Hodně lidí nespí kvůli nemoci, o které nevědí

Hodně lidí nespí kvůli nemoci, o které nevědí Fotogalerie 5

Dá se usnout i za chůze? A jaká spánková porucha je předzvěstí Parkinsonovy nemoci? Na vše kolem spánku odpovídal v rozhovor pro časopis Téma přední český neurolog, profesor Karel Šonka.

Když mě budete mučit odpíráním spánku, jak dlouho to vydržím? Záleží na vaší odolnosti. Nejdelší dobrovolný pokus udělal začátkem 60. let americký mladík Randy Gardner (tehdy 17letý), který vydržel nespat 11 dnů a 25 minut. Další pokusy spojené s rekordy měly trvání do pěti dnů. Potkani vydrží nespat tři neděle, pak pojdou.

V roce 1968 probíhala v Československu studie se spánkovou deprivací (nedostatek spánku, pozn. red.) u vysokoškoláků a bylo překvapivé, že v rámci zátěžových testů, jež studenti opakovaně během studie prováděli, se jim zlepšila fyzická kondice.

To znamená, že spánková deprivace vadí hlavně mozku, ale svalům a srdečně-cévní soustavě bezprostředně ne. 

První měsíc za 1 Kč, následně za 39 Kč měsíčně. Členství je možné kdykoliv zrušit a je bez závazků.

Hodně lidí nespí kvůli nemoci, o které nevědí

Autor: Silvie Jurečková Téma

Hodně lidí nespí kvůli nemoci, o které nevědí

Hodně lidí nespí kvůli nemoci, o které nevědí

Hodně lidí nespí kvůli nemoci, o které nevědí

Viditelně rozšířené žíly, těžké nohy či pocit mravenčení. Potíže s křečovými žílami neboli varixy…

Hodně lidí nespí kvůli nemoci, o které nevědí

Tváří se jako léky, které spasí naše zdraví. Jsou ale vitaminové tablety a doplňky stravy skutečně…

Hodně lidí nespí kvůli nemoci, o které nevědí

Ještě v první polovině 20. století byly infekční nemoci zabijákem číslo jedna. S antibiotiky a…

Hodně lidí nespí kvůli nemoci, o které nevědí

VIDEO Během uplynulých dvanácti měsíců se zařadil mezi lékařské celebrity. Pavel Dlouhý, primář…

Ortoped Rudolf Prix operuje 600 artroskopií ročně. Po úrazu málem ochrnul, ale už opět aktivně…

Depresi a úzkostné poruchy řadíme mezi civilizační choroby. V současném světě čelíme tlaku na…

Martina Vašáková je respektovanou expertkou na léčbu plicních nemocí. V pražské Thomayerově…

  • Vstoupit do diskuse (16 příspěvků)

Hodně lidí nespí kvůli nemoci, o které nevědí

Přinášíme pravidelný přehled novinek tuzemských akademických institucí, které se vztahují ke zdravotnictví, výživě a souvisejícím tématům.

Spánková apnoe – častější, než si myslíme

Podle aktuálních průzkumů poruchou spánku zvanou spánková apnoe trpí až dvacet procent mužů a deset procent žen. Většina z nich však netuší, že toto onemocnění má. Kromě nadměrné únavy a spavosti během dne se spánková apnoe projevuje zástavami dechu ve spánku. Nedostatek spánku či jeho zkrácení představují rizikové faktory pro vznik kardiovaskulárních komplikací i dalších chorob.

  • Galerie: Nejhorší potraviny před spaním
  • Více k tématu: Lidé se spánkovou apnoe musí spát s maskou
  • FN U sv. Anny v Brně: V Česku se poprvé v historii uskutečnil Světový spánkový kongres

V Brně mají nový litotryptor, tj. přístroj na nitrotělní drcení močových kamenů. Nová verze přístroje by pro pacienta měla být výrazně méně bolestivá, při zákroku už není třeba celková anestézie. Rázová vlna rozdrtí močové kameny na „písek“, který pak odchází spontánně.

FN Brno: Nový přístroj na drcení močových kamenů

Umělé klouby a infekce

Nová diagnostická metoda umožňuje rychle určit infekci v okolí endoprotézy už během operace. Infekce stále patří k hlavním komplikacím, které ohrožují výsledek implantace kloubních náhrad. Celý diagnostický postup trvá přibližně čtyřicet minut od odběru tkáně ke sdělení výsledku.

Operující lékař tak rychle získá kvalitní informaci o tom, jak velká je pravděpodobnost, že se jedná o infekci. Je-li kloub infikován, musí se postupovat jiným způsobem v porovnání s tzv. čistou operací.

(Technicky: Jedná se o rychlé stanovení proteinů, které tkáň produkuje v reakci na infekci.)

Univerzita Palackého v Olomouci: Originální diagnostická metoda zlepší přesnost záchytu infekce během operace

Odpojit se od hadiček

Institut klinické a experimentální medicíny přináší naději pro nemocné na umělé výživě. Nové léky by je mohly dostat od hadiček zpět k běžné stravě, a to za přibližně dvanáct měsíců. Nový medikament už dostal první Čech a po měsíci se dostavily pozitivní výsledky. Pacient je bez umělé výživy a přibírá na váze.

Nově zkoušený lék se nazývá teduglutid a dokáže obnovit funkčnost střev (tam, kde např. i po operacích byla nějaká funkčnost střeva zachována). Pacienti na umělé výživě sice mohou pobývat i doma, nicméně je tento stav v životě stejně výrazně omezuje.

IKEM: Nová naděje na život bez umělé výživy

U mozkové mrtvice jde o rychlost

V ČR cévní mozkovou příhodu (mrtvici) ročně prodělá čtyřicet dva tisíc lidí, dvanáct tisíc pak jejím následkům podlehne. Současná medicína sice disponuje velmi efektivní léčbou cévních mozkových příhod, ta však musí být podána včas.

Pacientům lze pomoci zhruba čtyři až šest hodin, pak šance na vyléčení prudce klesá. Při mrtvici se hraje o čas: co minuta, to zánik dvou miliónů buněk. Cílem osvětové akce bylo naučit laiky mrtvici rozpoznat a správně na událost reagovat.

(A to i když se v ČR ve srovnání se světem postižení mrtvicí v průměru dostávají k ošetření rychle.)

FN U sv. Anny v Brně: Jak rozpoznat mozkovou mrtvici

Arginin a buněčné dveře pro léky

Vědci popsali, proč peptidy s velkým obsahem argininů (arginin je jednou z aminokyselin) snadno procházejí buněčnou membránou a jak toho využít k efektivnímu transportu molekul léčiva do buňky.

Ústav organické chemie a biochemie AV ČR: Nový způsob jak dostat molekulu léčiva do buňky

Dárci orgánů jsou čím dál starší

Dárců orgánů je stále nedostatek. I proto každý rok zemře přes šedesát pacientů, kteří se transplantace nedočkají. Na čekacích listinách jsou v posledních dvou letech rekordní počty nemocných, aktuálně čeká na výměnu nějakého orgánu 1154 pacientů.

Oproti minulosti se výrazně mění „profil“ dárců orgánů, v současnosti je více než polovina z nich starší než jednapadesát let. I orgány transplantované od lidí starších než šedesát let ale dobře fungují.

Dárci orgánů nejčastěji umírají na krvácení do mozku, cévní mozkovou příhodu nebo poranění mozku.

IKEM: Jeden dárce orgánů až pro 10 příjemců 

25 let radiochirurgie gama nožem

Čtvrt století uběhlo od provedení první operace pomocí Leksellova gama nože v Nemocnici Na Homolce (tehdy šlo o teprve osmou instalaci zařízení v celé Evropě).

V průběhu pětadvaceti let bylo pomocí této technologie, která je v ČR dostupná stále pouze na Homolce, provedeno více než 18 500 radiochirurgických operací.

Metoda se ve světě do praxe uváděla dlouho a s mnohými překážkami, protože se zde pracuje se zářením (gama záření z izotopu kobaltu 60Co).

Na Homolce používají gama nůž k léčbě nitrolebních nádorů a vrozených anomálií mozkových cév a k ovlivnění některých funkčních onemocnění centrální nervové soustavy – nejčastěji k odstranění bolesti trojklaného nervu. Ve spolupráci s očními lékaři léčí pomocí gama nože také některá oční onemocnění, nejčastěji oční nádory.

Nemocnice Na Homolce: 25. výročí léčby gama nožem v ČR

Operační robot se protáhne 25 milimetry

Robotický systém da Vinci Xi se podařilo rozšířit o tzv. systém single site. Jde o adaptér, který umožní provést určité roboticky asistované operace ranou v délce do pětadvaceti milimetrů. Jednou malou ránou se do těla zavádí kamera, operační nástroje i další instrumenty.

Při vůbec prvním operačním výkonu touto metodou šlo o pacienta, který měl ledviny od narození srostlé do sebe a opakovaně se mu v nich tvořily ledvinové kameny.

Z pětadvacetimilimetrové ranky se operatéři dostali k ledvině a povedlo se jim vyndat kámen stejné velikosti, aniž by museli provést větší, invazivnější výkon.

Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Krajská zdravotní, a. s. – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem: Operativa s robotickou asistencí – jednovstupový výkon single site

Insomnie – Wikipedie

Tento článek je o poruše spánku. Další významy jsou uvedeny na stránce Insomnie (rozcestník).

Insomnie (nespavost) je porucha spánku, při níž jedinec nemůže usnout nebo se v spánku často probouzí. Insomniak je člověk trpící insomnií.

Příznaky insomnie

Insomnie se může projevovat několika způsoby:

  • obtížné noční usínání
  • časné ranní probouzení bez schopnosti znovu usnout
  • časté noční probouzení
  • noční bdělost, záměna dne a noci (paradoxní insomnie)

Typy insomnie

Insomnie se dělí na několik typů především z hlediska délky trvání.

  • Přechodná insomnie je stav, který trvá zpravidla do jednoho týdne. Obvykle bývá způsobený stresem a není nutné ho považovat za patologický. Tato insomnie zpravidla po nějaké době odezní sama (často po zmizení stresoru – vykonání zkoušky, pohovoru, atd.).
  • Akutní insomnie je známá také jako stress-related insomnia, trvání je do 1 měsíce. Obvykle je vhodný zásah lékaře, který stav insomniaka zkontroluje a konstatuje, zda je nutná léčba.
  • Chronická insomnie může být primární (vznikla sama o sobě, např. kvůli organickému poškození), anebo sekundární (vzniká vlivem jiné nemoci, např. deprese). Dlouhotrvající insomnie může mít vážné zdravotní následky.
  • Fatální familiární insomnie tento typ insomnie je smrtelný a nedá se léčit. Člověk s touto insomnií postupně ztrácí schopnost usnout. Nakonec dosáhne stavu naprosté insomnie, která za odlišných okolností není uskutečnitelná. Touto insomnií trpí pouze pár set lidí na světě. Příčinou jsou priony, napadající určitá thalamická jádra mozku. Toto onemocnění je dědičné.

Příčiny insomnie

Nespavost patří k velmi častým zdravotním problémům současné populace. Nicméně pokusy prokázaly, že mnozí lidé, domnívající se, že trpí insomnií, ve skutečnosti spí stejnou dobu jako ostatní, ovšem často se probouzejí, neupadají do hlubokého spánku, špatně odpočívají atd., v mnoha případech se jedná o parasomnii.

Určitou občasnou nespavostí trpí téměř každý člověk. Noční bdění bývá spojeno s psychickými změnami, člověk podléhá chmurným představám, bývá podrážděný, zmatený, mívá sklon ke smyslovým klamům.[1]

Nespavost může být doprovodným symptomem tělesných nebo duševních poruch, ale stejně tak můžeme hovořit o nespavosti jako o primárním onemocnění. Postihuje asi 15 % populace

Mezi nejčastější příčiny patří:

  • stres, nadměrná psychická zátěž
  • nepravidelný spánkový režim
  • změna přirozeného biologického rytmu (např. při změně časového pásma – pásmová nemoc, přechod z letního na standardní čas apod.)
  • deprese
  • kofein a alkohol
  • užívání některých léků
  • špatné prostředí pro spánek
  • nemoc (zdravotní obtíže)
  • nedostatek pohybu během dne
  • nadměrná konzumace jídla nebo pití večer
  • syndrom neklidných nohou – člověk při usínání cuká nohama, což ho probouzí a znesnadňuje mu usnutí
  • tělesná onemocnění – srdeční selhání, hypertenze

Důsledky insomnie

Nespavost způsobuje, že je člověk během dne unavený, malátný, podrážděný, má zhoršenou koncentraci, sníženou pracovní výkonnost, špatnou náladu, sklon k depresím.

Tyto problémy souvisí hodně se zvýšenou hladinou kortizolu.
Nedostatek spánku se po jistém čase projevuje podobně jako opilost.

Při dlouhotrvající nespavosti může dokonce docházet k psychickým poruchám, poruchám vnímání, úsudku a dalších kognitivních funkcí.

Léčba nespavosti

Spánková hygiena

Jedním ze způsobů nefarmakologické léčby je úprava spánkové hygieny. Jedná se o přehled obecných doporučení jedincům, kteří mají problémy s nedostatečným a nekvalitním spánkem a u kterých bylo vyloučeno onemocnění, které nespavost může způsobovat.

  • Prostředí by mělo být co možná nejpohodlnější. Pokoj, ve kterém se spí, by neměl zároveň sloužit jako pracovna, měl by se užívat pouze na spaní. Prostředí by nemělo být příliš hlučné, i když tento faktor lze málokdy ovlivnit. Doporučená pokojová teplota pro zdravý spánek je 16–20 °C. Příliš vysoká či příliš nízká teplota může spánek narušovat. V ložnici by se měla udržovat tma – světlo je pro tělo signálem, aby zůstalo vzhůru.
  • Načasování spánku: Dobré je chodit spát každou noc a vstávat každé ráno ve stejnou dobu.
  • Zdřímnutí: Krátká zdřímnutí během dne jsou normální zdravou součástí denního režimu mnoha lidí. Avšak, u lidí, kteří mají potíže se spánkem v noci, mohou tato krátká zdřímnutí během dne nahrazovat noční spánek. Denní spánek tak muže nespavost zhoršit.
  • Cvičení: Ukázalo se, že pravidelné ranní cvičení zlepšuje spánek. Naopak cvičení před spaním může znesnadnit usínání.
  • Nikotin: Cigarety a ostatní nikotinové produkty působí povzbudivě. Proto by se mělo před spaním a při probuzení v průběhu noci kouření vyvarovat.
  • Kofein: Káva, čaj a mnoho dalších nápojů a potravin obsahující kofein působí povzbudivě a může udržovat déle v bdělém stavu. Lidé trpící nespavostí by neměli konzumovat kofein 4–6 hodin před ulehnutím do postele.
  • Alkohol: Alkohol urychluje nástup spánku. Mnoho lidí využívá alkohol jako první prostředek k řešení nespavosti. Dlouhodobé užívání alkoholu však narušuje spánkový režim, proto konzumace alkoholu problém se spánkem neřeší.
  • Těžká jídla: Těžká jídla pozdě večer mohou spánek narušit. Na druhé straně lehká jídla anebo jiný rituál před usínáním může pomoci spánek navodit.
  • Myšlenky: Při usínání je dobré potlačit negativní myšlenky rušící spánek a usínání.
Budete mít zájem:  Plastika a muži: silikonové „svaly“ umíme…

Léky na spaní

Léky jsou předepisovány lidem se stálou nespavostí, jež jim ztěžuje každodenní život. Tyto léky způsobují útlum té části mozku, která nás drží v bdělosti a navozuje spánek. Při jejich použití převládá lehký spánek (NREM stadia 1 a 2), méně pak hluboký spánek (NREM stadia 3 a 4) a ještě méně spánek se sny (REM spánek).

Použití těchto léků je tedy vhodné jen pro obnovení spánkového rytmu, pokud všechny předchozí pokusy (metody) selhaly. Podávání musí být velmi opatrné, protože dlouhodobé užívání může vyvolat lékovou závislost.

Přehled některých léků na spaní:

  • Chloralhydrát
  • Nitrazepam
  • Chlormethiazol
  • Promethazin
  • Dichloralphenazon
  • Temazepam
  • Flurazepam
  • Triazolam
  • Stilnox
  • Dormicum (Midazolamum)

Reference

  1. ↑ VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 177-182. 

Literatura

  • HUGHES, James. Velká obrazová všeobecná encyklopedie. [s.l.]: Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4. Kapitola Potraviny a výživa – spánek a sny, s. 168. 
  • KASSIN, Saul M. Psychologie. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1716-3. S. 143 – 144. 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu insomnie na Wikimedia Commons
  • Nespavost na Jsme.cz
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Portály: Medicína

Autoritní data: GND: 4052584-3 | LCCN: sh85066717 | WorldcatID: lccn-sh85066717

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Insomnie&oldid=19403295“

PHARMA NEWS – odborný časopis

Lidský spánek je jedním z nejpřirozenějších stavů člověka, trávíme v něm přibližně jednu třetinu svého života. Přestože máme (někdy) někteří pocit, že si dobou spánku zkracujeme svůj aktivní život, paradoxně právě spánek a jeho kvalita rozhodují o tom, jaký náš aktivní život je. Lidský spánek je jedním z nejpřirozenějších stavů člověka, trávíme v něm přibližně jednu třetinu svého života. Přestože máme (někdy) někteří pocit, že si dobou spánku zkracujeme svůj aktivní život, paradoxně právě spánek a jeho kvalita rozhodují o tom, jaký náš aktivní život je.  Insomnie neboli nespavost, je obecně porucha spánku, při které nemůže člověk buď usnout nebo se během spánku často probouzí. Tato definice vypadá na první pohled velice jednoduše, ale problematika nespavosti je velice komplikovaná. Skutečná neléčená insomnie může způsobit vážné zdravotní problémy, v některých ojedinělých kritických případech může skončit až smrtí. A proč skutečná? Existuje i nějaká neskutečná? A je to vůbec nemoc? Každý přece někdy špatně spí. A větu: „Zase jsem se špatně vyspala“ slýchám velice často. To mám hned běžet k lékaři, aby mě vyšetřil, zda nejsem nemocná? A k jakému lékaři bych vlastně měla běžet? Dá se tomu předcházet? A jak se to vlastně projeví? Teplotu asi mít nebudu a nespavost určitě nebolí. Pokusme se odpovědět na všechny tyto otázky, možná i na nějaké další a přiblížit tuto problematiku, která je bohužel blízká velkému procentu populace, přestože o tom možná ani sami nevědí. A možná právě proto velké procento insomnií zůstává neléčeno. Příznaky jsou pak připisovány buď obecné únavě, stáří nebo jiné nemoci.  Spánek  Začněme tedy tím, co to vlastně spánek je a jak vypadá, když je zdravý. Jak bylo řečeno v úvodu, spánkem strávíme téměř třetinu života. V raném věku je to větší podíl dne (24 hodinového cyklu), během aktivního života je to přibližně 1/3 a ve stáří se potřeba spánku zkracuje a jeho kvalita mnohdy bohužel také klesá.  Jaká je tedy jeho definice? Spánek je cyklický psychofyziologický fenomén, který je člověkem vnímán jako období klidu a regenerace organizmu pociťujícího únavu. Proto zní lehce zvláštně, když je spánek popisován jako aktivní, mozkem přímo řízený děj lidského těla. Přesná lokalizace řídících struktur v mozku přitom není zcela objasněna. Jednotlivá spánková stadia mají opakující se charakter a jejich střídání vytváří tzv. spánkovou architekturu. Existují dva základní typy spánku: NREM, zahrnující 4 stádia a REM spánek. Typický noční spánek mladého člověka je složen ze 4-6 střídajících se cyklů NREM a REM spánku v přibližně 90 minutových intervalech. S přibývajícím věkem se kvalita spánku přirozeným způsobem snižuje, ubývá hlubokých spánkových stádií (3 a 4NREM) a REM spánku a přibývají během spánku krátká probuzení. Z čistě fyziologického hlediska stačí člověku jen asi 4 hodiny spánku. To ovšem pouze v případě, že:  1) 3 a 4 NREM je zastoupen v celé délce trvání (cca 100 minut)  2) člověk má dostatek REM spánku (alespoň 1 hodina)  3) spánek není přerušen, či častěji přerušován  4) spánek má správné uspořádání NREM a REM fází  Podmínkou kvalitního spánku je také jeho správné umístění v 24 hodinovém cyklu, což je pro většinu lidí právě v noci. Normální zastoupení jednotlivých fází spánku je zobrazeno v grafu. 

Nespavost – odborně insomnie Insomnie je onemocnění, které můžeme definovat jako stav, kdy je spánek vnímán jako obtížně dosažitelný, přerušovaný, krátký, nedostatečný či neosvěžující. Dále můžeme říci, že nespavost snižuje kvalitu doby bdění. Následky mohou být jak fyzické tak psychické a konečným důsledkem je snížení celkové kvality života.

Zde nutno podotknout, že jednoznačná a ucelená definice insomnie neexistuje, stále se mírně mění spolu s přibývajícími poznatky v tomto oboru medicíny. Člověk trpící nespavostí je označován termínem insomniak. Snad každý člověk si minimálně jednou postěžoval na velice nízkou kvalitu spánku, ať už mezi přáteli nebo dokonce svému obvodnímu lékaři.

I přes četnost výskytu nějaké formy problémů se spánkem zůstává až 85 % závažnějších případů

nespavosti neléčeno. Insomnie je onemocněním každého věku i pohlaví, snad jen s mírnou převahou u žen. Insomnie není jednoznačná porucha spánku vyvolaná jednou konkrétní příčinou, stejně tak možností projevů je více.

Často se nejedná o primární onemocnění (vyvolané často jen nesprávnou životosprávou, či pokud chcete, špatným životním stylem), ale jde o sekundární dopad onemocnění jiného. Tabulka 2 shrnuje základní dělení a projevy insomnií. Jak již bylo zmíněno na začátku, s nějakou formou problému se spánkem se ve svém životě setkal snad každý.

Ne vždy se jedná o vážnou poruchu, která může způsobit další zdravotní problémy, ale iniciátorem může být třeba obyčejná tréma z důležitého životního okamžiku. Příčina nespavosti se pak také projeví na její délce

(viz tabulka 3).

Kam s nespavostí? Základem každé kvalitní diagnostiky nespavosti je základní anamnéza vyžadující dostatečnou znalost pacienta. Bylo by tedy chybou odeslat pacienta rovnou ke specializovanému vyšetření.

Základní anamnéza sdělí ve většině případů praktickému lékaři během pár minut důležité informace o průběhu nespavosti.

Pokud je problém pacienta nezvladatelný v ambulanci praktického lékaře, existují specializovaná

centra věnující se cíleně poruchám spánku.

Co by tedy mělo zajímat lékaře hned na počátku? Jak dlouho obtíže trvají, o jaký typ nespavosti se jedná (viz Tabulka 2), nalezení spouštěče insomnie, přehnané užívání alkoholu či hypnotik, vnější podmínky pro spánek, činnosti prováděné v ložnici, případně na lůžku, činnosti těsně před ulehnutím a běžné večerní činnosti. Dále je důležitý přehled somatických a psychických onemocnění (mimo insomnie), případně jiné poruchy spánku, či insomnie v minulosti. V této chvíli lékař rozhodne o dalším průběhu řešení spánkových obtíží. U akutních problémů lze nespavost řešit ambulantně, často jen odstraněním iniciujícího stresoru,

somatického problému či dodržování spánkové hygieny.

Diagnostika spánku a spánkových poruch Pokud je nespavost dlouhodobějšího charakteru a nejasných příčin, je lépe podrobit pacienta dalšímu vyšetření – odeslání k polysomnografickému vyšetření.

Polysomnografie (PSG) je současné snímání řady fyziologických parametrů, a to: elektroencefalogram (EEG), elektromyogram (EMG), elektrookulogram (EOG) a elektrokardiogram (EKG). Dále pak dýchací pohyby hrudníku, břicha, proud vzduchu před nosem a ústy, saturace krve kyslíkem a poloha pacienta.

Klasické vyšetření se provádí během noci cca 6-8 hodin. Zařazení obtíží Typů insomnie je mnoho, a jak je vidět, lze je dělit podle různých kritérií (podle doby trvání, příčiny – viz výše). Existuje několik možností dělení a klasifikací konkrétních typů. Nejčastěji používaná klasifikace insomnií vychází z MKN 10 (Mezinárodní klasifikace nemocí).

Aktuální česká verze (od 1. 1. 2009) vychází z originálu vydaného v roce 2008 Světovou zdravotnickou organizací (WHO) – International statistical classification of diseases and related health problems ICD 10, Volume 1, 2nd ed. 2008.

Druhá (nejmodernější a nejpodrobnější) klasifikace je ICSD-2 (International classification of sleep disorders – 2) modifikovaná v roce 2005. Primární insomnie se dělí do 6 základních skupin a patří sem akutní krátkodobé insomnie, insomnie způsobené opakovanými zátěžovými situacemi či nesprávnou spánkovou hygienou.

Paradoxní insomnie s asi jen 5% zastoupením souvisí se zvýšeným prahem probuditelnosti a není to v pravém slova smyslu nespavost. U idiopatické insomnie nejsou známy příčiny. Insomnie postihující dětské pacienty je označována jako behaviorální a spadá do pediatrické péče. Sekundární insomnie je spojena s jiným onemocněním.

Při léčbě pak musí být řešeno jak samotné onemocnění, tak insomnie která byla tímto faktorem vyvolána.

Mezi sekundární příčiny patří také Syndrom spánkové apnoe (SAS) Další sekundární komplikací je Syndrom neklidných nohou (RLS), kdy pacienta nutí nepříjemné až bolestivé pocity v dolních končetinách k jejich opakovanému pohybování, které brání usnutí. Pohyb pak přinese na určitou dobu úlevu, ale pokud pacient přestane končetinami hýbat, nepříjemné pocity se vrací. Periodický pohyb končetinami (PLM) ve spánku i za bdělosti je spolu s RLS přítomen až u 25% všech pacientů s insomnií. Paradoxem je, že právě tyto dvě poslední formy bývají rozpoznány velmi pozdě. Statistiky uvádějí až 16 let mezi prvními příznaky

Budete mít zájem:  Med se nesmí zahřívat - jeden z rozšířených mýtů

a určením správné diagnózy.

Léčba – důležitá je informovanost pacienta Problémy s nespavostí lze řešit mnoha různými způsoby. Názor, že problémy se spánkem vyřešíme jedině hypnotiky, je již dosti zastaralý. Farmakoterapie je sice běžná, (výběr medikace se během posledních let dosti změnil a rozšířil), ale důležitá je kombinace s nefarmakologickými možnostmi terapie.

Každý pacient by si měl být vědom toho, že zvolit cestu hypnotika, byť se to může zdát tou nejjednodušší cestou, nemusí přinést vždy 100% pomoc. Ideální hypnotikum neexistuje a každé s sebou může přinést jisté nežádoucí potíže.

Ideální stav je, pokud je pacient ochoten spolupracovat i na nefarmakologické léčbě insomnie (to není vždy možné a zvláště u starších pacientů je to problematické).

Obecně lze tedy rozdělit léčbu na nefarmakologickou (spánková hygiena, kognitivně behaviorální terapie), farmakologickou (hypnotika, jiná psychofarmaka, melatonin) a pomoc s využitím přírodních látek (většinou rostlinných). Spánková hygiena Pro každého člověka je dnes samozřejmostí si před jídlem umýt ruce, stejně tak

po použití toalety, před spaním si vyčistit zuby a umýt se. Běžné hygienické návyky,

nad kterými skoro nepřemýšlíme. To vše se ale týká hygieny, kterou můžeme do jisté míry „vizuálně“ kontrolovat. Spánková hygiena by měla být také samozřejmostí, ale se „samokontrolou“ už je to o mnoho obtížnější. Jedná se o soubor pravidel, která přispívají k maximální kvalitě spánku.

Jedním ze základních návyků, který by měl být pro každého člověka snad naprostou samozřejmostí je zavedení pravidelného cyklu spánek – bdění. Zahrnuje to nejen vhodnou délku spánku (běžně 7-8 hodin), ale i pravidelnou hodinu vstávání a uléhání (toto je potřeba dodržovat i během víkendu). Kvalitu spánku ovlivňují nejen činnosti prováděné těsně před ulehnutím, ale i ty denní či odpolední.

Během dne je lepší se spánku vyhnout, případně minimalizovat jeho délku na interval do 45 minut. Z odpoledních činností prospívá například pravidelné cvičení (těsně před spaním je naopak nevhodné). Spánku neprospívá odpolední konzumace nápojů s obsahem kofeinu, kouření či těžká jídla a alkohol (mimo to by měl člověk jíst vždy nejpozději 2 hodiny před ulehnutím na lůžko).

A co je dobré pro samotný spánek? V první řadě je to kvalita lůžka (dobrá matrace, esteticky příjemné místo, příjemné nealergizující materiály) a prostředí pro spánek – dobře větraná místnost s teplotou kolem 20°C, ticho, tma, žádné rušivé elementy. Některé definice týkající se místa spánku říkají, že na lůžku by neměly probíhat jiné činnosti než spánek či milování.

Takové aktivity jako studium, sledování televize, konzumace jídla, případně další činnosti mohou negativně ovlivnit kvalitu spánku. Před ulehnutím prospívá mít jakýsi „rituál“, tedy pravidelné činnosti konané těsně před ulehnutím, čištění zubů, mytí, četba, někdy bývá prospěšná sklenice teplého mléka.

Pokud po ulehnutí na lůžko nepřijde spánek do 30 minut, je dobré lůžko opustit a najít si nějakou drobnou činnost jako je poslech hudby či četba (sledování televize není ta nejlepší volba, stejně tak kouření či konzumace černého čaje by měly opačný účinek) a na lůžko se vrátit až pociťujeme únavu.

Denní shon může způsobit, že unavený organizmus neusíná a člověku se všechny zážitky promítají před očima. Tento stav je označován jako „worry time“. Proto je dobré udělat si během dne chviličku na přemýšlení nad běžnými problémy. Pokud se nepodaří ušetřit ani minutu času, lze to řešit blokem a tužkou na nočním stolku.

To umožní tyto problémové myšlenky „zhmotnit“ na papír a odložit na ráno. Kognitivně – behaviorální terapie KBT Někdy postačí k řešení problémů s nespavostí pouze dodržování pravidel spánkové hygieny. Dalším krokem v nefarmakologické léčbě je kognitivně behaviorální léčba. Ta ovšem vyžaduje spolupráci pacienta s lékařem či terapeutem, také důvěru v úspěch nebo alespoň v pokrok.

Tato terapie se snaží pracovat s postojem pacienta k samotnému spánku – snížení stresujících pocitů – kognitivní složka terapie. Strach z neusnutí a ranních následků jako je zaspání či pokles výkonnosti například v práci nebo škole způsobuje neklid, který brání v usnutí. Tato část terapie zahrnuje také tzv „snahu neusnout“.

Vzpomeňte si na slavný film: Byl jednou jeden král, kde Jan Werich říká: „Chci se probudit, probudit se chci….“ a spokojeně usíná. Behaviorální část pracuje více s konkrétními pravidly spánkové hygieny, regulací pravidelnosti spánku a jeho omezení přes den, uléhání pouze při pociťované únavě, atd. Farmakologická léčba Hypnotikum je základním lékem při léčbě nespavosti.

Zde je nutno podotknout, že ideální hypnotikum neexistuje. Jaké parametry by tedy byly „ideální“? Rychlý nástup účinku, navození spánku přirozené délky a přirozené skladby, bezpečné dávkování, minimum nežádoucích faktorů jako je ranní kocovina, porucha fyzických a psychických funkcí během dne.

Hypnotikum by nemělo vyvolávat toleranci či závislost při dlouhodobějším podávání, navozovat abstinenční příznaky nebo další nespavost při jejich vysazení. Lékové interakce by měly být minimální. V dnešní době jsou známa hypnotika tří generací. Pro přehlednost jsou seřazena do tabulky včetně svých účinků a nežádoucích faktorů. Naprostou samozřejmostí je lékařský dozor při užívání hypnotik a jejich indikace pouze po nezbytně nutnou dobu. Měl by být co nejvíce eliminován vznik tolerance a hlavně závislost (častější u starších pacientů). Léčba hypnotiky může být někdy

doplněna užitím preparátů ze skupiny antidepresiv, antihistaminik či neuroleptik.

Melatonin Tento hormon produkovaný epifýzou je důležitý pro správný průběh spánku. Jeho produkce výrazně stoupá za tmy, při světle naopak klesá. Podílí se na nutkání ke spánku, s jeho nárůstem vzrůstá ospalost organizmu. Z tohoto hlediska je důležité, aby v místnosti, kde se spí, byla tma.

U starších lidí sekrece melatoninu klesá a způsobuje zhoršené vnímání organizmu mezi dnem a nocí, které následně snižuje kvalitu spánku. Díky těmto vlastnostem se melatonin se využívá ke krátkodobé léčbě primárních forem nespavosti právě u starších pacientů. Další možností je využití tohoto hormonu při léčbě závislosti právě na benzodiazepinových hypnoticích.

Od roku 2008 v ČR je tento hormon běžně k dispozici pro klinické použití pod označením Cicardin. Zahraniční zkušenosti naznačují, že by mohl být využíván také u jet-lag syndromu (syndrom přeletu časových pásem). Přírodní léčba Léčivé rostliny se využívají odpradávna při problémech nespavosti, hlavně díky sedativnímu účinku a působení proti stresu.

Mezi takovéto rostliny patří například třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), která je jedním z nejvýznamnějších přírodních antidepresiv. Třezalka zvyšuje hladinu melatoninu sníženou vlivem depresí. Z rostliny se využívá květoucí nať.

Dalšími tradičními rostlinami s mírným sedativním účinkem jsou kozlík lékařský (Valeriana officinalis), chmel otáčivý (Humulus lupulus) a meduňka lékařská (Mellisa officinalis). Levandule (Lavandula angustifolia) a mučenka pletní (Passiflora incarnata) se používají při poruchách usínání.

Mezi rostliny, které se využívají při pocitech stresu bránících usnutí, patří eleuterokok (Eleutherococcus senticosus), který pomáhá organizmu zvládat stresové situace a používá se právě při poruchách spánku, dále je to například kava kava (Piper methysticum) nebo rostliny ze skupiny adaptogenů.

Lékárník může pomoci Lékárna bývá jedním z prvních záchytných bodů, kam se pacient s problémy nespavosti obrací o radu. Z tohoto hlediska je velmi důležitá informovanost lékárníků a farmaceutických asistentů o problematice insomnie, která umožní rozeznat alespoň obrysově popisované potíže a nabídnout pacientovi vhodný postup řešení

jeho problému.

A na úplný závěr: Zdalipak víte, co je sladší nežli med? …… přece spravedlivý spánek.

RNDr. Lenka Grycová

Moráň M.: Poruchy spánku, Interní medicína pro praxi, 2001, 3, 104. Moráň M.: Použití hypnotik u insomnie, Interní medicína pro praxi, 2001, 10, 446. Pretl M.: Nespavost v ambulanci praktického lékaře, Medicína pro praxi, 2005, 3, 106. Borzová C., Kozelek P., Kmoch V.

: Léčba chronické nespavosti – je věk rozhodujícím faktorem?, Psychiatrie pro praxi, 2006, 1, 20. Nevšímalová S.: Vztah spánku a jeho poruch ke kvalitě života, Interní medicína pro praxi, 2006, 7-8, 342. Moráň M.: Farmakologie nespavosti, Medicína pro praxi, 2008, 5, 331.

MKN – 10: Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: desátá revize, 2. aktualizované vydání 2008. Vašutová K.: Spánek a vybrané poruchy spánku a bdění, Praktické lékárenství, 2009, 5, 17. Vašutová K.: Léčba nespavosti, Medicína pro praxi, 2009, 6, 90. Krombholz R., Drástová H., Červenka V.

: Poruchy spánku v gerontopsychologii a možnosti léčby, Psychiatrie pro praxi, 2009, 10, 26. Grünwald J., Jänicke: Zelená lékárna, 2008, Svojtka.

Tomko J., Farmakognózia, 1999, nakladatelství Osveta.

Vysoký krevní tlak: tabulka hodnot, příznaky, léčba

  • Vysoký krevní tlak, který se odborně nazývá hypertenze, je nejčastějším a velmi nebezpečným onemocněním kardiovaskulárního systému.
  • Tomuto onemocnění se někdy také říká tichý zabiják, protože mnoho lidí se o svém vysokém tlaku dozví až při náhodné kontrole u lékaře.
  • Normální hodnoty krevního tlaku se u zdravého dospělého člověka pohybují kolem 120/80, o vysokém tlaku hovoříme, pokud má člověk hodnoty vyšší než 140/90 alespoň při dvou nezávislých měřeních.
  • Hlavními příznaky vysokého krevního tlaku jsou bolest hlavy, únava, tlak na hrudi, poruchy spánku nebo třeba otoky končetin.
  • Na vysoký krevní tlak může mít vliv například dědičnost, obezita, nadměrná konzumace soli a alkoholu, stres nebo také kouření.
  • Pokud vás trápí vysoký krevní tlak, měli byste změnit vaši životosprávu a zařadit do jídelníčku více hořčíku a vápníku, ale také česnek či hloh.

Vysoký krevní tlak neboli hypertenze představuje jedno z nejčastějších onemocnění kardiovaskulárního systému.

Na jeho vznik může mít vliv mnoho příčin včetně špatného životního stylu. Lidé někdy dokonce této nemoci říkají tichý zabiják, protože spousta pacientů odhalí problém až při náhodné kontrole u lékaře. Základem úspěšné léčby je přitom právě včasná diagnostika.

Krevní tlak a jeho měření

Pod pojmem krevní tlak se ukrývá síla, prostřednictvím které působí protékající krev na stěny tepen.

Důležitou roli zde přitom hraje srdce, které plní úkol krevní pumpy a díky svému pulzování rozhání krev do všech částí lidského těla.

Hodnota krevního tlaku se pak v různých částech oběhu může lišit, přičemž nejvyšší bývá ve velkých artériích a nejnižší naopak na periferii.

K naměření správných hodnot krevního tlaku slouží tlakoměry, které se soustředí na dva různé údaje. Prvním z nich je horní tlak neboli systolický krevní tlak, který se měří v momentě stahu srdce. Druhým je spodní tlak neboli diastolický krevní tlak, jenž se zaznamenává ve chvíli, kdy se srdeční sval mezi jednotlivými stahy uvolňuje.

Budete mít zájem:  Grilovací omáčky: víc cukru než ve zmrzlině

Co je vysoký tlak?

Síla, kterou krev působí na stěny tepen, musí být dostatečně velká, aby bylo možné rozvést kyslík po celém těle.

Zároveň by však neměla být příliš silná, protože jinak by mohlo dojít k poškození srdce, mozku a dalších orgánů. Je přitom zcela normální, že člověku krevní tlak čas od času kolísá.

Pokud ovšem neustále stoupá k vyšším hodnotám, hovoříme o stavu, kterému se odborně říká vysoký krevní tlak nebo také hypertenze.

Vysoký krevní tlak patří mezi civilizační choroby, což konkrétně znamená, že se jedná o nemoc, která se častěji vyskytuje ve vyspělých zemích a je důsledkem moderního městského životního stylu. Sám člověk má tedy na rozvoji obtíží velký podíl, přičemž na vině může být například konzumace nevhodných potravin, kouření, zvýšený příjem alkoholu, stres či nedostatek pohybu.

Hodnoty krevního tlaku

Výsledná hodnota krevního tlaku, jež lékaře zajímá, se skládá ze dvou různých čísel, která jsou navzájem oddělená prostřednictvím lomítka. Vyšší číslo (první hodnota) vyjadřuje systolický tlak, nižší číslo (druhá hodnota) naopak diastolický tlak. Naměřené hodnoty se přitom udávají v torrech či mmHg, což je milimetr rtuťového sloupce.

Systolický i diastolický tlak jsou tedy důležitými indikátory správné funkce krevního oběhu a dobrého zdravotního stavu konkrétního pacienta. Podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) lze přitom krevní tlak v případě dospělého člověka posuzovat právě na základě těchto dvou hodnot, a to následujícím způsobem.

Tabulka: Hodnoty krevního tlaku (podle SZÚ)

Druh krevního tlaku Systolický tlak (mmHg) Diastolický tlak (mmHg)
Nízký krevní tlak (hypotenze) < 100 < 70
Optimální krevní tlak 100-119 70-79
Normální krevní tlak 120-129 80-84
Zvýšený krevní tlak 130-139 85-89
Vysoký krevní tlak (hypertenze) > 140 > 90

Pacienty, kteří mají podezření, že je s jejich tlakem něco v nepořádku, často zajímá hlavně to, jaký je ideální krevní tlak a kdy je naopak nutné zpozornět, začít situaci řešit a vyhledat lékaře. Jednoznačně určit, jaký je normální tlak ovšem může být problematické. V úvahu je totiž nutné vzít několik různých kritérií.

Obecně se jako správná hodnota udává 120/80 mmHg, ale to platí pouze pro zdravého dospělého člověka. U malých pacientů by toto číslo mohlo být spíše signálem velkých zdravotních obtíží. Právě proto je nutné hodnotit optimální tlak podle věku, ale i vzhledem k jiným chorobám, kterými pacient trpí.

Tabulka: Krevní tlak podle věku

Nízký tlak Optimální tlak Vysoký tlak
Kojenec  < 80/45  80/45  > 85/50
Dítě   120/80
Muž   140/90
Žena   140/90
Dospělý s ledvinovým onemocnění   120/80
Dospělý s cukrovkou   130/80

Kolísavý krevní tlak

Drobné odchylky krevního tlaku v průběhu dne a noci bývají zcela normální, přičemž svůj vliv může mít také psychický stav daného jedince nebo zvýšená fyzická zátěž.

Pokud se ovšem hodnota mění s každým novým měřením, a to bez zjevné příčiny, lékaři hovoří o kolísavém krevním tlaku. Ten nejčastěji trápí labilní osoby, které nemají dostatek pohybu.

Kolísavý krevní tlak se ale může objevit také vlivem genetických predispozic.

Jaké má vysoký krevní tlak příčiny?

Nemocné často zajímá, co způsobuje vysoký tlak a zda je možné těmto komplikacím nějakým způsobem předcházet.

Z výše umístěných tabulek je přitom patrné, že hodnotu krevního tlaku jistým způsobem ovlivňuje pohlaví a věk pacienta. Svou roli ovšem hraje i dědičnost.

Dítě rodičů, které trápí zvýšený tlak, proto bude náchylnější k budoucímu rozvoji stejných obtíží.

Jelikož tento zdravotní problém patří mezi civilizační choroby a souvisí se zdravou životosprávou, je jasné, že některé příčiny vysokého tlaku člověk může sám ovlivnit. Mezi rizikové faktory, které zvyšují šance na výskyt obtíží spojených s vysokým tlakem, se řadí například:

  • konzumace nezdravých pokrmů,
  • zvýšený příjem alkoholu,
  • kouření,
  • obezita,
  • chronický stres,
  • nedostatek pohybu,
  • sedavý způsob života,
  • syndrom spánkové apnoe,
  • onemocnění ledvin nebo cukrovka.

Jednoznačnou příčinu vysokého krevního tlaku se lékařům podaří identifikovat jen málokdy. Pravděpodobně se totiž jedná o kombinaci většího množství faktorů, přičemž někdy se neprokáže ani jeden z výše zmíněných činitelů.

Jaké má vysoký tlak příznaky?

Často se stává, že se v počátcích nemocný vyšším krevním tlakem příliš nezabývá, protože se cítí zdravý a nic ho neomezuje, ani když ví, jaké má jeho krevní tlak hodnoty. To je však na vysokém tlaku zrádné. Pokud pacient včas nezahájí vhodnou léčbu, nemoc se může dále rozvíjet a způsobuje další zdravotní komplikace.

Příznaky vysokého tlaku:

  • bolest hlavy,
  • únava,
  • závratě,
  • dušnost,
  • bušení srdce,
  • tlak na hrudi,
  • poruchy spánku,
  • otoky končetin,
  • hučení v uších,
  • krvácení z nosu,
  • nadměrné pocení,
  • poruchy vidění.

Zatímco někdy mohou být projevy vysokého tlaku na první pohled zjevné, jindy se jedná spíše o nespecifické symptomy, které si pacient s tímto zdravotním problémem nespojí. Typickým příkladem jsou časté bolesti hlavy.

U některých pacientů se pak vysoký krevní tlak může hned napoprvé projevit závažnými obtížemi, jako je infarkt myokardu nebo mozková příhoda.

Možné komplikace

Kromě toho, že vysoký krevní tlak způsobuje pacientům celou řadu nepříjemných obtíží, může být také jedním z hlavních rizikových faktorů pro rozvoj dalších onemocnění. Sem patří například:

  • demence,
  • mozkové příhody,
  • ischemická choroba srdeční,
  • ateroskleróza tepen dolních končetin,
  • zrakové poruchy,
  • erektilní dysfunkce.

Diagnostika

Důležité je vědět, jak poznat vysoký tlak, aby bylo možné co nejrychleji začít s terapií.

K diagnostice vysokého tlaku slouží tonometr (tlakoměr), který může být jak rtuťový, tak i digitální. Pro potvrzení hypertenze se pak provádí také vyšetření krve, moči a očního pozadí.

Existuje-li podezření na další zdravotní komplikace, je možné přistoupit i k jiným testům, jako je:

  • CT,
  • echokardiografie,
  • sonografie,
  • magnetická rezonance,
  • zátěžová ergometrie.

Léčba vysokého krevního tlaku

Jak snížit hodnoty tlaku, aby byly opět v normálu? Pokud jde o vhodnou léčbu, zpravidla zahrnuje užívání medikamentů a změnu životního stylu. Farmakoterapie využívá především několik skupin antihypertenziv, která se u pacientů většinou kombinují podle jejich individuálního stavu. Jedná se například o:

  • diuretika,
  • betablokátory,
  • inhibitory ACE,
  • sartany,
  • blokátory kalciových kanálů,
  • centrálně působící antihypertenziva.

Další významnou součástí léčby je samozřejmě změna životního stylu, a to obzvlášť ve chvíli, kdy je tento faktor jedním ze spouštěčů vysokého krevního tlaku. Pacienti by si také měli uvědomit, že léčba těchto komplikací představuje běh na dlouhou trať a neměli by ji přerušovat ani ve chvíli, kdy se hodnoty krevního tlaku vrátí do normálu.

Pokud vás trápí vysoký krevní tlak, důležité je zaměřit se na životosprávu. Jedinou vhodnou prevencí, kterou je možné těmto komplikacím předcházet, je totiž dodržování doporučených režimových opatření. Jak si můžete pomoci sami?

  • Buďte fyzicky aktivní a pravidelně sportujte.
  • Jezte vyváženou stravu bohatou na vitamíny a minerály.
  • Omezte solení, konzumaci polotovarů a nákupy ve fastfoodech.
  • Udržujte optimální body mass index (BMI).
  • Pokuste se vyhnout stresovým faktorům.
  • Omezte konzumaci alkoholu a vyhněte se kouření.

Vysoký krevní tlak je možné alespoň částečně řešit pomocí snížení tělesné hmotnosti. Každý kilogram navíc může totiž hodnotu tlaku výrazně ovlivnit. Pravidelně cvičte, choďte na procházky. Zařaďte do vašeho jídelníčku větší porce ovoce, zeleniny a nízkotučné mléčné výrobky. Tím snížíte množství soli a tuků ve vašem těle.

Jak na vysoký krevní tlak

Do jídelníčku je vhodné zařadit hlavně hořčík a vápník. Vápník je v tomto případě nezbytný pro správnou funkci svalů a působí velmi dobře na srdce a cévy.

Pokud máme vápníku v těle nedostatek, organismus si ho bere tam, kde je uložený, tedy povětšinou z kostí. Ideální denní dávka vápníku je kolem 800 mg denně. Pro lepší vstřebávání je vhodné dávku vápníku rozdělit.

Například ve 100 g vařené brokolici je polovina denní dávky vápníku pro dospělého.

Hořčík napomáhá k uvolňování svalů, které řídí cévy a vedou tak k lepšímu proudění krve. Zároveň udržuje rovnováhu mezi sodíkem a draslíkem, a to má velký význam pro hodnotu krevního tlaku. Nejlepším zdrojem tohoto minerálu jsou přitom ořechy a luštěniny, můžete ho zakoupit ale i ve formě tablet, jako jsou například Non Salt tablety.

Česnek má schopnost rozšiřovat cévy a zlepšuje krevní oběh. Již stavitelé pyramid používali česnek k tomu, aby byli silní a vytrvalí. Lidé často trpí při větším množství užívání česneku poruchami trávení, proto je možné využívat doplňky jako jsou například Česnekové kapky.

Vyzkoušejte také hloh, který zvyšuje srdeční energii, a tím pádem i funkci srdce. Jeho úkolem je rozšiřovat tepny a tok krve. Formy, ve kterých můžete zakoupit hloh, jsou různé, a to od prášku přes tablety až po čaj na vysoký tlak. Vhodnými doplňky stravy jsou i kapky na vysoký krevní tlak – FYTOS.

Léčbu vysokého tlaku můžete též podpořit užíváním léků a doplňků stravy, jako jsou například tablety Walmark OptiTensin, Pharma Bion, či Koenzym Q10.

Ačkoliv se za normální tlak často považuje hodnota 120/80 mmHg, je nutné brát v potaz, že to platí pro dospělého zdravého člověka. U dětí a lidí trpících cukrovkou či onemocněním ledvin se to může výrazně lišit. Za vysoký krevní tlak pak lékaři u dospělých pacientů považují hodnoty vyšší než 140/90, v případě kojenců jsou to však čísla vyšší než 85/50 a u malých dětí hodnoty nad 120/80.

Za rozvoj vysokého krevního tlaku mohou být zodpovědné různé rizikové faktory, přičemž nejčastěji se jedná o jejich kombinaci. Svou roli často hraje dědičnost a na vině může být také konzumace nezdravých pokrmů, zvýšený příjem alkoholu, kouření, obezita, chronický stres, nedostatek pohybu, syndrom spánkové apnoe nebo třeba onemocnění ledvin a cukrovka.

Vysoký krevní tlak se zprvu manifestuje spíše nenápadně. Mohou se dostavit například bolesti hlavy a závratě, ale mezi časté komplikace patří také únava, dušnost, bušení srdce, pocit tlaku na hrudi, problémy se spánkem, otoky končetin, hučení v uších, krvácení z nosu nebo poruchy vidění. Někdy pak může vysoký krevní tlak u pacientů vyvolat infarkt myokardu nebo mozkovou příhodu.

Léčba vysokého krevního tlaku obvykle spočívá v užívání medikamentů a změně životního stylu.

Léky se většinou kombinují, přičemž nejčastěji jde o diuretika, betablokátory, inhibitory ACE, sartany, blokátory kalciových kanálů nebo centrálně působící antihypertenziva.

Dále je nutné dbát na zdravý životní styl, být fyzicky aktivní, konzumovat vyváženou stravu, omezit konzumaci alkoholu, vyhýbat se kouření a udržovat stres na minimu.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *