Seriál První pomoc
Epilepsie si nevybírá. Objevuje se v každém věku a často postihuje děti. Věděli jste, jak poskytnout člověku během epileptického záchvatu první pomoc?
Jak vypadá „klasický“ epileptický záchvat?
Nejčastěji se jedná o záchvat, který je doprovázený dvěma typy křečí. Celý záchvat probíhá v několika fázích.
- 1. fáze: Nejdříve se tělo pacienta propne do tvaru „luku“. Následují prudké záškuby končetin a celého těla.
- 2. fáze: Postižený často vykřikne a kácí se v bezvědomí k zemi. V této chvíli roste riziko nebezpečí poranění pacienta při pádu. Dále se dostavují první křeče, kdy dochází k napnutí celého těla. U pacienta se objevuje i pěna u úst a v důsledku nedostatku kyslíku epileptik zmodrá.
- 3. fáze: Tělo začínají ovládat i další křeče. Pacient sebou hází a prudce pohybuje končetinami. Pokud se zrovna nachází v užším místě nebo poblíž nějakého tvrdého předmětu, hrozí velké nebezpečí poranění. Při záchvatu se člověk i často pomočí, kousne nebo v nejhorším případě se dusí zapadlým kořenem jazyka.
- 4. fáze: Celý záchvat končí. Pacient se nadechne, propne celé tělo a chvíli nedýchá. Následuje uvolnění, samovolný výdech a člověku se vrací i přirozená barva. Protože se zvýšená elektrická aktivita v mozku „vybila“, pacient zůstává zhroucený na zemi v bezvědomí. Probírání trvá často i desítky minut.
Po probuzení je pacient zmatený a dezorientovaný. Přechází sem a tam nebo se stále upravuje. Pomalu se navrací do normálního stavu.
Jak poskytnout první pomoc u epileptického záchvatu?
- Odstraňte všechny předměty z dosahu pacienta. V opačném případě mu hrozí zranění.
- Položte epileptikovi pod hlavu alespoň kus oděvu. Zamezíte bouchání hlavy o dlažbu během záchvatu.
- Nebraňte křečím ani záškubům těla. Při použití větší síly můžete nemocného poranit.
- Nikdy nevkládejte pacientovi žádný předmět do úst! Křeče jsou příliš silné a hrozilo by vám minimálně pokousání.
- Pacienta otočte do stabilizované polohy. Po odeznění záchvatu ho uložte na bok a zakloňte mu hlavu.
- Zjistěte, jestli se epileptik během záchvatu nezranil. Zaměřte se hlavně na oblast hlavy. Pokud si všimnete otevřeného poranění, přiložte na postižené místo sterilní krytí.
- Zavolejte rychlou záchrannou službu.
Děkujeme MUDr. Janu Patakymu z pobočky MOJE AMBULANCE Ostrava – Centrum za užitečné rady.
Epilepsie a epileptický záchvat
Epileptický záchvat může dostat každý z nás, a to kdykoliv v průběhu života. Tento zdravotní problém může postihnout až jednoho člověka ze sta. V Evropě je zhruba 6 milionů epileptiků. Epilepsie je pro většinu laické veřejnosti stále něčím tajemným. Přitom se jedná o nemoc jako každou jinou – třeba vysoký tlak nebo zánět kloubů. Lidé si hodně myslí, že epileptický záchvat znamená záchvat bezvědomí s křečemi. Ale není to zcela pravda, protože to je jen jeden typ. Epileptických záchvatů je mnoho druhů, mohou se projevit například poruchou chování nebo záškuby na polovině těla, což nemusíte vůbec postřehnout.
Záchvaty se mohou objevit jen jedenkrát v životě, ale také se mohou vyskytovat častěji (nepravidelně), pak se již obvykle jedná o onemocnění epilepsií. Epileptik je dnes většinou, z velké části díky pokroku medicíny, schopen naprosto plnohodnotného života. Chodit do práce, sportovat a dokonce i řídit auto.
Epilepsie je stará jako lidstvo samo. Trpěli jí mnohé proslulé osobnosti jako například římský Caesar nebo ruský spisovatel Dostojevskij. Epilepsii provázely a provázejí mnohé mýty a pověry, dokonce i dnes.
Epilepsie je onemocnění, které znamená, že jistí lidé mají tendenci trpět opakovanými záchvaty, jejichž původ je v mozku. Epileptický záchvat je jen jejím příznakem – příznakem záchvatové, přechodné poruchy funkce mozku, vyvolané abnormálním elektrickým výbojem skupiny nervových buněk.
Buňky mohou být postiženy například: dlouhodoběji nějakým chorobným procesem (zánětem, vrozenou poruchou nebo nádorem) přechodně poškozeny a podrážděny, např.
nízkou hladinou cukru v krvi (obvykle u lidí léčených s cukrovkou), poruchou rovnováhy minerálů v krvi nebo přechodnou nedokrevností spojenou s nedostatkem kyslíku (u cévní mozkové příhody), pak se sice jedná o epileptické záchvaty, nikoliv však o onemocnění epilepsií. Epilepsie je onemocnění, zatímco epileptický záchvat příznak.
Abnormální elektrická aktivita, která vzniká v oblasti mozku při epileptickém záchvatu, může být omezená jen na určitou oblast. Mohli bychom se potom rozdělit epileptické záchvaty na dva různé typy:
- parciální (částečné) záchvaty – abnormální elektrická aktivita je omezena jen na určitou oblast mozku
- generalizované záchvaty znamenají, že abnormální elektrická aktivita se rozšíří do oblasti celého mozku.
První z typů je parciální záchvat. Při něm příznaky vznikají podle toho, která část mozku je podrážděna. Pokud je při záchvatu člověk při plném vědomí, uvědomuje (a pamatuje) si průběh záchvatu, je schopen komunikovat, pak se jedná o:
- parciální záchvat simplexní čili jednoduchý – mohou tak vznikat samovolné záškuby obličeje, končetiny nebo jedné poloviny těla, přechodné pocity brnění jedné poloviny těla, záblesky před očima, vnímání různých pachů nebo divná chuť v ústech. Původ záchvatů bývá zejména v zadní části čelního laloku, laloku temenním, týlním někdy i spánkovém. Existují i záchvaty, kdy člověk sice neupadá do bezvědomí, nicméně chová se zcela automaticky, chová se „zvláštně“ a na příhodu si nepamatuje, pak mluvíme o:
- komplexním parciálním záchvatu: ten se může projevit neúčelnou gestikulací, pošklebováním, pomlaskáváním, automatickým upravováním se, přecházením po bytě s bezmyšlenkovitým prohlížením věcí, křikem, takto postižený člověk nereaguje na oslovení, nekomunikuje. Záchvaty mohou být provázeny i nepřiměřené emoce (city), případně některé i „záchvaty hysterie“, člověk se válí po zemi a provádí bizarní pohyby. Původ těchto záchvatů bývá buď v oblasti čelního nebo spánkového laloku, kde jsou „centra“ pro paměť, chování a složitější aktivity člověka, tyto oblasti kontrolují např. chování, pomáhají při orientaci.
Parciální epileptické záchvaty:
- vznikají náhle, mohou trvat několik sekund, minut či hodin nebo mohou přechodně vymizet a pak se navrátit.
- mohou přecházet do záchvatů generalizovaných, kdy abnormální elektrická aktivita postihne celý mozek, člověk upadá do bezvědomí a ve většině případů má oboustranné křeče.
Pokud se jedná o generalizovaný (kompletní) záchvat, abnormální elektrická aktivita postihne celý mozek a člověk ztrácí vědomí. Někteří se mohou domnívat, že se epilepsie vyřeší podáváním léků. Není tomu tak.
Je nutné dodržování speciálních opatření. Nejlepší pacient je pacient spolupracující a informovaný, který ví, co nemoc obnáší a čeho se má vyvarovat. Jen tak je totiž možné dosáhnout nejlepšího výsledku léčby.
Co je tedy cílem léčby?
Odpověď je jednoduchá, pokud možno kompletní vymizení záchvatů, případně jejich redukce na minimum.
Za plně kompenzovaného epileptika považujeme člověka, který neměl záchvat více než 2 roky, za kompenzovaného považujeme člověka, který neměl záchvat více než 1 rok, za částečně kompenzovaného pokud je déle než měsíc bez záchvatu, za de-kompenzovaného pokud má více než 12 záchvatů za rok, což je dlouhodobě neuspokojivý stav, který pacienta omezuje v běžných aktivitách.
Principem léků ovlivňujících epilepsii je především jejich působení na poškozené mozkové buňky, ovlivnění jejich elektrické aktivity. Jedná se spíše o ovlivnění stavu nežli příčiny nemoci. Skupina těchto léků se nazývá „antiepileptika“.
Jejich předepisování spadá do kompetence odborného lékaře, proto se jim dále nebudu věnovat. Spíše doplňkově a podpůrně lze užít některých metodik, například meditace a jógy – snižují stres a napětí, což může příznivě ovlivnit počet záchvatů.
Dále lze uvažovat o aroma-terapii, což je léčba založená na příznivém účinku vůní esenciálních olejů.
Může sice působit relaxačně (klidní například levandule či heřmánek), existují však i látky, které mohou naopak nervový systém dráždit – z těchto látek bych jmenoval zejména yzop, rozmarýn, šalvěj či fenykl. Tyto zmíněné látky jsou tudíž u epileptiků zcela nevhodné a nesmějí je používat.
Lze užít i metodu „biofeedbacku“, což znamená jakési zpětné ovlivnění vzniku záchvatu u lidí, kteří jsou schopni záchvat předvídat. U těchto doplňkových metod je třeba být velmi opatrný a jejich použití probrat jednoznačně s ošetřujícím lékařem. V žádném případě nemohou nahradit klasickou léčbu epileptiky a instrukce lékaře! Jedná se jen o možný doplněk celkové léčby.
Epileptický záchvat se bude předpovídat jako počasí, věří profesor Jiruška
video
Přemysl Jiruška v HPC
Rakouský císař Ferdinand I. Dobrotivý, malíř Vincent van Gogh nebo hudebníci Prince a Neil Young – to je jen pár příkladů slavných osobností s epilepsií. V Česku se tento problém týká asi 80 tisíc lidí a až 160 tisíc dalších má s epileptickým záchvatem nějakou zkušenost.
Pod pojmem epilepsie se skrývá celá skupina nemocí, vždy jde ale o náhlou, intenzivní aktivitu v nějaké části mozku, která se pak projevuje i navenek. Někdy může po čase odeznít, jindy můžet vydržet celý život. Asi u dvou třetin pacientů je geneticky podmíněná, u zbytku většinou plyne z poškození mozku v průběhu života.
Jak vzniká epilepsie
Mechanismus vzniku epilepsie je ale zatím stále ne zcela dokonale pochopený. „Představte si zelený les, kde nedávno pršelo. Když udeří blesk, uhasí se oheň po chvíli sám.
V létě ale pravděpodobnost požáru stoupne, a když přijde sucho, nemusí udeřit blesk, stačí jeden nedopalek a les hoří.
A pokud bude sucho opravdu extrémní, nemusí tam být ani ten nedopalek, může dojít i ke samovznícení,“ popsal profesor Přemysl Jiruška z Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky.
„My jsme prokázali, že podobnými procesy ztráty odolnosti vůči vnějším podnětům prochází i mozek. Pozorovali jsme, jak dlouho se mozek reagující na vnější podnět vrací do stabilního stavu. Čím déle mu to trvá, tím méně odolný vůči záchvatu je a zvyšuje se riziko, že k němu dojde,“ řekl Jiruška.
Velmistři čichu. Psi vycítí pach epileptického záchvatu, potvrdil výzkum
I když lékaři mají v současnosti přes dvacet léků proti epilepsii, ty vždy jen tlumí projevy, neřeší samotnou příčinu a někdy skoro vůbec nezaberou.
Jediní pacienti, kteří dnes mají šanci na stav bez záchvatů, s vysazenými léky, jsou ti, kteří podstoupí chirurgický zákrok v mozku, který je zbaví hlavní příčiny. „Anebo ti, kde genová příčina onemocnění je věkově vázaná,“ doplňuje Pavel Kršek, přednosta kliniky dětské neurologie 2. lékařské fakulty UK.
Léčba epilepsie tak čeká na nějaký zásadní zvrat a nový přístup. Do té doby budou všichni, které postihla, vždy žít s rizikem, že se může onemocnění znovu a naplno projevit. „Predikce epileptických záchvatů bude v budoucnu podobná předpovědi počasí,“ věří Jiruška.
„Meteorolog přesně neurčí, že v 14:35 začne pršet, ale řekne, že například s 90procentní pravděpodobností bude mírná přeháňka,“ vysvětluje vědec. „My bychom řekli, že v tomto období – během několika následujících dní – máte vyšší riziko, že vám vznikne epileptický záchvat. A pak bude třeba nějaké období, kdy mozek bude stabilní,“ popisuje.
Podle Jirušky budou předpovědi vycházet z měření pomocí elektrod umístěných v mozku – díky tomu bude pacient vědět, jak velká je míra rizika. Znalost této pravděpodobnosti by pacientovi umožňovala například nastavovat dávku léků nebo přizpůsobovat jí svůj život.
Zatím ale tato diagnostika v praxi nefunguje a lidé se mohou potkat s někým, kdo právě epileptický záchvat zažívá. Podle vědců většina populace neví, co si v takové situaci počít.
Profesor Jiruška doporučuje: „První je namístě nepanikařit, přistoupit k člověku a zabránit, aby se poranil. Pokud jsou kolem něj nějaké předměty, tak je odstranit. Pak mu podložíme hlavu.
Můžeme si sundat sako, svetr nebo tam dáme ruce, aby se během těch záškubů neporanil.“
Jinak ale podle něj člověk moc udělat nemůže: „Jediné, co můžeme dělat, je čekat, až záchvaty spontánně odezní. To se zpravidla stane během jedné či několika minut.
Poté je pacient nadále v bezvědomí, přesuneme ho na bok do stabilizované polohy a zajistíme, aby spontánně dýchal.
Důležité je podívat se na hodinky, protože záchvat by neměl trvat déle než pět minut,“ dodal lékař v pořadu Hyde Park Civilizace.
Celý pořad Hyde Park Civilizace můžete nyní i poslouchat jako podcast:
Podcasty ČT24 na SoundCloudu
Talentovaný medik hledá cesty, jak pomoct epileptikům
Senad se zabývá zobrazovacími metodami pro hledání místa vzniku epileptického záchvatu.
Patří mezi 40 talentovaných studentů, kteří prošli výběrovým řízením Lékařské fakulty MU a byli přijati do programu s rozšířenou vědeckou průpravou, takzvaného P-Poolu. Dvaadvacetiletý Senad Kolář se tak už od začátku studia připravuje na dráhu výzkumníka.
Lékařská fakulta před dvěma lety otevřela P-Pool po vzoru zahraničních univerzit a nabídla jej 150 úspěšným studentům s výborným prospěchem. Do prvního ročníku jich přijala 19. „S přihlášením jsem váhal, bál jsem se výběrového řízení. Nakonec jsem se přihlásil až od druhého ročníku. Je to prestižní program a má řadu výhod,“ říká medik.
Kromě standardního vzdělávání v oblasti lékařství musí studenti absolvovat přednášky a semináře navíc. Po celou dobu studia mají také povinný předmět Vědecká příprava a pod vedením erudovaných školitelů z řad akademických pracovníků se aktivně podílí na výzkumných projektech.
Kolář začal ještě v prvním ročníku pracovat jako asistent výzkumu v brněnské Fakultní nemocnici u svaté Anny. „V červnu 2013 jsme na semináři klinického výzkumu měli vymyslet profitabilní výzkumný projekt.
Napadlo mě vytvořit hodinky pro epileptiky, které díky senzorům zaznamenávají informace o pacientovi a pomocí algoritmů dokážou předpovídat, jaká je ten den šance na epileptický záchvat,“ popisuje Kolář.
Jeho nápad zaujal lékaře Vladimíra Šulce. Nabídl Kolářovi možnost pracovat na zobrazovacích metodách u epileptiků, jejichž cílem je zjistit, kde přesně v mozku záchvat vzniká. Své výsledky loni v květnu prezentovali na světovém kongresu neurologů v Berlíně.
A ve výzkumu epilepsie stále pokračuje.
Letos v březnu dostal příležitost odjet na dvoutýdenní stáž do laboratoře Mayo Clinic v Minnesotě, prestižního mezinárodního centra lékařského výzkumu a vzdělávání.
„Zjišťoval jsem, jak moc zobrazovací metody fungují nebo nefungují při hledání místa vzniku záchvatu. Podobné metody už existují, snažíme se je ale pomocí algoritmů ještě zpřesňovat,“ vysvětluje Kolář.
Vyjet v průběhu semestru na krátkodobou zahraniční stáž není pro studenty medicíny jednoduché, na většině seminářů nemohou chybět ani jednou. Studenti P-Poolu si však mohou zameškané hodiny individuálně nahrazovat. „Jen díky tomu jsem mohl odjet do USA. Studijní program P-Pool také finančně podporuje zahraniční stáže studentů, čehož chci v budoucnu určitě ještě využít,“ oceňuje Kolář.
Program ale není určený jenom budoucím výzkumníkům. Podle Koláře využijí medici řadu poznatků i při práci na klinikách. V průběhu studia můžou třeba bezplatně složit zkoušky USMLE, bez nichž by nemohli vůbec pracovat v nemocnicích v USA. Takový test přitom stojí skoro dvacet tisíc korun.
Studenti P-Poolu dostávají i motivační prospěchové stipendium a po dokončení studia jim dá vedení programu doporučující dopis. „Zvlášť v USA má takový dopis velkou roli, u nás to teprve začíná,“ říká Kolář.
On sám vidí největší přínos po kariérní stránce. „Každý rok přibývají stovky nových absolventů medicíny. Hledám způsob, jak se odlišit a zároveň být užitečný. V budoucnu bych ale rád zůstal v oblasti klinického výzkumu a v kontaktu s pacienty. P-Pool je v tomto ohledu skvělá příležitost, jak toho dosáhnout,“ vysvětluje.
Epilepsie | Neurochirurgická a neuroonkologická klinika 1. LF UK a ÚVN Praha
„Pacient s epilepsií může být považován za farmakorezistentního, jestliže není dosaženo uspokojivé kompenzace záchvatů při použití žádného z potenciálně efektivních antiepileptik v monoterapii nebo v kombinaci, v dávkách nebo hladinách, které nejsou asociovány s nepřijatelnými vedlejšímu účinky.
* Je epilepsie časté onemocnění? Relativně ano, v naší zemi jí trpí asi 70 tisíc lidí. Je potřeba odlišovat epilepsii jako chronickou nemoc s opakujícími se záchvaty a situace, kdy se objeví ojedinělý záchvat jako příznak akutního postižení mozku, například krvácení, úrazu nebo zánětu. Takový provokovaný záchvat epilepsii ještě neznamená.
* V jakém věku se může epilepsie objevit a jaké jsou příčiny? Epilepsie může začít v jakémkoli věku, nejčastěji to bývá v prvním roce života a u seniorů, tedy osob po 65. roce věku. Příčiny jsou různorodé a podmiňují rozmanitost záchvatů i úspěšnost léčby u jednotlivých pacientů.
Neměli bychom proto mluvit o epilepsii jako o jedné nemoci, která je u všech stejná.
Existují různé typy epilepsií, z nichž některé jsou podmíněny genetickou poruchou nebo vrozenou odchylkou ve stavbě mozku; jiné vznikají jako následek proběhlého onemocnění mozku; další jsou zase projevem nádoru nebo cévní malformace.
* Jak poznáme epileptické záchvaty? Většina lidí si pod epileptickým záchvatem představí náhlou poruchu vědomí s křečemi všech končetin. Ale takové záchvaty část pacientů mít vůbec nemusí nebo u nich vymizejí po nasazení léčby. Jiné typy záchvatů většinou bývají méně nápadné, některé mohou i zcela uniknout pozornosti.
Při některých má pacient zvláštní vjem, většinou vždy stejný, který následně popíše. Při jiných záchvatech má záraz v činnosti, řeči, nebo vykonává automaticky nějaké nesmyslné pohyby. Pokud je osloven, reaguje nepřesně nebo nezareaguje vůbec.
Záchvaty trvají většinou desítky vteřin až několik minut, po vlastním záchvatu může trvat i delší dobu, než se pacient opět vrátí do zcela normálního stavu. V tomto období může přetrvávat zmatenost, někdy porucha řeči nebo porucha hybnosti některé končetiny.
U některých pacientů se objevují záchvaty velmi krátkého trvání – ani ne sekundové záškuby končetin nebo pár vteřin trvající výpadky pozornosti.
* Jak stanovíme diagnózu epilepsie? Diagnóza je stanovena na základě popisu záchvatů pacientem a/nebo jeho okolím. Je-li popis záchvatu nepřesný či zcela chybí, je stanovení správné diagnózy v řadě případů obtížné.
Základním pomocným vyšetřením je pak elektroencefalografie (EEG), při které se snímá elektrická aktivita z povrchu hlavy. EEG může u části pacientů podezření na epilepsii potvrdit, ale v některých případech může být záznam i zcela normální.
To je způsobené jednak krátkou dobou (20 minut) běžného EEG natáčení, jednak tím, že epileptické výboje malého rozsahu nebo vycházející z hloubky mozku nemusí být vůbec zaregistrovány.
V případě pochybností může pomoci stanovit diagnózu až dlouhodobé video-EEG monitorování, kdy se u hospitalizovaného pacienta nepřetržitě po dobu několika dní současně snímá EEG a video, takže se podaří záchvaty zachytit. EEG nám naznačuje, jak mozek funguje, zobrazovací metody pak ukazují, jak mozek vypadá.
Zavedení magnetické rezonance jako vyšetřovací metody zobrazující strukturu mozku znamenalo převrat ve schopnosti odhalit příčinu epilepsie u velkého počtu nemocných a u některých z nich umožnilo také léčit epilepsii operací mozku (viz níže).
* Jak je léčba epilepsie úspěšná? Posledních deset let přineslo řadu nových léků určených pro léčbu epilepsie. Mnohé z nich jsou pacienty lépe snášené – mají méně nežádoucích účinků, ale v účinnosti zatím jen o málo přesahují léky starší.
Úspěšnost léčby se odvíjí zejména od typu epilepsie; obecně lze pomocí léků plně potlačit záchvaty až u 70 % nemocných. Vymizení záchvatů, byť dlouhodobé, však neznamená plné vyléčení, a proto řada pacientů musí léky užívat dlouhodobě až celoživotně.
Některé typy epilepsie v dětském věku ovšem mají příznivý průběh a záchvaty v období puberty samy ustanou a další léčba již není nutná. Asi 30 % pacientů má i po vyzkoušení několika léků nadále záchvaty.
V případech, kdy přetrvávající záchvaty významně ovlivňují život pacienta a kdy se podaří určit v mozku místo jejich původu, lze pacientům nabídnout možnost operačního řešení – odstranění ložiska.
Jestliže se místo začátku záchvatů u pacientů refrakterních na léčbu určit nepodaří, je možné použít metodu stimulace bloudivého nervu. Ta spočívá v zavedení podkožního generátoru (podobného jako u kardiostimulátoru) a jeho napojení na bloudivý nerv v oblasti krku. Úspěšnost tohoto postupu je sice podstatně nižší než při odstranění ložiska, ale u řady pacientů přinese významné snížení počtu nebo zmírnění intenzity záchvatů.
* Jsou pacienti s epilepsií duševně nemocní? Obecně nikoliv, epilepsie je totiž onemocnění neurologické a ne psychiatrické.
Velká část pacientů má intelekt normální nebo dokonce nadprůměrný – a takoví pacienti mohou zastávat i významné pracovní nebo společenské funkce, jak ostatně vyplývá i z úvodního výčtu slavných osobností.
Někteří pacienti mají intelekt nízký, což většinou souvisí s prvotním postižením mozku, které u nich způsobilo rozvoj epilepsie. Část pacientů trpí zvýšenou úzkostností nebo má depresivní náladu.
Tyto obtíže buď souvisejí přímo s částí mozku, která je epilepsií zasažena, nebo se u některých pacientů rozvíjejí jako reakce na chronické onemocnění a jeho následky. Pocit, že člověk může najednou a často i bez jakéhokoli předchozího varování ztratit nad sebou kontrolu, není určitě pro pacienty s epilepsií uklidňující. Bohužel, není současná medicína schopna předpovědět, zda a kdy přesně se u jednotlivého pacienta další záchvat objeví.
* Mohou mít pacientky s epilepsií děti? Ano, většina z nich může i s epilepsií porodit zcela zdravé děti.
U pacientek s epilepsií je však nutné zvažovat možná rizika, která pro těhotenství představují záchvaty (zejména ty s pády, s křečemi nebo s poruchou vědomí) a užívané léky – některé zvyšují riziko výskytu vrozených vývojových vad.
Graviditu by měla žena s epilepsií vždy plánovat a pokusit se předem se svým lékařem vyladit léčbu. Optimální je užívání co nejmenšího počtu léků v co nejnižších dávkách, které ještě postačí ke kontrole záchvatů.
* V čem epilepsie ovlivňuje život pacientů? Epileptické záchvaty, při nichž dochází ke ztrátě kontroly, mají na život pacientů největší dopad. Samozřejmě hodně záleží na době, během níž se objevují: Někteří pacienti totiž mají záchvaty pouze ve spánku, jiní pouze brzy ráno po probuzení. Náhlá porucha vědomí v bdělém stavu může vést v určitých situacích i k vážnému úrazu.
Proto jsou pacienti s přetrvávajícími záchvaty omezeni ve vykonávání některých činností – nesmějí řídit motorová vozidla, pracovat s některými stroji. Obecně se pacientům s epilepsií doporučuje dodržovat režim, který by měl snížit momenty provokující záchvaty. Mezi základní doporučení patří pravidelný dostatečný spánek a omezení konzumace alkoholických nápojů.
Dnes se již alkohol neomezuje jako dříve absolutně, u většiny pacientů jej lze v omezené míře (tj. jedno pivo nebo jedna sklenka vína denně) připustit. Je nutné si uvědomit, že epilepsií je celá řada a u každého pacienta se mohou různé provokační momenty uplatnit odlišnou měrou. Ke každému pacientovi by se mělo proto přistupovat individuálně.
Blikající světelné podněty – fotostimulace – nevyvolají záchvat u všech typů epilepsií. Není tedy opodstatněné omezovat všechny pacienty v práci na počítači nebo ve sledování televize. Také zákaz požívání čokolády nebo kakaa již dnes není považován za opodstatněný.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pacienti jsou často omezeni v možnosti získání nebo udržení zaměstnání, negativně bývají ovlivněny také jejich možnosti vyžití ve volném čase – doporučuje se jim například omezení některých sportovních činností.
Velkému počtu pacientů komplikuje život i ztráta způsobilosti řídit motorová vozidla, pro profesionální řidiče je diagnóza epilepsie z hlediska jejich povolání katastrofou. Naše současná legislativa umožňuje přiznat způsobilost k řízení (nikoli však jako řidiče z povolání) těm pacientům, kteří jsou aspoň rok bez záchvatu.
* Co dělat s člověkem v záchvatu? Neznalost postupu v této situaci je jednou z příčin vyčleňování lidí s epilepsií z kolektivu nebo ze zaměstnání. Řada lidí může být stresována představou, že někdo v jejich okolí bude mít epileptický záchvat, a oni nevědí, co mají v takovém případě dělat. Laická pomoc při záchvatu je následující:
- – odstranit z dosahu nemocného předměty, které by mu mohly způsobit zranění;
- – nebránit záškubům nebo křeči, nerozevírat násilím ústa;
- – při trvající poruše vědomí po skončení záchvatu opatrně přetočit nemocného na bok do stabilizované polohy;
- – při zmatenosti přetrvávající po záchvatu se snažit nemocného fyzicky neomezovat (pokud nehrozí poranění dotyčného nebo druhých osob);
- – zjistit zda nedošlo k poranění, zejména hlavy nebo páteře;
- – pokud jde o první záchvat v životě, nebo trvá-li u člověka s epilepsií záchvat déle než 3 minuty, zavolat rychlou záchrannou pomoc.
Další nebo podrobnější informace o zásadách diagnostiky a léčby epilepsie lze získat na stránkách www.epistop.cz nebo www.epilepsie.cz.
doc. MUDr. Petr Marusič, Ph.D.
Přečtěte si dopis pacienta
Epileptické záchvaty jako extrém počasí
Teorie chaosu, kritické zpomalování a ztráta stability systémů. Epileptické záchvaty nepřicházejí jako blesk z čistého nebe.
Mezinárodní tým pod vedením českých vědců prokázal, že jeden ze základních přírodních principů se účastní také vzniku epileptických záchvatů. Odhalení existence tzv.
principu kritického zpomalování v epileptickém mozku předpokládá, že záchvatu předchází postupná ztráta stability a odolnosti mozku, který se krok za krokem stává mnohem náchylnějším ke vzniku záchvatů.
Získané výsledky přinášejí zásadní poznatky pro pochopení mechanismů vzniku záchvatů, otevírají prostor pro vysvětlení vlivu řady dalších epileptických dějů a sjednocují současné – často i protichůdné – teorie vzniku záchvatu.
Výsledky výzkumu přinášejí nové možnosti k objasnění příčin ztráty stability mozku, pro rozvoj technik předpovědi rizika záchvatů, k úpravě léčby v závislosti na výši rizika záchvatů nebo ke zvýšení účinnosti léčebné mozkové stimulace.
Epilepsie je onemocnění charakterizované trvalou náchylností mozku generovat spontánní epileptické záchvaty. V České republice žije asi 80 000 lidí s aktivní epilepsií. Nejméně dalších 160 000 se s epilepsií v průběhu života léčilo nebo stále léčí, ale záchvat neměli pět let nebo déle.
Přestože výzkum epilepsie intenzivně probíhá několik desetiletí, příčiny vzniku záchvatu nejsou známy. Z pohledu pacienta epileptické záchvaty vznikají zdánlivě náhle a náhodně. Právě tyto dvě vlastnosti jsou pro pacienty a jejich blízké obzvlášť nepříjemné.
Neschopnost spolehlivě určit, kdy se další záchvat objeví, je prvořadým důvodem, proč se pacienti musejí vyhýbat různým rizikovým činnostem. Strach z nečekanosti záchvatů patří k hlavním příčinám, které snižují kvalitu života lidí s epilepsií.
Vědci z Fyziologického ústavu AV ČR ve spolupráci s kolegy z Ústavu informatiky AV ČR, Fakulty elektrotechnické ČVUT, Druhé lékařské fakulty Univerzity Karlovy a s kolegy ze zahraničních univerzit v Melbourne, Oxfordu a Birminghamu prokázali v experimentálních modelech epilepsie i přímo u pacientů, že záchvatům mohou předcházet detekovatelné změny v činnosti mozku.
„Tyto změny mají charakter tzv. kritického zpomalovaní, což je jeden ze základních přírodních principů přechodu mezi dynamickými stavy, který odráží postupnou ztrátu stability a odolnosti studovaného systému,“ uvedl vedoucí týmu Přemysl Jiruška z Oddělení vývojové epileptologie Fyziologického ústavu AV ČR.
V minulosti se ukázalo, že kritické zpomalování a ztráta odolnosti předcházejí změnám klimatu, vyhynutí živočišných druhů, kolapsům na burze či srdeční arytmii nebo rozvoji deprese.
Výzkum českých vědců přinesl poznatky, že i přechod do záchvatu je doprovázen postupnou ztrátou odolnosti epileptického mozku cestou kritického zpomalování.
Při hledání příčin vzniku záchvatu mívali odborníci intuitivní snahu zaměřit se na děje, jež by byly bezprostředně spojeny s náhlou a dramatickou změnu v činnosti mozku, kterou záchvat představuje.
Studie ukázala, že mnohem podstatnější úlohu při vzniku záchvatů má děj, který je odpovědný za postupný, pomalý a velmi nenápadný (často obtížně pozorovatelný) proces ztráty stability mozku, zatímco případné stimuly bezprostředně před záchvatem mají spíše charakter oné příslovečné „poslední kapky“.
Děje, které jsou zdánlivě v pozadí, přitom hrají klíčovou úlohu na vzniku záchvatu a představují hlavní cíl, na nějž by se měl vývoj účinné léčby epilepsie zaměřit. Jedná se přitom o děje, které se neodehrávají vteřiny před záchvatem, ale v průběhu hodin, týdnů či měsíců.
Důkaz existence procesu, jímž záchvat vzniká, nabízí nové možnosti, jak lépe a přesněji pochopit podstatu epilepsie a fenomén kolísání odolnosti mozku vůči záchvatům. Tento objev přiblížil odborníky také k možnosti předpovídání rizika záchvatů analogicky k předpovědi extrémních jevů v počasí.
Článek o novém objevu vyšel v časopise Nature Neuroscience a je dostupný on-line:
https://www.nature.com/articles/s41593-018-0278-y
Přehledný populární článek o výše uvedených aspektech epilepsie naleznete v časopise Vesmír (Epileptické záchvaty a věštění z křišťálové koule. Přemysl Jiruška, Petr Marusič, Jakub Otáhal, Vesmír 95, 26, 2016/1):
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2016/cislo-1/epilepticke-zachvaty-vesteni-z-kristalove-koule.html
Připravil Fyziologický ústav AV ČR ve spolupráci s Ústavem informatiky AV ČR a Odborem mediální komunikace Kanceláře AV ČR.
Český počítačový program předpoví zvýšené riziko epileptického záchvatu
Nejčastěji se ptají na to, kdy dostanou epileptický záchvat.
Existují nějaké příznaky před příchodem záchvatu?
Malá část pacientů pociťuje v nadbřišku pocit, jakoby se jim tam třepetala křídla motýlů. Ale tento signál se objevuje pouze několik sekund před atakem, takže člověk má tak akorát čas stisknout na mobilu tlačítko a přivolat si pomoc. Ovšem většina pacientů žádný varovný signál nepociťuje a je pro ně velmi nepříjemné, když je záchvat přepadne třeba v tramvaji nebo někde v obchodě.
Epilepsie – okna mozku dokořán. Tak zní název dalšího pražského Science Café, jehož hostem bude MUDr. Přemysl Jiruška, Ph.D. Přijďte v úterý 12. listopadu do kavárny Potrvá, Srbská 2, Praha 6. Začínáme jako vždy v 19 hodin. Vstupné je dobrovolné.
Jak vlastně záchvat vzniká?
V mozku pacientů existují buňky, které se chovají jako fotbaloví fanoušci vyvolávající v hledišti mexickou vlnu. Bez jakéhokoliv výrazného podnětu začne být náhle skupina neuronů v tzv. epileptickém ohnisku přehnaně aktivní a po chvíli strhne k patologické činnosti většinu buněk v nervové centrále a pacient dostává záchvat.
Zatím nikdo neví, co způsobuje přeměnu normálních neuronů v epileptické, jak jsou v ohnisku uspořádány a jak spolu komunikují. Rovněž není jasné, co vyvolává rozšíření epileptické aktivity mimo oblast ohniska. Odpovědi na tyto otázky hledá řada týmů po celém světě. Mezi nimi i naše skupina z Oddělení vývojové epileptologie Fyziologického ústavu Akademie věd ČR.
Na další výzkum jste v roce 2012 získal medicínský grant ve výši téměř jednoho milionu korun od Nadačního fondu Neuron na podporu vědy. Jak tyto peníze využijete?
Díky grantu jsme začali s odborníky z Českého vysokého učení technického vytvářet počítačový program k vyhodnocování záznamů elektroencefalografu lidského mozku.
Počet snímacích elektrod totiž neustále roste, místo 20 se jich používá už více než 100 a množství dat z takového počtu snímačů lze hodnotit jen s pomocí počítačového programu.
Data pro vývoj softwaru budeme získávat z pokusů na potkanech, které zahájíme během několika týdnů.
Váš tým jako jeden z prvních prokázal, že lze rozpoznat určité změny v chování neuronů před vznikem záchvatu. K čemu mohou tyto poznatky přispět?
Pokud pochopíme změny v chování epileptických neuronů ještě předtím, než vznikne záchvat, a zjistíme jakým způsobem strhávají zdravé buňky do epileptické aktivity, otevřel by se prostor pro vývoj nových léčebných postupů. Ty by umožnily zastavit „mexickou vlnu“ hned v zárodku, či dokonce vzniku záchvatu předcházet.
Poznatky mohou rovněž přispět k vyšší efektivnosti léčby pomoci skalpelu. Než se totiž chirurg rozhodne k zákroku, musí co nejpřesněji rozpoznat hranice oblasti, kde se nacházejí epileptické neurony. Naše poznatky mohou pomoci ještě přesněji určovat rozsah ohniska. Chirurg by pak nemusel odebírat tolik mozkové tkáně a výsledek operace by přitom přinesl větší efekt.
Naše poznatky také pomohou k vývoji počítačového programu, který by pacienta včas varoval, že se blíží záchvat. Odstranila by se tak jedna ze základních negativních vlastností záchvatů – jejich nepředvídatelnost.
Lékař by pak pacientovi mohl říct, že třeba za dva dny dostane záchvat?
Počítačový program by spíše upozornil, že v určitý den nastane zvýšená pravděpodobnost propuknutí záchvatu.
Po konzultaci s lékařem by si pacient vzal například větší dávku léků, zároveň by si mohl přizpůsobit denní program a místo cesty do zaměstnání by v ten den pracoval doma.
Pacientovi taková předpověď dodá jistotu, že ho záchvat nepřekvapí. Tato jistota je pro jeho psychickou pohodu velmi důležitá.
Kdy se počítačového programu pro předpovídání epileptických záchvatů pacienti dočkají?
Na to nelze jednoznačně odpovědět, předpokládám, že program bude k dispozici až za několik let. Abychom mohli naše poznatky přenést do klinické praxe, spolupracujeme s předními epileptochirurgickými pracovišti. V České republice to je Centrum pro epilepsie Motol, v zahraničí Mayo Clinic v USA či Samsung Medical Center v Jižní Koreji.
Science Café s Přemyslem Jiruškou se uskuteční 12. 11. od 19:00 v kavárně Potrvá, Srbská 2, Praha 6.
Text: Josef Matyáš
Foto: archiv Přemysla Jirušky
O epilepsii – Nemocnice Na Homolce
Epilepsiemi (tedy množné číslo) označujeme skupinu chorob projevujících se záchvaty, které se opakují, přicházejí náhodně, většinou nevyprovokovaně.
Epilepsie tedy není jedna nemoc, známe desítky syndromů, které se liší příčinou, typem záchvatů, odpovídavostí na léčbu a prognózou.
Jeden
záchvat neznamená diagnózu epilepsie. Řada lidí prodělá za život jen jeden záchvat, obvykle vyprovokovaný. Diagnózu je možno stanovit nejdříve po druhém záchvatu. Riziko, že se po prvním záchvatu objeví další a rozvine se epilepsie, se blíží 80 %.
Epilepsie jsou po cévních mozkových příhodách druhým nejčastějším neurologickým onemocněním. Postihují 0.6-1 % populace (v Česku jimi tedy trpí až 100 000 lidí). Alespoň jeden záchvat za život prodělá každý desátý až dvacátý člověk.
Epileptický záchvat je důsledkem abnormálních výbojů nervových buněk v mozku. Tvorba a vedení elektrických výbojů je klíčovou vlastností normálních nervových buněk. „Epileptické“ buňky jsou však zvýšeně dráždivé a mohou vytvářet výboje nekontrolovaně. Dostatečně velká skupina těchto buněk dokáže vytvořit výboj dostatečné intenzity, který se dále šíří a vyvolává záchvat.
Tato zvýšená dráždivost může mít řadu příčin. Může být vrozená, kdy již v genech je zakódována náchylnost k vytváření výbojů a jejich šíření.
Nervové buňky také mohou být drážděny cizorodou tkání v jejich okolí, např. nádorem, krví při úraze, jizvou po starém úraze, zánětu mozku či porodní komplikací.
Výboj může vytvořit buňka nedostatečně vyživovaná krví, mající nedostatek cukru, podrážděná drogou, alkoholem atd.
Epilepsie se může objevit v každém věku, nejčastěji začíná v časném dětství a ve stáří (po 60. roce). V každém věkovém období se uplatňují jiné příčiny. V dětství jde nejčastěji o vrozené genetické dispozice.
U dospělých je častěji podkladem nádor, stavy po cévních mozkových příhodách, alkoholismus. Příčinou může být zánět mozku virový či bakteriální. Záchvaty se mohou objevit v akutním stadiu či po delší době jako pozdní následek.
Mozkové nádory jsou odpovědné za 10-15 % epilepsií dospělého věku. Jedná se většinou o nádory benigní, na tuto příčinu musí ale lékař vždy pomýšlet a provést patřičná vyšetření. Úrazy hlavy jsou méně častou příčinou.
O tom, zda se po úraze hlavy rozvine epilepsie, rozhoduje zejména závažnost poranění. Například po poranění s průnikem předmětu do lebky a mozku je riziko 30-50 %. Vysoké je též u krvácení do hlavy a zhmoždění mozku.
Naproti tomu běžný úraz hlavy a otřes mozku (s bezvědomím kratším než půl hodiny) neznamená vyšší riziko rozvoje záchvatů. V každém případě preventivní podání léčby (antiepileptika) po úrazu neovlivní to, zda se epilepsie rozvine.
Záchvaty se nejčastěji objeví v průběhu prvního roku, v 70 % do 2 let od úrazu, možný je i pozdější začátek. Pokud se záchvat objeví hned v prvním týdnu po úrazu, neznamená to vždy, že se záchvaty budou opakovat později, a ani v tomto případě nemusí být dlouhodobá léčba podána.
Cévní onemocnění mozku jsou nejčastější příčinou záchvatů u pacientů nad 50 let. Záchvat se může objevit buï při akutní příhodě, nebo jako její následek.
Alkohol může vyprovokovat záchvat u pacienta s jiným typem epilepsie a nadměrný přísun (intoxikace) může vyvolat izolovaný záchvat i u jinak zdravého člověka (často kolem puberty v kombinaci s nevyspáním).
Záchvat se může objevit i v průběhu odvykání od alkoholu v rámci abstinenčního syndromu.
Chronické požívání většího množství alkoholu způsobuje řadu neurologických chorob a poškození mozku, jejichž součástí bývají epileptické záchvaty.
Obecně lze uvést, že v dnešní době je 70–75 % pacientů do 5 let od počátku terapie bez záchvatu a z nich jen u čtvrtiny se záchvaty znovu objeví.
U asi 30 % nemocných se nedaří záchvaty léky potlačovat. Část z nich může mít prospěch z operační léčby. Dle prognózy lze epilepsie rozdělit do 4 skupin.
V první skupině s excelentní prognózou (20–30 % pacientů) jsou syndromy dětského věku, které odeznívají samy, většinou po pubertě.
Druhá skupina (30–40 %) má dobrou prognózu, záchvaty se podaří zvládnout jedním lékem (hned prvním, maximálně druhým vybraným) a většinou je možno léčbu časem vysadit.
Ve třetí skupině (10–20 %) se většinou daří záchvaty alespoň částečně zvládat, nutná je většinou kombinace více léků, často po delším zkoušení. Léčba je dlouhodobá či trvalá.
Až 30 % pacientů patří do poslední skupiny, se špatnou prognózou, kde léky jen snižují počet záchvatů.