Jak může otec ovlivnit nenarozené dítě?

Zdroj: iflscience.com

Skutečnost, že nezdravý životní styl matky může negativně ovlivnit nenarozený plod, je dobře známá věc. Nedávná studie australských vědců odhalila, že svou roli hrají ale i špatné návyky otce.

Studii provedli vědci z australského Hudsonova institutu zdravotnického výzkumu. Na základě experimentu s myšmi zjistili, že změny v genetické informaci spermie významnou měrou ovlivňují také genom další narozené generace. Konkrétně se badatelé zaměřili na podobu proteinového komplexu PRC2.

„Spermie nese pouze jednu kopii tohoto genomu, ale během vývoje má po většinu doby kopie dvě. Po buněčném dělení, meióze, k níž dochází na konci, má kopii jednu,“ vysvětluje doktor Patrick Western z australského ústavu.

Během experimentu měly některé myši zdravou kopii PRC2 doplněnou o mutaci genu, zatímco jiné myši neměly ani jednou zdravou kopii. Kopie byla procesem oplodnění odstraněna, ale stále určitým způsobem působila na spermii. Tento vliv nebyl rozpoznán u spermií, které nikdy neměly běžný PRC2 gen.

U nové generace myší pak došlo k následujícímu: Mláďata narozená otci s vadnou kopií měla aktivní některé geny, které se nevyskytovaly u normálních kopií.

Jiné geny se jim oproti zdravé generaci naopak neaktivovaly vůbec. Ovlivněna byla také rychlost vývoje.

Dospělé myši pak sice nejevily žádné odchylky od normálu, ale jak vědci poznamenávají, ve své studii se nezaměřili na jejich metabolismus a chování.

„Když teď víme, že změny ve spermii související s PRC2 mohou být zděděny potomky, můžeme začít s hledáním konkrétních jídel nebo chemických látek, které funkci PRC2 negativně nebo pozitivně ovlivňují, a tím ovlivňují i vývoj dítěte,“ říká Western.

Dodává, že PRC2 není jediný způsob, kterým může špatný zdravotní stav otce, ať už vrozený či vyvolaný konkrétním životním stylem, způsobit epigenetické změny. Oba nastávající rodiče by proto měli věnovat zvýšenou pozornost svému zdraví. „Pokud přemýšlíte o založení nebo rozšíření rodiny, matka i otec by se měli snažit být v co nejlepší zdravotní kondici.“

GALERIEZdravotní stav otců

Na co má nárok neprovdaná matka vůči otci dítěte?

To, že otec dítěte má povinnost platit výživné na své dítě, je všeobecně známá skutečnost. Méně matek už ale ví, že pokud není za otce svého dítěte provdaná, může soud stanovit otci povinnost platit výživné nejen na dítě, ale i na matku, a zároveň má povinnost podílet se na úhradě nákladů souvisejících s těhotenstvím a narozením dítěte.

Občanský zákoník přiznává matce, která není provdaná za otce svého dítěte, několik nároků.  Nezáleží na tom, zda spolu rodiče žijí, či nežijí. Otec dítěte je jednoduše povinen přispívat na výživu matky a je také povinen přispět jí na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

Základním předpokladem je narození dítěte ženě, která není provdaná za otce dítěte a určení otcovství buď souhlasným prohlášením rodičů či soudní cestou.

Určování otcovství je poměrně složitá otázka, které se budeme věnovat v některém z dalších článků, pro případné dotazy můžete využít právní poradnu zde.

Pakliže dítě ještě není narozené, může soud v některých případech nařídit muži, jehož otcovství je pouze pravděpodobné (tedy nebylo ještě určeno), aby výživné a příspěvek na úhradu nákladů poskytl i předem.

Po pravděpodobném otci lze však tyto nároky požadovat jen do porodu dítěte (tedy žalobu je nutné podat ještě v době těhotenství matky). S ohledem na to, že otec je pouze pravděpodobný (soud zkoumá, zda se muž se ženou intimně stýkal v kritické době), soud výši nároků stanoví nižší, než kdyby otcovství bylo skutečně prokázáno.

Jakmile se dítě narodí, musí být nejprve určeno otcovství a pak lze uvedené nároky vymáhat v plné výši proti najisto určenému otci.

Pojďme se nyní podívat blížeji na jednotlivé nároky, které neprovdaná matka má:

• Výživné pro matku po dobu dvou let od narození dítěte

V důsledku porodu a mateřství téměř vždy klesnou matčiny příjmy. Je tedy na otci, aby matce snížené příjmy pomohl vyrovnat. Výše výživného pro matku se posuzuje na základě několika faktorů.

Na jedné straně jsou majetkové poměry a výdělečné možnosti otce a na druhé straně pak stojí odůvodněné potřeby matky a její vlastní příjmy. Obecně lze říci, že výši výživného soud stanoví tak, aby pokrylo odůvodněné náklady matky, samozřejmě s přihlédnutím k platebním možnostem otce.

Soud tedy každou situaci posuzuje individuálně. Nárok na tento druh výživného má matka až do dvou let dítěte. Platí se zásadně v pravidelných (měsíčních) splátkách.

• Příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem

S těhotenstvím a porodem jsou mnohdy spojeny značné náklady. Jedná se například o výdaje na pořízení těhotenského oblečení, léků a lékařské péče, různých těhotenských testů, pobyt v nemocnici, jízdného do zdravotnických zařízení, atd. Otec dítěte má ze zákona povinnost matce na úhradu těchto nákladů přispět.

Dobré je také vědět, že výživné lze požadovat i zpětně! Dlužné výživné může být určeno úhrnnou částkou, nebo splácené spolu s běžným výživným. Možnost zpětné úhrady výživného je možné využít zejména v případě, kdy otcovství bylo určováno soudně prostřednictvím zdlouhavého dokazování.

Výše uvedenými nároky zákon chrání neprovdanou matku a majetkové zájmy dítěte (i ještě nenarozeného). Řízení může být zahájeno pouze žalobou matky, respektive těhotné ženy. V žalobě musí být uvedeno, čeho se žena domáhá a musí být doložena důkazy (např. těhotenským průkazem, rodným listem dítěte, účtenkami, atd.).

Na závěr bych ještě ráda uvedla, že kromě povinností má každý otec i svá práva – podílet se na péči o dítě, stýkat se s ním, účastnit se důležitých rozhodování o dítěti, atd.

Nelze po otci vyžadovat plnění jeho zákonných povinností a přitom mu odpírat jeho práva.

Matka i otec jsou především rodiči svého dítěte a skutečnost, že spolu nežijí a netvoří pár, by nijak neměla ovlivnit jejich zájem zajistit dítěti spokojené a naplněné dětství, bez malicherných hádek rodičů.

Budete-li mít k uvedenému tématu nějaký konkrétní dotaz, můžete jej konzultovat v naší právní poradně zde.  

Autoři: JUDr. Kateřina Preiningerová a JUDr. Jitka Korejzová

Poradna – rady a dotazy

Dobrý den,

Z Vašeho dotazu není zcela jasné, kolik je Vašemu synovi let a kde se vlastně trvale zdržuje (zda je to zde v Českých Budějovicích). Proto nejsme schopni sdělit, s kým konkrétně se můžete spojit.

Obecně platí, že dítě, které pobývá na území ČR by mělo plnit povinnou školní docházku. Pokud je Váš syn u otce v ČR, a je jedno, zda na základě nějakého rozsudku, nebo zda jste se takto jako rodiče domluvili, musí zde chodit do školy.

Otec by tedy měl navštívit spádovou školu v jeho bydlišti a požádat o přijetí syna do školy – v případě, že se vyskytnou nějaké problémy, měl by je řešit s odborem školství v tom daném místě a tam Vašemu synovi najdou školu v místě bydliště, která ho může přijmout.

Pokud nevíte, jak postupovat, můžete se spojit i s příslušným oddělením sociálně právní ochrany dětí, kde vám bude poskytnuto sociálně právní poradenství. V případě, že bydlíte v naší spádové oblasti, může se otec zkontaktovat zde: http://rodina.c-budejovice.cz/kontakty-spod-cb)

Dobrý den,

k Vašemu dotazu lze jen obecně říci, že záleží na vaší dohodě mezi rodiči, jak případně budou hrazeny další potřeby dítěte mimo běžný rámec výživného.

Otec nemá zákonnou povinnost hradit výživné nad rámec rozsudkem stanoveného výživného.

Chápeme, že prázdniny  a nástup dítěte do školy přináší zvýšené náklady, ale pokud je otec nebude dobrovolně akceptovat, není možné po něm vyšší částku než je stanovena rozsudkem, vymáhat.

Doporučujeme proto se z otcem domluvit a v případě, že otec nebude zvýšené požadavky akceptovat  nezbývá nic jiného, než podat návrh k soudu na stanovení výživného. Úprava je možná až tři roky zpětně.

Dobrý den,

jako rodiče máte oba stejná práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti. Bylo by dobré, abyste se domluvili a v zájmu vašich dětí je, aby jste se byli jako rodiče schopni a ochotni dohodnout – rodičovskou odpovědnost mají rodiče vykonávat ve vzájemné shodě.

Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná, musí rozhodnout soud. Pokud mezi vámi tedy nedojde ke shodě, musíte podat návrh k soudu na udělení souhlasu za druhého rodiče. Je pak na soudu, jak posoudí návrhy vás rodičů a jak ve věci rozhodne, samozřejmě s ohledem na oprávněné zájmy dítěte.

Dobrý den, dohoda rodičů na styku nad rámec soudně upraveného styku je věcí Vaší vzájemné domluvy. Určitě je dobře, že se děti s otcem stýkají i nad rámec běžného styku, nicméně styk má upraven otec, nikoliv jeho přítelkyně.

Pokud spolu s otcem sdílejí jednu domácnost, je jasné, že děti se budu i vídat s ní v rámci jejich styku s otcem, ale pokud se chce účastnit nějakých Vašich společných aktivit, mělo by to být se souhlasem všech zúčastněných, tedy i Vaším.

Ideální by bylo se s otcem dětí společně domluvit na jasných pravidlech, ve kterých se budete všichni cítit bezpečně. Nejste povinna umožňovat kontakt otcově partnerce, ale nevím, jaký k ní děti mají vztah.

Zkuste se bez přítomnosti dalších osob domluvit s otcem tak, aby to vyhovovalo především Vašim společným dětem.

Dobrý den, v tomto případě bychom Vám doporučili se obrátit na Krajskou hygienickou stanici, kde Vám sdělí, jaká pravidla karantény platí ve Vašem případě.

Z Vašeho dotazu není jasné, zda máte upravený styk s dětmi formou rozsudku a kdy si tedy máte děti předávat. Pokud bude nutná karanténa, je otázkou na hygienickou stanici, zda si můžete děti převzít a popř.

zda s nimi případně nebudete muset být v karanténě také.

Obecně platí, že rodiče mají oba stejná práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti, ze zákona náleží rodičovská odpovědnost stejně oběma rodičům, pokud jí některý z rodičů nebyl zbaven, nebo nebyl ve své rodičovské odpovědnosti omezen (to lze ale jen na základě rozhodnutí soudu). Ani jeden z rodičů nemůže určovat druhému rodiči, jak bude svou rodičovskou odpovědnost vykonávat, případný zásah do rodičovských právi náleží jen soudu.

Dobrý den, z Vašeho dotazu jsem pochopila, že aktuálně možnost odstěhování řešíte soudní cestou, jednání je nařízeno. Proto vyčkejte rozhodnutí soudu. Je třeba, aby i pokud se odstěhujete, měl otec umožněn styk s dcerou.

Informace, které popisujete, je třeba u soudu sdělit v rámci Vaší účastnické výpovědi, dobré bude také předložit mediační dohodu, i když ji otec nakonec nepodepsal. V případě, že soud vycestování povolí, nic Vám nebude bránit, i když otec má možnost se proti rozhodnutí soud 1. stupně odvolat, stejně tak vy, pokud by soud Vašemu návrhu nevyhověl.

V samotném řízení má dítě zcela jistě stanoveného kolizního opatrovníka, který hájí zájmy dítěte, můžete situaci konzultovat i s ním.

• Dobrý den, svěření dítě do pěstounské péče je poměrně složitá záležitost a protože nám nejsou známy žádné bližší okolnosti týkající se nezletilého dítěte, nelze se tímto způsobem vyjádřit.
• Obecně to samozřejmě lze, můžete si případně podat k soudu návrh na svěření dítěte do své péče (do péče jiné osoby) nebo do pěstounské péče.
• Doporučuji Vám se spojit s pracovníkem OSPOD, který má nezletilou ve své péči a domluvit si schůzku na OSPOD – bude Vám poskytnuto sociálně právní poradenství v této věci a můžete se domluvit na konkrétním postupu.

(kontakty na pracovníky a rozdělení obvodů dle trvalého bydliště dítěte naleznete zde: http://rodina.c-budejovice.cz/kontakty-spod-cb)

Dobrý den, po přečtení vašeho dotazu není úplně jednoduché stručně odpovědět.

Bylo by vhodné, abyste zkontaktovala příslušnou pracovnici OSPOD a domluvila si na OSPOD schůzku, kde vám bude poskytnuto sociálně právní poradenství v této věci.

(kontakty na pracovníky a rozdělení obvodů dle trvalého bydliště dítěte naleznete zde: http://rodina.c-budejovice.cz/kontakty-spod-cb)

Dobrý den, nevím o  žádné právní úpravě, která by toto přímo upravovala.

Obecně platí, že rodič, který nemá dítě svěřené do své péče, má určeno tzv. výživné. Částku máte uvedenou v rozsudku, včetně doby splatnosti za každý měsíc. Vše, co pak případně dává povinný navíc, je nad rámec stanoveného výživného, ale není nijak právně vymahatelné.

Je to na vás rodičích a na vaší vzájemné dohodě. Pokud Vám otec zaplatil výživné tak, jak dle rozsudku měl a Vy jste mu částku vrátila zpět, těžko tuto částku budete nyní vymáhat. Stejně tak otec od Vás bude těžko vymáhat peníze za prodej kola, které daroval dítěti.

Dobrý den, z vašeho dotazu není zcela jasné, o co insolvenčnímu správci jde. Jako pracovník OSPODu se nemohu vyjadřovat ke skutečnostem týkající se insolvence. Bylo by proto vhodné, abyste se obrátili na nějakou neziskovou organizaci, která se zabývá poradenstvím v této věci (v ČB je to např. organizace THEIA, která má zkušenosti s insolvenčním řízením a oddlužováním)

Obecně lze říci, že pokud rodiče mezi sebou uzavřou dohodu, nemusí být výživné upraveno soudně. Pokud by některý z rodičů o výživné na dítě případně žádal zpětně, lze to jen tři roky zpětně.

1. Dobrý den, protože neznám konkrétní okolnosti odebrání dítěte a návrhu k soudu na předběžné opatření, nemohu se k tomu blíže vyjádřit.
2. Obecně lze říci, že sociální pracovnice vám dítě odebrat nemůže, o odebrání dítěte z péče rodiče může rozhodnout jen soud – předpokládám, že soud vyhodnotil všechny okolnosti a rozhodl tak, jak bylo v nejlepším zájmu dítěte.
3. Pokud s rozhodnutím soudu nesouhlasíte, můžete využít opravný prostředek odvolání a doložit k odvolacímu soudu všechny důkazy, které pro své tvrzení máte.
4. Na sociální pracovnici můžete případně podat i stížnost k jejímu nadřízenému.

Dobrý den, pokud se chcete stěhovat do Brna a máte syna ve své péči, měla byste otce o tom informovat. Pokud otec s přestěhováním syna, pokud má dítě trvalé i obvyklé bydliště zde v ČB, nebude souhlasit, stěhovat byste se neměla, jinak by vaše jednání mohlo být posuzováno jako vnitrostátní únos dítěte.

Protože se jedná o poměrně složitou situaci, bylo by vhodné, abyste se spojila s vaší sociální pracovnicí, která vám v této věci poskytne sociálně právní poradenství. Doporučuji Vám si sjednat osobní schůzku na OSPOD co nejdříve – (kontakty na pracovníky a rozdělení obvodů dle trvalého bydliště dítěte naleznete zde: http://rodina.c-budejovice.cz/kontakty-spod-cb)

Dobrý den, z vašeho dotazu nevyplývá, zda máte již něco upraveno soudně, jak je dítě staré a jak daleko od dítěte bydlíte – nemohu se proto konkrétně vyjádřit jak by mohl být případný styk s dítětem upraven.

Obecně lze říci, že je na vás na rodičích, jak si případný styk s dítětem upravíte jak do četnosti, tak do rozsahu a případně i jeho formu. Pokud se nedohodnete, můžete jako otec podat návrh k soudu na úpravu styku a v rámci toho řízení můžete navrhnout i videohovory. Je pak na soudu, jak posoudí návrhy vás rodičů a jak ve věci rozhodne, samozřejmě s ohledem na oprávněné zájmy dítěte.

Dobrý den, po přečtení vašeho dotazu není úplně jednoduché stručně odpovědět na všechny vaše dotazy. Bylo by vhodné, abyste zkontaktovala příslušnou pracovnici OSPOD a domluvila si na OSPOD schůzku, kde vám bude poskytnuto sociálně právní poradenství a budete se moci osobně doptat na vše, co je potřeba.

(kontakty na pracovníky a rozdělení obvodů dle trvalého bydliště dítěte naleznete zde: http://rodina.c-budejovice.cz/kontakty-spod-cb)

Dobrý den,

problém, který popisujete nevyřešíme jednoduchou odpovědí touto formou. Dítě má rozhodně právo na styk se svým prarodičem a asi není úplně představitelné, že byste mu v jeho věku bránili v tomto kontaktu.

Z toho mála, co píšete, nevyplývá, zda jste i vy jako rodiče v kontaktu s babičkou a proč si o těchto věcech společně nepromluvíte. Z vašeho vyjádření ani není jasné, proč o vás „podává zkreslené a mylné informace a ošklivě se vyjadřuje“. Je na vašem zvážení, zda by nebylo vhodné navštívit psychologa nebo rodinného terapeuta a řešit vaše případné vztahové neshody.

Dobrý den,

pokud je Váš bratr zapsán v rodném listě dítěte jako otec, tak má stejná práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti jako matka.

Pokud se otec s matkou nedohodnou, musí otec podat návrh k soudu na úpravu péče a styku s dítětem.

Vzhledem k věku dítěte Vám pro bližší informace doporučuji zkontaktovat pracovníky OSPOD (kontakty na pracovníky a rozdělení obvodů dle trvalého bydliště dítěte naleznete zde: http://rodina.c-budejovice.cz/kontakty-spod-cb

Dobrý den,

jako rodiče máte oba stejná práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti. Tedy i právo na styk s dítětem. Pokud máte tuto skutečnost upravenou soudně, je soudní rozhodnutí platné. V případě, že otec nemá podmínky na to, aby zabezpečil řádnou péči o dítě, je situace trochu jiná.

Na Váš dotaz nelze odpovědět jednou větou touto formou, jako pracovníci OSPOD bychom potřebovali znát i další okolnosti a více informací.

Vzhledem k věku dítěte Vám pro bližší informace doporučuji zkontaktovat pracovníky OSPOD (kontakty na pracovníky a rozdělení obvodů dle trvalého bydliště dítěte naleznete zde: http://rodina.c-budejovice.cz/kontakty-spod-cb) a domluvit si schůzku na oddělení OSPOD

Dobrý den,

Váš dotaz nevyřešíme tímto způsobem. Doporučila bych osobní schůzku obou rodičů na OSPOD.

Obecně lze říci, že  rodič, který má dítě ve své péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem připravit, řádně jej umožnit a s druhým rodičem spolupracovat. Rodiče jsou povinni vzájemně si sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho zájmů.

Dobrý den, na Váš dotaz Vám nemohu konkrétně odpovědět, protože neznám přesné znění Vašeho rozsudku. Tam máte přesně uvedeno, co jste povinen – je potřeba se podívat do výroku rozsudku, kde jsou stanoveny Vaše povinnosti a tyto povinnosti, pokud je nesplníte, jsou dále vymahatelné.

Obecně platí, že rodič, který nemá dítě svěřené do své péče, má určeno tzv. výživné. Částku máte uvedenou v rozsudku, včetně doby splatnosti za každý měsíc. Vše, co pak dáváte navíc, je nad rámec stanoveného výživného a je to jistě v zájmu dítěte. Může zde ale býti uvedena i Vaše další povinnost se podílet na.., ale to je opravdu na konkrétním znění rozsudku.

Nevidím zásadní důvod, proč by Váš syn nemohl mít kvalitní postel s kvalitní matrací, je ale na vaší domluvě jako rodičů, jakou postel zakoupíte a jakou částkou se na tom budete podílet.

Dobrý den,

problém, který popisujete je za daných okolností asi pochopitelný. Pokud dítě nevidělo rodiče pět let, nemůžete očekávat, že po prvním nebo druhém kontaktu bude holčička říkat Vašemu příteli tatínku. Zde bude jistě potřeba dlouhodobá práce k navázání vztahu a důvěry. Jak to udělat, nevyřešíme touto odpovědí na Váš dotaz.

Doporučuji Vašemu příteli se obrátit na dětského psychologa a tyto věci s ním probrat a domluvit se, jak postupně vztah navazovat. Dále se můžete obrátit jak na pěstounskou rodinu, tak na jejich doprovázející organizaci (každá pěstounská rodina má na něj kontakt), případně na pracovníka OSPOD, který má dceru Vašeho přítele na starost.

Dobrý den, z Vašeho dotazu není zcela jasné, zda je otec uveden v rodném listu, píšete jen, že otcovství nepodepsal. Pokud otec není uveden v rodném listu, nemá žádný zákonný nárok cokoli požadovat a pokud by chtěl uznat své otcovství, musí k soudu podat žalobu na určení otcovství.

Pokud je otec zapsán v rodném listu dítěte, má stejná práva a povinnosti jako Vy – rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům.

Předpokládám, že doposud nemáte žádnou soudní úpravu a rozsudek, kde by byl určen styk – pokud tedy otec bude požadovat styk s dítětem a nedomluví se s Vámi, musí podat návrh k soudu. Soud pak bude posuzovat jeho návrh a bude zkoumat všechny skutečnosti.

Jedna věc je, že otec má nárok na styk s dítětem a dítě má nárok na styk s otcem, druhá věc, jakým způsobem bude styk probíhat a v jakém časovém intervalu.

Ve vašem případě, kdy dcera neviděla otce 4 roky a prakticky ho nezná, si nedokáži úplně představit, že by soud ihned rozhodl o střídavé péči.

Pro bližší informace Vám doporučuji zkontaktovat pracovníky OSPOD (kontakty na pracovníky a rozdělení obvodů dle trvalého bydliště dítěte naleznete zde: http://rodina.c-budejovice.cz/kontakty-spod-cb)

Dobrý den,

v případě, že blízký přítel i nadále bydlí v druhé bytové jednotce, ale odmítá vám hradit domluvené náklady, můžete na dotyčného podat žalobu pro bezdůvodné obohacení. V případě, že blízký přítel v bytové jednotce nebydlí, musela byste u soudu prokázat uzavření ústní smlouvy, pokud byste nebyla schopná toto prokázat, neměla byste šanci na úspěch a vymáhání slíbené částky.

V případě dalších dotazů se můžete obrátit přímo na:

THEIA – krizové centrum o.p.s. 

Mánesova 11/3 b České Budějovice 370 01 tel : 728 008 771

mail : [email protected]

www.theia.cz

 Naše organizace se umístila ve své kategorii na 1. místě a získala Cenu hejtmanky Jihočeského kraje ZA SPOLEČENSKOU ODPOVĚDNOST 2018

Zdraví dětí je ovlivněno věkem a životním stylem otce v době početí

Hlavní obsahVěk otce ovlivňuje i psychický vývoj dítěte.
Foto: Profimedia.cz

„Víme, že výživa matky, její hormonální a psychický stav mění strukturu orgánů, reakce buněk a genovou expresi,“ uvádí jedna z autorek výzkumu Joanna Kitlinská.

„Náš výzkum však naznačuje, že totéž platí i pro otce. Jejich životní styl a věk se odrážejí na molekulách, které kontrolují funkci genů. Tímto způsobem může otec ovlivňovat potomstvo nejen bezprostředně po narození, ale i pokud jde o budoucí generace,“ dodává.

Vliv má také věk otce. Nejde jen o to, že se stále častěji stávají matkami ženy ve věku babiček. Četné výzkumy z posledních let spojují i vyšší věk otců s větším počtem případů schizofrenie a autismu u dětí.

Vědci zdůrazňují, že od pětadvaceti let věku budoucího otce roste riziko onemocnění dětí schizofrenií výrazným způsobem každých pět let a nejvyšší je po pětačtyřicátém roce.

Po čtyřicítce je riziko autismu u dětí vyšší 5,7krát než u dětí otců ve věku do třiceti let.

Vyšší věk otce je rovněž spojován s větším sklonem jejich potomků k srdečním anomáliím, poškození svalstva a páteře, rovněž se záněty průdušnice a hltanu.

Souvislost mezi věkem otce a zdravím dětí se týká všech. V Evropě jsme v tomto směru na špici: 30 procent otců přivádí potomka na svět po třicítce, ba až po čtyřicátém či pětačtyřicátém roce. Od 80. let minulého století se například v Itálii průměrný věk otců zvýšil z pětadvaceti na pětatřicet let.

Věk otce ovlivňuje i psychický vývoj dítěte. „Věk rodičů, v tomto případě otce, je zásadní v procesu psychického vývoje dětí,“ uvádí psychoterapeutka Simonetta Gentileová z kliniky Bambino Gesú v Římě.

„Otec vyššího věku je uvědomělejší a přikládá větší význam předávání hodnot a znalostí.

Na druhé straně však může mít tendenci k tomu, že dítěti věnuje přehnanou péči, a to jej činí zranitelnějším, méně schopným snášet frustraci a psychické strádání dětí a dospívajících, což má svůj význam v procesu zrání dítěte. Zkrátka otec, který ztělesňuje pravidla, nakonec není schopen je aplikovat,“ říká.

Vědci se rovněž zabývali vlivem toxických látek. Konzumace alkoholu u otců před početím může negativně ovlivnit potomky. Pozorován byl rovněž vztah mezi výživou a obezitou otců a zdravím dětí.

Děti a vnuci mužů, kteří se v mládí zdravě stravovali, mají menší riziko kardiovaskulárních chorob.

S obezitou otců jsou spojovány metabolické poruchy, cukrovka a obezita u dětí a také vyšší riziko onemocnění nádory mozku.

Hlavní zprávy

Jak životní styl ženy v těhotenství ovlivňuje miminko?

Jak ovlivní nenarozené dítě celkový životní styl maminky během těhotenství? Pokud bychom měli třeba srovnat vyrovnanou těhotnou, která se nestresuje a může trávit čas převážně doma, a velmi zaměstnanou manažerku dnešní doby?

Tohle je velice těžká otázka, protože je velmi obtížné dělat na toto téma nějaké validní výzkumy. Na vývoj i povahu dítěte působí tolik vlivů, že prakticky není možné mít všechny pod kontrolou.

Některé děti maminek, které zažily velmi těžké těhotenství, jsou pohodáři, a jiné děti maminek, které měly harmonické těhotenství, mohou být pěkní nerváčci. Tím ale samozřejmě nechci říct, že by člověk měl na svůj životní styl v těhotenství vykašlat. Naopak si myslím, že je vždycky dobré dělat to nejlepší, co v danou chvíli mohu.

Tím výrazně zlepším šanci, že miminko bude mít to, co potřebuje. Obecně platí to, že čím je žena spokojenější, tím je spokojenější i miminko.

Stres určitě nepomáhá. Těhotenství je dobrá příležitost, jak ve svém životě provést změny tak, abychom se nemusely stresovat. Především zvolnit, nespěchat, prožívat přítomnost, nehnat se za výkonem… To prospěje všem 🙂

Strava maminky a plod: platí nějaká pravidla, která by se měla dodržovat, aby si dítě už v těhotenství zvykalo na zdravý životní styl? A platí, že je aktivní po sladkém?

Nevzpomínám si na žádnou studii, která by mluvila o tom, že miminko je po sladkém jídle víc aktivní. Ale obecně doporučuji být v příjmu cukrů obezřetná a nepřehánět to s nimi. V těhotenství a i kdykoli jindy v životě doporučuju jíst pestře.

To co mi chutná a dělá radost, co je nejen dobré, ale i krásné pro oči, vyhýbat se průmyslově zpracovaným potravinám. Jíst pomalu, užívat si to. Pít čistou vodu. Vyhýbat se bílé mouce, rafinovanému cukru, homogenizovanému mléku.

Volit co nejkvalitnější suroviny bez chemie.

Pod pojmem pestrá strava si představuju že budu jíst různobarevnou zeleninu a ovoce, jednou za čas zařadím ryby či jiné maso z eticky chovaných zvířat. (max jednou týdně).

Budu jíst oříšky, naklíčená semínka, občas přidám nějakou mořskou řasu, kvalitní sůl, kvalitní rostlinné oleje, kvalitní koření, občas přidám nějaké divoké rostliny jako třeba kopřivy, nezapomenu na luštěniny a obilniny jako pohanka, jáhly… Skvělé je zařadit do jídelníčku kvašené potraviny – např.

pickles, kyselé zelí… Od všeho trochu… Dítě bude jíst to, co uvidí, že jedí rodiče. Nemá cenu vařit dítěti zdravě a sobě nezdravě. Děti jedí nejraději mámě z talíře 😉 A zdá se, že jsou děti „zvyklé“ na ty potraviny, které maminka jedla, když bylo miminko v bříšku.

Často se mě třeba ženy ptají, zda musí po porodu vysadit nadýmavé potraviny či ostré koření. Pokud je žena jedla celé těhotenství, miminko by na ně mělo být zvyklé a nic bych nevysazovala. Pouze v případě, že by miminko mělo problémy se zažíváním očividně spojené se stravou kojící matky.

Spánkový režim maminky – promítá se nějak do miminka v děloze? Pokud bude maminka spát pravidelně a dost, může to mít na něj pozitivní vliv, a v jakém smyslu?

Kvalitní spánek je v těhotenství nesmírně důležitý. Aby se vše zdárně vyvíjelo, aby žena zvládala zvýšené metabolické nároky… Pokud žena dobře spí, je to jednoznačně pozitivní. Miminko a maminka jsou propojeni.

Nedá se úplně říct, že když bude žena v těhotenství hodně spát, bude i miminko po porodu hodně spát. Na spánek miminka má vliv mnoho věcí. Většinou však dětem vyhovuje, když má den tedy i spánek nějaký rytmus. Když se nespí jednou do jedenácti dopoledne a jindy do šesti ráno, a stejně tak s usínáním.

Jak komunikovat s dítětem v děloze – co a jak ovlivní zpívání, hlazení bříška atd.?

Děti kromě zdravého jídla sytí také naše pozornost. Cokoli je nám příjemné, můžeme s miminkem dělat a citlivě si všímat, jak na to reaguje, najít to, co má rádo. Zároveň není potřeba do ničeho se nutit jen proto, že nám někdo řekl, že se to má.

Nicméně často i ženy, které třeba normálně nezpívají, v těhotenství nebo po porodu začnou. Pokud žena nerada zpívá, může poslouchat krásnou hudbu… To co ženu dělá šťastnou, blaženou, to dělá většinou blažené i miminko. Pro rozvoj mozku miminka je dobré zapojovat všechny smysly. Plodová voda má například prý chuť podle toho, co maminka zrovna jí.

Když jí pestře i miminko ochutnává v bříšku pestré chutě. Občas je príma vystrčit bříško na sluníčko, protože se změní to co miminko vidí, pak ta hudba, hlazení… A zároveň je dobré ho nezahlcovat. Mít čas na odpočinek… Všeho s mírou. Někdy úplně stačí, když na miminko třeba jen tak mluvím v duchu.

Když mu jen tak v duchu pošlu zprávu, že ho mám ráda a těším se na něj.

V různých zemích věří, že správným přístupem můžete miminko hodně naučit už během pobytu v bříšku. Například v Jižní Koreji cvičí těhotné ženy každý den tzv. Taegyo. Základem je pozitivní myšlení a chování. Mnoho maminek ve Francii využívá například Haptonomii. Je to dokonce věda, kterou maminky učí školení specialisté.

Zjednodušeně však jde o dotýkání se bříška takovým způsobem, díky kterému budete postupně intenzivněji vnímat pohyby děťátka. A ono bude na vaše hlazení reagovat. Do haptonomie se zapojují i tatínkové. Pomáhá to prý velmi účinně budovat vztah rodičů s nenarozeným děťátkem. Podle odborníků jsou takové děti klidnější.

O korejském cvičení ani haptonomii jsem bohužel zatím neslyšela, takže se k tomu moc nemohu vyjádřit. Každopádně pokud věnuju miminku lásku, čas a pozornost, ať už v bříšku či na světě, bude to mít pozitivní vliv. 🙂

Moje oblíbená porodní asistentka Ina May Gaskin říká, že:

Láskyplný dotyk je nesmírně důležitý. Například v maorské tradici otcové své těhotné ženy každý den masírují – nohy, záda i bříško. Komunikují s miminkem. V této tradici se věří, že to nejlepší, co otec může udělat pro své dítě v těhotenství, je láskyplně pečovat o jeho matku, aby jí bylo dobře.

Protože když se ona bude fyzicky cítit dobře, bude se dobře cítit i miminko a oba budou mít hladký porod.

Maorští otcové svým nenarozeným miminkům také skládají píseň, kterou jim celé těhotenství zpívají, když masírují jejich maminku… I tohle je skvělé navazování vztahu… A zpívají jí i při porodu, aby miminko snadno našlo cestu ven… To mi přijde moc krásné… A určitě to vztah všech zúčastněným pozitivně ovlivní.

Měla by se maminka během těhotenství věnovat nějaké relaxaci? Může to mít vliv na to, jaké bude dítě, až se narodí?

Nejsem zastánce toho, že by žena něco musela nebo měla. Každopádně pokud to ženu láká, určitě relaxace doporučuji. Je třeba moc fajn, udělat si každý den chvilku pro sebe a své miminko, stačí pár minut v klidu, kdy se opravdu uvolním.

A určitě to bude mít pozitivní vliv i na miminko v bříšku. To jaké bude miminko, až se narodí, záleží na mnoha okolnostech. Každý máme daný nějaký temperament a ten je prostě takový a nedá se předělat. Zároveň na nás má vliv to, co zažíváme, a to pak tvoří náš charakter. To jsou základní psychologické poučky. Takže prostě je to vždycky kombinace. Mám moc ráda jednu poučku o výchově:

To myslím vystihuje mnohé. Pokud umím relaxovat, moje miminko to ode mě okouká. Bude to pro něj normální 🙂 Pokud budu nervák, který se ani na chvíli nezastaví, moje dítě to také okouká 😉 A ano miminka se učí už v bříšku.

Jak moc je důležitý průběh porodu pro další režim dítěte? Platí, že po těžkém porodu jsou miminka uplakanější, nespavější, neklidná..?

Ano může to tak být. Nic samozřejmě neplatí stoprocentně u všech. Pokud si žena a miminko prošly těžkým porodem, je velmi důležité, aby pak měly možnost se nerušeně vítat, zvykat si na sebe, vyladit se. Klíčem k úspěchu je být co nejvíce spolu „tělo na tělo“.

Dát prostor společnému „zamilování“. My lidé jsme savci a savčí mláďata jsou „naprogramována“ tak, aby trávila co nejvíce času v těsném kontaktu s matkou. Takže porod je jen jedna část příběhu, a to co přijde po něm, je neméně důležité.

Pokud třeba žena zažije akutní císařský řez, je velmi výhodné, když má miminko co nejdříve u sebe, položí si ho nahaté na hrudník a tak nějak v sobě objeví tu „opici“, která si mládě pořádně očichá, přitulí, prozkoumá… Mládě se u mámy v náručí nejlíp uvolní, protože je zvyklé na její tlukot srdce, je naprogramované na její vůni…

A nerušený kontakt s miminkem je zase nejlepší lék pro zraněnou duši mámy po těžkém porodu… Jeden druhého potřebují, aby ten těžký porod v sobě zahojily… No a to, jak se cítí máma, je důležité pro to, jak se bude cítit dítě. Po porodu jsou pořád ještě velmi dlouho propojení takovou neviditelnou pupeční šňůrou… Ještě hodně dlouho jsou jako jedna bytost a teprve pomalu se oddělují…

Je důležité si uvědomit, že pokud je miminko neklidné, bude se maminka trápit a pak to povede k začarovanému kruhu… Proto je velmi důležité po porodu dobře opečovat ženu, dát jí možnost zregenerovat.

• Rodina by měla zajistit jídlo, péči o domácnost, starší děti… Pokud po těžkém porodu následuje krásné harmonické šestinedělí, je to pro oba veliká výhoda. A dítě pak vůbec nemusí být neklidné či uplakané a ani jeho máma ne 🙂
• Otázky: Tereza Víchová, časopis Maminka
• Odpovědi Kristina Neubertová Zemánková, porodní asistentka, psycholožka
• Foto: unsplash

PhDr. Eva Labusová

Prenatální psychologie: Jak se cítíš, děťátko?

Na těhotenství jsme zvyklí pohlížet jako na čas, kdy se v děloze utváří především fyzické tělo dítěte. Kolik si z doby těhotenství odnáší dětská duše? Přenáší se na nenarozené dítě něco z matčina psychického stavu a jejích nálad? Je žádoucí usilovat o to, aby matka dítě před vlastním stresem a konflikty šetřila?

Život je jako objevná výprava. Mnohé ovšem napovídá tomu, že to nejpodstatnější a nejnapínavější se možná odehraje do doby, než se narodíme, tedy během těhotenství. Co se vlastně s dítětem v děloze děje? Kolik toho vnímá a přijímá? S těmito a mnoha dalšími otázkami se například zabývá německá prenatální psycholožka Susanne Troche z Hamburku.

Z mnoha nových výzkumů je známo, že prožívání a psychický vývoj začínají v okamžiku početí. A existují i buněční biologové, kteří ručičky hodinek osudu posouvají ještě o kus dál a tvrdí, že v genetickém mixu vajíčka, resp.

spermie, jsou zapsány životní okolnosti rodičů a jejich pocity, které se na dítě taktéž přenášejí. V každém případě je jisté, že melodie našeho života je komponována dávno před naším porodem.

A že nakolik tuto melodii nenarozené dítě vnímá?

Susanne Troche pozoruje, že my lidé jsme už před svým narozením sociální bytosti. Nenarozené dítě nejen že na kontakt reaguje, ono ho samo vyhledává, chce komunikovat. Především mezi matkou a dítětem probíhá intenzivní dialog. Tento dialog je vidět, když si nastávající maminka hladí bříško nebo s dítětem rozmlouvá. Touto cestou lze dítě upokojit.

TakĂ© otec nebo sourozenci miminko pĹ™es bĹ™išnĂ­ stÄ›nu mohou upozornit: HalĂł, máme tÄ› rádi a těšíme se na tebe! Účinnost takovĂ© komunikace je měřitelná – srdeÄŤnĂ­ frekvence nenarozenĂ©ho dĂ­tÄ›te se takĹ™ka okamĹľitÄ› zvýší. K vĂ˝mÄ›nÄ› informacĂ­ docházĂ­ dále prostĹ™ednictvĂ­m hormonálnĂ­ho pĹŻsobenĂ­.

Když je matka šťastná, stoupne v pupeční š�ůře hladina hormonů štěstí endorfinů. Když je matka naopak ve strachu nebo napětí, dostává plod vyšší dávku stresového hormonu kortizolu. A do třetice existuje ještě další cesta přenosu informací, tzv. intuitivní kanál. Prenatální psychologové hovoří o tzv. pupeční š�ůře k duši.

Tou proudí mezi matkou a dítětem vědomé i nevědomé myšlenky a pocity.

Otázkou je, zda skuteÄŤnÄ› existujĂ­ pro „pupeÄŤnĂ­ šĹ�ĹŻru k duši“ nÄ›jakĂ© dĹŻkazy podloĹľenĂ© vĂ˝zkumem ÄŤi poznatky z praxe. Citovaná odbornice tvrdĂ­, Ĺľe na podloĹľenĂ­ tohoto tvrzenĂ­ jiĹľ existujĂ­ pozoruhodnĂ© dlouhodobĂ© studie. Mezi jinĂ˝m prenatálnĂ­ psychologovĂ© pomocĂ­ tzv.

analýzy vazby mezi matkou a dítětem pozorovali přes dva tisíce těhotenství a následného raného věku z těchto těhotenství narozených dětí. Zkoumají se souvislosti mezi psychikou matky, průběhem těhotenství a stavem miminka.

A tak odbornĂ­ci zjišťujĂ­: „ĹľivotnĂ­ prostĹ™edĂ­ – dÄ›loha“ vytváří základ naší osobnosti.

Nikdo si ale přece vědomě na devět měsíců strávených u matky v břichu nepamatuje. Jaké stopy v dítěti zanechávají životní situace matky, její pocity a myšlenky?

Už sedmnáct dní po početí jsou tvořeny základy pro mozek. Neurologové tvrdí, že všechny zkušenosti posbírané během prenatálního času jsou ukládány do mozkového kmene. Na mozkovém kmeni závisí vývoj a funkčnost vyšších mozkových částí.

Informace, které dítě posbírá v mateřském lůně, hrají významnou roli při vytváření nervových buněk, jejich spojování s dalšími bu�kami a při aktivaci takto vzniklých mozkových drah. Americký prenatální psycholog Dr.

David Chamberlain systematicky zkoumal mnoho párů matek a jejich dětí v hypnóze a ptal se na zkušenosti před porodem a během něho.

Výpovědi matek a dětí se nápadně shodovaly a ukazovaly, že nenarozené dítě, ač jeho mozek dosud není plně dotvořen, už disponuje vědomím sebe sama i okolního prostředí.

Lidské já je ale programováno také dědičností. Mají prenatální pocity v síle působení genů vůbec šanci?

V posledních letech se ukázalo, že geny naopak nejsou pro nezměnitelnost lidského osudu tak určující, jak se původně přepokládalo. Ano, geny rozhodují o barvě naší pleti nebo očí. Také o našem nadání a mnoha vlastnostech.

Jinak ale mladý obor zvaný epigenetika poskytuje dost důkazů pro to, že některé prenatální vlivy mohou DNA změnit. Zde se především jedná o působení výživy nebo chemikálií, alkoholu či drog.

Do těchto silných vlivů určitě patří i pocity, které lze vnímat jako určité energetické signály. Uvádějí do chodu vysoce komplexní molekulární procesy. Určují, které geny se projeví a které naopak umlknou.

Podobná poznání ale přispívají k tomu, že se těhotné ženy cítí pod obrovským tlakem. Jako by měly být stále v pohodě, aby svému dítěti zajistily optimální startovní podmínky. Jak se s tímto tlakem mají vypořádat?

Podle Susanne Troche je stoprocentně šťastné těhotenství pouze mýtus, je to takřka nemožné. K těhotenství patří i určitá míra rozporuplných pocitů.

Na druhou stranu nelze popřít, že s poznáním dalších souvislostí o vlivech prenatálního období na dítě odpovědnost rodičů roste. Spolu s touto odpovědností ovšem rostou i šance.

Pokud už víme, že nenarozené dítě je sociální bytost, můžeme pro jeho pozitivní rozvoj hodně udělat ještě dřív, než se narodí. A že se někdy i v těhotenství stane něco smutného nebo dokonce tragického? To je prostě život.

Ne všechno můžeme ovlivnit a ani nastávající matky nemohou své dítě před vším ochránit. Díky komunikaci mezi matkou a dítětem lze zpětně mnoho věci napravit a případné negativní vlivy díky tomu nemají trvalou platnost.

Jak se tedy cítí děťátko v bříšku?

Ne nadarmo se tÄ›hotenstvĂ­ říká „jinĂ˝ stav“. Jde o vĂ˝jimeÄŤnou situaci. TÄ›lo i psychika se mÄ›nĂ­. Je vĂ­c neĹľ pochopitelnĂ©, Ĺľe mnohĂ© matky jsou znejistÄ›ny. Mohou bĂ˝t rozrušenĂ©, nervĂłznĂ­. Jejich pocitovĂ˝ barometr se mĹŻĹľe ocitnout v hlubokĂ˝ch propadech.

Souvisí to s tím, že těhotenství přináší zcela novou a neznámou životní situaci a žena hledá svoji novou roli, přijímá novou identitu matky. Velkým problémem bývá strach z porodu. Dítě se ale přece nenarodí do dokonalého světa.

Dobrodružství zvané život obnáší spoustu nepříjemných a rizikových situací.

Maminky se na to tudíž mohou podívat i z druhé strany: Bez patřičné dávky přiměřeného stresu v prenatálním období by lidé nejspíš vůbec nebyli schopni se po porodu se stresem vypořádat a lidstvo by nebylo životaschopné. Nemůžeme stres zrušit, můžeme se jen učit, jak ho zvládat.

Nával vzteku, běžnou hádku, probdělou noc nebo třeba stěhování dítě v lůně určitě zvládne. Od druhé třetiny těhotenství se navíc v placentě tvoří jistý enzym, který vlivy případně příchozího stresového hormonu kortizolu dokáže tlumit.

Jenže matky mohou být vystaveny i horším problémům. Třeba jsou v krizi ve vztahu s otcem dítěte, mají problémy v práci nebo si miminko vůbec nepřejí.

Pokud by si k tomu všemu ještě měly dělat starosti, že svými pocity a trápeními dítě poškozují, budou o to víc zatíženy. Terapeut Ludwig Janus říká, že na nenarozených dětech je báječné a skvělé především to, jak jsou smířlivé.

Stačí pak, aby se ženy spolehly na svou intuici. Svému dítěti mohou prostě důvěřovat.

Susanne Troche k tomu dodává, Ĺľe matka mĹŻĹľe špatnou situaci zpÄ›tnÄ› „lĂ©ÄŤit“ a dĂ­tÄ› „vyĹľivit“ následnĂ˝mi dobrĂ˝mi pocity. Mezi matkou a dĂ­tÄ›tem je ohromná vazba, prostĹ™ednictvĂ­m nĂ­Ĺľ lze vĂ©st intenzivnĂ­ dialog. PĹ™itom nejenĹľe svĂ© pocity sdÄ›luje matka dĂ­tÄ›ti, ale takĂ© se mĹŻĹľe na dĂ­tÄ› sama vyladit a zkusit pĹ™ijmout informace od nÄ›ho.

Slouží k tomu takové cvičení, při němž si matka zkouší svou dělohu vizualizovat. Každá žena v takovém případě vidí něco jiného. Jedna např. tmavý otvor nebo biologický orgán jako takový. Když je žena s dělohou takto propojena, požádá o vstup do ní. Jde o to, aby se matka k dítěti dostala co nejblíže.

NÄ›kterĂ˝m Ĺľenám se to daří rychle, jinĂ© potĹ™ebujĂ­ nÄ›jakĂ˝ ÄŤas, ale nakonec se tam dostanou všechny Ĺľeny. SpojĂ­ se se svĂ˝m nenarozenĂ˝m miminkem a navážou s nĂ­m dĹŻvÄ›rnĂ˝ kontakt. Citovaná prenatálnĂ­ psycholoĹľka to nazĂ˝vá „emocionálnĂ­m ultrazvukem“.

Maminka dĂ­tÄ›ti vÄ›nuje svĹŻj ÄŤas a pozornost a tĂ­m vzniká vazba a jakási prazákladnĂ­ vzájemná dĹŻvÄ›ra ještÄ› pĹ™ed porodem. Jde takĂ© o příleĹľitost, kdy maminka mĹŻĹľe svĂ©mu miminku ledacos vysvÄ›tlit. Například: „Jsem smutná, protoĹľe tvĹŻj tatĂ­nek a já jsme si pĹ™estali rozumÄ›t a on od nás odešel.

/ VadĂ­ mi, Ĺľe pořád jezdĂ­m na sluĹľebnĂ­ cesty a nemám na tebe dost ÄŤasu. / Jsem nervĂłznĂ­, protoĹľe Ĺ™eším situaci s naším malĂ˝m bytem, shánĂ­m vÄ›tší, neĹľ se narodíš. / Ale tebe se moje nervozita netĂ˝ká. Tebe miluji a moc se uĹľ na tebe těším.“ Podobná komunikace je nesmĂ­rnÄ› dĹŻleĹľitá, pro matku i pro dĂ­tÄ›.

Matka si díky tomu udělá pořádek ve svých pocitech a příčiny stresu tím jsou odděleny od prožívání spojeného s těhotenstvím a miminkem. Miminko už do problematických pocitů nebo psychických stavů matky není vtahováno.

To zní optimisticky. Až na to, že v gynekologických ambulancích zažívají ženy při těhotenské péči zaměřenou výhradně na fyzické zdraví své i dětí.

Prenatální psychologové toto vnímají jako obrovský deficit. Bylo by možná dobré, kdyby gynekologové a porodníci byli i výše uvedeným poznatkům a zkušenostem více otevřeni. Aby např. těhotným ženám rozdávali dotazníky, kde by se ptali také na jejich sociální a emocionální zázemí.

Diagnostikování problémů v těchto oblastech je pro dobré těhotenství i průběh porodu stejně důležité jako fyzické zdraví. Hodně matek během těhotenství a před porodem potřebuje emocionální nebo i terapeutické doprovázení a podporu.

Zvláště když si uvědomíme, jak obrovský význam má psychické rozpoložení matek pro dosud nenarozené děti.

Bylo by prostě dobré, kdyby se ženy v obtížných situacích měly kam obrátit o pomoc. Aby v rámci poskytování porodnických služeb byla k dispozici dostatečně hustá psychosociální záchranná síť. Byla by to ta nejlepší prevence, jaká by se do zdraví příštích generací mohla vložit.

Vyšlo v časopise Rodiče

Zpět na překlady