Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba

Co je to Gaucherova choroba?

Gaucherova (čti: gošérova) choroba je vzácné dědičné a progresivní onemocnění. Způsobuje ukládání tukové látky označované jako glukosylceramid (nebo zkráceně GL-1) v určitých orgánech nebo v kostech. Diagnostikována bývá spíše náhodou. Vyšetření na Gaucherovu chorobu přitom zahrnuje jednoduchý krevní test.

Příznaky chorobyPříznaky Gaucherovy choroby se mohou objevit v jakémkoli věku a v různé formě závažnosti.

Gaucherova choroba je progresivní, což znamená, že se příznaky postupem času zhoršují a mohou postihnout hlavní orgány v těle, jako jsou např. játra, plíce, kosti a slezina.

U osob s Gaucherovou chorobou se mohou projevit různé symptomy. Včasná léčba může zabránit určitým komplikacím.

Nejčastější typ tohoto onemocnění (Gaucherova choroba typu 1) může být po stanovení diagnózy účinně léčen. K dispozici jsou různé možnosti léčby, včetně perorální terapie.

Gaucherova choroba typu 3 může být po stanovení diagnózy léčena pomocí enzymové substituční terapie.

5 důležitých informací o Gaucherově chorobě

  1. Gaucherova choroba typu 1 se může vyskytovat ve všech etnických skupinách a v běžné populaci postihuje zhruba jednoho z 40 000 lidí. Vyšší výskyt nemoci je hlášen v populaci aškenázských židů, kde chorobou trpí 1 z 850 lidí.
  2. Gaucherova choroba není dětské onemocnění, může se objevit v jakémkoli věku, včetně dospělosti.
  3. Nepřehlížejte žádné příznaky. Progrese nemoci může mít vážné následky. Někteří lidé s Gaucherovou chorobou typu 1 mohou být bez příznaků (asymptomatičtí), u jiných se mohou objevit mírné až závažné příznaky, které mohou zahrnovat bolest kostí, snadnou tvorbu modřin, krvácení z nosu a únavu.
  4. Vyšetření na Gaucherovu chorobu se provádí pomocí jednoduchého krevního testu, který stanovuje enzymatickou aktivitu.
  5. K léčbě Gaucherovy choroby jsou k dispozici 2 léčebné postupy: substrát redukční terapie (SRT), která se provádí perorálně, a enzymová substituční terapie (ERT), která se provádí formou infuze.

Příznaky mohou připomínat jiná onemocnění. U mnoha lidí je nemoc diagnostikována nesprávně nebo se postižení domnívají, že již podstoupili správné vyšetření. Máte-li podezření na Gaucherovu chorobu, obraťte se na svého lékaře. Diagnostikovat ji lze jednoduchým krevním testem.

Gaucherova choroba je celoživotní stav s různými příznaky. Ty jsou různorodé, nepředvídatelné a proměnlivé. K jejich nástupu může dojít v jakémkoli věku.

Někteří pacienti mohou být bez příznaků (asymptomatičtí), zatímco jiní mohou mít jeden nebo více příznaků. Povaha a závažnost některých symptomů se může v průběhu onemocnění měnit.

Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba

Rozpoznejte příznaky a projevy

Pokud se u vás nebo u někoho z vaší blízké rodiny vyskytne některý z uvedených příznaků či projevů, může se jednat o Gaucherovu chorobu. Obraťte se co nejdříve na svého lékaře a informujte se o možnostech vyšetření.

Orgány

  • Slezina se může zvětšit až na 15násobek své normální velikosti nebo i více. Dochází k narušení její normální funkce, což může vést k anémii, únavě, snadnému krvácení a častým infekcím. Tento stav se odborně označuje jako splenomegalie.
  • Játra se mohou zvětšit až na 2,5násobek normální velikosti, což vede k fibróze (zjizvení) jater. Tento stav se odborně označuje jako hepatomegalie.
  • Postižení mají pocit nadmutí a vyklenuté břicho vyvolávající dojem nadváhy nebo těhotenství.

Krev

Nahromadění Gaucherových buněk v kostech a slezině může narušit tvorbu krevních buněk:

  • snížení počtu červených krvinek může vést k anémii a únavě,
  • snížení počtu krevních destiček (trombocytů) znesnadňuje srážení krve a může mít za následek snadnou tvorbu modřin a krvácení.

Kosti

Gaucherovy buňky se mohou hromadit v kostní dřeni a vytlačovat buňky, které vytvářejí kostní hmotu. To snižuje obsah základních kostních minerálů, jako je vápník a fosfor, a narušuje jejich schopnost udržovat pevnost a dobrý stav kostí. U Gaucherovy choroby mohou být kosti tenčí a slabší než obvykle, což způsobuje jejich bolestivost a náchylnost ke zlomeninám.

Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba

94 % pacientů s Gaucherovou chorobou typu 1 má klinické nebo radiologické důkazy o kostním postižení, včetně:

  • snížení počtu červených krvinek, které může vést k anémii a únavě,
  • spontánních zlomenin,
  • kostního infarktu (avaskulární nekrózy), kdy nedostatečné zásobení krví a kyslíkem způsobuje poškození a odumírání kostní tkáně,
  • osteopenie a osteoporózy: ztráta obsahu vápníku a minerálů může oslabit kosti a zvyšuje tak riziko zlomenin

Vaše kosti mohou být postiženy i v případě, že necítíte žádnou bolest.

I zde je velmi důležitá včasná diagnostika a léčba, protože poškození způsobené Gaucherovou chorobou může být nevratné. Informujte se u svého lékaře. Jedná se pouze o jednoduchý krevní test.

Důsledky opožděné diagnózy a léčbyIgnorování příznaků a projevů Gaucherovy choroby může vést k diagnostickému zpoždění až o 10 let. Gaucherova choroba je progresivní a může vést k následujícím potížím:

  • pokračující zvětšování sleziny a jater,
  • zvýšené krvácení,
  • kostní krize a zlomeniny,
  • opožděný růst nebo absence růstu u dětí,
  • snížená kvalita života,
  • zkrácená délka života a zvýšené riziko maligního onemocnění.
  • Tři typy Gaucherovy chorobyExistují 3 typy Gaucherovy choroby: typ 1, 2 a 3.
  • Více než 90 % pacientů s Gaucherovou chorobou má typ 1.
  • Typ 1
  • Tento nejčastější typ Gaucherovy choroby může být po stanovení diagnózy účinně léčen.

Odborně se označuje jako non-neuropatický typ Gaucherovy choroby, to znamená, že obvykle nepostihuje mozek a míchu (centrální nervový systém). Příznaky se mohou objevit v jakémkoli věku a mohou být mírné, středně závažné nebo závažné.

Mezi nejčastější příznaky patří:

  • opožděný růst u dětí,
  • slabost,
  • zvětšení sleziny nebo jater (splenomegalie a hepatomegalie),
  • snížený počet červených krvinek (anémie),
  • únava a vyčerpanost,
  • snadná tvorba modřin nebo krvácení,
  • bolestikostí nebo kloubů,
  • zlomeniny kostí bez zjevného důvodu (fraktury).

Typ 2

Druhý typ nastupuje již v kojeneckém věku.

Odborně se označuje jako akutní infantilní neuropatická Gaucherova choroba. Typ 2 představuje nejzávažnější formu onemocnění, protože postihuje centrální nervový systém. Tento typ Gaucherovy choroby může vést k úmrtí ještě před dosažením věku 2 let.

Mezi příznaky Gaucherovy choroby typu 2 patří:

  • rané poškození mozku,
  • špatný vývoj dítěte,
  • záchvaty,
  • spasticita (trhavé pohyby),
  • zhoršená schopnost sání a polykání,
  • zvětšení sleziny a jater.

Typ 3

Třetí typ se může objevit už v dětství.

Odborně se označuje jako chronická neuropatická Gaucherova choroba. K nástupu tohoto typu onemocnění může dojít v dětství, obvykle jsou však příznaky pozorovány v pozdějším věku než u typu 2. Mnoho lidí s Gaucherovou chorobou typu 3 dosáhne dospělosti.

Příznaky jsou různorodé. Patří mezi ně:

  • záchvaty,
  • poruchy skeletu,
  • poruchy oční pohyblivosti,
  • kognitivní (vnímání prostřednictvím smyslů, paměť, pozornost, představy, fantazie, myšlení, úsudek, řeč) problémy,
  • špatná koordinace,
  • zvětšení sleziny a jater,
  • respirační problémy,
  • poruchy krve.

Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba

Dědičný charakter Gaucherovy choroby

Gaucherova choroba je dědičná a může postihnout několik členů rodiny v rámci jedné generace.

Nositelem mutace je pouze člověk s jedním genem pro Gaucherovu chorobu. Sám nositel chorobu nemá, může ji nicméně předat svým dětem.

Pokud jsou oba rodiče nositeli genu, existuje:

  • 50% riziko, že dítě bude také nositelem genu,
  • 25% riziko, že dítě bude mít Gaucherovu nemoc,
  • 25% šance, že dítě bude zcela zdravé.

Pokud je nositelem genu jen jeden z rodičů, existuje:

  • 50% riziko, že dítě bude také jeho nositelem,
  • 50% šance, že dítě bude zcela zdravé.

Když jeden z rodičů trpí Gaucherovou chorobou, existuje:

  • 100% riziko, že dítě bude nositelem mutace.

Když jeden z rodičů trpí Gaucherovou chorobou a jeden z nich je nositelem, existuje:

  • 50% riziko, že dítě bude mít Gaucherovu nemoc,
  • 50% riziko, že dítě bude nositelem mutace.

Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba

Gaucherova choroba typu 1 je progresivníI když mohou být její příznaky zpočátku mírné, mohou se postupem času zhoršovat a vést k vážnému poškození. K dispozici jsou různé léčebné přístupy, které pomáhají onemocnění zvládat, včetně perorální léčby.

Zlatým standardem pro diagnostiku Gaucherovy choroby typu 1 je krevní test z plné krve pro stanovení enzymatické aktivity. Váš lékař vám může odebrat vzorek krve a odeslat jej navyšetření do laboratoře.

V současnosti je již také dostupné jednoduché miniinvazivní vyšetření pomocí testu suché krevní kapky, které může diagnózu Gaucherovy choroby vyloučit. Ze stejného vzorku krve lze ve specializovaných laboratořích provést také genetickou analýzu, která může tuto diagnózu definitivně potvrdit.

Budete mít zájem:  Představuje řepkový olej zdravotní riziko?

Upozornění: vyšetření kostní dřeně není pro diagnostiku Gaucherovy choroby nezbytné ani dostatečné. Váš lékař však může zvážit provedení biopsie a vyšetření kostní dřeně, aby vyhodnotil další potíže s kostní dření nebo slezinou.

Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba

Kdy může mít lékař podezření na Gaucherovu chorobu

Pokud máte zvětšenou slezinu (odborně označovanou jako splenomegalie):

  • Slezina se může zvětšit až 15krát oproti normální velikosti,
  • V důsledku toho může dojít k vyklenutí břicha, které dělá dojem nadváhy nebo těhotenství.

Pokud máte nízký počet krevních destiček (odborně trombocytopenie):

  • Snížená krevní srážlivost,
  • zvýšená tendence ke vzniku modřin a krvácení.

Váš lékař nejprve vyloučí maligní onemocnění nebo jiné onemocnění krve (odborně tzv. hematologické malignity)

Léčba

Gaucherova choroba typu 1 může být po stanovení diagnózy účinně léčena. Cílem léčby je omezit nebo zabránit hromadění GL-1.

K dispozici jsou dva léčebné přístupy, které pomáhají zvládat některé příznaky a projevy Gaucherovy choroby typu 1:

  • substrát redukční terapie (SRT), která se podává perorálně (tablety),
  • enzymová substituční terapie (ERT), která se provádí formou infuze.

Substrát redukční terapie (SRT): neinvazivní léčba ve formě tobolky pro perorální podání

  • Perorální léčba se užívá denně.
  • Snižuje množství produkovaného GL-1.
  • Jednodušší podání a komfort pro pacienta.

Enzymová substituční terapie (ERT): infuze

  • Intravenózní (IV) infuze se obvykle podává každé 2 týdny v infuzním centru pro léčbu Gaucherovy nemoci nebo v nemocnici poblíž místa bydliště pacienta, dle možností a úsudku lékaře.
  • Pomáhá v těle odbourat přebytek GL-1 dodáváním chybějícího enzymu.

Pamatujte na cíl léčby: snížit nebo zabránit hromadění GL-1

Gaucherova choroba: Tajná nemoc, o které možná nevíte

Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba Zdraví 7. ledna 2020

Sedmdesát lidí v Česku netuší, že trpí vzácným střádavým onemocněním s názvem Gaucherova choroba. Projevy můžou být různé: bolesti břicha, zvětšená játra a slezina, řídnutí a bolest kostí, poruchy krve. Všechny jejich pokusy o léčbu těchto symptomů zatím ztroskotávají. Na vině je právě ona genetická nemoc.

Dlouhodobě narušuje buňky v těle, vytěsňuje je a namísto nich si tam „střádá“ své vlastní škodlivé látky. Ještě před dvaceti lety nebyla dostupná léčba a lidé na Gaucherovu chorobu umírali. Dnes už to naštěstí neplatí. Pacient se sice trvale nevyléčí, ovšem jeho zdravotní komplikace vymizí a on může žít běžný život. Neléčení pacienti příliš šancí nemají.

Gaucherova nemoc je jedním z vzácných onemocnění. Podle odborných odhadů jí trpí přibližně 100 Čechů. Nicméně lékaři mají v péči pouze třetinu z nich. O ostatních zatím neví. Hledat by je asi mohli v čekárnách internistů, hematologů a ortopedů.

Tam se totiž většina pacientů s Gaucherovou chorobou obrací nejdříve. Jiní se snaží vyřešit potíže s břišními orgány, častým krvácením z nosu a modřinami, nebo třeba bolesti kloubů a časté zlomeniny. Bohužel tím ztrácí drahocenný čas. Nemoc má náskok.

Začala se totiž v těle rozmáhat hned po narození, což je typické pro střádavá onemocnění.

Pacientům s Gaucherovou chorobou chybí v těle enzym, který má na starosti štěpení určitých látek. Tělo neumí nerozštěpené látky zpracovat, a tak je ukládá. Obvykle ve vnitřních orgánech nebo v kostech. Pacientovi se pak mohou nebezpečně zvětšovat játra a slezina nebo řídnout kosti. V nejvzácnějších případech je postižen i mozek a nervový systém.

U někoho se příznaky projeví v dětství, u jiného až v dospělosti. Ve většině případů ovšem chvíli trvá, než je pacientovi diagnostikována Gaucherova nemoc. „První příznaky se u mě objevily přibližně v šesti letech.

Měla jsem velké břicho, chtěli mi brát slezinu, neustále jsem krvácela z nosu a bolela mě kolena. Rodiče si vyslechli mnoho různých diagnóz, včetně leukémie.

Až v patnácti letech jsme poprvé zaslechli pojem Gaucherova choroba,“ potvrzuje Kateřina Uhlíková, pacientka a zakladatelka Sdružení Meta, které lidem se vzácnými onemocněními pomáhá.

Stejně jako ona i většina ostatních pacientů léčí dlouhou dobu pouze projevy nemoci, nikoliv příčinu. „Než se lidé trpící Gaucherovou chorobou dostanou ke specialistovi, obvykle absolvují řadu neúspěšných pokusů o vyléčení jednotlivých symptomů. Jediná šance, jak zachovat kvalitu pacientova života, však je nasazení léčby, která tělu dodá chybějící enzym,“ říká Uhlíková.

Zároveň upozorňuje na fakt, že Gaucherova choroba je dědičná. Proto lékaři vždy kontrolují všechny pokrevní příbuzné, aby zjistili, zda také nejsou nemocní. Testování je pro pacienta velice snadné, nemoc se dá rozpoznat ze vzorku krve.

Navíc je možné jednoduchým miniinvazivním krevním testem na filtračním papírku, což v praxi znamená píchnutí do prstu, vyloučit podezření na Gaucherovu nemoc.

I přesto stále většina pacientů o své nemoci neví. Lékaři odhadují, že v České republice je přibližně 100 lidí s Gaucherovou chorobou, nicméně léčí se jich jen 30. Léčba většině z nich pomůže zachovat stávající kvalitu života bez bolesti a fyzických omezení. „Mám dvě děti, pracuji a před rokem jsem uběhla maraton,“ potvrzuje Kateřina Uhlíková.

Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba Kozoroh

S jistým členem rodiny budete tento týden na nože, protože se nemůžete shodnout v …

Gaucherova choroba

Popis:
Gaucherova choroba je chronická, progresivní, dědičná genetická porucha. Lidem s Gaucherovou chorobou chybí dostatečné množství určitého enzymu.

V důsledku zmíněného enzymatického deficitu dochází k hromadění tukové tkáně nebo lipidů v těle.

Hromadění lipidů v orgánech a kostech může navozovat mírné až závažné příznaky, které se mohou objevit kdykoliv v průběhu života, od dětství až do dospělosti.

Dědičnost:
Gaucherova choroba je vrozená geneticky podmíněná porucha. Lidé dědí dvě kopie každého genu – od každého rodiče jednu. Každá lidská bytost má v každé buňce svého těla odhadem 8 až 10 genů, které jsou zmutované nebo „změněné“.

U pacientů s Gaucherovou chorobou jsou vadné obě dvě kopie genu glukocerebrosidázy, které jedinec dědí od svých rodičů; tedy glukocerebrosidáza není schopna normálně fungovat. Osoba s pouze jedním vadným genem a jedním normálním genem pro glukocerebrosidázy je „přenašečem“ Gaucherovy choroby.

Přestože přenašeči Gaucherovy choroby nebudou mít sami projevy nemoci, jsou šance 50:50, že „Gaucherovy geny“ předají každému ze svých dětí.

  • Základní příznaky:
    • snadné krvácení a tvorba modřin
    • nadměrná únava
    • chudokrevnost
    • oslabení kostí se zvýšenou lomivostí
    • bolesti kostí a kloubů
  • • zvětšení břicha v souvislosti se zvýšením objemu sleziny a jater.

Příznaky se mohou objevit v kterémkoliv věku, ale obvykle jsou nejprve zachyceny v období dětství nebo dospívání. Typ a závažnost příznaků se může mezi jednotlivými pacienty značně lišit.

Někteří nemají až do vyššího věku žádné příznaky, zatímco u jiných se mohou rozvinout život ohrožující projevy již během dětství.

Gaucherova choroba je progresivní a pokud se neléčí, během času se obvykle zhoršuje.

Diagnostika:
Protože některé příznaky a projevy související s Gaucherovou chorobou jsou podobné, jako u jiných běžných onemocnění, může získání přesné diagnózy Gaucherovy choroby trvat měsíce či dokonce roky.

Poměrně přesnou diagnózu Gaucherovy choroby lze provést jednoduchým krevním testem (nebo zkouškou) stanovujícím enzymovou aktivitu glukocerebrosidázy. Vzorek krve lze odebrat v ordinaci lékaře, ale analýza může vyžadovat specializované lékařské centrum.

Lékař může v některých případech doporučit další testy, jimiž lze stanovit závažnost a progresi nemoci.

Partner:

Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba

Gaucherova choroba: příčiny, příznaky, diagnostika a léčba

Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba

Tato choroba nese své jméno po Philippu Gaucherovi francouzském dermatologovi, který ji diagnostikoval v roce 1982 ještě jako student medicíny. Tehdy byl přesvědčen, že se jedná o rakovinu sleziny. Pravý důvod onemocnění byl objasněn až v roce 1965. Jedná se o metabolickou poruchu, kterou ve světě trpí zhruba 30000 lidí.

Nemoc je charakterizována nepřítomností či nedostatečnou účinností enzymu zvaného beta-glukocerebrosidáza. Enzym při své plné funkčnosti štěpí vazbu mezi sacharidem a tukem (tzv. cerebrosid).

Budete mít zájem:  Neochucené bílé jogurty: který vybrat?

Cerebrosid je za normálního stavu součástí membrán buněk a jeho štěpením dochází k rozpadu buněk. Cerebrosid, který není rozštěpen se ukládá v lidských buňkách.

Toto ukládání je pro organismus nežádoucí.

Buňky s vysokým obsahem cerebrosidu se nazývají Gaucherovy. Nejčastěji se vyskytují v játrech, slezině, kostní dřeni. V těchto orgánech nahrazují zdravé funkční buňky. Jejich výskyt není striktně omezen na tyto tři orgány, vzácně se mohou nacházet například i v mozkové tkáni. 

Diagnostika Gaucherovy choroby

Diagnostika se provádí testováním hladiny enzymu glukocerebrosidázy v krvi. Dále pomocí testu DNA, který je schopen odhalit mutace genu kódujícího tento enzym.

 Je možné provádět i prenatální diagnostiku, která je přínosná především v případech, je-li postižen některý z rodičů.

Výskyt vysokých hladin imunoglobulinů, ACE enzymu či alkalické fosfatázy mohou nespecificky poukázat na nepříznivý zdravotní stav pacienta.

Klasifikace Gaucherovy choroby

Gaucherova choroba se dělí do tří podtypů.

Typ 1 (non-neuropatická choroba) je nejběžnějším ze tří typů Gaucherovy choroby v populaci s výskytem 1:50000 narozených dětí. Postihuje zejména slezinu a játra. Oby orgány bývají zvětšené.

Tento typ nepostihuje nervovou soustavu. U některých pacientů nemusí docházet k manifestaci choroby. Vzhledem k poškození sleziny může dojít k rozvoji anémie, či trombocytopenie, jejímž následkem je zvýšená krvácivost do podkoží.

Objevují se bolesti dlouhých kostí.

Typ 2 (akutní neuropatická choroba) je vzácnější formou s výskytem 1:100000 narozených dětí. Postihuje nervový systém, rozvíjí se v prvních měsících života dítěte.

Nemoc se projevuje rychlým neusměrněným kmitáním očí, šilháním, neschopností správně sát a polykat. Rovněž bývá postižena slezina, játra a mozek.

Vzhledem k závažnosti choroby se jedinci většinou nedožívají dospělosti.

Typ 3 (chronická neuropatická choroba) se rozvíjí individuálně v různé době dospívání jedince. Její incidence je 1:100000 narozených dětí. Příznaky se podobají Gaucherově chorobě typu 2, nedosahují však tak intenzivního rozvoje. Tento typ se významněji vyskytuje ve švédské provincii Norrbotten. Pacienti se dožívají puberty i dospělosti.

Léčba Gaucherovy choroby

Léčba probíhá intravenózním podáváním enzymu glukocerebrosidázy. Tato léčba byla započata na začátku devadesátých let a využívá se u pacientů s typem 1 a 3. U pacientů s anemií je možno provést splenektomii (odstranění sleziny).

Typy choroby, které se nemanifestují neurologicky, mohou být v některých případech léčeny transplantací kostní dřeně. Další z možností léčby je perorální podávání nízkomolekulárního léku.

Jeho účinkemse snižuje počet vznikajícího cerebrosidu v buňkách a tím méně se ho pak ukládá.

Gaucherova choroba

Gaucherova choroba – příznaky, příčiny a léčba

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Phillipe Gaucher byl francouzský lékař žijící v devatenáctém století. V roce 1882 popsal ještě coby student onemocnění, kterým trpěla 32letá žena. Hlavním příznakem byla její zvětšená slezina. V té době si Gaucher myslel, že jde o jednu z forem rakoviny sleziny. Až po mnohých letech byla rozpoznána pravá podstata nemoci a podle Gauchera dostala nemoc své pojmenování – Gaucherova nemoc.

V lidském těle při ní chybí enzym beta-glukocerebrosidáza nebo je snížena jeho aktivita. Tento enzym je odpovědný za štěpení jedné ze složek buněčných membrán a za rozpadající se buňky. Tuto látku – sloučeninu tuku a cukru (glukosylceramid) – která není rozštěpena, neumí organizmus zpracovat, a proto ji hromadí v buňkách.

Výsledkem je, že se buňky plní touto sloučeninou (tyto buňky se pak nazývají Gaucherovy buňky), postupně nahrazují normální zdravé buňky, především v játrech, slezině a kostní dřeni, avšak mohou se hromadit i v jiných částech těla.

V nejvzácnějších případech je postižen mozek a nervový systém, což vede k různým projevům onemocnění.

Bez léčby dochází k nevratným poškozením postižených tkání a časné úmrtnosti. Gaucherova choroba se vyskytuje u všech etnik a je dědičná (autosomálně recesivní). Gen popsaného enzymu je na prvním chromozomu a v něm bylo nalezeno více než 120 mutací, jak je uváděno v laboratorní diagnostice (Galén – Tomáš Zíma).

Onemocnění postihuje celosvětově zhruba 30 000 lidí.

Jsou popsány tři typy Gaucherovy nemoci:

Typ 1 (non-neuronopatická)Nejběžnější forma (postihující 1 ze 40 000 až 60 000 jedinců obecné populace). Tento typ nepostihuje mozek ani nervový systém. Nejčastějším znakem je zvětšená slezina, někdy i játra.

Jsou popisovány bolesti dlouhých kostí, v krevním obraze chudokrevnost, někdy se dostavují projevy krvácivosti do kůže a podkoží. Někteří pacienti s 1.

typem Gaucherovy nemoci nemají žádné symptomy, zatímco u jiných se vyvinou závažné symptomy, které je mohou ohrožovat na životě.

Typ 2 (akutní neuronopatická)Tato forma Gaucherovy nemoci je vzácnější (postihuje méně než 1 jedince ze 100 000), avšak je mnohem závažnější. Objevuje se v kojeneckém věku.

Zpočátku nenápadně formou neprospívání, šilháním, kmitáním očí a později se projeví neurologické problémy se zástavou psychomotorického vývoje, objeví se také zvětšená slezina.

Mnohé z těchto dětí nežijí déle než dva roky.

Typ 3 (chronická neuronopatická)Rovněž velmi vzácná forma (také postihuje méně než 1 jedince ze 100 000). Začíná v batolecím věku nebo ve školním věku. Tato forma vyvolává neurologické symptomy, ale ty jsou mnohem méně závažné a probíhají pomaleji. Většina pacientů se dožívá dospělosti.

Léčení spočívá v dodávání upravené formy enzymu glukocerebrosidázy – intravenózně. Poprvé se objevilo v USA v roce 1991, k nám se dostalo asi o 5 let později.

Provádí se na specializovaných pracovištích, ošetření trvá asi 1 – 2 hodiny a je poskytováno každé 2 týdny.

Tato enzymová substituční terapie může zastavit a často zvrátit příznaky onemocnění, takže pacienti mohou užívat lepší kvality života.

Také se lze zapojit do sdružení META www.sdruzenimeta.cz/gaucherova_choroba.

Gaucherova choroba

Gaucherova choroba je dědičné lysosomální střádavé onemocnění, které je způsobené genetickým defektem (deficitem nebo absencí) lysozomálního enzymu glukocerebrosidázy. Tento enzym je zodpovědný za hydrolytické štěpení glukosylceramidu na glukózu a ceramid.

Gaucherova choroba patří mezi autosomálně recesivní onemocnění. Vyskytuje se u všech národů, nejčastěji u východoevropských Židů s incidencí až 1:2500.

Nedostatečná enzymatická aktivita způsobuje hromadění molekul tuků zvaných cerebrosidy − glukosylceramidu (glukocerebrosid) v buňkách retikuloendoteliálního systému (RES) a vede ke zvětšení jater a sleziny se symptomy hypersplenismu (anémie a trombocytopenie).

Dochází k poruchám kosterního systému – kvůli infiltraci těchto buněk RES do kostní dřeně. Zřídka se choroba manifestuje v plicích a CNS.

Na základě enzymatické terapie může dojít k signifikantnímu zlepšení se zvráceným zvětšováním orgánů a normalizaci krevního obrazu. Při včasném nasazení enzymatické terapie může dojít i k pozitivnímu vlivu na neurologické symptomy.

Patofyziologie a genetika[upravit | editovat zdroj]

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Kostní dřeň u nemocného s Gaucherovou chorobou

Hromadící se substance, glukocerebrosid, se skládá z ceramidu (sfingosin + MK) a glukózy. Představuje meziprodukt biosyntézy nebo degradace komplexních komponent membrán – např. globosid u erytrocytů. Glukocerebrosidasa, převážně lysozomálně se vyskytující hydroláza lipidů, odštěpuje glukózu od ceramidu. Zmenšená enzymatická aktivita vede k akumulaci glukocerebrosidu v buňkách RES a k následnému poškození různých orgánů. Zadržování glukocerebrosidu v buňkách je možné histologicky dokázat v játrech, slezině a jiných orgánech.

Gen β-glukosocerebrosidasy[upravit | editovat zdroj]

  • Je lokalizován na dlouhém raménku 1. chromozomu (1q21);
  • obsahuje 11 exonů o délce přibližně 7,3 kb;
  • v blízkosti se vyskytuje pseudogen, který vykazuje vysokou homologii k funkčnímu genu;
  • nejvíc genových mutací bylo prokázáno v exonu 2;
  • mezi nejčastější tři mutace patří:
    • výměna bází nukleotidu 5841 (1226A → G),
      • je ze 70 % zodpovědná za zvýšený výskyt choroby v židovské populaci,
      • všeobecně je doprovázena lehkým průběhem onemocnění,
    • mutace 1448T → C,
      • často dokazovaná u neuropatické formy Gaucherovy choroby,
    • inzerce jedné báze v nuleotidu 84 (84G → GG),
      • vede k posunutí čtecího rámce a tím k předčasnému ukončení syntézy enzymu s plnou ztrátou aktivity (nulová alela),
      • její nosiči jsou těžce postiženi,
      • homozygot pro tuto nulovou alelu ještě nebyl dosud pozorován,
    • v mnoha případech Gaucherovy choroby jde o komplexní změnu genů s četnými mutacemi, které postihují částečně i pseudogen a jiné sousedící geny,
Budete mít zájem:  Otec u porodu? Riziko pro vztah!

Β-glukocerebrosidasa vyžaduje pro svoji hydrolytickou funkci aktivátor, jehož defekt vede taktéž ke Gaucherově chorobě.

Klinika[upravit | editovat zdroj]

Postihuje různé orgány, zvl. slezinu, játra a kostní dřeň, kde se hromadí makrofágy naplněné lipidy (tzv. Gaucherovy buňky). Mohou být postiženy i lymfatický systém,plíce, kůže, oči, ledviny, srdce, vzácně i mozek a nervový systém.

  • Typ a závažnost symptomů se může u jednotlivých pacientů významně lišit − známe téměř asymptomatické až život ohrožující průběhy nemoci.
  • První typ Gaucherovy nemoci se začíná projevovat v různém věku, různou závažností a progresí příznaků.
  • Podle toho, jaké orgány jsou postiženy, rozlišujeme dvě formy Gaucherovy choroby, viscerální a neuropatickou.

Viscerální forma[upravit | editovat zdroj]

Pacient má symptomy způsobené infiltrací různých orgánů střádajícími buňkami. Vypuknutí nemoci, tak jako klinické projevy, se případ od případu liší.

Kostra[upravit | editovat zdroj]

Na radiologickém vyšetření je možné pozorovat rozvolnění ve falangách, čelisti a v tělech obratlů.

  • Charakteristické je nafouknutí na distálních koncích femuru ve tvaru Erlenmeyerovy baňky.
  • Kvůli poruše cirkulace může v mladém věku dojít k akutním nebo chronickým ischemiím s následným rozvojem nekrózy hlavice femuru – aseptické nekrozy hlavic velkých kloubů, avaskulární nekroza.
  • Destrukce a komprese těl obratlů (patologické fraktury a kompresivní fraktury obratlů).
  • Chronické bolesti kostí nebo kloubů.
  • Kostní krize – mohou být provázené horečkou.
  • Při raném vypuknutí nemoci jsou děti nízkého vzrůstu a dystrofické.
  • Může se vyskytovat osteonekróza, osteopenie, osteoporóza a ztenčení kortikální kosti.

Kůže[upravit | editovat zdroj]

Žluté zbarvení kůže a hnědá pigmentace spojivky, takzvané Pingueculae jsou častými příznaky Gaucherovy choroby u dospělých.

Vnitřní orgány[upravit | editovat zdroj]

Slezina[upravit | editovat zdroj]

Játra[upravit | editovat zdroj]

  • Navzdory hepatomegalii dochází jenom zřídka k poruše funkce a portální hypertenzi. Poruchy funkce jater se mohou projevit odchylkami v proteosyntéze. Může být přítomna fibróza až cirhoza jater, jícnové varixy při portální hypertenzi.

Plíce[upravit | editovat zdroj]

  • Kašel a recidivující pneumonie jsou příznaky postižení plic, které potvrzují difuzní, flekovité infiltráty při radiologickém vyšetření.

Ledviny[upravit | editovat zdroj]

  • Hromadění lipidu v ledvinách nevede k žádným klinickým projevům.

Změny u starších pacientů[upravit | editovat zdroj]

Zde je častý rozvoj maligních tumorů, např. Hodgkinův lymfom nebo myelom. K další pozorované komplikaci patří pulmonální hypertenze bez doposud objasněného původu.

Hematologie[upravit | editovat zdroj]

Typicky se u pacientů vyskytuje:

  • anémie (Hb < 135 g/dl u mužů, Hb < 116 g/dl u žen) – provázené zvýšenou únavou,
  • trombocytopenie (PLT < 100 x 109/l) – sklon ke krvácení a tvorbě hematomů,
  • leukopenie (< 4 x 109/l) – provázené častými infekcemi.

Zpravidla nacházíme zvýšený počet retikulocytů a bývají pozorovány změny srážlivosti.

Biochemické změny[upravit | editovat zdroj]

Projevem zvyšující se aktivity makrofágů jsou sekundární biochemické změny: již dlouho známé je zvýšení koncentrace kyselé fosfatázy a angiotensin konvertujícího enzymu. Ještě citlivější parametr představuje měření aktivity chitotriosidásy: tento enzym, jehož fyziologický význam ještě není znám, vykazuje u pacientů s Gaucherovou nemocí až tisícinásobnou aktivitu oproti normě.

Neuropatická forma[upravit | editovat zdroj]

Raná forma[upravit | editovat zdroj]

Při rané formě onemocnění (podle staré nomenklatury označované jako typ II) dochází k rozvoji mezi 2. a 3. měsícem života. Příznačné jsou problémy s příjmem potravy a časté infekce dýchacích cest. Kvůli vyhraněné hepatosplenomegalii je břicho výrazně vyklenuto.

Ve druhém roce života se do popředí dostávají symptomy postihující CNS. Kojenci bývají stále více spastičtí a opistotoničtí. Dochází k dysfagii, stridoru a ochrnutí očních svalů. Křečovité záchvaty jsou převážně ojedinělé.

Proces odbourávání rychle postupuje, finální stadium je charakterizováno těžkou kachexií, kontrakturou kloubů a infekcemi odolnými vůči léčbě. Smrt nastává nejčastěji mezi 2.–3. rokem života. V jednotlivých případech byla pozorována i neonatální manifestace nemoci, která ale nebyla slučitelná se životem.

Tak jako jiné lysozomální střádavé onemocnění má i Gaucherova choroba kongenitální formu, která se manifestuje těžkým hydropsem.

Subakutní forma[upravit | editovat zdroj]

Subakutní neuropatická forma (podle staré nomenklatury typ III) se odlišuje od typu II pozdějším nástupem a pomalejším průběhem. Vysoká variabilita klinického obrazu poukazuje na značnou heterogenitu uvnitř skupiny. Mezi 2. a 3. rokem života se u dětí vyskytuje horečka nejasného původu a zvýšená krvácivost, zvětšení jater a sleziny způsobuje silné bolesti břicha.

Infiltrace kostní dřeně způsobuje pancytopenii, kterou podporuje i hypersplenie. K dalším symptomům patří mentální retardace spolu s nápadným chováním, choreoatetózou a křečovými záchvaty. S progredující nemocí se pacienti stávají více spastickými, zřídka dosáhnou druhého roku života. Subakutní forma Gaucherovy choroby je nejčastěji pozorována u rodin ze severního Švédska.

Myoklonie jsou symptomy se špatnou prognózou a můžou vyústit v demenci. V posledních letech byl u dospělých pacientů s Gaucherovým onemocněním popsán častý výskyt Parkinsonovy choroby, která je charakterizována rychlým nástupem a vysokou rezistencí.

Předpokládá se, že se Gaucherova nemoc nepodílí přímo na patogenezi Parkinsonovy choroby, ale vede jenom ke zvýšené citlivosti organismu vůči ní.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diagnóza je lehce proveditelná na základě měření aktivity β-glukocereboridasy v leukocytech. Není na to potřebná biopsie kostní dřeně. Genová analýza má jenom omezené využití. Určení enzymu chitotriosidasy je vhodné pro sledování průběhu onemocnění a určení vhodných dávek při enzymatické terapii.

Klinik určí podezření na Gaucherovu chorobu na základě hepatomegalosplenie, anémie, trombocytopenie a bolesti kostí. Konečná diagnóza musí být určena enzymaticky.

Nálezy na zobrazovacích metodách (UZ, RTG, MRI):

  • játra – hepatomegalie, zaoblení dolního úhlu jater, vyšší echogenita parenchymu, později nehomogenní parenchym s uzly, fibrozou;
  • slezina – splenomegalie (slezina mlže zasahovat až do malé pánve a před střední čáru), hyperechogenní parenchym difuzně, později nehomogenní parenchym s uzly (okrsky hromaděných Gaucherových bb.), infarkty sleziny, větvící se a zvlněné lineální vény při začínající portální hypertenzi
  • kosti – fraktury (dlouhých kostí, žeber, kompresivní fraktury obratlových těl), osteolýza, osteonekróza, remodelace dlouhých kostí (femur – deformity tvaru Erlenmayerovy baňky), kostní krize (na podkladě ischemie, kostního infarktu s následnou nekrózou příslušného okrsku kosti), klinické projevy kostní krize – kruté bolesti kostí několik dnů imobilizují pacienta, teploty až septické, leukocytóza, přitom negativní hemokultura)

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Symptomatické ošetření[upravit | editovat zdroj]

Silné bolesti kostí jsou řešeny podáním kortikoidů. Před zavedením enzymatické terapie představovala splenektomie jedinou možnost jak zlepšit symptomy (anémie, trombocytopenie), přičemž její efekt nebyl trvalý. Střádací funkci převzaly následně buňky jater. V současné době již splenektomie není indikována kvůli současnému zvýšení rizika pulmonální hypertenze.

Enzymatická terapie[upravit | editovat zdroj]

První experimenty pokoušející se exogenně dodat chybějící enzym byly provedeny již před více než 20 lety, ale selhaly na tom, že byl enzym inkorporován do jaterních buněk místo do střádajících buněk (makrofágů) a proto nedošlo k žádnému zlepšení symptomů.

Průlom nastal po objevení membránových receptorů pro mannózu na povrchu makrofágů, které jsou vhodné k cílené endocytóze β-glukocerebrosidasy. Nativní β-glukocerebrosidasa, glykoprotein, byla modifikována tak, aby terminálním cukrem byla mannóza. To umožnilo několikanásobnou inkorporaci enzymu do makrofágů.

Už po několika měsících léčby se pacienti cítí fyzicky lépe, tlak v oblasti břicha ustupuje spolu se zmenšujícími se játry a slezinou, problémy se zvýšenou krvácivostí ustávají. Díky dlouhodobé enzymové substituční terapii mizí i bolesti kostí a děti dorůstají do normální výšky.

Vedlejší účinky nejsou známy, v jednotlivých případech došlo k imunitní reakci proti dodávanému enzymu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

  • Dědičné poruchy metabolismu tuků
  • Poruchy metabolismu lyzosomů/Léčba

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

  • Medicína pro 21. století – Gaucherova choroba

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HOFFMANN, Georg F. Stoffwechselerkrankungen in der Neurologie. 1. vydání. Georg Thieme Verlag, 2004. 212 s. ISBN 3-13-136321-5.
  • www.focusongaucher.cz (infokarty pro praktické lékaře)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector