Dýchání z úst není při resuscitaci nutné

Dnešním trendem ve výuce první pomoci je odhazovat zbytečnosti, které se akorát zapomínají nebo vedou ke strachu první pomoc vůbec poskytnout.

Za tento trend jsme velice rádi a souhlasíme s ním, zároveň jsme si ale vědomi, že občas nějaký užitečný postupový detail padne na oltář zlehčování.

Je tedy třeba ještě precizněji vysvětlovat, co chtěl básník, v našem případě Evropská resuscitační rada, říci.

I vy jste si už jistě všimli, že se ve vozech MHD napříč celou republikou objevily nejrůznější popularizační plakátky, které dostávají jednoduchá pravidla pro resuscitaci mezi laickou veřejnost. To je určitě správný krok.

Příkladem může být letáček od České resuscitační rady nebo další, který vznikl za spolupráce Magistrátu hlavního města Prahy a Zdravotnické záchranné služby HMP.

Ale vše je třeba brát kriticky, například na těchto plakátcích chybí naprosto zásadní bod — vyšetření dechu, na kterém celá laická resuscitace stojí a padá, jak jinak poznat, že je nutné začít postiženého resuscitovat? Na schématech plakátku také není zmínka o umělém dýchání, takže se už při resuscitaci “nedýchá”?

Proč je to nepřesně?

Vlivem medializace, nejrůznějších plakátů a obecného přehlcení informacemi, se může snadno stát, že laik zcela přesně nechápe, co má dělat. A když už to konečně pochopí, tak se standardy první pomoci zase změní.

Svou ruku ke tvorbě tohoto informačního zmatku přidávají různé firmy a firmičky.

První pomoc sice školí, ale nikdy neslyšely o existenci mezinárodně uznávaných standardů – Guidelines, což jsou Doporučené postupy pro resuscitaci vydávané právě Evropskou resuscitační radou.

Jak je to správně?

Většina zástav u dospělých je způsobena situací, kdy selže srdce, a tak se jeho funkci snažíme nahradit hlavně stlačováním hrudníku, a to ideálně za pomoci AED (tj. automatizovaný externí defibrilátor).

Ale stále zůstává v platnost pravidlo, že dýchání k resuscitaci patří a kdo ho skutečně kvalitně umí a má k tomu podmínky, může jej i nadále provádět.

O to spíš, jde

–li o nedýchající dítě, nebo stav po tonutí (kde je příčinou spíše dušení než selhání srdce).

Guidelines 2015, standard, který je pro naše končiny aktuálně platný, jasně říká, že do laické resuscitace umělé dýchání stále patří. Ale to pouze za podmínky, že je laik dostatečně proškolen, techniku precizně ovládá a dva vdechy mu nezaberou více než 10 sekund tak, aby komprese hrudníku nebyly přerušovány na moc dlouho.

A co když je obličej postiženého zakrvácený, plný zvratků, dotyčného dobře neznáte nebo se vám prostě nelíbí a vy máte strach z přenosu nemoci? Pokud se cítíte být vdechováním ohroženi, pak rozhodně nedýchejte! Jsou to všechno naprosto legitimní důvody a jako vždy v první pomoci platí pravidlo, že vaše zdraví je na úplně prvním místě.

Pokud ale dýchat opravdu kvalitně umíte, neváhejte a vdechujte. Například leží-li před vámi člověk, u něhož se provádění umělých dechů nijak neštítíte – váš rodinný příslušník, kamarád, kolega či spolužák. Tím spíš, jde-li o dítě, které se dusilo.

Mýty o první pomoci jsou hlavně o tom, co rozhodně nedělat.

Jak se ale vlastně dělá první pomoc? O tom píšeme seriál článků Neboj se pomoci! Po přečtení tohoto mýtu by vás mohl zajímat článek „Zprůchodnění dýchacích cest“ nebo třeba “Resuscitace s použitím AED”. Pořád ale platí, že žádné čtení vás první pomoc pořádně nenaučí. Nedá se to zařídit jinak, než že přijdete na zážitkový kurz 🙂

Zdroje:

Dýchat nebo nedýchat při KPR?

Jak z názvu KPR, tedy Kardio (srdce) Pulmonální (plicní) Resuscitace (oživování), vyplývá, jedná se o náhradu základních životních funkcí – oběhu a dýchání, ve snaze obnovit je spolu s vědomím postiženého. V bezvědomí totiž ochabují svaly ovládané vůlí a postižený je ohrožen udušením kořenem jazyka, který uzavírá dýchací cesty.

Zatímco základní a prvotní úkon – záklon hlavy a zvednutí brady, k uvolnění dýchacích cest, zvládne každý (tedy pokud ví, že toto má učinit, nebo ho navede operátor záchranné služby), srdeční masáž už vyžaduje určitý nácvik.

Ale i ta se dá poměrně snadno provádět „na dálku“ díky systému TANR (Telefonicky Asistovaná Neodkladná Resuscitace). Problém nastává tehdy, když dojde na poskytování umělého dýchání.

Mimo neochotu k fyzickému kontaktu s cizí osobou, navíc ústy, je zde aspekt nesprávného provádění umělého dýchání a s tím spojených rizik pro postiženého.

Především se jedná o případy, kdy špatně prováděným dýcháním (malý záklon hlavy, prudké vdechy, veliké objemy vdechovaného vzduchu) dojde k průniku vzduchu do žaludku postiženého a k následnému zvracení s rizikem vdechnutí zvratků postiženým…a samozřejmě, celkem logicky, ukončení pokusů o dýchání zachráncem – laikem.

Proto se před lety začala šířit mezi veřejnost kampaň „Hand only„, která má veliký dopad a je zcela vhodná pro časté případy, kdy dojde k náhlé zástavě oběhu. Těch je v ČR kolem 5.000 ročně. To jsou obvykle dospělé osoby, které z plného vědomí (nebo třeba na základě rozvinutého srdečního infarktu apod.

) zkolabují a nedýchají ani po zprůchodnění dýchacích cest (záklon hlavy, zvednutí brady). Pokud je záchranná služba schopna v daném místě přijet v průměrných časech cca do 10 minut ( ZZS hlavního města Praha uvádí 8 minut ), může postačit provádění nepřímé srdeční masáže.

Avšak v případech, kdy záchranná služba přijíždí v delším čase, což na nepřístupných místech nebo může být i 50 minut a déle, bez umělého dýchání moc šancí na přežitá nezbývá. Mýlí se ten, kdo si myslí, že záchranka „musí ze zákona přijet do 20 minut!“. Nemusí. Je to spíše ideální stav nastaveného modelu rozmístění stanovišť.

Počet vozidel je však omezený a mnohdy je ZZS vytížena opravdu marnými výjezdy nebo třeba mimořádnými událostmi.

Dalším případem, a to je to, k čemu se chceme dostat především, jsou situace, kdy samo včasné zahájení umělého dýchání může vést k návratu spontánního dýchání, tedy předejde samotné zástavě srdce! Těmi případy jsou především dětští pacienti a obecně tonoucí.

Jedná se o takzvané „primární zástavy dechu“ – tonutí, dušení, rdoušení ale třeba i intoxikace (např. alkoholem) s útlumem dechového centra nebo případy některých úrazů apod.

Zde bude zcela stěžejní včasné zahájení KPR 5ti úvodními vdechy a pokračování resuscitace v poměru 30:2 (30 stlačení a 2 vdechy) až do předání postiženého záchranářům. Vzdělávací materiály a schemata ke KPR najdete v odkazu ZDE.

• Takže: 
• Naučte se KPR včetně dýchání z úst do úst…hlavně pro své blízké…mějte a naučte se dýchat s resuscitační rouškou či maskou i pro ty „vzdálenější“…třeba ne úplně cizí… Dýchání je stále nedílnou součástí KPR, zejména pak právě u dětí, tonoucích či jiných primárních zástav dechu, kdy dýcháním KPR začínáme…anebo když dojezd záchranné služby není v řádech několika málo minut.
• Opravdu, je to snadné a naučí se to i malé dítě ????
• 

Text: Mgr. Jan Sedláček, DiS.

1. Doslov:
2. Děkujeme České resuscitační radě, že drží informovanost erudovanými příspěvky a usměrňuje různé neobjektivní či neúplná sdělení jednotlivců, které mnohdy veřejnost spíš matou…byť třeba v dobré víře síření osvěty…vyjádření třeba zde:
3. Vyškolení zachránci schopní provádět umělé dýchání by měli srdeční masáž střídat s umělým dýcháním!

Telefonicky asistovaná neodkladná resuscitace (TANR) zvyšuje počet zahájených resuscitací a zlepšuje výsledky léčby mimonemocniční zástavy oběhu ve všech věkových skupinách.

Operátoři tísňové linky 155 by měli poskytovat TANR ve všech případech předpokládané srdeční zástavy s výjimkou situace, kdy vyškolený zachránce již resuscitaci provádí. Operátor tísňové linky, který poskytuje TANR u dospělého pacienta, by měl volajícího instruovat pouze k provádění srdeční masáže.

Pokud je postiženým dítě, resp. osoba ve věku do 18 let, měli by vést operátoři volajícího k provádění umělého dýchání i srdeční masáže.

Dospělí, kteří vyžadují resuscitaci, mají s vysokou pravděpodobností srdeční zástavu z kardiální příčiny. Krátce po vzniku srdeční zástavy zůstává po dobu několika minut krev v plicích a arteriálním řečišti okysličená. Pro zdůraznění vysoké priority srdeční masáže je doporučeno u dospělých zahájit resuscitaci kompresemi hrudníku spíše než úvodními umělými vdechy.

Observační studie s velmi nízkou kvalitou evidence naznačily, že provádění samotné srdeční masáže je u dospělých pacientů s předpokládanou kardiální příčinou srdeční zástavy srovnatelnou alternativou standardní resuscitace prováděné střídáním kompresí hrudníku a umělých vdechů. Protože zatím není dostatečná jistota, zda lze považovat srdeční masáž bez dýchání a standardní KPR za ekvivalentní postupy, je v Evropě nadále doporučována výuka a provádění KPR střídáním kompresí hrudníku a umělého dýchání v poměru 30:2.

Obecně platí, že všichni zachránci musí provádět srdeční masáž u všech pacientů se srdeční zástavou jako nepodkročitelné minimum! Vyškolení zachránci, kteří mohou provádět umělé dýchání, by však měli při KPR střídat stlačování hrudníku s umělým dýcháním, což je přínosem zejména při resuscitaci dětí a pacientů s asfyktickou srdeční zástavou (tonutí, plicní onemocnění, oběšení apod.) nebo pokud je dojezdový čas zdravotnické záchranné služby delší.

Anatolij Truhlář, Vladimír Černý, Renata Černá Pařízková, Ondřej Franěk, Roman Gřegoř, Eduard Kasal, Radek Mathauser, David Peřan, Pavel Rozsíval, Zbyněk Straňák, Roman Škulec, Karel Štěpánek. Doporučené postupy pro resuscitaci ERC 2015 | Souhrn doporučení © ERC – European Resuscitation Council a ČESKÁ RESUSCITAČNÍ RADA 2015.

Základní neodkladná resuscitace

Basic Life Support (BLS) je soubor znalostí a dovedností potřebný pro zajištění a udržení volných dýchacích cest a podpory cirkulace a dechu, bez použití speciálních pomůcek a medikamentů určených pro resuscitaci, nebo použití automatického defibrilátoru, který je již na mnoha místech k dispozici.

Základní neodkladnou resuscitaci je schopen poskytnout i proškolený laik. Je nutné ji zahájit při poruše jedné ze tří základních životních funkcí (vědomí, dýchání, srdeční činnosti).

Zatímco u dýchání a srdeční činnosti hodnotíme pouze zda je u postiženého zachována či nikoliv, u vědomí je nutné umět rozeznat dva stavy – mdlobu a bezvědomí.

Vychází z doporučení ERC (European Resuscitation Counsil 2010) a ILCOR (International Liasion Committee of Resuscitation).

Incidence[upravit | editovat zdroj]

• Náhlá srdeční zástava (Sudden Cardiac Arrest) je hlavní příčinou smrti u dospělých v Evropě. 80 % těchto případů má kardiální příčinu nejčastěji na základě ischémie. Cca. 10 % má příčinu v jiném interním onemocnění a zbývajících 10 % má jiné příčiny jako např.: intoxikace, traumata, sebevražedné pokusy.[1]

• Asi 25–30 % srdečních zástav z kardiální příčiny začíná jako fibrilace komor nebo jako bezpulsová komorová tachykardie, ale předpokládá se že toto procento je ve skutečnosti ještě vyšší až 60 %. Tato odchylka je způsobena nedostupností měření EKG v terénu přímo na místě záchrany.[2] Pokud je základní neodkladná resuscitace poskytnuta právě v tomto období (fibrilace komor, bezpulsová elektrická aktivita), je procento záchrany nejvyšší.

Řetěz přežití (Chain of Survival)[upravit | editovat zdroj]

Představuje ideální postup a sled úkonů, které zvyšují procento přežití pacientů se zástavou cirkulace. Zahrnuje všechny úkony od rozpoznání srdeční zástavy přes aktivaci zdravotnické záchranné služby až po hospitalizaci pacienta na jednotce intenzivní péče. Tak jako u každého řetězu jeho pevnost závisí na jeho nejslabším článku.

Články řetězce přežití

1. Včasné rozpoznání srdeční zástavy a její příčiny. Neodkládat přivolání zdravotnické záchranné služby. Důležité zejména u stavů, kdy je příčinou zástavy ischemie srdečního svalu – aktivace záchranných služeb již při vzniklé bolesti na hrudi, ještě před vznikem srdeční zástavy zrychluje transport nemocného a následné katetrizační vyšetření srdce a koronárních tepen.
2. Brzké zahájení neodkladné kardio (pulmonální) resuscitace a to i nevyškolenými laiky přímo na místě nehody až do příjezdu záchranné zdravotnické služby.
3. Včasné použití automatického defibrilátoru pokud je k dispozici. Použití defibrilátoru do pěti minut od vzniku zástavy (ve fázi fibrilace komor nebo komorové tachykardie – defibrilovatelné rytmy) zvyšuje pravděpodobnost přežití na 49–79 %. Naopak každá ztracená minuta před defibrilací snižuje pravděpodobnost přežití o 10–15 %.
4. Brzké zahájení rozšířené kardiopulmonální resuscitace a transport do nemocnice a poresuscitační péče včetně terapeutické hypotermie.

Provádění základní neodkladné resuscitace (BLS)[upravit | editovat zdroj]

Při příchodu k pacientovi a před zahájením základní neodkladné resuscitace postupujeme vždy podle známého pravidla Airway Breathing Circulation.

Algoritmus BLS[upravit | editovat zdroj]

Kontrola bezpečnosti[upravit | editovat zdroj]

Ujistíme se, zda nehrozí žádné nebezpečí při snaze dostat se k zachraňovanému, nebo jestli zachraňovaný před zahájením resuscitace není ohrožen jiným vnějším nebezpečím (oheň, voda atd.).

Kontrola vědomí zachraňovaného[upravit | editovat zdroj]

Zjištění vědomí se skládá z několika kroků, kdy nejdříve vyloučíme spánek a poté případnou mdlobu. Zjistíme, zda pacient reaguje na oslovení nebo na fyzický kontakt (lehké zatřepání rameny). K rozlišení bezvědomí od hlubokého spánku je nutné vyvolat bolestivý podnět.

Používáme tlak na glandula parotis, která je palpačně citlivá díky větvení n. facialis. Špičky ukazováků a prostředníků položíme nad angulus mandibulae a tlačíme je k sobě. Můžeme naznačit také pohyb, jako bychom chtěli prsty zajet zezadu za ramus mandibulae.

Pokud člověk omdlel, na tento bolestivý podnět by měl zareagovat pohybem mimických svalů. Pokud žádná reakce není, předpokládáme bezvědomí.

Zachránce zjišťuje, zda pacient dýchá

• Při chybějící odpovědi – přivolat pomoc, otočit postiženého na záda (opatrně – pozor na poranění krční páteře), ověřit zda jsou volné dýchací cesty (mírné předsunutí dolní čelisti);
• rozpoznání obstrukce a uvolnění dýchacích cest je klíčové pro další postup při neodkladné resuscitaci.

Zajištění volných dýchacích cest[upravit | editovat zdroj]

Provedeme revizi dutiny ústní. Pak následuje záklon hlavy. Je to z toho důvodu, že kdybychom hlavu zaklonili před revizí, ona překážka by zapadla do oblasti laryngopharyngu a způsobila by obstrukci. Kontrolujeme, zda pacient dýchá (exkurze hrudníku, proud vzduchu vycházející z úst, dýchací pohyby a doprovodné zvuky), zda je dýchání normální (pravidelné), nepravidelné (lapání po dechu atd.) nebo žádné. Tato kontrola by neměla trvat déle než 10 sekund. Při pochybnostech, zda je dýchání normální, jednej tak, jako kdyby bylo patologické.

• Pokud je dýchání normální, pacienta pozorujeme a přivoláme zdravotnickou záchrannou službu (155 nebo 112). S pacientem nepohybujeme pokud to není nutné. Jako zachované dýchání hodnotíme stav, kdy postižený dýchá v pravidelných intervalech a ventilující vzduch má stejný objem. Stavy, kdy jsou mezi dýchacími cykly nápadné pauzy, nebo kdy postižený dlouho nedýchá a pak provede hluboký nádech a výdech, nehodnotíme jako dýchání.
• Pokud je dýchání nenormální nebo chybí, pošleme pro pomoc – zavolat záchrannou službu a popřípadě zajistit automatický defibrilátor (pokud je zachránců více) nebo v případě jednoho zachránce zkusíme kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu sami mobilem a zahájíme neodkladnou resuscitaci. Pacienta neopouštíme, pokud to není nezbytně nutné.

Postup při uvolnění obstrukce dýchacích cest

1. Lehká obstrukce dýchacích cest: pacient může mluvit, odkašlávat, dýchá.
2. Těžká obstrukce dýchacích cest: pacient není schopen odkašlat, neodpovídá, lapá po dechu, nemůže se nadechnout, je v bezvědomí. Zkontrolujeme dutinu ústní, pokud není patrné žádné cizí těleso způsobující obstrukci a pacient přesto jeví známky obstrukce, položíme jednu ruku zepředu na hrudník a údery druhou rukou mezi lopatky postiženého se pokusíme obstrukci uvolnit a umožnit vykašlávání. Pokud údery nepomohou, provedeme tzv. Heimlichův manévr. Zachránce stojí za pacientem a pažemi ho obejme ve výši epigastria, prudce zatlačí směrem k sobě a nahoru (kraniodorsálně). Pokud ani tento manévr nepomůže uvolnit dýchací cesty, zahajujeme neodkladnou resuscitaci.

Zahájení neodkladné resuscitace[upravit | editovat zdroj]

Nepřímá srdeční masáž a příprava defibrilace

Resuscitaci také zahajujeme, pokud postižený nejeví žádné dýchací pohyby. Zaujmeme polohu vedle pacienta nejlépe v kleče, přiložíme hranu dlaně jedné ruky doprostřed pacientova hrudníku (dolní polovina hrudní kosti), druhou ruku přiložíme shora přes první, ověříme polohu rukou a s napnutými pažemi zahájíme komprese hrudníku. Komprese by měla být do 1/3 hloubky těla. Po každé kompresi by mělo nastat úplné uvolnění tlaku, avšak bez ztráty kontaktu rukou s hrudníkem pacienta. Komprese provádíme s frekvencí mezi 100–120 za minutu, do rytmu písničky Jingle Bells nebo Stayin' Alive. Poměr kompresí hrudníku a vdechů do postiženého je 30:2. Otevřeme pacientova ústa a ucpeme nos, provedeme záklon hlavy a vydechneme do pacientových úst. Současně sledujeme inspirační pohyb hrudníku. Uvolníme ústa a sledujeme výdech. Takto provedeme dva vdechy. Vdechy jsou pozvolné, objem vdechovaného vzduchu do postiženého je asi 0,5 l, což je asi ventilující vzduch při klidném dýchání.Po dobu provádění těchto dvou vdechů přerušíme komprese hrudníku. Tyto dva vdechy by neměly trvat déle než pět sekund. Po jejich provedení opět opakujeme celý cyklus znovu. Přerušení resuscitace a kontrolu pulsu neprovádíme, pokud pacient sám nenabude vědomí.

„Compressions only“ resuscitace[upravit | editovat zdroj]

Podle nových doporučení již není nutné do dospělého v každém případě dýchat. Teorie je taková, že většina příčin bezvědomí u dospělého má kardiální původ. Pokud dojde k zástavě, člověk padne do bezvědomí, ale v cévním řečišti má stále okysličenou krev. Není tedy nutné umělé dýchání, ale pouze by probíhala nepřímá srdeční masáž bez přestávek, frekvencí 100/min.

Tato metoda však není samospásná. Dle studií klesá saturace dostatečná k předání kyslíku buňkám po 4–5 minutách. Poté samotná „compressions only“ resuscitace pomalu ztrácí na efektu. Filosofie je však taková, že je lepší dělat alespoň něco než vůbec nic.

Pouze komprese hrudníku bez umělých vdechů také vykonáváme, pokud nejsme vyškoleni, nebo z důvodů osobní bezpečnosti nejsme ochotni provádět umělé vdechy.

Přerušení resuscitace[upravit | editovat zdroj]

• Příchod odborné pomoci (zdravotnická záchranná služba);
• při předání resuscitace jinému zachránci;
• při naprostém vyčerpání zachránce nebo zachránců;
• obnovení životních funkcí u pacienta.

Nezahájení resuscitace[upravit | editovat zdroj]

• V případě ohrožení zachránce;
• při přítomnosti jistých známek smrti (posmrtné skvrny, posmrtná ztuhlost, posmrtná hniloba);
• pokud má postižený zranění neslučitelná se životem;
• v terminálních stádiích nevyléčitelné nemoci.

Použití automatického defibrilátoru[upravit | editovat zdroj]

AED se nyní vyskytuje na místech se zvýšenou koncentrací osob (letiště, obchodní centra, sportovní stadiony, výstaviště…).
Pokud je u resuscitace více lidí, někdo bezprizorní by pro AED měl dojít, rozhodně nepřerušujte srdeční masáž. Včasné použití ve fázi fibrilace komor může pacientovi zachránit život. Automatický defibrilátor vás bude instruovat, jak postupovat při jeho použití.

Algoritmus použití automatického defibrilátoru[upravit | editovat zdroj]

Označení míst s automatickým defibrilátorem

• Ujistíme se, že pacientovi ani zachráncům nehrozí žádné vnější nebezpečí;
• postupujeme dle algoritmu neodkladné resuscitace kontrolou vědomí a ABC pacienta;
• při více zachráncích jeden zahajuje neodkladnou resuscitaci podle výše uvedeného algoritmu, druhý ze zachránců uvědomí rychlou záchrannou službu a dopraví automatický defibrilátor k postiženému;
• v případě jednoho zachránce, pokud se automatický defibrilátor nachází v bezprostřední blízkosti pacienta, použijeme po uvědomění zdravotnické záchranné služby automatický defibrilátor.
• Jakmile je dostupný automatický defibrilátor, nalepíme elektrody defibrilátoru, defibrilátor uvedeme do provozu. Při více zachráncích nepřerušujeme komprese hrudníku;
• dále postupujeme dle pokynů defibrilátoru, který nejprve provádí analýzu srdečního rytmu;
• Pokud je indikován šok, musíme se ujistit, že se pacienta nikdo nedotýká, poté stiskneme tlačítko šok na defibrilátoru.
• Po aplikaci šoku pokračujeme dále v resuscitaci v poměru stlačení hrudníku: umělé vdechy 30:2 a dále postupujeme podle pokynů defibrilátoru.
• Pokud není šok indikován, pokračujeme dále v resuscitaci v poměru stlačení hrudníku: umělé vdechy 30:2 až do příjezdu lékařské pomoci.

Algoritmy pro BLS v grafické podobě

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

• European Resuscitation Council Guidlines 2010

Reference[upravit | editovat zdroj]

1. ↑ BROKMANN, Jörg a Rolf ROSSAINT. Repetitorium Notfallmedizin. 2. vydání. 2010. 393 s. s. 118. ISBN 978-3-642-04959-0.

Resuscitace nebo-li oživování

Jsou tři základní životní funkce – vědomí, dýchání a krevní oběh. Porucha jedné těchto funkcí vyvolá vždy poruchu ostatních. A tak například člověk postižený nehodou nebo náhlou příhodou může upadnout do bezvědomí. Zástava krevního oběhu je již na hranici smrti. Je nutné znát základní pomoc, které říkáme resuscitace.

Co resuscitace zahrnuje?

• stlačování hrudníku – masáž srdce (podpora krevního oběhu)
• záklon hlavy (zajištění průchodnosti dýchacích cest)
• umělé dýchání z úst do úst

Co k resuscitaci potřebuješ?

• K provedení resuscitace nepotřebuješ žádné speciální pomůcky. Vše, co je potřeba k resuscitaci, má každý z nás u sebe.
• Nácvik resuscitace však prováděj pouze pod školeným dohledem! Vždy je lepší, když ti někdo zkušený vše ukáže a poradí ti, jak správně postupovat.  Správnou sílu a rytmus stlačování se naučíš na umělé figurině.

Jak se resuscitace dělá?

Dospělí:

• Poklekni k postiženému a zjisti jeho reakci na oslovení a zatřesení rameny. Nezdržuj se kontrolou tepu a rovnou zkontroluj dýchání. Uvolni dýchací cesty záklonem hlavy a zvednutím brady.
• Sleduj, zda vidíš, slyšíš i cítíš, že postižený volně a pravidelně dýchá (zvedá se mu hrudník či břicho, z úst nebo nosu mu proudí vzduch).
• Před zahájením resuscitace nezapomeň zavolat záchrannou službu na číslo 155. Resuscitaci začni masáží srdce postiženého.
• Masáž srdce kombinuj s umělým dýcháním. Po 30 stlačení hrudníku zakloň postiženému hlavu a 2x mu vdechni vzduch do plic. Nezvedá-li se mu při vdechnutí hrudník, zkontroluj dýchací cesty. Dále pokračuj stlačováním hrudníku.

Pamatuj si, že pokud provádíš resuscitaci u dospělého člověka, musíš provést 30 stlačení hrudníku a pak 2 vdechy.

Toto opakuješ tak dlouho, dokud nepřijede odborná pomoc, případně dokud se postižený nezačne sám hýbat, dýchat nebo otevírat oči. Nejdůležitější je stlačování hrudníku nepřerušovat.

Pokud nejsi v provádění umělého dýchání proškolený, nebo nechceš dýchání provádět po celou dobu pouze stlačuj hrudník frekvencí min. 100/min.

Miminka a malé dětiVelkou pozornost věnuj resuscitaci miminek a malých dětí! Miminka se téměř vždy dusí, proto po uvolnění dýchacích cest a zjištění, že nedýchá nebo nedýchá normálně, začni s 5 umělými vdechy. Pak začni s masáží srdce. V případě, že provádíš resuscitaci cca jednu minutu, přivolej záchrannou službu a potom v resuscitaci pokračuj.

I zde platí, že resuscitaci provádíš až do chvíle, než přijede odborná pomoc nebo se miminko nezačne samo hýbat nebo zřetelně pravidelně dýchat.?

Podívej se na fotky nebo videa:

Ty to zvládneš.cz – INFARKT – AED – RESUSCITACETy to zvládneš.cz – KOLAPS, SRDEČNÍ SELHÁNÍ – TANRTy to zvládneš.cz – ALERGICKÁ REAKCE – bodnutí včelouTy to zvládneš.cz – OTRAVA NEZNÁMOU LÁTKOUTy to zvládneš.cz – KŘEČE, EPILEPSIETy to zvládneš.cz – PORANĚNÍ HLAVY – IN-LINE brusleníTy to zvládneš.cz – INFARKT – AED – RESUSCITACETy to zvládneš.cz – INFARKTTy to zvládneš.cz – PORANĚNÍ PÁTEŘE – skok do vodyTy to zvládneš.cz – DUŠENÍTy to zvládneš.cz – OPAŘENÍ, POPÁLENÍTy to zvládneš.cz – AMPUTACE NOHY – nehoda motorkářeTy to zvládneš.cz – CUKROVKATy to zvládneš.cz – MASIVNÍ KRVÁCENÍTy to zvládneš.cz – ÚRAZ ELEKTRICKÝM PROUDEMTy to zvládneš.cz – PORANĚNÍ RUKY – pyrotechnikaTy to zvládneš.cz – POPÁLENINYTy to zvládneš.cz – PORANĚNÍ PÁTEŘETy to zvládneš.cz – ZLOMENINATy to zvládneš.cz – MRTVICETy to zvládneš.cz – ASTMATICKÝ ZÁCHVAT

Jaké jsou linky tísňového volání? Znáte všechna čísla?Zjistit víceJak by mělo vypadat správné volání na tísňovou linku se dozvíte zde.Zjistit víceZjistit víceZjistit více Zajisti průchodnost dýchacích cest u postiženého, zajisti mu dostatečný přísun čerstvého vzduchu. Nejlépe je být pod širou oblohou, nebo alespoň dokořán…Zjistit vícePři vysokých okolních teplotách není dobré věnovat se velké tělesné zátěži. Hrozí selhání řízení teploty tvého těla. Kůže je rudá, suchá a horká, objevují se…Zjistit víceK tonutí dochází uzavřením nebo zaplavením dýchacích cest při ponoření do vody či jiné tekutiny. Utonutí je nejčastější způsob úmrtí při sportování či…Zjistit vícePři vysokých okolních teplotách není dobré věnovat se velké tělesné zátěži. Hrozí selhání řízení teploty tvého těla. Kůže je rudá, suchá a horká, objevují se…Zjistit vícePopálené místo začni chladit,a to pouze do 5% tělesného povrchu např. proudem studené čisté vody. Chladit popálené místo bys měl tak 10 minut. Cítí-li postižený…Zjistit víceObecná pravidla pro první pomoc při poleptání jsou stejná jako při popáleninách. Musíš co nejrychleji odstranit z postiženého látky způsobující poleptání. Pokud…Zjistit víceSnaž se přesunout postiženého z nepříznivého počasí nebo prostředí. Podle možností mu poskytni další oblečení, popř. deku. Opatrně postiženého otepluj (teplou…Zjistit víceUklidni postiženého a pokus se zjistit, co se stalo. Nevíš-li, co otravu způsobilo, nepokoušej se vyvolat zvracení. Je-li postižený v bezvědomí, ale jeho…Zjistit víceMechanické poranění oka vždy potřebuje lékařské ošetření. Drobné předměty se snaž odstranit výplachem čistou vodou. Nikdy z oka nevytahujeme předměty, které do…Zjistit vícePři kousnutí zvířetem ránu a její okolí nejprve vydesinfikuj, např. jodem, septonexem apod. Pak poraněné místo překryj čistým kouskem látky a vyhledej lékaře.…Zjistit víceVhodné je okolí bodnutí ledovat nebo alespoň přikládej studené obklady, které zpomalí rozvoj otoku. Pokud se neobjeví celkové příznaky, ani nemusíš volat…Zjistit víceKlíště bys měl usmrtit pomocí jodové tinktury, což je desinfekční přípravek s jodem. Tinkturu nanes v průměru cca 2,5 cm v okolí klíštěte. Viklavým pohybem…Zjistit vícePamatuj si, že ránu nikdy nevysáváme, nezaškrcujeme, nevypalujeme ani do ní neřežeme a ani nechladíme. Bolest i otok přetrvávají asi 3 týdny. Podání protijedu…Zjistit vícePokus se pacienta při pádu zachytit a z jeho blízkosti odstraň všechny předměty, které by jej mohly ohrožovat. Uvolni mu oděv tam, kde je příliš těsný…Zjistit vícePři úrazu hlavy, otřesu mozku ? je vždy nutné zavolat záchrannou službu na čísle 155! Při čekání na lékaře nech postiženého ležet s lehce zvýšenou horní…Zjistit vícePostižený si zpravidla sám najde polohu, při které se mu uleví. Pokud svoji chorobu už zná, má u sebe zpravidla i léky. Bývají ve spreji a aplikují se…Zjistit víceV případě akutní hypoglykémie u pacienta při vědomí podej postiženému sladký nápoj, například kolu nebo oslazený čaj. Případně mu můžeš dát na vycucání kostku…Zjistit víceV případě cévní mozkové příhody pacienta polož na lůžko a pokud je při vědomí, mírně mu zvedni hlavu. Pokud je pacient v bezvědomí, a po uvolnění dýchacích cest…Zjistit vícePostiženého polož na záda, zvedni mu nohy pod úhlem 30° a podlož mu je. Zajisti dostatečný přívod čerstvého vzduchu a uvolni mu tísnící oděv na hrudi a kolem…Zjistit vícePoraněnými končetinami raději nehýbej. Nejlépe je lze znehybnit měkkým obložením. Dlahování je zbytečné, pokud přijede odborná pomoc. Zraněné ruce znehybníš…Zjistit víceNení důležité rozeznat typ krvácení. Důležité je co nejrychleji krvácení zastavit!
Zjistit víceRány rozdělujeme na povrchní a hluboké. Základním pravidlem u všech ran je: Nic z rány co v ní pevně drží, nevytahovat! Obecně platí, že rány a jejich okolí…Zjistit víceJak si počínat při předávkování drogou. Jak pomoci ?Zjistit víceBezvědomí je život ohrožujícím stavem. Včasnou a správně posyktnutou první pomocí však život postiženého můžete zachránit. A není to nic složitého! Všechny…Zjistit víceKrok po kroku k první pomoci.Zjistit víceZjistit víceZabránit úmrtí člověka, který je ve stavu ohrožujícím jeho život, může každý.Zjistit vícePři zástavě dechu nebo krevního oběhu rozhodují o záchraně života minuty.Zjistit vícePři šoku selhává krevní oběh, klesá krevní tlak a v těle přestává být dostatek kyslíku, a proto představuje stav ohrožující život. Pomoc tedy musí přijít co…Zjistit víceÚrazy po pádu z výšky patří k velmi častým!Zjistit víceJaké jsou linky tísňového volání v Evropské unii? Znáte všechna čísla?Zjistit víceOblíbené mýty a omyly v první pomoci.Zjistit vícePřístroj s velmi jednoduchým ovládáním, který dokáže zachránit život.Zjistit více

Základy první pomoci

První pomoc je soubor opatření, sloužících k omezení následků náhlého onemocnění nebo úrazu do doby poskytnutí odborné pomoci. Největší význam má u kritických poruch zdraví – takových, které ohrožují některou ze základních životních funkcí. Postupy sloužící k náhradě životních funkcí (oběhu a dýchání) se nazývají resuscitace.

Následující text obsahuje nejstručnější přehled výkonů, zaměřený na řešení vybraných kritických stavů. Zájemce o širší pohled na první pomoc odkazuji na příručku První pomoc nejsou žádné čáry, kterou je možné objednat ZDE.

JAK SE POZNÁ KRITICKÉ ONEMOCNĚNÍ nebo ÚRAZ?

„Kritický stav“ se může – důsledně vzato – vyvinout časem z jakéhokoliv onemocnění.

Z hlediska první pomoci je ale potřeba aktivně a rozhodně jednat zejména tehdy, pokud jste svědky následujících situací: – náhlý a nečekaný kolaps postiženého – přestane komunikovat, otočí oči v sloup, sesune se na podlahu, mohou být i křeče celého těla; – náhlá porucha dýchání, pocit „krátkého dechu“ nebo dušení – postižený není schopen vyslovit celou větu na jeden nádech; – náhle vzniklý tlak na prsou (v zádech nebo nad pupkem), často ve spojení s opocením, pocitem bušení srdce, horšího dechu; – náhlé ochrnutí části těla, ztráta schopnosti (srozumitelně) mluvit, pokleslý koutek úst, omezení zorného pole; – úraz s působením velké síly (srovnatelné např. s nekoordinovaným pádem z prvního patra);– úraz s průnikem cizího tělesa do tělesné dutiny;– úraz spojený s významným krvácením (krev vystřikuje nebo intenzivně vytéká);– výbuch, popálení/opaření.

Postup při řešení KRITICKÝCH STAVŮ

• Přivolejte záchrannou službu voláním linky 155 nebo 112;

• Zhodnoťte situaci z hlediska BEZPEČNOSTI a eliminujte rizika: vyndejte z kapsy (kde je běžně nosíte) gumové rukavice, oblečte si výstražnou vestu, vypněte proud atd. – podle konkrétní situace;

• Podívejte se na postiženého. Pokud chodí, dýchá bez zřetelné námahy a silně nekrvácí, uklidněte jeho i sebe – nejde pravděpodobně o bezprostředně kritický stav (což samozřejmě neznamená, že se situace nemůže každým okamžikem změnit).

Pokud tomu tak není, řešte kritické poruchy v tomto pořadí:

• Pokud vidíte kritické krvácení, zastavte ho jakýmkoliv způsobem (tlakem na ránu, event. naložením škrtidla).
• Pokud se postižený dusí (nemůže vůbec dýchat): pokud mohl něco vdechnout, podporujte ho v kašlání a případně dejte herdy do zad. V případě kolapsu se snažte zaklonit postiženému hlavu, případně vyčistit dutinu ústní. .
• Pokud pacient dýchá těžce ale pravidelně, pomozte mu zaujmout vhodnou polohu pro ulehčení dýchání (polosed, při bezvědomí zotavovací poloha na boku – nutná je ale trvalá kontrola stavu dýchání!
• Pokud je v bezvědomí a nedýchá nebo jen lape po dechu, zahajte resuscitaci. Pokud jsou přítomné křeče celého těla, vyčkejte, až křeče odezní.
• Pokud hrozí podchlazení, snažte se zajistit postiženému tepelný komfort.

RESUSCITACE:

• Otočíme postiženého na záda a stlačujeme hrudník uprostřed hrudní kosti frekvencí 100–120 stlačení za minutu do hloubky 5–6 cm (resp. do hloubky asi 1/3 hloubky hrudníku).

• Pokud je po ruce defibrilátor (AED – přístroj pro obnovení činnosti srdce pomocí elektrického výboje), použijeme jej.

• Resuscitaci, pokud možno, vůbec nepřerušujeme. Ukončíme ji pouze tehdy, pokud začne postižený reagovat nebo normálně dýchat, případně z důvodu úplného vyčerpání zachránců. Pokud je na místě zdravotník, nebo zachránce vycvičený v poskytování dýchání z úst do úst, může kombinovat komprese hrudníku s vdechy v poměru 30:2. Jeden vdech by měl trvat cca 1 sekundu a jeho objem by měl být takový, aby bylo zřetelně vidět zvedání hrudníku. Dýchání z plic do plic není třeba provádět, pokud trvají (případně se v průběhu resuscitace objeví) účinné lapavé nádechy. Tyto ojedinělé, „lapavé“ nádechy ale nesmí být důvodem pro přerušení nebo dokonce ukončení resuscitace!

SPECIFICKÉ KRITICKÉ STAVY s postupem odlišným od obecných doporučení:

• Alergický šok (postižený hlásí „knedlík v krku“, kolabuje…): podejte 2-3 tabletky jakéhokoliv léku proti alergii (obvykle pacient nebo někdo v okolí bude lék mít). Chlaďte krk ledovým obkladem. Nechte postiženého vycucat kostky ledu.

• Opaření / popálení: sundejte zasažený oděv, odstraňte všechny prstýnky, náramky, hodinky atd. z postižených míst; všechny postižené plochy chlaďte studenou vodou (nejlépe z kohoutku) až do příjezdu záchranné služby. Při rozsáhlém postižení chlaďte pomocí obkladů zejména obličej a krk.

DALŠÍ POSTUP

Pokud postižený není v kritickém stavu, nebo se stav postiženého podařilo zlepšit, proveďte další, podrobnější vyšetření zaměřené na zjištění příznaků stavů, které život sice bezprostředně neohrožují, ale mohly by způsobit komplikace, kdyby zůstaly neodhalené.

• Postiženého oslovte a nabídněte mu pomoc. Všímejte si při tom toho, jak postižený komunikuje – zda reaguje hned nebo s nápadným odstupem, zda je orientovaný (odpovídá přiléhavě, ví kdo je, kde je, co se stalo atd.).

• Postiženému pomozte zaujmout polohu, která je pro něj nejpříznivější (nejlépe nám to řekne sám nemocný).

• Dále jej prohlédněte „od hlavy k patě“. Všímejte si barvy, opocení, známek násilí (oděrky, hematomy), netypického postavení končetin, případného zápachu. V případě úrazu prohlédněte i záda postiženého, jinak během vyšetřování s postiženým zbytečně nehýbejte, pokud si to on sám nepřeje.

Na co se soustřeďte při vyšetření:

• Hlava (včetně očí) – jaká je barva v obličeji? Mrká, sleduje očima? Není obličej nápadně nesymetrický? Nejsou kolem úst zvratky nebo jiné nepatřičné věci? Nekrvácí z povrchu hlavy, z úst, z uší, z nosu? Dech: nejsou slyšet nějaké nepatřičné zvuky – sípání, bublání, chrčení, nápadně rychlý nebo naopak pomalý dech, nepravidelnost dechu? Zornice: nejsou nápadně úzké, nápadně široké, nebo asymetrické (jedna užší, druhá širší?).
• Hrudník – zvedá se při dýchání pravidelně a symetricky? Nevidíme známky poranění, cizí těleso?
• Břicho – nejsou nápadné známky úrazu, rány, krvácení, bolestivost, nápadná deformace, vzedmutí?
• Končetiny – nejsou patrné deformity, rány, krvácení? Porovnáváme pohyblivost levé a pravé končetiny (vyzveme postiženého, aby zahýbal prsty vlevo a vpravo).
• Teplota postiženého – jaký je tepelný komfort? Není postižený prochladlý nebo přehřátý?
• Informace o postiženém – náramek, přívěsek, identifikační karta upozorňující na onemocnění nositele (bývá uveden typ choroby, užívané léky, kontakt na lékaře aj.)

UDÁLOSTI S VELKÝM POČTEM POSTIŽENÝCH

V případě, že je na místě události větší počet postižených (tj. v praxi více postižených, než zachránců), je třeba je především roztřídit podle charakteru a závažnosti postižení.

Přestože je samozřejmě velmi obtížné „míjet“ zkrvavené oběti prosící o pomoc, nejprve je potřeba se alespoň pokusit zmapovat celkovou situaci, najít všechny postižené a zjistit, jak na tom jsou.

Jde o to, aby se zachránci zbytečně nevěnovali lehce zraněným, nebo naopak pacientům, jejichž situace je bezvýchodná, a mohli poskytnout účinnou pomoc těm, kteří ji nutně potřebují.

Základní postup při hromadném neštěstí:

1. OBHLÍDKA MÍSTA s cílem zjistit hrozící rizika, získání představy o počtu postižených a charakteru postižení, podání zprávy na tísňovou linku. POZOR – je lépe zavolat záchranku o půl minuty později, ale již si ujasnit, že na místě je ve dvou plně obsazených autech 10 postižených než okamžitě volat, že „se stala autonehoda“ a nemít žádné další informace.

2. TŘÍDĚNÍ A OŠETŘENÍ RANĚNÝCH v pořadí:PRIORITA 1: postižení se závažným krvácením, postižení s poruchou dýchání, postižení v bezvědomí, kteří sami dýchají, nebo začnou dýchat po uvolnění dýchacích cest.

PRIORITA 2: postižení při vědomí, neschopní samostatné chůze.PRIORITA 3: postižení při vědomí, schopní samostatné chůze.

PRIORITA 4 (neošetřují se): postižení v bezvědomí se zástavou dechu i oběhu se v situaci s velkým počtem postižených NEOŠETŘUJÍ (neresuscitují).

Pokud je to možné a účelné (postižení jsou rozptýlení na větší ploše), může být výhodné přenést na jedno místo i středně těžce a těžce raněné, aby i oni byli pod systematickou, trvalou kontrolou. Je při tom ale samozřejmě nutné dodržet zásadu maximální šetrnosti vyproštění a transportu.

Pro další čtení:

ZDE si můžete stáhnout jednoduché letáčky se základními postupy a schémata resuscitaceZDE můžete otestovat svoje znalosti z první pomociZDE si můžete objednat tištěnou Minipříručku první pomoci

(c) MUDr. Ondřej Franěk, www.zachrannasluzba.cz