Dopisy s adresou „Ježíšek, nebe“

• došlo k prozření (23)
• Doktor Jekyll a doktor Hyde
• Znala jsem ten příběh, a přesto jsem nevěděla, že v něm hraji.
• Jeden den milý, pozorný, usměvavý a chápavý partner, kterého jsem milovala, a byla šťastná, jak jen milovaná a milující žena může být.
• Pak se „něco“ stalo, a já se klepala strachy, bála jsem se promluvit, bála jsem se cokoliv udělat, protože všechno bylo špatně.

To „něco“ mi zůstávalo dlouho ukryté. Pořád jsem hledala chybu v sobě a každé nedorozumění jsem si dávala za vinu.

Kdybych. tak bych., ale těch kdyby bylo tolik (!), že se mi ztrácelo to hlavní – kmen, na kterém rostly další a další větévky, hnojeny a zalévány – čím?

Jeho bývalou rodinou.

„V sobotu nebudu  doma“, oznámil, ale hlasem trošku divným, a i z postoje jsem poznala, že něco je jinak. Už jsem se naučila rozeznávat mimoslovní komunikační signály, ty nakonec byly důležitější než to, co mi říkal.

„A kam pojedeš, mám ti něco připravit? Služebně?“

Nikdy jsem nebyla zastáncem domácích výslechů, protože jsem byla přesvědčena, že stejně každý řekne jen to, co chce, a když nechce, tak prostě začne lhát. Toho jsem se bála. Lži, přetvářky.

JEHO důvod mi však vzal dech.

„Robin má narozeniny, je mu 21, a to je tady velká událost. Je to rok jeho plnoletosti, to se vždy schází rodina a je to něco jako vstup do dospělosti“.

Přesně vím, kde jsem v tuto chvíli stála, co jsem měla na sobě, a co mi honilo hlavou. Najednou DVĚ úvahy ve stejném časovém rozmezí, obě stejně silné:

První – je to normální, syn má významné narozeniny, chce být s ním! Tím, že přestal být manželem, nepřestal být otcem, a je to vlastně moc hezký, že to tak cítí.

Druhá – to snad není pravda? Chce trávit čas s rodinou, do které už nepatří! To nemůže pozvat Robina třeba na oběd k nám, nebo, že bychom šli my tři oslavit někam jeho narozeniny? On chce mít všechno! Mne, jako oddech, a svou rodinu také! To přece nejde!

1. Klopil oči, a vysvětloval dál:
2. „Katy udělá sváteční oběd a sejdeme se jako  rodina, všichni se na to hrozně těší“.
3. Každá další věta podporovala mou druhou tezi – to NENÍ normální!

„Potom si zajedeme na naše stará místa, kam jsme jezdívali o weekendu a uděláme si piknik. Večer bych se mohl vrátit, ale moc brzy mne nečekej“.

Nebyla jsem schopna ( zase!) vůbec reagovat.

• Co jsem měla říci?
• Že se mi to nelíbí?
• Že si to nepřeju?

Bojovala ve mně žena – chápavá, tolerantní a rozumná, nad věcí, která si je jista svým vztahem, (jenže já si jista už zdaleka nebyla), a ta druhá, normální – která chtěla ječet: „jak si to představuješ? To já tu budu sama celý den a čekat, až ty se s rodinou pobavíš? A CO JÁ!?“

Odešla jsem mlčky (ale se slzami v očích) mezi své kytičky. Zavrtala jsem se do skalky a maskovala tekoucí slzy –  tak jsem často hnojívala úrodnou kalifornskou půdu!

Bolelo mne to, ale myslela jsem si, že jsem sobec.

Ano, při příjezdu jsme plánovali, že v létě přijede kousek mé rodiny, a na vánoce pojedeme my do Čech. Moje maminka totiž umí udělat nezapomenutelné a překrásné vánoce.

Teď, v červnu, bylo všechno jinak.

Že by kdokoliv přijel – ani náznak. A my?

„Musíme šetřit, myslím, že dříve, jak za tři roky se do Česka nedostaneme.“

Byla jsem tady dobrovolně a ráda, a šťastna, o všem jsem přemýšlela a zdůvodňovala si předem, věděla jsem, že se mi stýskat bude, ale, že to zvládnu!

Že v tom ale budu sama, s tím jsem nepočítala. Myslela jsem si, že ON se vzdal všeho, aby mohl být se mnou.

Já jsem se vzdala všeho a všech (!), byla jsem vydaná na pospas jeho náladám a neměla jsem kam utéct, s kým si promluvit!

Jemu vlastně zůstalo všechno.

Přijel až v neděli ráno, a jeho výraz nebyl z těch, které jsem milovala.

„Jak bylo (?)“, nesměle jsem se zeptala.

„Sakra! Tady jsem měl košili, byla čistá! Chtěl jsem v ní jít! Kde je“, odpověděl, respektive zařval.

Košile byla v prádle, naučil mne, že se už jednou jakákoliv věc, vytažená z šatny zpět nedává, nýbrž patří automaticky do prádla. Než jsem stačila odpovědět, že přece v prádle, miláčku, zakopl o stoličku, kterou jsem měla u lednice, abych dosáhla na zalévání kytiček až nahoře – a nestačila jsem ji po jeho vpádu domů rychle uklidit.

„To jsi mi tu dala naschvál? To se tu mám zabít, nebo co!“

Sedla jsem si na židli a najednou zcela klidná jsem se na něho zadívala.

Ne, nekřičel na mne, křičel na sebe. Křičel na svět, křičel na všechno.

V pátek jsme si plánovali, jak se za pár let přestěhujeme do Kostariky, kde v klidu a míru společně zestárneme. Přepočítávali jsme, jak na tom budeme finančně, zda koupit dům nebo byt a jediným zádrhelem byla španělština. Znalostí této řeči jsem neoplývala já, ale – světě div se – ani ON. Promítali jsme si filmy a snili o našem dalším krásném životě.

V neděli jsem měla pocit, že se zahrabu mezi krtky. Stejně jsem byla v podezření, že pro ně v době jeho nepřítomnosti pořádám párty, nalévám jim koňak a tančím s nimi erotické tance. Jinak totiž – dle něho – nebylo možné, že ač je hubí mermo mocí a mocí mermo, jsou stále na našem pozemku, a daří se jim očividně dobře.

Jasně. Párty s krtkama. To bylo v té době a na tomto místě něco tak přirozeného jako doma nastoupit do tramvaje.

Chtěla jsem jim spíchnout všem stejné oblečky a nacvičit s nimi nějakou spartakiádní skladbu – nejlepší by byla Poupata. ale nepodařilo se mi je spočítat. A proměřit. Jinak jsem jim neustále připomínala, aby se vyhýbali našemu domu ze sta metrů a vrtali si svoje subway či metra opodál. Neposlouchali. A bavili se marnou snahou vyhnat je z pozemku, ze kterého daně a hypotéku platil ON.

Když se tedy už asi dvacet minut rozléhal jeho (jindy tak láskyplný a pro mne erotický) hlas nad kaňony západní Ameriky, přestala jsem poslouchat obsah. Stejně to bylo jedno. Jestli bude na pořadu dne prach na noční lampičce nebo špatně vyčesaná kočička.

1. Celá neděle se pak nesla v duchu jeho zarputilého mlčení a mého taktéž zarputilého nemluvení.
2. V pondělí se probudil, dal mi krásnou pusu, usmál se, pohladil mne, a popřál krásné ráno.
3. V úterý se vrátil domů v šest večer, a ječel, že v tom SPA je sakra pořád nějaký shit, to že tam nikdy nebylo!

„Jo, lásko“, šmudlala jsem si pod nosem. „Denně nasbírám všechno svinstvo z okolních pozemků a sypu je do vody. Co jiného bych taky dělala (?) samou nudou.“

Zbytky humoru jsem ještě vlastnila, ale byly  to zbytky ubohé, roztrhané a poničené.

Dva i třikrát týdně jsme vozili poštu, která chodila Katy stále na starou adresu, Katy domů. Nechápala jsem, že v tak vyspělé zemi je tak těžké nahlásit na poště změnu adresy, ale třeba bylo. Co já vím.

Zaparkoval před domem, zmizel, a já seděla v autě. Čekala jsem. Někdy to bylo pět minut, někdy dvacet. Poslední dobou i půl hodiny.

Jednou jsem jen tiše poznamenala, že je to pro mě ponižující a trapné takhle sedět a čekat, zvláště, když jsem viděla, jak se žaluzie hýbou, a jsem pozorována dvěma i více páry očí.

„Tak příště se mnou nemusíš, nenutím tě přece!“.

• Potom jezdíval „s poštou“ čím dál častěji.
• A sám.
• Dana Šťastná

Pozn. autorky: Volné virtuální povídání – podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná.

Ondřej Kočár: Dárky svým blízkým dávám celoročně

Formulář pro opuštění okresu. Kde ho najdete, kam ho budete potřebovat Jitka Hrušková

Opava /ROZHOVOR/- Známý výtvarník se k vánočnímu klidu propracovává jen těžce. Kromě výstav a různých jednání se v závěru roku pustil do tvorby kolekce deseti pláten s mystickými motivy. Svého desetiletého syna tím však o „ježíškovskou“ romantiku nepřipraví.

Ondřej Kočár | Foto: archiv umělce

Jak vnímáte Vánoce?Jak jdou léta, čím dál víc v nich hledám symboliku období, ve kterém by se člověk měl v klidu věnovat svým blízkým. Dluhy v tomto směru totiž během roku často nabíráme všichni. Co se romantiky týká, o Vánocích ji v porovnání s realitou vnímám tak zhruba půl na půl.

Věřil jste v dětském věku na Ježíška?Věřil a díky svým rodičům poměrně dlouho. Dodnes jsem jim vděčný za to, že mi „lhaním“ připravili pokaždé krásné Vánoce, ve kterých jsem si Ježíška mohl užívat plnými doušky. Teď se snažím připravovat podobné svátky svému synovi.

Také mu lžete?Samozřejmě a rád. Všechny štědrovečerní rituály, které se mnou prováděli mí rodiče, teď provádím s ním. Píše Ježíškovi dopis se seznamem dárků a na obálku uvádí adresu: Ježíšek, nebe. Myslím, že něco už asi tuší, ale zdroj dárků si nechce odstřihnout.

Dáváte symboliku Vánoc i do své tvorby?Nedávám do ní Vánoce ani žádná jiná významná výročí a nikdy je tam dávat nebudu. Nechci je tam mít, protože jejich prožívání považuji za svou soukromou věc.

Dárky už máte koupeny?Nakoupil jsem je během roku, ale víte, jak to je. Okolnosti mě donutily věnovat některé z nich už dřív a doplnit si sbírku teď už zřejmě nestihnu. Syna se to však netýká, ten své dárky dostane v kompletním počtu. Dárky však dávám rád celoročně, nejenom o Vánocích.

Co si přejete do nového roku?Hlavně aby se konečně vytratila blbá nálada.Napětí je ve společnosti skoro hmatatelné a je načase, aby lidé žili už klidněji a spokojeněji.

Jarní seriál pro malé i velké zahradníky. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.

24.12.2014

• dar,
• Vánoce,
• Opava,
• výstava,
• svátek

Peugeot 308 nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Peugeot 308 servisní knížka, koupeno v CZ Peugeot 308 první majitel, nehavarované Audi A4 koupeno v D, nehavarované Škoda Fabia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Ford C-Max první majitel, servisní knížka, koupeno v CH Audi A4 první majitel, servisní knížka, nehavarované + PRODAT AUTO Škoda Fabia 125 LET – akční model 1.0TSI 7 Mercedes-Benz Vito 2,2CDI,100KW,9MÍST,KLIMA,SER.K Škoda Fabia 1,0 TSI 70 kW Combi Ambition Nissan Qashqai 2,0 dCi 4WD ČR 1.Maj. Serviska Toyota Celica 1.8i najeto pouze 81tis.KM Škoda Rapid 1.4TDi/2018/Spaceback.1MAJ,ČR, Škoda Octavia 1.2 TSI AMBITION Mazda 3 2.0 i, 121 kW,ČR 1.maj + PRODAT AUTO

Mateřská škola

************************************************

Nový web zde

Už od poloviny listopadu pro naše děti nastalo vánoční téma a pomaloučku jsme se začali připravovat na svátky vánoční. Rozsvěcení vánočního stromu u ZŠ nastartovalo adventní čas.

Nejdříve si děti malovaly, jak vypadá cukroví, jak se peče a co je k tomu potřeba. Poté si je i z moduritu mohly vyválet a vykrájet. Lepily vánoční talířky, balily zvonečky, vyráběly z bavlnky stromečky a krásný vánoční recept, vyráběly adventní vesničku, adventní věneček, malovaly adventní svíčky, každý týden jednu :).

Pouštěly lodičky, házely pantoflí, vyráběly ozdobičky na stromeček, který si namalovaly a na něj potom ozdobičky nalepily. Pracovaly na vánočních pracovních listech. Stromeček, který nám všem připomněl čas vánoční hned u vchodu do naší školky si děti zdobily samy. Na stromeček před obchod v Podhorním Újezdě a do ZOO bylo třeba navázat sušené ovoce a oba stromečky ozdobit.

Namalovat a odnést psaníčko Ježíškovi na poštu.

Co bylo ale nejdůležitější? Děti měly z každého svého výrobku a zážitku velikou radost a očka jim zářila. Veškeré dětské snažení děti rodičům předaly na vánoční besídce, ze které měly radost a radost měly z vánočních dárků, které dostaly od Ježíška do školky pod stromečkem.

• Dětský smích a radostná očka, to je ta nejkrásnější odměna pro nás dospěláky 🙂 .
• Pro více obrázků klikněte na foto.
• Eliška Odstrčilíková, Bc. Jana Plítková

19. 12. 2016

15.12.2016 se u nás ve školičce konala vánoční besídka 🙂

2. Pro více obrázků klikněte na foto.
3. Eliška Odstrčilíková, Bc. Jana Plítková

19. 12. 2016

• Pro více obrázků klikněte na foto.
• Eliška Odstrčilíková, Bc. Jana Plítková

19. 12. 2016

Je předvánoční čas a děti mají svá přání a sny, co by asi chtěli najít pod vánočním stromečkem od Ježíška. Namalovaly si svoje přání do psaníčka Ježíškovi, přeložily a s adresou Ježíšek Nebe měly připravené psaníčko. V úterý, hned po svačince, děti vyšly směr pošta Podhorní Újezd.

Každý měl v malé ručce své psaníčko a vhodil je do poštovní schránky na poště. Vyšla paní pošťačka paní Bílková a před jejich očky schránku vybrala a slíbila, že psaníčka pošle Ježíkovi do Nebe.

Děti pak pozvala dál do prostor pošty, kde si prohlédly „pošťácké“ prostředí, ukázala jim, kde se podávají dopisy, kde balíky a jak to asi na poště chodí. Děti měly možnost seznámit se s prostředím pošty, ale hlavně vědí, kde se v naší obci pošta nachází a k čemu slouží.

Když si malí návštěvníci poštu prohlédli, tak ještě za příjemnou prohlídku paní pošťačce poděkovali, předali dárečky, které sami vyrobili, zazpívali vánoční koledy a poté se vydali na zpáteční cestu do školky.

2. Pro více obrázků klikněte na foto.
3. Eliška Odstrčilíková, Bc. Jana Plítková

19. 12. 2016

Žijeme uprostřed přírody a každý den se pohybujeme v překrásném přírodním prostředí. Děti vidí, jak se příroda mění s nastávajícím ročním obdobím. Cítí její vůni, vidí před očima se měnící barvy. V tomto čase vegetačního klidu pozorují, jak příroda odpočívá.

Zkoumají stopy v trávě a blátě, sledují pohyb zvířátek, které potkávají cestou o vycházce a učí se pohybovat v lese tak, aby neubližovaly ani zvířátkům, ani rostlinkám.

Rády chodí do lesa, kde mají možnost volného a svobodného pohybu, který je pro ně přirozený a kde mají možnost každý, svým vlastním způsobem, rozvíjet svoji vlastní fantazii a smysl pro svůj osobní rozvoj.

• Pro více obrázků klikněte na foto.
• Eliška Odstrčilíková, Bc. Jana Plítková

18. 12. 2016

Tento týden byl plný akcí a už brzy ráno po svačince přijel veliký autobus a děti se svými batůžky, kde měly od maminky dobroty a nějaké pitíčko, se pohodlně usadily na sedadlo autobusu.

V ZOO nás uvítal pan průvodce, který dětem pověděl něco o zvířátkách a se slovy: „Najděte si stromeček, který se vám líbí a ustrojte ho pro potěšení zvířátek i návštěvníků, aby věděli, že jsou Vánoce,“ se s námi rozloučil. Děti si vyhlédly stromeček a už začaly věšet sušené pomeranče, dýně, jablíčka a další dobroty.

Všechny stromky byly krásné, ale děti usoudily, že ten náš je nejhezčí :). Strojení stromečku dalo dětem zabrat, ale těšily se také na dobroty z batůžků, a tak se šly ohřát do pavilónu slonů, kde bylo teploučko a na lavičkách se občerstvily a dostaly na ohřátí i trochu teplého čaje z termosky.

Okružní cestou jsme potkali zebry, medojeda, antilopy a jiná zvířátka a nejvíce se jim ale líbily rozpustilé opice, které je svou hravostí lákaly nejvíce. Pomaličku jsme se rozloučili se ZOO Dvůr Králové, naposledy zamávali a už jsme nasedali do autobusu a těšili se do školičky. Pan řidič vyslovil přání, aby mu děti něco zazpívaly.

To ale pro naše malé zpěváky nebyl žádný problém a celou cestu zpět vytahovaly z našeho virtuálního zpěvníčku jednu píseň za druhou. Pan řidič jim dokonce i zatleskal a pochválil děti, za krásnou a veselou cestu.

2. Pro více obrázků klikněte na foto.
3. Eliška Odstrčilíková, Bc. Jana Plítková

17. 12. 2016

5.12.

2016 krůčky dětí směřovaly do veliké školy ve Vojicích, kde pro ně bylo připraveno „Čertovské rojení“. Děti celé natěšené, že některé uvidí svoje sourozence, jako Míša a Lucinka, ťapaly a už už, aby tam byly. Dveře se otevřely a paní ředitelka velice příjemně malé děti přivítala a vysvětlila jim, co je vlastně čeká.

Velcí žáci utvořili dvojice a každá dvojice si k sobě vzala malé dítko a šli si společně vyrobit malinkého čertíka. Poté na naše děti čekaly soutěže na rychlost, předávání štafety, hod na cíl, kolik že čertíků míčkem pokácím. Děti se opravdu snažily a moc se jim soutěže líbily a malí čertíci povedli.

Zazpívali jsme si i čertovské písničky a uteklo to jako voda a už jsme se vraceli do naší malé školičky, kde na nás čekal oběd a odpočinek.

• Pro více obrázků klikněte na foto.
• Eliška Odstrčilíková, Bc. Jana Plítková

16. 12. 2016

5.12.

2016 jsme šly s dětmi na Čertovské rojení a cestou do ZŠ děti uviděly auto se žebříkem od energetických závodů a začala veliká diskuse, co to asi je za auto, co ten pán opravuje a co asi dělá s tím žebříkem…:) A vtom se objevil velice příjemný pán, který dětem ukázal auto, vysvětlil, k čemu používá žebřík, že ty dráty jsou opravdu vysoko a že je třeba je v případě poruchy opravit a hlavně je důležité se tam nahoru dostat. Děti vyprávěly svůj zážitek, kdy nešel proud, a on jim vysvětlil, že to bylo právě, když došlo k poruše – hořel sloup a bylo nutné vše opravit. Děti panu elektrikáři poděkovaly a zazpívaly vánoční koledy a už se zase těšily na čertovské rojení.

Eliška Odstrčilíková, Bc. Jana Plítková

15. 12. 2016

Dne 1.12.2016 hned ráno přišly děti celé natěšené z první sněhové nadílky a sdělovaly si své zážitky, které měly s prvním sněhem cestou do školky.

Hned po svačince jsme se všichni teple oblékli, vzali pekáče, které celý rok odpočívaly a šli jsme si užívat prvního sněhu. Děti stavěly sněhuláky a opravdu se moc a moc snažily, aby ty veliké sněhové koule ukoulely.

S obrovským nasazením se nám všem podařilo vždy dostat jednotlivé sněhové koule o jednu výš, až z toho byl hotový sněhulák… jeden … druhý … třetí … .

Děti stavěly sněhuláky s velikým nadšením a s radostí sobě vlastní :). Nakonec se svezly i na „pekáči“, a to se jim opravdu líbilo. Pravda, oblečení jsme měli trochu mokré, ale jenom navrchu a pod teplými oblečky bylo sucho. Hlavně jsme v sobě měli velikou radost a hravost a zážitky z první sněhové nadílky a pocit … „Opravdu to stálo za to!“

2. Pro více obrázků klikněte na foto.
3. Eliška Odstrčilíková, Bc. Jana Plítková

14. 12. 2016

Dne 26.11. 2016 jsme se všichni sešli u ZŠ Vojice, kde se úderem 17.00 hod., po odpočítávání pana starosty, rozsvítil vánoční strom.

Poté naše školkové děti odpřednášely a zazpívaly vánoční básničky a koledy, po nich ještě vystoupili žáci ze ZŠ se svým předvánočním pásmem.

 Přišel i Mikuláš s andělem a čertem navodit předvánoční atmosféru a s malým předvánočním jarmarkem od dětí ze ZŠ a svařeným vínem jsme se pomalu rozešli.

Eliška Odstrčilíková, Bc. Jana Plítková

12. 12. 2016

[email protected] – Blog iDNES.cz

30. 11. 2009 20:11:59

Ježíšku, je to moc dobře, že jsi si konečně koupil computer a zařídil si mailovou adresu. Víš, klasická pošta dnes už moc nefrčí a kde kdo z nás už ani rukou psát neumí. Abych pravdu řekl, ani nevím kde koupit známku na dopis, kromě pošty samozřejmě, ale ta je daleko.

Milý Ježíšku, asi se chceš nejprve zeptat, zda jsem byl tento rok hodný a zda si nějaké dárky zasloužím. To by měli sice posoudit jiní, ale já sám za sebe ti samozřejmě řeknu, že jsem hodný byl.

Stejně jako každý rok jsem si předsevzal, že budu žít zdravě, v pohybu, nebudu moc pít, ve škole pojedu na plno a i v práci budu své povinnosti plnit poctivě a s největším možným nasazením. Popravdě přiznávám, že stejně jako každý rok, to ani tento rok nevyšlo.

Zeleninu a jogurty stále ignoruji, na pohyb není čas, ve Sklepě nesedím jen u piva, ale prokládám ho slivovicí, ve škole jedu zlatou střední cestou (tedy za tři), a v práci mě to občas neuvěřitelně se*e, pardon – štve! Ale jak vidíš, jsem upřímný a uznej, že již samotné předsevzetí je první krok k úspěchu.

Dostaňme se tedy k dárkům.

Můj milý Ježíšku, koupil jsem si nový notebook HP Compaq 6720s a potřeboval bych do něj novou Ram-ku, ale prosím Tě, je potřeba, aby to mělo DIMM (3,3, nebo 5 V), kapacitu od 64 do 2048 MB a hlavně pin 72, nebo 144 a 200. Doufám, že tomu rozumíš.

Můj nejmilejší Ježíšku, dále bych potřeboval Microsoft Windows Office, ale prosím Tě, už mi nevoz ty staré 97-mičky, ale přivez mi už nové 2007. Ty staré jsou OUT!

Můj nejmilejší kamaráde Ježíšku, přál bych si i novou mikinu. Jak už jsem ti napsal, zeleninu ignoruji, tím pádem se i velikost mého oblečení od minulých vánoc vyvinula z XL na XXL. Ale prosím tě nenakupuj to u šátoráků, tady za rohem je nový super krámek a tam mají ty správné žádané značky, jako třeba Billabong! Ta značka je fakt IN!

Můj nejmilejší kamaráde, největší příteli Ježíšku, potřeboval bych ještě nový mobilní telefon, ale jelikož tě nechci úplně vyždímat, klidně si počkám do března, to mám narozeniny.

No ale kdyby si přeci jenom na nějakou dobrou Nokii, s fotoaparátem o minimálním rozlišení 5 megapixelů, GPS navigací a s přístupem na internet, narazil, můžeš mi ho klidně hodit.

Aby jsi nemusel hledat, ten telefon se jmenuje N97. Dík.

Ježíšku, trenky, ponožky, tepláky, knihy a jiné další zbytečnosti nech prosím tě u sousedů.

Pokud by jsi mi chtěl přibalit ještě nějakou drobnost, klidně můžeš. Docela by se mi hodilo několik prázdných CD a DVD, paměťová karta do foťáku a do mobilu, flash disk, nebo nová bezdrátová myš.

Nebudu tě dál, můj milý kamaráde, zdržovat. Věřím, že toho máš v tuto dobu hodně na práci a ani já nemám příliš času. Jdeme s kamarádem mastit Playstation, který jsi mi nadělil minulý rok – víš o tom, že už je na světě nová verze – Playstation 3 !!!

Měj se …

(Odpověď Ježíška bude následovat)

Autor: Richard Horák | pondělí 30.11.2009 20:11 | karma článku: 17.51 | přečteno: 1341x