Dítě nechce mluvit. co mám dělat?

Dítě nechce mluvit. Co mám dělat?

Dítě se neučí řeč opakováním, ale nápodobou. A proto na často používaný povel “Řekni…”, nepřichází odpověď. Dítě se řeč učí životem. Slyšená slova spojuje se situacemi, které prožívá. A tyto prožitky a vjemy, když bude připravené, samo pojmenuje.

To, že dítě uměle vyzveme k prostému zopakování slova znamená, že vytváříme umělou situaci, která postrádá dynamiku života a často i smysl.

Děti mají chuť komunikovat právě ve chvíli, kdy chtějí něco sdělit. Sdělit to, co právě teď prožívají. A opakováním nesděluji nic. Právě proto opakovaný nátlak na dítě může způsobit přesný opak.

Dítě se zasekne a nebude mluvit vůbec.

Věřím však, že rodič vyjádřením “On nechce opakovat” sděluje především obavy z toho, že dítě nemluví.

Je mnohem lepší zaměřit naši pozornost na to, jakým způsobem dítě mluví a vnímat jeho pokusy komunikovat. I přesto, že zatím nepoužívá slova k vyjádření porozumění a chuti mluvit, používá jemu dostupné mluvní prostředky.

  • V předchozím díle jsme mluvili o tom, že porozumění předchází mluvě. A proto:
  • Místo ŘEKNI, používejte UKAŽ!
  • To, že dítě něco ukáže, znamená, že rozumí, ale i ‚mluví‘, odpovídá nebo vyjadřuje žádost.

799 Kč Skladem

Gesta jsou přirozenou součástí komunikace a předcházejí vyslovení a pojmenování slov. Je proto důležité je považovat za první mluvní kroky dítěte. Všimnout si jich a reagovat na ně.

Dítě totiž pomocí ukazování vyjadřuje:

  • POTVRZENÍ toho, o čem se hovoří – například ukáže na obrázek kočky, o které právě maminka promluvila.
  • To, že CHCE, ABYCHOM MU VYPRÁVĚLI – například při procházce ukáže na letadlo, které vidí na obloze. A to je pro maminku jediný signál. Vyprávěj mi o tom.

Batole ještě nemá dostatek dovedností, aby vždy dokázalo požadované slovo vyslovit. Neznamená to ale, že nemluví.

Gesta, pohyby jeho těla ve směru zájmu dítěte, nebo oční kontakt, stejně jako přinesení určitého předmětu – to všechno jsou komunikační prostředky, skrze které dítě mluví.

Rodiče je však málokdy považují za komunikační projevy dítěte. A to je škoda. Protože právě tyto neslovní projevy jsou branou k mluvené řeči.

Dítě nechce mluvit. Co mám dělat?

S příchodem studených a deštivých dnů se budeme čím dál více zdržovat doma. To si žádá „vyzbrojit“ se zásobou her, které budou moci hrát děti mezi sebou, ale i takové, ke kterým budou rády usedat samy. Celý článek

Dítě nechce mluvit. Co mám dělat?

Aby se děti mohly správně vyvíjet a měly naučené správné pohybové vzorce, je důležité s nimi správně manipulovat. Jak na to, vám ve videu ukáže lektorka a zakladatelka Babyogy Lenka Gajdoštíková. Celý článek

Dítě nechce mluvit. Co mám dělat?

V předchozích článcích na téma logopedie jsme se seznámili s různými vadami řeči. Dnes se budeme věnovat tématu opožděného vývoje řeči. Jedná se o velmi rozšířenou vadu řeči. Počet dětí s tímto problémem prudce narůstá. Proč je tomu tak? Celý článek

Jak naučit dítě mluvit?

Dítě nechce mluvit. Co mám dělat? Ludmila Truhlářová 25.11.2019 2 minuty čtení

  • První slůvko řeknou děti obvykle kolem jednoho roku, postupně se řeč vyvíjí a dítě začíná mluvit. 
  • Existuje několik tipů, kterými jim můžete pomoci.

Dítě nechce mluvit. Co mám dělat? Dítě nechce mluvit. Co mám dělat? Vytvořeno ve spolupráci s Další články odborníka Porodní asistentka, laktační poradkyně a odbornice na dětskou výživu Další články odborníka Porodní asistentka s dlouholetou praxí na porodním sále a kojeneckém oddělení, která také působila v ambulantní péči gynekologie, dětském oddělení a zajišťovala návštěvy maminek v domácnosti. Díky tomu má mnoho zkušeností a poradí v oboru fyziologického těhotenství, v péči o děti a ohledně psychomotorického vývoje děťátka. Prostřednictvím naší infolinky radí maminkám již 7 let. Porodní asistentka s dlouholetou praxí na porodním sále a kojeneckém oddělení, která také působila v ambulantní péči gynekologie, dětském oddělení a zajišťovala návštěvy maminek v domácnosti. Díky tomu má mnoho zkušeností a poradí v oboru fyziologického těhotenství, v péči o děti a ohledně psychomotorického vývoje děťátka. Prostřednictvím naší infolinky radí maminkám již 7 let.

Související články

Nutriklub stále roste. Děkujeme vám za důvěru.

Chci se zaregistrovat

20+

Odborníků se zapojilo do tvorby obsahu

100 000+

Spokojených maminek a tatínků

350+

Článků od odborníků

25 000+

Zodpovězených dotazů v naší poradně

Chci se zaregistrovat

PhDr. Eva Labusová

KdyĹľ batole nechce mluvit

Rozhovor s PaedDr. Janou Simonovou z Logopedické ambulance dr. Kopicové v Praze 4

Dítě nechce mluvit. Co mám dělat?

Doba, kdy dítě vědomě použije první slovo, resp. začne komunikovat pomocí artikulované řeči, se u jednotlivců velmi liší.

Obecně platí, že dívky začínají mluvit dříve než chlapci a že rozhodující je třetí rok života.

Pokud ani po třetích narozeninách dítě nemluví nebo mluví podstatně méně než jeho vrstevníci, je čas vyhledat odbornou pomoc…

Čím jsou dány tak velké rozdíly počátků řeči mezi jednotlivými dětmi?

Především je třeba říci, že vývoj řeči nemůžeme oddělovat od ostatních schopností dítěte. Bez větších potíží se může jeho řeč rozvíjet v případě, že i celkový vývoj jeho schopností a dovedností odpovídá dosaženému věku.

Pro stimulaci správného řečového vývoje má rozhodující význam také rodinné prostředí.

Jen pokud rodiče věnují dítěti dostatek času, lásky, přiměřených podnětů a sociálních kontaktů s dětmi i dospělými, může se dítě celkově i v oblasti řeči zdokonalovat a rozvíjet.

Přesto se ale setkáváme s tím, že i tzv. dobře vedené a milované děti dlouho nemluví…

Kolem třetího roku jsou ze strany rodičů i ostatních dospělých na řeč dítěte kladeny velké nároky.

RodiÄŤe ÄŤasto srovnávajĂ­ ĂşroveĹ� Ĺ™eÄŤi svĂ© holÄŤiÄŤky nebo chlapce s jejich vrstevnĂ­ky a pokud jinĂ© dÄ›ti jiĹľ mluvĂ­ ve vÄ›tách, ochotnÄ› a s radostĂ­ se uÄŤĂ­ básniÄŤky, otázka ‚proÄŤ naše dĂ­tÄ› ještÄ› nemluvĂ­?‘ rodiÄŤe znepokojuje. DĹŻvody, proÄŤ dĂ­tÄ› zaÄŤĂ­ná mluvit pozdÄ›ji, jsou rĹŻznĂ©.

Mluvíme-li o zdravém dítěti, u kterého opoždění řeči není doprovodným projevem závažnějšího postižení, řečový vývoj může být pomalejší vlivem menšího vrozeného nadání mluvenou řeč užívat.

S ÄŤĂ­m pĹ™ijĂ­máte netrpÄ›livĂ© rodiÄŤe, kteří vás v logopedickĂ© ambulanci se svĂ˝m ‚nemluvĂ­cĂ­m‘ batoletem vyhledávajĂ­ pĹ™edÄŤasnÄ›?

PĹ™ipomĂ­náme jim, Ĺľe pĹ™esnĂ˝ podĂ­l jednotlivĂ˝ch faktorĹŻ, kterĂ© vĂ˝voj Ĺ™eÄŤi ovlivĹ�ujĂ­, je velice obtĂ­ĹľnĂ© stanovit. Ujišťujeme se, Ĺľe dĂ­tÄ› dobĹ™e slyší – pokud je sluchová vada vylouÄŤena, dalších odbornĂ˝ch vyšetĹ™enĂ­ v tomto vÄ›ku nenĂ­ zapotĹ™ebĂ­.

UpozorĹ�ujeme je na dÄ›diÄŤnĂ© faktory – pokud napĹ™. otec dĂ­tÄ›te sám zaÄŤal mluvit pozdÄ›ji nebo jinĂ© dĂ­tÄ› v rodinÄ› s mluvenĂ­m nepospĂ­chalo, pak je vliv dÄ›diÄŤnosti velice pravdÄ›podobnĂ˝.

A především si všímáme prostředí, v němž dítě žije, a způsobů stimulace, kterých rodiče užívají. Pro rodiče je nejdůležitější dozvědět se, jak s dítětem správně komunikovat, aby vývoj jeho řeči správně podpořili.

Včasná informace o správné stimulaci řečového vývoje je tedy základem logopedické péče o tříleté dítě, které je zdravé a šikovné a zjevně řeči rozumí, ale nemluví.

A jak můžeme takové dítě v řeči přímo stimulovat?

Dítě by mělo mít možnost po celý den a při všech běžných činnostech vnímat mluvenou řeč. Všechny hry, situace a společné zážitky by měli rodiče komentovat, dítěti o nich vyprávět, popisovat, co se děje, co to je, kam půjdeme.

NezastupitelnĂ˝ je správnĂ˝ Ĺ™eÄŤovĂ˝ vzor – na dĂ­tÄ› mluvĂ­me v kratších vÄ›tách s jednoduchou vÄ›tnou stavbou a pĹ™iměřenĂ˝m tj. nezrychlenĂ˝m tempem, se správnou vĂ˝slovnostĂ­. Dáváme tak dĂ­tÄ›ti lepší moĹľnost slova vnĂ­mat a pokusit se je napodobit. DĹŻleĹľitĂ© je umÄ›t s dĂ­tÄ›tem navázat oÄŤnĂ­ kontakt.

DennÄ› takĂ© využíváme prvkĹŻ rytmizace – říkáme si básniÄŤky, zpĂ­váme pĂ­sniÄŤky, nezapomĂ­náme na dÄ›tskĂ© knĂ­Ĺľky. Jakmile se nám podaří udrĹľet zájem dĂ­tÄ›te o náš obliÄŤej a hlas, jakmile dĂ­tÄ› zaÄŤne mĂ­t chuĹĄ mluvit, zaÄŤne naše slova, i kdyĹľ zpočátku neobratnÄ› napodobovat.

A to je důvod k radosti! Dítě musí jasně poznat, jak veliké potěšení z jeho projevů máme! Měli bychom je proto povzbuzovat a chválit, a to nejen za pěkná nová slova, ale za všechny řečové pokusy. Prostě ocenit, že se snaží.

Čím mohou rodiče vývoj řeči dítěte naopak nevědomky sami brzdit?

Dítě bychom neměli do mluvení nutit. Slovíčka mu jen nenásilně nabízíme. Dítě musí samo zjistit, že řeč je pro něj důležitá při plnění jeho přání a potřeb. Nenutíme dítě do opakování jednotlivých slov, zatím ho v řeči také neopravujeme, nesnažíme se ani zpřes�ovat výslovnost.

Dítě není líné ani rodičům nedělá naschvály, v této fázi vývoje slova pravděpodobně lépe vyslovit nedokáže. Rodiče by se měli snažit svým řečovým vzorem postupně vylepšit obsahovou stránku řeči dítěte, rozšiřovat jeho slovní zásobu a zpřes�ovat větnou stavbu.

Na nácvik výslovnosti jednotlivých hlásek bude čas později, asi tak mezi čtvrtým a pátým rokem.

Ĺ�Ă­ká se, Ĺľe mluvenĂ˝ projev odráží zpĹŻsob našeho myšlenĂ­. SouhlasĂ­te s takovĂ˝m tvrzenĂ­m? Je pravda, Ĺľe tzv. ‚empatickĂ©‘ mozky mluvĂ­ dříve a košatÄ›ji neĹľ mozky ‚analytickĂ©‘ ?

Myslím si, že u tříletého dítěte je ještě velice obtížné stanovit typ jeho mozku a snažit se tak odhadnout jeho řečový vývoj. Pro oblast logopedie je zajímavý jiný poznatek: Pokud se jedná o dítě, které se jeví jako muzikální, tj.

má smysl pro rytmus a melodii a nemá velké potíže doprovodit říkanku pohybem, lze předpokládat, že v tomto případě bude mít logoped snazší práci a že zdokonalování celkového řečového projevu u takového dítěte se bude pravděpodobně dařit lépe než u dítěte, které toto rytmické nadání nemá.

Celkově shrnuto: Pokud tedy dítě do tří let s mluvením nespěchá, ale žije v dostatečně stimulujícím prostředí, není třeba se o jeho řečový vývoj obávat?

Ano, pokud zdůrazníme to, co již bylo řečeno: Jedná-li se o zdravé dítě bez podezření na jiné závažnější postižení.

I kdyĹľ je jeho Ĺ™eÄŤovĂ˝ vĂ˝voj do tří let pomalejší, v prĹŻbÄ›hu následujĂ­cĂ­ho roku se mnohĂ© dÄ›ti jako mávnutĂ­m kouzelnĂ©ho proutku krásnÄ› rozpovĂ­dajĂ­, majĂ­ pĹ™iměřenou slovnĂ­ zásobu a tvoří rozvitĂ© vÄ›ty a v jejich mluvnĂ­m projevu je slyšitelná ‚jen‘ vada vĂ˝slovnosti.

Oním kouzelným proutkem mohou být právě rodiče, kteří v pravý čas dokázali svému dítěti při rozvíjení řeči citlivě pomoci. Pokud správná stimulace chybí, pokud je opožděný vývoj řeči spojený s dalšími nedostatky ve vývoji dítěte, může být cesta ke správnému užívání řeči složitější.

Dítě nechce mluvit. Co mám dělat?

Jak probĂ­há standardnĂ­ vĂ˝voj Ĺ™eÄŤi u dÄ›tĂ­? MajĂ­ jednotlivĂ© ‚meznĂ­ky‘ svou nemÄ›nnou posloupnost, nebo mohou u rĹŻznĂ˝ch dÄ›tĂ­ pĹ™icházet v rĹŻznĂ©m poĹ™adĂ­?

Základní etapy vývoje jsou poměrně přesně stanovené. Děti procházejí jednotlivými stadii většinou ve stejném pořadí, s odchylkami spíš jen v časovém horizontu, kdy dané etapy vývoje dosáhnou.

VĂ˝voj Ĺ™eÄŤi zaÄŤĂ­ná obdobĂ­m novorozeneckĂ©ho kĹ™iku – od prvnĂ­ho projevu tÄ›snÄ› po narozenĂ­ aĹľ do doby, kdy dÄ›tskĂ© projevy zaÄŤnou bĂ˝t melodiÄŤtÄ›jší. DĂ­tÄ› kĹ™ikem reaguje na rĹŻznĂ© zmÄ›ny prostĹ™edĂ­, teploty, objevuje se vĂ˝razná hlasová reakce na pocit hladu. Kolem 8.-10.

tĂ˝dne nastává obdobĂ­ broukánĂ­, kterĂ© postupnÄ› pĹ™echázĂ­ do obdobĂ­ ĹľvatlánĂ­. DĂ­tÄ› si ‚hraje s mluvidly‘ a daří se mu to, vydává rozmanitĂ© zvuky. Nejprve ty, kterĂ© vznikajĂ­ mezi rty, dále pak mezi koĹ™enem jazyka a patrem.

Budete mít zájem:  Krymsko-konžská hemoragická horečka – příznaky a léčba

Projevy dĂ­tÄ›te jsou velice melodickĂ© a pokud je okolĂ­ – pĹ™edevším matka – radostnÄ› pĹ™ijĂ­má a po dĂ­tÄ›ti opakuje, zcela nenásilnÄ› dÄ›lá prvnĂ­ vĂ˝znamnĂ˝ krok k tomu, aby jejĂ­ dĂ­tÄ› pÄ›knÄ› a vÄŤas mluvilo. V tomto obdobĂ­ je dĹŻleĹľitĂ© nepĹ™ehlĂ©dnout, zda u dĂ­tÄ›te nenĂ­ zvukovĂ˝ch projevĹŻ mĂ©nÄ› a zda Ĺľvatlat nepĹ™estává.

Pokud ano, je nutné odborně vyšetřit stav jeho sluchu. Pudově žvatlají všechny děti, dítě se sluchovou vadou ale nemá později šanci zvuky napodobovat, nemá sluchovou kontrolu, žvatlá méně a postupně se zvukově projevovat přestává. Kolem 8.-9. měsíce přichází období rozumění.

Dítě vnímá melodii, přízvuk i zabarvení hlasu a začíná zvuky rozlišovat. Začíná též napodobovat projevy okolí, nejedná se ale ještě o první skutečná slova. Dítě si dál s hlasem hraje, brouká pro sebe i pro potěšení okolí, stále více reaguje na řeč úsměvem a výraznou gestikulací.

VyjadĹ™uje svá přánĂ­ a potĹ™eby, ale oblĂ­benĂ© zvuky jako ‚mamama, grr, baba‘ nelze ještÄ› za slova povaĹľovat. AĹľ kolem prvnĂ­ho roku se objevujĂ­ prvnĂ­ skuteÄŤná slova, která dĂ­tÄ› ÄŤasto a rádo opakuje. Napodobuje intonaci slov a jednoduchĂ˝ch vÄ›t, kterĂ© slyší.

Zhruba ve dvou letech dokáže dítě slova spojit do krátké dvou i víceslovné věty, a tak začíná období spontánního vyjadřování ve větách. Objevují se slovesa, přídavná jména, předložky. Kolem třetího roku je řeč pro okolí stále více srozumitelná, dítě samo povídá, ptá se na to, co ho zajímá. �eč je pro ně radostnou činností, stává se jeho hlavním prostředkem ke komunikaci s okolím. Správná výslovnost všech hlásek se pak při normálním vývoji očekává kolem šestého roku věku dítěte, tj. při jeho nástupu do první třídy.

S jakými nejčastějšími poruchami řeči se můžeme u dětí setkat?

Mezi nejčastější příčiny, proč se už tříleté dítě setkává s logopedem, patří právě opožděný vývoj řeči. Další skupinou dětí docházejících v tomto věku na logopedii jsou ty, které sice samostatně hovoří ve větách, ale jejich řeč není plynulá, v řeči se zadrhávají, podle rodičů koktají.

Jedná se ale o vývojový projev v tomto období docela častý. Rodiče jsou námi informováni, jak mají s dítětem komunikovat. Hlavní zase je dítě v řeči neopravovat, nenutit ho slova opakovat, tím by se totiž porucha plynulosti mohla zhoršit a fixovat.

Při správném, nenásilném, přístupu, za velké pomoci prvků rytmizace, zadrhávání často samo vymizí v průběhu dalšího vývoje dítěte.

A jak je to s výslovností?

A co se týče výslovnosti, tam jsou mezi dětmi veliké rozdíly. Některé tříleté dítě má správnou výslovnost téměř všech hlásek a nesprávně vyslovuje např. jen sykavky, R,�. Jiné dítě špatně tvoří celou řadu hlásek.

V tomto věku však výslovnost neopravujeme, hlásky cíleně nenacvičujeme. První průpravná cvičení a postupný nácvik správné výslovnosti je dobré zahájit kolem pátého roku. V případě, že dítě špatně vyslovuje velké množství hlásek (např.

F,V,J,CH,K,ĎŤŇ), je vhodné zahájit logopedickou péči o něco dříve, asi tak v polovině pátého roku života. I při pravidelné logopedické péči a dobré spolupráci rodiny se vždy nepodaří upravit výslovnost před nástupem do 1.

třídy, dítě i nadále dochází na logopedii a během počátečních ročníků školní docházky se zpravidla podaří nácvik a fixaci hlásek v řeči ukončit.

Stačí pro nápravu řečových problémů sami logopedi? Nebo v některých případech spolupracujete s dalšími odborníky?

Existuje určitá poměrně početná skupina dětí, u kterých je opoždění řečového vývoje závažnější. To když i po čtvrtém roce výrazně vázne jejich projev jak obsahově, tak formálně. Jejich vyjadřování je velice neobratné, mají chudou slovní zásobu a pro časté komolení slov je jejich řeč obtížně srozumitelná.

Ve spolupráci s dalšími odbornĂ­ky -foniatrem, neurologem, psychologem – bĂ˝vá ÄŤasto diagnostikována vĂ˝vojová porucha Ĺ™eÄŤi, tzv. dysfázie. Ta je, vedle opoĹľdÄ›nĂ©ho vĂ˝voje Ĺ™eÄŤi, vĹľdy ve vÄ›tší ÄŤi menší mĂ­Ĺ™e provázena takĂ© nedostatky ve sluchovĂ© a zrakovĂ© percepci.

Dítě je často celkově neobratné, má potíže v grafomotorice, špatně a nerado kreslí, v motorice mluvidel má výrazné potíže při artikulaci jednotlivých hlásek i jejich spojování do slov apod. U těchto dětí je řečová výchova a logopedická péče dlouhodobým problémem, ve školním věku jsou rizikovou skupinou pro výskyt specifických poruch učení, např.

mohou mít potíže již v počátečních fázích nácviku čtení, později se stává problémem rychlost čtení či čtení s porozuměním. Některé projevy dysfázie mohou přetrvávat po celou dobu školní docházky i do dospělosti. Další poruchy řeči rozlišujeme u dětí s mentální retardací, s rozštěpem patra, s dětskou mozkovou obrnou.

Samostatnou skupinou, u níž musí být logopedická péče zahájena v raném věku, jsou samozřejmě i děti s vadami a poruchami sluchu. Vývoj řeči může negativně ovliv�ovat i vada nebo porucha zraku, řeč se může vyvíjet odlišně i u dalších tělesných nebo psychických postižení.

Ve všech těchto případech je rozhodující včasná a správná diferenciální diagnostika, tedy určení typu a stupně závažnosti celkového postižení. Jen díky ní je možné stanovit reálné cíle logopedické péče a citlivě rodiče seznámit i s prognózou vývoje řeči právě u jejich dítěte. Záleží velice na osobnosti logopeda, na jeho schopnosti empatie.

Měl by mít schopnost posoudit, kdy a jakým způsobem rodiče informovat o závažnosti postižení vývoje řeči dítěte, o cílech a možnostech logopedické péče, stanovit jednotlivé kroky a postupy při rozvíjení mluvního projevu a rodiče s nimi seznámit.

Měl by umět především rodiče povzbudit, stát se jejich odbornou i lidskou oporou, měl by mít schopnost přesvědčit je o nutnosti každodenní práce s dítětem. Jen při vzájemném vztahu mezi rodiči a logopedem, založeném na oboustranném respektu a důvěře, lze úspěšně i u postiženého dítěte v rámci jeho možností řeč budovat a rozvíjet.

Vyšlo v časopise Miminko 3 a 4/2009

Zpět na seznam rozhovorů

Ve dvou letech ještě nemluví, je to problém?

Dítě nechce mluvit. Co mám dělat?

Autorka: Mgr. Gabriela Solná, Klinický logoped

Pokud dítě ve dvou letech ještě nemluví, většinou se to přejde mávnutím ruky: „Vždyť tatínek taky ještě ve dvou nemluvil a naučil se to!“ Dokonce i mnoho lékařů rodiče uklidní tím, že dítě má ještě čas a situaci začínají řešit mnohem později, až když je dítěti tři a více let, kdy ho pošlou na vyšetření ke klinickému logopedovi. U nás je to běžná praxe, ale v jiných zemích, jako například ve Francii, se s logopedií začíná již mnohem dříve.

Co může opoždění řeči signalizovat?

Začněme u té nejlepší varianty, což je to, že se jedná o opoždění řeči, které dítě i bez intervence časem dožene.

Jde o situaci, kdy dítě řeči dobře rozumí, nemá potíže v žádné další oblasti svého vývoje  (myšlení, motorice apod.) a má tendenci hovořit, ale pomocí slov mu to nejde.

 Vývoj probíhá jako u ostatních dětí, jen se opožďuje.  Dítě se se svými vrstevníky srovnává nejpozději kolem 3-3,5 let.

Opoždění řeči může ale také signalizovat i skryté postižení dítěte, a proto je dobré opožděný vývoj řeči nepodceňovat. Většina poruch, které se v tomto věku projeví, jsou lehčího charakteru, přesto jejich rané odhalení je důležité, neboť nám dává možnost včasné intervence.

Porucha sluchu

Může se například jednat o lehkou poruchu sluchu. Sluch si maminka doma může otestovat docela jednoduše orientační zkouškou, jak jí dítě reaguje na hlasitá slova, když ji nevidí, popř. na šepot. Dítě by mělo slyšet šeptané slovo až na 6 metrů dobře.

Samozřejmě, musí slovo znát a maminka si musí být jistá, že ji dítě vnímá a nezabývá se něčím jiným (hračkou, sourozencem..).

Takovýto domácí test je jen orientační, ale pokud se bude zdát, že dítko hůře slyší, je lepší se poradit s dětským lékařem a prověřit to.

Poruchy vývoje řeči a poruchy učení

Existují také opoždění, která jsou v rodině dědičná.  Maminky pak říkají: „No jo, když on manžel taky začal mluvit až po třetím roce a jeho bratr taky a totéž tatínek.

“ Nemusí jít o těžkou poruchu, ale při zvýšené pozornosti se zjistí, že tatínek měl potíže ve škole i se čtením a psaním a najdou se další obtíže, které zdánlivě s opožděním řeči nesouvisí.

  V těchto případech se může jednat už o poruchu vývoje řeči, která se projevuje často až do dospělosti, například  nesprávnou výslovností sykavek, měkčení (di,ti,ni) nebo dyslexií, dysgrafií, horšími komunikačními schopnostmi – jako je horší vyjadřování, komolení delších slov apod.

Lehké mentální postižení

Také lehké mentální postižení se může ve výjimečných případech objevit později. Zde často dochází k opoždění v dalších oblastech jako například v rozvoji motoriky (děti později sedí, chodí apod.). Většina pediatrů tyto odchylky ve vývoji pečlivě sleduje a děti jsou pak zpravidla v péči neurologů a dětských psychologů.

Jiné důvody

Důvodů, díky kterým se řeč opozdí, je více. Může k nim patřit také zanedbávání dítěte v rodině, nedostatek podnětů nebo psychický stres způsobený neutěšenou situací v rodině a další aspekty.

Jaké máme možnosti

Kolem druhého roku toho moc opravdu není. Většinou paní doktorka řekne, že je na mluvení ještě čas a dítko se určitě rozmluví. To se může stát a nemusí. K logopedovi se děti dostanou nejčastěji až kolem  3-4 roku, dříve je to spíše výjimečné, i když v cizině jak jsme již zmiňovali, je tomu jinak.

 Na klasickou terapii bývají děti ještě hodně malé, málo spolupracují a i efektivita je mnohdy malá. Tak co tedy? Nejdříve je dobré určitě vyloučit ony další těžší postižení. Alespoň poruchu sluchu a mentální postižení. Pak máme ještě jednu možnost, která se k nám dostala před pár lety, i když ve světě se používá již více než 30 let.

Je to znaková řeč pro miminka a batolátka nazývaná také Baby Signs.

„Jak znakování funguje? Kdy se znakováním začít? Jak se to naučit? Stáhněte si ebook zdarma!“

Tento konkrétní program byl testován u  dětí s opožděným vývoje řeči Catherine Brownovou v USA a jeho výsledky byly překvapivé.

Ze třech skupin dětí, které zaostávaly ve vývoji řeči, se jedna skupina věnovala znakování, druhá skupina byla vystavena častější verbální komunikaci a třetí skupina sloužila jako srovnávací.

Během osmiměsíční studie se prokázalo, že děti, které znakovaly, v průměru po čtyřech měsících za svými vrstevníky v oblasti slovní zásoby již nijak významně nezaostávaly. Obě další skupiny prokazovaly nadále opoždění.

Co je to znakování?

Já sama jsem tuto metodu objevila, když se mi  narodila dvojčata. Začala jsem se o ni více zajímat a zúčastnila se semináře pro rodiče programu Baby Signs. Své děti jsem pak začala kolem 12 měsíce učit znaky a moc se mi znakování s nimi osvědčilo.

Program nabízí několik přínosů a může sloužit i jako prevence opoždění řeči. Mezi nejdůležitější přínosy považuji jeho pozitivní vliv na psychiku dítěte – snižuje frustraci a vztekání dětí, urychluje vývoj řeči a také dává impulz k intelektuálnímu rozvoji.

Budete mít zájem:  Jak zvýšit tvorbu mléka při kojení – které potraviny a metody fungují?

Metoda vychází z přirozených gest a znaků, které v podstatě jen rozvíjí a nadále podporuje učením nových. Pracuje postupně až  se 100 znaky, které si nadále rodiče upravují dle vlastních potřeb, tak jak jim vyhovují a nezřídka si vymýšlejí i další.

Učení i používání znaků je velmi jednoduché a snadno zvládnutelné jak pro batolátko, tak i pro jeho rodiče. Je to navíc zábava i způsob, jak si vytvořit větší pouto a cestu k porozumění. A to nejen u dětí, které jsou opožděným vývojem řeči ohroženy.

Neohrozí řeč?

Obava, že by se díky znakování vývoj řeči zastavil nebo nějak omezil je poměrně častá. Výzkum však prokázal pravý opak. Znakující děti v průměru začínají hovořit dříve a používají širší slovní zásobu než děti, které neznakují. Když dáte dítěti zakusit pocit, že něco může sdělit samo, velmi ho to motivuje v rozvoji komunikace.

Děti se pak chopí příležitosti a učení nových znaků jde samo a k nim se postupně nabaluje jako cukrová vata i používání dalších zvuků a pak slabik a slov.

Navíc, když se děti naučí užívat nové zvuky, slabiky či slova, zjistí, že je to mnohem jednoduší než používat ruce a hlídat, zda jej maminka vidí, takže zcela přirozeně přechází na verbální komunikaci hned, jak jí jsou schopné.

„Objevte cestu, jak se domluvit než přijdou slova. Vše, co potřebujete vědět, abyste mohli s vaším dítětem začít znakovat, najdete v online kurzu znakování.„

Není důležité, kdy začne dítě mluvit, ale kdy začne komunikovat

U dětí s opožděným vývojem řeči to platí dvojnásob. Tím, že dítěti, které z nějakých důvodů ne a ne mluvit, dáte nástroj ke komunikaci, tak eliminujete dobu stagnace řečového vývoje. Když dítě ve dvou letech začne ukazovat – znaky „ještě“ + „mléko“ začne si i v mozku vytvářet komunikační vzorce.

Pro tuto chvíli je úplně jedno, že neřeklo „etě brm“ nebo „ještě mléko “. Má to stejnou hodnotu. Dítě komunikuje, rozvíjí se mu i myšlení. Nepociťuje  frustraci z toho, že něco chce a neumí to říct a nikdo ho nechápe.

Pokud neumí znakovat, nemá možnost, jak se vyjádřit a vlastně zbytečně třeba 1-1,5 roku stojí téměř na místě.

Zkušenosti maminek

V mé klinické praxi se  na mě obrátilo několik maminek, jejichž děti ještě ve 2 letech vůbec nezačaly komunikovat nebo komunikovaly jen velmi omezeně. Absolvovaly seminář pro rodiče a začaly učit své děti znaky. Zpětně mi všechny potvrdily, že znaky začaly jejich děti brzy používat.

Většinou se jednalo o znaky zvířátek nebo oblíbených hraček. Zajímavé bylo, že praktické znaky, kvůli kterým většina maminek začíná se znakováním jako jsou znaky „jíst“ a „pít“, děti užívaly relativně málo. Mnohem více měly děti zájem komunikovat o věcech, které je zaujaly, než o svých potřebách.

Během jednoho roku se pak naučily skládat znaky do krátkých vět a používat slova. Koncem třetího roku převažovaly v jejich komunikaci slova a krátké věty, které občas doplňovaly znaky.

Tyto děti pak přešly do logopedické péče a já jsem přesvědčená, že kdyby neznakovaly, stav jejich řeči by byl výrazně horší.

Závěrem

Tato metoda je u nás v širším měřítku docela v počátcích. Primárně vznikla pro normálně se vyvíjející děti, které díky ní mohou  začít komunikovat již v době, kdy to řečí ještě nezvládnou – třeba už kolem jednoho roku.

Jako logoped bych uvítala, aby se tato metoda dostala do širšího povědomí a našla využití nejen u zdravých dětí, ale třeba i u dětí s opožděným vývojem řeči.

Je pak velká pravděpodobnost, že se řeč rychleji upraví nebo se alespoň zmírní další navazující obtíže, které ze stagnace řeči vyplývají.

Přála bych si, aby si rodiče uvědomili, že kromě pěkných zážitků, kterých je se znakováním mnoho, mohou třeba předejít potížím, které měli sami.

Pozn. redakce: Metoda Baby Signs byla zkoumána i u dětí s poruchami sluchu, Downovým syndromem a u dětí s poruchami Autistického spektra. U všech těchto skupin byl prokázán přínos znakování při péči o tyto děti. Metodu znakování Baby Signs se lze snadno a rychle naučit v online kurzu pro rodiče.

O autorce:

Mgr. Gabriela Solná pracuje od roku 2001 jako klinická logopedka v ostravské nemocnici na neurologickém oddělení. Kromě lůžkových oddělení pro dospělé pacienty se zabývá i dětmi s nejrůznějšími logopedickými diagnózami v ambulantní péči.

Objevte cestu, jak se domluvit než přijdou slova

Vše, co potřebujete vědět, abyste mohli s vaším dítětem začít znakovat.

Stáhněte si eBook zdarma!

Máte-li otázky o tom, jak znakování funguje, kdy se znakováním začít, jak se to naučit apod. … stáhněte si zdarma eBook, kde najdete odpovědi.

Poradna: Když dítě nekomunikuje s dospělými

Ilustrační fotoFoto: Profimedia.cz

Dobrý den, má 6letá vnučka od tří let nekomunikuje s dospělými. Při nástupu do mateřské školy byla bezproblémové dítě, komunikativní. Tam se něco událo, zlomilo, nikdo nedokáže říci co. Je poslušné, milé dítě, plní všechny zadané úkoly, ale s učitelkou nekomunikuje, když tak přes děti. Má odklad školní docházky, navštěvuje dětského psychologa, začala užívat homeopatika na míru, ale žádný úspěch. V domácím prostředí je to přitom živé dítě, plné nápadů, pusu nezavře, umí být i hubatá, ale jakmile přijde jakákoli návštěva, uzavře se a nemluví. S pár lidmi komunikuje alespoň kývnutím hlavou, ale s většinou vůbec.

Děkuji, že jste se obrátila se svým dotazem na poradnu. Přemýšlím, co byste se potřebovala dozvědět, abyste byla klidnější a mohla chování vnučky přijmout. My dospěláci si přejeme, aby se naše dítě chovalo takzvaně normálně, podle jakýchsi norem usuzujeme, že je vše pořádku.

Je možné, že si vnučka vytvořila na základě sebeprožitků bariéru k lidem. Potřebuje čas, aby zase začala vnímat svět kolem sebe bezpečně.

Chápu, že pro vás může být náročné zvládnout tlak okolí. Lidé mohou svým necitlivým přístupem a hodnocením chování vnučky ve vás vyvolávat obavy, že něco není v pořádku, což se odrazí i ve vašem chování k vnučce.

Pokud ale bude vnučka od svých blízkých cítit, že by měla být jiná, než se vnímá – bavit se s dospělými, být společenská – může to vnímat jako tlak na sebe, že není v pořádku, což jde naprosto zcela proti tomu, aby si vytvořila představu bezpečného světa, se kterým bude komunikovat. Vaše vnučka je ve věku, kdy si tvoří svůj obraz o sobě samotné = sebeúctu, a každý takový tlak jí může uškodit.

Zkoušeli jste ji nenutit do mluvení s dospělými? Nemusí přece mluvit s lidmi, se kterými ona nechce. Komunikuje s vrstevníky? Zapojuje se do her s dětmi? Mám velmi málo informací, abych poskládala z těchto dílků celý příběh. Co však můžu s jistotou nabídnout, je podpořit vnučku v její sebeúctě a důležitosti, tím posílíte i její pocit bezpečí k ostatním lidem.

Zkuste si odpovědět na otázky nebo se vnučky zeptat:

  • Co dělá ráda a baví ji?
  • V čem je samostatná, co všechno už zvládne?
  • S kým v rodině si ráda povídá?

Následně se držte následujících rad.

Používejte co nejvíce slova: Mně se líbí, jak …. Všimla jsem si, že máš věci v pokojíčku poskládané… Je mi s tebou veselo. Je mi dobře, když si spolu čteme… Oceňuji, že ses podívala přes cestu, že nejede auto… apod. Vidím, že si sama odneseš talířek ze stolu…

Pocit důležitosti může vnučka zažívat tehdy, když se jí podaří něco překonat. Je to sebezážitek z prožitých důsledků. Například, když se zvládne naučit jezdit na kole, skákat přes švihadlo, pozná v knížce zvířátka, zvládne vyhrát v pexesu, pozná písmenka a podepíše se a spoustu dalších věcí.

A potom také aktivity, které mohou všichni vnímat. Přichystá pro všechny svačinku, připraví slavnostní tabuli (poskládá ubrousky), vysaje, zalije květiny. Zkrátka dělá něco proto, aby všem v rodině bylo dobře. A oni to vidí a ocení ji.

Je pravděpodobné, že když se vaše pozornost zaměří na vše, co se vnučce daří a ona bude mít možnost zažívat pocit důležitosti při učení se novým věcem, tak se postupně začne osmělovat ke komunikaci.

Věnujte proto pozornost vaší vnučce v tom, co se jí daří, ne tomu, co jí nejde.

Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.

Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: [email protected]

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Hlavní zprávy

Jde s dítětem dělat Nevýchovu, když ještě nemluví?

I když je Nevýchova o komunikaci, nejsou to nějaké naučené věty z knížky, kterým by dítě nerozumělo. Nevýchova je o novém přístupu. O tom, že dítě od začátku berete jako malého parťáka, který s vámi přišel sdílet svět, a učíte ho hledat společná řešení, ve kterých je vám oběma dobře.

Mýtus: Ještě mi nic neřekne

Asi nejeden rodič si po celodenním dětském pláči povzdechnul: Já už se těším, až bude větší a řekne mi, co chce. Znáte to? A taky si přejete, aby už vaše dítě začalo mluvit? Dobrá zpráva je, že nemusíte čekat. Ono s vámi totiž „mluví“ už teď, pouze jiným způsobem.

Komunikovat neznamená mluvit

Komunikace, to nejsou jen slova a řeč. Lidé (i ti maličcí) spolu komunikují také tím, že pláčou nebo se smějí, tónem hlasu, výrazem v obličeji, pohybem nebo i tím, jak se chovají, co dělají.

Tahle neverbální komunikace je často dokonce důležitější než slova.

Koukněte sami:

„To se ti fakt povedlo“ pronesené upřímným tónem s úsměvem. „To se ti fakt povedlo“ pronesené sarkastickým tónem s úšklebkem.

V čem je skrytý ten skutečný význam? Ve slovech? Nebo právě v tónu a výrazu druhého člověka?

Jak mluví nemluvňata

I malé dítě se nějak tváří, něco dělá, nějak se chová, vydává nějaké zvuky – a tím vším s vámi „mluví“, něco vám sděluje.

Zkuste si to teď na sobě. Poznáte, co si tučňáci říkají?

Sice nevíte, co si říkají, ale víte, co si sdělují, že jo? 🙂 I beze slov. A stejně tak dokážete rozumět svému dítěti.

Problém není v tom, že dítě ještě nemluví, ale v tom, že rodiče nejsou zvyklí vnímat jeho projevy jako komunikaci. Čekají, až se naučí slova, a neposlouchají jeho „řeč“, kterou s nimi komunikuje už teď.

Tím vznikají jednak zbytečná nedorozumění, která pak někdy kolem dvou tří let přerůstají do dětského vztekání, protestů a scén, se kterými si rodiče nevědí rady, a jednak nepříjemné rodičovské pocity: nevím, co to dítě chce, neumím to s ním, neposlouchá mě, jsem špatná máma, neschopný rodič, moc měkký táta a podobně.

Stačí se ale naučit vnímat, co vám vaše dítě sděluje, a začít na jeho sdělení reagovat, a pak už nebude těžké, abyste se spolu dorozuměli.

Budete mít zájem:  Capgrasův syndrom – příznaky, příčiny a léčba

Máme téměř 11měsíčního syna, s ním je ta domluva ještě trošku jiná, ALE! Zrovna včera jsem se nechala inspirovat vašimi prvními videi v kurzu a ta změna byla velmi zajímavá!

Synovi jsem opravdu nahlas řekla, jak to teď potřebuju já a jak bych to chtěla, a zeptala se ho, co by potřeboval a chtěl on… Najednou se na mě podíval, zklidnil se a začal se smát 🙂 A já od té doby tak nějak lépe vnímám jeho potřeby a i signály, které mi dává. Je to super. Díky moc!

– Markéta Vlčková

Zmenila som nastavenie z ukľudňovača na parťáka, vyjadrila svoje rozpoloženie a poprosila o pomoc nášho 1 mesiac starého druhorodeného Fedora.

A ten sa na mňa zrazu šibalsky usmial, ja som ostala v šoku a začala som ho pozorovať a všetko mi krásne ukázal, čo potrebuje. Ešte zopárkrát ma privolal a ukázal mi, čo potrebuje, ale už bez plaču, len mrnkaním. Naozaj Katka a Nevýchova vedia, čo robia. Ďakujem.

– Veronika Danišová

Mýtus: Nerozumí mi, protože ještě neumí mluvit

Skutečnost, že dítě ještě nemluví, zdaleka neznamená, že nerozumí. Má totiž schopnost vás vnímat, díky které vám rozumí daleko dřív, než samo použije první slova.  

Můžete si to představit tak, že vás vnímá podobně jako tučňáčího rodiče z předešlého videa. Nepotřebuje rozumět konkrétním slovům, aby pochopilo vaše sdělení. Vnímá váš hlas, tón, jakým s ním mluvíte, váš výraz, vaše rozpoložení, vaše emoce.

Stejně jako to vnímáte vy třeba u partnera nebo partnerky. Poznáte například, když je naštvaný nebo utahaný a nemá na vás náladu, aniž by cokoliv řekl. Poznáte to z jeho hlasu, výrazu obličeje, z jeho chování. A klidně vám může říkat ne, nic mi není, miláčku, ale vy cítíte, že je to jinak, jeho slova nejsou to rozhodující.

Malé dítě má tuhle vnímavost možná dokonce ještě víc rozvinutou než my dospělí, protože dokud nezná slova, je to to jediné, co má. A jakmile rodič začne s jeho vnímavostí počítat a naučí se na ni reagovat, brzy začne vidět, že jeho malé dítě chápe mnohem víc, než si myslel.

Pro rodiče, když začnou s Nevýchovou, je to někdy překvapivé, někdy až fascinující podle jejich slov :), ale většinou to popisují jako dobrý pocit, že si se svým dítětem konečně rozumí.

…s Natálkou (9m) jsme se domluvily a už se nebojíme odsávačky na rýmu. Když jsem s ní mluvila, hrála si s hrající knížkou a vypadala, jako by mě vůbec nevnímala.

Vše jsem jí vysvětlila dle vás a ona se na mě jen těma svýma královsky modrýma kukadlama podívala a počkala, až jí rýmu odsaju.

Další odsávání probíhalo stejně – jen uviděla odsávačku, podívala se na mě a já věděla, že můžu – je to neuvěřitelný pocit, rozumět a umět komunikovat. Díky za vás!!!

– Veronika Kratochvílová

Syn 8 měsíců: Zavedli jsme před každým posazením na kýblík/nočník dotaz, na co si chce sednout. Byla jsem mile překvapená, že osmiměsíční dítě tomu rozumí a umí se rozhodnout, a hlavně ukázat, co chce.

Díky tomu se už nevzteká, když se mu náhodou zrovna nechce trůnit, ale třeba si hrát.

(Je úžasný sledovat, jak zjistí, že jdeme na nočník, a začne najíždět, brblá a kroutí se i při mém dotazu až do chvíle, kdy se rozhodne a ukáže rukou, na co chce jít, a pak ztichne a je v pohodě.)

– Lucie Machutová

Mýtus: Ještě z toho nemá rozum

Rozum možná ne, ale vždycky z toho má nějaký pocit. Z toho, jak k němu odmalička přistupujete, vnímá a cítí vaše dítě spoustu věcí. A od prvního dne se z nich učí.

Učí se od vás nápodobou váš přístup, váš tón, vaše reakce. A už teď se od vás učí první věty, které od něj jednou uslyšíte, až začne mluvit.

Funguje to velmi jednoduše. Když mu nasloucháte, učí se vám naslouchat. Když ho naopak neposloucháte, učí se vás neposlouchat. Když s ním bojujete, učí se s vámi bojovat.

Když se vztekáte, že vám spolu něco nejde, učí se vztekat, když mu něco nejde.

A když říkáte nenene, ošklivá holčička, když udělá něco, co se vám nelíbí, učí se od vás říkat nenene, když uděláte něco, co se mu nebude líbit.

Proto není jedno, jaký přístup od začátku zvolíte. Právě teď se rozhoduje o tom, jak spolu budete později vycházet. Jestli na vás bude ječet a vztekat se, nebo si v klidu řekne o to, co potřebuje. Jestli jeho první slova budou Ne! Ne! Ne! Tytyty máma! nebo Máma, pomoc.

Od prvního dílu Nevýchovy jsem zpozorovala změny. Tadeášek (19 měsíců) se už nevzteká, pokud něco nedostane, skoro nepláče, a dokonce přijde a jen tak mě obejme. Mám pocit, že si mnohem více rozumíme. Doufám, že to takhle bude pokračovat i do budoucna.

– Barbora Růžičková

Stal se zázrak, od minulého pondělí, kdy byla poslední scéna, naše holčička vůbec nebrečela, a to od narození nebyl den, co by alespoň malinko nezabrečela anebo nevznikla nějaká scéna, je to neuvěřitelný.

S manželem za ní chodíme a stále se na sebe díváme – je to vůbec možný, úplně se změnila. Začala se neuvěřitelně tulit, mazlit, a dokonce dnes za mnou přišla a říká „maminko, mazlit, mazlit“.

To jsem byla úplně v tranzu.

Úplně jinak se na nás dívá, a když manžel přijde z práce, už mu skáče kolem krku. Nechápu, jak málo stačilo změnit, a máme jiné dítě, teda živá a svá bude vždy, ale už místo vzteku používá slova jako „nechci v kočárku“.

Předtím začala ječet a vylézat. Teď ji v klidu pustím a ona si ťape, už neběhá do silnice, když jdeme do auta, hlásí, že se připoutá sama, já ji podpořím, jak jste mi poradila, a ona po chvilce sama řekne „pomoc, maminko“.

Nádhera.

Oblíkání ještě trochu dlouho trvá, ale nakonec je to bez toho řevu. Takže vám všem moc moc moc děkujeme a těšíme se na další videa.

– Lenka B.

Nevýchova s malými dětmi jde líp, ne hůř

Malé děti obvykle reagují na Nevýchovu velmi rychle. Právě proto, že zatím mají dobře rozvinutou schopnost vás vnímat. Navíc nejsou ještě tolik zvalchované klasickou výchovou jako ty starší. Takže se nemusí nic odnaučovat a můžou rovnou „naskočit“ do Nevýchovné komunikace.

Je pro ně naprosto přirozená.Protože to není žádná teorie odtržená od života, ale přístup, který odpovídá na jejich základní potřebu si s rodiči rozumět.

Samozřejmě reagují úměrně svým momentálním možnostem. Jistěže některé věci už dokážou a jiné ještě ne, a je dobré na ně nespěchat. Stejně jako třeba nespěcháte na to, aby už miminko chodilo, když ještě ani nesedí.

Vývoj nejde předběhnout. Ale vaše otevřená komunikace a vnímavost k dítěti, kterou se s Nevýchovou naučíte, způsobí, že si dokážete naslouchat navzájem a vždycky, když to bude pro vás oba možné, vyjdete si vstříc.

 

Nevýchovo, jsi NEJSUPROVĚJŠÍ! Teda hned po mojí dcerce Marušce, která přistoupila na mou „hru“ na Nevýchovu takovou rychlostí, že jsem se sekla na druhém týdnu kurzu a víc nebylo třeba (zatím/napořád?) sledovat. Takže teď je to u nás „noustres“. Noustres máma a noustres dcera. Moc Vás zdravím a děkuji!!!

– Maruška Fojtíková

Když jsem změnila své myšlení a začala se své roční dcerky více ptát, co potřebuje, začala používat ukazováček a všechno, co chce, mi ukáže. Předtím to nedělala. Nevýchova mi otevřela oči, že i roční dítě dokáže „mluvit“.

– Barbora Pavelková

Každý den je pro mne teď jedinečný. Samozřejmě, únava, někdy menší, někdy větší, ale jinak nám to neuvěřitelně krásně nevýchovně s dcerou (19 měsíců) klape. Jsme opravdoví parťáci,na všem se domlouváme. Obdivuju každou její reakci, těším se na její postřehy.

Komunikace nabrala na obrátkách. Jak je šťastná, když vidí, že chápu, co myslí, co potřebuje. Cítím v sobě klid a pohodu a najednou se se mnou nepere, když jí chci nandat bodýčko, vyčistit zuby, dát do autosedačky, kočárku, večer uspat (uspávání již 14 dní tak 15–30 minut, z dřívějších 1–2 hodin).

Důležité je, aby věděla, co po ní chci a proč a co se bude dít. Také žiju víc přítomností, užíváme se na sto procent, vymýšlíme společné hrátky. Je to úžasný. Cítím se skvěle.

– Monika Vosáhlová

Máme s manželem zakoupený celý kurz i s edicí 0–3 a jsem nadšená, jak to na našeho syna skvěle funguje. Tobimu jsou necelé dva roky a od narození to neměl úplně jednoduché. Chci jen podotknout, že je to opravdu o přístupu rodičů, mít dítě za svého partnera. Uvědomit si podstatu v sobě. Nevymlouvat se, že to nejde, ale hledat způsoby, jak to může jít – fungovat.

Náš synek je od narození hluchý a věřte tomu – i dvouleté hluché dítě dokáže tímto „jednoduchým“ způsobem komunikovat. Nehledejte překážky, ale cesty možností…

– Lucie Komínová

Jak začít

Tak co, nemáte chuť si to radši sami vyzkoušet, než dál teoretizovat o tom, jestli rozumí nebo nerozumí? 🙂 Jestli jo, tady jeden tip: Zkuste na týden upřímně předstírat, že vám vaše dítě rozumí, a mluvte s ním tak. A sledujte, jestli se něco změnilo. Už teď na něj přece nějak mluvíte, tak co můžete ztratit, když s ním budete pár dní mluvit jinak? 😉

V nejhorším případě zjistíte, že vás opravdu nechápe. A v tom nejlepším? Objevíte vedle sebe doma malého vnímavého človíčka, se kterým si můžete začít rozumět.

Další tipy najdete třeba v Seriálu pro mámy na mateřské, kde hned v úvodních dílech uvidíte, jak jde s malými dětmi vyřešit nejpalčivější věci jako uspávání nebo přebalování. A v posledním dílu zažijete svět očima vašeho dítěte a ucítíte na vlastní kůži, co vnímá a prožívá.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *