1. 11. 2006 13:45
Co je to homeopatie, jaký je rozdíl mezi homeopatickou a alopatickou léčbou, jak se homeopatika vyrábějí, jak homeopatika léčí, jaká jsou kriteria jejich účinku, jak se provádí homeopatická léčba, co lze od homeopatie očekávat a co nikoli?
Na první otázku je poměrně jednoduchá odpověď. Zakladatelem homeopatie je německý lékař Samuel Hahnemann (1755 – 1843). Jako první zdokumentoval a klinicky používal metodu vycházející z principu popsaného heslem „ Similia similibus curentur“. Volně to můžeme přeložit jako „podobné se má léčit podobným“. Toto je základní princip metody, nazývané homeopatie.
Hahnemann byl také prvním lékařem, který účinnost léků testoval na sobě samém a objevil přitom nový léčebný princip.
Při testování na sobě zjistil, že jedy u zdravého člověka vyvolávají určité příznaky již známých nemocí a jejich malé dávky, homeopaticky upravené, nemocné těchto potíží naopak zbavují.
Je to podobný princip jako u očkování, kdy oslabené infekční dávky vyvolají v těle obrannou odezvu a stimulují imunitní systém.
Pro úspěšnost homeopatické léčby je nezbytná přesná klinická diagnóza. Při ní se srovnává stav a potíže pacienta s patogenetickými účinky neředěné určité látkové substance. Ta má svůj patogenetický účinek s určitými charakteristickými znaky a určitými zvláštnostmi.
Tyto jednotlivé body srovnáváme s nástupem a vývojem zdravotních potíží pacienta a s tím, co je zlepšuje či zhoršuje. Podle toho se pak k potížím přiřadí určitý homeopatický lék, který by v neředěné a homeopaticky neupravené formě vyvolával stejné potíže.
Takto vybraný lék se následně podává pacientovi, avšak v homeopatickém provedení. Léčí se tedy podobné podobným.
Uveďme si příklad a podívejme se, jak obraz léku vypadá a podle čeho ho vybíráme:
- Aconitum nepalus– rostlina z čeledě pryskyřníkovitých, obsahující velmi toxický alkaloid aconitin
- Patogenetický účinek je prudký na oblast krevního oběhu a na oblast nervovou.
- Charakterické znaky, u kterých se lék používá:
- – silné prokrvení spojené často se zimnicí
- – červená suchá kůže
- – velká žízeň spojená s touhou vypít velké množství studené vody
- – velká nervozita spojená s úzkostí a strachem ze smrti
- Zhoršení potíží vyvolává:
- – silný prudký chlad
- – doba okolo půlnoci
- Zlepšení potíží vyvolává:
- – když se u akutních stavů objeví pocení
- Pocity: prudké nesnesitelné bolesti, doprovázené úzkostí.
- Chutě a verze: neuhasitelná žízeň s touhou po studené vodě, vše ostatní má hořkou chuť
- Základní klinické indikace: – akutní horečnaté stavy mikrobiálního nebo virového původu, záněty nosní sliznice a horních cest dýchacích, vysoký krevní tlak zvláště když je spojen s úzkostí, chladové neuralgie, vysazení menstruace po velkém prochlazení.
Z příkladu sami vidíte, že sledovat vše, co je důležité k určení správného homeopatického léku, není jednoduché a homeopat musí nosit v hlavě velké množství informací. Samozřejmě nelze nosit všechny a proto k výběru léku se používá takzvaná repertorizace, která pomůže vybrat ten správný lék.
Informace o nich neboli takzvané obrazy jednotlivých léků jsou popsány v atlasech, kterým se říká materie medicy. Souhrny nemocí podle příznaků zase obsahují takzvaná repertoria.
Homeopat obvykle hledá v repertoriu podle příznaků názvy léků a porovnáním jejich obrazů v materii medice vybere ten, který je potížím pacienta nejbližší. Ten pak pacientovi podá.
To je ale jen jedna možnost homeopatické léčby. Nejvíce se podobá známé alopatické medicíně, kterou známe od univerzitních lékařů. Druhou metodou je konstituční homeopatie.
Ta si všímá v první řadě změn, které by vyvolalo podání neředěného homeopatika na typové a charakterové vlastnosti jedince a to srovnává s typem člověka pacienta. V těchto případech jde vlastně o léčení pouze díky podobnosti typologické a psychické a tedy jedná se o psychosomatickou léčbu.
Psychosomatická medicína tvrdí, že orgánové potíže jsou způsobeny nerovnováhou v oblasti psychiky. Proto se v těchto případech v homeopatii užívají léky vysokých potencí, které ovlivňují především psychiku.
Co to znamená potence? Hahnemann při ředění léku prováděl ještě jeho potencování mechanickou energií. Rukou po každém zředění s lékem třepal. Tak se do léku vpravuje mechanická energie a ta jeho účinnost zvyšuje. Dobré homeopatické firmy to vždy dělají ručně a ne strojově.
Nízké potence mají vliv na orgánové procesy, střední potence hlavně na úroveň nervovou a vysoké potence na úroveň psychickou. V ředění najdeme dva hlavní systémy. Jeden je decimální, kdy se ředí jeden díl léku do devíti dílů ředidla (tím je voda nebo alkohol) a druhý centisimální, kdy jeden díl léku dáme do 99 dílů ředidla.
Naředění je tak vyšší, ale potence nižší. Existují i jiné systémy, ale za zmínku už stojí jen systém podle Korsakova. Ten využívá zbytkové informace v nádobě, kdy se vylije lék a ihned se doplní ředidlem. Informace je tak přenesena jen lékem, ulpělým na stěnách nádoby. Takto jsou upravovány všechny homeopatické léky.
Když jsou složeny jen z jedné rostliny, nerostu atd., pak jim říkáme monokompozitní homeopatika nebo monokompozitní preparáty.
Informace nad zlato
Ano, informace, to je to správné slovo.
Homeopatické léky přenášejí informace o obsahových látkách a nikoli jen je samotné a nebo jen jejich zanedbatelné množství.
Proto se také homeopatika mohou vyrábět i z nemocných tkání. Těmto homeopatikům říkáme nosody. Tady ale škála homeopatických léků nekončí. Homeopatika se vyrábějí i ze zdravých tkání a pak se nazývají organopreparáty. Vezměme si například organopreparát Disci/Viscum comp.
To je homeopatikum vyrobené ze zdravých meziobratlových plotének, doplněné o jmelí. Léčí se s ním problémy s meziobratlovými ploténkami. Organopreparát dodá tělu informaci, jak poškozenou ploténku regenerovat a jmelí působí jako katyzátor regeneračního procesu.
Takových „kouzel“ zná homeopatie opravdu hodně.
Na základě speciálních kombinovaných homeopatických léků vznikl léčebný obor, kterému říkáme antihomotoxická medicína. Jejím zakladatelem se stal v roce 1952 německý lékař Dr. H. H. Reckeweg.
Při své práci vycházel z toho, že zdravý člověk nebo zvíře jsou ve stavu rovnováhy. V rovnováze jsou nejen tělu prospěšné látky, ale i škodliviny (homotoxiny).
Když je jich v těle příliš mnoho nebo když dojde k poruše výměny látkové, nemůže tělo tyto homotoxiny vyloučit nebo neutralizovat a vzniká nemoc.
Cílem antihomotoxické medicíny je povzbuzení vlastních reakčních a obranných mechanizmů a procesů vylučování škodlivin.
K tomuto účelu jsou určeny antihomotoxické léky užívané v homeopatii, dále organopreparáty, nosody, homeopatické úpravy syntetických látek a biokatalysátory.
Tyto léky se většinou skládají z více komponent a proto jsou nazývány polykompozitní homeopatika. Vyrábějí se také často cíleně na jednotlivá onemocnění a bývají většinou k dostání bez lékařského předpisu.
Jako příklad si můžeme uvést například Gripheel na chřipku, Lymphomyosot na drenáž lymfatického systému a na posílení celkové imunity, Klimaktheel na problémy ženského přechodu, Oculoheel na problémy s očima a podobně.
Granulky, tabletky, injekce…
Podle Reckewega se také vyrábí celá škála léků pro oblast veterinární.
Je to program ReVet, obsahující sedmnáct veterinárních specialit. Tyto veterinární preparáty byly vyvinuty na základě odborných zkušeností pro malá zvířata, koně a pro chov dobytka.
Vyrábějí se buď v podobě granulí (obr.1.) pro použití do žrádla a nebo v injekční formě (obr.2.). Granulované léky se rozpouštějí buď ve vodě, nebo se dávají do kašovité stravy. Mně se osvědčilo podávání i v kusu rohlíku. Nedoporučuji podávání například v jablku, protože kyseliny v něm obsažené stírají léčebné účinky.
Granulky nesmíme brát do ruky, protože homeopatická informace je na jejich povrchu. Injekční forma se nemusí vždy aplikovat jen injekcí, ale lze ji naředit do neperlivé čisté vody a podávat se žrádlem třeba dvakrát denně. Tabletkám dotek nevadí. (obr.3.) Existují i homeopatika, určená například na odčervení. Většinou se jedná též o polykompozitní preparáty a ty se aplikují obvykle plošně do vody na pití. Známe ale i homeopatické masti, jako například Traumeel na poranění kůže. (obr.4.) U některých koní je možno použít i nosní kapky nebo spreje. (obr.5.)
Jsou firmy, které vyrábějí i speciální řady homeopatických léků speciálně pro zvířata a to jak v podobě granulí tak v injekční formě. Oboje lze ale podávat do žrádla. (obr.6.) Nejsnazší je aplikace kapek, protože těmi stačí pouze zakapat jádro.
Indikace u koní
Indikační šíře homeopatik u koní je opravdu široká.
Některá onemocnění si můžeme vyjmenovat. Jedná se úrazy, šoky, traumata, hematomy, znečištěná poranění, špatně se hojící rány, rekonvalescence, ochrnutí, poruchy vazivového aparátu, zlomeniny, vykloubení a podvrknutí, abscesy, flegmóny, mastitis, nemoci kůže a srsti, poruchy trávení, horečky, sepse, záněty močových cest a ledvin, cysty ovarií, zvětšení prostaty, záněty v ústní dutině, vředová choroba žaludku a dvanáctníku, poruchy říje a mnoho dalších orgánových poruch.
Homeopatii jsem použil například na ovlivnění lekavosti své klisny, která byla u předchozích majitelů mlácená, lekala se každého vrabce v křoví, každého zašustění padajícího listu a všech neznámých předmětů. Vyjet s ní do terénu byla opravdu někdy zábava. Dnes to je klidný a mírný koník.
Na obr. 7 vidíte čumák mého valacha, na kterém se objevily bradavice. Léčen byl pouze bylinnými extrakty a homeopatiky. Na obr. 8 je stav po třech týdnech léčby. Ústup potíží byl opravdu rychlý.
Homeopatika jsou nejužitečnější v oblasti dýchacích potíží koní, očních onemocnění, problémů s otoky kdekoli na těle, při přechodu naboso k drenáži aby nevznikaly abscesy, dále k léčbě virových onemocnění, již zmíněných abscesů a to zvláště kopytních. Jelikož působí přes psychiku, tak jsou významnou pomůckou u syndromu „házení hlavou“, přerušení laktace po odstavu a řešení krizí při odstavu jak hříběte tak klisny, problémů s týranými a lekavými koňmi a u dalších psychických potíží.
Důležité je, že léčba většinou nemá vedlejší účinky a neexistují interakce s jinými léky. Homeopatická léčba také nezatěžuje léčený organizmus. Je též vhodná i u virových infekcí, na které je prozatím klasická medicína krátká.
Kombinace homeopatie s bylinnou terapií dokáže pokrýt široké spektrum nemocí a obě metody se v účinku podporují a doplňují.
Vynikající výsledky jsou i s preventivním zvyšováním celkové i specifické imunitní odezvy na různá infekční agens.
Příště: EAD u koní
Další díly
Čím více bodů, tím lepší hodnocení.
Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: .
Akupunktura u koní
Koně stejně jako lidé trpí řadou chorob, které mají svůj původ v chybné funkci určitých řídicích okruhů organizmu. Vstupní branou do takového řídicího okruhu je vždy určitý anatomický orgán, podle kterého se okruh jmenuje.
Obr.1. dráha ledvin a močového měchýře
Vzájemné vztahy mezi orgány a orgánovými okruhy popisuje Tradiční čínská medicína (TČM). Specifické chápání nemoci řadí akupunkturu mezi takzvané celostní léčebné metody. (Pohlíží na organizmus jako na celek a ne jen na jednotlivé orgány.)
TČM používá na úpravu zdravotní poruchy pět hlavních léčebných postupů. Je to
- léčebná dieta
- bylinná terapie,
- léčebná gymnastika,
- dechová cvičení
- akupunktura.
Nás zajímá hlavně ta poslední tedy akupunktura. To ale neznamená, že ty ostatní bychom v určité míře také nepoužívali.
TČM vždy kombinuje více léčebných metod a proto má tak velký úhel záběru a úspěšnost. Západní školská medicína bohužel akupunkturu vytrhla z konceptu TČM a tím značně snížila účinnost léčby.
Já se ale snažím uplatnit celý koncept TČM i když pro bylinnou terapii užívám evropské byliny.
Akupunkturu můžeme využít k ovlivnění jak chronických nemocí, tak akutních poruch a úrazů. Podstatné pro úspěšný zásah ale je, aby se jednalo hlavně o poruchu funkce a ne struktury. Tedy u úrazů a pooperačních stavů může být akupunktura méně účinná.
Co u koní hlavně léčíme?
Jak jsem řekl, jsou to hlavně chronické stavy:
- alergie
- poruchy imunity
- dušnost
- astma
- kožní nemoci (ne paraziti)
- oční nemoci včetně měsíční slepoty
- nervová onemocnění (neuralgie, ataxie, poúrazové stavy)
- poruchy hybnosti
- žaludeční vředy
- některé koliky
- bolesti zad
- některé nálevky
Ve všech těchto případech je akupunktura skvělým pomocníkem. Já ji ale téměř vždy doplňuji bylinnou léčbou a homeopatií, pro zlepšení a rozšíření účinku..
Koně akupunkturu vesměs snášejí dobře. Platí to i u koní, kteří nemají rádi odběry krve.
Aplikace akupunktury není děj jednorázový, jak se mnozí někdy mylně domnívají, ale je ho třeba minimálně šestkrát opakovat, aby akupunktura měla trvalý účinek.
U akutních nemocí ji obvykle aplikujeme jednou týdně a u chronických potíží můžeme akupunkturu opakovat jednou za 14 dní až za tři týdny. Méně často ale už zase akupunkturu nemá smysl dělat.
Jeden příklad léčby.
Na obr.1. 
,je vyrážka alergického charakteru na kůži koně, po požití padaných hrušek..
Obrázek 2. a 3.
ukazuje aplikaci akupunkturních jehel do bodů na dráze plic, které regulují tuto dráhu a pomáhají léčit a vyléčit alergické onemocnění. Kůže totiž spadá pod orgánový okruh řízený plícemi. Proto jsem v tomto případě použil hlavní bod dráhy plic. Aplikací bylo šest po týdnu a stav se upravil již po druhé aplikaci jehel. Jelikož došlo k doléčení stav se už tři roky neopakoval.
Akupunktura, je-li aplikována včas má řadu výhod, skvělé výsledky a nemá vedlejší účinky.
This entry was posted in Články, Zvířata. Bookmark the permalink.
Také koně mohou onemocnět boreliózou
07.07.2016 | AUTOR 
O borelióze se v dnešní době poměrně často mluví, lékaři si s ní však většinou nevědí rady. Věděli jste, že boreliózou mohou trpět nejen lidé, ale i zvířata? Pojďme si tento zdravotní problém představit blíže v PR článku společnosti Contipro.
reklama 32C
Něco málo z historie
Anglickým ekvivalentem boreliózy je lyme disease, neboli lymeská nemoc. Tento název vznikl podle města Old Lyme v USA (stát Connecticut), kde byla v 70.
letech u velké části obyvatel diagnostikována artritida s totožnými příznaky a s hmyzím kousnutím v anamnéze. Až po několika letech byl nalezen a popsán původce tohoto onemocnění – Borrelia burgdorferi sensu lato.
V Evropě však byly příznaky onemocnění popsány již koncem 19. století.
Původce boreliózy, Borrelia burgdorferi sensu lato, je spirálně stočená bakterie o délce 10 – 30 µm. Přenašečem této bakterie jsou klíšťata z rodu Ixodes, u nichž je borelie nalézána ve střevech (v současné době se zkoumá i možnost přenosu jinými krevsajícími parazity – komáry a blechami).
Borelie se z klíštěte přenáší do hostitele slinami, případně regurgitací trávicího obsahu. Aby došlo k přenosu, musí být klíště přisáté minimálně 24 hodin (některé zdroje ale uvádí, že stačí doba přisátí delší než 6 hodin). Infikovat se může jak člověk, tak domácí zvířata včetně koní a psů.
Kočky jsou k borelióze více rezistentní a onemocnění se u nich projeví jen výjimečně.
V České republice je až 20 % klíšťat infikovaných boreliemi a každé třetí klíště, které je pozitivní na borelii, má v sobě ještě další patogen způsobující jiné onemocnění (klíšťová encefalitida, anaplazmóza, babezióza, tularémie, bartonelóza).
Borelie v těle hostitele vyvolávají silnou imunitní odpověď a tělo si následně vytvoří protilátky.
Borelie je přesto schopná v těle přetrvávat zpravidla doživotně, protože umí velmi dobře obcházet imunitní systém díky schopnosti měnit zastoupení antigenů na svém povrchu (antigeny využívá imunitní systém k identifikaci cizorodých látek a patogenů). To je i důvodem obtížné výroby specifické a účinné vakcíny.
Navíc se borelie při nepříznivých podmínkách dokáží uvnitř buněk stočit do kulovitých útvarů, tzv. cyst, které jim umožní v klidu přečkat např. léčbu antibiotiky. Při oslabení hostitele se opět projeví příznaky onemocnění.
- Borelióza je onemocnění s velmi nespecifickými příznaky a postihuje zejména klouby, nervový systém a svaly. U koní se často setkáváme s následujícími příznaky:
- • zvýšená teplota,
- • chronická ztráta hmotnosti,
- • občasné kulhání,
- • otok kloubů,
- • svalová ztuhlost,
- • dlouhodobě horší výkonnost,
- • artritida nebo další ortopedické problémy.
Často se uvádí také změny v chování a extrémní přecitlivělost kůže. Z neurologických příznaků se lze setkat s depresí, špatnou koordinací pohybů, poruchou polykání, náklonem hlavy nebo s encefalitidou.
V posledních letech se v souvislosti s boreliózou debatuje také o uveitidě (nitroočním zánětu).
Všechny tyto příznaky však mohou být spojeny s jinými onemocněními, například chřipkou, osteochondrózou, přetrénováním a dalšími onemocněními.
Diagnostika není jednoduchá a spočívá ve vyloučení všech ostatních, více pravděpodobných diagnóz. Veterinář vždy provede důkladné klinické vyšetření a zhodnotí celkový zdravotní stav koně.
Pokud kůň kulhá, provede diagnostiku kulhání, v případě postižení nervového systému pak celkové neurologické vyšetření.
V diagnostice může pomoci informace od majitele, zda mohl mít kůň přisáté klíště více než 24 hodin, a zda se kůň pohybuje v oblasti s vyšším rizikem boreliózy.
Dále lze odebrat krev a stanovit titr protilátek proti boreliím. Nicméně ani na základě výsledku tohoto testu nelze spolehlivě říci, zda je kůň infikován boreliózou.
Pozitivní titr protilátek totiž znamená, že se kůň s boreliemi někdy setkal, ale nevypovídá to o tom, zda u něj propuklo onemocnění.
Pokud předpokládáme, že kůň je infikovaný, může v diagnostice pomoci i pozitivní reakce na léčbu antibiotiky.
Borelie lze také identifikovat metodou PCR – tou lze vyšetřit jak přisáté klíště, tak vzorek kloubní membrány od koně (lze odebrat pouze v prostředí sterilního operačního sálu na klinice). Odstraněné klíště je možné nechat vyšetřit v laboratoři Protean s.r.o.
v Českých Budějovicích. Cena za vyšetření je 690,- a v případě potvrzení přítomnosti borelie v klíštěti je možné nechat vyšetřit i klíšťovou encefalitidu a další nemoci přenášené klíšťaty.
Více informací o vyšetřeních, cenách a možnosti objednání najdete na webových stránkách www.kliste.cz.
Při terapii akutních infekcí se používají antibiotika, nejčastěji doxycyklin.
Doxycyklin lze podávat v krmivu, nicméně se špatně vstřebává ze střev, a proto je nutné dlouhodobé podávání (léčba může trvat i několik měsíců). Také výsledek této terapie nemusí být vždy stoprocentní.
Samozřejmostí je klidový režim koně, který by měl trvat ještě 1 měsíc po ukončení léčby. U chronických infekcí je léčba značně komplikovaná a často nemožná.
Klíčem v léčbě je podpora imunitního systému a jater. V dnešní době lze využít možností řady „alternativních“ metod, jak zvíře a jeho imunitní systém podpořit.
Můžu doporučit tradiční čínskou medicínu nebo homeopatii, které mají holistický přístup k léčbě, tedy léčí zvíře jako celek.
Individuálně vybrané čínské byliny či homeopatické léky mívají velmi dobrý efekt, nejsou příliš finančně nákladné a nemají negativní vedlejší účinky.
Lze doporučit i podávání vitamínu C a E, omega-3 mastných kyselin nebo glutathionu. Omega-3 mastné kyseliny působí protizánětlivě a podporují imunitní systém. Glutathion je silný antioxidant, který se nachází ve všech buňkách v těle.
Je důležitý zejména pro játra a má přímý protizánětlivý efekt při artritidě. To z něj dělá jeden z klíčů v léčbě boreliózy. Hladinu glutathionu zvyšuje například ostropestřec mariánský, který je známý svým ochranným působením na játra. Jeho podáváním tak podpoříte játra i tvorbu glutathionu.
Také selen je důležitý prvek, který pomáhá tělu recyklovat a produkovat více glutathionu.
Prevence zahrnuje ochranu před napadením klíšťaty vhodnými repelenty, a po procházce pečlivá prohlídka sebe i zvířete a brzké vytáhnutí přisátého klíštěte. Klíště odstraňujte pinzetou, nikoli holýma rukama. Postižené místo je třeba ihned vydesinfikovat.
U psů lze zvolit i očkování. Ideální je očkovat mimo dobu aktivity klíšťat, nevhodnější je období od listopadu do března. Aplikují se 2 dávky vakcíny v odstupu 2-4 týdnů, po této základní vakcinaci je nutné každoroční přeočkování.
Počet nakažených klíšťat se liší i v závislosti na lokalitě. Je dobré sledovat mapu výskytu klíšťat infikovaných nejen lymskou boreliózou, kterou najdete na webových stránkách www.kliste.cz. U boreliózy tedy platí, že prevence je k nezaplacení.
Zdroje:
http://ivcjournal.com/lyme-disease-in-the-equine/ http://www.equinemedsurg.com/articles/equine-lyme-equine-pigeon-fever/
- Za tým Aktivního zvířete,
- MVDr. Zuzana Satinská, EEBW
- Contipro
reklama 33A
Přidávat příspěvky mohou pouze registrovaní uživatelé.
Homeopatika pacientům nerozmlouvám, ale je to jen placebo
Homeopatie léčí jen díky placebo efektu – víře, že se pacientovi dostává skutečné pomoci. Vyplývá to z nové studie EASAC, poradního vědeckého orgánu EU složeného ze zástupců evropských akademií věd.
Text o tom, nakolik je to nová informace a co znamená pro lékaře i pacienty, najdete v novém Respektu 9/2018 pod titulkem Víra tvá tě uzdraví. Článek ukazuje, že někteří rodiče léčí pomocí homeopatie i své děti trpící ADHD, poruchou pozornosti s hyperaktivitou.
Psychiatr a odborník na léčbu ADHD z Dětské psychiatrické kliniky motolské nemocnice odpovídá na to, jestli může taková terapie fungovat.
Pomáhají homeopatické léky dětem s ADHD?
Z farmakologického hlediska homeopatika nefungují, neobsahují účinnou látku. Placebo efekt ale působit může – do určité míry. Pozorujeme to, když se dětem s ADHD nasadí léky podporující metabolismus nervových buněk, kterým říkáme nootropika. Rodiče zpočátku pozorují, že dětem pomáhají, ale po nějaké době se efekt vytratí.
Podpora metabolismu neuronů zní velmi nadějně, a tak i očekávání bývají vysoká, ale pravda je taková, že nootropika účinkují u akutně vzniklých poruch centrálního nervového systému, jako jsou třeba následky otravy, nedostatku kyslíku a podobně. Tedy ne u dlouhodobě probíhajících neurovývojových poruch, mezi které řadíme ADHD.
Proč tedy placebo zpočátku působí?
Když rodič začne podávat dítěti jakékoliv léky, je to spojeno s určitou změnou režimu. Rodič se dítěti víc věnuje, sleduje, jestli léky fungují, nebo ne. Věří v pozitivní účinky, a když se objeví, ocení je. Tím dává dítěti zpětnou vazbu, interakce mezi ním a dítětem se mění. Nějakou dobu to účinkuje, chování dítěte se díky tomu zlepší.
Jakmile ale zvýšená pozornost opadne, jakmile situace zevšední, placebový efekt se vytratí a změny k lepšímu zmizí. Další otázkou je, jestli se pozorované zlepšení opravdu týká symptomů, které označujeme jako symptomy poruchy pozornosti s hyperaktivitou – tedy impulsivity, nesoustředěnosti nebo hyperaktivity.
Nebo jestli se týká symptomů, které ADHD pouze někdy doprovázejí.
Michal Goetz • Autor: Archiv autora
Které to jsou?
Úzkosti, potíže s náladou a podobně. Ty reagují na placebo efekt podstatně více, třeba úzkostné poruchy lze pomocí placeba ovlivnit docela dobře. Představte si projev dítěte, jeho chování, jako tekutinu ve válci, jejíž horní hladina ukazuje míru problémů.
Do větší míry jsou obtíže způsobeny ADHD, pak je ale přidán i nějaký stupeň různých emočních obtíží a podobně. Když placebem způsobíte, že příznaky úzkosti nebo emočních problémů odezní, chování dítěte se sice zlepší, hladina v pomyslném válci poklesne, ale pořád tam budou nějaké symptomy ADHD přítomné.
Hladina může ovšem poklesnout pod mez, která je už pro rodinu dočasně akceptovatelná, kterou už zvládnou. Celkově se všem uleví.
Je to ovšem jen na přechodnou dobu.
Ano, po nějaké době se mohou symptomy ADHD ukázat jako hlavní, placebem neovlivněný zdroj potíží. Onemocnění se ale také přirozeně vyvíjí, jak postupně dozrává mozek. Některé symptomy tak mohou slábnout. Nejvýrazněji v průběhu času klesá hyperaktivita.
Víme, že děti, které jsou hyperaktivní v první třídě, ve třetí už vůbec hyperaktivní být nemusí. Některé z těchto dětí dokonce mohou být pomalé – původní neklid a hyperaktivita se v průběhu vývoje změní na abnormální pomalost.
Při dlouhodobém podávání homeopatika si tak můžeme některé přirozené změny vysvětlit jako efekt toho přípravku.
Když vliv placeba odezní a rodiče pak jdou s dítětem znovu k homeopatovi, lze efekt znovu nastartovat?
Pokud homeopat předepíše nový přípravek, tak nejspíš ano. Kolem toho léku je nějaká rozprava, příběh, je s ním spojena naděje.
A už to, že matka nebo otec s dítětem pravidelně někam chodí a pravidelně mu dává léky, o té rodině něco vypovídá: je schopná dodržovat určitý režim a hodnotit vliv léčby, rodiče nerezignují, jsou ochotni neustále platit za homeopatika a podobně. To vše může chování dítěte ovlivňovat.
Důležitá je ale jedna věc: Placebo efekt je někdy mylně chápán jako omyl, dočasné oklamání organismu, které odezní. Je to však něco mnohem širšího: v organismu můžete uvést v chod hojivé procesy, které pak už běží samy.
Mohou pacienta úplně vyléčit?
Stejně jako ostatní tělesné orgány má pochopitelně i mozek sebeuzdravovací schopnost. Deprese odeznívají, stejně jako psychotické ataky nebo úzkosti a podobně. A je možné, že placebo někdy spustí uzdravovací proces, který způsobí i trvalé uzdravení.
Ovšem u ADHD bych takovou míru vlivu placeba neočekával, stejně jako u autismu a jiných neurovývojových poruch, jako je mentální retardace. Ty vycházejí jak z abnormální struktury mozku, ať už jde o objem šedé hmoty – nervových buněk, tak z nedostatečného propojení jeho struktur nervovými vlákny.
Ze zasíťování mozku, chcete-li. To vše se vyvíjí postupně.
Jde „zasíťování“ ovlivnit léky?
Pokud mluvíme o ovlivnění růstu nervových vláken, údaje jsou zatím velmi předběžné. Ale potvrzený je vliv léčby na objem některých útvarů šedé hmoty.
Například u deprese nebo bipolární poruchy pozorujeme u neléčeného pacienta pomocí zobrazovacích metod postupné zmenšování objemu hippokampu, což je struktura zodpovědná především za paměť, ale je důležitá i pro řízení našich emocí. Při farmakologické léčbě, například pomocí lithia, se objem hippokampu postupně normalizuje.
V případě ADHD dokážeme léčbou funkčně částečně kompenzovat opožděný vývoj především kůry čelního laloku, strukturu zatím ovlivnit neumíme. Mluvím tu ovšem o účinné a důslednou metodologií ověřené léčbě, tedy nikoliv o homeopatii.
Jak se tedy vy jako dětský psychiatr na léčbu homeopatiky díváte?
Když rodiče některého z mých pacientů, jemuž předepisuji psychofarmaka, řeknou, že dítě ještě k tomu užívá homeopatika, nijak radikálně jim nerozmlouvám.
Radím jim ale, ať zváží, zda peníze, které za homeopatika utrácejí, nechtějí dát na to, aby mohli strávit s dítětem víc času, něco s ním společně zažili, vzali ho na večeři, zařídili mu kroužek, uspořádali oslavu narozenin s kamarády.
Podobně mluvím s rodiči, kteří svým dětem platí biofeedback (ovládání např. kurzoru v počítačové hře přímo prostřednictvím mozkových vln snímaných EEG; metoda má zlepšit soustředění, podle mnoha lékařů však neúčinkuje o nic více, než když si s dítětem zahrajeme například stolní hru – pozn.
red.). Neříkám jim ‘v žádném případě to nedělejte‘ – ale rád bych, aby zvážili, zda čas, který to zabere, nelze s dítětem strávit mnohem prospěšněji. Tak, že bude mít mnohem hezčí vzpomínky.
Respekt 9/2018: Víra tvá tě uzdraví
Homeopatie – MUDr. Karen Pumrová
Homeopatická poradna je pro děti i dospělé po dohodě.
Metodou se zabývám 8 let, mám již bohaté zkušenosti jak s dětmi, tak i s dospělými.
Na konzultaci je nutné se předem telefonicky domluvit. Pokud máte akutní problém, neváhejte mne kontaktovat, domluvíme se aktuálně podle okolností.
Konzultace trvá minimálně hodinu, obvykle však dvě hodiny, protože je potřebná velmi podrobná anamnéza. Na konzultaci je vhodné si dopředu připravit data – nemocnost, průběhy nemocí, pokud se to týká problému a je pacient vyšetřen alergologicky či jinak, je vhodné mít kopie zpráv.
- Cena konzultace je 500,- Kč/hod.
- Co je homeopatie?
- Je to šetrná metoda vhodná pro každý věk od narození, zabývající se člověkem jako celkem (v těle vše souvisí se vším), která používá k léčbě preparáty vyrobené z čistě přírodních materiálů bez přidaných aditiv (bez vedlejších účinků).
K léčbě se používají hodně naředěné roztoky bylin, minerálů a jejich sloučeniny.
U firmy Boiron (preparáty, které většinou používám pro jednoduchost použití) je základem krystal cukru (laktozy) a na něj je navázaný léčivý roztok.
Obsah cukru všech granulí v jedné tubičce odpovídá jedné kostce cukru. Na dávku se používá 5 granulí (jak u dětí, tak u dospělých), proto homeopatika mohou používat i diabetici.
U kterých nemocí se homeopatie může použít?
Dozvíte se dotazem u mne nebo na www.svethomeopatie.cz
- ZPRÁVY A ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA HOMEOPATIE
- Homeopatika: Léčba, o které se příliš nemluví
Léčba, která je v téhle zemi víceméně tabu. Přesto v Česku stovky lékařů léčí pomocí homeopatie. Léky s extrémně zředěnou účinnou látkou by – vzato přísně vědecky – neměly zabírat. V poslední době se však věci rozhýbaly: mimo jiné Nobelovu cenu získal člověk, jehož práce pomáhají vysvětlit, jak léčba homeopatiky může fungovat. Nemluví se o tom.
Je to kontroverzní téma, které dělí lidi na dva nesmiřitelné tábory. Malé bílé kuličky z cukru. Homeopatika.
Přestože podle některých vědců nefungují, jejich spotřeba stoupá – u nás se během tří let zvedl prodej baleníhomeopatických léků o víc než půl milionu. A bez reklamy. Spotřeba však roste nejen u nás.
Francouzské společnosti Boiron, světové jedničce ve výroběhomeopatik, loni (tedy v roce vrcholící ekonomickékrize) vzrostl obrat téměř o 13 procent – na 526 milionů eur.
Jde jen o dobrý byznys a hloupost lidí, jak se snaží pacientům sdělit někteří vědci, v Česku sdružení ve spolku skeptiků Sisyfos?
“Je to absurdní nesmysl, který nefunguje,” říká člen Sisyfa a doktor bojující proti alternativní medicíně, Jiří Heřt. A je to právě on, kdo je – snad kvůli zábavně nesmiřitelným názorům – českými médii vzýván pokaždé, když někdo něco o homeopatii píše.
Jenže předloni dostal Nobelovu cenuvirolog Luc Montagnier, objevitel viru HIV v krvi, jehož práce mimo jiné odhalují, jak si za pomoci elektromagnetických signálů předávají informace patogenní bakterie a DNA organismu.
Což jsou zřejmě právě ty mechanismy, díky nimž homeopatika mohou fungovat.
Mimo jiné usiluje o patent, protože dokázal, jak se dají měřit i velmi silná ředění látek, tedy 10 na minus pátou a 10 na minus devátou, což jsou právě koncentrace, na které se ředí homeopatika.
Autority mají dilema
Průjem a jeho léčba
Střevní potíže patří mezi velmi časté zdravotní komplikace jak u dětí, tak u dospělých. O průjmu hovoříme, je-li stolice řídká až vodnatá a vyprazdňování je častější než třikrát denně. Není ovšem průjem jako průjem. Záleží na příčině, délce trvání, doprovodných příznacích i na tom, koho průjem postihne.
Průjmy mohou být chronické nebo akutní
Chronické průjmy
Chronické průjmy trvají déle než měsíc, nebývají infekčního původu a většinou souvisejí s jiným onemocněním (např.
dráždivý tračník, hypertyreóza – zvýšená činnost štítné žlázy, záněty střeva a slinivky, porucha vstřebávání potravy, intolerance laktózy, alergie na lepek, psychické problémy), případně mohou doprovázet některé pooperační stavy (např. operaci žlučníku, střeva). Nás ale budou zajímat spíše průjmy akutní.
Akutní průjmy
Akutní průjmy trvají nejčastěji od 1 do 3 týdnů (ne však déle než měsíc).
Akutní průjmy jsou nejčastěji způsobeny bakteriemi (a jejich toxickými produkty) nebo viry, méně často pak parazity. O těchto průjmech hovoříme jako o průjmech infekčních.
Bývají provázeny zvýšenou teplotou nebo horečkou, křečemi v břiše, případně zvracením.
Léčba zahrnuje především likvidaci původce infekce, pokud je to možné, a dále doprovodná opatření, kterými jsou především rehydratace, tedy dostatečné zavodnění organismu a doplnění minerálních látek a cukru, které organismus při průjmu ztrácí.
Akutní průjem nemusí být vždy způsoben bakteriemi nebo viry. Jedná se tedy o průjem neinfekční (stejně jako výše zmíněné průjmy chronické).
Může jít například o dietní chybu (jídlo se zvýšeným obsahem tuků), nadměrnou konzumaci tekutin anebo alkoholu, vedlejší účinek některých léků (např. antibiotika, antidiabetika – metformin) či jiných látek (velké dávky hořčíku, nikotinu, umělá sladidla apod.
)nebo otravu houbami. Často mívají také psychický původ (nervozita, stres, cestovatelské průjmy).
Léčba průjmu
Léčba infekčního půjmu
Nejběžnějším přípravkem pro léčbu průjmů jakéhokoliv původu (tedy infekčního i neinfekčního) je tzv. živočišné uhlí (Carbo medicinalis, Carbocit). Léčba spočívá v tom, že se na jeho povrch navážou veškeré škodliviny, které se v trávicím traktu nacházejí. Z toho vyplývá, že čím větší dávku podáme a čím větší povrch zajistíme, tím bude efekt výraznější.
Proto je nutné zajistit dostatečnou dávku (u dospělého člověka i pětkrát denně 4 tablety) a také tablety nadrtit či nechat rozpadnout ve sklenici vody. Podobný účinek má také diosmektit (Smecta). Důležité je však si uvědomit, že díky adsorpční schopnosti na sebe mohou navázat i jiná léčiva.
Nezapomeňte tedy dodržovat dostatečný odstup (cca 2 hodiny) od užití dalších léků.
Oblíbeným léčivým přípravkem pro léčbu infekčních průjmů je Endiaron (cloroxin), který nemá adekvátní náhradu. U závažnějších forem infekčních průjmů, způsobených bakteriemi, se místo něj podávají antibiotika nebo tzv. střevní chemoterapeutika. Jejich podání je však vázáno na konzultaci s ošetřujícím lékařem a výdej v lékárně pak na recept.
Infekční průjmy méně závažného průběhu je možno zvládnout s použitím eubiotik či probiotik v kombinaci s jiným přípravkem, který napomáhá vyloučení původce onemocnění. Z eubiotik, tedy léčiv přispívajích k obnově přirozené mikroflóry je velmi známý Hylak forte.
Z probiotik se nejčastěji doporučuje Enterol či Lacidofil (jedná se o léčivé přípravky, které mají schválené léčebné účinky při průjmových onemocněních). Možné je použít i doplňky stravy s probiotickými kmeny (např.
Biopron, ProbioLact a jiné), které napomáhají obnovení střevní mikroflóry, příznivě ovlivňují průběh onemocnění i délku jeho trvání.
Poměrně novou léčivou látkou je racecadotril (Hidrasec). Ten brání zvýšenému vylučování vody a iontů do střeva, ale zachovává normální sekreci. Vhodný je k léčbě průjmů bakteriálního i virového původu. K dostání bez lékařského předpisu je však pouze pro dospělé.
Nezapomínejte také na tzv. režimová opatření.
Vždy je nutné zajištění dostatečného příjmu tekutin a upravení jídelníčku! U kojenců, malých dětí a starších osob je třeba obzvláště velké opatrnosti, neboť může dojít k velmi rychlé dehydrataci (odvodnění).
Pokud je tedy stolice velmi častá a vodnatá, je vhodné již během prvního dne, kdy není možné dostat průjem pod kontrolu, kontaktovat lékaře nebo navštívit nemocnici.
Léčba neinfekčních akutních průjmů
U průjmů neinfekčního původu je vhodné použít léčivou látku loperamid (Loperon, Imodium). Tato látka snižuje střevní motilitu (pohyblivost střev), zpomaluje průchod střevy a tím zajišťuje dostatečnou dobu k zahuštění střevního obsahu. Není snad třeba zdůrazňovat, že použití u infekčního průjmu je spíše na škodu než k užitku.
U kojenců a malých dětí může být průjem také doprovodným příznakem prořezávání zoubků. To bývá provázeno i zvýšenou teplotou a podrážděností. Nejste-li si však jistí, raději se obraťte na dětského lékaře, který infekční příčinu průjmu vyloučí.
Kdy navštívit lékaře s průjmem?
- Průjem přes veškerou snahu ani po 2 dnech neustává (u malých dětí a starších osob je potřeba situaci řešit již po cca 24 hodinách).
- Průjem je provázen vysokou horečkou, zvracením, silnými křečemi nebo dalšími doprovodnými příznaky (např. vyrážka).
- Ve stolici je zřetelná příměs hlenu nebo krve.
- Průjem je extrémně intenzivní a vyčerpávající již v průběhu prvních hodin.
- Průjem se objevuje pravidelně, dlouhodobě a významně ovlivňuje kvalitu života postižené osoby.
Prevence průjmů
V případě, že cestujete mimo Evropu, poraďte se s lékařem, aby vám předepsal přípravek, který je na průjmy tohoto původu vhodný a účinný.
Preventivně můžete užívat probiotika, která pomohou střevní mikroflóře v boji proti nežádoucím bakteriím či virům.
V období zvýšených teplot se raději vyhněte přípravkům s nedostatečně tepelně zpracovaným živočišným obsahem (vejce, maso, dokonce i mléčné produkty), tzn. rychlá občerstvení (zejména kuřecí maso), smetanová zmrzlina, majonéza atd.
Rehydratace a realimentace
Pod těmito záludnými názvy se neskrývá nic jiného, než zajištění dostatečného přísunu tekutin a minerálů a správná dieta. Často bývá doporučován silný černý čaj, mírně oslazený nejlépe hroznovým cukrem, který je rychlým a snadným zdrojem energie pro vyčerpaný organismus.
Černý čaj obsahuje tanin, což je látka, která působí proti průjmu a zlepšuje stav střevní sliznice. Pitný režim však zajistíte také neperlivou minerální vodou, případně speciálními rehydratačními roztoky (např. Kulíšek, Enhydrol).
Pokud se objeví i zvracení, doporučuje se k popíjení vychlazená kompotová šťáva (nejlépe meruňková).
Dieta při průjmu
Dieta zahrnuje starší pečivo, rýžovou nebo bramborovou kaši, mrkvový odvar, piškoty, banány nebo slabý nemastný vývar. Vhodným doplňkem je vláknina, která zajistí optimální tuhost stolice.
Nezbytné je naprosté vyloučení tučných, mastných a smažených jídel, alkoholu, dráždivých a kořeněných pokrmů, a to nejlépe i několik dní po odeznění průjmu.
Návrat k běžné stravě by měl být pozvolný, probiotika je možné podávat i několik týdnů po vymizení akutních potíží.