Dětské ohrádky. Ano nebo ne?

V souvislosti s předchozím publikovaným článkem o dětském chodítku, škodítku jsem se rozhodla napsat další článek.

Nic není optimální – ohrádka

Dětské ohrádky. Ano nebo ne?Dítě by se mělo pohybovat volně a to v prostoru, který je tomu přizpůsoben. Uklizené květiny z podlahy, zaslepené elektrické zástrčky, pečlivě uschované kabely apod. Nikoliv tedy v ohrádce, kde má omezený prostor k pohybu. Problém v ohrádce vzniká tehdy, když se dítě začne přetáčet na boky a na bříško a zpět na záda. Začne takzvaně válet sudy. Až se takhle jednou dokutálí k ohradě. Po čase se vytahuje ručičkami nahoru a postaví se. Dítě potřebuje v prvním roce života projít určitými pohyby v určitém období. Ani zrychlený, ani omezený (nemoc, ohrádka), ani chodítky narušený pohybový vývoj není optimální. Zjednodušeně řečeno – ohrádka nemotivuje dítě k lezení, které je pro vývoj velmi důležité. Nelezením nedozrávají pohybové reflexy, takže mohou mít například psychomotorický neklid, nebo se nepropojí  hemisféry v mozku, nevytvoří se důležité nervové spoje v přední části mozku důležité pro učení i chování.

Neznamená to však, že pakliže ohrádku používáte, dítě vám nebude lézt! Je k tomu ale velká pravděpodobnost. I děti v ohrádkách lezou.

Ale pak jsou takové, které mají ohrádkou vývoj narušený.

Proto je potřeba dítě pozorovat a vědět, že pakliže se vám dítě v ohrádce válí sudy a staví se, aniž by ještě lezlo, je dobré udělat určitá opatření a to nepoužívat ohrádku.

„náraz znamená bolest, a tudíž fakt, že se nárazu raději příště vyhnu“

Bojíte se, že se dítě v prostoru může poranit?

Dítě, které se samo dostane do stoje, je potřeba, aby se naučilo co nejdříve jak dolů. Pokud maminka začne dítě chytat, nebo sundavat ze stoje, dítě má pocit, že maminka je součástí jeho pohybového chování.

Takové dítě se pouští, kdykoliv vidí matku v blízkosti, dokonce i v době, kdy už dávno umí dolů. Proto se většina úrazů stává v přímé blízkosti rodičů. Naopak dítě, které není chytané, se velmi brzy naučí spoléhat samo na sebe.

To samé platí při dalších pokusech dítěte něčeho dosáhnout a našem strachu, aby si neublížilo. Raději mu pomůžeme, a jsme takovým jeho airbagem, aby si neublížilo. Je to však špatně, protože na nás spoléhá a nenaučí se vlastní opatrnosti.

Je tedy dobré děti nechat padat, příliš nepomáhat a motivovat k dalším pokrokům.

 

Na asfaltu polštář neleží

Každý pád je pro dítě důležitá informace do mozku, jak příště neprovést pohyb, nebo jak jej udělat jinak a být opatrnější.

Hlavička dítěte je na pád teď připravena mnohem lépe, než když srostou lebeční švy. Nedoporučuji tedy obkládat nábytek polštáři, nebo pořizovat helmu.

Každé dítě brzdí, či nebrzdí svůj pád podle povrchu, na který je zvyklý. A na asfaltu polštář rozhodně ležet nebude. 

Helmička, to jako vážně?

Od jedné klientky jsem se dozvěděla, že její tchýně pořídila malému helmičku, aby si doma neublížil. No to bych nečekala. Ale jsme zase ve světě, kde se každá věc prodá. Tady se vydělává! Na strachu rodičů! Helmička je za 1000,- 

A co na to říká neurochirurg Miroslav Kala? Cituji: „Jestliže budeme chránit dětskou lebku helmou, tak mechanismus nárazu při pádu bude jiný. Náraz, který by normálně pohltila lebka, a vznikla by třeba modřina nebo boule, se při ochraně helmou přenese na krční páteř.

Ta je však u malého dítěte nevyvinutá, nezvyklá na zátěž, vezměte si už to, jak dlouho dítěti podkládáme hlavičku při zvedání. A to může být mnohem vážnější úraz než boule na hlavě.“ A dále cituji: „Dítě se v helmě nenaučí těm správným reflexům, které ho mají v budoucnu chránit.

Tedy že náraz znamená bolest, a tudíž fakt, že se nárazu raději příště vyhnu.“

Citace pana doktora Kaly jsou z článku na Idnes.cz

 Pád hlavně s úsměvem

Když dítě spadne a my se k němu vrhneme s tragickým výrazem ve tváři, dítě se spíše poleká našeho obličeje a bude zmatené a jeho pláč budeme tedy jen podporovat. Je důležité přijít, pomoci, ale nedělat z toho žádnou vědu. Příliš nelitovat, ale bagatelizovat, že se nic nestalo. Takto jsem jednou pozorovala dceru po víkendovém pobytu u babičky. Doma „nezvládla“ překážku a svalila se k zemi. Po nepřetržitém litování babičkou při každém jejím nezdaru si tedy myslela, že musí spustit sirénu, aby přijela sanitka babička. Jenže na sirénu nikdo nereagoval, a tak nezbývalo než se rozhlédnout, zda v místnosti vůbec někdo je. To byla však zcela ticho. Když mě zmerčila v kuchyni, tak spustila. A já spustila záchvat smíchu. Ona přestala řvát, dívala se na mě a začala se smát. No a bylo po bolesti ????

Stalo se vám také, že jste načapali dítě při nějakém hereckém „výkonu“? Jakém?

Je důležité vědět, ale všeho s mírou

 

Vaše Vanda Schreierová

Dětské ohrádky. Ano nebo ne?

9 velkých kroků k PRVNÍM KRŮČKŮM

MÁMA a já vám nabízí přehled těch nejdůležitějších vývojových mezníků v životě miminka, které vedou k prvnímu batolení, ťapkání, cupitání a běhání…

KROK PRVNÍ: tzv. reflexní chůze

Motorická aktivita novorozence je čistě reflexivní (jmenujme např. Moroův reflex, nazývaný často „úlekový“, hledací reflex, uchopovací reflex atd.). Tzv.

reflexní chůze se projeví, když děťátko podržíme zpříma tak, aby se chodidly dotýkalo pevné podložky. Pohyby jeho nožiček budou připomínat chůzi.

S dozráváním centrální nervové soustavy reflexy postupně mizí a pohyby dítěte se stávají řízenými.

KROK DRUHÝ: kope nožičkama

Ve věku 6 až 8 týdnů, když je rozrušené, mává miminko ručičkama a kope nožičkama. Zapojuje při tom stejné svaly jako při chůzi. Tímto oblíbeným pohybem se dítě výborně „učí“ koordinovat pohyb a dýchání. Hlavičku v tomto věku udrží ve vzpřímené poloze vztyčenou, ale při přitahování z polohy vleže do polohy vsedě ji ještě samo nezdvihne.

KROK TŘETÍ: udrží hlavičku

Ve věku od 1 do 4 měsíců už získává kontrolu nad svými svaly. Vleže na bříšku zdvihá hlavičku a horní část těla za pomoci paží. Má aktivnější horní část trupu, např. mává rukama, spojuje je nad hlavou a před tělem.

Ke konci tohoto období už se dokáže přetočit ze strany na stranu a dovede s vaší pomocí sedět. Drží zpříma hlavičku i záda a miluje posezeníčko u dospělého na klíně.

(Nenechávejte ho však sedět dlouho, dokud se neposadí samo!)

Pokládejte v tomto věku miminko na 2 až 3 minuty na bříško a ke zvedání hlavičky („pasení hříbátek“) ho motivujte nějakou hračkou nebo svým obličejem.

Dětské ohrádky. Ano nebo ne?Na první samostatné krůčky nespěchejte, každé dítě je jiné

KROK ČTVRTÝ: vzpřímená poloha

Mezi 5. a 8. měsícem už dokáže sedět bez opory. Hlavičku i záda drží zpříma a opírá se před tělem o ručky. (Pokud se ještě neposadilo samo, nezatěžujte mu zádíčka dlouhodobým sezením.) V tomto období zdvihá z polohy vleže aktivně hlavičku, dokáže se z bříška překulit na záda a obráceně.

KROK PÁTÝ: šup na kolínka

Mezi 5. a 7. měsícem se z polohy vleže dokáže vzepřít na rukou a podsunout pod sebe kolínka. Zatím se pohupuje dopředu dozadu, brzy z této polohy začne lézt. (Opět na tomto místě připomeňme, že vývoj každého dítěte je individuální a že pokud jeho „výkony“ nezapadají přesně do tabulkových údajů, nemusí to znamenat nic zlého. Máte-li pochybnosti, poraďte se svým dětským lékařem.)

KROK ŠESTÝ: tzv. posturální rexlex

Půlroční miminka se zpravidla z polohy vleže přitáhnou za ručičky rovnou do stoje, aniž by se posadila.
Někdy se dítě samo postaví na nožky už ve 30. týdnu a drží se postýlky nebo nábytku. Některé děti kolem nábytku v tomto věku už obchází. V 7. až 8. měsíci pak vestoje u nábytku zdokonalují tzv. posturální (udržovací) reflex (svalové napětí se přizpůsobuje změnám polohy těla).

V 8. měsíci má dítko stále ještě roztomile křivé nožičky, ale postupně začne zakřivení mizet.

KROK SEDMÝ: leze

Připravte se: mezi 7. a 9. měsícem začne miminko lézt. Lezení představuje nesmírně důležitou fázi v motorickém vývoji dítěte, jedná se o velmi zdravý pohyb, při kterém se zapojuje celé tělo.

(Na rozdíl od plazení, při němž děti nejsou v poloze na kolínkách a paže odvedou prakticky všechnu „práci“. Plazit se dovedou některé děti už kolem 6. měsíce.) Postupně se naučí lézt i přes překážky nebo po schodech.

Je dobré podporovat dítě v tom, že když někam samo vleze, mělo by také samo slézt. Samozřejmě pokud se nejedná o nebezpečnou akrobacii!

Pro zdravý vývoj dítěte je lepší, když dříve leze, než sedí, protože lezení podmiňuje rozvoj zad a zádového a šíjového svalstva.

Dítě se samostatně neposadí z polohy vleže na zádech zapojením břišních svalů, ale právě z polohy na kolenou, v níž leze. Až se tedy samostatně posadí (přibližně kolem 8. a 9. měsíce), má už vsedě dobrou stabilitu.

Brzy se přes kolínka postaví u opory na obě nožky. (Některé děti takto stojí už v 7. měsíci, třeba i dříve, než začnou samy sedět.)

KROK OSMÝ: ťape kolem nábytku

V průběhu 8. a 9. měsíce už mnohé děti dokážou chodit kolem nábytku, stačí jim přidržovat se jen jednou rukou a druhou rukou už zvládnou prozkoumávat předměty. Kolem překážek se pohybují úkroky stranou.

Vývoj chůze se rozbíhá, když ve vzpřímeném stoji přenáší dítě váhu z nohy na nohu. Na okamžik stojí na jedné noze. Dělá drobné úkroky do stran, téměř přešlapuje. Nenuťte dítě chodit za ruce – musí znát své vlastní síly. Začne chodit, až bude mít samo potřebu!

KROK DEVÁTÝ: a je to tady, první samostatný krůček!

Kolem 12. měsíce stojí dítě chvilku bez pomoci. (Některé děti nejprve několik týdnů nehnutě stojí. Jiné začnou rovnou běhat, aniž by uměly chodit.) První krok se může objevit už v 9. či 10.

měsíci, obvykle ale kolem jednoho roku. Ve 13 měsících chodí polovina batolat. Nemusíte se ale znepokojovat, pokud dítě začne chodit až v 15.

měsíci, i to je považováno z hlediska zdravého motorického vývoje za normální.

Prvním krůčkem proces učení nekončí. Dítě se bude učit chodit v různém terénu, v písku, ve sněhu, na nerovných plochách atp.

Přibližně v 18 měsících bude umět chodit dopředu, dozadu i do strany. Bude se učit běhat. A bude také hodně padat.

Pádů se nebojte! Dítě se jimi učí testovat svoje vlastní síly a možnosti a neustálým chytáním a držením byste mu vlastně toto poznávání znemožňovali. Upravit prostor, v němž se dítě pohybuje, je ale určitě vhodné.

Pozor na ostré hrany nábytku, prosklené vitríny, skleněné stoly, kabely, elektrické zásuvky, otevřené police s těžkými předměty atd.

Počátek chůze má také svoji symbolickou rovinu. Malý „homo erectus“ doslova vstupuje do světa lidí a uniká – i v přenesené rovině – rodičům.

Samostatné krůčky spolu s rozvojem řečových schopností otevírají dítěti netušené obzory. Po prvních narozeninách už se „oficiálně“ stává batoletem a spolu s touto novou érou začíná fáze boje o nezávislost.

A roztomilá děťátka se mění ve svéhlavičky odmítající naše pokyny. Ale to už je úplně jiná kapitola…

Budete mít zájem:  Kokosový olej – super na suchou pleť i na akné

Dětské ohrádky. Ano nebo ne?První samostatné kroky

MÁMA a já v prvním roce dítěte (ne)DOPORUČUJE:

Botičky nebo bačkorky: NE.
Alespoň ne hned. Rozhodně je nedávejte dítěti při lezení (důležité pro rozvoj klenby) ani ne hned, jak se postaví.

Protiskluzové ponožky: ANO.

Chodítko: NE. Důvěřujte dítěti a počkejte, až se naučí chodit samo, ze své vlastní potřeby.

Hračka na provázku: ANO.
Taháním hračky dítě zdokonaluje držení rovnováhy.

Ohrádka: NE.
Pokud ale máte v domě nebezpečná místa, jako např. otevřené schodiště apod., může se vám ohrádka na krátkou dobu, kdy nemůžete zajistit permanentní dohled nad miminkem, hodit. Některé maminky dvojčat si ohrádky v tomto ohledu nemohou vynachválit. Ale „uzavřením“ dítěte na dlouhou dobu bráníte jeho rozvoji, jeho přirozené potřebě prozkoumávat okolí.

„CVIKY-NECVIKY“

Dítě během prvního roku postupně začíná ovládat své tělíčko. Sílí od hlavičky dolů: od šíjového svalstva, ramenního svalstva až po svalstvo zádové, od ramínek k prstíkům na rukou, od kyčlí směrem k prstíkům u nohou.

(Kyčličky si zaslouží krátkou poznámku: mezi 3. a 6. týdnem je bude kontrolovat ortoped.

Pokud ultrazvukem odhalí nějakou nesrovnalost, doporučí vám pravděpodobně zvýšit počet plen, aby miminko drželo nožičky více od sebe, a konkrétní cviky pro správný vývoj kyčlí.)

Můžete vyzkoušet naše tipy na jednoduchá cvičení:

„Pozorovatel“ (pro děti ve věku 4 měsíce)

Posaďte dítě (a připásejte ho) do polohovacího lehátka a vyprávějte mu. Přitom se pohybujte po místnosti, dítě za vámi bude otáčet hlavičku. Tím bude posilovat svaly na krčku i zádech.

„Letadélko“ (pro děti ve věku 5 měsíců)

Položíme dítě na bříško, dáme před něj hračku tak, aby na ni nedosáhlo. Jak se pro ni dítě natahuje, zanoží, prohne se v zádech a zvedne hlavičku. Tímto pohybem procvičuje celé tělíčko. Asi po 20 vteřinách dítěti hračku dejme blíže, aby na ni dosáhlo a splnilo svůj „úkol“.

Děti také milují, když je v této poloze zvedneme do výšky čelem k sobě a opatrně a pomalu s nimi zatočíme. (Upozornění hlavně pro tatínky a dědečky: miminko rozhodně „nevyhazujte“ nad hlavu!) Říkejte jim při tom známou „letadélkovou“ básničku: Éro letí, nemá děti, my jich máme jako smetí…

„Klíč“ (pro děti ve věku 7 měsíců)

Leze leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze… Kdo a kam? Váš mrňous na vás. Lehněte si na záda na zem a vyzvěte dítko, aby vás přelézalo. Při nalézání a slézání z měkké a bezpečné překážky bude posilovat paže a břišní svaly.

Zajímá vás více o vývoji dítěte? Koukněte se na přehledné informace o prvním roce v životě dítěte měsíc po měsíci ZDE

Ohrádka – ano či ne? – NašeBatole.cz – pro maminky, děti a rodina

Dětské ohrádky. Ano nebo ne?Současný trend nabádá rodiče, aby vedli své děti k samostatnosti a dopřávali jim dostatek volnosti již od útlého věku. Ale to neznamená, že dítě může vyrůstat bez jakýchkoli omezení a vše se bude řídit jen podle něj. Někdy je nutné z důvodů jeho vlastní bezpečnosti, omezit mu pohyb po místnosti. Jindy potřebuje maminka uklidit, uvařit,. Kam s dítětem? Existují dětské ohrádky.

V období 6-7 měsíce miminko zatouží poznávat své okolí. A když už zvládá lezení, dokáže se brzy přitáhnout a postavit. Přichází tedy období, kdy náš maličký začíná objevovat svět a na rodičích je zabezpečit domov tak, aby se tam dobře cítilo, mělo dostatek podnětů, ale zároveň nemusel být pod nepřetržitým dohledem.

I když si myslíme, že se nemůže dítěti nic stát, zásuvky mají krytky, rohy stolu jsou zakryty chrániči, květiny jsou uklizeny z jeho dosahu, nemůžeme nikdy zcela spoléhat na to, že dítě je v bezpečí a nechat je delší dobu bez dozoru. Bohužel nejste schopni předvídat, jakou dovednost si váš potomek právě dnes osvojí.

Při přípravě jídla by se nemělo dítě volně pohybovat po kuchyni. Dejte ho do ohrádky, půjčte mu plastové lžičky a mističky, bude vás napodobovat a zabaví se.

Ohrádka je také ideální v situaci, kdy někdo zazvoní, zavolá, tedy když potřebujete drobečka na chvíli opustit. Nikdy nespoléhejte na to, že budete pryč jen malou chvilku a že se nemůže nic stát.

V neposlední řadě lze ohrádku využít i venku na zahradě, můžeme ji vzít s sebou na návštěvu, na chatu..

Ze začátku dítě necháme v ohrádce jen chvíli a zůstaneme s ním. Ukazujeme mu hračky, hrajeme hry na schovávanou. Miminko by mělo nabýt dojmu, že je to jen další prostor ke hraní a ne, že jsme ho někam odložili.

Později je jen na vás, abyste zvážili dobu, která bude pro vašeho drobečka nejvhodnější. Ale to neznamená, že tam může zůstat celé dopoledne.

Dítě potřebuje pro svůj zdravý vývoj častou změnu prostředí a střídání činností.

Pokud navštívíte specializovaný obchod s dětským zbožím, popřípadě nahlédnete do nabídky e-shopů na internetu, zjistíte, že je opravdu z čeho vybírat. Stále jsou v nabídce ohrádky dřevěné, různých tvarů.

Další typ ohrádek je tvořen lehkou kovovou konstrukcí, velkou výhodou je jejich rychlé skládání a omyvatelnost povrchu. Tyto ohrádky jsou nabízeny v nejrůznějších tvarech a barvách.

 Většina z nich je opatřena madly, které pomáhají dítěti v pohybu.

Názor pediatra a přednosty dětského odd. MUDr. Josefa Kučery: “Já jsem rozhodně pro používání dětských ohrádek. Maminky si neuvědomí, kolik nebezpečí na děti v domácnosti číhá, ale já se ve své praxi denně setkávám s dětskými popáleninami, opařením, otravou.

Může být sebepozornější rodič, ale stačí na malou chvilku nechat dítě bez dozoru a může si nést následky celý život. Pokud využíváte ohrádku krátkodobě, rozhodně nemůže uškodit. A nezapomeňte na její vhodné umístění. Neměla by stát na přímém slunci ani v průvanu”.

Zdroj – Betynka 11/2006

Jak vybrat dětskou ohrádku?

Při výběru ohrádky je důležité ujasnit si, na co ohrádku budeme používat. Zda jen pro chvilkové hraní malých dětí nebo i jako bezpečné místo, kde můžete dítě nechat chvilku bez dozoru. Při výběru je důležitý materiál, bezpečnost, velikost a cena.

  • Cestovní ohrádky
  • Dřevěné ohrádky
  • Plastové ohrádky

Ohraničený prostor, z něhož se dítě samo nedostane, a který je zcela bezpečný, je hlavním důvodem pro nákup ohrádky, ať už dřevěné nebo skládací síťové. Splňuje-li všechny předepsané bezpečnostní normy, může matka bez obav odběhnout do vedlejší místnosti, aniž by musela mít neustále miminko na očích. 

Pokud vybíráte ohrádku na dlouho (a má-li vydržet víc než jedno dítě), pak určitě vyberte ohrádku z tvrdého dřeva (obvykle bukovou). Pro občasné použití stačí ohrádka z měkkého dřeva (obvykle borovicová).

Vzhled ohrádky pro použití doma je samozřejmě důležité kriterium při výběru. Ohrádky z tvrdého dřeva (obvykle buku) snesou mnohem větší provozní zátěž, než ohrádky z měkkého dřeva (obvykle borovice). Spojovací šrouby se v měkkém dřevě snáze rozviklají.

V měkkém dřevě bývají často otisknuté první zoubky dětí a záseky a otlaky v měkkém dřevě postýlky zase vypovídají o všech aktivitách s tvrdšími hračkami.

Pokud bude ohrádka z měkkého dřeva po jednom dítěti ještě použitelná, určitě poslouží ještě dalšímu dítěti.

Výběr barvy ohrádky záleží od místa umístění v bytě a Vašem vkusu. Právě z tohoto důvodu bývá v mnoha případech přírodní barva dřeva vhodnou volbou.

Pro občasné použití vyhoví téměř jakákoliv. Pro častější používání pak volte ohrádku s bočním výlezem, pro malá miminka pak s hrací dekou.

Na trhu je opravdu velké množství skládacích ohrádek, ale technicky se příliš neliší. Většinou se liší jen designem a doplňky, které obsahují.

Některé ohrádky mají tzv. boční výlez, který umožní staršímu dítěti bezpečně opustit ohrádku bez nebezpečného přelézání okrajů.

Dalším doplňkem bývají úchyty. Zvažte, zda úchyty opravdu potřebujete. Skládací ohrádka je lehká, takže nebývá problém ji přemísťovat. Některé ohrádky mají sítě bočnic bílé a jiné bílé z obrázky, výběr pak záleží na Vašem vkusu.

Pro novorozence a malá miminka je dobrým doplňkem hrací deka nebo mantinel. Zvažte rovněž výšku, materiál a provedení matrace.

Dětská ohrádka usnadňuje život maminkám a ochraňuje kojence před nebezpečnými předměty. K využívání ohrádky je potřeba přistupovat s ohledem na věk a potřeby dítěte. V centru Vašeho bytu máte dítě neustále na očích, a tak je dobré umístit ohrádku do obývacího pokoje.

Centrum Vašeho bytu je ideální místo, protože dítě musí mít vždy jistotu, že jsou jeho příbuzní na blízku a na zavolání přijdou.

 Dítě miluje malé prostory, díry, úkryty, malé domečky, přímo po nich touží. Ohrádka tak kojence, který má jiné vidění než dospělý, neomezuje. Malé dítě potřebuje cítit hlavně bezpečí a nikoli svobodu. Ta pro něj začíná být důležitá, až když si vychutná pocit bezpečí.

Ohrádka – ohraničený a důvěrně známý prostor, v němž tráví určitý čas, představuje místo, kde si dítě může pod dohledem dospělých dělat, co chce. Neplatí v ní žádné zákazy, a protože omezuje jeho pohyb, může se svobodně věnovat svým zálibám. Procvičuje si tak vytrvalost a soustředění.

Dítě bude v bezpečí ať se rozhodnete pro dřevěné nebo skládací ohrádky, které splňují základní bezpečnostní pravidla. Zaměřte se na parametry kupovaných ohrádek. 

Ohrádka musí být stabilní. Základna (dno) a bočnice musí být dostatečně pevné, aby byla zajištěna bezpečnost pro skákající a hrající si dítě. Musí splňovat evropské normy.

Dále je dobré vybírat podle max. přípustné hmotnosti dítěte. Dřevěné ohrádky by neměly mít žádné otvory, mezery, kraje nebo výčnělky, kterých by se mohlo dítě chytit nebo na ně vylézt.

Kolečka u ohrádek by se měly dát zajistit.

Výchova, vzdělávání, vztahy

Svoboda a láska jsou nejvyšší lidské hodnoty, které patří nerozlučně k sobě. Teprve když druhého i sebe stejně bezvýhradně miluji, jsem svobodný. Teprve když druhého miluji, rád se vzdávám své svobody, která by druhému škodila.

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná nesvoboda druhého. Pravá svoboda přijímá omezení. Kvůli druhému a druhým beru zpět svá vlastní přání. Jsem  ohleduplný.

Jen tehdy mohu očekávat, že druhý ode mne něco přijme nebo bude tolerantní, je-li mezi námi vztah lásky.

Volné experimentování

Jakkoli je příklad pro dítě důležitý, právě tak důležitá je pro něj možnost vlastním způsobem si ho vyzkoušet. K tomu je zapotřebí chráněný prostor. Jen v chráněném prostoru se dítě může soustředit na své experimenty. To je princip osvědčené dětské ohrádky. Nemějte proto, milí rodiče, žádný strach z malého prostoru pro dítě.

Z vašeho pohledu může malý prostor představovat nepříjemné omezení. Vaše dítě však má jiný způsob vidění, jinou představu, má ještě vidění mláděte dřepícího v hnízdě. Základní potřebou malého dítěte je totiž bezpečí, a nikoli svoboda. Chce svobodu, až když si vychutnalo bezpečí. Miluje malé prostory, díry, úkryty, malé domečky, přímo po nich touží.

Už jste to asi sami mohli pozorovat. Důvěřujte tedy svému vlastnímu postřehu! „Ohrádka na dítě“ je pro nás symbolem prostorově i časově ohraničeného prostoru, jenž se dal různě uspořádat a byl pod dohledem osob, které o dítě pečovaly.

Pro malé dítě představuje ohrádka – podle stupně jeho pohyblivosti – velký koš na prádlo nebo dětskou postýlku, něčím (dřevěnými mřížemi) ohraničený a důvěrně známý prostor, ve kterém se zdržuje jen po určitý čas.

Stará ohrádka měla optimální rozměry 1,2×1,2 m nebo 1,5×1,5 m a byl to prostor, ve kterém si dítě před očima matky mohlo dělat, co chtělo. Do ohrádky dostalo jen několik svých oblíbených předmětů. V ohrádce neplatily žádné zákazy. Dítě se mohlo svobodně a soustředěně věnovat svým zálibám.

Chráněno v ohraničeném a střeženém prostoru mělo příležitost cvičit soustředěnost a vytrvalost. Bylo omezeno i ve svých pohybových impulzech. Dítě se nesmělo v ohrádce cítit odsunuté nebo opuštěné.

Budete mít zájem:  Zdravé návyky, které zlepší váš život – mrkněte na ně

Muselo mít jistotu, že se matka, otec nebo babička zdržují v jeho blízkosti a že na základě opakované zkušenosti přijdou na jeho první zavolání.

Svou odpovědí dávali dítěti na vědomí: „Ano, jsem tady! Slyším tě, ale nemohu ti hned splnit všechna tvá přání!“ Tak se také matka mohla třeba ozvat z vedlejší místnosti: „Tady jsem“, a teprve po chvíli se objevit. Pro malé dítě je dokonce důležité, aby se naučilo krátkou dobu čekat a pochopilo, že ne všechna jeho přání mohou být splněna.

Pro starší dítě se ohrádka může s jeho rostoucími schopnostmi zvětšovat. Už není velká jen 1,2×1,2 m nebo 1,5×1,5 m, nýbrž je to celý dětský pokoj, polovina obývacího pokoje, celá chodba nebo ohrádka s pískem na zahradě. Tam si dítě – rodiči chráněno před záplavou podnětů – může dělat, co chce, ale právě jen tam. To je jeho království.

Rodiče se však starají také o to, aby dítě respektovalo hranice svého království a aby v rámci svého království dbalo na určitá tabu, například aby nesahalo na zásuvky, nehoupalo s visací lampou a neotevíralo okna. Ve svém království má zaručenou svobodu, zachovává-li určitá pravidla.

Pravidla, která zajišťují jeho bezpečnost, a pravidla, která umožňují nerušené soužití uvnitř rodiny.

Pravidla

Pravidla jsou určitý druh smlouvy, která popisuje svobodu i omezení našeho jednání, aniž by se uváděla v pochybnost láska. Ideologie, které chtěly chránit dítě před pravidly, zplodily nakonec bezohlednost, nelásku, neklid, kterými dnes trpí tolik dětí, mladistvých a mladých dospělých.

Zplodily – i když nechtěně – místo vytoužené svobody nesvobodu! Neexistují-li hranice, přepadá dítě strach, který se snaží ohlušit.  První smlouvu vnímá dítě tělesně, smyslově, v symbiotické vazbě s matkou. Musí ji vnímat tělesně, smyslově. Nemá totiž zpočátku jiné možnosti vnímání.

Potřebuje vnímat, jak ho matka drží na klíně, jak ho vede za ruku, aby vnímalo „ano“ nebo „ne“. Zvuk hlasu sám ještě dlouho nestačí. Některé děti potřebují až do školního věku dotek, aby mohly dbát na dodržování pravidel. I pro své první „pá-pá“ potřebuje malé dítě ještě navádějící podporu mateřské ruky.

Později bude vedeno k tomu, aby podalo ruku. Nedůvěřuje-li si dítě, aby samo podalo ruku a dotklo se někoho cizího, pomůže mu matka ochrannou náručí a povede mu ruku. Vůbec přitom nejde o zdvořilostní gesto, vnější formu. Jde o schopnost obrátit se k druhému, která se dnes stále víc vytrácí.

Tato společenská forma je zároveň pomocí, jak překonat strach z blízkosti – strach, který nás dnes stále víc determinuje a vede nás do samoty.

Když dítě začíná jíst lžící, pomáhá se mu zprvu ještě vedením ruky tak, aby se hned na začátku naučilo „krásně papat“. Také zde nejde o to, aby dítě „krásně“ jedlo, ale aby se hned od začátku naučilo, jak se zachází s potravou, totiž pečlivě a uctivě.

Nejen dovolení, ale i zákazy by měly být zdůrazněny gestem i tónem hlasu „ne“. Vrhne-li se dítě dědečkovi po brýlích nebo oběma rukama do šlehačkového dortu, bylo by nesprávné odvádět jeho pozornost jinam nebo odstranit brýle a dort z jeho dosahu. Dítěti by tím unikla příležitost zakusit, co je to pravidlo.

Zažít a povýšit do vědomí může dítě jen to, co je uloženo v pocitech. Také význam omezení pohybového impulzu může pochopit jen tehdy, je-li ve svém zklamání konfrontováno s citovou odpovědí matky či otce.

Tak se dítě rádo učí omezovat svůj pohybový impulz ve vlastní odpovědnosti, to znamená ovládat samo sebe, sklidí-li za svou námahu matčinu radost.

Je-li „stanovisko“ rodičů docela jasné, pak může dítě, když například bryndá u jídla, počítat s „ne“. A může počítat s „ano“, bude-li jíst „způsobně“.

Z opakovaných jednoznačných zážitků s „ano“ a „ne“ se u něj vytváří bezpečné poznání, sebevnímání a sebeovládání.

Ze spolehlivého rodičovského „ano“ a „ne“, se kterými by dítě z celé své dětské bytosti rádo bylo v souladu, se nakonec vytváří vnitřní zákon. Dítě ví, co od něj rodiče chtějí. Byly položeny základy jeho svědomí.

Jak vypadají stupně utváření svědomí?

Zpočátku je dítěti zprostředkováno pomocí více smyslů „ano“ a „ne“. V obličeji matky vidí vepsáno slovo „ne“. Matka potřásá hlavou. Dítě slyší „ne“ v jejím hlase, ale především cítí celým svým tělem, jak je matka vzdaluje od předmětu jeho touhy. Slyší matčino „ne“, má-li takzvaně „oči v ruce“!

Na dalším stupni může dítě podle okolností postrádat dotek, protože matčino „ne“ vyčtené z její tváře a z hlasu způsobí, že dítě samo omezí svůj pohybový impulz. Musí však matku ještě vidět a slyšet.

Na dalším stupni mu stačí, slyší-li matčino „ne“ z větší vzdálenosti, například z jednoho pokoje do druhého. Stačí-li matčin pohled, aby dítě zadržel od toho či onoho, pak je matčin hlas tak dalece zniterněn, že se dítě orientuje pouze z matčina pohledu. Dítě se vcítí do matky, dívá se na ni a dešifruje poselství mateřského pohledu.

  • Nejvyšší stupeň utváření svědomí je úplné zvnitřnění vnímání „rodičovského hlasu“.
  • Dítě se nedotkne dortu, který stojí připraven k oslavě narozenin na stole, protože si dovede představit, co by matka řekla, jak by byla smutná a rozzlobená, kdyby kus dortu umlsalo, a protože si také dovede představit, jakou bude mít matka radost, když dort zůstane nedotčen.
  • Zdroj:

Ukázky z knihy Neklidné dítě (J. Prekopová, Ch. Sweizerová), Portál 2008

http://obchod.portal.cz/produkt/neklidne-dite/

Diskuze Ohrádka? Ano či Ne?

Ahoj maminky,mám dotaz. Přemýšlíme s manželem že pořídíme
ohrádku,abych si mohla v klidu odskočit až začne malá lézt. Teď jsem
našla článek,že je to pro ty děti jak vězení ,že pak jsou ty dětičky
pomalejší ve vývinu.

Tak se chci zeptat,jaké s tím máte zkušenosti?
Děkuji za odpovědi 

Velikost písma:

Ohrádku mám a používám v případě, že potřebuju, aby mi dítě
nikam neuteklo.

Nestráví-li tam hodinu denně (u nás tak 10-15 minut, jinak je volně na
zemi), pak je nějaké „zpomalování ve vývinu“ úplně
bezpředmětné.

Koupili a sloužila jako uložiště hraček. V okamžiku, kdy jsme tam
malého dali, tak řval jako tur.

Já ohrádku mám a využila jsem ji pro starší dceru a teď už jsem ji
vytáhla i pro mladší. Jako ve vězení mi tam nepřijde, koupili jsme tu
největší, kterou jsem tenkrát objevila. Anežka tam vydržela být i hodiny
a pěkně si sama hrála. Opožděnější ve vývoji byla (oproti tabulkám
určitě), ale nevěřím, že to bylo ohrádkou. Teď je třeba hodně
napřed.

Ohradku jsem na dve hodne holcicky nemela, ale vyuzila jsem hojne cestovni
postylku – mela v ni klasickou matraci a pouzivala jsem, kdyz jsem si v klidu
potrebovala dojit na WC, vyridit neco s postackou, vyndat pracku ci mycku –
u cehoz mi rady plazkyne asistovali.

Známí starou ohrádku rozmontovali a měli ji přidělanou před televizí
a obývací stěnou. My si ji pak půjčili a měli mezi kuchyní a obývákem –
máme tam cca 2m široké dveře. Rozdělávali jsme ji až v době, kdy ji
Anežka začínala přelézat a stala se tak pro ni víc nebezpečnou než
užitečnou. To jen další využití ohrádky.

My máme také ohrádku – dřevěnou. Používala jsem dřív cestovní
postýlku, ale ohrádka se mi nakonec líbila víc. Kamarádka mi dokonce
říkala, že někde četla, že naopak ohrádky a ohraničení prostoru pro
děti je naučí vnímat ho trochu jinak. Mě osobně se to nezdálo, ve vývoji
nám nikam nepomohla ani nás nezpomalila.

Ale musím uznat že vzhledem k tomu
že Lin leze po bytě jak splašená a pošťák někdy zazvoní neexistuje ji
nechat někde volně. Šoupnu ji do ohrádky a vklidu muzu neco udelat. I když
vařim, mimino se mi hrozně motalo pod nohama… tak ji tam prostě nachvili
šoupnu.

Většinu času je mimo, ale bez ohrádky si to nedokážu
představit.

Neměla jsem u ani jednoho z kluků. Prostor byl přizpůsobený tak, aby
si nemohli o samotě ublížit.

Martina

Já jsem na netu našla článek, kde popisují také to, že pokud ohrádka
slouží jako odkladiště dětí, že to není dobré, ale nezavrhují ji, jen
radí, jak se k jejímu používání stavit, aby tím vězením nebyla. Navíc
uvádí i technické parametry, co by měla ohrádka splňovat, aby byla
bezpečná, tak vkládám pro inspiraci: http://deti.centrum.cz/…yvoj-ditete/

Neměli jsme ohrádku a přesto je pomalejší ve vývoji Osobně si myslím, že to není nic pro dítě
přínosného, ale pokud tam dítě strčíš na 5 minut, když si chceš
odskočit na WC a nebude tam zavřené 2 hodiny, abys mohla v klidu vařit
nebo uklízet, tak proč ne, pořád lepší jak chodítko 

Gina108 píše:
pořád lepší jak chodítko

Haha

dekuji zakladatelko,momentalne resim to stejne.

mala zatim jenom couva, ale
musim mi dost hlidat,tak ji zatim davam do jidelni zidlicky,kdyz potrebuju neco
udelat,nebo do postylky,a ona tam chvili vydrzi,nekdy si i hraje,takze uvazuji
o ohradce,ze ji tam proste na chvili dam,nez si dojdu na zachod nebo uvarim.
docela jsem byla prekvapena z toho pomalejsiho vyvoje..kdyz tam nebude cely
den,tak si nemyslim,ze by to melo nejaky nasledky.

Gina108 píše:
Neměli jsme ohrádku a přesto je pomalejší ve vývoji Osobně si myslím, že to není nic pro dítě
přínosného, ale pokud tam dítě strčíš na 5 minut, když si chceš
odskočit na WC a nebude tam zavřené 2 hodiny, abys mohla v klidu vařit
nebo uklízet, tak proč ne, pořád lepší jak chodítko

Já myslím, že i záleží na povaze dítěte. Kdyby tam nechtěla být,
tak bych ji tam nenechávala dýl než bych nutně potřebovala – a na to
odskočení si na WC atp bohatě postačí i malá ohrádka nebo cestovní
postýlka (v nouzi i kočárek, pokud je doma).

Ovšem obě holky jsou
v ohrádce rády a já nemám pocit, že by to vnímaly jako omezení nebo
dokonce věznění. Teď při druhém dítěti je pro mě ohrádka hodně
užitečná, přeci jen uhlídat, aby se nemíchaly hračky miminka a
předškoláka (lehce spolknutelné atp) není jednoduché.

Když si hraju
s nima, tak to ještě jde, ale nemůžu být pořád s oběma.

Nechat lézt navolno nebo ohrádka? – diskuze

Babyonline.cz přináší vše praktické o těhotenství a dítěti od odborníků i od maminek. Baby on line je nejnavštěvovanější odborně garantovaný a komunitní portál zaměřený na těhotenství a péči o dítě.

Budete mít zájem:  Přírodní Léčba Snížené Funkce Štítné Žlázy?

Praktický průvodce moderních rodičů pomáhá kvalitními a praktickými informacemi v každodenním rodičovském i předrodičovském rozhodování. Lékařské informace o těhotenství a péči o dítě jsou odborně garantovány, psány lékařem a garantovány lékařskou autoritou v daném oboru, příp. jeho pracovištěm.

Jasné a prakticky zaměřené lékařské informace jsou systematicky a logicky dle problematiky uspořádány do oddílů, např. těhotenství a dítě od A do Z a další.

Těhotenství jsou věnovány následující oddíly: Těhotenství, věnující se problematice od otěhotnění přes prohlídky, vyšetření v těhotenství, přes možné těhotenské potíže až po výživu v těhotenství. Neopomíjí také problematiku Mateřské, Rodičovské, výbavy pro miminko a co si vzít do porodnice.

V Těhotenství týden po týdnu můžete sledovat, co se děje týden po týdnu s Vámi, ve Vývoji miminka, co se děje s miminkem, v Porod absolvovat Předporodní přípravu krok za krokem. Neopomněli jsme představit PORODNICE v České republice, včetně fotoreportáže vykonané naším týmem.

V Potřebách pro děti Vám poradíme, jak kupovat kočárek, autosedačku a další. Vyhledat si můžete i jméno pro své miminko.

Jak o miminko pečovat je doménou Péče o dítě. Jak správně kojit, jak často a jak dlouho kojení provádět najdete v Kojení a výživa. Nechybí ani očkování dítěte, nebo vývoj, co by dítě mělo v jednotlivých údobích života umět. Rodiče větších dětí jistě ocení oddíl zaměřený na Vzdělávání dětí, zvláště pak na přípravu předškoláka a první třídu.

Naší ambicí je, abyste prožily krásné mateřství, plné pouze těch pozitivních zážitků. Na tvorbě Baby On Line se můžete podíle i Vy, milí rodiče, a to v Pestrém světě maminek.

Zapojte se do diskuze v diskuzním klubu, uvéďte své osvědčené Vychytávky, založte zajímavý Blog či Fotogalerii, nebo vložte oblíbený recept. Jste-li na BOL poprvé, určitě si pročtěte: Jsem na BOL poprvé.

O vzniku BOL se dočtete: Narozeniny BOL nebo BOL v televizi. Vítáme Vás ve společnosti rodičů s přehledem a s nadhledem :-).

Baby on line žije každou minutu s Vámi a díky Vám!  

  • Otěhotnění (ovulace, pohlaví, příznaky, těhotenský test), Menstruace, Antikoncepce, Interrupce, potratová pilulka, pilulka po styku, Neplodnost, IVF centra, Průběh těhotenství, Těhotenství týden po týdnu, Prohlídky a vyšetření v těhotenství , Komplikace v těhotenství, nemoci a potrat, Vývoj miminka, Sex v těhotenství, Aktivity a cvičení v těhotenství, Výživa, péče, léky, psychika v těhotenství, Těhotenský šatník, Mateřská dovolená a rodičovský příspěvek, Příprava na porod, Výpočet termínu, Brožura a e-book 20x o těhotenství, Jména pro miminka,
  • Předporodní příprava krok za krokem, Kdy a jak kontaktovat v těhotenství dětského lékaře?, Věci do porodnice, Fotoseriál: V porodnici, Porod a jeho průběh, Porod video, Porod mimo porodnici, Pupečníková krev, Vyšetření novorozence po porodu, Novorozenecká žloutenka, Šestinedělí-co po porodu,

Péče o dítě, Péče o zuby, dudlíky, savičky, Kojení a výživa dětí, Vývoj dítěte, Dítě: 1. – 6. rok, Prohlídky-vyšetření dětí, Očkování dětí, Nemoci dětí, Vzdělání dětí, Sexuální výchova, Otravy dětí, Potřeby pro dítě, Brožura a e-book 20x péče o dítě,

  1. Odborník ONLINE, Porodnice, Gynekologové, Pediatři, Poradna, Lékařský slovník,
  2. Diskuzní klub, Aktuality dne, Blog Jany Martincové, Recepty, Vychytávky, Životní styl, Zaměstnání po porodu, Bydlení a domácnost, Celebrity, Anketa, Svatba, Happy psaní, Jazykové okénko, Finance a právo, Videa, Jména dětí, Léto s BOL, Vánoce, Výpočet BMI, Příběhy z BOL,
  3. Aktuální akce pro děti i maminky, Navštivte s dětmi, Aktivity pro děti, Hry pro děti, Omalovánky, Malování, Tvoření, Básničky, Pohádky, Knihy pro děti vydavatelství Babyonline, Školkáček ONLINE, Předškolák ONLINE, Prvňáček ONLINE, Mateřská centra, Mateřské školy, Kroužky, Tipy na výlet, Hlídání dětí, Pomoc dětem,

Chodítka, skákadla a ohrádky. Škodí nebo pomáhají? / Rozhovory, články

Vždyť jsme také byli v chodítku a nic nám není… také slýcháte často tuto větu? Většinu z nás někdy hlava nebo záda určitě bolela. Také bolesti kloubů a plochá noha nejsou ojedinělé. Dříve bylo moderní děti předčasně posazovat a také vysazovat na nočník. Bylo velkým trendem, že děti do roka už neměly pleny. Bohužel všechny tyto praktiky na nás zanechaly nějaké stopy.

Je ale více věcí, kterými možná nevědomky škodíme našim dětem, například:

  • předčasné posazování,
  • chodítka,
  • hopsadla,
  • „visítka“ (neergonomická nosítka),
  • vodění za ruce,
  • přitahování dítěte za ruce do sedu,
  • ohrádky

Pojďme si teď přiblížit některé z těchto bodů blíže – chodítka, hopsadla a ohrádky. Čím škodí?

Chodítko

Chodítka bývala kdysi velkým hitem, ale i v dnešní době se těší docela velké oblibě. Přestože před nimi varují i sami odborníci z řad pediatrů, fyzioterapeutů a ortopedů. V některých zemích jsou dokonce zakázána, u nás ne.

Chodítko může být statické nebo aktivní. Statické chodítko je klasické chodítko, které znáte ze svého dětství.

Dítě se do něj posadí, následně se pak odráží špičkami nožiček a přesto, že vypadá šťastně, tak vlastně trpí.

Každé dítě má své tempo a přirozený průběh zrání. Proto se nevyplatí nikam spěchat. Děti se nejlépe učí pozorováním. Sledují chůzi ostatních a snaží se jí napodobit. Zároveň zkoumají svá chodidla a snaží se pochopit, jak jejich nohy fungují. To všechno jim chodítka znemožňují, protože nevidí na své nohy a jejich mozek nedostává ty správné informace pro správný motorický vývoj.

Dítě by mělo začít chodit samo, až když jsou jeho svaly a klouby plně připravené. Pobyt dítěte v chodítku způsobuje, že se dítě naučí nesprávné pohybové vzorce pro chůzi.

Což může mít v pozdějším věku za následek například chybný nášlap, bolesti zad a hlavy. Chůze je pro dítě velice složitý proces, který začíná chůzí kolem nábytku a úkroky do stran.

Miminko se musí naučit udržet nejdříve rovnováhu a pracovat s těžištěm svého těla. Začíná se také vyvíjet nožní klenba.

V polovině prvního roku věku mají zdravá miminka silné nutkání pohybovat se po podlaze. Na první pohled se zdá, že děti svádí boj se svými končetinami, válí sudy a zkoušejí se plazit. Když se konečně dostanou ke své hračce, následuje veliké potěšení. Později se toto jejich úsilí obrátí na chození ve vzpřímené poloze.

Děti, které využívají chodítko, přeskakují některé důležité body v této vývojové cestě. S prsty v nepřirozené poloze jen lehce kloužou po podlaze a navíc jsou vzpřímeni dříve, než nadejde jejich čas.

Podle studií děti, které trávily v chodítku nepřiměřený čas nebo do něj byly posazovány příliš brzo, dosahovaly horších výsledků v psychomotorickém vývoji.

Navíc, ne všechna chodítka splňují bezpečnostní normy. Více se ochodítku dozvíte v článku Chodítka – ano či ne?

Závěsná hopsadla a skákadla

Další často zbytečnou pomůckou pro miminka jsou hopsadla a skákadla. Mnoho těchto výrobků nese označení o vhodnosti užívání již od čtyř měsíců. Tyto pomůcky však dítě drží v pasivní vertikální poloze, kterou ještě samo fyzicky ve čtvrtém ani šestém měsíci nezvládá.

Jeho pohybový systém na tuto polohu není připraven. Ve čtvrtém měsíci není ještě páteř miminka v celém svém rozsahu napřímená a zátěž gravitace nedokáže ještě ve vertikále kvalitně ustát. Aby si s novou polohou tělo poradilo, buduje si nesprávné pohybové vzorce pro držení těla.

Ty si pak neseme s sebou i do dospělosti.

Před použitím hopsadla by mělo miminko zvládat určité dovednosti.

Mezi tyto dovednosti patří například to, že si hraje na boku, umí se točit na bříšku za hračkami na obě strany, umí šikmý sed s oporou o loket nebo o nataženou dlaň, otočí se z bříška na záda, leze nebo se symetricky plazí. Podle těchto dovedností poznáme, že šikmé svalové řetězce jsou dostatečně silné, aby udržely bederní páteř napřímenou.

Ohrádky

Většinou čtvercová molitanová matrace a kolem ní dřevěné mříže. Dětská ohrádka usnadňuje život maminkám a ochraňuje kojence před nebezpečnými předměty. Vypadá celkem neškodně – ohraničený prostor z něhož se dítě samo nedostane, je bezpečný (pokud splňuje všechny bezpečnostní normy). Ale neomezuje dítě ve vývoji?

Při využívání ohrádky je potřeba brát ohled na věk a potřeby dítěte. Vhodná (ale trochu zbytečná) je přibližně do šesti až osmi měsíců, kdy dítě leží na jednom místě, seznamuje se s vlastním tělem a nejvýše se přetáčí nebo natahuje po hračkách kolem sebe.

Jakmile se ale dítě dokáže dostat z místa na místo a začne se plazit, je načase vyměnit ohrádku za hrací deku, jinak se vývoj dítěte může zpomalit. V druhém půlroce totiž potřebuje kojenec objevovat okolí.

 Navíc, má-li ohrádka šprušle, podněcuje dítě opět k tomu stavět se dříve, než to jeho svalová výbava dovolí. (To je mimochodem také častá situace v postýlce, proto doporučujeme pořídit si postýlku se sundavací bočnicí a přirazit ji k posteli maminky, což má mojiné i velkou výhodu při nočním kojení.

) Ohrádku tedy využívejte jen krátkodobě a kvůli bezpečnosti potomka, například když zvoní pošťák a vy potřebujete na chviličku dítě nechat samotné.

Volný prostor je pro lezoucí kojence přirozenější, pro rodiče však znamená více práce a hlídání. Dítě ale takový volný prostor potřebuje – poznává svět, a díky plazení se rozvíjí  nejen pohybově, ale i verbálně. Na lezoucího nebo plazícího se kojence jsou rodiče nuceni více reagovat a mluvit.

Vůbec nejhorší chyba, které se rodiče dopouštějí je, že dítě v ohrádce nechají také usnout a spát. Dítě potřebuje jasně vymezený prostor pro hru a pro spánek, aby vědělo, jestli je čas spát, nebo si hrát.

Máte ohrádku a jste teď trochu na rozpacích, co s ní? Nezoufejte, přijde čas, kdy naopak děti milují malé domečky, uzavřené prostory a skrýše.

I rodiče potřebují svou chvilku klidu

Ano, i díky tomu bývají chodítka, hopsadla nebo ohrádky velmi oblíbené . Na tom není nic špatného, každá z nás potřebuje alespoň občas chvilku pro sebe, kterou nám naše drobotina ne a ne dopřát. Existují ovšem i jiné způsoby jak dítě zabavit, aniž bychom ho odkládaly do chodítek, závěsných hopsadel a skákadel, nebo ohrádek.

Pokud potřebujete nutně něco udělat v domácnosti nebo starší dítě touží po vaší pozornosti, zkuste šátek nebo ergonomické nosítko. Dítě tak budete mít pohodlně na svém těle a obě ruce budete mít volné pro práci.

Můžete využít také hrací deky, na kterých bývá pro dítě připraveno mnoho hracích prvků, které ho zabaví. Pro děti je velice přínosné, když jim umožníte otáčení a dopřejete jim pevný a plošný dotyk před neustálým zvedáním.

Pokud již máte starší dítě kolem jednoho roku, které neustále někam utíká, a toužíte ho nějak zabavit, zkuste mu pořídit například tzv. učící věž. Je to taková multifunkční pomůckou, stolička s ohrádkou, do které si dítě může vlézt a jeho ruce jsou tak v úrovni kuchyňské linky nebo dospělého člověka.

To umožňuje dítěti zapojit se do různých činností jako je příprava pokrmů, úklid stolu či jiná práce. Vaše dítě bude velice nadšené, protože se bude cítit ve středu dění, nebude se nudit a není nic lepšího než zapojit dítě do chodu domácnosti.

Je to bezpečný způsob jak být spolu a zároveň mít vaši ratolest neustále pod kontrolou. 

  • {{:pr:}}
  • Učící věž můžete také vyhrát v naší soutěži, tak se zapojte.
  • Nakoukněte také do naší Poradny, kde se jedna z vás, maminek, zajímá o to, jaký je rozdíl mezi vlivem chodítka  a odrážedla na dítě.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector