Hyperaktivní děti mívají hyperaktivní rodiče aneb ADHD v dospělosti

Hodně rodin trápí tato čtyři písmena… Vyjadřují poruchu pozornosti s hyperaktivitou, lékaři ji označují také jako hyperkinetická porucha.

Ovlivňuje děti a mládež, může pokračovat do dospělosti. ADHD je nejčastěji diagnostikovaná duševní porucha dětí. Jsou hyperaktivní a nedovedou ovládat své impulzy, mají problém s udržením pozornosti, a to je v rozporu s řádem školy, učiliště a silně zasahuje do normálního chodu rodiny. Častější je u chlapců než u dívek, neznámo, proč.

Pokud se diagnóza nestanoví již v období návštěvy školky, s větší pravděpodobností se objeví v začátku školních let, kdy dítě začne mít problémy s udržením pozornosti.

Dospělí s ADHD mohou mít problémy s tím, že si nedokáží organizovat časový program, stanovit si cíle, udržet si práci. Mohou mít také problémy se vztahy, sebeúctou a snadno se dostávají do spletitých závislostí.

Projevy nemoci

Psychologové rozdělují projevy nemoci u dětí přibližně do tří kategorií:

1. Nepozornost – Dítě se snadno rozptýlí, neřídí se pokyny učitele, vše vykonává nedbale, vypadá, jako by neslyšelo, nevěnuje pozornost událostem kolem něho a dělá chyby z nepozornosti. Zapomíná úkoly, nedovede si zorganizovat pracovní postup pro plnění úkolů, nemá rádo činnosti, při nichž se musí sedět a nehýbat se. Je zasněné, ztrácí věci.
2. Hyperaktivita – Nemůže být v klidu, potřebuje být v neustálé aktivitě, všechno střídá a u žádné věci dlouho nevydrží. Výčet projevů může být dlouhý a rozmanitý.
3. Impulsivita – Nedokáže čekat, až na ně přijde řada. Vyhrkne odpověď, přeruší ostatní, skáče do řeči.

Příznaky u dospělých

Jak dotyčný jedinec dospívá, mění se jeho projevy a problém se plíživě dostává do chronicity. Nepřetržitě se zpožďuje, zapomíná, je z toho v úzkostech, snižuje se mu sebevědomí. Jeho reakce ovládá hněv, impulzivnost. Je trvale v konfliktu se zaměstnavatelem, samozřejmě i přichází o práci.

Je z toho ještě více frustrovaný. Své povinnosti a plnění úkolů odkládá do budoucnosti (prokrastinace), pak se nudí a snadno sklouzne k užívání léků a návykových prostředků. To jej může přivést na šikmou plochu a ke konfliktu se zákonem. Má změny nálady, deprese, problémy ve vztazích s kýmkoliv.

Příčiny ADHD

Výzkumníci pouze poukazují na určité oblasti v životě, patřící do pozornosti pro vývoj této nemoci:

• rodinná dědičná tendence
• komplikace během porodu
• poranění mozku, nebo onemocnění mozku
• poškození přední části mozku (čelního laloku) – může způsobit problémy s impulzy a emocemi
• biochemická mozková nerovnováha
• anatomické zvláštnosti v té oblasti mozku, která řídí pozornost
• kouření rodičů
• pití a užívání návykových látek během těhotenství
• špatná výživa
• infekce
• potravinová alergie
• toxiny, těžké kovy
• reakce na očkování, ale jsou zde i
• tzv. moderní rizikové faktory, jako je vysedávání u počítačových her, sledování televize, tzv. chudý domácí život, sladkosti.

Terapie

ADHD je porucha, která patří do oboru dětské psychiatrie.

Po hloubkovém rozboru celkové rodinné situace, vývoje nemoci a po správně stanovené diagnóze stanovuje lékař léčebný program, který může obsahovat medikamenty zvané stimulanty, jež mohou pomoci kontrolovat hyperaktivní a impulzivní chování a zvýšit rozsah pozornosti. Ovšem stimulační léky nefungují pro každého, je to přísně individuální. Do léčebného programu patří práce s rodinou, psychoterapie (poradenství specialistů), spolupráce se školními psychology.

ADHD, hyperaktivita, porucha pozornosti

Co je to ADHD? 

ADHD, hyperaktivita, hyperkinetické poruchy, tedy přesněji porucha pozornosti s hyperaktivitou (zkratka ADHD z  anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – porucha pozornosti s hyperaktivitou) patří mezi tzv. neurovývojové poruchy.

Jedná se o vrozenou nerovnováhou centrální nervové soustavy, zjednodušeně řečeno každá část mozku si zraje jinak rychle, přičemž si jeho jednotlivé části vyměňují informace pomaleji, než je potřeba.

To se pak projevuje nepozorností (mozek si neumí z množství podnětů vybrat ty podstatné), motorickým neklidem (dítě je stále v pohybu) a impulsivitou (části mozku, které jsou zodpovědné za kontrolu našeho chování a emocionálních reakcí jsou o krok pozadu za emocionálně silnými podněty, tzn., dítě reaguje dříve, než si reakci promyslí).

Děti nejsou schopné regulovat svoje chování, většinou působí konfliktně až agresivně. Ačkoliv hyperaktivní děti touží po kamarádství, nedaří se jim vztahy udržet a jejich osamělost ještě více zvýrazňuje jejich sociální obtíže.

Je rozdíl mezi ADHD, hyperaktivitou, poruchami pozornosti?

Zjednodušeně řečeno se jedná o synonyma. Tedy, že různými slovy říkáme totéž. Z odborného hlediska spočívá rozdíl v těchto pojmech, tzn. jaký diagnostický systém daný odborník používá. 

Diagnostika ADHD – jak lze hyperaktivitu poznat?

Hyperaktivitu lze u dětí diagnostikovat nejdříve mezi 3-4 rokem života, porovnává se chování dítěte s definovanými diagnostickými kriterii, v závislosti na jejich četnosti, intenzitě, délce výskytu a věku dítěte.

Obtíže se musí projevovat ve více jak jednom sociálním prostředí (rodina, škola, kroužky, vrstevníci), projevy musí trvat déle než 6 měsíců a musí se projevit před sedmým rokem života dítěte.

Rovněž  je před zakončením diagnostiky potřeba vyloučit jiná organická onemocnění nebo traumatické události, které by změnily prožívání a chování dítěte. 

Projevy ADHD 

Záludností ADHD je skutečnost, že nejsou na první pohled patrné, viditelné jsou jen jejich nežádoucí projevy v chování daného jedince.

Syndrom ADHD je však charakteristický i celou řadou dalších rozmanitých projevů, jejichž skladba i intenzita se může měnit v závislosti na denní době, věku jedince, jeho sociálním prostředí či přidružených psychických poruchách a celkovém zdravotním stavu.

Patří mezi ně sociální neobratnost (zhoršená sociální percepce, problémy s dodržováním obecně platných pravidel a norem chování), obtíže v oblasti tzv.

 exekutivních funkcí (plánování, organizování, řešení problémů, emocionální seberegulace), zhoršené vyjadřovací schopnosti, obtíže s jemnou i hrubou motorikou a koordinací pohybů, problémy se spánkem atd. Potíže jsou chronické a nelze je vysvětlit na základě senzorických postižení, mentální retardace nebo závažných emočních problémů. Tyto projevy nepostihují intelekt, nicméně mohou mít zásadní vliv na školní či pracovní výkon a sociální úspěšnost.

Klinický obraz hyperaktivity u dospívajících a dospělých je odlišný od projevů v dětském věku. Především na základě maturace mozku během vývoje, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se s příznaky poruchy.

Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží – nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu. Výše popsané příznaky ovlivňují interakci dospívajícího v prostředí rodiny, školy, popř. zaměstnání, s vrstevníky a celou společností.

Znevýhodnění oproti ostatním vrstevníkům je zejména v rovině zdravotní (vyšší úrazovost), vztahové (neposlušnost, vzdorovitost, nešikovnost), vzdělávací (vyžadující specifické výukové metody a při jejich nedostatečném uplatnění bez ohledu na inteligenci selhávají), sociálně-ekonomické (akademická ne/úspěšnost, uplatnění na trhu práce, schopnost hospodařit) a dalšími sociálně patologickými jevy (impulsivní chování – např. rizikové řízení motorových vozidel, neuvážené nakládání s finančními prostředky, zneužívání návykových látek, atp.).

Hlavním rizikem dospívajících s ADHD je riziko předčasného odchodu ze vzdělávacího procesu – obvykle z důvodu snížených schopností koncentrace na výuku, dokončování úkolů a soustředění se na dlouhodobější cíle, plánovat si plnění úloh, dodržovat pravidla, motivovat se i pro činnosti, které jsou stereotypní, atp. a také se sociální neobratností souvisí i zvýšené riziko v oblasti uplatnění na trhu práce. Tyto osoby mají většinou problém vyznat se v sociálních situacích, neumí, nebo se jim těžko odhaduje společensky „správná“ reakce, a tak jsou považováni za netaktní, neohleduplní, nezralí. Je to způsobeno také tím, že těžko chápou drobné nance jazyka, metafory a různé slovní hříčky a mají problémy se čtením mimických výrazů. Nepochopení sociálního kontextu vede k nepochopení sociální dynamiky studijních, nebo pracovních kolektivů a k dalším potížím v jejich praktickém životě.

Kolik je hyperaktivních dětí/dospívajících/dospělých a přibývá těchto osob, případně proč?

Syndromem hyperaktivity trpí v míře, jež vyžaduje podpůrná opatření, kolem 5-8% naší populace, což je až 135 000 českých dětí.  Projevuje se již od raného dětství, ve školním věku, ale symptomy poruchy mohou přetrvávat i do dospělosti.

Prevalence v dětském věku je 3–7 % (Barkley, 2006).  Ve 40 – 50 % případů onemocnění přechází do dospělého věku a prevalence v dospělosti se pohybuje mezi 4 – 5 % (Goodman, 2009).

Zjednodušeně řečeno lze určit dva hlavní důvody, kterými lze vysvětlit stoupající počet hyperaktivních dětí. Za prvé se o problematice hyperaktivity více ví, mluví a děti se včas dostanou k odborníkům, kteří správně určí diagnozu.

Další důvod souvisí s příčinami vzniku hyperaktivity, patří mezi ně špatné životní prostředí, rizikové těhotenství, obtížný porod, nízká porodní hmotnost dětí, atp., což jsou stále častěji se vyskytující jevy. 

ADHD u chlapců 

Výskyt ADHD v populaci je nejčastěji udáván v intervalu 3-7%. ADHD u chlapců se vyskytuje 3x častěji než u dívek.

 U dívek je ADHD častěji vyjádřena především poruchou pozornosti, hyperaktivní projevy u dívek vystupují méně často, proto u dívek nemusí být porucha na první pohled nápadná a mnohdy není vůbec diagnostikována.

 Dívky tak mohou být ve škole považovány „pouze“ za méně nadané a nedostává se jim adekvátní podpory.

Příčiny ADHD

Existují tři skupiny příčin. Jednak obecně příčiny v životním prostředí, vyšší výskyt dětí se specifickými vývojovými poruchami lze nalézt v průmyslových oblastech.

  Dále pak patogenní příčiny, které na plod působí v průběhu těhotenství, za nejrizikovější je kouření matky, rovněž tak úrazy, infekce nebo stresové vlivy a další komplikace v těhotenství. Poslední skupinu příčin tvoří vlivy perinatální, tedy to, co se děje s dítětem v průběhu porodu.

Za rizikové jsou považovány dlouhé komplikované porody, kdy dojde i k  přidušení dítěte. Dítě má po porodu zástavu dechu, narodí se s nízkou porodní hmotností, která vyžaduje dlouhodobý pobyt v inkubátoru.

Jak na dítě s ADHD?

Hyperaktivita není nemoc, kterou dítě jednoho dne onemocní, a kterou lze podáním vhodných léků vyléčit. Jedná se o vrozenou odlišnost ve vývoji centrální nervové soustavy, která minimálně do puberty ovlivňuje život dítěte.

Přestože hyperaktivita je jistým druhem omezení, doporučujeme rodičům, aby se k dítěti chovali co nejběžněji a ještě více ho nevyčleňovali z kolektivu. Výchova by měla být velmi důsledná, až režimová, tzn. vytvořit si pokud možno ustálené postupy a rituály, které dítěti usnadní orientaci v čase a povinnostech.

Dále pak nevystavovat děti situacím, které nemohou zvládnout a zákonitě selžou (tzn. potřeba dlouhého soustředění, dlouhodobé statické aktivity bez možnosti fyzického uvolnění). 

Dále je vhodné vytvořit si pravidla žádoucího chování a systém odměn i trestů, které budou následovat při jejich splnění, případně nedodržení tak, aby výchova byla pro dítě čitelná a předvídatelná.

Rovněž tak rodičům doporučujeme, aby našli v čem je dítě dobré, a na čem lze budovat jeho zdravé sebevědomí. Podobně jako doma i ve škole je potřeba, aby učitel vytvořil srozumitelná a splnitelná pravidla žádoucího chování a děti za jejich plnění odměňoval.

Hyperaktivní dítě nepotřebuje úlevy, jen je občas nutné  některé věci dělat jinak, v jiném tempu nebo za jiných podmínek. Také by rodiče měli svému dítěti naslouchat a nebagatelizovat jeho obtíže s vrstevníky, případně pedagogy.

Jestliže obtíže dosáhnout míry, která přehnaně zatěžuje rodiče nebo dítě, vždy je potřeba včas vyhledat pomoc.

Co s ADHD u dětí? Co s ADHD dospělých?

Metody práce s dětmi a dospívajícími s ADHD se liší dle věku, konkrétních obtíží a osobnosti dítěte. Většina dětí využívá sociálně-tréninkových skupin, kde pod vedením dospělých lektorů tráví volný čas s vrstevníky a učí se spolupráci, komunikaci a zvládání případných konfliktů.

Vyžadují-li to obtíže a je-li dítě dostatečně zralé, může využít individuální terapii. Naprosto zásadní je paralelně pracovat s rodiči na změnách výchovných postupů, případně poskytovat odborné poradenství poskytujeme školám, které děti navštěvují.

 Obecně lze říci, že zmírňovat projevy hyperaktivity lze systematickým výchovným postupem, tréninkem pozornosti a sebeovládání, dále pak s využitím psychofarmak indikovaných lékařem.

V v případě dospívajících a dospělých s ADHD je možno zlepšovat nežádoucí projevy individuálním poradenstvím, metodami koučingu a nácviku sociálních dovedností, případně indikovanou medikací. 

Léčba ADHD 

Pojem léčba v souvislosti s ADHD není zcela přesný. ADHD není nemoc, ale porucha, což znamená, že nelze „ADHD“ vyléčit, ale lze zmírňovat její nežádoucí projevy a posilovat kompenzační mechanismy. Častěji se proto v souvislosti s ADHD hovoří o „napravě ADHD“, v angličtině „management ADHD“.

Zvládání ADHD je záležitostí náročnou na čas i trpělivost a vyžaduje týmovou spolupráci všech zúčastněných – dítěte, rodiče, školy, lékařů, psychologa, speciálního pedagoga, sourozenců dítěte, prarodičů, trenéra a dalších osob v okolí dítěte. Náprava ADHD by měla být včasná a systematická, mnohdy je však velice obtížná právě pro podstatu poruchy samotné.

Metody nápravy musí být nejen efektivní, ale i zábavné, hravé a různorodé, aby upoutaly pozornost dítěte a neodradily ho.

ADHD v dospělosti

Dle nejnovějších poznatků lze ADHD považovat za poruchu, která má u některých osob povahu celoživotních obtíží vyžadujících systematickou péči a podporu i v dospělosti. Výše uvedené obtíže mohou u dětí s ADHD přetrvávat i do období dospívání a dospělosti.

Klinický obraz je odlišný od projevů v dětském věku, a to především na základě vývoje mozku, ale také díky individuální míře schopnosti užívat kompenzační mechanismy při vyrovnávání se s příznaky poruchy.

Také u dospělých můžeme nalézt tři hlavní oblasti obtíží – nepozornost, impulsivitu a hyperaktivitu, přičemž vnější motorický neklid přestává být tolik výrazný jako u dětí a je jedincem vnímán spíše jako pocit vnitřního napětí a neklidu.

Podrobnější informace k jednotivým tématům najdete v sekci PRO RODIČE – v samostatných boxech věnovaných dílčím tématům. 

ADD – Mojezdraví.cz

Původcem jsou odchylky v práci centrální nervové soustavy, které nesouvisí s inteligencí. U poruchy pozornosti nebývají diagnostikovány potíže s hyperaktivitou – tedy nepřiměřenou aktivitou s ohledem na situaci,  jako je tomu u ADHD. Symptomy se objevují v dětství a často přetrvávají do období dospívání, ale mohou být přítěží během celého života.

Více o ADHD čtěte ZDE a ZDE.

Syndrom ADD se netýká jen dětí, porucha přetrvává do dospělosti. Dospělý člověk může její projevy lépe zvládat. Nicméně typické pro tuto chorobu je vznik potíží před 7. rokem věku – tedy v tzv. předškolním věku, postupem času se obtíže mohou zmírňovat.

Mezi odborníky není úplná shoda v tom, jak porucha vzniká. Dokonce se vedou veliké debaty o tom, zda porucha vůbec existuje, zda je možné ji definovat jako onemocnění, nebo jsou zjištěné příznaky běžnou variabilitou jedinců.

Problémy s pozorností jsou často zaznamenány v případě, kdy je dítě vystaveno nárokům splnit nějaké pokyny a je při jejich plnění srovnáváno s dalšími dětmi, tedy nejčastěji v průběhu předškolní nebo školní docházky.

Projevy ADD:

Zatímco u lidí S ADHD se onemocnění projevuje neklidem (vnějším i vnitřním), impulzívností, netrpělivostí a neustálým pohybem, u lidí s ADD chybí hyperaktivní složka.

Děti s touto poruchou se nedokážou déle soustředit na jednu věc, rychleji se unaví, nevydrží u zadaného úkolu dlouho a mívají potíže s jeho dokončením.

Většinou si nedokáží z mnoha podnětů vybrat ty podstatné a věnují pozornost všemu, co jejich smysly zachytí. Tato nadměrná stimulace je zatěžuje a rychle unavuje.

Mezi příznaky tedy může patřit:

• potíže se soustředěním na úkol
• potíže při plnění úkolu v zadané době nebo zadaným způsobem
• problémem může být už samotné zaznamenání pokynu k plnění úkolu
• snadné odvedení pozornosti jinými podněty
• určité „vypnutí“ pozornosti, které bývá nesprávně zaměňováno s negativním hodnocením osobnosti postiženého

Výkon pacienta bývá nevyrovnaný, ve škole se objevují potíže se samostatnou prací, nepořádkem ve věcech, v zápisech, zapomínáním a ztrácením pomůcek a podobně.

Problematické je zejména plnění složitých pokynů, kdy se dotyčný musí soustředit na několik postupných kroků při plnění úkolů nebo musí dělat několik věcí zároveň – pakliže toho postižený není schopen, dělá mu potíže vykonat i činnosti, které ostatní běžně zvládají a jejichž zvládnutí odpovídá jeho celkovým schopnostem. Dostává se tak snadno do prožitku vlastní neschopnosti a frustrace, kdy je velmi náročné udržet si pozitivní sebehodnocení a sebeúctu.

Jak dítěti pomoci, aby lépe zvládlo odloučení, se dozvíte ZDE.

I pro okolí bývá totiž těžké akceptovat, že dotyčný neplní úkoly, které by měl lehce zvládnout. Potíže dotyčného jsou často vykládány jako jeho nevychovanost, lenost, drzost, neochota a podobně. 

Náročné bývají i situace, kdy je zapotřebí rozlišit, který z podnětů je „nejdůležitější“, kdy je nutné vybírat z více možností, zaměřit se na detaily a podobně. Pro svoji složitost bývá často problémem sociální chování celkově, většinou je oslabena schopnost sebeovládání.

Léčba

Léčba vyžaduje komplexní přístup. Projevy ADD lze zmírnit nastavením vhodného režimu. Pro děti spočívá především v úpravě denního rozvrhu a výchovných a vyučovacích metod. Upravit pracovní prostředí tak, aby se eliminovaly podněty vedoucí k nesoustředěnosti.

Prospěšné je nastavit srozumitelný řád věcí nejen v rámci školní práce, ale v rámci celého denního režimu. Pravidelnost v běžných činnostech šetří energii, kterou je možné vynaložit na další aktivity.

Úroveň pozornosti je výrazně ovlivněna únavou, stresem nebo nemocí, je dobré k tomuto přihlížet, vhodně uzpůsobit celkový režim a zejména při hodnocení „výkonu“ brát v úvahu takové okolnosti.

Pro některé dítě nemusí být samozřejmé, že dokáže samo odpočívat, uvolnit se, potřebuje se to naučit. Všechny úkoly je možné rozdělit na postupné kroky a po každém kroku poskytovat zpětnou vazbu, ideálně pozitivní, kdy je možné ocenit nejen skvělý nebo dobrý výkon, ale i snahu nebo originální způsob postupu a podobně.

Při přípravě do školy nebo plnění úkolů by člověk s ADD měl být v co nejklidnějším prostředí. Ideálně u svého pracovního stolu s minimem podnětů v okolí (sourozenci, televize, nástěnka s obrázky, výhled z okna a podobně). Pro práci je dobré přesně stanovit více kratších intervalů na učení a častější přestávky.

U dospělých pomůže úprava životního a pracovního prostředí, důležité jsou také systematické návyky, relaxace a úprava životního stylu. Velmi účinná je pomoc odborníka – psychoterapeuta. V léčbě se také osvědčila odborná terapie (především takzvaná kognitivně-behaviorální), která pomůže vytvořit správné návyky.

Bylinky

Mezi přípravky, které mohou příznivě ovlivnit pozornost, patří kořen ženšen a výtažky z listů gingka. Zároveň mají dobrý vliv na paměť. Schopnost učení a soustředění podporuje lecitin.

Domácí léčba

Velmi náročné, ale velmi důležité je udržet takovou atmosféru, která postiženému člověku umožní zachovat si pozitivní sebeobraz a budovat si dobré sebevědomí.

Pro rodiče dětí s poruchou pozornosti může být k užitku uvědomit si, že školní výkon je jen jednou z částí celkového rozvoje dítěte. Pokud se nedaří psát správně písmenka ve slovech, nic nebrání tomu, aby dítě jednou uspělo jako skvělý instalatér nebo výtvarník. Děti s poruchou pozornosti často potřebují podporu rodičů i v otázkách sociálních kontaktů a zacházení s emocemi.

Vyšetření

Při podezření na poruchu je vhodné navštívit pedagogicko psychologickou poradnu pro zachycení problémů s učením a pro nastavení nejvhodnějšího systému výuky. K diagnostice může pomoci i neurologické vyšetření. Pomoc a podporu je možné vyhledat i u psychoterapeuta.

Víte, co přesně vás čeká na vyšetření, které vám lékař předepsal?

Možné komplikace

Porucha soustředění, o kterém navíc pacient neví, může způsobovat problémy v různých oblastech života – v práci, ve škole, v soukromém životě i ve vztazích.

Pokud máte pocit, že vy nebo někdo ve vašem okolí může mít problém s ADD, můžete se obrátit na Psychiatrickou kliniku 1. LF UK a VFN v Praze nebo občanské sdružení DYS-centrum Praha, které poskytuje komplexní služby lidem se specifickými poruchami učení a chování.

Máme hyperaktivní dítě nebo „jen“ zlobivé?

„Byl bych velmi opatrný u diagnózy hyperaktivity u kojence nebo dítěte do 2–3 let. Objektivní diagnózu lze skutečně stanovit obvykle až později, především při nástupu dítěte do školy,“ upozorňuje pediatr Martin Gregora.

Pro rozpoznání ADHD je klíčový předškolní věk a začátek věku školního. V této fázi dětství si okolí začíná výrazněji všímat projevů ADHD a klade si otázky, co je s dítětem v nepořádku a proč na něj nezabírají žádné výchovné metody, proč má i přes svoji zjevnou inteligenci problémy ve školce nebo ve škole.

„Dcera odmítala sedět ve škole v lavici, ležela u topení, občas s paní učitelkou nemluvila a trávila část vyučování na toaletě,“ popisuje matka chování dcery, u níž neurologické vyšetření odhalilo ADHD.

Jiný rodič zase o svém dítěti mluví jako o neustále zasněném, nezúčastněném, žijícím si ve svém vlastním světě. Projevů ADHD je mnoho a u konkrétního dítěte se projevují v různé intenzitě.

Mohou se pojit ještě s dalšími doprovodnými poruchami, jako je dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie nebo tiky.

Hyperaktivní? Spíš rozjívené!

„Spíše zpětným pátráním při zjišťování anamnézy se zjistí, že se dítě již v útlém věku projevovalo poněkud odlišně než jeho vrstevníci. Jenže disproporční vývoj, opožděná vertikalizace nebo centrální koordinační tonusová porucha, jak jednotlivé odlišnosti vývoje u kojenců neurologové nazývají, vůbec s ADHD nemusejí souviset,“ upozorňuje Gregora.

„Cílená rehabilitace doporučená zkušeným dětským neurologem je v tomto případě nejlepší lék. V internetových poradnách i v ordinacích maminky často řeší otázku, zda jejich kojenec nebo batole není hyperaktivní.

V naprosté většině jde o zdravé, normálně se vyvíjející zvídavé děti, které díky příliš volné výchově nemají představu hranic, kam až mohou ve svém chování zajít, chybí jim vzory přirozené autority a v podstatě i určitý pocit bezpečí,“ dodává lékař.

„Dalo by se říci, že tyto děti zlobí, aby zahnaly bázeň.“

Děti se skutečným ADHD se profilují později.

Je to v mozku

Výzkumy potvrzují, že příčiny ADHD spočívají ve změněné neurobiologii mozku, což znamená, že některé látky spolu vhodně „nekomunikují“ a tím způsobují projevy ADHD. Za to, že vaše dítě trpí touto poruchou, nemůže tudíž vaše výchova, škola ani tu není žádný jiný vnější vliv.

Ukazuje se, že ADHD je geneticky podmíněná porucha – je tedy pravděpodobné, že jste buď vy, nebo někdo z vašich příbuzných touto poruchou také trpěli. ADHD se ale mohlo projevovat zcela jinak a v jiné intenzitě.

Chování u dětí s ADHD – obecný přehled příznaků:

• Dělají chyby z nepozornosti – v diktátech zapomínají na háčky a čárky. Jejich školní výkon je značně nevyrovnaný. Ačkoli jsou inteligentní, nosí domů špatné známky.
• Mají sníženou schopnost soustředit se – zatímco u jedné činnosti vydrží celé hodiny, u aktivit, které nevnímají jako zajímavé (např. psaní domácích úkolů), ztrácejí pozornost po pár minutách.
• Častěji mívají různé úrazy z nepozornosti nebo díky svému hyperaktivnímu chování – na ulici se nerozhlédnou, spadnou ze stromu…
• Jsou nepořádné, zašpiněné od jídla, jejich školní pomůcky i taška jsou v hrozném stavu.
• S tím, jak neustále zapomínají (školní pomůcky, domácí úkoly), se děti s ADHD naučí velice rychle improvizovat – cvičí v bačkorách, místo s pravítkem rýsují přímky podle okraje sešitu…
• Zaobírají se detaily, ale nemají přehled o celku. Působí neorganizovaným dojmem, nedokážou si stanovit plán činností nebo jej dodržet.
• Jsou neposlušné, alespoň podle hodnocení okolí. I když víte, že váš příkaz zaregistrovaly, chovají se jinak. Souvisí to s jejich zhoršenou schopností převést slovní instrukci do vlastního chování.
• Vypadají, jako by byly natažené na klíček. Nedokážou chvíli posedět, odbíhají od jídla a při výuce se neustále vrtí na židli nebo pobíhají po třídě.
• Jsou zbrklé. Při vypracovávání úkolů si nepřečtou pořádně zadání a hned se pustí do řešení příkladu.
• Do kolektivu spolužáků se zařazují velice těžko. Nepřátele mezi dětmi si nadělají například tím, že jim bezmyšlenkovitě kradou hračky, skáčou do jejich hovoru a tím pádem jsou považovány za sebestředné.
• Jakoukoli kritiku snášejí děti s ADHD velice těžko. Dílčí napomenutí vnímají jako „všechno dělám špatně“, neumějí prohrávat a často se urážejí.

Diagnostika probíhá u dětského psychiatra

Pozor! Popsané chování se může objevovat i u zcela zdravých dětí. ADHD jako reálnou diagnózu dokáže potvrdit vyšetření pod vedením psychiatra, případně neurologické vyšetření, které ukáže změny ve struktuře mozku.

Vyšetření se přitom není třeba nijak obávat a pro dítě není nepříjemné. Je založené na pozorování chování dítěte při různých činnostech a na vyzpovídání rodičů.

Aby bylo možné ADHD diagnostikovat, měly by se příznaky objevovat ve více než jednom prostředí (tj. ve škole i doma) a neměly by mít souvislost s jinými zátěžovými situacemi, jimiž může dítě procházet (např. rozvod rodičů, stěhování, změna školy). Fyzické vyšetření pak musí vyloučit jiné zdravotní problémy, jako jsou potíže se sluchem, zrakem, anémie nebo jiné vývojové vady.

Čtěte také:

Léčba

Tuto poruchu je třeba léčit komplexně, zapojit všechny, kdo s dítětem přicházejí pravidelně do styku. Po určení diagnózy navrhne dětský psychiatr vhodný postup léčby. Pokud jsou příznaky silné a výrazně zasahují do života rodiny i prospěchu dítěte ve škole, doporučí léky a terapii u psychologa, příp. docházení do pedagogicko-psychologické poradny.

Podávání léků hyperaktivním dětem je opředeno mnoha mýty. Výzkum v této oblasti ovšem postupuje velice rychle a v posledních patnácti letech byly odhaleny konkrétní neurologické poruchy, které ADHD způsobují. Tyto neurobiologické změny v mozku dítěte dokážou vhodné léky vyrovnat.

Pouze léky nestačí

Ačkoli léky dokážou regulovat činnost látek v mozku a pomoci dítěti se soustředěním a omezením hyperaktivity a impulzivity, pořád je před rodiči velký kus práce. Musí totiž k dítěti s ADHD zaujmout zcela jiný postoj a rovněž jeho chování vnímat jinak. Dítě s ADHD nedělá naschvály a stejně jako většina dětí se snaží, aby získalo naši pochvalu. Jenom mu to prostě nejde.

Doporučuje se navštěvovat dětského psychologa, který dokáže s dítětem nacvičovat oslabené dovednosti, pomáhá mu ovládat vlastní chování a urovnávat rodinné problémy.

Mají-li rodiče k dispozici lékařskou diagnózu, měli by si promluvit také s učitelem dítěte. Ten musí vědět, že dítě trpí ADHD a že je k němu třeba přistupovat individuálně.

To však neznamená požadovat pro dítě úlevy, ale přistupovat k němu tak, aby zadané úkoly dokázalo i přes svoji poruchu plnit.

Dnes již naštěstí nemusíte po učiteli žádat, aby dítěti podával léky během školního dne, což mu často způsobovalo nesnáze v jeho vztazích se spolužáky: „On je divný, on musí brát prášky!“

Příznaky ADHD se s věkem mění

Výchovu dětí s ADHD komplikuje i proměna příznaků s věkem dítěte.

Když si rodiče konečně myslí, že ke svému dítěti našli vhodný přístup a naučili se jej lépe kontrolovat, projevy se změní a rodiče i učitelé musí najít nová řešení a postupy.

Dobrá zpráva je, že s příchodem dospělosti příznaky ADHD často postupně vymizí. To ovšem neznamená, že bychom se měli spokojit s názorem: „Však ono z toho vyroste“.

Terapii ADHD v dětství není radno zanedbat, protože si nikdy nemůžeme být jistí, zda v průběhu dospívání nepřerostou příznaky v inklinaci k návykovým látkám, narušení vztahů, poruše osobnosti nebo jiným problémům vyplývajících z neléčené ADHD.

„Odborné studie potvrzují, že se děti s neléčenou ADHD častěji dostávají do problémů s kriminalitou, asociálním chováním a mají narušené vztahy jak se svým okolím, tak i s vlastní rodinou,“ upozorňuje na případné důsledky prof. Ivana Drtílková, jedna z předních českých odbornic na ADHD v České republice.

Každé třinácté dítě

ADHD je porucha, kterou je možné léčit. Trpí jí zhruba každé třinácté dítě. Není třeba cítit se zahanbeně, že zrovna vaše dítě dochází k psychiatrovi, stejně jako není třeba podlehnout panice a strachu o jeho budoucnost.

Pokud se diagnóza včas odhalí a přistoupí se ke komplexní terapii, čeká vaše dítě zcela normální a šťastný život.

„Vznik asociace dospělých pro hyperaktivní děti jako komunikační spojky mezi odborníky a laickou veřejností je neobyčejně prospěšný počin.

Mám ze své praxe zkušenost, že děti s ADHD se diagnostikují pozdě, a to je jen těch několik málo dětí, jejichž rodiče se nakonec odhodlají navštívit dětského psychiatra. A to je velká škoda,“ dodává Gregora.

Autorem textu je Asociace dospělých pro hyperaktivní děti, doplněno o poznatky pediatra MUDr. Martina Gregory.