Dětská mozková obrna – příznaky, příčiny, léčba

• DMO = Dětská mozková obrna
• ICP = Infantilní cerebrální paréza
• CP = Cerebral palsy (anglicky)
• Těmito pojmy označujeme skupinu chronických onemocnění , pro které je charakteristická centrální porucha hybnosti.

Označení dětská vyjadřuje období, kdy nemoc vzniká.Pojem mozková vyjadřuje, že příčina poruchy hybnosti je v mozku, nikoliv ve svalech nebo periferních nervech, nejde ani o genetickou vadu nebo poruchu metabolismu, když projevy mohou být velmi podobné. Toto je nutné při stanovení diagnózy pečlivě vyšetřit.

Označení obrna vyjadřuje poruchu hybnosti těla.

Nejedná se o onemocnění nakažlivé nebo dědičné.

• Pozor, nezaměňovat s Dětskou (přenosnou) obrnou neboli Poliomyelitis anterior acuta!! Poliomyelitida je virové infekční onemocnění přenosné z člověka na člověka, způsobuje ochrnutí a následky se mohou projevit i po velmi dlouhé době. Toto onemocnění se dříve vyskytovalo v epidemiích a díky očkování bylo v naší republice eliminováno (tj. již nebylo zachyceno) od srpna 1960. To ale neznamená, že ve světě se již neobjevuje.

Centrální poruchy hybnosti jsou relativně časté, ale přesná statistika výskytu DMO je problematická. Např. předpokládaný výskyt DMO v USA je 1,5-5 na tisíc živě narozených dětí, ve vyspělých státech 1-2 na tisíc živě narozených dětí. Důvodem je zejména nejednotnost terminologie.

Příčiny

mohou být podmíněny inzulty v nitroděložním vývoji, kolem porodu a v období po narození dítěte. Názory na období, v němž dochází k postižení vyvíjejícího se mozku po porodu, jsou různé, pohybují se mezi šesti měsíci a třemi roky. Někteří odborníci uvádějí možnost postižení až do 4. roku dítěte.Často se ani při největší snaze nepodaří jednoznačnou příčinu změn svalového napětí a opoždění pohybového vývoje nalézt.

Dětem s DMO je společné, že mají abnormální svalové napětí omezující až znemožňující pohyb, objevují se poruchy koordinace, rovnováhy při stoji a chůzi.U některých se vyskytují další poruchy, např. mentální retardace, epilepsie,vady řeči, smyslové vady, poruchy chování a učení, poruchy emocí. Jedná se o tzv. kombinované postižení.

Principem léčení centrálních poruch motoriky je komplexnost, týmovost, individualizace postupů. To mimo jiné znamená, že si uvědomujeme,že každé dítě je jiné, má jinou kombinaci poruch pohybového aparátu, ale i jiné funkční rezervy.

Je potřeba si uvědomit, že tým nevzniká kolem pacienta, ale že pacient a jeho rodina je vždy součástí týmu, nesmí stát mimo. Tým se vytváří postupně, vzniká od počátku zjištění onemocnění. Vedoucím týmu bývá nejčastěji dětský neurolog, ale může tomu být i jinak.

Společně stanovují terapeutický plán.

U dítěte s DMO musíme stanovit, čeho terapeuticky chceme a můžeme dosáhnout, tj. stanovit si cíle. Důležité je včasné a koordinované zahájení komplexní léčby. Vždy se musíme snažit ovlivnit kvalitu života dítěte. Zkušenosti s léčbou dětí s DMO máme na našem pracovištimnohaleté navazujeme kontinuálně na zkušenosti našich předchůdců, ale současně se snažíme zavádět i nové metody (viz KODYVERT-Košumberská dynamická vertikalizace).

Po přijetí dítěte na naše pracoviště  je dítě v přítomnosti rodiče vyšetřeno lékařem, který sestaví plán léčebné péče. Jde o individuální rehabilitační program, který je zkušenými pracovníky pravidelně vyhodnocován, doplňován a přizpůsobován.

Tento program  vždy obsahuje individuální léčebnou tělesnou výchovu (iLTV) prováděnou  fyzioterapeutem, který postupně pro dítě sestavuje cvičební jednotku kombinací vhodných metodik a rodič je v provádění cvičení a polohování zaškolen (buď za pobytu nebo při propuštění dítěte, jde-li o pobyt samostatný).

Dále pak u dítěte, dle vyšetření lékařem, zařazujeme  vodoléčbu (bazén, vířivé a perličkové koupele), dle potřeby fyzikální terapii, mechanoterapii, eventuelně hipoterapii. (tuto proceduru si rodič doplácí dle ceníku, podrobněji viz hipoterapie). Často dítě potřebuje péči logopedickou a psychologickou, kterou zajišťují zkušení kliničtí logopedové a psychologové.

Hamzova léčebna má i kvalitní protetické oddělení, se kterým úzce spolupracujeme a podle nálezu při vyšetření můžeme dítě vybavit některými individuálními ortopedicko protetickými   pomůckami. O týmové práci svědčí i to, že se rodič za pobytu může obrátit se sociální problematikou na naše erudované zdravotně sociální pracovnice.

Součástí léčebného plánu je samozřejmě i vzdělávání dítěte, mladší děti jsou  zařazeny do MŠ, u starších probíhá školní výuka, která je vedena speciálními pedagogy a dítě navazuje na výuku a učební plán z kmenové školy v místě bydliště.

Součástí našeho týmu se  musí stát rodinný příslušník i dítě. Není-li podpora rodiny a motivace pacienta, dlouhodobého cíle nikdy nedosáhneme

Celkově má pobyt nastartovat dítě i rodinu k další péči a dát jim tak nové impulsy, nové zkušenosti a informace o eventuálních dalších možnostech léčby DMO.

Napsali: prim. MUDr. Lenka Šuglová a MUDr. Pavel Tauber

Mozková obrna

Dětská mozková obrna (DMO) byla popsána již v roce 1859, kdy anglický ortoped poukázal na to, že nemoc je způsobena v důsledku poškození mozku, i když jsou mentální funkce zachovány. Není nemocí dědičnou ani přenosnou. Pozor, často dochází k záměně s dětskou přenosnou obrnou, která je naopak infekční nemocí.

Latinsky: Plegia, Morbus Heine Medin, Poliomyelitis

Další názvy: DMO, dětská mozková obrna, infantilní cerebrální paréza, ICP, spastická DMO, ataktická DMO, dyskinetická dětská mozková obrna, spastická dětská mozková obrna, ataktická dětská mozková obrna

Příznaky

kroutivé pohyby obrna ochrnutí poruchy chůze poruchy řeči špatná koordinace pohybů třes ztuhlost svalů

G80

Nemoc je popisována jako raně vzniklé poškození mozku, tj. před porodem, během porodu či nedlouho po něm, která se projevuje převážně jako porucha hybnosti.

V případě dětské mozkové obrny nejde o jednu příčinu. Můžeme ale rozlišit tři základní skupiny, jež hrají roli ve vzniku DMO.

Faktory prenatální – předporodní

• Nedonošenost či naopak přenošenost mohou vést k poškození mozku.
• Infekční onemocnění matky – toxoplazmóza.
• Krvácení matky během těhotenství.
• Rh inkompabilita.
• Negativní vliv škodlivých látek – alkohol, léky, drogy…
• Působení RTG.
• Duševní traumata, stres matky.

Faktory spojené s dobou porodu

• Dlouhý porod, nebo naopak překotný porod, porod koncem pánevním, použití kleští při porodu, těžká novorozenecká žloutenka.

Faktory působící po porodu

• Infekce dítěte prodělaná v průběhu prvního roku – černý kašel, záněty mozku a mozkových plen, záněty středouší, hnisavé infekce kůže…

Dětské mozkové obrny se dělí na formy

Spastické – svalstvo je ztuhlé, je omezená motorika hrubá i jemná, typické pro tento typ dětské mozkové obrny je strnulé držení těla provázená narušením rovnováhy.

• Forma diparetická – postižení je časté u časných porodů provázených krvácením do mozku dítěte. Častěji jsou parézou postiženy dolní končetiny a intelekt zůstává nenarušený.
• Forma hemiparetická – bývá přítomná při krváceních do mozku – do mozkových komor. Parézou je postižena jedna polovina těla.
• Forma kvadruparetická – jedná se o postižení všech končetin.

Nespastické – tento typ dětských mozkových obrn je charakteristický absencí svalové ztuhlosti. Je možné je dále dělit na:

• Forma hypotonická – je provázena snížením svalového tonu.
• Forma dyskinetická – příznaky této mozkové obrny jsou změny svalového tonu a samovolné, neovladatelné pohyby.
• Rigidita – v tomto případě převládá svalová ztuhlost a neschopnost pohybu.
• Ataxie – je vzácnou formou dětské mozkové obrny.

Nevyhraněné syndromy – do této skupina patří lehká mozková dysfunkce (LMD).

Přidružená postižení k dětské mozkové obrně

• Epilepsie
• Růstové problémy
• Smyslové poruchy – zrak a sluch
• Mentální postižení

Léčba

Léčba dětí s dětskou mozkovou obrnou musí být komplexní, tedy zahrnovat součinnost mnoha specialistů např. neurologa, ortopeda, očního lékaře, psychiatra, logopeda, ergoterapeuta, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka…

Důležitá je raná péče, tedy zahájit léčbu co nejdříve. Provádí se rehabilitace např. Vojtovou metodou, přikládají se dlahy kvůli svalové nerovnováze, masáže, stimulace dítěte, výuka dítěte… předtím je nutné zaučit také rodiče, aby mohli s dítětem pracovat i doma. Tato péče je jinak soustředěna do lékařských zařízení, ale také denních stacionářů či speciálních školek.

Dítě je potřeba naučit dovednosti, které mu dovolí pozdější integraci a zařazení do normálního školního zařízení. Důležité je naučit děti dorozumívacím dovednostem, mohou hůře vyslovovat, mít problémy s artikulací aj.

, proto se provádí oromotorická cvičení, která uvolní artikulační orgány. Problém také bývá s nácvikem psaní. Je nutné provádět tzv. grafomotorická cvičení, která pomáhají k rozvoji jemné motoriky, kdy dochází k uvolnění ruky a prstů.

Popřípadě se naučuje psaní např. ústy, nohou.

Některé děti se podaří zcela integrovat, zvládají to, co zdravé děti, ale jsou i takové děti, pro něž není integrace vhodná ani možná.

Kromě těchto nefarmakologických přístupů se mnohdy při dětské mozkové obrně nedá vyhnout ani podávání léků. Pokud dítě trpí epilepsií, pak jsou podávána antiepileptika, dále se podávají léky na snížení spasticity svalů. Intratékálně je možné podávat baklofen, tato metoda vede k uvolnění spasticity.

Další léčebnou metodou pak může být i chirurgie – kdy se např. selektivní dorzální rizotomie – přetětí míšního kořene. Je možné podávat i botulotoxin, který vede k přechodnému uvolnění svalového napětí.

Dítě je také vybaveno kompenzačními pomůckami – ortézy, polohovací zařízení, speciální kočárky, vozíky…

Prognóza je závislá na formě a tíži DMO. Děti, které trpí hlavně problémy s hybností, jsou schopné se integrovat do společnosti, najít uplatnění na trhu práce. Rodiny a člověk s DMO má nárok na sociální pomoc v podobě dávek, kompenzačních pomůcek či asistenci. Některé děti, pokud je přítomná i mentální nedostatečnost není možné integrovat a mnohdy jsou celoživotně umisťovány do ústavů.

Autor: Drahomíra Holmannová

Dětská mozková obrna: Rehabilitace potíže zmírní

Znáte pojem dětská mozková obrna? Zjistěte o ní všechny
potřebné informace. Jaké jsou její příčiny a příznaky, jak se
diagnostikuje a dá se s ní něco dělat? Je možná nějaká
prevence?

Vznik dětské mozkové obrny

Dětská mozková obrna (DMO) vzniká z jiných příčin než dětská
obrna. Jedná se o neurologický syndrom způsobený poškozením
nezralého mozku. Tomu následuje centrální postižení, které se
projevuje omezením
hybnosti provázenou dalšími poruchami, včetně mentální retardace.

Diagnostika dětské mozkové obrny

DMO je onemocnění, se kterým se setkáváme především u dětí
s nízkou porodní hmotností. Na tisíc živě narozených dětí
připadají dvě až tři děti, kterým je v různém stádiu vývoje
diagnostikována DMO. DMO se začne projevovat už v prvních měsících nebo
rocích života, zpravidla se s rostoucím věkem již nezhoršuje.

Diagnostika DMO je přes veškerý rozvoj vyšetřovacích metod stále
obtížný proces. Toto onemocnění nelze vyléčit, můžeme ho pomocí
rehabilitací pouze zmírnit. DMO není dědičná ani
nakažlivá.

DMO obtěžuje, i když nebolí – primárním projevem je
především tělesná nepohoda.

Historie dětské mozkové obrny

DMO jako první popsal kolem roku 1840 anglický chirurg J. Little, čímž
jí propůjčil název Littleova choroba, který se užíval až do konce
40. let 20. století.

Období vzniku dětské mozkové obrny

• prenatální (před porodem) – 75-80 % případů
• perinatální (v době porodu) – 10-15 % případů z důvodu
  hypoxie mozku při komplikovaném porodu
• postnatální (po porodu) – 5 % případů

Vznik DMO je úzce svázán s obdobím kolem porodu – výrazný počet
dětí se s DMO už rodí.

Rizikové faktory dětské mozkové obrny

Diagnostika dětské mozkové obrny

Jednou z nejjednodušších metod, které mohou signalizovat poškození
mozku, je tzv. Apgar skóre. První, pátou a desátou minutu
po porodu se u miminka zhodnotí pět tělesných funkcí – pulz, dech,
svalové napětí, reakce na podráždění a zabarvení kůže) na stupnici od
0 do 10. Pokud tento součet nepřesahuje 6 bodů, je reálné, že miminko
má některé zdravotní komplikace.

Nicméně stanovení DMO není až zase tak jednoduché a diagnóza může
být potvrzena až v průběhu vývoje
dítěte.

Příznaky (projevy) dětské mozkové obrny

• Opoždění vývoje hybnosti provázené někdy úplným, jindy jen
  částečným ochrnutím končetin
• U některých dětí se objevují poruchy svalového napětí
• U některých jedinců poruchy pohybové koordinace
• U někoho dochází k prolínání všech vyjmenovaných projevů
• Svalové napětí může být příliš silné a pohyby příliš ochablé,
  nevýkonné

Klasifikace dětské mozkové obrny

• Spastická (diparetická, hemiparetická a
  kvadruparetická) – postihuje 70-80 % nemocných
• Nespastická (dyskinetická a hypotonická)

Podle počtu postižených končetin můžeme indikovat spastickou
diparézu/diplegii (postižení obou dolních končetin),
hemiparézu/hemiplegii (postižení končetin na jedné polovině
těla), triparézu/triplegii (postižení obou dolních a jedné horní
končetiny) nebo quadruparézu/quadruplegii (postižení všech čtyř
končetin).

Kvadruparetická a diparetická forma

Kvadruparetická a diparetická forma je způsobena poškozením mozkového
kmene, u kvadruparetické formy jsou spasticitou (svalovou ztuhlostí)
poškozeny i horní končetiny, takže postižení jsou většinou upoutáni na
vozík. Tato forma je často doprovázena i mentální retardací.

Děti, které trpí spasticitou obou dolních končetin a jsou schopni
chůze, vynikají tzv. nůžkovitou chůzí (angl. Scissors
gait), kdy jsou jejich dolní končetiny toporné a vtočená kolena se
navzájem dotýkají.

Hemiparetická forma

Tento typ vzniká poškozením jedné nebo obou mozkových polokoulí
(hemisfér), kdy dochází k paréze (oslabení) nebo plegii (ochrnutí).
Postižené dítě touto formou není schopné otevřít pravou nebo levou ruku.
Ruka zaostává v průběhu celého vývoje dítěte. Postupně dochází
k projevům poruchy hybnosti na levé nebo pravé straně těla. Tato forma je
často doprovázena mentální retardací.

U dětí trpících spastickou hemiparézou se může objevit tzv.
hemiparetický třes, při kterém dochází k neovladatelným
pohybům končetin postižené poloviny těla.

Dyskinetická forma

Dyskinetická forma se vyskytuje u 10-20 % případů DMO. Děti jsou
pasivní a mají velmi málo spontánních pohybů – tzv. „spící“
děti. Postižené dítě má poruchu stability. Řeč je srozumitelná jen
obtížně. Může být postiženo i kousací svalstvo a dítě tak
nekontroluje vyměšování slin. Inteligence je však často nenarušena.

Hypotonická forma

U hypotonické formy DMO mají děti celkově ochablé svalstvo. Během
vývoje se tato forma mění většinou na některou ze spastických forem,
popř. ve formu dyskinetickou.

Léčba dětské mozkové obrny

DMO se primárně zabývá dětská neurologie. DMO nelze
vyléčit, nicméně prostřednictvím rehabilitace tzv. Vojtovy metody ji
můžete zmírnit.

Prevence dětské mozkové obrny

U prevence DMO záleží na tom, zda se s ní dítě už narodilo (vrozená
DMO) nebo ji získalo až po narození (získaná DMO). Získaná DMO
je způsobena poškozením mozku – např. poraněním při porodu,
proděláním mozkové infekce apod.

Vrozená DMO nemusí být v prvních měsících života miminka
patrná, ale projeví se do tří let. Příčina jejího vzniku je stále
nejasná, nicméně mohou k ní vést např. infekční onemocnění matky
v těhotenství (zarděnky, toxoplasmosa, cytomegalovirus) nebo
Rh-inkompatibilita.

Vrozeným DMO lze částečně předejít zdravým životním stylem,
očkováním proti zarděnkám, pravidelnou prenatální péčí a pestrou
stravou.

Dávejte dítě při převozu v automobilu do bezpečné
autosedačky, která při případném nárazu spolehlivě ochrání jeho hlavu.
Při sportech, kde může dojít k poranění hlavy, nasazujte dítěti
ochrannou přilbu.

Komplikace dětské mozkové obrny

U těžších projevů spasticity (svalové ztuhlosti) může docházet
k tělesným deformitám, které se mohou projevovat nepříjemnými stavy,
popř. i bolestmi. Dále se mohou vyskytnout i následující komplikace:

• mentální retardace
• epilepsie
• hydrocefalus (poruchy tvorby a cirkulace mozkomíšního moku, které
  způsobují abnormální růst mozkových a mozkových komor a lebky)
• růstová retardace (nižší vzrůst, opožděný rozvoj sekundárních
  pohlavních znaků v pubertě, oslabení postižených končetin)
• porucha zraku a sluchu (šilhání – strabismus)
• porucha vnímání dotyku a bolesti
• porucha vnímání vlastního těla
  Téma
  Poslední
  příspěvek
  Reakcí
  

  21.8.19 07:36	40

  Dětská mozková obrna

  Tento termín se používá k popisu nejrůznějších četných motorických poruch (tedy poruch pohybových funkcí, především postižení vůlí člověka řízených pohybů), které mají příčinu v prenatálních vývojových abnormalitách (tj.

  vývojových poruchách lidského plodu v období mezi početím a narozením), dále v poškozeních centrálního nervového systému v období perinatálním (tedy v průběhu porodu) nebo i v období postnatálním (tj. vzniklé po porodu) až do 5. roku věku dítěte.

  Termín dětská mozková obrna nepředstavuje jednoznačnou diagnózu, ale slouží za léčebným účelem ke klasifikaci dětí trpících neprogresivní svalovou spasticitou (jedná se o komplexní poruchu svalového napětí příčně pruhovaných svalů – tzv. hypertonus – tj. nadměrné napětí).

  Asi 0,1 až 2 procenta všech narozených dětí trpí syndromem dětské mozkové obrny. 

  Příčina vzniku se určuje jen obtížně, ale nitroděložní poruchy, novorozenecká žloutenka, porodní poranění a novorozenecká asfyxie (tím se rozumí nedostatek kyslíku pro organizmus dítěte před porodem, během porodu a bezprostředně po porodu) jsou v řadě případů spojeny se vznikem dětské mozkové obrny.

  Také poranění centrálního nervového systému nebo jakákoliv prodělaná těžká celková choroba v časném dětství mohou rovněž vést k syndromu dětské mozkové obrny.

  Klinické příznaky, které spadají pod označení syndrom dětské mozkové obrny, se řadí do čtyř hlavních kategorií: rozeznáváme formu spastickou, atetoidní, ataktickou a smíšené formy.

  Spastické formy představují okolo 70 procent všech případů. Spasticita (tj. zvýšené napětí určitých svalových skupin v těle pacienta) může mírně nebo těžce postihovat motorické funkce. Tak rozeznáváme tzv. hemiplegii, což je současné postižení obou končetin na jedné straně těla, přitom horní končetina bývá postižena více; dále tzv.

  paraplegii, což je současné postižení obou dolních končetin s částečným nebo úplným ušetřením horní končetiny; dále tzv. kvadruplegie nebo tetraplegie, což je současné postižení všech končetin na stejném stupni; tzv. diplegie se uvádí jako mezistupeň mezi para- a kvadruplegií s hlavním postižením nohou.

  Funkční vývoj postižených končetin zaostává, současně jsou zvýšeny hluboké šlachové reflexy, je zvýšeno svalové napětí, svalová slabost a v oblasti postižených končetin tendence ke kontrakturám (kontraktura znamená zkrácení, fixované držení části těla způsobené zkrácením svalu a jeho vazivovou přeměnou). Pro postiženého je typická chůze s našlapováním na špičky.

  U mírně postižených dětí je porucha viditelná jen při některých aktivitách (například při běhání).

  Při kvadruparéze bývá často současně i porucha hybnosti svalů úst, jazyka a měkkého patra s následnou poruchou řeči charakterizovanou špatnou výslovností. Tzv. atetoidní forma dětské mozkové choroby se vyskytuje asi u 20 procent pacientů. Projevuje se pomalými, kroutivými pohyby, které nejsou vůlí pacienta ovladatelné a které mohou postihovat končetiny i trup.

  Mohou se také vyskytovat přerušované, trhavé pohyby (tzv. choreiformní). Pohyby zesilují při emočním vzrušení a přestávají zpravidla ve spánku. Častá je rovněž porucha výslovnosti. Tzv. ataktická forma dětské mozkové obrny není příliš častá (postihuje asi 10% pacientů).

  Slabost, nekoordinovanost pohybů a intenční třes (tedy třes, který v klidu chybí, ale projevuje při jakékoliv snaze o cílenou činnost) způsobují vrávorání a obtíže při rychlém a jemném pohybu. Smíšené formy dětské mozkové obrny jsou časté. Z dalších klinický příznaků se mohou u dětí trpících dětskou mozkovou obrnou objevovat záchvaty křečí, poruchy zraku, strabismus (tj.

  šilhání), porucha sluchového nervu a obrna pohledu vzhůru. Děti se spastickou hemiplegií nebo paraplegií mívají normální intelekt a dobrou prognózu pro sociální nezávislost. Ale děti se spastickou kvadruplegií a smíšenými formami dětské mozkové obrny jsou často postižení mentální retardací (tj.

  zaostávajícím vývojem rozumových mozkových funkcí). U dětí postižených dětskou mozkovou obrnou jsou časté hyperaktivita (tedy nadměrná aktivita) a poruchy soustředění. 

  Jenom výjimečně je možné diagnostikovat syndrom mozkové dětské obrny v časném kojeneckém věku.

  Přesto je časná diagnostika a léčba nanejvýš žádoucí a děti se známým vysokým rizikem (tedy děti po porodním poranění, asfyxii, žloutence, meningitidě nebo s údajem o prodělaných záchvatech v novorozeneckém věku, děti se zvýšeným nebo naopak se sníženým svalovým napětím a se sníženými reflexy) vyžadují trvalé sledování. Některé formy dětské mozkové obrny často nelze určit před 2. rokem věku dítěte. Předtím, než se rozvine charakteristické postižení pohybových funkcí, se děti opožďují v motorickém vývoji a často u nich přetrvávají primitivní reflexy, hyperreflexie (tedy nadměrné vystupňování reflexních pohybů) a změna svalového napětí. Je třeba říct, že dětská mozková obrna je celoživotním postižením.

  Cílem léčby je dosáhnout co největší nezávislosti pacienta s pohybovým omezením a s dalšími poruchami. Při řádném léčebném vedení mohou mnozí pacienti, hlavně ti se spastickou paraplegií nebo hemiplegií, vést téměř normální život. Záchvaty vyžadují podání léků tlumících křeče.

  Fyzikální léčba (jedná se o oblast fyzioterapie, která využívá účinků magnetického pole, ultrazvukového vlnění, elektrických proudů a impulzů, světelných paprsků, tepla a léčebných účinků vody), pracovní terapie, využívání různých podpěr, ortopedická chirurgie a nácvik řeči jsou trvale potřebné.

  Jestliže u dítěte není intelektuální a fyzický nedostatek výrazný, je možná i jeho normální školní docházka.

  Ovšem naprostá sociální nezávislost není realistickým cílem pro ty děti, kteří vyžadují různé stupně celoživotního dohledu a pomoci. Pro tyto děti jsou vhodnější speciální školy a třídy.

  I těžce postižené dítě  může mít prospěch z nácviku aktivit denního režimu ( jako je nácvik mytí, oblékání, samostatného příjmu potravy ), což zvyšuje jeho nezávislost a soběstačnost a výrazně snižuje břímě pro rodinu postiženého dítěte či zařízení trvalé péče.

  Každé chronicky handicapované dítě dosáhne maximálních možností díky aktivní, stálé a citlivé rodičovské péči s pomocí veřejných a soukromých aktivit.

  Mozková obrna

  Mozková obrna je onemocněním mozku. Konkrétně se tato nemoc týká velkého mozku, čili horní části mozku. Nejviditelnějšími fyzickými příznaky je škubání a nekoordinované pohyby hlavy. Někdy se projevuje tím, že pacient má potíže s mluvením. Stav se někdy nazývá spasticitida (křečovitost).

  Mozková obrna se také nazývá Littlovou obrnou. Nejde o jediný typ, ale jde o skupinu stavů různých typů a různého stupně závažnosti. Někteří lidé po mozkové obrně mají mozek poškozený tak, že u nich ovlivňuje mentální pochody stejně jako fyzické schopnosti. Může se to projevovat tím, že se pomalu učí nebo nejsou mentálně zcela vyvinutí.

  Dětskou mozkovou obrnu doprovází často přidružené problémy jako mentální retardace, poruchy zraku, opožděný vývoj řeči a záchvatovitá onemocnění. Všechny tyto děti vyžadují specializovanou péči – pediatrickou, neurologickou, ortopedickou, rehabilitační, oftalmologickou a psychologickou.

  Příznaky se u každého jedince liší a u téhož nemocného se mohou v průběhu času měnit.

  Dětská mozková obrna (DMO) není nakažlivá ani dědičná, a přestože lékaři vědí, proč k ní dochází, stále ještě není vyléčitelná a neexistuje ani prvence.

  V posledních třiceti letech se ale počet nemocných dětí zvyšuje, protože kvůli intenzivní neonatologické péči přežívá mnohem více předčasně narozených dětí.

  Bohužel, u některých z nich se ale objevují problémy včetně poruch vývoje nervového systému nebo dojde k druhotnému poškození.

  Projevy nemoci

  Mozková obrna se téměř vždycky objevuje při narození nebo vzápětí po něm. Objeví se většinou před třetím rokem života a bývají to obvykle rodiče, kteří si jako první všimnou, že s jejich dítětem není něco v pořádku.

  V prvních třech měsících života jsou projevy velmi nenápadné a rozpoznatelné spíš jen odborníkem, teprve během druhého půlroku života dochází k postupnému vyjádření obrazu postižení DMO a je možné stanovit diagnózu.

  Dítě se opožďuje ve vývoji, patrné to je například v neschopnosti se přetáčet, sedět, lézt, smát se, stát nebo chodit. Někdy jsou děti toporné, mohou mít neobvyklé postavení nebo zřetelně upřednostňují jednu polovinu těla.

  Malé děti postižené obrnou nemohou dělat koordinované pohyby a objevovat své okolí, zejména jestliže je tato nemoc provázena i postižením zraku a sluchu. Výsledkem může být zvýšená frustrace, zejména jde-li o dítě s normální nebo dokonce vyšší inteligencí.

  Vývoj mozku

  Mozek je nejsložitější orgán lidského těla. Pokud je už vyvinutý, obsahuje asi 100 miliard navzájem pospojovaných mozkových buněk a podstatná část jeho vývoje se odehrává už během prvních tří měsíců nitroděložního vývoje plodu.

  Už krátce po oplodnění a změny vajíčka v embryo rozeznáme náznak hlavy a těla. Vše začíná už kolem třetího týdne těhotenství, kdy se v embryu tenká vrstva buněk jakoby svine dovnitř a vytvoří nervovou trubici. V ní se buňky doslova předhánějí – každou minutu vznikne asi 250 tisíc nových.

  Vytváří se mozek a páteřní kanálek. Negativní změny v děloze vlivem podvýživy nebo špatné výživy matky, zneužívání drog nebo i virové infekce může poškodit správný postup vytváření nervového systému. Důsledkem může být epilepsie, mentální retardace, autismus, schizofrenie. Už v 5. a 6.

  týdnu rozeznáme jednoduchý mozek, páteř a centrální nervový systém, v 7. týdnu je vnější podoba nervového systému téměř úplná. V 8. týdnu má plod již zřetelně viditelný mozek, ve 12. týdnu má vytvořeny všechny vnitřní orgány a většina z nich funguje. Největší rozvoj mozku nastává kolem 28.

  týdne těhotenství – u sedmiměsíčního plodu: především se výrazně rozvinula ta část, která je sídlem myšlení.

  Mozek novorozence váží okolo 400 g, což je asi 10 procent celkové hmotnosti jeho těla. Anatomicky i funkčně je ještě nezralý a na jeho povrchu jsou vytvořeny pouze hlavní brázdy a mělké rýhy.

  Počet nervových buněk je sice konečný, ale jejich vývoj není ještě ukončen. Mozkové buňky zdokonalují své uspořádání, a tím mozek dále vyzrává.

  Během kojeneckého období rychle roste, koncem prvního roku má už dvojnásobnou hmotnost.

  Během prvních let života prochází mozek řadou výrazných proměn, brzy po narození vytváří o mnoho víc spojů, než kdy využije. Pak vyloučí ty, které nepoužívá nebo používá málo. Pokud dítě nemá stimulující prostředí, mozek trpí.

  Výzkumníci zjistili, že dětem, které si málo hrají nebo mají málo kontaktů, mazlení a lásky, se mozek rozvíjí o 20 až 30 procent méně než u ostatních dětí. Do tří let se hmotnost mozku ztrojnásobuje a u šestiletého dítěte dosahuje mozek dolní hranice hmotnosti u dospělého člověka. (1250 g).

  Rozhodující jsou přitom zejména počáteční fáze těhotenství (první a druhý trimestr), kdy probíhají klíčové fáze vývoje. Od narození prodělávají mozkové buňky doslova překotný rozvoj a utvářejí spojení, která formují celoživotní prožívání.

  Ale už nervové buňky vyvíjejícího se mozku embrya jsou od prvních týdnů velmi aktivní. Kritické a vůbec nejdůležitější pro správný rozvoj mozku a jeho funkci jsou první tři roky života.

  Příčiny mozkové obrny

  Doposud není možné ve všech případech podrobně určit příčiny. Může jít o infekci u plodu vyvíjejícího se v matčině děloze, jindy to může být virus jako například zarděnky nebo cytomegalovirová infekce. Některé příčiny nemoci jsou následkem špatné činnosti placenty, která zásobuje dítě kyslíkem a vyživuje ho v době, kdy je v děloze.

  Příčinou může být i dlouhý a složitý porod, při kterém dítě nedostává dostatek kyslíku. Vinu mohou mít i infekce během doby kolem porodu a sice meningitida nebo encefalitida.K poškození mozku dítěte tak může dojít v období před porodem, během porodu a v prvních týdnech po porodu.

  Podle statistických dat je výskyt DMO v populaci mezi 2-4 promile.

  První příznaky se začnou projevovat po porodu nebo do šesti měsíců po něm. Raným symptomem může být ztuhnutí svalů. Končetiny se začnou samy nastavovat do podivných poloh.

  Dítě se málo pohybuje a obvykle nemluví ani nechodí v období, kdy by mělo.

  Paralýza může ovlivnit jednu stranu těla (hemiplegie), pouze nohy (paraplegie), hlavně nohy, ale taky paže (diplegie) nebo všechny čtyři končetiny najednou (kvadruplegie).

  Společným rysem mnoha případů je zřejmě to, že dětský mozek z nějakého důvodu po krátkou dobu nedostane dostatečnou dávku kyslíku. Existují tři hlavní druhy nemoci a pro každou z nich platí, že je postižena určitá část mozku.

  Lidé postižení spastickou mozkovou obrnou mají svaly napjaté a tuhé, ale slabé. Tělo i tělesné údy jsou ztuhlé a pevné. Pacienti obtížně ovládají svaly a naopak jejich svaly dělají pohyby, které oni sami nemohou ovlivnit. Postiženou částí mozku je mozková kůra, vnější zvrásněná část velkého mozku. Tento typ mozkové obrny se projevuje u čtyř z pěti pacientů s mozkovou obrnou.

  Lidé postižení steroidní mozkovou obrnou nedokážou zabránit tomu, aby jejich svaly nedělaly bezděčné pohyby. Jde o pohyby nechtěné. Postiženou částí jsou bazální ganglie – nervové uzliny hluboko v mozku, které v normálním stavu pomáhají řídit plynulost pohybů a koordinovat je.

  Včasné odhalení

  Na mozkovou obrnu není žádný způsob léčení, ale rané odhalení dává lepší naději začít používat správnou terapii k oslabení všech příznaků nemoci v oblasti fyzické, mentální i emocionální.

  Postižené děti by měly podstupovat pravidelné vyšetření zraku, sluchu a mentálních schopností, aby bylo možné zjistit všechny problémy a aby jim bylo možné od počátku co nejúčinněji pomoci.

  Mezi významné rehabilitační metody patří Vojtova metoda, dále koncept manželů Bobathových a komplexní facilitační technika – metoda prof. Kabata.

  Protože mozková obrna má rozličné podoby, existují pro jednotlivé aspekty zdravotního stavu různé formy léčení a pomoci. Základním požadavkem je hýbat s postiženými končetinami, aby nedošlo ke ztuhnutí svalů a dítě se mohlo přece jen naučit chodit, mluvit a jíst.

  Někdy se sahá i k chirurgickému zákroku, po němž jsou svaly méně ztuhlé a stanou se pohyblivějšími. Děti se středně silnou mozkovou obrnou a průměrnou inteligencí mohou často navštěvovat běžné školy.

  Děti s mentálním poškozením obvykle navštěvují centra pro duševně postižené.

  Dětská mozková obrna

  Dětská mozková obrna (DMO) označuje skupinu chronických onemocnění, která jsou charakterizována poruchou hybnosti. Objevuje se v několika prvních letech života a v dalším průběhu se většinou nezhoršuje.

  Na rozdíl od dětské obrny (poliomyelitidy) nemá virový původ, ale je způsobena poruchou vývoje nebo poškození motorických oblastí mozku.

  Vzniká v dětském věku (jak už její název naznačuje) a způsobuje poruchu hybnosti těla. Nepatří pod ni poruchy hybnosti, které jsou způsobeny onemocněním svalů nebo periferních nervů.

  DMO má široké spektrum příznaků. Může jít o problémy s jemnými pohybovými vzorci (psaní, stříhání nůžkami), udržení rovnováhy nebo chůze, nemocný může strádat mimovolními pohyby, jako jsou kroutivé pohyby rukou nebo pohyby úst. Příznaky se u jednoho jedince mohou v průběhu času měnit.

  Někteří lidé mohou být postiženi ještě dalšími zdravotními problémy jako jsou epileptické záchvaty nebo poruchy mentálních funkcí. Diagnóza DMO nemusí být vždy těžkým handicapem.

  Může jít o těžkou nebo lehkou formu postižení, přičemž nemocný s těžkou formou postižení není často schopen chůze a potřebuje náročnou, komplexní a celoživotní péči, zatímco nemocný s lehkou formou postižení se obejde bez speciální pomoci.

  DMO není přes veškerý výzkum vyléčitelná a neexistuje ani její spolehlivá prevence.

  Formy dětské mozkové obrny

  V dnešní době jsou klasifikovány jednotlivé typy DMO podle charakteru hybné poruchy do čtyř širších kategorií.

  Jsou to forma spastická, athetoidní, ataktická a smíšené formy.

  • Spastická forma postihuje zhruba 70 – 80 % nemocných. Dochází k ztuhnutí a trvalému stažení (spasticitě) svalů v postižených partiích. Název potom vychází z latinského označení postižené části těla v kombinaci s označením paréza (oslabení) nebo plegie (ochrnutí). Hovoří se tak o spastické diparéze/diplegii (postižené jsou obě končetiny), spastické hemiparéze (postižené jsou končetiny na jedné polovině těla), spastické triparéze (postižené jsou obě dolní a jedna horní končetina) nebo o spastické kvadruparéze (postižené jsou všechny čtyři končetiny).“ (1)
  • Athetoidní (dyskinetická) forma DMO je charakterizována mimovolními pomalými kroutivými pohyby, které postihují obvykle ruce, nohy či celé horní nebo dolní končetiny. Někdy může být postiženo svalstvo tváře a jazyka, vedoucí ke grimasování, mlaskání apod. Abnormální pohyby mizí ve spánku. Dysarthrie je označení problémů postižených se svalovou koordinací potřebnou pro mluvení. Tato forma DMO postihuje asi 10 – 20 % nemocných.
  •  Ataktická forma DMO je vzácná a postihuje hlavně vnímání rovnováhy a tzv. hlubokou citlivost (propriocepci). Chůze nemocných je obvykle nestabilní, mají špatnou pohybovou koordinaci a chodidla pokládají nezvykle daleko od sebe. Pohyby jako třeba psaní nebo zapínání knoflíků jim může způsobovat velké problémy. Může se objevit třes při volní hybnosti. Ataktickou formou je postiženo zhruba 5 – 10 % nemocných.
  •  Kombinovaná forma DMO. U nemocných s DMO se všechny uvedené formy mohou různě kombinovat. Nejčastější kombinací je spatická forma s athetoidními pohyby.

  Jiná zdravotní postižení doprovázející DMO

  • Mentální postižení: Asi třetina dětí s DMO má jen lehký intelektuální deficit. Jedna třetina trpí středním až těžkým mentálním postižením, zbývající třetina je zcela normální.
  • Epilepsie: Asi polovina dětí trpí záchvaty bez zjevné příčiny. Záchvaty mohou postihovat celý organizmus (hovoříme o generalizovaných záchvatech), jsou spojeny s poruchou vědomí a křečemi celého těla. Generalizované tonicko-klonické záchvaty většinou začínají výkřikem s následnou ztrátou vědomí. Pak přicházejí tonické křeče (propínání trupu a končetin), klinické křeče (s viditelnými záškuby svalů trupu, končetin a mimických a žvýkacích svalů). Záchvat provází nepravidelné dýchání.
    Parciální záchvaty dělíme na jednoduché (simplexní) a komplexní. Lokalizované příznaky, jako záškuby některých svalových skupin, žvýkací pohyby, ochabnutí části těla, poruchy citlivosti ohraničené části těla, jsou typické pro simplexní parciální záchvat. Pro komplexní záchvat je charakteristická kvalitativní porucha vědomí. Postižený se může chovat zmateně a může provádět neuvědomělé, automatické pohyby. Parciální záchvat někdy může přejít v generalizovaný.
  •  Hydrocefalus: Mozkové krvácení u nezralých novorozenců nebo porodní sepse, vedoucí v časných fázích vývoje jedince k poškození mozku, může také být příčinou poruchy a cirkulace mozkomíšního moku s následným rozšiřováním mozkových komor nebo mozkových prostor kolem mozku – hydrocefalus. Nitrolební tlak se v důsledku městnání mozkomíšního moku zvyšuje a následkem je abnormální růst hlavičky dítěte, ale také nepříznivé ovlivnění prokrvení mozku. Funkce motorických oblastí mozku může být dále zhoršována.
  • Růstové problémy: Děti se středně těžkými a těžkými formami DMO často tělesně neprospívají, což se může projevovat zaostáním tělesného růstu a vývoje. U dospívajících je typický také opožděný vývoj sekundárních pohlavních znaků. Příčin tohoto neprospívání je zřejmě několik.
  • Poruchy sluchu a zraku: Poruchy sluchu jsou u postižených DMO častější než u zbytku populace.
    Poruchy zraku zahrnují strabismus (šilhání). Jedná se o stav, kdy osy očních bulbů nejsou souběžné v důsledku asymetrické funkce okohybných svalů.Tento stav u dospělých způsobuje dvojité vidění, ale u dětí se mozek přizpůsobuje tím, že ignoruje podněty z jednoho oka (které je pak tupozraké).Tento stav při nezahájení včasné léčby může vést k těžké poruše zraku na tupozrakém oku. Postižený pak mívá problémy např. s odhadem vzdálenosti.
    „Děti s hemiparézou moohou mít navíc hemianopii, což je výpadek poloviny zorných polí obou očí, v tomto případě na straně shodné se stranou hybné poruchy (homonymní hemianopie). Například při levostranné homonymní hemianopii vidí postižený při pohledu vpřed dobře, zatímco objekty na levém okraji zorných polí vidí špatně nebo vůbec.“ (2)

  U některých nemocných s DMO se mohou objevit poruchy citlivosti. Dochází k poruše vnímání bolesti nebo doteku, někdy také vnímání některých částí vlastního těla, případně schopnosti hmatem rozeznávat předměty. Toto se označuje jako astreognózie.

  Příčiny

  Dětský mozek je v embryonálním období a v prvních měsících života ještě nezralý, nevyvinutý a má velmi omezený počet reakcí, kterými může reagovat na poškození. Různě škodlivé faktory proto vyvolávají podobné změny. Faktory se dají rozdělit na:

  • Prenatální příčiny – působící v těhotenství – v těhotenství to mohou být onemocnění matky–různé infekce, dále RTG záření, zvláště ozáření dutiny břišní, různé toxické látky i léky. Tyto příčiny jsou nejvíce rizikové zejména v prvních třech měsících těhotenství.
  • Perinatální příčiny – působící během porodu – během porodu jsou nebezpečné všechny faktory zhoršující prokrvení mozku plodu, např. příliš dlouhý porod, déletrvající kříšení dítěte po porodu, vícečetný porod, porod nedonošeného dítěte a i poranění při porodu.
  • Postnatální příčiny – působící v prvních týdnech po porodu – po porodu dítě ohrožuje zvláště novorozenecká žloutenka z inkompatibility Rh-faktoru, obzvláště při opakovaném těhotenství. Dále krvácení do mozku a také infekční onemocnění, neboť v krátkém období po porodu není ještě vytvořena hematoencefalitická bariéra a toxiny pronikají do mozku.

  Možnosti léčby, terapie:

  1. rehabilitační metody:

  •  Vojtova = reflexní lokomoce
  •  Bobathova = metoda manželů Bobathových
  •  Kabatova
  •  Andráse Petöho
  •  Synergetická reflexní terapie – Dr. Pfaffenrot

  Vojtova metoda

  Je nejpoužívanější u kojenců a batolat, neboť nevyžaduje vědomou spolupráci, což ji v souvislosti s potřebou začít co nejdříve řadí u nás mezi jednu z nejfrekventovanějších, ale také nejúčinnějších metod.

  Uvedením dítěte do přesně definované výchozí polohy a tlakovou stimulací přes “spoušťové zóny” jsou vyvolány reflexní pohybové vzorce, které jsou pro fyziologický pohyb nezbytné a jsou vrozené.

  U dítěte se tak vybavuje základní pohybový stereotyp, projevující se plazením a otáčením. Dítě se neplazí, ani neotáčí, svaly se aktivují víceméně izometricky, proti kladenému odporu v takovém sledu a rozsahu, jakoby k pohybu docházelo.

  U zdravých dětí je tento pohybový stereotyp běžný (nastupuje v průběhu 1.roku života), avšak u postižených dětí musí být nacvičen.

  Bobathova metoda(resp. manželů Bobathových)

  Tato metoda na rozdíl od výše zmíněné reflexní lokomoce, vyžaduje volní účast dítěte. Podstata metody Bobathových spočívá v důsledném vyhledávání nežádoucích poloh, tj. poloh, které vedou k neúměrnému zvýšení svalového tonu a následnému špatnému provedení pohybu.

  Vyloučením těchto poloh pomocí cvičení provokujeme správné pohyby podle vývojové řady lidské hybnosti. Cílem je změnit abnormální svalový tonus v oblastech, jako je hlava, krk, pletenec ramenní, trup, pánev, které ovlivňují vlastní hybnost končetin. Toho lze dosáhnout mimo jiné uvedením dítěte do uklidňující polohy (skrčenec – poloha, kterou dítě zaujímá v děloze).

  Jako pomůcka se u tohoto druhu cvičení často používají speciální rehabilitační míče a válce.

  Metoda Kabatova

  Tato metodika opět vyžaduje spolupráci ze strany dítěte. Zaměřuje se na pohyby vedené diagonálně se současnou rotací. Provedení pohybu se stimuluje protažením svalů, kladením odporu a tlakem na sval. Vždy se aktivují celé svalové skupiny, každý sval tu plní svou vlastní funkci.

  Metoda Andráse Petöho

  Jeho metoda je založena na pedagogicko-rehabilitační výchově pro pohybově a mentálně postižené děti. Je propracovaným celodenním výchovným procesem, kdy největší důraz je kladen na iniciativu a aktivitu dítěte. Cvičení se skládají z jednoduchých úkonů, prováděných na základě rytmicky zadaných povelů.

  Pracují s nejrůznějšími pomůckami a speciálním dřevěným nábytkem. Rehabilitační program probíhá v průběhu 7-8 h., ve zhruba osmičlenných skupinkách, které jsou zároveň dobrým motivačním potenciálem.

  Stálá přítomnost pěti až šesti konduktorek zajišťuje, aby děti zvládaly provést zadávané cvičení pokud možno bez použití patologických vzorů.

  Synergetická reflexní terapie

  Zahrnuje známé moderní i prastaré formy reflexních terapií, z kterých pan Dr. med. Pfaffenrot vybral určité prvky a některé modifikoval, jiné reflexy jsou nové.

  Vytvořil tak kombinaci reflexně-terapeutických technik: slučuje elementy z akupresury, reflexní masáže ruky, nohy a hlavy, dále z klasické osteopatie, chiroterapie,myofasciální techniky, atlasové terapie dle Arlena a modelující korektury patologického postavení páteře a končetin.

  Současné použití různých reflexních terapií vyvolá vzájemné navýšení účinku, neboli synergetický efekt, v jehož důsledku má pak SRT globální působnost na všechny tělní systémy a orgány. Jedno ošetření Synergetickou reflexní terapií trvá dle stupně post. 15 až 30 minut a provádí se v cca 10ti denních blocích, které přinesou kumulativní efekt.

  2. medikamentózní:

  • Nootropika –  léky zlepšující metabolismus mozku – „vitamíny pro mozek“. např. Encefabol, Oikamid, Enerbol, Tanakan.
  • Botulotoxin –  působí blokádu přenosu nervového podráždění na sval = zajistí částečné, časově omezené uvolnění svalu. Tento efekt se uplatňuje v místě, kde je tento přenos realizován – na nervosvalové ploténce. Preparát obsahuje biotechnologicky připravený, purifikovaný botulotoxin A – hemaglutinin, dodávaný ve formě exsikované suspenze, kterou je před použitím nutno naředit. Efekt aplikace se neobjeví ihned, závisí na vzniku blokády nervosvalových zakončení a objevuje se průměrně 4. až 7. den. Trvání efektu je velmi variabilní a závisí na mnoha faktorech. Zásadní je množství dávky, terapeutická potence dané šarže preparátu, reaktibilita organismu pacienta. Nikoliv rozhodujícími, ale důležitými jsou délka trvání dystonického stažení a předchozí operační léčba dystonie. V ideálním případě trvá velmi dobrý terapeutický efekt kolem 3 měsíců, běžně je uváděna doba 8 – 12 týdnů. Tato léčba je hodnocena jako vysoce bezpečná a její největší nevýhodou je vysoká cena léku (cca 12.000,-Kč jedna ampule), dále právě injekční forma, která je zejména u malých dětí problematická, neboť se jedná o větší počet vpichů, tak, aby byl ovlivněn celý svalový řetězec a přechodný efekt, pokud nenavazuje intenzivní rehabilitace.

  3. operativní:

  •  Prolongace svalů a šlach –především adduktorů a flexorů stehna, svalů lýtkových, dle Strayera a v poslední době se často přistupuje i k prolongaci m. rectus femoris. – prolongace Achillovy šlachy.
  • Korekční chirurgické operace –artrodézy, např. kyčelních kloubů při jejich luxaci, nebo korekční operace dle Grice pro minimalizaci planovalgózního postavení chodidla.

  4.kompenzační:

  • používání různých technických a protetických pomůcek, které se používají k facilitaci požadovaného pohybu. Výsledky léčby jsou závislé mimo jiné na časné diagnostice a jsou úměrné kvalitě a komplexnosti rehabilitace, která jako pilíř této léčby je tím účinnější, čím dříve je zahájena.

  Použité zdroje:

  1. F, Kábele. Rozvíjení hybnosti a řeči dětí s dětskou mozkovou obrnou. Praha: SPN, 1998.
  2. LESNÝ, Ivan. Dětská mozková obrna. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1985.
  3. LESNÝ, Ivan. Neurologie pro speciální pedagogy. Praha: SPN, 1982.