Hlavním důvodem takové situace je, že se Česká republika potýká s velkým problémem ve formě udržitelnosti stávajícího důchodového systému. A není zcela jisté, zda se stát bude schopen dostatečně postarat o své občany.
Kdo nechce svůj osud nechávat pouze v rukou státu, tak by se měl na stáří náležitě finančně připravovat.
Důvodů, proč řešit rentu co nejdříve, je mnoho, my se podíváme na těch pět hlavních, informuje Lukáš Vokel, produktový analytik Broker Consulting.
Důvod č. 1: Struktura obyvatel
Struktura obyvatel dle věku se v České republice vyznačuje především svou nepravidelností a pro strom obyvatelstva, který můžete vidět níže, je typické, že velký počet dnešních čtyřicátníků je vystřídán slabými ročníky v následujících letech.
Podle odhadů Českého statistického úřadu za 30 let, tedy v roce 2050, bude téměř o jeden milion osob ve věku 65+ let více, než je tomu dnes (aktuálně cca 2,1 miliony osob ve věku 65+ let). To nám přinese dva problémy.
Prvním je, že výrazně přibude osob v důchodovém věku, tedy těch, kteří z důchodového systému čerpají, a druhým problémem je, že zároveň ubude obyvatel v aktivním věku, tedy těch, kteří do systému přispívají.
Současný stav důchodového systému je z dlouhodobého hlediska neudržitelný, stejného názoru je také Evropská komise. Již dnes můžeme sledovat problémy systému, kdy není schopen samofinancování. To znamená, že příjmy z důchodového pojištění nepokryjí výdaje na důchody.
Pokud systém zůstane nezměněn, tak vlivem úbytku lidí, kteří odvádějí důchodové pojištění, a značným nárůstem osob v důchodovém věku se systém v příštích desítkách let propadne do výrazného deficitu v řádech stovek miliard korun. Během této doby ztráty vzniklé výplatami důchodů budou mít negativní vliv na státní rozpočet a budou ho stále více zatěžovat.
Povede to až k tomu, že potřebné prostředky nepoputují tam, kde by byly zapotřebí a kam by za jiné situace poputovaly, ale budou dofinancovávat důchody.
Narovnat důchodový systém bez radikálních změn je možné, ale řešení nejsou příliš oblíbené. Obecně jsou čtyři: zvýšit pojistné (daně), snížit důchody, zvýšit věk odchodu do důchodu, doplácet rozdíl mezi vyplacenými důchody a vybraným pojistným z jiných zdrojů než ze státního rozpočtu.
Odvody na pojistné v České republice patří mezi jedny z nejvyšších na světě, takže tato možnost nepřipadá v úvahu. Zároveň je zvyšování daní a snižování důchodů citlivé politické téma a u občanů neoblíbené. Jediné přijatelné řešení je zvýšení hranice odchodu do důchodu, které může ovlivnit poměr plátců pojistného a příjemců důchodu.
Zvýšením hranice odchodu do důchodu se však pouze zmírní dopady důchodového systému.
Dlouhodobě financovat deficit důchodového systému ze státního rozpočtu je možné, ale státní rozpočet na to není přizpůsoben a pouze by se tímto řešením prohluboval celkový problém. Státní rozpočet samozřejmě může sloužit jako jakýsi bezpečnostní polštář, který je možné využít ve špatných dobách. Neměl by ale fungovat jako řešení problematiky stárnutí populace.
Důvod č. 2: Dopady zvyšování důchodu do důchodového systému
Důchody se zvyšovaly, zvyšují se a také se zvyšovat budou. To není bez jakékoliv změny dlouhodobě udržitelné. V současné době výdaje na důchody zabírají cca 30 % státního rozpočtu. Za několik let bude osob v důchodovém věku téměř o 50 % více a zvyšování důchodů bude velký problém.
V té době se bude hlavně řešit, z čeho a jak tyto budoucí důchody vůbec financovat. Člověk si musí uvědomit riziko, že stát nebude schopen se dostatečně postarat o všechny občany v důchodovém věku. Stát sice bude vyplácet důchody, ale otázka je, v jaké výši a na co bude stačit.
Důvod č. 3: Už stávající důchody nemusí stačit
Dnes činí průměrná mzda 32 466 Kč a průměrný důchod je 13 319 Kč. Propad příjmu v důchodovém věku je již dnes dost vysoký a do budoucna se bude ještě zvyšovat. Podle odhadů by se měl v roce 2050 podíl důchodu k průměrné mzdě snížit ze současných cca 40 % na pouhých 30 %. Toto je samozřejmě pouze průměr a pro nadprůměrné až vysokopříjmové občany je tento rozdíl daleko větší.
Nejlepší variantou je, když člověk počítá se státním důchodem jako doplňkovým příjmem, nebo s ním na krytí svých výdajů nepočítá vůbec.
Psali jsme
Důvod č. 4: Důchodového věku se stejně nedožiji!
Důchod se dotýká nás všech, ať si to chceme připustit, nebo ne. Pravděpodobnost dožití důchodu v České republice je dost vysoká.
Dle historických dat statistického úřadu by se věku 60 let mělo dožít 92 % českých žen a 83 % mužů.
Ženy se dožívají vyššího věku, to je dáno především tím, že mají obvykle zdravější životní styl než muži, častěji navštěvují lékaře, zdravěji se stravují a více o sebe dbají.
V České republice se průměrná délka dožití za poslední století zvýšila o 30 let a stále se zvyšuje. Nově narozený chlapec se v průměru dožije věku 76,2 roku. Děvčata jsou na tom ještě o něco lépe, ty se dožijí v průměru 82,1 roku.
Je tedy možné, že se budeme dožívat vyššího věku, ale naše schopnost déle pracovat se stejným tempem zvyšovat nebude. Dožívání vyššího věku vede k tomu, že v důchodu strávíme v průměru delší dobu, než tomu tak bylo v minulosti.
Také z tohoto důvodu bychom měli dnes klást vyšší důraz na přípravu na stáří než dříve.
Důvod č. 5: Nevím kolik budu potřebovat a kolik bych si na to měl odkládat.
Kolik si na rentu v důchodu naspořit, může být pro mnohé složitým matematickým úkolem. Všeobecně ale platí, že čím dříve se začne, tím méně to bude finančně bolet a odkládané prostředky se více zhodnotí.
Řešení přípravy na rentu je individuální záležitostí, jelikož každý je schopen odkládat jiné částky, každý má jiný horizont a jiné představy o rentě. Obecně doporučenou částkou, která zajistí velice pěknou rentu, jsou dva miliony korun.
Je samozřejmě snazší dosáhnout doporučené částky při investování na 30letém horizontu než na 10letém. Jakou částku je si třeba odkládat s cílem mít 2 miliony korun v 65 letech, ukazuje tabulka níže.
Úspora 2 miliony pak znamená po dobu dvaceti let měsíční rentu zhruba ve výši 10 tisíc korun navíc ke státnímu důchodu, budeme-li počítat se zhodnocením, které nám přináší alespoň spořicí účet.
Kolik musím odkládat na dva miliony korun v 65 letech? (při 4 % p.a.)Když mi je 20 let 1 320 Kč Když mi je 30 let 2 181 Kč Když mi je 40 let 3 877 Kč Když mi je 50 let 8 100 Kč Když mi je 55 let 13 500 Kč
Když mi je 60 let 30 000 Kč
Češi málo spoří na penzi. Stát se o ně nepostará, říká šéf penzijní asociace
„Trvalo nám zhruba čtyři roky, než se nám podařilo zastavit a vybalancovat úbytek klientů ze starých fondů přílivem nových klientů,“ říká Poklop, předseda Asociace penzijních společností ČR a šéf Česká spořitelna – penzijní společnost (druhá největší po PS České pojišťovny).
Ministerstvo financí nedávno představilo koncepci na podporu rozvoje kapitálového trhu. Návrhy opatření mají mimo jiné motivovat lidi, aby se více pouštěli do dlouhodobých investic na stáří. Penzijní společnosti varují, že nová opatření více peněz do systému spoření na stáří nepřivedou a navíc by mohla zatřást jejich byznysem.
Nezdá se vám, že aktuální horlivé navyšování státních penzí lidi spíš odrazuje od soukromého spoření na penzi?To je obrovská chyba. Zvyšovat důchody a utvrzovat občany v tom, že se se státním průběžným pilířem nic neděje, je líbivé. Budí to dojem, že se stát postará. Ale demografie říká něco jiného.
Debata směřuje k tomu, že důchody budou jednotné, rovné, vytrácí se z toho zásluhovost. Stát by měl lidi připravit na to, že dostanou část důchodu ze státního rozpočtu, ale zároveň by se měli na penzi připravovat sami.
Možná to bude stačit na přežití, ale už možná ne, pokud budu chtít žít aktivně – cestovat, sportovat, starat se o vnoučata.
Představuje podle vás návrh na zavedení takzvaných osobních účtů dlouhodobých investic větší motivaci pro lidi spořit si na penzi? S účtem se pojí rozšíření daňové podpory také na investiční fondy a spořicí vklady v bankách, pokud do nich lidé budou ukládat pravidelně a dlouhodobě.
Kdyby to znamenalo, že to do systému přinese nové dlouhodobé peníze a přiláká ke spoření na stáří více lidí, dávalo by to smysl. Ale nezaznamenali jsme po tom společenskou poptávku. Ani dnes zdaleka ne všichni spoří v penzijních fondech se státní podporou. A stávající klienti ji často nevyužívají na maximum.Systém spoření na penzi by měl zůstávat jednoduchý, srozumitelný, dlouhodobý, aby z toho čišela tradice a stabilita. Zavedení osobních účtů by spoření na penzi zesložitilo, přineslo by do něj zmatečnost.
Asociace penzijních fondů zavedení účtů dlouhodobých investic nedoporučuje, protože z aktuálně představené podoby necítíme, že by pomohla vyřešit hlavní problém – zajistit, aby měli lidé na důchod naspořeno více.
Do jaké míry klienti využívají státní podporu u penzijního spoření?
Daňové úlevy využívá zhruba pětina lidí a státní příspěvek alespoň částečně asi 95 procent lidí. Je tam pár klientů, kteří státní příspěvek nečerpají vůbec, čas od času se na to podíváme a oslovíme je. Bývá to proto, že spoření mají založené jen kvůli příspěvku zaměstnavatele a posílají tam pouze minimální úložku 100 korun.
Na to žádný státní příspěvek není, vyplácí se až od 300 korun. Někteří lidé mají v rámci pracovních benefitů možnost nechat si přispívat od zaměstnavatele, ale neřeknou si o to. Znám případ, kdy klient po třech letech zjistil, že takto přišel o 250 tisíc korun na příspěvku zaměstnavatele, jen proto, že si o to na oddělení lidských zdrojů neřekl.
Zhruba třetině lidí, kteří si spoří, dnes přispívá na penzijní spoření zaměstnavatel.
Koncepce přichází s návrhem, že by klient mohl mít současně starý fond s garancí a vedle toho si založit spoření v novém fondu bez garance. Dosud to nebylo možné. Co by to přineslo byznysu penzijních fondů?
Je to dobře, že by mohl zakonzervovat starou smlouvu a spořit v novém fondu.
Na druhou stranu musíme počítat se zvýšenými náklady, protože by to bylo velké sousto pro zprostředkovatele – bude jednodušší obejít stávající klienty, uzavřít novou smlouvu na nové spoření a čerpat provize než získat nového klienta.
Do sektoru by to nepřivedlo nové klienty s novými penězi. Přitom je tu ještě velký prostor pro to, aby lidé, kteří nemají žádné smlouvy, začali spořit v penzijních fondech.
Podle koncepce by se v rámci úspor mohl utnout státní příspěvek spořícím důchodcům. Lidé nad 60 let, kteří dnes tvoří asi 30 procent klientů penzijních fondů, mohou uzavírat nové smlouvy a už po pěti letech je jednorázově vybrat včetně státní podpory.
Co si o tom myslíte?Nedoporučoval bych státní příspěvek důchodcům omezit, mohlo by to opět rozkolísat sektor penzijního spoření.
Důchodový věk je od 65 let a výhledově se bude posouvat nahoru s rostoucí nadějí dožití, musela by proběhnout debata, jakým věkem by se příspěvek měl limitovat.
Kromě toho řada lidí pracuje v důchodovém věku, není důvod, proč bychom takového člověka měli diskriminovat a nedávat mu státní příspěvek. Pokud už nepracuje, čerpá důchod a přesto si spoří, tak může prostředky využít na lékařské zákroky, na pečovatelskou službu. To je pozitivní pro všechny strany.
Dnes zákon neříká, za co smí klient našetřené peníze z penzijních fondů utratit, smysl by dávalo využít je účelově pro podporu ve stáří. Nicméně dnes lze vše jednorázově vybrat včetně státní podpory a jet na dovolenou nebo přispět dětem na nákup bytu.
Loni si úspory ze třetího důchodového pilíře vyzvedlo 278 tisíc lidí, jen zhruba jedno promile si nechává vyplácet pravidelnou rentu. Je to nastaveno správně?Asi není úplně záměrem státem podporovaného penzijního spoření, když ho klient jednorázově vybere a jede za to na dovolenou. Jednorázový výběr ale nemusí být špatně.
Když si naspořím milion a použiji ho ve stáří k nákupu vlastního bytu nebo částku použiji například na zaplacení soukromého senior domova, dává to smysl.
Návrh ministerstva přináší penzijním společnostem možnost založit vedle stávajících fondů, jako je konzervativní, vyrovnaný a dynamický, ještě nový typ – fond alternativních aktiv, který by mohl investovat odvážněji.
Myslíte, že by o to klienti měli zájem?Dnes je struktura investic 40 procent v konzervativních fondech, 45 procent ve vyvážených a okolo 15 procent v dynamických. Prostor pro to, přijít si v dynamickém fondu na vyšší výnosy, tu je už dnes.
Velká očekávání ohledně investic do alternativních aktiv nemáme. Nemyslíme si, že to bude pro penzijní společnosti zajímavé.
Navíc by se musely diskutovat limity, kolik se smí do takových fondů investovat, už dnes zákon předepisuje, jaký podíl mohou mít fondy v jednotlivých investičních instrumentech (akcie, dluhopisy – pozn. red.).
V některých evropských zemích je důchodový systém nastaven tak, že lidem na penzijní spoření povinně přispívají zaměstnavatelé. U nás se o tom zatím jen hovořilo v souvislosti se zaměstnanci v náročných povoláních.
Co si o tom myslíte?Do důchodového systému je třeba naakumulovat víc peněz, ale kde je vzít? Jedině tak, že budete motivovat lidi, aby si víc spořili, což se děje. Ale ne v dostatečné míře, protože příspěvky pořád nejsou ideální, v průměru 700 korun měsíčně, průměrný zůstatek na účtu u penzijních společností je 90 až 100 tisíc korun, což není mnoho.
Anebo zamotivujete zaměstnavatele, aby přispíval. Pokud by tam byla povinnost přispívat, mohli bychom debatovat o nějaké daňové úpravě pro zaměstnavatele.
Stát chce lidi motivovat k rizikovějším investicím. Spíše by jim měl narovinu říci, že na důstojné stáří jim peníze nezajistí
Od ledna 2022 by Češi měli mít „z moci státu“ k dispozici nový finanční produkt, a sice účet dlouhodobých investic. Koncem srpna jej vláda schválila v rámci balíčku opatření pro rozvoj kapitálového trhu v ČR.
Stát chce tímto daňově zvýhodněným produktem motivovat zejména průměrně a nadprůměrně vydělávající lidi, aby si více spořili na stáří. U těchto osob hrozí, že s nástupem do starobního důchodu jim (kvůli neprovedené daňové reformě) poměrně znatelně klesnou příjmy. Spoření v rámci účtu dlouhodobých investic má tento propad zmírnit. Svým způsobem jde o „miniaturní“ důchodovou reformu.
Účet dlouhodobých investic má především představovat alternativu ke stávajícímu penzijnímu a životnímu pojištění. Tato pojištění se mají řadit mezi podporované produkty, tudíž lidé by si mohli od základu daně odečíst příspěvky na ně v souhrnné výši 48 tisíc korun ročně.
Jak název napovídá, účet dlouhodobých investic je pro dlouhodobé investory či střadatele. Vypovědět jej nelze dříve než 60 měsíců od založení a ne dříve než v 60 letech věku. Pokud tyto podmínky nebudou splněny, zmíněné daňové zvýhodnění nebude uplatnitelné.
Má účet dlouhodobých investic vůbec šanci na úspěch? Na trhu se již těžko hledá prostor, to je pravda. Produktů je dost. Lidé ovšem i tak spoří na stáří málo. Stále mají pocit, že „stát se o ně ve stáří přece musí postarat“. Stát by měl zejména rozptýlit tento mýtus. O dnešní třicátníky nebo čtyřicátníky se stát moc nepostará.
Na suchý chléb a vodu jim sice penze vystačí, ale na důstojné stáří nikoli. Politici by měli toto jasně a zcela vážně říkat. Motivovali by tím už poměrně mladé lidi ke spoření na stáří.
Pak by ani nebylo třeba vytvářet produkty typu účtu dlouhodobých investic, které pochopitelně už jen kvůli své administrativě budou veřejnou kasu něco stát.
Ministerstvo financí se návrhem na vznik účtu snaží občany ke spoření motivovat pozitivně. Levnější a dost možná i účinnější by byla motivace negativní. Tedy prostřednictvím „vystrašení“ lidí, že se o ně v penzi pořádně nikdo nepostará.
Takové „strašení“ veřejnosti (ve skutečnosti však jde o to, že by se s lidmi prostě konečně „hrála rovina“) ale pochopitelně není v politikově zájmu, protože snižuje jeho šanci na znovuzvolení, a naopak zvyšuje pravděpodobnost, že si bude muset hledat jinou, často hůře placenou práci.
Součástí balíčku opatření pro rozvoj kapitálového trhu je kromě účtu dlouhodobých investic také nový, alternativní typ účastnického fondu.
Prostřednictvím něj by mělo jít investovat v rámci třetího pilíře rizikověji, tím pádem ale také s možností vyššího výnosu. Například by mělo být možné investovat do fondů private equity.
Do nich nynější dynamické fondy investovat nemohou kvůli regulaci zapovídající investice s vyššími poplatky.
Stát chce v tomto případě podnítit rizikovější investování, což vzhledem k podmínkám, jaké na trzích obecně panují, dává smysl. Ovšem lidé, kteří jsou ochotní rizikověji investovat a mají z čeho, už tak zpravidla činí. Je tak otázka, zda přínos zřízení alternativního účastnického fondu převýší jeho náklady.
Opět, platí, že na trhu je již dnes produktů dost, takže stát by se mohl věnovat aktivněji jiným oblastem. Problém není v nedostatků produktů, ale v tom, že stát s lidmi „nehraje rovinu“ a dostatečně je nemotivuje ke spoření.
Pokud by lidé tuto motivaci měli a věděli, že stát se o ně ve stáří moc nepostará, již si sami najdou produkty, které jim vyhovují.
Stát by spíše měl zauvažovat nad ještě intenzivnější podporou finančního vzdělávání a prohlubováním finanční gramotnosti lidí a zejména nad rozvolněním regulace celého finančního trhu (i když to je do značné míry otázka regulace na úrovni celé EU).
Podstata problému ale tkví hlavně v tom, že stát nejprve finanční trh přereguloval, v podstatě jej zadusil, takže spoření není pro řadu lidí ani příliš atraktivní, vzhledem k jejich rizikovému profilu.
No a nyní se stát snaží na vzniklou situaci, kterou sám způsobil, reagovat tak, že jakoby do věci vnáší opět tržní prvky, které předtím vyhubil.
Kdyby nechal trvale fungovat trh, je to pro stát, tedy daňového poplatníka mnohem levnější a výsledek by nebyl horší. Spíše by byl mnohem lepší.
Lukáš Kovanda, Ph.D.Národní ekonomická rada vlády (NERV)Hlavní ekonom, Trinity Bank
Starobní důchod, aneb na co se lidé často ptají – Starobní důchod, aneb na co se lidé často ptají – Česká správa sociálního zabezpečení
Nárok na starobní důchod vznikne lidem, kteří dosáhnou zákonem daného důchodového věku a získají potřebnou dobu důchodového pojištění. Důchodový věk se přitom u lidí narozených v letech 1936-1971 určuje podle ročníku narození a u žen i podle počtu vychovaných dětí.
Jednotný důchodový věk 65 let se podle současných právních předpisů týká mužů i žen narozených po roce 1971. Lidé, kteří dosáhnou důchodového věku letos či později, musí získat alespoň 35 let důchodového pojištění (tedy odpracované doby včetně náhradních dob pojištění a případné doby dobrovolného důchodového pojištění).
Splnění podmínek neznamená povinnost o důchod požádat a není ani důvodem k ukončení výdělečné činnosti, ale bez jejich splnění nemůže být starobní důchod přiznán.
Tip: I po vzniku nároku na důchod je možné pokračovat ve výdělečné činnosti bez pobírání důchodu a částku důchodu si tím navýšit.
2. Z čeho mi ČSSZ vypočítá starobní důchod?
Výše starobního důchodu, resp. procentní výměra tohoto důchodu, je závislá na délce získané doby pojištění a na výši příjmů v tzv. rozhodném období. Starobní důchod se tak vypočítává z příjmů od roku 1986 až do roku, který předchází roku přiznání důchodu.
Toto pravidlo platí už od roku 1996 (do roku 1995 se důchody počítaly z příjmů za posledních 10 před nárokem na důchod). Lidem, kteří půjdou do důchodu letos, se tak důchod počítá z výdělků za roky 1986 až 2018. Započítávají se přitom všechny příjmy, které podléhají odvodu pojistného na důchodové pojištění.
Dávky jako jsou podpora v nezaměstnanosti či další takzvané sociální dávky se do výše důchodu nepočítají.
3. Když se částka důchodu vypočítá z příjmů od roku 1986, znamená to, že roky odpracované před tím se mi do důchodu nezapočítají?
Přestože výdělky získané před rokem 1986 se pro výpočet starobního důchodu nezohledňují, odpracovaná doba ano. Pro důchod se započítává veškerá doba, která byla odpracována či získána od ukončení povinné školní docházky až do nároku na důchod.
4. Důchod se mi bude počítat z „hrubých“ nebo „čistých“ výdělků?
Při výpočtu důchodu se u zaměstnanců vychází z hrubých ročních příjmů, u osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) pak z ročního vyměřovacího základu, tj. částky, ze které bylo odvedeno pojistné na důchodové pojištění.
Hrubé příjmy i roční vyměřovací základy v rozhodném období, tj. od roku 1986 do kalendářního roku před přiznáním důchodu, jsou pro účely výpočtu důchodu ještě násobeny koeficienty mzdového nárůstu (v závislosti na vývoji průměrné mzdy se každoročně mění).
Pomocí nich jsou příjmy získané v minulosti převedeny na současnou hodnotu.
5. U informací o důchodech se objevují pojmy „náhradní doba pojištění“, „vyloučená doba“, „výpočtový základ“, „osobní vyměřovací základ“, „základní výměra“ či „procentní výměra“. Co tyto termíny znamenají a jaký mají význam?
Náhradní dobou pojištění se rozumí období, kdy není vykonávána výdělečná činnost, a přesto je tato doba pro důchod hodnocena v rozsahu stanoveném platnou právní úpravou. Mezi náhradní doby pojištění patří např. doba studia před 1. 1.
2010, pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, péče o dítě do 4 let věku či péče o osobu závislou na pomoci druhé osoby ve stupni II (středně těžká závislost), nebo ve stupni III (těžká závislost) anebo ve stupni IV (úplná závislost), příp.
péče o osobu mladší 10 let závislou ve stupni I (lehká závislost) a doba, kdy náležela výplata podpory v nezaměstnanosti či při rekvalifikaci (pouze doba vedení v evidenci Úřadu práce ČR, po kterou nebyly vypláceny dávky v nezaměstnanosti, se hodnotí v rozsahu nejvýše tří roků zjišťovaných zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, přitom dobu evidence před 55. rokem věku pojištěnce lze započítat jen v rozsahu jednoho roku).
Význam vyloučených dob spočívá v tom, že se odečítají od celkového počtu dnů, na který se rozpočítává průměr výdělků. Tím se docílí toho, že příjem, ze kterého se důchod vypočítává, nebude takzvaně rozmělňován. Vyloučené doby tedy mají na výši důchodu pozitivní dopad. Mezi vyloučené doby patří zpravidla náhradní doby pojištění.
Starobní důchod se skládá ze základní výměry a z procentní výměry. Základní výměra důchodu je jednotná pro všechny druhy důchodů (v roce 2019 činí 3 270 Kč), procentní výměra je u každého pojištěnce individuální a závisí na jeho dosahovaných výdělcích a délce získané doby pojištění.
Procentní sazba důchodu činí za každý rok důchodového pojištění 1,5 % výpočtového základu (VZ). Pro jeho stanovení je důležitý osobní vyměřovací základ (OVZ), což je zjednodušeně řečeno měsíční průměr všech příjmů dosažených pojištěncem v rozhodném období. Z něj se tzv.
redukcí (postup redukce stanoví zákon o důchodovém pojištění) zjistí výpočtový základ, ze kterého se vypočítá výše důchodu.
6. Dozvím se předem, jak vysoký důchod budu brát?
Na ePortálu ČSSZ je k dispozici „důchodová kalkulačka“, která spočítá orientační výši starobního důchodu. Využít ji mohou lidé, kterým do vzniku nároku na starobní důchod zbývá pět a méně let. Stačí, aby se k ePortálu ČSSZ přihlásili.
Tip: Přihlášení k ePortálu ČSSZ je jednoduché a v současné době si lidé mohou zvolit ze tří způsobů: pomocí datové schránky, prostřednictvím tzv. eObčanky (od 1. 7. 2018 nový elektronický občanský průkaz s čipem) nebo snadnou aktivací uživatelského účtu (jméno, heslo, SMS kód).
7. Jak mohu zjistit, že mám všechny „odpracované roky“ u ČSSZ správně evidovány?
Informace o dobách pojištění (zaměstnání) se občan dozví z informativního osobního listu důchodového pojištění (IOLDP), který na jeho žádost ČSSZ vyhotoví, nebo online prostřednictvím ePortálu ČSSZ (více leták: Jak získat výpis/přehled dob důchodového pojištění evidovaných v ČSSZ? ).
Vybraným ročníkům (např. v roce 2018 se jednalo o muže ročníku narození 1957 a ženy, které se narodily v roce 1960), je zasílán tzv. Přehled dob důchodového pojištění, a to i bez jejich žádosti.
8. Co můžu dělat, když zjistím, že mi některé období v evidenci chybí?
Pokud občan zjistí, že v evidenci ČSSZ nemá uvedeny některé doby pojištění, je vhodné, aby se obrátil na OSSZ, která mu poskytne potřebnou pomoc.
Náhradní doby pojištění, jako doba studia nebo vojenské služby, postačuje prokázat až při sepsání žádosti o důchod.
Doba péče o dítě do 4 let věku se prokazuje výhradně až při sepsání žádosti o důchod (více leták: Dokládání dob důchodového pojištění (PDF 159,75 kB)).
9. Pokud zjistím, že pro nárok na starobní důchod nemám dostatečně dlouhou dobu pojištění, můžu si chybějící dobu zpětně doplatit?
V některých situacích je to možné formou dobrovolného důchodového pojištění, nelze ho však použít univerzálně ve všech případech. Zákon přesně stanoví, z jakých důvodů je možné se k dobrovolnému důchodovému pojištění přihlásit a za jakou dobu zpětně od podání přihlášky ho lze u každého z uvedených důvodů doplatit.
Přihlásit se k němu lze i bez uvedení důvodů, v tomto případě je však doplacení možné jen jeden rok zpětně před podáním přihlášky a za splnění podmínky získání alespoň jednoho roku pojištění v České republice přede dnem podání přihlášky.
Nelze jím tedy dodatečně pokrýt různé „mezery“ a doby „bez pojištění“, které má člověk v minulosti.
10. Kde získám další informace o starobním důchodu?
Výběr nejdůležitějších informací shrnuje leták Kdy a jak žádat o starobní důchod (PDF 112,49 kB), o něco podrobněji pak Příručka budoucího důchodce i s příklady výpočtů.
Obě brožurky obsahují praktické rady pro ty, kteří se do důchodu v blízké době chystají.
Podrobné informace o podmínkách nároku na starobní důchod, o výpočtu a jeho výši podají pracovníci na OSSZ, klientském centru pro důchodové pojištění při ústředí ČSSZ nebo prostřednictvím telefonní informační linky 800 050 248.
Stát ani fondy nám penzi nezajistí, musíme vytvářet hodnoty
Poslední dobou se v médiích opět více mluví o nutnosti penzijní reformy. Zkuste se na chvíli v mysli vrátit o pár století dozadu. Co potřebujete k životu?
Směna, aneb něco za něco
Představte si, že máte vlastní pole a na něm pěstujete brambory a obilí. Na sousední farmě chovají krávy a slepice. V nedalekém městě vaří jedna měšťanská rodina pivo.
Jednou do roka sklidíte úrodu brambor a obilí, něco málo si necháte na obživu a zbytek jdete prodat do města.
Za utržené peníze pak po zbytek roku kupujete od sousední farmy mléko a vajíčka a dokonce vám něco málo zbude, abyste mohli jednou za měsíc zajít do města na pivo.
V reálném životě máme samozřejmě všichni daleko více „potřeb“, nestačí nám brambory, vajíčka a pivo. Chceme požívat spoustu produktů a služeb, i když většinu z nich vlastně až tak nutně nepotřebujeme.
Princip „směny“ je ale stále stejný. Chci-li spotřebovávat nějaké statky a služby, musím také sám něco produkovat.
Mohu pěstovat brambory nebo chovat slepice, ale stejně tak můžu třeba stříhat lidem vlasy, nebo poskytovat zdravotní péči, či vyrábět auta.
Málokdo dnes produkuje něco sám, častěji na procesu spolupracuje více lidí.
Jako účetní ve firmě Škoda auto můžete podle pracovní náplně pobírat mzdu za vedení účetnictví firmy, ale fakticky se podílíte na výrobě aut. Na to nesmíte zapomínat.
Jako pracovní tým, kde se každý specializuje na dílčí úkony, jste schopní vyrobit více aut a navíc kvalitněji, než kdyby každý zaměstnanec vyráběl auta úplně sám.
Nemusíte vždy jen vyrábět produkty, můžete pracovat ve službách. Zdravotní sestra poskytuje v nemocnici zdravotní péči pacientům. Na poskytování zdravotní péče se ale podílí i vrchní topenář v nemocnici nebo uklízečka, ačkoliv jejich přímé pracovní úkoly jsou odlišné.
Také úředník finančního úřadu poskytuje služby, byť bychom je mnozí s radostí oželeli – kontroluje, že nikdo nepodvádí v účetnictví a zajišťuje výběr daní, tedy to, že si každý platíme policii, pouliční osvětlení a další veřejné služby včetně chodu onoho finančního úřadu.
Za důchodce vytváří hodnoty někdo jiný
Není nutné dlouze vysvětlovat, že člověk nemůže hned od narození až do své smrti pracovat – vytvářet hodnoty, které může směňovat za jiné statky a služby. Lidé v produktivním věku tak musí vytvářet hodnoty i za neproduktivní obyvatele. Dříve to lidé zvládali na úrovni rodiny. Dnes už se rodina stará pouze o děti, zatímco o lidi v postproduktivním věku „pečuje“ stát formou důchodů.
Důchod je vymoženost moderní doby. Původní myšlenka důchodu jako forma pojištění pro případ neschopnosti nadále pracovat se zcela vytratila.
Důchod se stal samozřejmostí, na kterou má každý nárok při dosažení určitého věku. Tato vymoženost je draze zaplacena odvody vysokého pojistného v období produktivního věku.
Důchod je v podstatě na úrovni veřejné služby, za kterou musí každý občan draze platit.
Lidí v penzi přibývá, na důchody nejsou peníze
Problém je, že nám s rostoucí délkou života neustále přibývá lidí v důchodovém věku. Produktivní lidé tak musí být produktivnější, musí vytvářet více hodnot. A jelikož státní systém důchodového zabezpečení používá průběžné financování, není na důchody dostatek financí. A tak se hledá řešení, jak zvýšit objem přitékajících financí.
O to se stát snaží už řadu let, akorát ne přímo do státního systému, ale místo toho zavádí „soukromý pilíř“. Prozatím je soukromý pilíř důchodového zabezpečení nepovinný, stát do něj láká občany formou státních příspěvků a daňových úlev.
Není divu, když peníze z penzijních fondů a životního pojištění končí ve velké míře ve státních dluhopisech. Stát tak vlastně nenápadně vytahuje z lidí peníze na krytí deficitu, zatímco lidé si naivně myslí, jak si spoří na důchod. Možná nebude dlouho trvat a dočkáme se i povinných odvodů do soukromých penzijních fondů.
Asi není nutné rozebírat, že v tom má dlouhé a vlezlé prsty lobbing bankovních a pojišťovacích domů.
Spoření nepomůže
A nyní se zamyslete.
Je toto skutečně systémové řešení situace, kdy přibývá důchodců a ubývá pracujících? Změní se něco tím, že si lidé budou během pracovního života více spořit na svůj budoucí důchod? Přiveďme situaci do extrému.
Představte si, že se budeme dožívat 100 let, od 60 už ale nikdo nebude pracovat a důchodců bude více než pracujících. Pomůže vám, že jste si 30 let poctivě spořili a odváděli státu pojistné na důchodové zabezpečení?
Ano, určitě bude lepší mít něco než nic. Otázkou však je, kolik si za to „něco“ pořídíte statků a služeb.
V situaci, kdy produktivních lidí bude méně než důchodců, bude pravděpodobně všeho nedostatek – kadeřnice ostříhá jen toho, kdo víc zaplatí, doktor také ošetří jen toho, kdo dá víc.
Což je pochopitelné, vždyť kadeřnice i doktor budou muset více spořit, aby až oni půjdou do důchodu, měli na zubaře. Je to začarovaný kruh, ve kterém více peněz nepomůže.
Bez práce nejsou koláče
Nebylo by rozumnější celý systém důchodového zabezpečení zrušit, nedržet lidi v iluzi, že i bez práce jsou koláče, protože za ně práci udělá někdo jiný, mladší? Neměli bychom místo státu obrátit svou pozornost zpět k rodině a naučit se podílet se na vytváření hodnot i v pokročilém věku, dokud nám to zdraví umožňuje?
Asi těžko bude sedmdesátiletý člověk pracovat na stavbě nebo vyvíjet nejmodernější softwarové programy. Proč by ale nemohl chovat slepice, psát knihy, dělat personálního poradce, být v dozorčí radě firmy nebo na podobných funkcích, kde může uplatnit své zkušenosti?
Stává se z nás stádo otroků závislých na státu. Více jak polovina národa si myslí, že doslova „má nárok“ na vyšší plat, vyšší důchod, lepší bydlení, lepší to a tamto. Takový postoj je velmi naivní a zároveň sebedestruktivní. Měli bychom se přestat spoléhat na stát a vzít odpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Ne však pouhým spořením na důchod, ale tím, že se naučíme vytvářet hodnoty.
Autor je ředitelem a hlavním investičním manažerem FINEZ Investment Management.
Nahrávání …
V roce 2050 bude každý druhý Čech v důchodu. A stát se nepostará!
V demografickém vývoji většina našich zákonodárců dlouho neviděla (nebo nechtěla vidět) velkou hrozbu. Statistiky však čím dál jasněji ukazují, že se blíží pořádné problémy.
Zatímco počet důchodců neustále roste, množství lidí, kteří do důchodového systému přispívají, stagnuje. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by se v budoucnu měl trend změnit k lepšímu. Naopak.
V současné době je v důchodu „jen“ čtvrtina všech obyvatel České republiky, v roce 2050 to však bude víc než polovina. Porodnost je i přes mírný nárůst v posledních letech nejnižší za posledních 230 let.
Současný důchodový systém není udržitelný. Politici se nyní snaží důchodovou reformou napravit to, na co měli myslet už dávno. Již v roce 1995 přednášeli čeští demografové v parlamentu na téma nevyhnutelného stárnutí populace a důsledků, které to bude mít. „Politici o tom vědí velmi dlouho.
Avšak kolik z těch, kteří tehdy přednášce naslouchali, je dnes stále ve významných funkcích? To ilustruje, že životnost politiků je krátká, a proto je krátký i jejich výhled. Když už nějaké problémy řeší, pak ty krátkodobé, které se týkají jednoho či dvou funkčních období,“ upozorňuje Lukáš Kovanda, ekonom a ředitel nadace Prague Twenty.
Reformní snaha vlády však nebude úspěšná, když si lidé nezačnou mnohem víc než dosud na stáří sami spořit.
Důchodová reforma s otazníky
Na konci června schválil vládní kabinet premiéra Petra Nečase podobu plánované reformy důchodového systému. V polovině září ji posvětila sněmovna parlamentu. Jejím cílem je dlouhodobá stabilizace českého penzijního systému a větší rozvrstvení možností šetřit na důchod.
Zásadní změnou, kterou reforma přinese, bude zavedení takzvaného druhého pilíře českého důchodového systému.
Ten dosud pouze pilíř první – povinné základní důchodové pojištění, které je dávkově definované a průběžně financované, a třetí – čistě dobrovolné spoření, kam kromě penzijního připojištění patří také další produkty komerčních pojišťoven.
Podstatou zaváděného „druhého pilíře“ bude možnost „vyvést“ část povinných odvodů na důchodové pojištění na účet u nově vzniklých soukromých penzijních fondů (penzijních společností).
Konkrétně by mělo jít o tři procenta z odváděného sociálního pojištění, částku odpovídající dalším dvěma procentům by k nim ještě účastník musel přidat ze svého. Původně se sice plánovalo, že se občané budou muset do „fondového pilíře“ zapojit povinně, nakonec ale bude účast jen dobrovolná.
To však podle mnoha odborníků výsledný efekt důchodové reformy značně znehodnotí. Dá se totiž očekávat, že druhý pilíř využije především nejbohatších 10–15 procent obyvatel, tedy ti, kteří se zajištěním na důchod nepotřebují tolik pomoci. „Ze současné důchodové reformy mám opravdu rozporuplné pocity.
Přijde mi jako velmi zvláštní experiment s nejistým výsledkem. Pokud někdo chce investovat na důchod, tak si může najít lepší řešení, než je navrhovaný druhý pilíř,“ říká ekonom Pavel Kohout.
Kritická je i jeho kolegyně Markéta Šichtařová: „Zavedením fondů se rozevřou nůžky mezi bohatými a chudými, ačkoliv právě varování před zchudnutím chudých je hlavní berličkou na podporu reformy. Chudí ve fondech skoro nic nenašetří a budou odkázáni na státní důchod. Ten ale bude oslaben. Nové fondy tak pomůžou vlastně jen bohatým.“
Jak tedy šetřit na důchod?
Spoléhat se na to, že by člověku v důchodu mohl nějak výrazněji pomoci ekonomicky neefektivní a zadlužený stát, není příliš rozumné. Každý by se měl proto snažit na penzi pravidelně šetřit sám a co nejdelší možnou dobu.
Naléhavost situace navíc zvyšují snahy ministerstva financí radikálně omezit státní příspěvky u stavebního spoření, tedy jednoho z mála finančních produktů, do kterého se Češi naučili pravidelně ukládat peníze.
Jaké možnosti spoření jsou tedy dnes nejlepší? Rozhodně nemá cenu riskovat a sázet všechno na jednu kartu. Klasickými finančními produkty pro spoření jsou především spořicí účty a termínované vklady, které se rozhodně vyplatí víc, než když vám peníze leží ladem na běžném účtu.
I tyto produkty ovšem prohrávají boj s inflací. Chcete-li svoje prostředky uchovat, měli byste jich alespoň část uložit jinam. Nabízí se například státem podporované penzijní připojištění, která má dnes zřízeno přes čtyři a půl milionu lidí. Další možností jsou podílové fondy.
Lidé, kteří finančním trhům rozumějí, mohou investovat i přímo do akcií.
Základem jsou vlastní střecha nad hlavou a vychované děti
Cest, jak si zajistit bezproblémové stáří, je mnoho. Jedna však nad ostatními vyčnívá: každý by měl při úvahách o budoucnosti začít u vlastního bydlení. Vysoký nájem totiž z malého důchodu „utáhnete“ jen stěží.
Zatímco akcie mohou klesnout k minimu a v rukách vám zůstane jen cár papíru, i v případě, že ceny nemovitostí půjdou dolů, budete mít stále jistotu střechy nad hlavou. Vlastní nemovitost by se tak postupem času měla stát prioritou.
A jak zní rady odborníků? „Fondy podle mě mají smysl jako jedna z několika investic na stáří, a to i tehdy, pokud výnosy sotva pokryjí inflaci. Člověk by se ale neměl spoléhat jen na státní důchod a na rentu z fondů.
Je rozumné si své zajištění rozšířit ještě o nějakou jinou investici – ať už se jedná o vlastní živnost, bydlení nebo zlato,“ říká ekonom Petr Mach. O pomocné roli státu pochybuje i Lukáš Kovanda: „Zajistit se na stáří je třeba prostřednictvím vlastních investic do čehokoli hmatatelného, například nemovitostí a zlata.
Možnost představují i akcie soukromých firem. Hlavní je nespoléhat na to, co je ‚státní‘, ať už jde o peníze, státní dluhopisy, penze, či akcie (polo)státních firem.“
Všichni oslovení ekonomové se shodují na jednom. Základem spokojeně prožitého stáří je stabilizovaná rodina. Pokud člověk dobře vychová své potomky, neměl by se bát, že zůstane na stará kolena bez prostředků a pomoci.
Psáno pro Lidové noviny
Neodložíte ročně 114 tisíc korun? Na slušný důchod zapomeňte
Novela zákona o daních z příjmů zřejmě přinese zrušení osvobození důchodů u výdělečných důchodců.
Jestliže bude mít pracující důchodce příjmy ze zaměstnání, podnikání nebo pronájmu a součet těchto příjmů po odečtu případných výdajů přesáhne v kalendářním roce 840 000 Kč, pak celý jeho důchod podlehne běžnému zdanění. Dopady této novely ale nebudou nijak drastické.
Vždyť kolik důchodců si průměrně měsíčně přivydělá přes 70 000 korun? Čtěte více: Stále více Čechů nemá nárok na důchod, neohlídali si dobu svého pojištění
V současné době se zdaňuje jen ta část důchodů, která přesáhne za daný kalendářní rok částku 288 000 Kč. Částka odpovídá měsíčnímu důchodu přesahujícímu 24 000 Kč, bez ohledu na případnou výdělečnou činnost. Takový důchodce podává vždy do 31. 3. následujícího kalendářního roku daňové přiznání finančnímu úřadu.
V § 4 odst. h zákona o daních z příjmů je uvedeno: Jde-li o příjmy ve formě pravidelně vyplácených důchodů nebo penzí, je od daně osvobozena z úhrnu těchto příjmů pouze částka ve výši 36násobku minimální mzdy, která je platná k 1. lednu kalendářního roku ročně. V roce 2010 činí minimální mzda 8000 Kč.
A bude hůř, nebude co danit. Na důchody totiž nezbude
Přestože mnozí důchodci mají již nyní problém vystačit s výší důchodů, je téměř jisté, že budoucí generace na tom budou o poznání hůř.
Podle aktuální studie evropské pojišťovací skupiny Aviva by si měl každý obyvatel České republiky, který odejde do důchodu v letech 2011 až 2051, v průměru ušetřit částku 114 310 korun ročně.
V opačném případě se bude muset smířit s výrazně nižší životní úrovní. A to i za předpokladu, že stát provede penzijní reformu a zajistí prostředky na výplatu penzí.
Na vině je menší počet obyvatel s celkově nízkými příjmy v produktivním věku. Samozřejmě také dosud nedokončená důchodová reforma. Důležitým faktorem je i rychlé stárnutí populace. Podle odhadů se poměr důchodců k aktivním pracujícím změní z 1:4 v roce 2010 na 1:2 v roce 2060.
Odborníci varují, že lidé, kteří budou odcházet do důchodu v příštích deseti letech, si budou muset na penzi naspořit výrazně větší množství finančních prostředků než mladší ročníky. Současní čtyřicátníci by si měli odložit více než 52 tisíc korun ročně. Pokud se jim to nepodaří, budou muset pracovat výrazně déle, nebo se v důchodu smířit s podstatně nižší životní úrovní.
Čtěte více: S délkou nezaměstnanosti se vzdaluje i nárok na důchod
Pracovat při důchodu je prostě výhodné
To se ovšem netýká dnešních důchodců. Ti si mohou, pokud jim to zdravotní stav dovolí, výši důchodu dokonce i příjemně zvýšit.
Pracovat bez omezení v pracovněprávním vztahu a současně pobírat starobní důchod je prostě výhodné. To samozřejmě platí jen pro řádné starobní důchodce.
Poživatelé předčasných důchodů pracovat a současně pobírat důchod nemohou. Čtěte více: Pracující důchodce si výši důchodu vylepší
Pracující starobní důchodci si tedy nejen vylepší svou finanční situaci, ale navíc zvýší měsíční částku pobíraného důchodu. Rok 2010 přinesl hned dvě možnosti zvyšování důchodu výdělečnou činností, a to:
- Pobírat řádný starobní důchod v plné výši.
Důchod se zvyšuje o 0,4 % výpočtového základu za každých odpracovaných 360 kalendářních dnů po 31. 12. 2009. Tento typ zvýšení se přizná buď po dvou letech nepřetržité výdělečné činnosti, nebo při dřívějším skončení zaměstnání, kdy se odpracuje alespoň 360 dnů. Za nepřetržitou činnost se pokládá i „bezprostřední“ návaznost nového zaměstnání.
- Pobírat důchod v poloviční výši.
V tomto případě se zvyšuje důchod o 1,5 % výpočtového základu za každých 180 kalendářních dnů výdělečné činnosti získaných po 31. 12. 2009.
Ani podnikání není pro současné důchodce k zahození
Podnikající starobní důchodce je považován za OSVČ vedlejší.
Nemusí platit zálohy na pojistné (minimálně v prvním roce podnikání) a povinnost platit roční pojistné na důchodové pojištění mu vznikne pouze v případě překročení rozhodné částky.
Pro rok 2010 je stanovena rozhodná částka, tj. příjem po odpočtu výdajů na 56 901 Kč. Čtěte více: Falešnému mailu nevěřte, Romům se počítá důchod jako všem ostatním
Jak pro server Podnikatel.cz vysvětlila Jana Buraňová z odboru komunikace ČSSZ, dosažení či překročení rozhodné částky je podmínkou pro vznik účasti na důchodovém pojištění.
Pokud OSVČ pobírající starobní důchod (po nároku na důchod) vykonává samostatnou výdělečnou činnost v rozsahu, který nezakládá účast na důchodovém pojištění a nepřihlásí se k dobrovolné účasti na pojištění, nemůže žádat ani zhodnocení této doby pro výši důchodu, neboť se nejedná o dobu pojištění. Dodává, že pouze OSVČ, která vykonává činnost v rozsahu zakládajícím účast na pojištění (dosažení rozhodné částky výší daňového základu), nebo která se dobrovolně přihlásí k účasti na důchodovém pojištění na daný kalendářní rok a pojistné zaplatí, může požádat o zhodnocení starobního důchodu. Čtěte více: Víte, na co platíte sociální pojištění? Na důchod
Všechna ostatní pravidla platná pro zaměstnance platí také pro OSVČ. Podnikatel se tedy může rozhodnout pro jednu z variant, tj. pobírat důchod v plné výši nebo v poloviční výši a zhodnotit stejně jako zaměstnanci svůj důchod.
U OSVČ je možné provést přepočet až v okamžiku, kdy je nesporné, že účast na pojištění vznikla, tzn.
ve většině případů až po podání Přehledu o příjmech a výdajích za daný kalendářní rok, v dřívějším období pouze v případě, že byla podána přihláška k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění na daný kalendářní rok, doplňuje Jana Buraňová.