Hypersexualita (nymfomanie): Nutkavé sexuální chování se dá léčit

Už jsem zde psala o závislosti na pornu i o závislosti na masturbaci. Dalším typem závislosti, kterou si dnes probereme, je závislost na samotném sexu. I na něm se totiž může člověk stát závislý.

Všechno totiž začíná v našem mozku. V mozku se nachází nervové jádro, které je zodpovědné za pocit rozkoše.

Toto centrum se spouští při mnoha různých situacích – při uspokojení z jídla, z drog, hazardu, nikotinu, adrenalinových sportů, nebo právě při sexu.

A právě tyto pocity rozkoše se mohou stát časem návykové, tudíž je člověk musí opakovat neustále dokola a neustále také zvyšovat přijímané dávky, aby dosáhl stejné úrovně spokojenosti jako předtím.

  • Jak taková závislost ale vzniká?
  • Je to jen tak z čista jasna, anebo k tomu musí přijít nějaký impuls?
  • Je někdo k závislostem náchylnější?
  • Jak se závislost na sexu projevuje?
  • Jaké může mít závislost na sexu důsledky na život člověka?
  • A dá se nějak léčit?

Hypersexualita (nymfomanie): Nutkavé sexuální chování se dá léčit

Závislost na sexu

Závislost na sexu, neboli hypersexualita, představuje specifický typ závislosti, která souvisí čistě s pohlavním stykem.

Jedná se o zvýšenou sexuální aktivitu na základě zvýšeného sexuálního pudu. Člověk závislý na sexu, tedy jak muž, tak i žena, je závislý na přijímání sexuálního styku.

Sexuolog Zlatko Pastor vysvětluje:

„Hypererotismus, tedy zvýšený zájem o sex, označujeme u žen jako nymfomanii, u mužů satyriasis. Je přitom velice těžké stanovit horní hranici sexuální normy.”

Tento styk může být jak s dlouholetým partnerem, tak i s náhodnými lidmi. Nejedná se ovšem o pár styků za měsíc. V případě závislosti se bavíme o nutkání mít sex i několikrát za den.

Nejedná se totiž o pouhou zvýšenou sexuální potřebu, ale doslova o posedlost sexem. Člověk postižený hypersexualitou tedy nevyhledává sexuální styk kvůli tomu, že by si to žádalo jeho tělo, ale proto, že si to vyžaduje jeho mysl.

Závislost na sexu se také označuje jako nymfomanie u žen a satyriáza u mužů.

Co je závislost na sexu a jak vzniká?

Byť zrovna závislost na sexu mnozí lidé nepovažují až za takový problém, jde o vážný stav jako kterýkoliv jiný.

Partnerský život dokonce ruinuje závislost na sexu mnohem více, než jiné závislosti. Není to dokonce ani tak dávno, kdy většina sexuologů tvrdila, že závislost na sexu vůbec neexistuje a že je to jen výmysl hollywoodských hvězd.

Tento stav přitom s sebou přináší mnoho druhů osobní bolesti – zradu, strach, lži, nejistotu, smutek, nevěru i stud.

Fyzické změny u ní sice nejsou tak znatelné jako u jiných závislostí, ovšem psychické příznaky jsou o to horší.

Stránky NHS, britské Národní zdravotnické služby, uvádí:

„Všeobecně lze říct, že to zahrnuje jak často vyžadovaný sex s partnerem, tak i činnosti, jako je prohlížení pornografie, častá masturbace, používání telefonních erotických linek nebo návštěvy erotických podniků.”

Závislost na sexu vzniká opět, stejně jako závislost na pornu nebo na masturbaci, velice nenápadně. Stejně jako třeba závislost na alkoholu, i závislost na sexu si člověk postupně buduje.

Příčiny vzniku závislosti

Proč k tomu ale dochází? To se přesně neví. Může za tím stát nuda, psychické problémy, traumata z dětství, problémy v partnerství, stres, přepracovanost, frustrace, smutek…

Příčiny vzniku sexuální závislosti mohou být složitější, než se na první pohled zdá, podle čísel je každopádně zjevné, že právě takto závislých lidí rapidně přibývá.

Dle statistik trpí nějakou formou sexuální závislosti každý dvacátý člověk. Podle většiny odborníků lze sexuální závislost přirovnat k drogové závislosti či k závislosti na alkoholu.

Hypersexualita (nymfomanie): Nutkavé sexuální chování se dá léčit

Příznaky

Ze začátku se závislost na sexu projevuje jen jako zvýšený zájem o intimní radovánky. Jenže tak, jako u jiných závislostí, touží nemocný po častějších a častějších dávkách. Sex se najednou stane naprostou náplní jeho myšlenek.

Nedokáže se soustředit vůbec na nic jiného. Nutkavé představy ovládnou zcela jeho život, koníčky, zájmy, vztahy… A postupem času se přestane zcela ovládat.

Člověk, který je na sexu závislý, pociťuje frustraci v momentě, kdy jej nemá.

Dokonce se při absenci sexu projevují abstinenční příznaky, jako jsou:

  • Nervozita,
  • pocení,
  • nesoustředěnost,
  • špatná nálada,
  • úzkosti,
  • deprese,
  • agresivita,
  • podrážděnost.

Pokud nemá člověk skutečný sex, pak masturbuje, a to téměř všude. A když ke styku konečně dojde a dojde třeba i k orgasmu, závislý člověk se cítí být neuspokojený, a proto vyhledává další styky.

Takový člověk je zahlcený myšlenkami na sex, kterým se není schopen bránit.

Projevy

Zde je 8 varovných signálů kompulzivního sexuálního chování podle Mayo Clinic:

  1. Opakující se a intenzivní sexuální fantazie a chování, které nemůžete ovládat.
  2. Pocit, že jste poháněni sexuálními pohnutkami, které nesnesou odklad. Po jejich naléhavém vykonání se dostavuje úleva, jako když si narkoman dopřeje svoji dávku. Možná vás však později trápí vina a výčitky.
  3. Nutkavá potřeba masturbace. I když neexistuje žádná konečná odpověď na to, kde je horní hranice sebeuspokojování, jakmile onanie začne zasahovat do vašeho každodenního života, je to alarmující.
  4. Při pokusu o snížení sexuální frekvence selháváte.
  5. Sex používáte k útěku od problémů, jako je osamělost, deprese, úzkost nebo stres.
  6. Vrháte se do nebezpečných situací, například sexuálních orgií.
  7. Čím dál více vás lákají nezákonné sexuální aktivity.
  8. Máte potíže s vytvářením nebo udržováním zdravých vztahů.

Druhy závislostí na sexu

Závislosti na sexu jsou různé. Stejně jako mají lidé jiné chutě, jsou i jiné závislosti na sexu.

U někoho se to projevuje jako nutkavá touha po pohlavním styku s cizími lidmi, jiný si zase dopřává sex pouze se svou drahou polovičkou.

Závislost na sexu u mužů

Závislost na sexu u mužů je již historicky více tolerována a společností lépe přijímána. Muži jsou totiž považováni za více sexuálně náruživí, proto je u nich závislost na sexu brána lépe.

Nejznámějšími představiteli závislých na sexu je herec Michael Douglas, David Duchovny či slavný golfista Tiger Woods.

Závislost na sexu u žen

Podobné chování u žen ovšem nebývá tak dobře přijímáno jako u mužů. V lepším případě je to podezřelé a v horším to byl dobrý důvod pro upálení, pokud se tedy bavíme o dobách dávno minulých.

Ovšem ani dnes nejsou ženy se závislostí na sexu přijímány tak dobře, jako právě muži. Je to možná proto, že se u nich více předpokládá věrnost k partnerovi, tedy otci jejich dětí.

Janna A. Dickenson uvádí:

„Mělo se za to, že nadměrné nutkání k sexu je pouze mužským syndromem. Naše studie však prokázala, že to není ani trochu pravda.”

Závislost na sexu s partnerem

Často se mezi lidmi objevuje tzv. závislost na sexu s partnerem. Zejména pak na začátku vztahu se od sebe dva lidé nemohou prakticky odtrhnout.

Pokud tato závislost přetrvává déle než pár měsíců, měli by oba dva vyhledat odbornou pomoc. Zejména pak ve chvíli, kdy jim společný sex zasahuje do života:

  • vyhýbají se práci a povinnostem,
  • oddávají se sexu všude možně na veřejných místech,
  • nedokáží být bez sexu ani jeden den,
  • jakmile jsou bez sexu, objevují se u nich abstinenční příznaky.
Budete mít zájem:  Plíseň Pod Nehtem Léčba?

Závislost na sexu s ex partnery

Ovšem člověk může být závislý i na sexu s bývalým přítelem nebo s bývalou přítelkyní. Jak se říká, zakázané ovoce nejlépe chutná, proto je vznik závislosti na sexu s ex tak snadný.

Většinou k tomu dochází během samotného rozchodu, kdy si ti dva dopřejí poslední sex „na rozloučenou”.

Jenže místo jednoho posledního sexu je z toho najednou pravidelná rutina, na které se oba stanou závislí. Opět je pak potřeba vyhledat pomoc odborníka.

Důsledky neléčené závislosti na sexu

Pokud se závislost na sexu nijak neřeší, může mít nedozírné následky nejen na partnerský vztah, ale také na práci, koníčky i rodinu.

Londýnský odborník na závislosti David Smallwood popisuje:

„Všechno tohle jednání pak může výrazně ovlivnit život nemocného. Může mít vliv na jeho vztahy, pověst, zdraví i kariéru.

Sám od sebe totiž nedokáže přestat, i když si to často slibuje.”

Člověk závislý na sexu ztrácí kamarády, neustále lže a vytáčí se, vyhýbá se povinnostem, nechodí do práce, nemá dlouhodobé vztahy, není schopen se s nikým opravdu sblížit, nutkavě masturbuje nebo tráví hodiny na stránkách s pornem.

Navíc touha po sexu dokáže člověka dovést až k nejrůznějším zvrácenostem a nepřístojnostem, takže se stává pro okolí nejen nepochopeným, ale také nebezpečným.

Léčba

Stejně jako ostatní závislosti i ta sexuální se dá svým způsobem léčit, pokud ovšem pacient chce. Léčba totiž není vůbec jednoduchá.

Sexuální potřeba je totiž člověku zcela přirozená, vrozená, stejně jako třeba potřeba jíst nebo spát. Jen těžko se proto sexuálním pudům a chtíči vyhnete a zcela se z toho vyléčíte. Ovšem závislost na sexu se i tak dá léčit.

Prvním krokem je přiznat si, že máte problém se závislostí. S psychoterapeutem pak můžete postupně rozkrývat hlubší příčiny vašich strachů, úzkostí a celé závislosti.

Ovšem i když se z ní člověk vyléčí, bude s ní i tak svým způsobem celý život stále bojovat.

  • Psycholožka Kateřina Filasová popisuje svůj postup léčby:
  • „Osobně se zaměřuji, kde je ono „vychýlení“ (nedostatek nebo naopak přebytek něčeho), co nutí lidi tuto nerovnováhu vyrovnávat třeba zrovna konzumací pornografie.
  • Když jedinec totiž přijde na to, co doopravdy jeho život postrádá nebo co mu v něm naopak překáží, postará se o to, aby to získal nebo odložil a náhražku pak již nepotřebuje.
  • Tento proces však může být samozřejmě různě složitý, náročný či dlouhý, podle toho, jak velká je vzniklá nerovnováha a jak podstatnou součást života dotyčného daná závislost tvoří.”

Řešení závislosti na sexu:

  1. Přiznejte si, že máte problém.
  2. Odložte stud a strach.
  3. Vyhledejte odbornou pomoc.
  4. Najděte si zkušeného psychologa nebo psychiatra.
  5. Staňte se členem podpůrné skupiny pro lidi, kteří trpí podobnou sexuální závislostí.
  6. Proberte se svým terapeutem možnosti léčby.

Jak se zbavit závislosti na sexu svépomocí?

Pokud se stydíte a nechcete se se svým problémem obracet na odborníka, můžete se do „odvykání” pustit i svépomocí. Ovšem nebude to vůbec jednoduché.

Nejprve je potřeba najít pravou příčinu vašich problémů.

  • Proč jste do závislosti vůbec spadli?
  • Co bylo tím prvotním impulsem?
  • Něco vám v životě chybí, anebo naopak přebývá?
  1. Zamyslete se nad tím, proč jste se vlastně stali závislí na sexu.
  2. Pokud totiž nevyřešíte podstatu vašeho problému, budete se vždy potýkat jen s následky, ale nebudete řešit samotnou příčinu toho všeho.
  3. Skvělou volbou jsou také otevřené internetové skupiny, kde se můžete ze svého problému vyzpovídat a nechat se inspirovat příběhy jiných.

Třeba se v některém z příběhů najdete a pomůže vám to snáze zbavit se závislosti na sexu. Zároveň vás zde budou ostatní podporovat ve vašem snažení a vzájemně si budete moct pomoci.

SLOVO AUTORKY:

Hypersexualita (nymfomanie): Nutkavé sexuální chování se dá léčit

Závislost na sexu je jednou z nejzrádnějších závislostí vůbec. Je tomu tak proto, že je sexuální potřeba člověku zcela přirozená, stejně jako například potřeba jíst nebo spát.

Proto se nutkání na sex nikdy úplně nezbavíte. Zároveň jako jedna z mála závislostí niterně ovlivňuje partnerské vztahy.

Pokud tedy máte podezření, že byste mohli být závislí na sexu, nebojte se a obraťte se na odborníka. Pouze ten vám dokáže podat pomocnou ruku.

Jak ovlivňuje život závislost zvaná nymfomanie

Co to přesně nymfomanie je? Nymfomanie neboli hypersexualita u žen označuje nadměrné zvýšení sexuálního pudu, tedy zvýšenou chuť na sex a zvýšenou potřebu sexu u ženy. Podle psycholožky Alexandry Doležalové z Institutu partnerských vztahů vedle sebe v současné době existují tři teorie, které vysvětlují podstatu hypersexuality.

„První skupina odborníků se přiklání k teorii závislosti a říká, že hypersexualita je závislost na sexu podobná například závislosti na alkoholu. Druhá skupina odborníků říká, že se jedná o nutkavé chování, což znamená, že žena se snaží zbavit úzkosti, deprese či napětí a pomocí sexu se snaží si snadno a rychle navodit pocit slasti, pohody a uspokojení.

Třetí skupina pak říká, že hypersexualita je impulsivního charakteru, což znamená, že v ženě roste napětí a to ji nutí realizovat sex, který vede k uvolnění tenze, a tento princip je přirovnáván například ke kleptomanii, což je porucha, kdy člověk má potřebu krást a kradením drobných věcí v obchodě uvolňovat napětí,“ vysvětluje psycholožka. Podle ní ale samozřejmě existuje i čtvrtá skupina odborníků, kteří tvrdí, že hypersexualita není nic patologického a je to dle nich jen zvýšená potřeba sexu, jež se vymyká běžným normám.

Lze se s nymfomanií nějak elegantně vyrovnat? Pokud ženu její hypersexualita neomezuje v běžném životě a v partnerském vztahu, není třeba se s ní vyrovnávat. Alexandra Doležalová by ženě, která potřebuje mít sex (případně masturbaci) častěji, doporučila, aby si našla podobně náruživého partnera, se kterým si bude v sexu rozumět, a budou si vzájemně stačit.

„Pokud však ženu její zvýšená potřeba sexu trápí a omezuje v běžném fungování, je nezbytné, aby navštívila sexuologa nebo i psychoterapeuta, se kterým začne pátrat po případných příčinách svého chování a možnostech řešení potíží,“ říká.

„Před rokem se mu to zdálo úžasné. Měl konečně partnerku, která po něm sexuálně toužila a chtěla ho v podstatě pořád. Nyní, po roce, je totálně vyčerpaný, a jednoduše řečeno, už nemůže. Jenže když své přítelkyni nevyhoví, ona si to vysvětluje tím, že ji už nemiluje. Přitom ona nemá potřebu hledat si uspokojení v jiných náručích, ale chce jen jeho. A když ji odmítne, propadne depresi.“

Alexandra Doležalová by v takovém případě doporučila návštěvu sexuologa nebo partnerského poradce, se kterým by pár mohl najít řešení potíží.

„Zejména zřejmě půjde o to ženě vysvětlit, že když partner nestíhá její tempo, ještě to neznamená, že ji nemiluje, a doporučit jí, ať vyzkouší masturbaci ve chvílích, kdy její partner nemá na sex chuť.

Budete mít zájem:  Restaurace fritují na olejích nevhodných k lidské spotřebě. Problém má každá šestá

Takový pár má velkou naději na spokojené fungování, protože partnerka nevyhledává sex jinde, tudíž jde jen o vyjasnění si rozdílné sexuální potřeby v páru a poopravení postoje partnerky k partnerově nižší potřebě sexu,“ míní psycholožka.

Když se však o ženě řekne, že je nymfomanka, většinou si její okolí představí ženu, které je jedno s kým, ale hlavně když má sex. Dá se říci, že nymfomanky jsou nutně promiskuitní?

„To nelze tvrdit, protože mnohé hypersexuální ženy nepotřebují střídat partnery a vystačí si s tím jedním, kterého mají doma. Tudíž nejde vždy o nevěrnice,“ vysvětluje odbornice. Podle ní je však třeba, aby jim jejich partner alespoň zčásti v sexu sekundoval a stíhal jejich tempo, případně aby se ženy naučily uvolňovat napětí masturbací spíše než nevěrou.

Partneři takto náruživých žen by si měli uvědomit, že i zde je důležitá komunikace. Je třeba si povídat o rozdílné potřebě sexu, o tom, jak by vše mohli spolu řešit, co každý z nich potřebuje a co už naopak nestíhá.

„Po partnerovi se žádá především tolerance a také to, aby nepropadal pocitům viny a sníženého sebevědomí z toho, že partnerku nestíhá. To není řešení.

Řešení je, aby partnerka pochopila, že ona se musí naučit ventilovat své napětí například masturbací, případně se pokusit nahlédnout na své potřeby a nutkání v psychoterapii a pochopit, že to není její partner, který ji nestíhá, ale že ona je ta, která má nezvykle vysokou potřebu sexu a musí se s tím naučit pracovat a žít,“ míní psycholožka.

Pomoci s hypersexualitou může sexuolog či psycholog. „Záleží, kde jsou příčiny ženiny hypersexuality a co ji vlastně v životě obtěžuje a trápí. Podle toho některé ženě může pomoci sexuolog, jiné psychoterapeut.

Často také stačí návštěva partnerského poradce, kde si lidé v páru vysvětlí, jak s ženinou hypersexualitou budou dále žít. Hlavně doporučuji se nevzdávat v hledání pomoci, třeba i u více odborníků.

Není se za co stydět, cílem je, aby ženě i muži bylo na světě dobře,“ dodává Alexandra Doležalová.

Hlavní zprávy

Hypersexualita se dostala na seznam nemocí. Trpět byste jí asi nechtěli

Světová zdravotnická organizace (WHO) o víkendu zařadila na seznam nemocí „nutkavé sexuální chování“. Považuje ho za duševní poruchu. Její připsání na seznam nemocí by mělo pomoci jak pacientům, tak lékařům v objasňování příčin této „posedlosti“ sexem.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že může jít o téměř úsměvnou a nijak zvlášť nebezpečnou duševní poruchu, opak je pravdou. Nejde ji přitom odvozovat od počtu sexuálních partnerů či partnerek, ale spíše od toho, že člověk nedokáže svoje sexuální nutkání ovládat.

Nymfomanky a satyrové si poruchu moc neužívají

U žen bývá hypersexualita označována jako nymfomanie, u mužů pak mnohem méně známým termínem satyriáza. Ani v jednom případě není co závidět.

Lidem porucha dokáže pořádně znepříjemnit život – mohou rozbíjet nevěrami nebo nadměrným vyžadováním sexu vlastní vztahy, být posedlí pornografií nebo třeba využíváním erotických linek, což zase může vyústit ve finanční problémy. Lidem se zhoršují sociální vztahy nebo si třeba zkazí vzdělání či kariéru.

Nutkání k sexu bývá tak silné, že postižení zanedbávají i vlastní zdraví a osobní péči, přestože se snaží sami kontrolovat. To všechno se často děje přesto, že sex takové lidi nedokáže uspokojit a obvykle poté mívají spíše pocity viny a deprese. A nutkání se zakrátko objevuje znovu.

Je to závislost, nebo obsese?

Zařazení nutkavého sexuálního chování na seznam nemocí by mělo pomoci i jeho výzkumu, upozornila WHO. Zatím není jasné ani to, kolik lidí na světě by takovou poruchou mohlo trpět. A lékaři dosud vedou debaty o tom, jak takovou poruchu přesně definovat a z čeho vychází. 

Někteří přirovnávají závislost na sexu k závislostem na alkoholu, drogách nebo gamblingu. Jiní lékaři se domnívají, že jde spíše o obsedantně-kompulzivní poruchu.

To je zvláštní a úzkostná porucha chování, kdy člověka pronásledují vtíravé myšlenky (obsese), které utěšuje kompulzivním chováním.

Například si neustále myje ruce, protože se bojí nákazy, přeskládává věci nebo opakuje nejrůznější rituály, o kterých sám ví, že jsou nesmyslné.

Porucha není omluvou pro znásilnění

WHO předem upozorňuje, že uznání této poruchy nemůže sloužit k ospravedlňování sexuálního obtěžování nebo znásilnění. „Rozhodně to neomlouvá sexuální zneužívání nebo pokusy o znásilnění – stejně jako to, že je někdo alkoholik není omluvou pro to, že řídí opilý,“ uvedl expert Světové zdravotnické organizace Geoffrey Reed.

Není to letošní první změna v kategorii nemocí. WHO na seznam nedávno například zařadila závislost na počítačových hrách. Více v článku: Svět má novou oficiální nemoc: závislost na hraní počítačových her.

S návrhem „povýšit“ nutkavé sexuální chování na duševní poruchu ještě musí souhlasit členské státy organizace. Hlasovat o něm budou příští rok na jaře.

David Garkisch

Ilustrační foto: MaxPixel.net, CC0 Public Domain

Hypersexualita – Wikipedie

Na tento článek je přesměrováno heslo Nymfomanka. O filmu Larse von Triera z roku 2013 pojednává článek Nymfomanka (film).

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Hypersexualita (nebo též například sexuálně kompulzivní chování)[1] je zvýšená sexuální aktivita na základě zvýšeného sexuálního pudu, která se projevuje závislostí na sexu.

Z lékařského hlediska se jedná o poruchu a podle mezinárodní klasifikace je označována kódem F52.7. WHO ji považuje jako mentální poruchu.[2] Na rozdíl od jiných závislostí se však hypersexualita nedá vysvětlit biologicky. Jedná se o psychický problém.

Člověk postižený hypersexualitou nevyhledává sexuální styk kvůli tomu, že by si to žádalo jeho tělo, ale proto, že si to vyžaduje jeho mysl.

Člověk trpící hypersexualitou je permanentně frustrován. Snaží se dosáhnout uspokojení, ale není to možné, i když dosahuje orgasmů. Díky tomu hledá nové partnery.

K sexu využívá každou příležitost a přistupuje i na sexuální styk s neznámými lidmi. Při absenci sexu se projevují abstinenční příznaky.

Ty lze vypozorovat specifickým chováním, které se může projevovat zvýšenou nervozitou, nevyrovnaností, střídáním krátkodobých vztahů či provozováním rizikové sexuální aktivity[3].

Termín hypersexualita zastřešuje známé termíny nymfomanii a satyriázu.

Nymfomanie se považuje za psychologickou poruchu charakterizovanou vysokým libidem a posedlostí po sexu u žen. U mužů byla tato posedlost pojmenována jako satyriáza. Názvy těchto poruch vycházejí z etymologie slov nymfa a satyr.

Sexuální chuť (libido) se mezi jednotlivými lidmi velmi liší. To, co jeden člověk považuje za normální, může jiný považovat za libido nízké či vysoké. Shoda však mezi těmi, kteří hypersexualitu považují za poruchu, existuje. Shodují se, že mezí hypersexuality je to, když člověk svým chováním způsobuje potíže nebo poškozuje sociální fungování.

Budete mít zájem:  Chorvatsko autem: levná dovolená babího léta

Léčba

Pozitivní je, že lékaři dokážou hypersexualitu relativně dobře stabilizovat. Většinou postačuje psychoterapie. Občas se stává, že sexem posedlý člověk má i vyšší hladinu pohlavních hormonů.

V takovém případě je nasazena hormonální léčba a až později se může přidat psychoterapie. V případě neúčinnosti výše zmíněných postupů lze sexuální touhu utlumit přípravky na bázi antiandrogenů.

Tato možnost je však krajní, jelikož léky kromě celkové sexuality ovlivňují i plodnost.

Reference

  1. ↑ http://www.opsychologii.cz/clanek/16-zavislost-na-sexu-patologie-nebo-variace-normalniho-chovani/ Archivováno 16. 7. 2018 na Wayback Machine – Závislost na sexu – patologie nebo variace normálního chování?
  2. ↑ https://medicalxpress.com/news/2018-07-recognises-compulsive-sexual-behaviour-mental.html – WHO recognises 'compulsive sexual behaviour' as mental disorder
  3. Nymfomanie: Jak žijí ženy závislé na sexu | Sexíček erotický magazín [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. (česky) 

Související články

  • Syndrom PSAS
  • Asexualita
  • Hyposexualita
  • Frigidita
Autoritní data

  • MA: 2779088608
  • NDL: 00564349

Portály: Sexualita

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hypersexualita&oldid=20313802“

Hypersexualita

Hypersexualita neboli sexuální závislost
je ve společnosti často vnímána jako banální, ne-li úsměvný problém, což může být navozeno zejména neznalostí této problematiky. Jedná se o psychickou poruchu, přičemž nezáleží na počtu sexuálních partnerů, ale na neschopnosti dotyčného člověka ovládat svoje sexuální puzení, které se tak vymyká jeho kontrole.

U žen je sexuální závislost
pojmenována jako nymfomanie, u mužů se pak jedná o satyriázu. Lidem závislým na sexu dokáže tato porucha zcela rozvrátit osobní i pracovní život, v ohrožení jsou rodinné a zejména partnerské vztahy.

Jak se onemocnění pozná?

Nadměrným vyžadováním sexu od stálého partnera, neustále se opakujícími nevěrami a častým střídáním sexuálních partnerů, posedlostí pornografií nebo třeba využíváním erotických linek. Ani toto však závislým nepřináší dostatečné uspokojení, za to se dostavuje pocit studu, viny či deprese
, a nutkání se zakrátko objevuje znovu.

Jako u každé závislosti se při neuspokojování potřeb dostavují abstinenční příznaky v podobě nervozity, vnitřního napětí, agresivity, nesoustředěnosti a dalších. Nutkavé sexuální chování se mnohdy vyskytuje u lidí, kteří jsou závislí na alkoholu či drogách
, mají jiný druh duševní poruchy, užívají některé druhy léků nebo se stali oběťmi nežádoucího fyzického či sexuálního chování.

Rizika a důsledky

Hypersexualita se může vyskytovat jako příznak jiného duševního onemocnění
(bipolární afektivní
poruchy, schizofrenie
či organického poškození mozku), může úzce souviset s jinou závislostí, jako je drogová závislost nebo alkoholismus, nebo může být důsledkem užívání některých léků. Sex se pro dotyčného stává primární zvládací strategií, potřeba sexu narůstá a potlačování hypersexuality je nezvladatelné.

Hypersexualita vytváří problémy v navazování a udržování blízkých emocionálních vztahů, jako je manželství či vážný partnerský vztah, stejně jako dokáže tyto vztahy absolutně rozvracet.

S promiskuitou, tzn. s častým střídáním sexuálních partnerů, jsou u lidí, kteří se správně nechrání, zvýšena rizika přenosu pohlavních chorob (např. HIV/AIDS
; kapavka, syfilis
, žloutenka
typu B) a také poranění v souvislosti s častým pohlavním stykem. Častým problémem jsou i nechtěná těhotenství.

Lidé s nutkavou sexuální poruchou trpí pocity studu, zahanbení a frustrace z vlastního chování, což může vyústit až v depresi.

Jako u každé závislosti je možný vznik abstinenčních příznaků
v podobě nervozity, vnitřního napětí, podrážděnosti, agresivity, nesoustředěnosti.

Léčba

Léčba hypersexuality je zaměřena hlavně na psychoterapii a to proto, že se jedná o psychické onemocnění. Jako účinná se zdá být psychoterapie
a návštěva sexuologických
ambulancí. V určitých případech je možné užít i hormonální léčbu, která má vliv na sexuální apetit. Případně se podávají i další léky, např. antidepresiva
.

Je ale třeba zdůraznit, že diagnóza hypersexuality nemůže sloužit k ospravedlňování sexuálního obtěžování nebo znásilnění.

Související odkazy

Posedlost sexem je duševní porucha, uvádí nově světový seznam nemocí

„Je to hrozné. Nemyslíte vůbec na nic jiného než na sex. A i když máte několik styků za den, neuspokojí vás to. Chcete víc a víc a nepomáhá to. Ale už je to lepší, pomáhá mi psychoterapie,“ svěřila se redaktorce iDNES.cz žena s hypersexualitou, která si však přála zůstat vzhledem k citlivému tématu v anonymitě. 

Kompulsivní porucha sexuálního chování je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) charakterizována jako trvalý stav selhávání kontroly intenzivních sexuálních impulzů, které vedou k opakovanému sexuálnímu chování.

„Hypersexualitu je velmi těžké definovat. Nemáme přesně stanoveno, co je v sexuálním životě normou. V některé literatuře je uvedeno, že hypersexualita je pouze formou variace normální sexuality,“ řekla iDNES.cz psycholožka Laura Janáčková z Institutu partnerských vztahů. 

Výmluva pro slavné?

Novinkou je, že Světová zdravotnická organizace v červenci připsala nutkavé sexuální chování na Mezinárodní seznam nemocí ICD-11, kde ho zařadila mezi duševní poruchy. Co to bude znamenat pro lidi s hypersexualitou? 

„Toto označení jim nepřinese žádnou změnu, pro mediálně známé osobnosti to může nicméně fungovat jako alibi,“ varuje Janáčková. Organizace nicméně upozornila, že hypersexualita coby nemoc nemůže být nástroj pro omlouvání znásilnění či sexuálního obtěžování.

Podle WHO může změna pomoci výzkumu této nemoci. Dosud totiž neexistují žádné studie, které by dokumentovaly lidi, kteří jí trpí. Podle CNN však některé regionální výzkumy odhadují, že by se hypersexualita mohla týkat asi pěti procent populace.

Dosud se debata kolem hypersexuality točila především kolem toho, zda se jedná jednoduše o závislost. „Odborníci si pokládají otázky, zda nutkavá sexuální aktivita vůbec může být závislost.

Protože neexistuje substance, na které by vznikala.

Někteří vědci však tvrdí, že opakované sexuální chování mění funkci mozku,“ řekl pro CNN Timothy Fong, klinický profesor psychiatrie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles.

Podle sexuologa Petra Weisse to závislost není. „Nemůžeme to označit za závislost. Závislost je substanční, tedy na nějaké látce, což v případě hypersexuality říct nemůžeme,“ řekl redakci iDNES.cz. 

Jak utlumit pudy

Příčin hypersexuality může být více. „U někoho je biologická, vrozená, u jiného psychického či neurotického původu. Léčba může trvat měsíce i roky,“ říká Janáčková. „Pokud je hypersexualita hormonálního původu a u muže se vyskytuje nadbytek testosteronu, lze sexuální potřebu utlumit antiandrogeny. U žen tuto možnost nemáme, u žen je účinná psychoterapie,“ vysvětluje Weiss. 

Nutkavé sexuální chování je ve většině případů vyvoláno vtíravými myšlenkami, které se stávají únikem od problémů, kompenzací nízké sebedůvěry nebo osobní nespokojenosti.

„U člověka s touto poruchou také často dochází k častým změnám nálad, což způsobuje problémy s okolím.

Dalším problémem může být nedostatečné soustředění a koncentrace v pracovním životě,“ popisuje život s hypersexualitou Janáčková. 

„Někteří lidé si hledají partnera s podobným problémem, jiní abstinují,“ dodal k řešení problému s nadměrnou chutí k sexu Weiss. 

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector