z nich neuvědomují, že jsou nakažené.
Kapavka se dá přenést také orálním stykem. Infekce se může přenést z nakaženého partnera až do vašeho hltanu. V případě diagnostiky gonokoků v ústní dutině nepostačuje klasický výtěr mandlí vatovým tamponem, takže infekce může zůstat určitý čas nezpozorovaná.
Gonokoková infekce se může vyskytnout i v análním otvoru. V případě neřešení problému se gonokoky při neléčení mohou krevním oběhem přenést do srdce, kloubů a mozkových blan.
V případě kapavky během gravidity se nemusíte obávat. Antibiotika, která se používají na léčbu nekomplikované kapavky, mohou brát i těhotné pacientky.
Nebezpečí pro plod spočívá především v infekci spojivkového vaku při porodu, kdysi časté příčiny slepoty. Předchází se tomu aplikací antibiotických očních kapek novorozenci, které jsou prevencí před nakažením.
Podle toho, ve které fázi těhotenství kapavka probíhá, může vyvolat potrat nebo předčasný porod.
Tělo je dobré připravit na těhotenství. Posílit imunitu a harmonizovat stav ženského těla můžete i prostřednictvím Tinktury Jeřabiny, která ovlivňuje ženskou plodnost. Díky vysokému obsahu vitamínu C posiluje imunitní systém a působí preventivně.
Jukl tinktura Jeřabina
VÍCE INFO
Přenos se uskutečňuje pohlavním a orálním stykem. Existují ojedinělé případy kontaminováním vlhkými ručníky, prádlem, případně kontaminovanými prsty na sliznici spojivek. Infikované ženy mohou přenést původce nákazy na svoje dítě během těhotenství.
Od nakažení po první příznaky uběhne jeden až 14 dní. Většinou se problémy objeví 2 až 5 dní po styku. Inkubační doba je delší u žen než u mužů.
Při všech onemocněních, a to nejen těch pohlavních, je samozřejmě prevence a předcházení rizikovému chování. Pokud nechcete „chytit“ kapavku, držte se těchto tipů:
- zajímejte se o zdravotní stav svého partnera,
- nebuďte promiskuitní a nestřídejte často sexuální partnery,
- vždy používejte prezervativ.
Proti kapavce neexistuje žádné očkování nebo další opatření, která by vás před kapavkou ochránila. Neplatí ani to, že když ji jednou překonáte, tak ji už nedostanete. Z toho důvodu se držte výše uvedených opatření.
Existují tři diagnostické metody na vyšetření kapavky.
- výtěr výtoku z penisu nebo krčku dělohy ženy – vzorek výtoku je po obarvení kontrolovaný pod mikroskopem
- kultivační test – bakterie ze vzorku výtoku nechají několik dní kultivovat, tedy pěstovat, v laboratoři
- PCR nebo ELISA test – detekující geny a DNA bakterií v moči
Při jakémkoliv podezření na přítomnost nemoci, hlavně v souvislosti s rizikovým pohlavním stykem a náhodnou známostí bez použití kondomu, či v souvislosti s partnerskou nevěrou, je potřebné ihned vyhledat odborného lékaře, dermatovenerologa. Návštěva u dermatovenerologa je možná i bez nutnosti předchozího doporučení praktického lékaře.
Kapavku musí lékař ze zákona nahlásit místní hygienické stanici. Následně vyhledává všechny možné osoby, které se dostaly do sexuálního kontaktu s postiženou osobou v období posledního měsíce. Do stanovení diagnózy se postižený musí vyhnout pohlavnímu styku.
Podcenění příznaků nebo pokusy o samoléčbu mohou situaci později zdravotně jen komplikovat a napomáhat šíření infekce.
V posledním období stoupá odolnost bakterie vůči penicilínu, který byl dlouhé období jedním z nejúčinnějších léků na kapavku.
Důležitou součástí diagnostiky je odběr biologického materiálu, nejčastěji výtěr výtoku z močové trubice nebo krčku dělohy, které se provádí v mikrobiologických ústavech.
Během těchto testů se určuje citlivost bakterie na jednotlivé druhy antibiotik. Lékař následně začne terapii tím nejvhodnějším lékem. Nejčastěji se podává:
- Ceftriaxon je antibiotikum z řady cefalosporinů 3. generace, aplikuje se injekčně do svalu jako tzv. jednorázová megadávka.
- Doxycyklin představuje širokospektrální antibiotikum. Užívá se ve formě tablet během období 7 až 10 dní, a to 2krát denně. Lék se užívá i při souběžné infekci, např. chlamydiemi. V případě slabé účinnosti antibiotik lékař zvolí vhodnější preparát z jiné skupiny antibiotik.
- Intravenózní podávání antibiotik – ambulantní léčba a hospitalizace je nutná u žen, v případě kterých se infekce rozšířila na vejcovody nebo vaječníky.
Součástí terapie by mělo být kromě sexuální abstinence také omezení fyzické námahy a dieta bez alkoholu. Období zákazu pohlavního styku určí lékař na základě vyšetření a neinfekčnosti pacienta s vyloučením jiných pohlavních nemocí.
Kapavka je způsobená bakterií Neisseria gonorrhoeae, která se stává rezistentní, takže odolnou vůči antibiotikům. Z toho důvodu je mimořádně důležité, aby byly pokyny v léčbě, které vám určí doktor nebo lékárník, přísně dodržované.
Vaším vyléčením se nic nekončí. Důležité je identifikovat sexuálního partnera, od kterého jste se mohli nakazit. Jde o člověka nebo partnery, s nimiž jste měli pohlavní styk až dva měsíce zpět, než se objevily problémy.
Uvažovat je nutné i nad osobami, které se mohly nakazit během tohoto období od vás. Zamyslete se také nad tím, zda se gonokoky nemohly dostat análním nebo orálním stykem do análního otvoru a hltanu.
Testování na syfilis a další pohlavní nemoci se „pro jistotu“ provádí nejen u vás, ale i u vašeho partnera.
- Zlepšení erekce
- Zvýšení libida
- Předčasná ejakulace
- Léčba prostaty
MerliX
SENIOR
balení (dávkování)
60 tablet (1 denně)
790 Kč
OBJEDNAT
Po léčbě se dělají kontrolní odběry, a to i v případě, když nepociťujete žádné problémy. Lékař musí ověřit, zda terapie zabrala. Testuje se po 3 měsících od ukončení léčby. Pokud jste měli komplikovaný průběh onemocnění, lékař se může rozhodnout pro testy i dříve.
Test se skládá z odběru krve, kde se zjišťuje také výskyt dalších pohlavních onemocnění jako syfilis či HIV. Termín odběrů určuje lékař, infekce je totiž detekovatelná až po určitém čase od nakažení. Např.
u HIV je nejvyšší spolehlivost zachycení viru až 3 měsíce po nakažení.
Kapavku v žádném případě nelze podceňovat. Její neléčení a neřešení stavu se může zkomplikovat a rozšířit do blízkých orgánů pohlavního systému, které mohou navždy postihnout a způsobit např. slepotu.
Kapavka
Kapavka (gonorrhoea) je vysoce nakažlivé bakteriální onemocnění přenášející se pohlavním stykem.
Projevuje se hnisavým výtokem u mužů nejčastěji v močové trubici, odkud se může šířit do prostaty, semenných váčků, nadvarlat, u žen nejčastěji v děložním čípku, ale také v močové trubici, v děloze a může se šířit i do orgánů malé pánve. Patří mezi nejrozšířenější sexuálně přenosné nemoci na světě.
K přenosu dochází nejčastěji pohlavním stykem, a to jak vaginálním, orálním i análním. Velmi zřídka může dojít k nákaze kapavkou i nepohlavní cestou. Jednou z možností je nákaza dítěte během porodu od infikované matky – kapavka se pak může projevit hnisavým zánětem v oku.
Příznaky kapavky
Onemocnění se projevuje hnisavým zánětem sliznic u pohlavních orgánů a orgánů vylučovacího ústrojí.
pohlavní ústrojí, hltan, oči
Až u poloviny žen může onemocnění probíhat bez příznaků, nicméně i žena bez příznaků onemocnění může šířit dál. U žen se většinou tato nemoc projevuje vaginálním výtokem, může také zapříčinit krvácení mezi menstruacemi nebo krvácení po pohlavním styku. Projevuje se také pálením a řezáním při močení.
V oblasti stydkých pysků může dojít k infekci Bartholiniho žlázky a tvorbě malých bolestivých hnisavých váčků. Neléčené onemocnění může způsobit zánět děložní sliznice a vejcovodů.
Ten už bývá doprovázen bolestí a horečkou a pokud by zůstal neléčený, může vést ke komplikacím při těhotenství až k neplodnosti.
U mužů jsou projevy doprovázeny obtížemi při močení, pálením a svěděním v důsledku přítomnosti bakterií v močové trubici, odkud se často šíří dále ke konečníku nebo k oblasti varlat a prostaty. Ústí močové trubice bývá zarudlé, pro kapavku je také typický běložlutavý výtok.
Pokud se zánět rozšíří až na varlata, projeví se zčervenáním a může způsobit neplodnost. Kapavka se u obou pohlaví může projevit i v konečníku, a to například svrběním, výtokem nebo krvácením z konečníku.Infikována může být i ústní část hltanu, tam se nemoc projevuje podobně jako angína, tedy hnisáním a tvorbou hlenu.
Neléčená infekce se může rozšířit i do krevního oběhu, kde může způsobit záněty kloubů nebo kožní vyrážky.
Inkubační doba
2–14 dnů.
Léčba
Léčba kapavky, vzhledem k její veliké infekčnosti, je povinná. Po prvotních příznacích je nutné vyhledat lékaře a podrobit se vyšetření a co nejrychlejšímu podání léků. Okamžité léčbě se musí podrobit i sexuální partner. Jelikož se jedná o infekční onemocnění vyvolané bakteriemi, jsou nasazena antibiotika.
Je důležité dbát na pokyn lékaře a ohlídat si správné dávkování a délku užívání antibiotik. Po konci užívání antibiotik se za 24–48 hodin provádí zhodnocení úspěšnosti léčby vyšetřením a další dvě závěrečná vyšetření v týdenních intervalech.
Během léčby je nutné vyvarovat se sexuálnímu styku kvůli možnému šíření nákazy.
Léky
Lékař předepisuje přesné dávkování některých antibiotik, jako jsou cefixim, ceftriaxon nebo ofloxacin.
Domácí léčba a babské rady
K doléčení kapavky může pomoci čaj z plodu jalovce, listu ořešáku a natě z třezalky. Denně vypijte 3 šálky, vždy s jednou lžičkou směsi. Čaj napomáhá zklidnit pohlavní orgány po nemoci.
cca 10 dníasi 4 měscíe následují nutná kontrolní vyšetření
Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal?
Vyšetření
Potvrzení, že se jedná o kapavku, lze ověřit několika způsoby, často kombinací několika vyšetření.
Bakterie lze odhalit barvícími vzorky, což zahrnuje výtěr z postižené oblasti, dochází k obarvení vzorku a jeho prozkoumání pod mikroskopem, avšak tento test je spolehlivější spíš u mužů nežli u žen. Častěji se používají močové výtěry pro potvrzení výskytu genu bakterie v moči.
Provádí se také kultivační test. Před nasazením léčby se obvykle provádí krevní odběr na možnou nákazu virem HIV, případně na přítomnost množství protilátek v těle, toto vyšetření se opakuje 4 měsíce po ukončené léčbě.
V těhotenství
Kapavka je velmi nebezpečná v období těhotenství. V případě nákazy těhotné ženy hrozí infekce plodové vody s možností jejího předčasného odtoku. Zvyšuje pravděpodobnost potratu nebo předčasného porodu. Během porodu může být dítě od nemocné matky nakaženo – onemocnění se projeví zánětem očí a může způsobit až slepotu.
Možné komplikace
Komplikací bývá zasažení močových cest nebo infekce konečníku a rozšíření do trávicího ústrojí. V případě neléčení kapavky jsou po delší dobu příznakem bolesti břicha a v případě pohlavního styku i nepříjemná bolest v intimních partiích, stále s rizikem přenosu nákazy.
Trvalé následky
Při neléčení se můžou bakterie kapavky rozšířit u žen do dělohy a vejcovodů a způsobit pánevní zánětovou nemoc, která může zapříčinit neplodnost ženy nebo mimoděložní těhotenství. U mužů se může dostat do oblasti nadvarlat a také způsobit neplodnost. Je možné i zanesení infekce do očí.
Prevence
Prevencí je chráněný pohlavní styk (s kondomem) a pohlavní styk se stálým partnerem.
Kapavka: příznaky, léčba (gonorea)
Kapavka je vysoce nakažlivé onemocnění vyvolané bakteriální infekcí.
Patří mezi nejčastější sexuálně přenosné nemoci.
Poslední desetiletí se její výskyt celosvětově snižuje. V České
republice byl v roce 2006 počet nově hlášených infekcí 1082, tj.
10,5 infekcí na 1OO tis. obyvatel.
Infekce bývá častěji zjištěna u mužů než u žen a postihuje
hlavně věkovou skupinu mezi 15-35 lety, proto hlavně u mladých žen se
jedná o nebezpečné onemocnění, které může mít negativní vliv na
reprodukční schopnost (viz dále komplikace).
Příčina vzniku kapavky
Původcem onemocnění kapavkou je bakterie jménem
Neisseria gonorrhoeae, známá také jako gonokok.
Je
to gramnegativní bakterie, která je velmi málo odolná vůči zevnímu
prostředí (hrozí velmi nepatrné riziko nákazy třeba při užívání
veřejných záchodů, použití bezprostředně infikovaných ručníků,
žínek nebo při líbání).
Její přenos se tedy děje téměř
výhradně intimním kontaktem (pohlavním stykem).
Kapavka je především místní onemocnění, má malý sklon
k celotělovému šíření (generalizaci). Má většinou charakter rychle
probíhajícího (akutního) zánětu s hnisavým
výtokem.
Postihuje výstelku (sliznici) močopohlavního (urogenitálního)
ústrojí. U mužů nejčastěji močovou trubici (ureteru), odkud se
může šířit do prostaty, semenných váčků, nadvarlat. U žen kromě
močové trubice nejčastěji čípek děložní, odkud může projít do
pochvy, dělohy, vejcovodů.
U obou pohlaví může postihnout také sliznici
konečníku následkem provozování análního sexu, u žen také
zanesením infekce výtokem z pochvy.
Při orálním sexu s nakaženou osobou je vysoké riziko infekce
nosohltanu.
Při porodu infikované rodičky se může nakazit i novorozenec. Infekce se
projeví jako postižení oka novorozence zánětem spojivky,
či rohovky (keratokonjunktivitida).
Rizikové faktory kapavky
Především promiskuita, nechráněný pohlavní
styk s neznámou náhodnou osobou, prostituce, chudoba.
Rizikovou skupinou obyvatel jsou hlavně mladí dospělí,
uživatelé drog.
Prevence kapavky
Nejúčinnější prevence je sexuální abstinence. Když už se to
z pochopitelných důvodů dodržet nedá, je základní prevencí
zodpovědné sexuální chování. To obnáší omezení počtu
sexuálních partnerů a vyhýbání se sexuálním dobrodružstvím
s náhodnými osobami.
Rozhodně každý kdo nemá stálého partnera, by měl při styku použít
kondom. Jeho pravidelné a správné použití snižuje riziko
nákazy.
Při výskytu prvních příznaků by se měla vyhledat lékařská pomoc
s vyšetřením a případným zahájením léčby pro zabránění vzniku
případných komplikací. Po dobu určení diagnózy a léčení je třeba se
vyvarovat sexuálních styků v smyslu prevence dalšího šíření
nákazy.
Jako prevence nákazy novorozenců se plošně uplatňuje tzv.
kredeizace, kdy se každému novorozenci preventivně aplikuje
do oka do spojivkového vaku desinfekční prostředek Ophtalmo-Septonex.
Příznaky a projevy kapavky
Kapavka u mužů
Projeví se po kontaktu s infekcí u 25 % mužů zpravidla 2-6 dní po
infekci.
Mezi první příznaky patří pálení a řezání při
močení (dysurie), časté močení během dne
(polakisurie). Pozoruje se zarudnutí kolem ústí močové trubice a také
běložlutavý výtok (typická je nutnost výměny spodního
prádla).
V případě neléčené nebo neefektivně léčené kapavky může dojít
k šíření infekce vzhůru močovými cestami se vznikem
zánětu semenných váčků, nadvarlat, prostaty.
Zánět prostaty se pak
projevuje zvýšenými teplotami, bolestivým nočním výronem semena (poluce),
bolestmi břicha při močení a vylučování stolice. Při postižení
nadvarlete se pozoruje červený bolestivý otok šourku.
Asi v 10 %
případů infekce nejsou příznaky přítomné (asymptomatický průběh).
Kapavka u žen
Vzniká přibližně v polovině nechráněných styků s infikovaným
partnerem. Probíhá nejčastěji jako zánět děložního hrdla spolu se
zánětem močové trubice.
Projevuje se pálením při močení (dysurie)
s výtokem. Děložní hrdlo je zarudlé a povleklé hnisem.
Může se objevit krvácení mezi menstruačními periodami
i krvácení po sexuálním styku. Infekce někdy postihne také žlázky na
malých pyscích a žlázky při ústí močové trubice.
To může vést až ke
vzniku hnisavého váčku (absces) s výraznými bolestmi při chůzi a
sezení.
Asi 50% žen nakažených kapavkou nemá příznaky žádné, případně
mírné nebo atypicky vyjádřené. To pak představuje nebezpečí z hlediska
dalšího šíření nákazy.
V případě neléčené infekce se onemocnění šíří dál a vzniká
zánět děložní sliznice (endometritida), malé pánve, zánět vejcovodů
(salpingitida), který bývá provázen bolestmi břicha, horečkou, pocity na
zvracení (nauzea) a zvracením, u déletrvajícího onemocnění se jako
příznak popisuje kromě nejasných bolestí břicha také bolestivá
soulož (dyspareunie).
Jiné formy kapavky u obou pohlaví
-
Rektální kapavka– projevuje se bolestmi konečníku při
vylučování stolice (defekaci), výtokem z řitního otvoru. - Faryngeální kapavka– hltanová, nejčastěji se nijak
neprojeví, pokud ano, tak jako mírná bolest v krku. - Konjunktivitida– zánět spojivek, projeví se jako zarudlé
zanícené oko, může vést až ke slepotě.
Diseminovaná kapavka
Vyskytuje se jen asi u 0,5- 3% nemocných. Představuje rozšíření infekce
i na další orgány těla mimo systém, přes který infekce do organizmu
vnikla.
Nejčastěji je postižena kůže, jeden nebo více
kloubů (mono, polyartritida) a bývá přítomná zvýšená
teplota. Postižená bývají kolena, hlezna, prsty, zápěstí. Klouby jsou
zarudlé, oteklé, bolestivé. Na kůži nad klouby nebo na prstech se tvoří
červeně prosáklé vyrážky s krustami.
Vyšetření kapavky
Vyšetření se opírá hlavně o kultivaci, tj.
vypěstování přítomné bakterie na speciálních půdách. Bakterie se
získá výtěrem.
Nejčastěji se výtěr provádí u mužů z ústí močové trubice
nejlépe ráno před močením, nebo po několika hodinách po močení (popř.
po masáži prostaty), aby nedošlo proudem moči k vypláchnutí baktérií a
falešně negativnímu výsledku.
U žen se výtěr získá z krčku děložního a močové trubice. Lepší
je provést odběr 2-3 dny po menstruaci. U extragenitální kapavky se odběr
dělá z konečníku, krku. Kultivace poskytne výsledky do 48 hodin.
Spolehlivou metodou je také přímý mikroskopický
průkaz. Na sklíčku pod mikroskopem se pozoruje vzorek hnisavého
výtoku z močové trubice.
Další metody k průkazu bakterie jsou PCR,
přímá imunofluorescence, ELISA.
U kapavky již rozšířené celotělově (diseminovaná kapavka) je
vyšetřením hemokultura– odebraná krev s přítomnými
bakteriemi se nechá několik dní na speciální půdě, kde, pokud jsou
přítomny bakterie, dojde k jejich pomnožení a možnosti průkazu.
Kromě vyšetření kapavky se pátrá také po původcích i jiných
sexuálně přenosných nákaz. Rutinně se provádějí testy na syfilis a
HIV virus.
Léčba kapavky
Kapavka podléhá hlášení a její léčba je povinná. Protože její
původce je bakterie, léčbu představuje podávání
antibiotik. Vybírají se antibiotika nejcitlivější
k bakterii. Podávají se většinou sedm dní.
Při včasné léčbě je naděje k úplnému vyléčení velice dobrá.
Nasazení léčby však ještě neznamená také ukončení terapie. Hned na
druhý den po ukončení léčby a ještě dvakrát během dvou týdnu se
provádějí bakteriologické kontroly. Až při negativních nálezech také ze
sérologie, laboratoře je nemocný teprve po 4 měsících vyřazen
z evidence.
Jak si mohu pomoci sám
Jelikož je kapavka infekční onemocnění, musí se vyléčit tak, že se
organizmus zbaví vyvolávající bakterie. Lékem volby jsou proto antibiotika
a k jejich získání se musí vyhledat lékařská pomoc.
Důraz na to jak si mohu pomoci sám je v tomto případě spíš na straně
prevence. V chování se tak, aby se nákaze předešlo. Netřeba zapomínat,
že onemocnění kapavkou nenechává v těle žádnou imunitu. To znamená,
že se člověk může nakazit opakovaně i když ji už jednou prodělal.
Komplikace kapavky
Komplikace představují stavy, které se rozvinou při neléčení nebo při
nedodržení správných zásad léčby. Tj. například nedodržení potřebné
délky užívání antibiotik.
Ke komplikacím patří rozšíření infekce na další
orgány močopohlavního ústrojí (na prostatu, nadvarlata u mužů dělohu,
vejcovody u žen) nebo také na orgány mimo urogenitální strojí (př.
u diseminované kapavky).
- Mezi následky pak patří nejen tedy delší a těžší průběh léčení,
ale následkem zánětu vznikají v orgánech při hojení vazivové srůsty a
jizvy a může dojít například ke svraštění a omezení až neprůchodnosti
vývodných cest pohlavních s případným rizikem ztráty
plodnosti jak u mužů, tak u žen. - U žen se mezi komplikacemi popisují kromě neplodnosti také
časté potraty, předčasné porody a
mimoděložní těhotenství. - V neposlední řadě mezi komplikace patří i zvýšena
náchylnost k získání jiných a závažnějších
sexuálně přenosných infekcí, především infekce HIV-virem a onemocnění
syfilis.
U novorozenecké kapavky a u jedinců, kteří si kapavku sami např.
rukama přenesli na oko, se vznikem kapavkového zánětu rohovky a spojivky, je
nebezpečnou komplikací protrhnutí rohovky vedoucí až ke
slepotě.
Diskuse
- Ségra
má kapavku, můžu jí chytit? - Antibiotika
Další názvy: gonorea, tripl, kapela, gonorrhoea
Kapavka – příznaky, projevy a inkubační doba
- Kapavku způsobuje bakterie Neisseria gonorrhoeae.
- Pro kapavku je typický hnisavý výtok.
- U žen se kapavka nemusí nijak projevit.
- Pacienti trpící kapavkou jsou rovněž náchylnější k infekci jiných pohlavních chorob.
- Přenosu kapavky se dá částečně předejít používáním prezervativů.
- Důležité je, aby se spolčně s nakaženým léčil i jeho partner.
Kapavka patří mezi nejčastější nemoci, které jsou přenášeny sexuálním stykem.
Kromě pohlavních orgánů postihuje také oblast úst, hltanu a konečníku. Průběh onemocnění se u obou pohlaví liší. Zatímco u mužů infekce zpravidla vyvolává prudký zánět, u mnoha žen probíhá kapavka bezpříznakově. Výhodou této nemoci je, že se poměrně snadno léčí.
V pokročilých stádiích ale může způsobit trvalou neplodnost.
Podobně jako syfilis nebo chlamydie, i kapavku řadíme mezi nemoci, které se přenášejí především pohlavní cestou. Ve výjimečných případech však může docházet i k takzvané nepohlavní nákaze.
Zpravidla se tak děje při porušování základních hygienických pravidel, a to například při sdílení ručníků či společných koupelí ve vaně. Nakazit se může i novorozenec při vaginálním porodu.
U něj se pak kapavka projevuje jako zánět spojivky a rohovky oka, který může vést až ke slepotě.
Kapavka, kterou způsobuje gramnegativní bakterie Neisseria gonorrhoeae, patří mezi nejrozšířenější pohlavní choroby vůbec. Každoročně jí ve světě onemocní na 78 milionů lidí s tím, že valná většina obtíží se vyskytuje u osob v rozmezí věku 15 až 29 let. Kapavka rovněž podléhá povinnému hlášení a léčbě.
Inkubační doba a průběh nemoci
Inkubační doba kapavky činí obvykle 2 až 14 dnů od rizikového pohlavního styku. U mužů se první příznaky objevují mezi 2. a 5. dnem po infikaci, u žen mezi 4. a 7. Není to ale pravidlem. U některých pacientů, zpravidla u žen, může nemoc probíhat také bez příznaků, anebo s velmi nespecifickými projevy, což má za následek snadnější šíření nemoci.
Prvním infikovaným místem obvykle bývá tubulární tunel močové trubice a výstelka děložního hrdla. Bakterie se ale mohou šířit také v oblasti konečníku, ústní části hltanu a ve spojivkách očí.
Vulva a vagína jsou problémů většinou ušetřeny, protože jsou pokryty vrstevními epitelními buňkami. To je důvod, proč je u žen v první řadě zasaženo děložní hrdlo.
Není-li kapavka léčena, příznaky se po čase mírní a přechází do chronického stádia.
Vzácně se kapavka může přenést krví do velkých kloubů a vyvolat onemocnění pohybového aparátu, srdce, duhovky, mozkových plen či kůže. Infekce kapavkou navíc výrazně zvyšuje riziko nákazy virem HIV, a to patrně z důvodu narušení povrchu sliznic.
Příznaky kapavky
Jak se projevuje kapavka? U mužů i žen trochu jinak. Obecně se uvádí, že muži mají bouřlivější projevy nemoci a snáze se u nich potíže diagnostikují. U žen oproti tomu často probíhá onemocnění skrytou formou, a to až u poloviny případů.
Kapavka u mužů
Jak už zaznělo výše, u mužů bývá zánět patrnější než u opačného pohlaví. Infekci kapavkou u nich zpravidla signalizuje:
- Pálení a bolest při močení
- Hojný hnisavý výtok z močové trubice (může mít žlutozelenou barvu)
Bez efektivní léčby se může infekce rozšířit do nadvarlete, varlete nebo prostaty. Tyto obtíže se pak projevují bolestí nebo svrběním šourku. Objevit se může také otok předkožky, zvětšení uzlin v oblasti třísel nebo bolest a krvácení v oblasti řitního otvoru, a to hlavně při vyprazdňování. Takto výrazné obtíže ale postihují zhruba jen čtvrtinu nakažených mužů.
Kapavka u žen
Co se týče žen, projevuje se kapavka obvykle:
- Bolestmi při pohlavním styku
- Otokem zevních rodidel
- Žlutým až zeleným vaginálním výtokem
- Krvácením mimo menstruaci
Problém je, že zhruba u poloviny žen probíhá nemoc bez zjevných příznaků. Projevovat se kapavka může rovněž nespecifickým způsobem.
Ženu může například trápit vaginální výtok, obtíže při močení či krvácení po pohlavním styku. Děložní čípek navíc nemusí vykazovat žádné změny.
Stejně tak na něm může probíhat zánět, což bývá společně se zánětem močových cest velmi jasné vodítko pro diagnózu nemoci.
V pokročilejší fázi nemoci se u pacientek mohou rozvinout pánevní zánětové nemoci, které zahrnují:
- Bolest a křeče
- Krvácení mezi periodami
- Dávení
- Horečku
Infekce hltanu
V případě, že je prokázána kapavka v krku, jsou projevy totožné jako u angíny.
Infekce konečníku
U žen a mužů, kteří trpí rektální kapavkou, se může objevit anální výtok, svrbění v oblasti řitního otvoru a krvácení.
Diagnostika a léčba kapavky
Nemoc bývá odhalena kombinací několika vyšetření, a to:
- Vyšetření výtoku močové trubice
- Vyšetření moči
- Vaginálního stěru
- Rozboru krve
V případě potřeby lze provést také ultrazvukové vyšetření pánevních orgánů.
Na rozdíl od syfilitidy není během léčby kapavky zapotřebí hospitalizace. Tedy alespoň za předpokladu, že se léčba zahájí včas. Základem léčby jsou pak antibiotika. Pacienti musejí počítat s tím, že se na několik týdnů vzdají sexuálního života, aby kapavku nešířili dál. Po uzdravení jsou navíc nutné kontrolní testy, které odhalí, zda byla nemoc skutečně vyléčena.
Při léčbě je nutné myslet také na ostatní. Pacienti by proto měli kontaktovat všechny sexuální partnery, u kterých existuje riziko, že se od dotyčného nakazili. V opačném případě dochází k rychlému a častokrát i nevědomému šíření nemoci.
Prevence kapavky
Jelikož se nemoc šíří výhradně pohlavním stykem, nejúčinnější prevencí je sexuální abstinence. Riziko nákazy kapavkou lze také snížit používáním prezervativu a pečlivým výběrem sexuálních partnerů. Není pravda, že kapavkou trpí pouze promiskuitní jedinci, nemoc se běžně šíří i mezi stálými partnery. Často kvůli nevěře jednoho z nich.
Kapavka foto
Neisseria gonorrhoeae
Gramovo barvení – Gonokoková uretritida
Imunofluorescenšní obraz Neisseria gonorrhoae
Bakterie Neisseria gonorrhoeae (gonokok), byla objevena roku 1879 německým lékařem Albertem Neisserem, po němž je také pojmenována. Způsobuje pohlavně přenosnou chorobu gonorhoeaeu, česky zvanou kapavka.
Taxonomie:
- kmene Proteobacteria;
- třídy Beta Proteobacteria;
- řádu Neisseriales;
- čeledi Neisseriaceae;
- rodu Neisseria (společně například s Neisseria meningitidis).
Vlastnosti[upravit | editovat zdroj]
Neisseria gonorrhoeae je:
- aerobní;
- nesporulující;
- patogenní;
- gramnegativní;
- protáhlá kokovitá – diplokoky;
- na povrchu se vyskytují fimbrie sloužící k adhezi.
Neisseria gonorrhoeae se v přírodě volně nevyskytuje. Jediným zdrojem její infekce je člověk. Gonokoky jsou velmi citlivé k zevnímu prostředí (změny teplot, vlhkost, běžné dezinfekční prostředky apod.
), a proto k přenosu dochází výhradně intimním kontaktem. Bakterie se díky fimbriím pevně vážou na epitel a díky tomu se neodstraní ani proudem moči. Infekce se může šířit směrem do dělohy, bakterie napadají také sliznici rekta nebo faryngu.
Během menstruace je usnadněn postup infekce do Falopových tub. Jelikož jsou bakterie velmi citlivé na prostředí, nerozmnožují se v moči a infekce se tedy nešíří do močového měchýře ani do ledvin.
Gonokoky jsou také ovlivněny hormony, estrogeny podporují jejich růst, testosteron a progesteron ho inhibují.[1]
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Odebraný materiál je potřeba okamžitě zpracovat! Pokud to není možné, musí se použít transportní medium (vyšší tenze CO2, proteiny, dostatečná vlhkost) pro udržení životaschopnosti gonokoků (velmi citlivé bakterie). Materiál: hnisavý výtok.
Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]
G- diplokoky. Často je lze nalézt v neutrofilech, které je fagocytovaly.
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
Pro kultivaci se užívají selektivní média, jedná se o obohacené agary, které obsahují přídavek škrobu, antibiotik a hovězího séra).
Užívá se zejména čokoládový agar a agar obohacený antibiotiky (Thayer-Martin).
Postup kultivace[upravit | editovat zdroj]
Očkujeme na předehřátý agar (citlivost k nízké teplotě). Optimální růst je zajištěn přidáním zahřáté krve tzv. čokoládový agar nebo ascitické tekutiny do živného agaru a kultivací při 35–37 °C ve vlhké atmosféře obsahující 5–10% CO2.
V praxi se většinou čokoládový agar obohacuje antibiotiky a antimykotiky – vzniká tak agar Thayer-Martin obsahující vankomycin, kolistin a nystatin, nebo New York City medium.
Růst je pomalý, ale na dobrém médiu rostou za 8–24h v šedých, lesklých, lehce vypouklých koloniích.
Podle vzhledu kolonií, antiaglutinability, virulence a schopnosti vyvolat u lidí uretritidu lze rozdělit gonokoky do 4 typů (T1–T4). Nejvíce virulentní kmeny byly shledány T1 a T2 mající četné fimbrie, kmeny T3 a T4 jsou avirulentní.
Testy[upravit | editovat zdroj]
Pozitivní katalázový test, pozitivní oxidázový test, štěpí glukózu, nezkvašuje maltózu (na rozdíl od meningokoka).
Serologické metody[upravit | editovat zdroj]
ELISA (přímý průkaz antigenu), nepřímá diagnostika u chronických forem onemocnění.
Faktory virulence[upravit | editovat zdroj]
Faktory virulence jsou definovány jako působky bakterií, které poškozují hostitele popř. vyvolávají danou nemoc. Neisseria gonnorhoeae disponuje následujícími prostředky:
- piliny – umožňují velmi pevnou vazbu fimbrií (pilli) na epitel sliznic a odolnost vůči fagocytóze;
- porin – povrchový protein vnější membrány propouštějící hydrofilní látky, jeho struktura souvisí s citlivostí na antibiotika;
- LOS (lipooligosacharid) – sacharidová část se podílí na adhezi, lipidová část působí jako;endotoxin; LOS také brání lýze neisserií zprostředkované komplementem;
- Opa protein – zodpovědný za endocytózu vedoucí k likvidaci hostitelské buňky;
- IgA1-proteasa, β-laktamáza;
- Transferin, laktoferin a hemoglobin – vazebné proteiny;
- schopnost genové konverze – gonokoky jsou schopny přeskupením měnit antigenní složky fimbrií, vzniká tak nový sérotyp a hostitel tudíž musí vytvořit nový typ protilátek.
Onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Neisseria gonorrhoeae způsobuje akutní, zánětlivé onemocnění urogenitálního traktu zvané kapavka. Projevem je výtok bělavé tekutiny z močové trubice.
Podrobnější informace naleznete na stránce Kapavka.
Matky, trpící kapavkou, mohou při porodu přenést gonokoky na novorozence, u nich se pak vyvíjí těžká konjunktivitida, tzv. blenorrhoea neonatorum. U žen probíhá onemocnění skrytěji než u mužů, a proto jsou často přenašečkami.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
K léčbě kapavky se dříve používala penicilinová ATB (ampicilin), na které současně většina gonokoků vykazuje rezistenci. Lékem volby jsou proto momentálně cefalosporiny III. generace – cefuroxim, ceftriaxon.
Protože se gonokok velmi často vyskytuje jako koinfekce spolu s chlamydiemi, používají se beta-laktamová ATB v kombinaci s makrolidy nebo tetracykliny.
Při infekci je třeba přeléčit nakaženého spolu se všemi jeho sexuálními kontakty.
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Zatím neexistuje očkovací látka. Nejdůležitější je ochrana při sexuálním styku kondomy. Při nebezpečí rozvoje blenorrhoey u novorozenců se promývá spojivkový vak Ophtalmo-Septonexem, nebo zředěným roztokem AgNO3.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- HORÁČEK, Jiří, et al. Základy lékařské mikrobiologie. 1. vydání. Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0006-4.
- BEDNÁŘ, M, V FRAŇKOVÁ a J SCHINDLER, et al. Lékařská mikrobiologie – bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6.
- RYŠKOVÁ, Olga, et al. Mikrobiologie pro studující zubního lékařství. 1. vydání. V Praze : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0834-0.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ BEDNÁŘ, M, V FRAŇKOVÁ a J SCHINDLER, et al. Lékařská mikrobiologie – bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 80-238-0297-6.