Vrátili jste se z lesa s košíkem hub a teď přemýšlíte nad tím, co z nich udělat? Naložte je do sladkokyselého nálevu, je to lahůdka. Takto naložené houby se dají použít do polévek a omáček. Chutnají stále jako čerstvé, na rozdíl od těch sušených, a tak byste si určitě měli pár skleniček udělat do zásoby.
Já je asi nejvíc používám do kulajdy a podobných polévek. Dodají jí lehce kyselou chuť a tak už do ní není nutné přidávat ocet. Polévky nebo omáčky s houbami vařím pořád, takže tyhle nakládané houby nesmí u nás ve spíži rozhodně chybět????. Hlavně ale chutnají jako čerstvé, i když už je třeba leden a houby venku nerostou. To je na tom to nejlepší.
Pod receptem pak najdete i další tipy, jak zpracovat houby – jak je zamrazit, nasušit nebo jak si udělat houbový prášek jako koření do polévky.
Suroviny:
- 500g hříbků
- 175ml vody
- 80g octa (kvasného)
- 8g krupicového cukru (1 lžička)
- 12g soli (1/2 lžíce)
- 5 kuliček černého pepře
- 4 kuličky nového koření
- 2 bobkové listy
- Zavařovací sklenice s víčkem
Postup:
- Očištěné houby nakrájejte na plátky nebo kousky. Vhodnější jsou menší houby, nejčastěji používám malé hříbky, když se mi je povede nasbírat. Nechávám je vcelku. Menší houby si totiž zachovají křupavost, a proto mi chutnají nejvíce. Samozřejmě můžete naložit i velké houby nakrájené na kousky, ty jsou zase skvělé do polévky.
- Začnete s přípravou nálevu. Vše kromě hub dejte do hrnce a přiveďte k varu. Nálev 5 minut povařte.
- Houby dejte do osolené vody a také 5 minut povařte. Poté je sceďte a nechte okapat.
- Houby s nálevem plňte do sklenic. 1-1,5cm pod okrajem nechte místo. Okraje otřete čistou utěrkou a poté sklenice pevně uzavřete.
- Sklenice vložte vody o 100 stupních a nechte 30 minut sterilovat. Vyndejte a nechte vychladnout.
- Poznámka: Mě tato dávka vystačila na 2 skleničky o objemu 300ml.
- Použití:
- Do polévek (například kulajdy), omáček…Můžete je sníst i jen tak, jako když jíte kyselou okurku, protože na ni máte jen chuť????.
- Skladování: v chladu a temnu
- Trvanlivost: 1 rok
- Poznámky:
- Používejte pouze čisté a suché sklenice. Ideální je sklenice vyvařit ve vroucí době po dobu 5 minut a to včetně víček. Poté sklenice nechte uschnout.
- Stará víčka mohou zreznout nebo být nějak poškozená, raději kupte nové
- Nikdy nepoužívejte plesnivé nebo od pohledu zkažené houby. Byla by škoda, kdybyste se s houbami nakládaly a pak se vám to kvůli jedné špatné zkazilo.
Jaké jsou další způsoby zpracování hub?
Další tipy, jak zpracovat houby. Já si vždycky vybírám podle toho, kolik hub jsem nasbírala. Když jich je pár, tak je naložím nebo zamrazím. U většího množství vyrobím od každého trochu. Rozhodně nesmí chybět naložené houby, protože těch máme obrovskou spotřebu. Miluju polévky jako je kulajda, houbové rizoto, omáčku…to chce hodně skleniček:-).
Houby v soli
Další možnost, jak uchovat houby čerstvé po velmi dlouhou dobu. Nakládání v soli se obejde bez zavařování, je tedy velice rychlé. RECEPT
Mražené houby
Další způsob je houby zamrazit. Houby se ale musí zamrazit správně, vše najdete v tomto návodu. RECEPT
Houbový prášek
Základem houbové prášku jsem právě sušené houby. Pokud máte nasušeno, mrkněte na tenhle recept. Houbový prášek je skvělý jako koření do polévky. Dodá omáčce nebo polévce skvělou houbovou chuť a ze všech metod zpracování hub zabere nejméně místa. RECEPT
Houbová sůl
Houbovou sůl oceníte nejen do polévek a omáček, ale také na steak. Je to vynikající věc, která by vám mezi kořením neměla chybět. RECEPT
Houbové koření
Další věc, která by vám mezi kořením neměla chybět. Domácí houbové koření neobsahuje glutamát, konzervanty ani sůl. Pouze houby a koření. Stačí ho přidat velmi málo pro dodání houbové chuti pokrmu. RECEPT
Sušené houby
Návod, jak nasušit houby v sušičce, troubě nebo při pokojové teplotě. Sušené houby nesmí do zásoby chybět. Uděláte z nich skvělou bramboračku nebo je můžete použít do omáčky. Také se z nich dá vyrobit houbový prášek, koření, které vašim jídlům dodá skvělou houbovou chuť. RECEPT
Jak zpracovat houby, když jich najdete hodně
Především čerstvé tvrdší houby je samozřejmě možné pokrájet na plátky a usušit, prakticky veškeré houby lze nakládat, nebo lze houby po příchodu z lesa pokrájet, podusit a uchovat na pozdější dobu v mrazáku. Více v článku 10 možností, jak uchovat houby, v dalším materiálu pak najdete i odpověď na otázku, zda opravdu lze zamrazit i syrové houby?
Dnes pár tipů, co si z nalezených hub uvařit. Z hub lze totiž připravit množství jídel, nejen tradiční smaženici.
Smaženice nebo guláš… Co takhle houbový kuba?
Tradičním rituálem je udělat si z nalezených a očištěných hub doma smaženici nebo houbový guláš. Spektrum pokrmů, k jejichž přípravě lze čerstvé houby použít, je ale mnohem širší, a pokud je kořist donesená z lesa dostatečně velká, nemusí jejich využití skončit jen u smaženice nebo sušení.
I u hub přitom platí, že nejlepší je využít je čerstvé a takovým způsobem, který obohatí náš jídelníček.
Galerie: Které houby se pletou? Jedlé a jedovaté se podobají
Například v rámci tradičních pokrmů, jako je houbový kuba. Výhodou tohoto jídla je mimo jiné, že je na něj třeba poměrně velkého množství hub, zvláště pokud je hodně strávníků.
Další výhodou pak je, že jde o pokrm vhodný pro vegetariány, neboť až na sádlo, na němž se osmaží nakrájená cibulka, tvoří všechny potřebné ingredience suroviny rostlinného původu.
Smažit lze ovšem i na rostlinném oleji, ale sádlo je pro tento účel nejlepší.
Základní recept na houbového kubu je přitom velmi jednoduchý – osmaženou cibulku, kroupy a pokrájené houby uvaříme, dochutíme trochou pepře, soli, kmínu a případně rozetřeným česnekem, vložíme do trouby a pečeme. Kdo chce, může přidat majoránku nebo různé bylinky – a vlastně jakékoli koření. Houbového kubu lze jíst samostatně, bez dalších příloh.
Autor: Depositphotos.com
Našli jste hodně hub? Uvařte si staročeského kubu
Míchané hříbky podle Rettigové
Druhým tradičním jídlem jsou míchané hříbky z kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové. Recept uvádíme v původním originálním znění, takže nejde o překlepy a gramatické chyby. Jednak je slovník uvedené kuchařky milým zpestřením kuchařského slangu, recept ale také naznačuje, co vše je možné k houbám a uvedenému pokrmu podávat:
Pokrájej mladé čerstvé hříbky na tenké lístky a nech je se zelenou petrželkou na másle dusit, trochu je osol a dej trochu pepře.
Když již dost vysmahlé jsou, dej je na hlubokou mísku aneb talíř, okolo narovnej sazená vejce, posypej je šnytlinkem a smaženou na kostky nakrájenou žemličkou. K tomu se nyní může rozličné připojit, kupř.
pečená kuřátka, koroptve i třeba holubi, jaternice, klobásy, karfiol, špargl, račí ocásky, smažené brzlíčky nebo smažená, vařená neb pečená husí nebo kůřecí játra, co právě k dostání, toho vtipná kuchařka dle svého rozumu použije.
Jsou i jiné houby než hříbky
K výše zmíněným receptům ještě pár poznámek.
Jednak, že i když se většinou houbami míní hříbky, a třeba Rettigová je výslovně zmiňuje, je v praxi lepším řešením použít na jídla z hub více druhů, například holubinky, masáky, čerstvé pýchavky nebo v současné době hojně rostoucí „babky“. U nich ale pozor, tyto často hodně měkké houby velmi rychle plesniví, takže je třeba je ze všech nalezených hub zpracovat nejrychleji.
V této souvislosti stojí za připomenutí, že houba je napadená plísní celá i v případě, že na pohled jde pouze o její malou část. I vzhledem k tomu, že babky nyní rostou velmi hojně, nemá vůbec žádný smysl je vykrajovat. Platí to ale i ve všech případech, i když moc nerostou, a platí to pro všechny druhy hub.
Galerie: Zrádné „červené“ hřiby
Je škoda, že většina lidí sbírá jen hřibovité houby, říká mykolog
„Do poradny nám chodí především lidé, kteří chtějí roztřídit jedlé houby od nejedlých, ale občas i takoví, kteří se o houbách chtějí naučit něco více,“ říká v rozhovoru Jiří Lederer.
Začíná léto, pro spoustu lidí s ním také čas, kdy vyrážejí do lesa na houby. Podle informací, které máte na webových stránkách poradny, ale lze sbírat houby už od jara…Nejen od jara. Sezona začíná 1.
ledna a končí 31. prosince. Protože pokud nejsou kruté mrazy, jsou nádherné nálezy také v zimě, například hlívy, penízovky a další. To se dají nosit plné košíky klidně i 1. ledna.
Dále se dá sbírat od března až do konce roku.
Teď jsme po období intenzivních dešťů, jak tedy vypadá aktuální situace?Teď je sezona v plném proudu. Mykologická společnost pravidelně zveřejňuje mapy růstu, teď jsou ty hodnoty střední, na některých místech i hojné, u nás je to ale trochu slabší. Houby sice mají rády vlhko, ale když jsou úplně utopené, tak růst ustane.
Teď má být teplo, takže by to mělo začít růst. V Beskydech už rostou kováře, holubinky, muchomůrky, plno pečárek, hojně se vyskytuje třeba límcovka vrásčitoprstenná, což je houba, která se pěstuje i uměle. Už teď je ten počet druhů velmi pestrý a bude se navršovat až do konce srpna. Přelom léta a září bývá na letní druhy nejbohatší.
Ale spousta dalších hub roste i na podzim až do doby, než přijdou mrazy.
Jaký je váš revír?Já chodím od Šumavy až k Tatrám. Na Šumavu jezdím docela často, jinak samozřejmě Beskydy, pak Bílé Karpaty, Javorníky. Když nejdu na jedlé houby, ale chci se pokochat zajímavými nálezy, tak mám své trasy, kam můžu zajít. Takže když vyrazím na jedlé, o půl sedmé vystoupím a o půl deváté je nemám kam dávat.
A když jdu jen tak, o půl šesté sednu na autobus, ve čtyři se vrátím, mám sice nějaké jedlé houby, které jsem cestou našel, ale kromě toho mám spoustu druhů zajímavých hub. Beskydy jsou v tomto ohledu velmi zajímavé.
A to nemyslím jen zdejší chráněnou krajinnou oblast, která je spolu se Šumavou ohledně výskytu hub zřejmě nejbohatší lokalitou u nás.
Když najdete takovou vzácnou houbu, tak ji vezmete s sebou, nebo ji jen vyfotíte a jdete dál?Podle toho, jak kterou, protože celá řada druhů se nedá určit jen tak od pohledu.
Jsou tam různé znaky a ty je potřeba porovnat a zjistit, zda byl ten první dojem správný. Některé houby jsou opticky nerozeznatelné, je třeba je podrobněji prozkoumat, aby se dalo určit, o který druh přesně jde.
Ale někdy to například trvá i celé odpoledne.
Takže ty nálezy pak ještě doma zkoumáte…Ano, je třeba vzít vzorek, dospělou nebo mladou houbu, a pak jej důkladně prozkoumat. S určením může pomoci i biotop, v jakém houba rostla, protože některé druhy jsou striktně vázané na jeden druh stromu nebo jeden druh mechu, některé potřebují slunná, některé stinná místa.
Když jsem kdysi dělal rozhovor s mykologem Jiřím Polčákem, říkal, že houby se právě dobře hledají podle biotopů. Že když člověk ví, za jakých podmínek a v jakém prostředí houba roste, může jít prakticky najisto…Ano, houby jsou více než většina rostlin vázané na určité vyhraněné podmínky.
A když znáte, jaké nároky houby mají a na jaké lokalitě rostou, tedy stromy, klima, půdní reakce, je šance něco najít. Ale taky na daném místě nemusí několik roků nic být. Jsou roky, kdy určité houby rostou v kvantech, a jsou roky, kdy nerostou vůbec. Třeba dva tři roky mycelium shromažďuje zásobní látky a teprve další rok pak vyrostou plodnice.
Ale jsou samozřejmě rovněž houby, které rostou skoro všude.
Na co zajímavého se dá narazit tady v Beskydech?Je tady řada specifických druhů. Třeba hřib horský se dá najít jenom v Beskydech nebo na Šumavě. Naprostá vzácnost, která nikde jinde neroste, je hřib Moserův. Kolegovi se třeba podařil jediný karpatský nález jednoho druhu čirůvky matsutake.
U těch hub je však problém, že musí být správný člověk na správném místě a ve správný čas. Protože ta plodnice je tam deset čtrnáct dní, běžný houbař si jí nevšimne, a těch lidí, které zajímají i jiné než jedlé druhy hub, je strašně málo.
Takže tady můžou růst i další vzácné druhy, ale nikdo si jich zatím nevšiml.
Devadesát procent lidí sbírá pět šest, maximálně deset druhů jedlých hub, ale ostatní neznají. A přitom často jde o chuťově lepší a zajímavější houby, než jsou hřiby. Je to celkem škoda.
Které druhy například?Některé holubinky jsou chuťově mnohokrát lepší než hřibovité. Ale nejde o to, které jsou lepší, já mám rád všechny, ale o to, že každá houba má v kuchyni jiné použití, jiné zpracování. Podle mne jsou nejlepší směsi. Třetina hřibovitých, třetina holubinek nebo růžovek a zbytek něco dalšího. Aby ta směs měla patnáct dvacet druhů smíchaných dohromady.
Mykolog Jiří Lederer s jedním ze svých dřívějších nálezů.
Na chvíli jsme odbočili od pátrání po vzácných druzích hub. Máte také na kontě nějaké zajímavé nálezy?Mám, ale většině lidí to nic neřekne. Na Slovensku jsem třeba ve Strážovských vrších našel jeden druh lošákovité houby po sto letech.
Roste poměrně hojně v severských zemích nebo za polárním kruhem, ale u nás se objeví velice výjimečně. Potěšil mne i nález hřibu Moserova na jiném místě než v jedné z pěti lokalit, kde se v Beskydech vyskytuje. Když už je takový vzácný druh k nalezení, tak ho člověk chce najít taky. Jsou to takové lovy beze zbraní.
Je to důležitá práce i proto, že Muzeum Beskyd má herbář, ve kterém se všechny tyto vzácné nálezy dokumentují.
Dnes není problém digitální fotka, ale ne vždy se lidem podaří vyfotit houbu tak, aby se dala přesně rozpoznat. Těch znaků sloužících k přesné identifikaci je celá řada. Jsou houby dvojníci, které vypadají úplně stejně a liší se jen v jednom znaku. A jedna je třeba jedlá a druhá jedovatá. A člověk to musí znát. Bohužel většina lidí to nezná.
Jaké jsou třeba časté příklady dvojníků z praxe?Lidé teď například chodí, že sbírají žampiony, jak lidé říkají pečárkám, ale když se jich zeptám, jak přesně poznají, že jsou to žampiony, tak nevědí.
Netuší, že všechny pečárky musí mít hnědé lupeny, a když to má bílé lupeny, tak to není žampion. Naštěstí zrovna tato bedla je jedlá, ale kdyby nebyla, tak je tady plno mrtvých. Ale třeba smrtelně jedovatá muchomůrka zelená může být taky bílá. A jedna její plodnice zabije čtyři lidi.
Takže když lidé sbírají bílé houby s tím, že jsou to všechno žampiony, hodně riskují.
S čím lidé do poradny nejčastěji chodí?Když je sezona, tak nosí hřibovité houby a holubinky, jinak již zmíněné pečárky, ale ty ostatní už méně, třeba čirůvky skoro nikdo nesbírá, přitom jsou mezi nimi vynikající houby a nejsou ani moc vzácné.
A co tedy po vás chtějí?Někteří přijdou s košíkem hub, ať jim ho vytřídím na jedlé a nejedlé. Asi 75 procent jsou lidé, kteří chtějí potvrdit, že houby, které našli, jsou jedlé.
Pak chodí další, kteří nosí růžovky nebo holubinky, aby se je naučili poznávat a rozeznat jedlé od nejedlých.
A to je to hlavní, co chceme dělat, mít tu osvětovou funkci, ať lidé nesbírají pořád dokola těch pár sezonních druhů.
Když jdete do lesa s mykologem, přinesete si určitě plný koš hub:
Houby rostou i na sídlišti, říká mykolog
Rozhovor v mykologické poradně přeruší telefon. Volá vyděšená žena. Má strach, neví si rady.
„Po rozříznutí zežloutne? To bude žampion zápašný… Ano, určitě… Když jste ho obalila, to jste ho asi ještě nesnědla, ne… Snědla, aha,“ přemítá předseda České mykologické společnosti Jaroslav Landa. Žena na svůj omyl naštěstí nedoplatila. „To je houba, po níž vám může být nejvýš špatně od žaludku,“ vysvětluje Landa.
Ta paní se ale na ni ptala dost pozdě, ne?
Někdy se stává, že lidé nejdřív houby snědí a až pak je určují. Začnou prostě pochybovat. Byla to opravdu ona? A teprve pak se na nás obracejí.
To se vám stává často?
Naštěstí jen občas. Ale zrovna včera tu byla paní s polévkou. Shodou okolností si taky uvařila žampion zápašný.
Lidem se evidentně s jedlými žampiony dost plete.
Je hodně rozšířený. Ušlechtilé druhy žampionů jsou naopak vzácnější.
Žampion lesní: Jak ho poznat a využít? >>>
Můžete pomoct i člověku, který spořádá smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou?
V podstatě jen určením houby. S akutními problémy se samozřejmě musí obrátit na lékaře. Pokud si myslí, že snědli hodně jedovatou houbu, musí to udělat co možná nejdřív.
Není horko, prší. To je ideální houbařský čas.
Houby jsou teď téměř na vrcholu svého růstu, i když maximum mívají většinou až v září. Předpověď je i na zbytek měsíce pro houbaře příznivá, takže by měly růst dál.
Červenec byl ovšem houbařsky slabý.
Nedá se říct, že by houby nerostly, lidé nacházeli všechny druhy. Ale v malém množství. Červenec byl velmi chladný měsíc, v průměru měl jen patnáct stupňů. To letním houbám jako jsou hřiby, lišky, holubinky nebo ryzce nesvědčí. Deště, které se nám zdály dostatečné, nepokryly sucho z předešlých měsíců. V posledních dnech už napršelo dost.
Daří se houbám i přímo v Praze?
Metropole je přírodně hodně pestrá, leží v kotlině, má vyvýšení i různá geologická podloží. Proto tu můžeme najít hodně druhů. Houby jsou hodně přizpůsobivé, objevují se i v parcích a na sídlištích, kde vyroste třeba jen malý lesík s několika stromy. A za pár let tam najdete klouzky.
- Ani s lesy to tu není špatné.
- Kvůli rozrůstání města jich část ubyla, ale najdeme tu třeba drobné chráněné rezervace, jako je Troja, Drahanské údolí nebo Divoká Šárka.
- A kde bývají největší „žně“?
- Velmi zajímavým místem pro houbaře je třeba Klánovický les nebo Modřanská rokle.
Prahu ovšem taky trápí prach i všemožné zplodiny. Je vůbec bezpečné tu houby sbírat?
Lidé se rozhodně nemusejí bát. Průmysl odtud téměř zmizel. Platí, že bychom neměli sbírat houby v blízkosti rušných silnic, dostává se tam do nich olovo a jiné těžké kovy. To se ale týká vzdálenosti zhruba do třiceti metrů.
Radioaktivní houby kvůli jaderné katastrofě ve Fukušimě tu asi taky nemáme.
To je samozřejmě nesmysl.
Otrava houbami: Poznejte včas její projevy >>>
Jsou houby zdravé?
Zvláštní výživné hodnoty nemají, ale jsou v nich látky posilující imunitu. Třeba rezavec šikmý se používá jako doplněk při léčbě rakoviny.
Dají se houby jíst syrové?
Rozhodně je doporučujeme uvařit. Třeba hřib kovář nebo koloděj jsou za syrova jedovaté, ale po uvaření jsou neškodné.
Jsou Češi „vzdělaní“ houbaři? Vědí, co sbírají?
Máme tu silnou tradici, která se často předává v rodinách, stejně jako znalost hub. Vyšla řada knih, atlasů a snad i Česká mykologická společnost přispěla k osvětě. V dnešní době lidé hledají informace i na internetu. Na ty ale nelze úplně spoléhat.
S jakou nejvzácnější houbou za vámi lidé do poradny přišli?
V poslední době často chodí s bělolanýžem obecným, který se objevuje hodně zřídka. Za svůj život jsem ho viděl jen párkrát. Teď jich v krátké době přinesli pětadvacet. Budeme zkoumat, čím to může být.
Řada houbařů nevyrazí s košíkem, dokud měsíc nezačne dorůstat. Může na tom něco být, nebo je to jen lidová pověra?
Nevím o tom, že by existovala závislost fází měsíce a množství nalezených hub. Ale klidně ať to mezi lidmi žije dál. Je pravda, že v našem kalendáři fáze měsíce najdou.
Hřib kovář: Skvělý na houbovou omáčku, horší na sušení. Jak ho v lese poznat? Více zde >>>
Kde na Teplicku najdete houby? Přítkov, Střelná či Moldava jsou zaručená místa
„Já pokaždé najdu. Stačí hodinová procházka nad Přítkovem a mám co sušit. Když je dobré období, rostou zde i bílé hřiby,“ říká vášnivý houbař Mirek z Teplic. „Chce to trochu chodit do kopce a ne pouze po rovině. Rostou ale i přímo u cesty,“ dodává muž, který má letos nasušené už tři třílitrové sklenice. Do lesa jezdí jednou za 14 dnů, když má volný víkend.
Po nájezdech houbařů na konci prázdnin si ale místní lesy teď dávají přestávku. Nasvědčují tomu informace od houbařů z webu nahouby.cz, kde píšou aktuální zprávy o výskytu hub.
„Zkusil jsem Cínovec a žádná sláva, po 3 hodinách 4 hříbky, 1 křemenáč a přibližně 20 ryzců smrkových. Vody dost, jen to teplo asi chybí,“ píše například Venca.
Další tam poukazují na nahnilé houby bez výskytu čerstvých.
Houbaření či sběr jiných lesních plodů je v rámci České republiky hodně rozšířeným koníčkem. Z lesa si toho ročně odneseme zhruba sedm set kamionů. Vyplývá to z průzkumu, který v posledním čtvrtstoletí každoročně pořádá Česká zemědělská univerzita s agenturou STEM/MARK.
Přečíst článek ›
Sbírat jen co znáte, radí odborníci
Pozor na jedovaté houby. Podle mykologů bychom měli do lesa chodit s atlasem hub. Nebo ho mít alespoň doma a donesené exempláře, u kterých si nejsme jistí, prověřit.
„Osobně bych preferoval domácí, tedy české a slovenské zaručené autory atlasů,“ nabádá v letním rozhovoru pro Deník severočeský mykolog Martin Kříž. Opatrnější by byl v případě mobilních aplikací. „Ne všechny jsou spolehlivé.
Ale je to zajímavý doplňující způsob hlavně pro ty, kteří o houbách vědí velmi málo a hledají nějaké rychlé vodítko,“ dodává odborník ze severu Čech, který se zároveň podílel na vývoji aplikace na houby.
Pro lidi, kteří houby příliš nerozpoznají, má jasnou radu: „Každý by měl sbírat jen to, co bezpečně zná, a to ostatní nechat růst. Houby je totiž třeba vnímat primárně jako součást přírody, ve které hrají nezastupitelnou úlohu rozkladačů organické hmoty.“
V teplické nemocnici letos zatím nějakou větší otravu po požití hub lékaři řešit nemuseli. V minulosti sem záchranka přivezla muže, který snědl několik pro něj neznámých hub. Měl zažívací potíže a kolabovaly mu ledviny. Po ošetření zůstal na pozorování. Kromě zvracení a průjmu otravu hub doprovází celková slabost těla a velký pocit žízně. Člověk má bolesti břicha.
Houby potřebují pro svůj růst vhodné klimatické podmínky. Ne vždy platí pranostika, že rostou po dešti. Velkým nepřítelem je pro ně sucho, které bohužel v posledních době Teplicko trápí.
Trochu zmírnit ho pomohl poměrně deštivý srpen, ale negativní bilanci zvrátit nedokázal.
„I nadále přetrvávají na řadě míst v republice nízké vlhkosti půdy,“ konstatuje mluvčí Českého hydrometeorologického ústavu Martina Součková.
Přečíst článek ›
Proč se houbám v lese nedostává v posledních letech potřebná vláha, naznačil teplický hydrolog Radek Tomšů: „Dlouhodobé vyšší teploty v posledních letech znamenají vyšší výpar vody z půdy a tedy potřebu větších srážek, která by tento vyšší výpar nahradila. To se neděje, srážky jsou nerovnoměrně rozdělené, navíc se dostatečně nenavyšují. V důsledku toho nám reálně hrozí častější sucha a nedostatek vláhy.“
Česká tradice
České houbaření je fenomén s dlouhou tradicí. Jeho kořeny jsou zmapovány už od středověku. Ten ale ve většině zemích západní civilizace houbám moc nepřál. Lidé, kteří je požívali, byli považováni za čaroděje. Tvrdilo se, že houby pocházejí z hniloby a špíny země. Někde byl jejich sběr dokonce trestán.
A zahraničí? Angličané ani Francouzi by se ke konzumaci volně rostoucích hub jen tak nesnížili. Snědí jedině žampiony či lanýže. Houby příliš nesbírají ani Němci. A toho také využívají houbaři z Teplicka, kteří jezdí do lesů přes hranice.
Ale pozor, Německo svými zákony sběr hub omezuje, a to pouze pro osobní spotřebu. Hmotnostní limity se v jednotlivých lokalitách liší – většinou se pohybují od 0,5 do 2 kg. Kdo jich chce sbírat víc, potřebuje zvláštní povolení.
Pokud vás někdo chytí, jak si nesete nadměrné množství hub, houby vám mohou být zabaveny a dostanete pokutu v řádu až několik tisíc eur.
Kam na Teplicku vyrazit na houbyI když si houbaři své zaručené „fleky“ nechávají pro sebe, jsou v teplickém okrese místa, kam se dá vyrazit s vyšší pravděpodobností výskytu hub. Pokud tedy rostou.K jedné z takových lokalit patří oblast lesů nad Přítkovem. Lze vystoupit na konečné autobusu přímo v Přítkově a přejít hlavní silnici.
Častým cílem je také les ve Střelné. I zde byste neměli odejít domů s prázdným košíkem. Bývají tu hřiby. Pozor na nejedlé houby.
Přečíst článek ›
Jak houby zpracovat a skladovat? Máme pro vás 6 dobrých rad a tipů
Právě vrcholí houbařská sezona, košíky i příležitostných hledačů hub jsou plné a na jídelníčku se to hemží smaženicemi, kulajdami, houbovými řízky a dalšími dobrotami.
Ať už sbíráte hříbky, nebo je vaší nejoblíbenější houbou například klouzek nebo holubinka, je dobré vědět, jak s houbami správně zacházet, protože obsahují velké množství vody a rychle se kazí. A klidně se může stát, že se jich lehce přejíte nebo jich dost vyhodíte.
Pojďme si proto ukázat, co vše lze s houbami dělat, jak je zpracovat a uchovat na zimu. Až udeří plískanice a mráz, budete rádi, že máte k dispozici houby nasušené, zamrazené nebo zavařené.
Houby na zimu: ať už sbíráte hříbky, nebo je vaší nejoblíbenější houbou například klouzek nebo holubinka, je dobré vědět, jak s houbami správně zacházet
1. Houby sušené
Nejstarší i nejbezpečnější způsob konzervace hub je sušení. Houby se suší již od pravěku. Tehdy pravděpodobně vedla k této činnosti snaha o uchování hub nasbíraných v létě na zimní období, kdy býval jídla nedostatek. Jde o to, že houba sice při sušení ztrácí vodu, ale zachovává aroma a chuť.
Základem správného sušení je nakrájet očištěné, zdravé a nepřezrálé kusy na plátky 3 až 4 mm tlusté. Nejjednodušeji je připravíte v sušičce, kde naleznete návod, jak dlouho by se měly nechat sušit.
Pokud sušičku nemáte, rozložte je na síto či mřížku, aby se nepřekrývaly. Je dobré zabezpečit přístup vzduchu jak se shora, tak zespodu. Správně usušené houby šustí či chrastí a plátky se lámou, nikoliv ohýbají.
Pokud vám sušené houby zvlhnou, zvolna je vysušte v troubě, aby nezplesnivěly.
Po usušení je vhodné houby vložit do neprodyšné nádoby a na 1–2 dny dát do mrazáku, což je dobrá prevence proti molům. Proti případné vlhkosti se doporučuje přidat do sklenice několik zrnek rýže.
Pokud chcete sušené houby uchovávat déle než čtvrt roku, tak vložte celou uzavřenou nádobu do lednice, kde je pak trvanlivost opravdu dlouhá.
Až houby budete potřebovat, stačí je zalít horkou vodou a přihodit je například do polévky.
Sušené houby by se měly lámat
2. Houbové koření
Udělejte si houbový prášek k dochucení polévek a omáček. Dobře usušené houby roztlučte v hmoždíři a prášek přesijte přes síto. Prášek nasypejte do skleněné nádoby, důkladně uzavřete a dejte na suché a tmavé místo.
3. Houby v octě
Ingredience
- 200 ml octa
- 10 g cukru
- 10 g soli
- 4 kuličky nového koření
- 4 kuličky pepře
- 3 bobkové listy
- špetka tymiánu
- 7 g hořčičného semínka
- 300 ml vody
- mladé, zdravé, pevné houby
- 1 cibule
Postup
Vodu, ocet, cukr, sůl, všechno koření a hořčičné semínko smícháme, přivedeme k varu a za stálého míchání vaříme asi 5 minut. Uvařený nálev necháme vychladnout.
Očištěné houby buď necháme celé, nebo je nakrájíme a 5 minut povaříme v osolené vodě, přecedíme a necháme vychladnout. Na dno zavařovací sklenice dáme na půlkolečka nakrájenou cibuli, vychladlé houby a zalijeme nálevem.
Sterilujeme při 100 °C asi 30 minut. Neméně skvělá je houbová čalamáda se zeleninou.
Houby v octě
4. Houby v soli
Vždy používejte tvrdé, zdravé a raději mladší a nikoli mokré plodnice. Nakrájejte je, rozložte a nechte „zavadnout“. Pak je buď promíchejte přímo se solí, nebo je po vrstvách napěchujte do sklenic a prosypávejte solí.
Na 2 kg hub potřebujete zhruba 500 g soli (můžete ji předtím dát do trouby vysušit).
Takto konzervované houby se hodí výhradně na polévky a na omáčky, i tak je však nutno před kuchyňskou úpravou přebytky soli z hub odstranit prolitím vodou.
5. Houbová pasta
Pasta vydrží až rok a je ideálním řešením, když nevíte, co se zbytkem horších hub. Její výroba je velmi jednoduchá a dá se použít do celé řady pokrmů, jako jsou omáčky nebo polévky. Pokrájené houby podusíme v hrnci a posléze rozmixujeme do hladka.
Pak s přidáním malého množství vody prudce povaříme. Konzistence by měla zůstat kašovitá. Přidáme sůl, pepř a kmín. Vařící směs nalijeme do sklenice a otočíme dnem vzhůru.
Poté zkontrolujeme, zda se dobře chytla víčka, pokud se tomu tak nestane, je potřeba co nejdříve houby sníst.
Houbová pomazánka je naše oblíbená
6. Mražení
Jestli jste si mysleli, že mrazit houby není dobrý nápad, tak vás možná překvapíme. Houby se dají mrazit jak syrové, tak tepelně upravené. My doporučujeme houby vždy alespoň krátce povařit, protože při rozmražení budou držet více u sebe.
Mražené houby by měly být vždy důkladně zabaleny, aby nenarušily ostatní potraviny v mrazáku. Spotřebovat bychom je měli do půl roku, pak ztrácejí na chuti. Před použitím houby nerozmrazujte, pouze houby vyklopte na síto a přelijte studenou vodou.
O houbách by vás ještě mohlo zajímat:
5 prověřených způsobů, jak doma sušit houby
Hřib pravý, bedly, klouzci, křemenáče nebo třeba žampiony. Tyto houby chutnají skvěle i po usušení a můžete si z nich připravit celou řadu lahodných houbových pokrmů. Naproti tomu, na růžových muchomůrkách, čirůvkách a pýchavkých byste si moc nepochutnali.
Češi jsou národ houbařů, to už nám takzvaně „nikdo neodpáře“. Ale skvělé recepty z hub najdete nejen v české…
Celý článek
Zapomeňte také na sušení žlutomasých hřibů, kterým se u nás lidově přezdívá „babky“. Během sušení se v nich totiž velice rychle množí nebezpeční paraziti. Nenechte se ale odradit. Sušení hub má hněd několik výhod:
- zachovávají si své původní aroma
- mnohem lépe se skladují
- při správném uložení vydrží mnoho let.
Navíc existuje hned několik možností, jak sušit houby venku i v domácích podmínkách. Ty nejznámější si představíme.
1. Sušení hub na rámu s pletivem
Houby pořádně očistěte nožíkem a nakrájejte na jemné plátky. Ty potom rovnoměrně rozprostřete na rám s pletivem. Pokud rámy po ruce nemáte, můžete sušit houby na staré zácloně. Dejte ale pozor, aby byla čistá, a ne od prachu.
Někteří houbaři využívají v případě nouze obyčejné noviny. Opět ale hrozí, že se vám hřiby ze spodní strany zapaří. Chcete-li tomu (částečně) předejít, poskládejte noviny do tvaru harmoniky.
Nejlepší je ale použít jiný materiál: tiskařská třeň totiž lesní úrodě příliš neprospěje.
Až houby rozmístíte, přeneste rám s pletivem na teplé místo, např. na radiátor nebo ven na vzduch. Vyvarujte se ale plochám na přímém slunci. A nezapomeňte pláto schovat před deštěm. Na noc jej přeneste do vnitřních prostor.
Krásné mladé houbičky se dají dát do čehokoli, ale když jich máte opravdu hodně, zkuste je naložit na…
Zobrazit recept
2. Jak sušit houby na niti
Dříve se houby sušily na niti: stačí plátky navléct jehlou, podobně jako když vyrábíte korálky. Nítě se potom zavěsily do okna nebo nad kamna. Za několik dní bylo možné hříbky stáhnout a uskladnit.
3. Sušení v troubě
Dalším způsobem, jak houby usušit, je za použití trouby (elektrické nebo třeba horkovzdušné). Vyložte plech pečicím papírem, aby se houby nelepily, a nakrájené na tenké plátky je opatrně rozmístěte. Houby sušte za nižší teploty, optimálně 20–30 °C, ať se hříbky nezapaří.
Po dvou hodinách nastavte teplotu na 50–70 °C. Jestliže máte horkovzdušnou troubu, proud vzduchu vám sušení usnadní.
Vystačíte si ale i s klasickou troubou. Jen byste neměli zapomenout hřiby každé tři hodiny obrátit. Jinak se zapaří a znehodnotí. Přebytečnou vlhkost z nakrájených nožiček a hlav nasajte útěrkou. Po usušení vytáhněte plech z trouby a nechte houby vychladnout, než je budete ukládat do zavařovacích sklenic.
4. Sušička
Jestliže si chcete ušetřit čas a námahu, možná sáhnete po výdobytku moderních techniky. Sušička vám práci velice usnadní. Nakrájené houby nemusíte chodit obracet a během 5–8 hodin budete mít práci hotovou. Teplotu sušičky nastavte na 40–50 °C.
5. Konzervace solí
Trochu netradiční, ale funkční způsob. Nasbírané houby nakrájete na plátky o velikost 2–3 mm, vložte do nádoby a zasypte solí. Čas od času hřiby promíchejte, asi za dva dny prosejte a skliďte.
Usušené houby poznáte podle typického „chrastění“ a šustění. Jsou tvrdší, neohýbají se a neměknou.
Tradiční české chuťovky – houby, okurky, květák a plněné paprikové lusky – vám v zimě připomenou teplejší roční období…
Celý článek
Vybíráme pro vás: Houbové speciality pro každý den
Ať už máte raději dobroty z čerstvých hub, nebo naopak dáváte přednost těm sušeným, možná hledáte inspiraci, jak s bohatým úlovkem naložit. Po náročném dni klidně vsaďte na klasiku a pochutnejte si na smažených houbách s majonézou.
Pokud máte rádi dobroty z pánve, co si trochu zaexperimentovat a vyzkoušet jednou něco jiného – třeba lahodné houby na slanině s kozím sýrem.
Nebo se potřebujete po časné ranní vycházce trochu zahřát? Houbovým krém připravíte i z menší porce hříbků. A jestli máte doma nějakého vybíravce, který nemůže houbovým pokrkům přijít na chuť, překvapte ho třeba houbovým tatarákem. Možná si potom na ten hovězí už ani nevzpomene.
- A které houbové dobroty máte nejraději vy?
- Pokud si libujete v zavařování a toužíte po dalších originálních receptech, nahlédněte do kuchyřky z dílny Apetitu.
- V knize najdete spousty šikovných nápadů, jak naložit s nejrůznějími potravinami, aby vám doma vydržely co nejdéle.
Domácí je nejlepší! Jahodový džem, švestková povidla, sladkokyselé okurky, ale třeba i nakládaný hermelín nebo utopence…
Zobrazit knihu