pro děti 3 – 6 r. – v rejstříku MŠMT – Vrchlického sad 4, 1. patro, 602 00 Brno
Kapacita mateřské školky je pro školní rok 2020/2021 plně obsazena. Nepřijímáme další uchazeče.
V případě zájmu je možné již nyní vyplnit formulář k zařazení do evidence zájemců, jenž naleznete na konci webové stránky.
Pomoz mi, abych to dokázalo sámo. Max je očividně šťastné dítě ve šťastné školce.
Mateřinka, naše zdravá mateřská škola s montessori programem zapsaná v rejstříku škol a školských zařízení MŠMT, vzbuzuje u děti zvídavost a maximálně podporuje rozvoj vlastního potenciálu, sebedůvěry a chuti poznávat. Svým pečlivě připraveným prostředím s širokou nabídkou materiálů vybízí k vlastnímu učení, samostané činnosti a koncentraci při objevování světa.
Rodinné prostředí naší školky je přátelské, podnětné, bezpečné, pozitivní a připravené. Malá heterogenní skupina dětí smíšeného věku umožňuje dětem tu nejmožnější maximální míru získávání sociálních dovedností, respektu k sobě a ostatním, úcty, sebevyjádření, které jsou základem pro celý život.
Děti vzdělávají trpěliví a zkušení pedagogové, které práce s dětmi baví a je pro ně radostí. Prostředí školky je české s rozšířenou výukou anglického jazyka.
Jsme první certifikovanou Zdravou mateřskou školkou s montessori programem v České republice, pod záštitou Ministerstva školství a Státního zdravotního ústavu.
První mateřskou školou v České republice na stříbrné pozici Skutečně zdravých škol a reprezentatem dobré praxe v zahraničí (projekt EPESS) Vzdělávání v naší školce naplňuje požadavky a cíle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní věk. Děti jsou plně připraveny na vstup do základního vzdělávání.
Našim cílem je dětem nabídnout podnětné a připravené prostředí, které jim pomůže plně rozvinout jejich potenciál.
Max je očividně šťastné dítě ve šťastné školce.“
„Fantasticky pristup, moc dekujeme! ;).“
Spolupracujeme
Neustále se u našich dětí snažíme objevovat jejich talenty a nadání, každý náš učitel je proškolený, jak s dětmi v tomto směru pracovat. Využíváme které je zaimplementováno v běžných činnostech.
Výzkumy ukazují na fakt, že dětský mozek zakládá 75 % všech neuronových synapsí do 7 let – a celých 50 % vznikne dokonce do 5 let. Proto školka a jesle Trojská labuť spolupracuje s Centrem nadání a také s dětskou Mensou.
www.deti.mensa.cz
NADACE JAMIEHO OLIVERA A FOOD REVOLUTION DAY
Naše mateřská škola je exkluzivně zapojena do celosvětové nadace Jamieho Olivera a jeho z mnoha projektů Food revolution day.
Chceme dětem ukázat, že zdravé jídlo může být zábava, že zelenina může chutnat i dobře a hlavně chceme, aby pochopily smysl, proč by měly zdravě jíst. Proto naši učitelé v rámci Food revolution day připravují spoustu projektů pro děti. Děti budou poznávat zásady zdravého životního stylu, budou samy vařit a připravovat zdravá jídla, malovat, fotit, barvit a mnohem více.
Pravidelně podle Jamieho Olivera vaříme v našem zájmovém kroužku Malý kuchtík.
http://www.jamiesfoodrevolution.org
ZŠ TROJSKÁ
Mateřská škola Trojská a Průhonická labuť úzce spolupracuje se státní základní školou Trojská, která sídlí kousek od jedné z našich poboček v Praze v Troji.
Trojská labuťzajišťuje pro žáky, kteří dochází do ZŠ Trojská, výuku naglického jazyka ve třídách a doučování pro žáky, kteří potřebují nějakou látku dohnad nebo se připravují na testy, zkoušky či přijímací řízení Pokud chcete intenzivní výuku anglického jazyka v odpoledních hodinách nabízíme velice oblíbenou – ANGLICKÁ DRUŽINA. Kde žáci procvičují a více rozšiřují základní dovednosti získané z hodin angličtiny při běžné výuce. Jedná se o zábavnou a hravou formu, šitou na míru věkové skupině.
Intenzivní pěti hodinová konverzace v anglickém jazyce s rodilým mluvčím, kde se žáci s angličtinou setkají také při běžných činnostech celého dne – na procházce venku, při hraní her na hřišti, při výletě v ZOO,při svačině apod.
www.zstrojska.com
CELÉ ČESKO ČTE DĚTEM
Jsme rádi, že naše jazykové školky a jesle jsou součástí tohoto úžasného projektu. V našich školkách dětem denně čteme a to ne jednou.
Pravidelné čtení se podílí na citovém vývoji dítěte, rozvíjí jazyk, paměť a představivost. Tím hlavním však je, že utváří čtecí návyky u dětí a tak podporuje získávání vědomostí po celý život.
Čtení probíhá jak v rodném, tak v anglickém jazyce.
www.celeceskoctedetem.cz
BOTANICKÁ ZAHRADA PRAHA 8
Naše školka pravidelně realizuje návštěvy v botanické zahradě. Navštěvujeme i přednášky a akce pod širým nebem.
Lektoři z botanické zahrady pro nás vždy připraví interaktivní program šitý na míru se spoustou názorných ukázek, tak aby byly děti aktivně zapojené, mohly vše vidět a vše si osahat.
Výlety, výstavy a programy v botanické zahradě patří u dětí i učitelů mezi nejoblíbenější z našich akcí mimo prostory školky.
www.botanicka.cz
PED ACADEMY
PED Academy (Primary Education Academy) se zabývá rozvojem a vzděláním dětí mladšího školního věku. Po celé Praze mají bilingvní třídy na státní základních školách.
Jedná se o propracovaný koncept, kdy je dítě vzděláváno bilinvgně od první třídy. Děti od začátku vyučují anglický rodilí mluvčí a česká paní učitleka.
PED má vypracovanou souhrnnou koncepci vzdělávacího programu, zahrnujícího výuku anglického jazyka a dalších vlastních předmětů.
Naše děti jsou pro svou skvělou jazykovou vybavenost přednostně přijímny do jejich tříd.
www.pedacademy.cz
ZDRAVÉ ZOUBKY
V rámci naší jazykové mateřské školy V Průhonicích pravidelně organizujeme přednášky a zábavné programy zaměřující se na zubní hygienu. Vše je vedeno hravou a interaktivní formou.
Certifikovaní lektoři učí pravidelně správnou techniku čistění zubů i naše učitele, aby mohli dětem zajistit optimální péči o jejich zoubky a jejich ústní dutinu.
Součástí programů je i kontrola zoubků dětí zubní hygieničkou, která k nám dochází jednou za půl roku.
Samozřejmostí je každodenní čistění zoubků ve školce v době po obědě. Každý učitel je proškolený dentální hygieničkou a ví, jak si děti mají správně zoubky čistit. Využíváme básničky, motirické cvičení a písničky, abychom u všech dětí osvojily správné základy dentální hygieny.
ŠKOLA PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ
Takový normální den učitelky MŠ — K zamyšlení
Blíží se první září. Čeká mě přípravný týden, ve kterém si vyzdobíme s kolegyní třídu, a potom hurá do nového školního roku.
Začínám v nové školce ležící uprostřed velkého sídliště. Má dohromady osm tříd, v každé je 28 dětí. Po dlouhé době mám předškoláky, takže mě čeká připravit je (pomoci dětem vyrovnat rozdíly) pro vstup do základní školy.
Těším se. Koupila jsem si nové oblečení, zašla si k holiči – děti přece musí mít upravenou učitelku… a také se připravila. Našla jsem si spoustu činností a zajímavých věcí, které bych ráda děti naučila. Je pondělí 1. září a já s rozechvěním vstupuji do budovy školky. Máme třídu v prvním patře a už dole u dveří mě zarazil hluk křičících dětí, nicméně odvážně zdolám schody a…
Stála jsem ve dveřích se svými novými bílými kalhotami, novým účesem a s úsměvem, který mi pomalu mizel z tváře.
Kolegyně se marně snažila děti ztišit a nějak je zaujmout, všude byly poházeny různé hračky, pár dětí se válelo pod stoly, další běhaly po herně i třídě, nějaké zvláštní zvuky se ozývaly z toalet a než jsem stačila pozdravit (mě si děti leda tak zvědavě prohlížely, natož aby se zmohly k pozdravu) skočil mi někdo zezadu na záda s křikem „paní učitelko, on mi stahuje kalhoty“. Kolegyně mě s úlevou pozdravila a vytratila se něco vyřizovat. Nejdříve jsem na sebe upozorňovala normálním hlasem, pochodovala jsem po třídě s milým úsměvem, snažila se zaujmout, ale nic. Dvacet pět dětí se různě postrkovalo, běhalo a dohadovalo se o hračky. Dokonce jsem musela dva odtrhnout z přesily proti jednomu. Tak jsem zařvala. Jako lev. Bylo to jako by člověk zastavil zrychlený film. Děti se zvědavě podívaly, kdo je vyrušuje z jejich hry? (Pokud se to vůbec dá hrou nazvat?) Děti běhaly překotně od stavebnice ke stavebnici, braly si hračky, aby je zase vrátily, hádaly se, kdo hru vede, podle koho se bude hrát, urážely se a vše řešily různým postrkováním, či posmíváním. Takže jsem stála uprostřed zastaveného mumraje. Zvědavě jsme na sebe koukali. Pozdravila jsem je, pár dětí mi dokonce odpovědělo. Nařídila jsem jim uklidit hračky, za což jsem si vykoledovala obrovskou vlnu nevole, ale nevadí. Potřebujeme se přece seznámit. Představím se jim, více je však zaujme Toníkův krkanec. Říkají mi svá jména. Mechanicky. Hlavně ať už jdeme zase něco dělat a moc je neobtěžuji. Dorazila kolegyně. Oznámila mi, že máme nejhorší třídu. „Co to znamená?“, ptám se. Máme děcka, se kterýma si nikdo neví rady, a navíc nesmíš nic moc říkat rodičům, jdou si hned stěžovat k ředitelce. Fajn, řekla jsem si. Uvidíme.
Sídlištní předškoláci. Zvládnou sebeobsluhu, jsou samostatní, sebevědomí, ale také drzí, krutí a rozežraní. Žádné ADHD, normální bezhraniční výchova rodičů a z toho plynoucí rozežranost a absolutní nerespektování dospělé osoby. Den uběhl v neustálém překřikování a zklidňování.
Zjistila jsem, že Toník nejen rád krká, ale také dělá vše naopak. Takže když jsme šli svačit, schoval se mezi lehátka.
Pokud jsem ho chtěla dostat na svačinu, musela jsem ho najít a vláčet za obě ruce, protože na vše říká „ne, to neudělám, ani náhodou!“ Když jsem ho konečně posadila ke stolu a na vteřinu se otočila na Aničku strkající rohlík do čaje Adélce, byl Toník opět pryč.
Venku zase křičel, že chce svačinu a bez zábran se na mě vrhl a kopal do mě a bouchal. Což se zájmem sledovaly ostatní děti. Kdo asi vyhraje? Fyzické tresty dětí jsou zakázány. O učitelích se nemluví.
Všechny děti jsou převlečené u dveří. Nejméně pěti dětem, které váží snad stejně jako já, začínají vyrážet krůpěje potu. Toník stále hystericky řve, že bez autíčka nejde ven. Děti ho upozorňují, že hračky si ven nebereme. Agresivita Toníka se stupňuje. Napadne Terezku a než se stihnu prodrat přes hlouček dětí, má Terka vyražený dech. Děti opět sledují, kdo vyhraje.
Možná je až zarážející, jak v klidu a bez větších emocí tento nerovný souboj děti sledují a není nikoho, kdo by se jí jakýmkoliv způsobem zastal. (Tedy kromě křiku “paní učitelko, on jí bije!”) Původně jsem chtěla “přehlédnout”, že si Toník autíčko bere ven.
Ale potom, co se začaly ozývat i další děti, že chtějí své hračky stejně jako Toník, rázně jsem další debaty ukončila. Má snaha, aby se Toník Terezce omluvil, je zbytečná. Toník vztekle odmítá a trvá si na svém, že si to zasloužila, protože neměla mluvit, že si nemá brát ven hračku. Beze slova stahuji řvoucímu Toníkovi tepláky, natahuji věci na ven a snažím se nazout boty.
Cítím, že mě hryže do zadku. Jak asi tohle vysvětlím doma? Beru mu z ruky autíčko, za což si vysloužím další kopanec.
Ano, mám ve třídě i hodné a slušné děti. Z 26 je jich slušných a hodných určitě polovina. Jenže co s tím, když se nechají strhnout. A většinu času mi zaberou právě tyto děti, které neustále bojkotují naprosto vše – kromě vlastní zábavy samozřejmě. Nezbývá mi už pak ani čas právě na ty děti hodné a tiché. Jaké vlastně jsou? Co je trápí? Rozumí všemu, co se je snažím naučit?
Vyběhla Markéta. Má potvrzené ADHD, ale vypadá spíše, že onemocněla slintavkou. Z úst až na triko ji visí husté sliny, kterými straší kamarády a opět řev. Chce se mi utéct. Jsem zpocená, bolí mě v krku z překřikování a cítím bezmoc. S kolegyní vyrážíme na hřiště. Máme toho obě dost, moc nenamluvíme, ale pohledy mluví za vše.
Dvojice se nám nedaří udržet, držím tři děti a mluví na mě v rychlém tempu dětí asi šest. Vyčerpaně na vše kývám a s předstíraným zaujetím se zmůžu jen na „opravdu?“ Vlastně ani nevím, na co odpovídám.
Děti se základní návyky učí až ve školkách. Rodiče na ně nemají čas
Odhadnete, za jak dlouho obujete dvacet malých dětských botiček na mrskající se nožky? Kolik času by vám trvalo nakrmit deset dětí? Kolik by zabralo jejich přebalování? Jakkoli se zdá nemožné to zvládat, pro učitelky z pražských mateřských škol je to v posledních letech stále častější podzimní praxe.
Mnohé děti totiž chodí do školky nepřipravené, někdy se dá říci nezralé. „Neumějí jíst samy lžící, nedokážou pít z hrnku a potřebují lahev,“ jmenuje potíže ředitelka školky v Praze 9. Její kolegyně ze čtvrté městské části dodává, že občas dorazí maminky s plenkou pro tříleté dítě – na spaní.
Není podstatné, jaké školky na potíže upozorňují. Děje se to po celé Praze a do značné míry to souvisí s tím, jak jsou pražští rodiče zaměstnaní. Mnohé matky se vracejí do práce, když jsou dítěti dva roky – musí kvůli ekonomické situaci. Když rok dítě koluje mezi babičkami a chůvami, nemůže se výchově nikdo systematicky věnovat.
Nažehlené, vymydlené děti, které samy nedrží lžíci
Rozhodně nejde o problémové rodiny. Některé děti chodí do školky nažehlené, vymydlené, ale mají ve třech letech dovednosti, jaké starší generace získaly o rok dříve.
„Poslední dobou stoupl počet nepřipravených dětí na čtvrtinu až třetinu třídy,“ říká zkušená pedagožka Ivana Lacinová, která do konce června učila ve školce v Suchdole. Nyní je členkou výboru Asociace předškolní výchovy.
Trend už zaznamenali i výzkumníci. Zjistili, že skoro polovina dětí mezi třemi až pěti lety bývá na školku nezralá. Nejčastěji mají problémy se sebeprosazením, neumějí se vyrovnávat s neúspěchem a třicet dva procent z šestnácti set zkoumaných dětí bylo příliš závislých na matce. Zdá se tak, že půlka dětí je na školku zralá až ve čtyřech letech. Dříve to bývaly spíše tři roky.
Typický „mamánek“ neumí jíst lžící nebo nepije z hrnku a v šatně předvádí „panáka“. To znamená, že si stoupne, zvedne ruce a čeká, až ho učitelka převlékne.
To základní, kalhoty nebo mikinu, by si tříleté dítě mělo obléknout či svléknout samo – učitelky mu pak pomohou jen s bundou, oteplovačkami a zavazováním tkaniček. Pokud dítě neumí obléknout prstové rukavice, mělo by mít palčáky.
Jen si zkuste nandavat dvacet párů rukavic na dvě stovky prstíků.
Oslovené učitelky nespílají rodičům. „Každé dítě je jiné a my s ním podle toho pracujeme. Neřešíme, co se děje doma, snažíme se, aby se u nás dítě rozvíjelo. Když neumí jíst lžící, tak se to pomalu naučí a zkrátka stráví u oběda delší čas,“ popisuje praxi ředitel školy a školky na Lyčkově náměstí Jan Korda.
První tři měsíce ve školce jsou nejtěžší, i pro učitelky
Tříleté děti rády okoukávají dovednosti od spolužáků a rychle se učí. První tři až čtyři měsíce to učitelky mají těžké, jak říká Lacinová, ale během té doby děti obvykle doženou, co neuměly.
„My se tomu snažíme předcházet. Už v červnu upozorňujeme rodiče, co by dítě mělo umět. Někteří si s tím bohužel neumějí poradit,“ říká místopředsedkyně asociace Ludmila Šprachtová. Třeba poslední tři roky se u ní ve školce učitelky setkávají s tím, že některé děti nejsou zvyklé mýt si ruce.
„V září proto máme čtrnáctidenní projekty, kde se děti učí mýt si ruce, splachovat a zdravit,“ popisuje postup Šprachtová, která vede školku v Sokolovské ulici v Libni. Snaží se i o to, aby rodič trávil první dny ve školce s dítětem. Pak nejlépe pochopí, že není v silách učitelky nakrmit dvacet dětí.
Odborníci radí prostý trik, jak se s problémy vypořádat. Až se potomek dostane do stadia, kdy se bude sápat u oběda po lžíci či hrnku, až bude jeho oblíbenou větou „já sám“, nekrmte ho, nechte ho, ať se nají bez pomoci. Díky novým dovednostem poroste jeho sebevědomí, bude mít radost, že není odkázán na pomoc druhého.
10 věcí, které by měly děti zvládnout před nástupem do školky
Tipy, nápady, soutěže a recepty pro chytré děti
Své jméno, příjmení, věk a ideálně i město a adresu, kde bydlí
2/ Mělo by rozeznávat základní obrázky.
„Tím je v případě školky myšleno to, že když si vaše dítě první školkový den vybere jako svoji značku na skříňce kytičku, tak si to bude pamatovat nejen odpoledne, až si půjde své věci zase vyzvednout, ale i druhý den,“ říká učitelka Marta z pražské MŠ.
3/ Své věci by dítě mělo vždy poznat.
Tady jde zejména o oblečení, obuv, plyšáka, co si přineslo apod. „Rodičům radíme, aby si s dětmi už ráno při oblékání říkali, co si dítě právě obléká, co má na sobě a co bude mít ve školce za náhradní oblečení, kdyby se stala nějaká nepříjemnost. Máme zkušenost, že si to pak děti lépe pamatují,“ vysvětluje paní učitelka Jana z jihlavské MŠ.
4/ Mělo by se umět svléknout i obléknout, obout i zout.
„Často se nám stává zejména u menších dětí, že rodiče přichází s představou, že jim děti prostě oblékneme. V tomto případě jim vysvětlujeme, ať si představí čas, který stráví se svým dítětem při jakékoliv výpravě ven a vynásobí si to pětadvaceti.
Kdybychom měli každé dítě oblékat, tak bychom nikdy nikam neodešli. Nehledě na to, jak by vypadalo čekání již oblečených dětí,“ říká paní učitelka Marta a dodává: „Při oblékání mohou mít zejména nejmenší děti samozřejmě ještě problémy například s knoflíky, zipem nebo s punčochami.
Pak je ale důležité, aby se nás děti nebály požádat o pomoc.“
5/ Mělo by se umět samo vysmrkat.
Určitě přibalte dětem k jejich věcem do školky také kapesníky… ty se totiž vždycky hodí.
6/ Mělo by samostatně jíst lžící a pít z hrníčku.
Tohle je velmi podobný případ jako u oblékání. Ve školce zpravidla nemívají pedagogové čas na to, aby nakrmili 25 dětí lžící.
7/ Mělo by zvládat základní hygienické návyky.
Prioritou je umět si dojít na toaletu. Všichni si jistě pamatujeme malé dětské záchodky, na které děti ve školkách chodí. I zde se předpokládá, že dítě umí samostatně tento záchod využít, tj. určitě vám nikdo dítě ve školce přebalovat nebude.
„Z toho, co vím, je systém toalety nastaven ve většině školek podobně. Děti by měly učitelkám sdělit, že jdou na toaletu a pak případně požádat o pomoc s utřením. Samozřejmě i ve školkách se stane, že se sem tam někdo počůrá, ale nemělo by to být pravidlem.
Pro tento případ se doporučuje dětem dávat do jejich skříněk náhradní oblečení,“ vysvětluje učitelka Jana. Samozřejmě některé soukromé školky pracují i s dětmi, které nosí plenky, ale opět to není považováno za běžnou praxi.
Dítě by také mělo být zvyklé umýt si ruce, když jde ze záchodu, když jde jíst, když je jakkoliv špinavé, atd.
8/ Mělo by umět poslechnout a zrealizovat základní pokyny.
Například k uklizení hraček, k usazení na místo u stolečku apod.
9/ Mělo by umět pozdravit, poděkovat, požádat.
„Tohle je spíš takový sen učitelů. Zpravidla se tyto věci učí děti až ve školce. Ale pokud to nějaké dítě již umí, je to skvělý základ,“ dodává učitelka Jana.
10/Dítě by mělo komunikovat.
Mělo by umět vyjádřit své pocity i potřeby. Říct, když se mu něco líbí nebo nelíbí. Oslovit učitelku, když něco potřebuje nebo má nějaký problém.
I když jsme připravili tento krátký seznam, tak se učitelky shodují v jedné věci. Není prý nutné, aby dítě bravurně zvládalo vše výše uvedené. Samozřejmě se počítá s tím, že paní učitelka dětem pomůže a bude je tyto dovednosti dále učit.
Důležité ale je, aby rodiče spolupracovali a s učitelem komunikovali otevřeně. I když bude dítě v nějaké dovednosti slabší, tak není žádoucí to do něj „hustit“ pod pohrůžkami stylu „ve školce se s tebou nikdo mazat nebude.
“ To se často děti ještě více zatvrdí a pak se jim ani do školky nechce a rodiče si tak zadělávají na další problém.
Malý tip na první den
„Ještě dáváme rodičům jednu drobnou radu na vůbec první den ve školce. Stává se nám totiž, že s dítětem přijde úplně vystrašený rodič, ze kterého nervozita doslova číší. Tu pak přejímá i dítě, a proto hodně brečí a nechce se od rodiče vzdálit.
Je proto daleko lepší, když přijde veselý a sebejistý rodič, který z prvního školkového dne udělá pro dítě zážitek. Pomůže mu vybrat jeho obrázek na skříňce. Řekne mu, ať si všechno ze školky hezky pamatuje, že večer bude rodině vyprávět, co se všechno dozvědělo.
A na závěr třeba i namotivuje například návštěvou cukrárny za první den ve školce, novými omalovánkami apod.“ dává radu učitelka Zdeňka z Havlíčkova Brodu.
„Když pak přijde třeba maminka s brečící holčičkou a říká nám, tak já nevím, asi to zkusíme s Kájou zase zítra, tak jí zpravidla odpovídám, že si nepomůže. Jen protahuje období adaptace na nové prostředí,“ dodává.
Rodiče školku vyhledávají cíleně kvůli zdravé stravě
Ač by se mohlo zdát, že čerstvou mrkev, ředkvičku nebo okurku děti nepřijmou s velkým nadšením, reakce na netradiční školní stravu jsou velmi kladné.
Jídla jim podle ředitelky Mateřské školy Semínko v Toulcově dvoře Magdalény Kapuciánové moc chutnají. „Snažíme se vařit tak, jako to dělaly naše babičky, tedy z čerstvých surovin.
Nenakupujeme zmražená jídla ani žádné polotovary,“ vysvětlila ředitelka.
Čtěte také: Skutečně zdravá škola je Semínko
Školka už dříve splnila kritéria na výrobu pokrmů
Ocenění v programu Skutečně zdravá škola získali v Semínku za splnění patřičných požadavků v oblastech angažovanosti i kultury stravování, kvality jídla a místa jeho původu. Dalším důležitým kritériem bylo vzdělávání o jídle a stravování.
Školka už dříve splnila kritéria na výrobu pokrmů, které musí být tvořeny minimálně ze 75 procent z čerstvých a nezpracovaných surovin. Ve stříbrných kritériích pak museli například prokázat, že padesát procent nakoupených čerstvých, nezpracovaných surovin a potravin pochází od pěstitelů a chovatelů ve vlastním nebo sousedním kraji.
Plnění kritérií není jednoduché
Pět procent potravin také musí pocházet z ekologických farem a přednostně se používají vejce z volných výběhů. Děti také ve školce dostávají pouze neslazené čaje a vodu. Také se učí odkud potraviny pocházejí.
„Z ocenění máme nesmírnou radost, je důkazem toho, že vařit pro děti zdravě a kvalitně je správné. Plnění stanovených kritérii není jednoduché, vyžaduje obrovské nasazení, kreativitu a odpovědný přístup zaměstnanců školky. Jsme rádi, že nebylo třeba v rámci splnění stříbrných kritérií cokoli ve stravování našich dětí měnit,“ řekla.
Děti mají velmi vyvinuté chuťové buňky
Ředitelka přiznává, že když děti suroviny, jako je pohanka nebo cizrna neznají, zprvu si tím nejsou a nechtějí to. „Máme ale ve školce pravidlo ochutnání.
Je důležité, aby pokrm děti několikrát ochutnaly a pak teprve řekly, jestli jim to chutná, nebo ne,“ vysvětlila Magdaléna Kapuciánová s tím, že malí strávníci mají oproti dospělým velmi vyvinuté chuťové buňky.
Některé jídlo tak musí ochutnat i osmkrát, než si na něj zvyknou.
Pokud pak ve školce přidávají do jídelníčku něco nového, dělají to postupně. „Například bulgur jsme dali nejdřív do polévky, potom jsme ho smíchali s rizotem a nyní už ho podáváme jako samostatnou přílohu,“ konstatovala ředitelka zdravé školky.
Čtěte také: Povinná předškolní docházka omezí svobodu výběru školky
Zvýšení stravného rodičům nevadí
Už když Mateřská škola Semínko před čtrnácti lety vznikla, byla jejich vize taková, že se tam budou děti jak přirozeně vzdělávat, tak zdravě jíst.
V té době také hodně pomohli rodiče dětí, kteří souhlasili se zvýšením stravného na 65 korun na den. „Jsme soukromá školka, takže si to na rozdíl od státních nebo obecních školek můžeme dovolit.
Tam mají výši stravného limitovanou vyhláškou,“ upřesnila.
Postupně se školka v Toulcově dvoře vypracovala. Kapacitu má sice 61 dětí denně, ale celkem jich je ve školce zapsaných asi osmdesát, jelikož ne všechny dětí chodí každý den. Rodiče si prý dokonce kvůli těmto specifikům školku sami vyhledávají a mají zájem, aby jejich dítě navštěvovalo právě takovéto zařízení.
Top je cizrna zapečená s rajčaty
Jedním z důležitých aspektů úspěchu bylo především najít toho správného člověka do kuchyně. To ale podle ředitelky nebylo vůbec jednoduché. „Hledali jsme někoho, kdo chce vařit zdravě a baví ho to. Našli jsme tak kuchařku, která si sama hledá recepty a také vymýšlí různé kombinace,“ popsala Magdaléna Kapuciánová.
Jedním z takových zdravých pokrmů je i cizrna zapečená s rajčaty. „Ta je mezi dětmi opravdu velmi oblíbená,“ pochválila ředitelka skutečně zdravé školky Semínko v Toulcově dvoře Magdaléna Kapuciánová.
- Ukázkový jednodenní jídelníček– svačina:vařené vejce, žitný chléb s máslem, zelenina
- – oběd:
- – svačina:
hráškový krém s chlebovými krutonyzeleninové rizoto s rýži basmati a kamutem, sýr, červená řepatmavá bageta s tvarohovým sýrem, zelenina a ovoce
Nutit nebo ne?
- Pracovala jsem s dětmi v mateřské škole již v období hluboké normalizace, kdy názory na stravovací návyky, skladbu jídelníčku a zvyky a obyčeje byly podstatně jiné než dnes.
- V práci s dětmi jsem vždy studovala nové formy práce, nové poznatky a metody, ale vždy jsem do praxe dávala zdravý selský rozum a řídila se pravidlem vcítění se do dítěte, se kterým jsem v kontaktu.
- Vycházela jsem z vlastních pocitů a zážitků, které jsem měla v této oblasti z dětství.
Prožívala jsem mládí v šedesátých letech, kdy byl poměr k jídlu odlišný od dnešního, nutili mě rodiče vždy vše sníst i za cenu toho, že budu vysedávat u jídla i hodiny. Tatínek byl profesí kuchař – cukrář a nedovedl pochopit, že všem jeho jídla chutnají a pouze mně ne.
Byla jsem vždy extrémně hubená, a tak mě lékařka v útlém dětství poslala na dva měsíce do ozdravovny. Bez rodičů a vstřícné pomoci dospělého jsem byla vydána na pospas do rukou nelítostných vychovatelek, či vychovatelek, které striktně dodržovaly narizení.
Jídlo do nás cpaly ať jsme chtěli či nechtěli, a tak v nás vypěstovaly ještě větší nechuť k jídlu než s jakou jsme tam přijeli. Několikrát jsem se setkala s lidmi, kteří navštívili obdobná zařízení a jejich vzpomínky byly obdobné.
Léta šla a způsob nucení do jídla a dokrmování do poslednílio sousta bylo stejné.
Loni při zápise nových dětí do mateřské školy přišla k zápisu s dítětem jedna maminka, která navštěvovala v devadesátých letech školku, kde nyní pracuji, a při prohlídce mateřské školy jsme zašly i do jídelny kde zavzpomínala: „Na tuto místnost si dobře pamatuji. Nenáviděla jsem to tady a každý den jsem se bála jídla ve školce. Musí děti ještě dnes vše sníst? Dokrmujete je?“
Zavzpomínaly jsme na běžné praktiky a na příkazy paní učitelek – děti musely být v jídelně zcela potichu a jídlo sníst v co nejkratší době.
Věty a nařízení, které děti velice často slýchaly, nesnášely je a často jim zůstanou uchována v paměti na celý život: lžíce do jedné ruky, talíř do druhé, musíš to sníst, dojedl jsi, tak si dej ruce za záda.
O tom, že by si děti mohly zvolit velikost porce, nedostat nějaké jídlo na talíř nebo vůbec jídlo nedostat a zaměnit je jiným, nebyla ani řeč.
Léta běžela, zdálo by se, že sametová revoluce změnila i praktiky v mateřských školách, ale zdaleka ne ve všech se situace změnila.
Stává se mi ještě dnes, že přijde maminka k nám do školky a prosí mě o přijetí dítěte do naší školky s tím, že tam kam její dítě dochází, dítě do jídla nutí a dítě si z tohoto důvodu nemůže na školku zvyknout a adaptovat se.
Při přijetí takového dítěte do školky trvá velice dlouho, než získá ke škole důvěru a začne normálně jíst.
Na učitelce je, aby v dítěti vypěstovala zdravý vztah k jídlu, vědomí, že jídlo je radost, společenská záležitost.
Při adaptaci dítěte do kolektivu je velice důležité, aby dítě poznalo, že spolupráce rodiny a školy je bezproblémová a výchova ve škole a názory paní učitelky a rodičů jsou totožné.
Není možné, aby učitelka tvrdila, že dítě nemusí vše sníst – a v nepřítomnosti rodičů do dítěte jídlo nutila. Naopak je věcí taktu a pedagogického umu učitelky, aby dokázala pracovat i s rodiči a dovedla jim vysvětlit, že není potřebné, aby dítě vždy vše snědlo a že pro budoucí život dítěte je lepší, když si může o množství jídla rozhodnout samo.
V rámcovém programu pro předškolní vzdělávání je pod bodem životospráva deklarováno:
Dětem je poskytována plnohodnotná a vyvážená strava (dle předpisů).
Je zachována vhodná skladba jídelníčku, dodržována zdravá technologie přípravy pokrmů a nápojů, děti mají dostatek tekutin a mezi jednotlivými podávanými pokrmy jsou dodržovány vhodné intervaly.
Je nepřípustné násilně nutit děti do jídla. A zde poprvé v historii se jasně píše, že o tom kolik jídla a jaké jídlo dítě sní, může dítě rozhodnout samo.
Děti by se měly naučit v mateřské škole s chutí jíst, něco o správném stolování a základům zdravé výživy.
Zde vyvstává otázka, zda je přípustné dítě nějakou formou do jídla nutit?
Chce-li dítě menší porci dostává menší porci, má -li ještě hlad nebo chuť může si jít přidat. Co však dělat, když se dítě setká s pokrmem poprvé v mateřské škole, nikdy takto upravený pokrm neokusilo a má k jídlu přirozenou nedůvěru? U dítěte se může projevit neofobie – strach z nového, neznámého, nedůvěra k novému.
Tento strach známe určitě my všichni např. při cestě do exotické země, kde se setkáme s pokrmem, který jíme poprvé. Je to pocit starý jako lidstvo samo a chrání nás do jisté míry před nebezpečím z neznámého, nevyzkoušeného.
Psychologové došli k závěru, že muž potřebuje nový pokrm ochutnat v průměru 4x, žena 6x, dítě 11x než jej přijme jako běžnou součást stravy.
Zkoušíme dítěti vysvětlit proč by mělo ten či onen pokrm konzumovat, domluvit se s ním.
„Dnes dostaneš pouze malou porci na malinkém talířku a ochutnáš, zda ti to bude chutnat.“ Zkoušíme to opakovaně, ale dítě nenutíme. Pokud dítě sní i sebemenší sousto či porci, vždy pochválíme a při příchodu rodiče pochválíme dítě i rodiči. Dítě musí mít čas si na pokrm zvyknout. Pochvala a rozumné vysvětlení, proč je dobré a důležité pro organizmus pokrm jíst, jsou velice důležité.
Na druhé straně je možné, že dítě ze zdravotního či jiného důvodu nějaký pokrm nemůže. V tom případě se paní učitelka domluví s rodiči, aby vypsali co dítě nemůže jíst a paní učitelka dbá na to, aby dítěti určitý druh pokrmů nebyl podáván.
V mateřské škole používáme normy pro školní stravování a máme vlastní receptury. Při tvorbě jídelníčků sledujeme podíl bílkovin, nerostných látek, vitamínů i energetickou hodnotu stravy. Pečlivě vybíráme suroviny, ze kterých je jídlo vyráběno. Z jednotlivých surovin vytváříme vhodné kombinace.
K pokrmům o kterých víme, že budou dětem chutnat, přidáváme vše co jako samostatný pokrm nemá naději na úspěch. Je dobré, aby se v jídelníčku střídaly pokrmy atraktivní a méně atraktivní. Jídelníček sestavujeme na týden, vždy v pátek odpoledne je vyvěšený na příští týden.
Snažíme se, aby se pokrmy v průběhu měsíce neopakovaly.
Některé maminky a babičky připravují doma pokrmy tak, aby nedocházelo k podávání stejného pokrmu v poledne ve školce a večer doma.
Bohužel průzkumem mezi dětmi bylo zjištěno, že děti velice často konzumují hamburgery, párky nebo v lepším případě pizzu či špagety. Děti často odmítají zeleninu v jakékoliv podobě, obtížně si zvykají na mléčné výrobky.
Jsou zvyklé z domova na sladkou coca-colu či jiné přeslazené nápoje. Tyto stravovací návyky jsou vážnou příčinou obezity již u malých dětí.
- Rodiče denně sledují jídelníček a pokud zjistí, že je do jídelníčku zařazen pokrm, který dítě nejí, předem se s učitelkou domluví a hledají společné řešení – 2x polévka, chleba s máslem místo s pomazánkou nebo jiná alternativa.
- Je na učitelce, aby ostatní děti neviděly v řešení výjimečnost, ale aby přijaly, že pokud oni budou mít nějaký problém s jídlem bude jim též vyhověno.
- Společné stolování v mateřské škole poskytuje dítěti možnost setkávat se s modelovými sociálními situacemi – učí se jíst ve společnosti vrstevníků, získávají správné návyky a základy společenského chování.
- Při nástupu dětí do mateřské školy ve věku tří let, přicházejí některé děti do mateřské školy a neumí se samy naj íst nebo starší děti, které neumí používat příbor a správně a čistě stolovat.
Velice důležité je prostředí jídelny a kultura stolování. Děti mají na stěnách obrázky, které často měníme – jednotlivé druh ovoce a zeleniny apod. Na stolech jsou prostírání, vázičky s květinami. Starší děti si přinášejí jídlo na stůl samy od servírovacího okénka, mají tak možnost ovlivnit velikost porce nebo případně slušně odmítnout nějaký druh jídla.
Další důležitou věcí a nezbytnou nutností je vhodná motivace učitelky podaná zábavnou či pohádkovou formou a její vlastní přístup ke stolování a konzumaci jídel. Je zcela nepřípustné, aby učitelka o jídle hovořila negativisticky. S tím, jak je důležitá motivace k jídlu se mohou rodiče seznámit i v televizi. Nedávno jsem se dívala na Svět 2005 (24.1.
2005), kde byl pořad o paní Daně Toure (Túr), která žije v Mali a vybudovala tam školku Dinosaurus – Chreche Maternelle (Kreš maternel). Děti si před jídlem říkají veršík „Moje bříško probuď se, vše co sním je pro Tebe“.
Velice se mi její myšlenka zalíbila, protože děti prostřednictvím veršíku získávají pozitivní vztah k jídlu a pocit zodpovědnosti ke svému tělu.
Děti se učí i úctě k lidem, kteří jídlo připravují.
Je velice důležité a prospěšné pro zdraví dětí dodržovat pitný režim v mateřských školách. Děti mají možnost během celého dne přijímat tekutiny. Je již na každé mateřské škole jakou formu zvolí.
Společné stolování je i základem oslav významných svátků nebo narozenin dítěte, kdy děti společně tvoří výzdobu stolů apod.
V mateřské škole máme volené zástupce rodičů za třídy, kteří mají možnost ovlivňovat chod školy. Při jednáních řešíme různé aktuální otázky. Pokud je to třeba i otázku skladby jídelníčku či kvality jídla.
Před několika lety v době nebezpečí nákazy z hovězího masa – bovinní spongiformní encefalopatie BSE – nemocí šílených krav, se rodiče obávali konzumace hovězího masa obdobně iako v západní Evropě.
Na základě dotazníkové akce jsme se s rodiči domluvili, že do odvolání nebudou kuchařky hovězí maso připravovat. Následující školní rok se rodiče rozhodli, že není důvod mít z konzumace hovězího masa strach a opět se začalo do jídelníčku zařazovat.
Ne již v takové míře jako před tím, protože s osvětou a novými názory na výživu se skladba jídelníčku poněkud změnila – častěji zařazuje kuřecí a krůtí maso.
Skladba jídelníčku v rodině a rodinné zvyklosti se v poslední době velice změnily.
S rychlejším způsobem života, větší pracovní zatížeností maminek a v nemalé míře též s moderním způsobem života přešly některé rodiny na fast food.
Děti slaví narozeniny u Mc Donalda, chodí s rodiči na oběd či večeři do těchto zařízení. Velkým lákadlem je pro děti dárek v dětském menu, který je pro ně hnacím momentem přesvědčit rodiče, aby co nejdříve navštívili zařízení znovu. Dárek děti nijak nerozvíjí a je většinou podprůměrné kvality.
Bohužel to nevede k estetickému cítění dětí ani k tomu, aby si hračky příliš vážily. Nechci o těchto zařízeních hovořit pouze v negativním duchu, protože rodič jde do zařízení s dítětem, věnuje mu čas, popovídá si s ním.
Je to mnohdy lépe strávený společný čas než doma, kde by dítě jedlo mnohdy samo a rodič by sledoval televizor.
Dnešní děti již moc neznají společně strávený čas s maminkou při pečení cukroví nebo přípravě jídla. Před lety jsem měla v mateřské škole amerického mladého učitele, kterýkdyž měl s dětmi hovořit o zelenině, nedokázal ji ani vždy správně určit na obrázku, protože se s ní setkával pouze v polotovaru připraveném k přímému zpracování.
Je na mateřské škole, aby formou prožitkového učení vedla děti k získávání znalostí z oblasti určování a poznávání jednotlivých druhů ovoce, zeleniny a potravin a nepřímo působila na rodiče, aby své děti zapojovali do přípravy pokrmů, k pomoci při přípravě slavnostních stolů a k tomu, že je třeba k jídlu přistupovat zodpovědně – zbytečně s ním neplýtvat, vážit si jej.
Společné stolování ve škole i doma by se mělo stát společenskou záležitostí, radostí a možností prožití společného příjemně stráveného času.
Diskuze Jak to chodí ve školce – jídlo, oblékání atd
Ahoj holky,
Malý má jít příští rok od září do školky (budou mu 2 roky a
2 měsíce), s jídlem válčíme od narození, velké kusy (jako jíme my) mi
stále nechce, pokud je pořádně nerozkouše a snaží se je spolknout, tak se
pozvrací, takže mu stále jídlo dělám na menší kousky, pokud si vezme
velký kus a nejde mu rozkousnout, tak ho vyplivne.
No a já se chci zeptat,
v jaké formě dostávají děti ve školce jídlo – jak velké kusy? Je
maso, knedlík atd. na kousky? Nebo je v celku a předpokládá se, že děti
si to už umí rozkrájet? Od kdy by vlastně měl umět krájet nožem? Malý
ovládá jen lžíci, popř.
napichuje kousky vidličkou a to je stejně ještě
pěkně zapatlaný, nadávají jim učitelky, když jim jídlo padá všude?
A co tekutiny? Co mají děti k pití? Jakýkoliv čaj nebo mléko mi
odmítá, pije jen vodu, s tou asi ve školce taky moc nepochodím co ? Ovoce asi dostávají v celku, je to tak?
A co oblékání? Zatím tomu moc nedá. Pomůžou mu když tak učitelky?
Díky moc za info
Velikost písma:
Hele, nemuzes srovnavat jak je na tom ted a jak bude za 10 mesicu…
- do září máš ještě spoooustu času trénovat(jídlo, oblékání
všechno) - učitelky malým dětem pomáhají s oblíkáním(popř. třídy bývají
složené často z mladších i starších dětí takže i ti starší
vypomůžou) - jídlo mívají i nakrájené(učitelky, kuchařky pomůžou)
- na všem se dá s učitelkou domluvit…ale musíš mluvit a ne čekat co a
jak se bude vyvíjet
@malinkaNy řeknu ti
to takhle, většinu dětí u nás ve školce rodiče převlíkají protože
mají zájem o všechy okolo a prostě nespolupracují…ale když jdou ven tak
nahaté nejsou nějak to ty učitelky zvládnout
musí(ale teda nezávidím), doma si ten můj neukrojí lžící ani brambor ale
ve školce to jde ony ty děcka tu školku vnímají jinak a když
to dělají ostatní děcka chcou taky…takže neřeš, snaž se zapracovat na
samostatnosti, co se nenaučí doma naučí se hodně rychle v té školce
protože bude mít větší motivaci
Souhlasím s holkama výše, nestresuj! A taky pamatuj, že ho strhne dav
ve školce a věci, které doma nejdou ani za Boha, ve školce půjdou úplně
bez problémů. Všechno můžete pomalu trénovat. Já vlastně ani nevím, jak
jídlo ve školce dávají. Předpokládám, že třeba maso nakrájí.
Syn bude
mít na Vánoce tři a od září chodí. Oblékání – neobleče se ani
náhodou, až co začal chodit do školky, něco už zvládá, myslím, že do
Vánoc to sfoukneme.
Jídlo – taky jsem z toho měla strach, doma jí jako
prasátko, ze školky přijde občas něčím politý, ale často je úplně
čistý (nevěřila jsem, že jí sám, schválně jsem se učitelek ptala a
prý ano – hned první den ho za jídlo chválili). Jen
máme problémy s čůráním (odmítá tam chodit na WC, ze začátku se
počůrával, teď vetšinou drží a čůráme po obědě na travičku před
školkou) a s pitím (ten náš zabejčenec prostě odmítá pít z hrnku,
takže mu tam vždy nachystají lžičku a on prý kakao atd. „vypije“
lžičkou – o to víc jsem překvapená, že to zvládá bez pokecání, to
samé polívku – ale doma jí občas stejně jako čuně ).
U malých dětí se vše krájí…maso, knedlíky…i brambory, když jsou
z kuchyně moc velký…kompletní příbor a jeho ovládání se vyžaduje
u předškoláků, případně u 4 letých a výš…samozřejmě, pokud umí
dřív, je to výhoda, ale nemusí…spíš to ve školce „překvapí“…
ovoce a zeleninu dostanou oloupané a na kousky…jablka, okurky, rajče,
papriku, hrušku…atd. vše nakrájené…
Pití…dítě může mít pouze vodu…má na ni nárok…mléko, kakao i čaj
pít nemusí…stačí vznést požadavek a neustoupit…mléko špatně
tráví, má průjem…čaj prská…(nikdo nechce zbytečně uklízet pokakané
dítě a poprskanou podlahu )
@AliTad jj to máme taky
doma je jak prasátko kolikrát a ze školky max jednou do týdne trošku
tričko pokapané od polívky
A ještě předpokládám, že malý jde v tomto věku do soukromý? Tak
tam už echt bych neřešila, jsou dobře placený za to, aby dobře fungovaly.
Berou děti i na plenách s dudlíkem.
@Jitka1976 Díky, moc
hezky napsáno , ty učíš ve školce?
No tak koukám, že jsem to pěkně zvrzla, při nástupu do školky mu budou
3!! roky a 2 měsíce, neeee jak jsem psala 2 roky a 2 měsíce, omlouvám
se
@CokeLady píše:
A ještě předpokládám, že malý jde v tomto věku do soukromý? Tak tam
už echt bych neřešila, jsou dobře placený za to, aby dobře fungovaly.
Berou děti i na plenách s dudlíkem.
Tak to tě zklamu nebo potěším…nevím…v soukromých školkách jsou
platy nižší než v obecních školkách…tedy za předpokladu, že školka
není zapsaná do rejstříku škol a nebere dotace..v těch co jsou zapsané,
může učitelka požadovat plat, který jí náleží dle praxe a plat.
tříd…(to mám já) v ostatních soukromích školkách jsou učitelky
mnohdy na dohodu a mají plat o cca 3-5 tisíc nižší než když by byly
v obecní školce…to, že se jedná o soukromý subjekt, ti nezaručí
nadstandartní plat…to opravdu ne…nezapomeň, že zřizovatel je podnikatel,
chce vydělat…platí nájem, energie ze svého…audit, účetní, školení
o bezpečnosti…učitele, uklízečku, dovoz jídla (jídlo platí
rodiče)…musí z peněz od rodičů nakoupit nábytek, udělat změny
v budově, kde škola bude (WC, koupelna-dětské záchodky, sprchu a dětská
umyvadla-ručníky, jídlena, herny, výdejna jídla…) nakoupit nábytek,
stoly a židle do herny, skříně, matrace, police, prostěradla, peřiny,
polštáře (vše cca 20 x po dvou sadách) hračky, do šatny lavice a
skříňky, do jídelny stolky a židle, do výdejny ohřívače jídla,
mikrovlnku, myčku, dřez…
Tohle všechno musí nakoupit ještě dřív, než školku spustí do
provozu…a musí se mu to vrátit!!! Není samaritán, je podnikatel…opravdu
nejsou učitelky královsky placené…opravdu ne…ne v soukromých
školkách…
(já jsem teda trochu výjimka, jsme v rejstříku a dupla jsem si, že mimo
tabulku tu pracovat nebudu…to můžu jít do státní školky…zatím mi to
prochází…zatím…)
@malinkaNy mojemu byly
3roky a 3m když šel do školky..uměl jíst lžící, pít z hrnku (mívají
během dne ředěný džus..k svačinkám někdy různé mléka a to on nepije
žádné), chodit na záchod..oblékání mu nejde, smrkat neumí, obouvat též
nic oc.
Umí se akorát svlíknout. Oblékání trénujeme, ale je
otrlej..chodí do třídy kde jsou jen malé děti, takže lituju učitelku že
malej nespolupracuje při oblíkání a to tam i spí..no, trénujeme.
Učitelky jim krájí, třeba i chleba když neumí jíst
z půlkrajíčku.
@malinkaNy Ty nemáš
zapnutý „podpisy“ viď… Jo, pracuju ve školce…