Impetigo – příznaky, léčba a prevence

Impetigo (chrásty, povrchová pyodermie) má původ v latinském slově impetere (zaútočit). Název nevznikl jen tak sám od sebe. Onemocnění, i když nepatří mezi vyloženě závažné, je vysoce nakažlivé a rychle se šíří.

Jedná se o bakteriální kožní infekci, napadající zejména povrchovou vrstvu kůže, kterou způsobují dva typy bakterií – Staphylococcus aureus (izolovaný v 70 %

Impetigo – příznaky, léčba a prevence

případů) nebo Streptococcus pyogenes (2 % případů). V důsledku infekce vzniká zánět, který se může projevit kdekoliv na kůži. Nejčastěji na obličeji (v oblasti nosu a úst), krku, dále pak na rukou a nohou.

Z počátku se objevuje začervenání, následně mokvání, popř. puchýřky, které snadno praskají. Vytéká tekutina, kterou se infekce šíří.

Z prasklých puchýřků vznikají žlutavé (medové) krusty, které zanechávají červenou skvrnu, ta se už většinou vyhojí bez jizev. Výjimečně dochází k trvalému znehodnocení kůže a změně její pigmentace (zesvětlení, nebo ztmavnutí).

I přes to je vhodné chránit postižená místa proti slunci přípravky s vysokým UV faktorem.

Dle příznaků rozeznáváme impetigo nebulózní a bulózní.

Nebulózní impetigo

Tvoří více než polovinu případů a vyskytuje se především v teplých letních měsících. Nejčastější příčinou je bakterie Staphylococcus aureus. Streptococcus pyogenes se na onemocnění podílí méně, zejména u předškolních dětí.

Kůže je napadena po poštípání, odřeninách a popáleninách – tedy po jejím poškození a narušení. Typické pro nebulózní impetigo jsou ložiska s medově žlutými krustami, které jsou lokalizovány na obličeji.Na začátku onemocnění se objevují malé zarudlé vřídky, které praskají a vznikají žlutohnědé strupy.

Následně odpadávají a vytváří se červené skvrnky, které se hojí bez větších problémů.

Bulózní impetigo

Představuje méně častou formu impetiga. Postiženy jsou zejména velmi malé děti – novorozenci a děti do 2 let věku. Infekce se také objevuje především v letních měsících.

V případě bulózního impetiga se vysévají puchýře (bulou označujeme velký puchýř o rozměru cca 5mm až 2 cm), a tona trupu, rukou a nohou (hojně v tříslech novorozenců, onemocnění se může následně šířit až na břicho). Buly obvykle praskají, v centru vzniká vlhká ranka (eroze), na okraji zůstávají zbytky puchýřů. Poškození kůže není hluboké, proto se hojí bez jizev.

Tyto dvě formy onemocnění jsou většinou nebolestivé, může se ale objevit svědění, zvýšená teplota a někdy také zduření mízních uzlin, a to zejména u malých dětí.

Ecthyma

Nejzávažnější formou infekce je ecthyma, která – postihuje, na rozdíl od ostatních typů impetiga, také hluboké vrstvy kůže. Projevuje se hlubokými krvavými vředy se zánětlivým lemem. Ty se objevují zejména na nohou a chodidlech. Po porušení puchýřů vzniká velmi tuhá krusta, která se často hojí jizvou.

Komplikací impetiga bývá glomerulonefritida (zánětlivé onemocnění ledvin). Ta se objevuje při infekci bakterií Streptococcus pyogenes. Glomerulonefritida se častěji projevuje u dětí mezi 3. – 7. rokem života a rozvíjí se přibližně za 18. – 21 dní od začátku impetiga.

Proto se za několik týdnů po prodělání nemoci provádí vyšetření moči.

Další možnou komplikací je hematogenní rozsev způsobující zánět kostní dřeně (osteomyelitidu), zánětlivou infekci kloubů (septickou artritidu), zápal plic (pneumonii) a další šíření bakteriální infekce krví (septikémii).

Onemocnění může postihnout i vlasové váčky, tedy folikuly. Pak hovoříme o folikulitidě.

Diagnostika impetiga spadá do rukou ošetřujícího lékaře. Určení diagnózy závisí na příznacích, věku, lokalizaci onemocnění a také na ročním období Dle kultivace tekutiny z puchýřů lze léčbu vhodně zacílit výběrem antibiotik pro daný typ bakteriální nákazy.

Jakou roli v onemocnění hraje kožní bariéra?

Impetigo – příznaky, léčba a prevenceKožní bariéra tvoří v podstatě bariéru mechanickou. Zdravá kůže je vůči infekci odolná, neboť nežádoucí organismy jsou z ní odstraňovány její neustálou obnovou a odlupováním starých kožních buněk (deskvamací). Je nutno říci, že kůže je zároveň bakteriemi osídlena. Jedná se ale o druhy, které jsou součástí normálního kožního povrchu. Jejich význam spočívá v udržení bakteriální rovnováhy – zamezují napadení kůže těmi druhy baterií, které mají vyšší schopnost vyvolat onemocnění (patogenitu). Ty mohou být i součástí běžné mikroflóry kůže (mikroorganismů osidlujících kůži).

Další roli hraje neporušenost kůže (může být narušena poraněním, pokousáním od zvířete nebo hmyzem, pořezáním, poškrábáním), její slabě kyselé pH, přítomnost mazu, lokalizace místa, kterým infekce vstoupí do organismu, a stav imunitního systému a celkové výživy, neboť oslabený jedinec hůře vzdoruje infekčním vlivům. Pozor by si měly dát osoby s již narušenou kůží, např. s atopickou dermatitidou (ekzémem),v případě nákazy hovoříme o impetiginizaci, nebo poruchami periferního cévního systému. Pokud je kůže narušena, bakterie snadno prostoupí pokožkou a způsobují vznik zánětu.

Jaké jsou možnosti terapie?

  • Úkolem léčby je rychle zastavit šíření infekce.
  • Léčba místní (lokální) se podává u nekomplikovaných případů.
  • Postup při lokálním ošetření kůže:
  1. Odstranění krust – vzniklé krusty se odstraní krátkodobým podáním masti odstraňující zrohovatělou kůži (keratolytická mast), aby antibiotikum mohlo dobře vstoupit do rány (masti s obsahem kyseliny salicylové – Saloxyl®, masti s 5% ureou).

  2. Dezinfekce rány – po aplikaci keratolytických mastí je možno místo opláchnout slabým roztokem manganistanu draselného (hypermanganem), čímž dojde k dezinfekci rány.

  3. Lokální ošetření antibiotickou mastí – k cílené léčbě se použijí antibiotické masti nebo krémy, obsahující např. antibiotika bacitracin, neomycin, mupirocin, kyselinu fusidovou nebo ratapamulin.

    Uvedené antibiotické látky jsou předepisovány v příslušných léčivých přípravcích na lékařský předpis ošetřujícím lékařem.

Pokud je nutno ošetřit velkou plochu kůže, používají se i další antimikrobiální přípravky ve formě past, koupelí nebo obkladů. Z těch volně dostupných lze uvést např. Oilatum plus drm. bal.® (přísada do koupele s antimikrobiální látkou triclosan).

Dále se používají místní přípravky s dezinfekčním účinkem např. s obsahem cloroxinu (masti připravované v lékárnách) nebo kombinace hexamidinu, chlorhexidinu a chlorcresolu, určené k čištění kůže při bakteriálních infekcích (Cyteal drm. sol®)., Uvedené přípravkyjsou vázané na lékařský předpis.

Po ošetření je nejlépe nechat místa dýchat na vzduchu, ovšem je nutno zajistit, aby obnažená část pokožky nepřišla do kontaktu s okolím. Pokud toto zajistit nelze, je dobré ránu překrýt gázou.

  1. Celkové podání antibiotik – léčbu lokální,jsou závažnějšího charakteru nebo u pacientů s poruchou imunity se celkově podávají antibiotika, vybraná podle citlivosti daného patogenu Léčba celkovými antibiotiky spadá vždy do rukou ošetřujícího lékaře.
  2. Doprovodné podání léků od bolesti a proti svědění – pokud se objeví bolestivost a zvýšená teplota, popř. horečka, je možno léčbu doplnit podáním ibuprofenu (Ibalgin®) nebo paracetamolu (Paralen®, Panadol®). V případě svědění pokožky se k celkovému zklidnění a zábraně rozškrábání podávají antihistaminika.

Jaká preventivní opatření je nutno dodržovat?

Onemocnění je vysoce nakažlivé. Šíří se přímým kontaktem s infikovanou osobou nebo kontaktem s hygienickými pomůckami, které infikovaný používal. Proto je na místě dodržovat přísný hygienický režim, a zamezit tak dalšímu šíření infekce.

Důležité je používat anibakteriálnímýdla (Sanytol, Protex), vlastní ručník, nepůjčovat si mezi sebou oblečení a vhodné je také prádlo žehlit (představuje také určitý stupeň dezinfekce).

Je dobré mít na paměti, že přenos je možný nejen hygienickými potřebami (žiletkami), ale také nádobím, příbory nebo u dětí hračkami.

Děti obecně představují nejrizikovější skupinu. Jejich imunita se teprve vyvíjí a organismus je k infekcím náchylnější.

Navíc dochází ke snazšímu přenosu v dětských kolektivech, jako jsou školy a školky. Proto je nutné, již při prvním podezření na impetigo, dítě udržet mimo kolektiv, nejlépe v domácím léčení.

Návrat mezi děti je možný poté, co jsou vyhojena veškerá místa a dítě se již cítí dobře.

V nebezpečí jsou také osoby se sníženou obranyschopností, které trpí například cukrovkou (diabetes mellitus). Zde hrozí ty nejzávažnější formy impetiga.

Bakterie se snadněji šíří ve vlhkých a teplých podmínkách, proto jsou zejména letní měsíce k šíření infekce nejrizikovější.

V případě, že máme již infikovaného člena domácnosti, platí předešlá doporučení dvojnásobně. Po každé koupeli se doporučuje použití nového, čistého ručníku. Nutné je dbát i na osobní hygienu – při každém kontaktu s ložiskem si dobře umýt ruce. Cílem je zamezit šíření nemoci mezi dalšími členy domácnosti!

Pokud je onemocnění bez komplikací, doba průběhu se vymezuje na 7–10 dní.

Co je možné použít k hojení a regeneraci kůže?

K podpoře hojení je možno použít HemaGel®. Jedná se o gel zajišťující v ráně vhodné pH a vychytávání škodlivých volných kyslíkových radikálů, vznikajících v důsledku zánětu.

Jelikož se jedná o hydrofilní gel, vytváří v ráně vhodnou vlhkost a působí jako bariéra proti další infekci. Zabraňuje také bolestivosti. Mohou ho použít všechny věkové kategorie, dokonce i těhotné a kojící ženy.

Podává se všeobecně na podporu hojení akutních i chronických ran.

Kyselina hyaluronová má význam při hojení jak povrchových, tak hlubokých ran, jako jsou např. oděrky, tržné rány, popáleniny, operační rány, proleženiny a vředy jakéhokoliv původu. Má schopnost obnovovat kůži a tkáně. Představuje strukturální podporu kůže a tkáním zabezpečuje napětí, výživu a pružnost. Z dostupných přípravků je možné použít přípravek Cicatridina mast.

Na špatně se hojící zánětlivé rány je možné použít zábaly a obklady z řepíku lékařského. Používá se lokálně např. při hnisavých vyrážkách, odřeninách, bércových vředech a nehojících se ránách. Jeho použití při impetigu by tudíž mohlo být k užitku. Uplatňují se zejména jeho protizánětlivé, svíravé a antiseptické vlastnosti.

K následné regeneraci kůže je možné použít jak přípravky přírodního původu, tak i dermokosmetické přípravky od renomovaných výrobců:

Mast z měsíčku lékařského působí nejen na suchou a rozpraskanou pokožku, ale používáme ji také k regeneraci pokožky a hojení jizev. Vyznačuje se protizánětlivým účinkem, a proto se používá mimo jiné i na hojení hnisavých a špatně se hojících ran se zánětlivým okolím. Navíc omezuje růst bakterií a plísní. Účinné látky podporují znovuobnovení pokožky.

Mast z jitrocele kopinatého používáme k urychlení hojení zanícených a špatně se hojících ran, na bolestivou pokožku v okolí rány a na jizvy.

Konopná kosmetika se těší v dnešní době velké oblibě. Vyrábí se většinou z konopí setého, resp. z konopného oleje lisovaného z konopných semínek, v některých případech jsou použity i další části rostliny. Olej je bohatý na nenasycené mastné kyseliny omega 3-6, chlorofyl a minerály.

Díky těmto složkám a mnohým dalším se používá v nejrůznějších indikacích. Má také zklidňující vliv na podrážděnou, poškozenou pokožku, která je důsledkem nejrůznějších kožních onemocnění, a také působením znečištěného prostředí a klimatických vlivů. Další možnou indikací je hojení bolestivých svalů a kloubů.

Je vyráběna v nejrůznějších lékových formách – pacient má tedy na výběr z velkého spektra přípravků.

Avene Cicalfate creme je hojivý antimikrobiální krém pro citlivou, podrážděnou a poškozenou pokožku. Urychluje hojení kůže, zabraňuje infekcím a působí protizánětlivě.

Protimikrobní účinek zajišťuje síran, měď a zinek, mikronizovaný sukralfát podporuje tkáňovou regeneraci a posiluje hojení.

Proto je krém možné použít na rány, oděrky, opruzeniny, ale i popáleniny a čerstvé jizvy.

Bioderma Cicabio krém podporuje správnou funkci kožní bariéry. Jednak má texturu umožňující „dýchání“ pokožky, jednak obsahuje antibakteriální látky zabraňující šíření infekce a zabezpečující ochranu rány. K hojení pokožky přispívá kombinace resveratrolu a mědi. Přípravek přispívá k bezproblémovému zahojení a zklidnění rány.

La Roche-Posay Cicaplast je určen k urychlení obnovy pokožky. Urychluje hojení pokožky, která je podrážděná, popraskaná i po kožních zákrocích. Obsahuje také antibakteriální látky pro ochranu pokožky. Působí proti svědění a pnutí. K základnímu složení patří minerální komplex mědi, zinku a manganu.

K ochraně jizev je pak možné speciálně použít Cicaplast balzám B5 SPF50, který pomáhá předcházet vzniku červených a hnědých skvrn po jizvách díky UVA/UVB ochraně, navíc obnovuje a zklidňuje pokožku, působí také proti svědění.

Cicaderma mast® je zástupcem homeopatických rostlinných mastí.

Používá se nejen při poštípání hmyzem, poraněních a při spáleninách od sluníčka, ale také na trhlinky, prasklinky, odřeniny a obecně má hojivé účinky u podrážděné kůže. Patří k alternativním možnostem léčby.

Než je mast použita, je vhodné se poradit s odborníkem zabývajícím se homeopatií, což často bývá i ordinace praktického lékaře nebo lékárna.

Rada na závěr: Proces hojení se značně urychlí včasným zásahem ošetřujícího lékaře a nasazením antibiotik. Zamezí se tak nejen šíření onemocnění z popraskaných puchýřků, ale také jeho dalšímu přenosu jak mezi dětmi ve školách a školkách, tak mezi členy domácnosti.

  1. Použitá literatura:
  2. Nováková Martina, PharmDr.
  3. Lékárna Dornych, Brno
  4. Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.
  5. Impetigo – příznaky, léčba a prevence

Impetigo

Impetigo je vysoce nakažlivé nezávažné kožní onemocnění. Nejčastěji jsou postiženy děti, ale impetigo se nevyhýbá ani dospělým.

Impetigo – příznaky, léčba a prevence

Mezi hlavní původce nemoci patří stafylokok, může jím být i streptokok. Tyto bakteriální kmeny se dostávají do pokožky a jejích hlubších vrstev a dále do těla při poranění kožního krytu, tj.

pořezání, pokousání, bodnutí hmyzem, poškrábání. Růst bakterií je provázen zarudnutím, otokem, bolestí a zvýšením teploty postiženého místa.

Málokdy se stane, že se impetigo rozvine na nenarušené pokožce.

Příznaky impetiga

Impetigo se objevuje v ložiscích, která se mohou vyskytnout na kterékoli části těla. Nejčastější oblastí výskytu je ale obličej, krk a končetiny. Impetigová infekce je velmi nakažlivá, a to hlavně tekutinou, která se uvolňuje z vytvořených praskajících puchýřů. Ve většině případů nedochází ke komplikacím a impetigo se zhojí do cca 1 týdne.

Nezůstávají po něm jizvy, jen postižená místa mohou být „ vybledlá“ nebo naopak tmavší. Vzhledem k infekčnosti nemoci je nezbytné dodržovat přísná hygienická pravidla, aby se nemoc dále nešířila. Důležité je pravidelné mytí rukou, jelikož je možné přenést infekci z jednoho postiženého místa na druhé. Nakažení impetigem musí používat vlastní ručníky.

Jejich prádlo je nutné žehlit atd.

U impetiga můžeme rozlišit tři formy.

  • Nebulózní forma, která má charakter makulovezikulárního výsevu na kůži. Zprvu se vytvoří jen drobné makulky, které se mění na puchýře, v nichž je čirá tekutina. Tato se potom kalí a dochází k prasknutí puchýřku. Z vylité tekutiny se na povrchu pokožky vytváří medová krusta.  Původcem tohoto typu impetiga je streptokok.
  • Bulózní forma je charakteristický vznikem puchýřů až bul, což je dáno toxiny, které uvolňuje vyvolávající bakterie. V tomto případě stafylokok. Po stržení takových puchýřů mohou zůstávat mělké zarudlé a mokvavé eroze a může docházet k jizvení.
  • Smíšená forma je stav, kdy je pokožka napadena oběma druhy bakterií. Vytváří se tedy krusty i puchýře.

Léčba 

Nekomplikované případy impetiga se léčí převážně místně. Jedná se o odstranění krust keratolytickými mastmi. Místně se též používá roztok manganistanu draselného. Tato léčba bývá doplněna antibiotickými mastmi či antimikrobiálními obklady. V těžších případech a případech, kdy není místní léčba účinná, sahá se pro celkovou antibiotickou léčbu.

Přestože je nemoc ve většině případů nezávažná, i u ní se mohou vyvinout komplikace. Jedná se o zánět ledvin ‒ glomerulonefritidu či syndrom opařené kůže. Pokožka je zarudlá a připomíná popáleniny, vrchní vrstvy pokožky se v cárech odlupují. Toto je způsobeno agresivním stafylokokovým toxinem.  Hrozí zde, že se postižená místa dále infikují, je tedy vhodná hospitalizace.

Prevence 

Jak již bylo zmíněno, nejdůležitější prevencí je dodržování hygienických pravidel a to hlavně v dětských kolektivech ‒ školkách a školách.

Autor: Drahomíra Holmannová

Žaludeční vředy

Puchýře

Impetigo u dětí, inkubační doba a léčba impetiga. MUDr. Květoslava Ludvíkovská

Impetigo je povrchové onemocnění kůže způsobené bakteriemi, projevuje se tvorbou drobného puchýřku, který se postupně zvětšuje, na jeho obvodu se vytváří další drobné puchýřky.

Obsah puchýřku je zpočátku čirý, velmi rychle se však zkalí – někdy praskne sám, někdy ve středu začne zasychat. V místě puchýřků pak vznikají medově žluté, někdy hnědočerné strupy (ze zaschlé krve). U impetiga mohou být bolestivě zduřené mízní uzliny, může se objevit i teplota.

Nejčastěji bývá postižen obličej kolem úst a nosu, ale může být postižena kůže kdekoli na těle.

2. Impetigo a infekčnost

Impetigo jako onemocnění sice není závažné, ale je vysoce nakažlivé, a pokud se nezačne včas léčit, může se rozšířit a zejména u malého kojence může dojít ke komplikacím. Protože postižené místo někdy svědí, může si dítě škrábáním roznést infekci i na jiná místa.

V každém případě, má-li vaše dítě takto postiženou kůži, musí zůstat v domácí péči do úplného vyhojení a teprve potom může do kolektivního zařízení.

3. Impetigo – inkubační doba

Inkubační doba u impetiga není jednoznačně stanovena, její délka záleží jak na agresivitě původce, kterým je většinou zlatý stafylokok, tak na délce kontaktu, např. ve stojaté infikované vodě. Většinou trvá několik dnů, maximálně týden.

4. Co můžete u impetiga udělat?

  • Navštivte svého dětského lékaře, protože k léčbě bude nutná mast s obsahem antibiotik.
  • Vhodné jsou koupele ve světlém roztoku hypermanganu, je-li postižena větší plocha kůže, jinak můžete omývat postižená místa střídavě hypermanganem a heřmánkem.
  • Můžete také přiložit obklad s vlažným heřmánkem cca na 2O min., aby se postupně strupy uvolnily, následně musíte postižené místo jemně osušit – nejlépe jednorázovým kapesníčkem nebo papírovou vatou (buničinou) a aplikovat předepsanou mast. Použitý materiál ihned vyhoďte a umyjte sobě i dítěti ruce.
  • Je-li to možné, použijte obvaz (zabráníte přenosu na jiná místa).
  • Dodržujte zvýšenou osobní hygienu, zabráníte tak šíření na ostatní členy rodiny.
  • Samozřejmě musíte také dezinfikovat všechny hračky nemocného dítěte, jeho jídelní potřeby a také jeho prádlo perte odděleně od ostatního.

Autor: MUDr. Květoslava Ludvíkovská

Diskuze » Poradna »

Impetigo

Z WikiSkript

Impetigo je nakažlivá kožní infekce postihující povrchové vrstvy kůže. Je relativně častá, postihuje děti i dospělé, rychle se šíří především v dětských kolektivech.

Etiologie a patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Impetigo je bakteriální onemocnění, způsobené buď bakterií Streptococcus pyogenes nebo Staphylococcus aureus. Podle původce rozlišujeme tři formy:

  • Makulovezikulózní – streptokoková;
  • Bulózní – stafylokoková – buly vznikají štěpením epidermis stafylokokovými exotoxiny – exfoliatiny (A a B);
  • Smíšená – infekce streptokokem a stafylokokem. Je nejčastější.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

  • Makulovezikulózní forma začíná červenými makulami, které se postupně mění v puchýřky. Zpočátku serózní obsah se zkalí a vzniká pustula. Pustuly mohou připomínat akné. Pustuly praskají a ze zaschlého sekretu se vytvářejí medově žluté krusty.
  • Bulózní forma je charakteristická velkými puchýři, které rychle praskají a zůstávají po nich červená mokvající ložiska. Impetigo se může vyskytnout kdekoliv na těle, ale nejčastější lokalizací je obličej.

Diagnóza[upravit | editovat zdroj]

Diagnóza je stanovena podle charakteristického klinického obrazu. V nejasných případech je provedeno bakteriologické vyšetření.

Diferenciální diagnóza

  • HSV;
  • Tinea;
  • Dermatitis seborrhoica;
  • Dermatitis contacta.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • Aplikace antiseptických roztoků či mastí (mupirocin, acidum fusidicum, bacitracin);
  • Jemné odstraňování krust pomocí keratolytických mastí nanesených na gázu (Saloxyl unguentum s obsahem kyseliny salicylové);
  • Hygienická opatření bránící přenosu (vlastní ručníky, ložní prádlo atd.);
  • Ošetřovat všechny léze najednou;
  • Minimalizovat tření oděvem či obvazem (snadná infekce oděrek);
  • Celková terapie při neúspěchu místní léčby či při rozsáhlých projevech (celková terapie antibiotiky);
  • Při průkazu streptokoků skupiny A také celková léčba antibiotiky jako prevence glomerulonefritidy a po měsíci vyšetření moči.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Jisté riziko komplikací existuje, ale nejsou příliš časté.

  • Glomerulonefritida;
  • Syndrom opařené kůže.

Prognóza onemocnění je dobrá.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

  • Furunkl
  • Karbunkl
  • Pyodermie
  • Záněty exsudativní intersticiální

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  • Impetigo (česká wikipedie)
  • Impetigo (anglická wikipedie)

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2008. 502 s. s. 88-89. ISBN 978-80-7262-371-6.

Impetigo: příznaky, léčba (streptokoková infekce)

Impetigo je většinou nezávažné infekční onemocnění,
jehož jméno pochází z latinského impetere, což znamená
zaútočit. Postihuje především kojence a děti
předškolního
a mladšího školního věku,
výjimkou není ani výskyt u dospělých, zpravidla matek nakažených dětí,
onemocnění je totiž vysoce nakažlivé.

Původcem jsou bakterie rodu Staphylococcus (aureus; často
i nebezpečnější methicillin rezistentní SA- označovaný jako MRSA) a
Streptococcus (pyogenes).

Za normálních okolností tvoří
kůže dostatečně silnou bariéru proti patogenním i jiným bakteriím na
jejím povrchu a v jejím okolí, ale při poškození kůže
určitým způsobem je bariéra porušena a vstup bakterií je usnadněn.

Možnosti poškození jsou různé, může jít o pokousání zvířetem,
hmyzem i člověkem, nebo o jakékoli jiné trauma na kůži, pořezání či
poškrábání.

Ranou se bakterie dostávají do hlubších struktur kůže, kde
rostou, množí se a brzy způsobující zánět se všemi jeho typickými
projevy jako je zarudnutí, bolest,
zteplání, svědění a
otok.

V některých případech však impetigo může vzniknout i na zdravé,
neporušené kůži.

Impetigo je vysoce nakažlivé, přenáší se tekutinou prýštící
z puchýřů
.

Šíří se velice snadno hlavně v dětských
kolektivech, dospělí často impetigem trpí po prodělání drobných nemocí
jako je rýma, nachlazení a chřipka. Jen málokdy je onemocnění
vážnější a většinou se vyléčí během několika týdnů.

Z důvodu
možných komplikací je však důležité i přesto navštívit lékaře,
který nasadí podle závažnosti a rozsahu ložiska
odpovídající léčbu.

Nemoc impetigo dala název i situaci, kdy určité původně neinfekční
svědivé kožní onemocnění pacient intenzivně škrábe či jinak poškozuje
a do takto porušené můžeme brzy zanesena stafylokoková nebo streptokoková
infekce do otevřených ran. Tento proces nazýváme
impetiginizace.

Prevence impetiga  

Důležité je především dodržování základních hygienických
návyků
ve skupinách malých dětí jako v mateřských školkách.
Impetigo se zde šíří velice rychle, a proto je třeba zvýšená
obezřetnost.

Důležité je nepůjčovat si mezi sebou
ručníky
nebo oblečení, stejně jako další
pomůcky hygieny jako jsou žiletky a podobně v rámci rodiny nebo přátel.

V prostředí, o kterém víme, že se zde impetigo vyskytuje nebo
vyskytovalo, je dobré věnovat zvýšenou pozornost všem drobným oděrkám a
poraněním a včas je desinfikovat a také používat antibakteriální
mýdlo
.

Pokud již je dítě nebo dospělý infikován, je třeba po každé koupeli
používat nový, čistý ručník, a po každém dotyku s ložiskem si dobře
omýt ruce, aby nedocházelo k dalšímu rozšiřování nemoci.

Rizikové faktory  

Hlavním rizikovým faktorem je věk pacientů. Zdaleka
nejčastěji se onemocnění rozvíjí u malých dětí. Děti jsou
náchylnější jelikož jejich jejich imunitní systém není ještě
dostatečně vyspělý a jejich organismus je tak infekcím obecně
náchylnější.

Stafylokokové a streptokokové infekce se také velice snad
šíří v kolektivech, proto jsou mateřské školky coby prostředí pro
bakterie ideální.
Dalšími rizikovými faktory je kontakt s nakaženým, nejen
přímý ale i kontakt s jeho ručníkem, oblečením či jinými předměty.

Bakteriím se také daří ve vlhkých a teplých podmínkách,
proto je zdaleka nejčastější v období letních měsíců. Rizikové je
také věnování se kontaktním sportům u dospělých, jako
je například rugby. Jiné probíhající chronické kožní
onemocnění, jako je například atopický ekzém, je také
rizikové z hlediska rozvoje impetiga.

Nebezpečí je zvýšené i u osob
trpící chronickými metabolickými onemocněními jako je
diabetes mellitus a onemocnění, při kterých je snížena funkce
imunitního systému, kde hrozí především echtyma,
nejvážnější forma impetiga.

Příznaky a projevy impetiga  

Impetigo existuje ve dvou formách: bulózní a
nebulózní. Bula je označení pro velký puchýř
o průměru na pět milimetrů.

Nakažlivé impetigo

Takzvané impetigo contagiosa (nakažlivé impetigo) je
nejčastější formou projevující se zprvu jako zarudlý
bolák
na obličeji, často na nose či ústech.

Bolák brzy praská a
vypouští buď tekutinu či hnis a brzy se vytvoří žlutohnědě zbarvená
krusta, která po zmizení zanechá červenou skvrnu, která se zpravidla
vyhojí bez zjizvení. Léze mohou svědit, většinou ale nebolí.

Tento druh
většinou není doprovázen jinými problémy, jako jsou horečka, nicméně
častá je reakce v podobě zduření příslušných mízních
uzlin
.

Ve vážnějších případech mohou puchýře být i bolestivé a měnit se
v hluboké vředy, které dokonce mohou po zhojení zanechat jizvu.

Bulózní impetigo

Další forma impetiga, takzvané bulózní, většinou postihuje velmi malé
děti, věku zpravidla do dvou let. Vytváří se nebolestivé
tekutinou naplněné puchýře na trupu, rukou a nohách, lokalizace je tedy
rozdílná proti klasickému nakažlivému impetigu. Kůže kolem puchýřů a
bul je zarudlá a svědí. Puchýře jsou větší a trvalejší než u jiných
druhů impetiga.

Echtyma

Echtyma je nejvážnější forma impetiga. Dostává se do
hlubokých vrstev kůže, až do škáry. Příznaky jsou
velice bolestivé tekutinou či hnisem naplněné puchýře zpravidla
přecházející v hluboké vředy na nohou a chodidlech. Po
porušení puchýřů se vytváří velice tuhá a pevná šedožlutá krusta a
často se hojí jizvou. I zde jsou regionální uzliny zduřené.

Někdy se impetigo může projevit i jako folikulitida,
což je impetigo vlasových váčků způsobené stafylokokem.

Streptokok vs. Stafylokok

Podle vzhledu puchýřů je možné rozlišit infekci způsobenou
jednotlivými druhy bakterií: u streptokokové jsou puchýře
menší, četnější a nažloutlé, u stafylokokové jsou
větší s nazelenalým obsahem. Stafylokoky také v oblastech postižení
uvolňují své toxiny, které dále napomáhají k rozrušování a
poškozování okolích tkání a tím ložisko ještě zvětšují.

Celkové obtíže, jako je horečka či zvýšená únavnost, jsou
u impetiga vzácné, většinou jsou problémy pouze lokalizované.

Diagnóza impetiga  

Onemocnění je možno většinou diagnostikovat pouhým pohledem na
charakter lézí
. Někdy, u nejasnějších projevů, je nutné
odebrat trochu hnisu nebo tekutiny z puchýřů a kultivovat bakterie.
Z narostlých kolonií se dá poté zjistit, jaký druh konkrétně nemoc
způsobil. Podle toho potom lékař může postupovat dále a nasadit
příslušná fungující antibiotika.

Léčba impetiga  

Cílem léčby je v první řadě zastavit šíření
infekce
, zničit ji a dále zmírnit příznaky a
urychlit hojení kůže. Léčba záleží jak na typu nemoci, tak na rozsahu
postižení.

Důležité je hlavně důsledné dbaní na
hygienu
, kdy lékař někdy pouze doporučí časté čistění
ran antibakteriálním mýdlem
, které postačí k brzkému vyhojení
ložiska.

V jiných případech doktor předepíše místní
antibiotika
, tedy nejrůznější antibiotické masti, které pacient
na postiženou oblast nanáší v různých intervalech.

Před jejich
nanesením je třeba odstranit strupy, aby antibiotikum mohlo
lépe proniknout do rány. Strupy a krusty se odstraní kyselinou salicylovou,
která je velice dobře účinným keratolytikem (= je schopna odstranit rohovou
vrstvu).

Vážnější infekce si vyžádají perorální (tedy
ústní) podávání antibiotik v podobě prášků. Dítě se většinou do
kolektivu může vrátit hned jak přestane být nakažlivé, tedy již po
jednom dni užívání antibiotik, přestože ložiska ještě nejsou zcela
vyhojená.

Co mohu udělat sám  

Pokud již u člověka impetigo propuklo, je nutné zvýšit hygienu,
užívat antibakteriální mýdlo a navštívit lékaře. Dále nedovolit, aby
ostatní přišli do kontaktu s například jeho oblečením či ručníkem.
Pokud se impetigo objeví u mužů ve vousech nebo u žen na nohou, je vhodné
postižené místo neholit, aby nedošlo k dalšímu šíření infekce
holícím strojkem či žiletkou.

Komplikace impetiga  

Komplikace většinou nebývají nijak vážné, hlavní komplikací je
především rozšiřování ložiska plošně a na další
části těla při neopatrnosti a nadměrném a zbytečném dotýkání se
lézí. Ve výjimečných případech může dojít ke zjizvení ran, trvalému
znehodnocení kůže a změně pigmentace kůže projevující se jako její
zesvětlení či ztmavnutí.

Vzácná je i poststreptokoková glomerulonefritida, neboli
zánět ledvin. Protilátky se ukládají ve zvýšené míře
v ledvinových glomerulech.

Většina lidí se z onemocnění dostane
poměrně brzy, nicméně u některých z nich se může rozvinout až obraz
ledvinného selhání. Ten se většinou vyvine u malých dětí do deseti let
několik týdnů po infekci.

Příznaky ledvinného selhání zahrnují otok
obličeje, sníženou tvorbu moče, přítomnost krve v moči, vysoký krevní
tlak a bolestivost a ztuhlost kloubů.

Při impetigu způsobeném meticilin rezistentním
stafylokokem
hrozí nejrůznější nebezpečí kvůli
rezistenci bakterie na řadu antibiotik a obtížnému
léčení. Ve vzácných a nejtěžších případech může být stav
až život ohrožující.

Diskuse  

Další názvy: streptokoková infekce, stafylokoková infekce, chrásty, povrchová pyodermie

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector