Děti mluví hůře než dřív, říká logopedka

Svoje si užila i matka 5letého Dominika. Dnes už ví, že důvod, proč její syn tak dlouho nemluvil, byl hlavně v ní.

Evě bylo 18 let, když se jí narodil Dominik. Protože peněz bylo málo, manžel jezdil za prací do Německa. Malého viděl jen jednou za 4–5 měsíců. Dominik rostl, a jak vyprávěla jeho babička, povahu měl po otci a dědečkovi. I oni byli mlčenliví jako ryby.

Nesmělý klouček se občas projevil. Rozházel hračky, zadupal nohama. Někdy vydal zvuk a na všechno říkal: „Ne, ne…!“ Zabíralo jediné. „Až přijede táta z Německa, dostaneš výprask,“ říkávaly máma a babička. Obě mu občas i samy naplácaly.

A když přijel otec ze zahraničí, Dominikovi se dostalo bití znovu. Strach se v něm stupňoval. Otce se bál a těch několik dní, které trávil doma, se mu vyhýbal.

Matka ani babička si toho ale nevšímaly a chlapcovu neschopnost mluvit připisovaly genům.

Vývoj řeči

Dětský psycholog PhDr. Štefan Matula upozorňuje na to, že vývoj řeči může být skutečně podmíněný dědičně. „Řeč se vyvíjí postupně. Pokud je zpomalen fyzický či psychický vývoj, zaostává i řeč. Čím dřív si to rodič uvědomí a začne s nápravou, tím jsou následky pro dítě menší.“

S výchovou dítěte je třeba začít už před jeho narozením. A přestože to zní zvláštně, i s výukou řeči. Logopedka PhDr. Daniela Lendvorská se ve své rozsáhlé praxi setkala s mnoha případy, které vypadaly složitě, ale na konci složité cesty bylo přece jen usměvavé a štěbetající dítě. Říká:

„Řeč je přirozený proces učení napodobováním. Je velmi důležité, aby dítě bylo zdravé, jen tak se může normálně rozvinout i jeho řeč. Rodiče by proto měli dbát na dodržování přirozených zásad komunikace. Ještě před narozením dítěte by si s ním měli povídat, dotýkat se bříška.“

Už novorozenec komunikuje

Jeho křik není řečí, ale jen reflexem dýchacích a hlasových orgánů, které začínají pracovat. Zajímavé je, že křičí všichni novorozenci, i ti, kteří přijdou na svět s poškozeným sluchem.

Až po několika týdnech získává křik signální funkci – je znakem bolesti, nepříjemného stavu, nudy. Zároveň ale křik „trénuje“ dýchací a hlasové ústrojí.

Pokud matka ví, jaký druh křiku dítě předvádí, pomáhá mu křik rozlišovat.

Koncem 2. měsíce dítě začíná vydávat jednoduché zvuky, které souvisí se sáním. Postupně napodobuje zvuky z okolí. Tímto štěbetáním připravuje své hlasové orgány pro pozdější schopnost vyslovovat hlásky a slova. I v této fázi je obtížné zjistit, zda dítě slyší.

Znakem dobře fungujícího sluchu je stav, kdy kojenec začíná reflexně napodobovat zvuky, které slyší z vlastních úst. Spojení mezi sluchem a ústy se upevňuje. Čím jsou artikulační schopnosti kojenců lepší, tím víc se mu to daří.

Přibližně v 18. měsíci udělá pediatr preventivní prohlídku. Jestliže dítě dobře slyší a je v pořádku po tělesné i duševní stránce, ale ještě nemluví, nemusí se rodiče znepokojovat. U některých chlapců a děvčat může tento stav trvat až do 3 let.

V případě, že tříleté dítě ještě nemluví, musí ho prohlédnout logoped, foniatr, neurolog. Ti buď určí fyzickou poruchu, nebo pošlou dítě k jinému odborníkovi, který může odhalit další příčinu. PhDr. D. Lendvorská:

„Pokud jsou další pochybnosti, podstoupí dítě vyšetření, aby se vyloučila např. dětská mozková obrna. Časté jsou i případy vývojových vad. Přibývá dětí, které přijdou na svět s vážným poškozením nebo se narodí předčasně. To všechno může zasáhnout do vývoje řeči a později vyústit i do poruchy učení.“

Rozvoj slovní zásoby

Schopnost samostatně chodit a manipulovat s předměty má velký vliv na rozvoj rozumových schopností dítěte. Mezi 1. a 2. rokem života se výrazně zvětšuje jeho slovní zásoba názvů osob, zvířat, věcí a činností a mezi 2. a 3. rokem věku už má vytvořen základní slovník.

Toto období je nejdůležitější. Vývoj řeči totiž zrychluje vývoj myšlení. Poslouchání vlastní i cizí komunikace upřesňuje sluchové vnímání. Dítě zpočátku tvoří jednoslovné věty, postupně přidává další slova. Vytváří i nelogické podoby slov.

Pro třetí a čtvrtý rok je typická otázka: „Proč?“ Malý človíček o sobě často hovoří ve 3. osobě. Až když úplně pochopí, že je oslovováno ono samo, začne používat zájmeno já

Slovní zásoba ročního dítěte sestává asi z 10 slov. Za další 4 roky se však rozroste na více než deset tisíc výrazů. Denně se tedy dítě naučí přibližně 6 slov. Podle psycholožky Denisy D. Cummisové dochází u chlapce či dívky ve 3. roce věku k explozi v řeči a čtyřletí mluví a rozumí lépe než výkonnější počítač.

Důležitý je vstup dítěte do školky

Mezi kamarády má velkou možnost vyzkoušet si své schopnosti. Někdy je to pro něj první možnost setkat se s vrstevníky. Do takové situace se dostal i Dominik. Do čtyř let vyrůstal jen s matkou a mladší sestrou. Občas šel mezi kamarády na dvoře, ale nedovedl mezi ně zapadnout.

Matka říká: „Když mu bylo 4,5 roku, začal chodit do školky. Bylo mi sice divné, že byl takový tichý, ale připisovala jsem to jeho povaze. I jeho otec byl takový. Když mě však na jeho mlčenlivost upozornila učitelka, začala jsem mít obavy.

Není nemocný? Začali jsme navštěvovat logopedku a psychologa. A výsledek se dostavil. Dominik přišel jednoho dne ze školky a řekl mi: „Mami, hrál jsem si s autem.“ Myslela jsem, že snad omdlím. Můj syn mluvil. Proč doposud mlčel, mi nedovedl vysvětlit.

O to víc mě překvapila další vyšetření u psychologa a logopedky.“

Děti mluví hůře než dřív, říká logopedka

Chápání

Dříve než začne drobeček používat vlastní slovník, už sám rozumí velkému množství slov. Reaguje na ně pohybem, smíchem nebo nevůlí. Radost projevuje zejména tehdy, když ho vnímá okolí. To se projevuje chutí komunikovat. Právě tehdy by měli rodiče výrazně zasáhnou a svého potomka podporovat. Dítě si takto totiž zvyká navazovat s okolím kontakty.

Rodiče by měli hovořit vždy jasně a čistě. Rozhodně není potřeba po dítěti opakovat jeho chybné pokusy. Opakováním dětsky deformovaného slova se dosahuje opačného účinku.

O nápravu chybného vyjadřování dětí by se rodič neměl pokoušet sám. Nesprávným návykem totiž víc pokazí. Logoped posoudí podle vývojového stadia dítěte celkový stav jeho řeči – slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti, rychlost a plynulost, zralost sluchového a zrakového rozlišování.

Důvodem pro terapii je i trhaná řeč, komolení slov, přehazování hlásek, špatná výslovnost. Nácvik spočívá v opakování slov, která mají význam pro správný vývoj řeči. Jsou spojená s obrázky a hračkami.

Postupně je nahrazují básničky, pohádky. I když na první pohled vypadá terapie jednoduše, opak je pravdou. Každé cvičení má přesný harmonogram a strukturu a rodič by u něj neměl chybět.

Jen tak bude moci s dítětem pokračovat v nácviku i doma.

Chyby

Jev, kdy dítě nemluví vlivem nějaké traumatické záležitosti, se objevuje v různých situacích. Psycholožka D. Lendvorská objasňuje: „Psychologické poruchy vytvářejí u dítěte odměřený postoj ke společnosti.

Jsou typické tehdy, když rodič nepodněcuje dítě, aby hovořilo. Setkáváme se s tím i po delším pobytu dítěte v nemocnici. V domácím prostředí je tp důsledkem toho, že se rodič nevěnuje dítěti tak, jak si zaslouží.

Objevují se případy, že mnozí rodiče velmi málo komunikují se synem nebo dcerou až do 1. roku. Jiný případ jsou tzv. spavé děti, kterým se mluvit nechce. To však neznamená, že v budoucnu nezačnou. Kdysi maminky děti houpaly, zpívaly jim. Některé dnešní mámy raději miminku pustí televizi, rádio, a dítě se uklidní. Je to ale jiné, než když ho utěší matka. Dítě napodobuje mámu a máma dítě.“

Jednou z chyb ve výchově je i nátlak na dítě. Malý Dominik to zažíval často. Babička mu někdy slibovala, že když řekne bába, dá mu bonbon. Nejdřív nechtěl.

Často říkal: „Ne, ne…“ Po čase, když se v něm strach vystupňoval, přestal říkat i tyto slabiky a nepomáhalo ani napomínání po dobrém či po zlém. Jakékoliv nucení ale situaci zhoršuje.

Má-li dítě důvod nemluvit, zasekne se a právě v období negativismu to použije proti svým rodičům jako zbraň.

Každé dítě je jedinečné a má svůj čas. Je proto chyba, když rodiče porovnávají vývoj řeči u sourozenců. To se totiž děje s Dominikovou sestrou Sárou. Jejich máma, poučená špatnou zkušeností, soustavně kontroluje každé slovíčko své dcery, neustále ji vyzývá, aby promluvila. Už nechce zopakovat stejnou chybu.

Uvědomuje si, že jako matka už jednou selhala. „Psycholog mi potvrdil, že Dominik neměl vadu řeči. To já jsem k němu měla špatný přístup a nepodporovala jsem ho v mluvení. Připisovala jsem to zděděné vlastnosti.

Pravda však je, že malý žil v soustavném strachu z bití a opakování toho, jak ještě dostane, až se vrátí otec, v něm vytvořilo blok.“

Příčinou Dominikovy averze mluvit bylo tedy zastrašování. Může to mít trvalý vliv na jeho psychiku? Psycholog Š. Matula vysvětluje:

„Jakékoliv vzbuzování strachu působí na dítě retardujícím způsobem. Může to přerůst až do stavu neurózy. Takoví chlapci a dívky se ve škole často stávají obětí šikany. Jsou v podřízené pozici, čímž lákají agresory.”

Eva si uvědomuje, jaký vliv může mít tato zkušenost na jejího syna. „Všichni jsme k němu změnili svůj přístup. Manžel je sice stále ještě v Německu, ale častěji telefonuje a malý si s ním povídá alespoň takto. Dnes je z něj živý chlapec a věřím, že v pořádku bude i jeho sestra.“

JAK SE ROZVÍJÍ ŘEČ

Dítě rozumí jednoduchým pokynům a začíná opakovat krátká slova, která slyší.
Dítě tvoří jednoduché věty, čím dál víc si rozšiřuje slovní zásobu.
Dítě mluví ve větách, začíná si osvojovat jejich gramatickou stavbu, ptá se proč, začíná se rozvíjet verbální slovní paměť
Slovní zásoba se zvětšuje, dítě by už mělo plynule vyprávět, chápat děj.
Dítě chápe i složité děje, má už velkou slovní zásobu, gramaticky zvládá jednoduchá souvětí a těžší kombinace slov.

Ať si děti hrají, budou lépe mluvit

I přehnané ambice rodičů mohou za to, že současné děti mluví podstatně hůře než předchozí generace. Není to tedy jen rozvojem techniky, počítači a televizí. Dnešní děti jsou zkrátka zahlcené a na normální povídání pak třeba nemají čas ani sílu.

Ze školky do atletiky a pak na zpívání, druhý den kroužek keramiky a po něm třeba fotbal. Tak vypadají všední dny řady současných i úplně malých dětí.

Večer už jsou pak tyto děti opravdu unavené, a i když se rodiče snaží s nimi povídat, do řeči jim není.

Potvrzuje to logopedka Helena Kolbábková: „Děti jsou zahlcené obrázky, knížkami, kroužky a maminka si myslí, že čím víc toho s tím dítětem bude, tím líp, není to pravda.“

Dejte jim čas na běžný život

Logopedka Helena Kolbábková si tohoto problému všimla i proto, že to sama vídá u sebe v ordinaci. „Často vidím, jak maminka dítě popohání, že musí rychle skončit, protože hned ode mne jde na nějaký kroužek.

Budete mít zájem:  Konopí k léčebným účelům bude legální, ale za vysokou cenu

A já si pak říkám, kdy si ty děti pohrají, kdy mají čas na klid? Ale maminka mi oponuje, že je přece dobré, když se dítě učí nové věci už odmalička.

To ano, ale kdy má pak dítě prostor na ten normální obyčejný život,“ ptá se logopedka.

A právě do ordinace logopedky chodí s dětmi takoví rodiče docela často. Je to i proto, že je to ten typ lidí, kteří kladou sami na sebe vysoké nároky a totéž vyžadují po svých dětech.

Zapomínají pak na přirozený vývoj dítěte.

Volají pak k logopedce třeba už, když jsou dítěti dva roky, protože mají tendence srovnávat své dítě s jiným, které má či mělo ve stejném věku lepší vyjadřovací schopnosti.

To je ale zbytečné. „Do třech let je období fyziologické nemluvnosti a dítě začne komunikovat třeba až později,“ tvrdí logopedka Kolbábková. Podle ní se také mnohé změní nástupem do mateřské školy, kdy dítě vypluje z ochranného obalu, ve kterém maminka porozumí každému jeho gestu. A tam se zkrátka dorozumět musí.

Se špatnou výslovností do školy? Raději ne

Může jít dítě se špatnou výslovností do školy? Může, ale logopedka Helena Kolbábková se přimlouvá za to, aby tam nechodilo. „Pokud v únoru, kdy jsou zápisy do škol, dítě neumí třeba jen R a Ř, tak to většinou nevadí, to se do začátku školního roku naučí. Horší je to v případě i dalších hlásek,“ tvrdí Helena Kolbábková.

Jde totiž i o to, že nástup do školy je pro dítě velmi stresující, bude se tam muset učit spoustu dalších věcí. A ještě se do toho prát s výslovností, to ho může ještě více stresovat a zbavit veškeré motivace.

Problém je podle logopedky také v tom, že děti jsou jízlivé a že se tomu, kdo špatně mluví a pak také špatně čte, mohou posmívat. Což také může negativně ovlivnit nejen řečový vývoj dítě. „Když dítě čte třeba: Ema má míšu, my máme mašo, tak se mu okolí směje. A když to takhle přečte, tak to i špatně napíše. Pak to dítě má zbytečný hendikep,“ dodává logopedka Helena Kolbábková.

Další rady logopedky:

  • Začněte už od narození: nekupujte například kočárek s obrácenou stříškou, dítě potřebuje maminku vidět, pozorovat ji a ona mu tak může také povídat o tom, co po cestě vidí.
  • Neopravujte ho, když chce mluvit: nechte ho povídat o tom, co zažilo, neopravujte mu výslovnost, když třeba sděluje, co ve školce zažilo. Motivujte ho k tomu, aby co nejvíc mluvilo, nesrážejte jeho sebevědomí.
  • Učte se spolu u zrcadla: ukažte dítěti, jak vyslovujete některé hlásky přímo u zrcadla. Když dítě například uvidí, že u hlásky „s“ maminka nevystrkuje jazyk, bude ji chtít napodobit.
  • Když neumí základy, nezkoušejte ho z jazykolamů: je dobré začít se zvuky, v tomto případě je návštěva logopeda dobrá i proto, že vás naučí, jak konkrétně s nimi pracovat.
  • Tablet či počítač nevadí, když jste u něj s dítětem: povídejte si spolu, na co se díváte, vyzkoušejte aplikace, které jsou tvůrčí a u kterých můžete mluvit o obrázcích, barvách, tvarech. Zkusit můžete i speciální aplikaci nedávno vytvořenou logopedy.
  • Chvalte, chvalte, chvalte: kdykoli se mu něco podaří správně vyslovit, nezapomeňte to ocenit.

Oproti minulosti jsou dnes děti ve vývoji zpožděné asi o rok, říká logopedka

Podle údajů z Ústavu zdravotnických informací a statistiky se v ČR za posledních deset let zvýšil počet lidí, kteří se léčí na logopedii. Nárůst činí více než 26 tisíc lidí. Čím je to podle vás způsobeno? Obklopuje nás spousta zvuků.

Kamkoliv vlezete, všude hraje muzika. Vytváří se takzvaný ochranný útlum, děti nepřesně naslouchají. Tím, že mají oslabenou sluchovou pozornost, nedokážou pořádně rozlišovat jednotlivé hlásky.

Oproti minulým letům jsou dnešní děti ve vývoji zpožděné zhruba o rok.

Děti jsou tedy přetížené množstvím zvuků?Jednak žijí v prostředí s nadměrným množstvím zvuků. Jednak je rodiče někdy zatěžují slovními obraty, které jsou nepřiměřené danému věku nebo zbytečně dlouhými větami. Děti jim nerozumí, tím pádem neposlouchají, protože je to nebaví.

Rodiče by na ně měli mluvit stručněji, výrazněji a více artikulovat. Čím menší děti, tím více je důležité zapojit mimiku. Nejefektivnější způsob učení je napodobování. Samozřejmě dneska děti používají tablety a mobily, u kterých ale nemají co napodobit.

Navíc potřebují zpětnou vazbu, maminka se usměje, pohladí je.

Moderní technika se dnes nedá úplně vymýtit. Předpokládám, že jde spíš o to ji užívat rozumně.Rodiče dají tablet i dvouletým dětem. V tomto věku ale klidně můžou koukat do automatické pračky (smích). Doporučovala bych moderní techniku až později, zhruba v pěti letech, kdy je dokončená první fáze vývoje řeči.

Nejde ale o to, že si dítě půjde sednout do pokoje, kde si hraje s tabletem. Důležité je, aby se rodič o pohádkách s dítětem bavil. Říká se, že vizuální technika bere vítr z plachet mluvenému slovu. Děti jsou závislé na obrázcích, ale nepotřebují komunikovat. Lidský hlas se stává pouhou kulisou, nevnímají ho víc než ostatní zvuky.

Rodiče se pak diví, že děti neumějí napodobit řeč, vyslovovat nebo komolí slova.

Kdy se k vám malí pacienti většinou dostanou?Teď je trend, že děti k nám přicházejí už ve třech letech. Pokud dítě v tomto věku nemluví, nezopakuje větu o třech slovech, narůstá u něj pomalu slovní zásoba, neskloňuje, patří do péče foniatra. Ten vyšetří sluch.

Může se stát, že dítě minimálně nedoslýchá, a proto se řeč opožďuje. Dřív se logopedie zaměřovala jenom na výslovnost. Bez toho, aniž by se pracovalo na ostatních dovednostech dítěte, které jsou nutné ke školní zralosti. Dnes se zaměřujeme na celkovou osobnost.

Trénujeme s dětmi barvy, tvary, prostorovou a časovou orientaci. Cvičíme zrakové a sluchové vnímání, slovní zásobu.

Jaké mají pacienti nejčastěji problémy?Pokud jde o vady, obvykle se jedná o dyslálii neboli poruchu výslovnosti. Nejvíce k nám ale chodí pacienti s opožděným vývojem řeči. Dítě nemluví na úrovni svého věku, je neobratné, nemá vyvinutou jemnou motoriku. Nebo má všechny dovednosti rozvinuté, ale řeč se nevyvíjí, takže je potřeba podporovat mluvní apetit.

Co tím konkrétně myslíte?Vysvětlujeme, že vývoj řeči je podobný stavbě domu. Základy tvoří hrubá motorika, pak následuje jemná motorika. Výslovnost jsou až záclonky.

Nemůžu je dávat do okna, když nemám postavené základy. Pokud dítě přijde a moc nemluví, nezaměřuje se na řeč, ale hrajeme různé hry.

Nejlepší je, aby dítě lítalo venku, lezlo po stromech, chodilo po obrubníku, čímž trénuje balanc.

Takže pacientům v této fázi doporučujete hlavně přirozený pohyb?Mozková centra, která působí na hrubou a jemnou motoriku, zároveň koordinují mluvidla. Proto je důležité podporovat maličké v jakémkoli pohybu. V ordinaci třeba přelézají překážky, chodíme po laně, skládají si, hrají s modelínou. Když se tyto oblasti rozvinou, rozbíhá se i vývoj řeči.

Když se ještě vrátíme k vadám řeči, mluví odborníci často také o koktavosti. Obvykle se objevuje takzvaná vývojová neplynulost. Dítě je v disharmonii. Narůstá slovní zásoba, řeč se rozvíjí, ale mluvidla ještě nestíhají. Děti třeba opakují slova nebo celé věty.

Ovšem tato fáze by neměla trvat déle než dva měsíce. Proto vybízíme učitelky ve školce, pokud si něčeho takového všimnou, aby okamžitě upozornily rodiče. Jakmile se s dítětem pracuje, dělají se třeba dechová cvičení, rytmizuje se, situace se zlepšuje.

Důležité také je, aby se rodina uklidnila a zvolila pomalejší životní tempo. Zajímavé je, že vývojová neplynulost postihuje více kluky. Jsou to většinou malí zatvrzelci. Pokud se problém neřeší, může přerůst v koktavost. Spouštěče poruchy mohou být různé.

U některého dítěte takzvaně bouchne bomba a nic se nestane. Jiné se tak neuvěřitelně těší na nějakou událost, až se z toho rozkoktá.

Stává se, že děti přijdou do první třídy a pod stresem učiva nebo vlivem změn se rozkoktají?Určitě se to děje. Dítě může mít nějaké vrozené dispozice. Roli sehraje i tlak od rodičů nebo školy.

Dnešní děti neumějí vyprávět pohádky, říká logopedka

Co by dítě před vstupem do školy mělo umět?Rozpoznat hlásky, mluvit ve větách a gramaticky správně. Mělo by přiměřeně komunikovat s okolím. Také by mělo vědět, že se jinak baví s kamarádem, jinak s dospělými.

Dneska děti neumějí povídat o tom, co zažily o víkendu, vyprávět pohádky. Samozřejmě nemůžeme vinit jenom rodiče. I společenské klima není dobře nastavené. Děti jsou přetížené. Mají málo pohybu. Přepravují se hodně auty.

Schází jim klasické vyblbnutí venku.

Kdy vy jako logopedka doporučujete odklad?Nemusí mít stoprocentní výslovnost. Pokud umí vyslovit určité hlásky, ale ještě je všechny v řeči nepoužívá, není k odkladu důvod. Jestliže je v ostatních oblastech zralé, samozřejmě do školy může jít. Naopak zásadní problémy jsou, pokud dítě nemá dostatečnou slovní zásobu, vázne porozumění řeči, mluví gramaticky špatně.

Vedete i rodiče, kteří stejně jako jejich děti také špatně mluví nebo vyslovují?Ideální je, když děti zvládnou výslovnost, než nastupují do školy, případně v první třídě.

Potom už motivace slábne, protože dětem různé odchylky projdou. Zvlášť pokud dítě neslyší, že říká něco špatně, nemá potřebu se opravit. Skutečně se někdy věnuji i rodičům.

Mimochodem ke mně teď chodí i několik dospělých, kteří ráčkují a mají potíže se sykavkami.

Je obvyklé, že léčbu rodiče s dětmi nedokončí? Třeba kvůli tomu, že nevidí rychlé pokroky nebo ztratí motivaci?Nedělám si žádnou statistiku. Existují i logopedičtí turisté. Protože nás je málo, s kolegy se dobře známe a spolupracujeme.

O takových případech si mezi sebou řekneme. Výjimečně se stane, že si pacienty vyměníme. Ale většinou je to bez efektu. Teď je spíš velkým problémem, že rodiče jsou netrpěliví.

Pořád dokola jim musím říkat, že dítě má všechny dispozice, jenom potřebuje více času.

Narážíte také na to, že rodiče nedělají s dětmi domácí úkoly?Zodpovědnost je vždy nejvíce na rodičích. Říkám jim, že já pouze problémem vedu, ale záleží na nich, jak budou s dětmi pracovat. Nabádám je, aby zavedli nějaký pravidelný režim. Pokud třeba dítě přijde pozdě z tréninku, ať už necvičí, ale rodiče mu vyberou jiné tři čtyři dny v týdnu.

Někdo zase trénuje v autě. Toto prostředí moc nedoporučuji, protože dítě má roztříštěnou pozornost. Někdy přinesou rodiče papíry s přípravou a jsou úplně netknuté. V takových chvílích je mi jasné, že doma nic nedělali. Na druhou stranu nevidím, jak rodina žije. Nejsem učitelka a nechci je pérovat.

Nicméně řekla bych, že před nástupem do školy rodiče vždycky finišují.

Chtějí ještě něco na poslední chvíli dohnat?Rodiče se někdy v cílové rovince proberou a začnou více procvičovat. Jsou ale samozřejmě lidé, kteří pracují systematicky.

Budete mít zájem:  Rehabilitační Cviky Na Hrudní Páteř?

Logopedka v Rozstřelu: Naučte dítě včas smrkat, bude i lépe mluvit

Sledovat další díly na iDNES.tv

O logopedii – řečový vývoj

Logopedická ambulance 1

  • Má už více než 2,5 roku a ještě nemluví?
  • Mluví stále málo srozumitelně, komolí slova, tvary slov, neobratně tvoří věty a mluví raději málo?
  • Zadrhává se v řeči?
  • Vyslovuje špatně mnoho hlásek?
  • Stále střídá pravou a levou ruku?
  • Přestalo náhle úplně komunikovat?
  • Špatně dýchá nosem, má stále pootevřenou pusu, málo jí?

Jestli si nejste jisti a tušíte, že Vaše dítě má některý z uvedených potíží, přečtěte si podrobněji tento materiál a vyhledejte radu a pomoc klinického logopeda.

Milí rodiče, stále více dětí má nějaké potíže s řečí. Proto vznikl tento informační materiál, abyste i Vy dovedli lépe posoudit, kdy už by bylo vhodné v zájmu Vašeho dítěte vyhledat odbornou pomoc.

Dočtete se, jak by měl asi vypadat optimální vývoj řeči dítěte, jak můžete napomoci jeho rozvoji a jak zjistit, že něco není v pořádku. Čeho byste si měli všímat a kam se obrátit, pokud máte nějaké pochybnosti a potřebovali byste poradit.

1) Jak by měl probíhat řečový vývoj

  • do 2.-3. měs. – převládá v dětském hlasovém projevu křik a postupně se objevuje broukání jako projev spokojenosti
  • 4.-6. měs. – je obdobím žvatlání, což je jakási hra dítěte s řečovými orgány, kdy napodobuje ústy, jak jí a doprovází to hlasovými projevy
  • kolem 6. měs.- dítě ve svém žvatlání začíná napodobovat zvuky, se kterými se setkává ve svém okolí – slova, věty, intonaci, melodii hlasu, většinou v podobě prvních slabik
  • 10.-12. měs.- dítě začíná rozumět lidské řeči, jednoduchým pokynům, příkazům a zákazům, které dostává „Ukaž, jak jsi velký?“ „Na to nesmíš šahat“ apod.
  • kolem 1. roku – se objevují první slova, dítě se snaží komunikovat s okolím, vyjadřuje své pocity, přání, požadavky
  • 1,5-2 roky – dítě opakuje stále více po okolí, zajímají ho nová slova, hraje si s nimi, okolo 2. roku začíná tvořit dvou slovné věty
  • 2-2,5 roku – je patrný velký zájem o komunikaci, pokud chybí dítěti odezva, je smutné a frustruje ho to
  • 2,5-3 roky – začíná tvořit pojmy, víceslovné věty, učí se mnoho nových slov a s velkým rozvojem řeči se někdy mohou objevit těžkosti – zadrhávání v řeči při velké snaze něco rychle vyjádřit
  • 3-4 roky – dítě začíná mluvit gramaticky správně (znamená to, že využívá většiny slovních druhů, věty mají správný slovosled, snaží se správně skloňovat apod., nová, těžší slova nebo výjimky bude muset teprve poznat)
  • po 5 roce – by mělo dítě správně vyslovovat téměř všechny hlásky

!! Kdy zpozornět?

  • Pokud kolem 6. měsíce dítě nezačne ve žvatlání napodobovat Vaši řeč a spíše jeho hlasové projevy ubývají. ! Pozor – může se jednat o poruchu sluchu.
  • Když dítě po 1. roce stále nerozumí řeči, jednoduchým pokynům a výzvám a nesnaží se tvořit slabiky, či jednoduchá slova či zvuky, které něco označují.
  • Pokud dítě kolem 2. roku:
    • nemá vůbec snahu komunikovat
    • nemluví kolem 50 slov a nejméně 10 srozumitelně
    • netvoří alespoň nějaké dvou slovné kombinace slov např.: “ Auto, tú,tú! Mama, papu!“ apod.
    • mnohem lépe rozumí než mluví
    • mluví stále nesrozumitelně
  • V těchto momentech je dobré obrátit se na klinického logopeda nebo dětského lékaře, aby zjistili příčiny opoždění řečového vývoje – zda nemá dítě poruchu sluchu nebo jinou vrozenou vadu, poradili s dalšími kroky, popř. převzali dítě do své péče.

1A) Jak rozvíjet dětskou řeč?

Dětská řeč se začíná formovat od jeho narození a sluchové vnímání již dokonce v průběhu těhotenství (dítě je schopno v bříšku reagovat na matčin hlas a má schopnost rozlišit ho od jiných).

Pro dítě je důležitý kontakt s maminkou hned v prvních dnech po narození – s jejím hlasem, tělem, dechem apod. Většina maminek intuitivně vycítí, co má dělat a jak s dítětem navázat kontakt. Na dítě mluví, komentuje jeho samého, činnost, kterou provádí, zpívá mu, hraje si s jeho prsty, ručkama.

Později mu podává hračky, které jsou nějak zajímavé – vydávají zvuk, mají různý tvar, barvu, hýbou se mu před očima, když se jich dotkne apod. Dítě se snaží na všechny tyto podněty reagovat. Časem si všímá stále nových a nových věcí, poznává, rozlišuje zvuky, tváře, věci v místnosti.

Začíná sedět, lézt, stavět se na nohy. Učí se hry: „Takhle jedou páni..“ „Paci, paci..“ „Vařila myšička..“

Kolem 1. roku už začíná tvořit první slova, spojuje slabiky a maminka a všichni kolem to po něm opakují a ukazují, co dítě řeklo.

Časem začne dítě pojmenovávat činnosti: „Ham, ham!“ „Není!“ Zajímají ho obrázky, knížky, zvířátka, zvuky, které vydávají, všechny předměty z jeho blízkosti.

S věkem se stupňuje složitost jeho zájmu – všímá si detailů, staví kostky, rozebírá hračky a s rozvojem myšlení se ruku v ruce rozvíjí společně s dalšími schopnostmi (motorika, zrakové, sluchové vnímání apod.) jeho řeč.

Důležité:

  • dávat dítěti dostatek podnětů již od narození – zpočátku je to především kontakt s matkou a otcem, s jejich hlasem, dotekem
  • nechat dítěti pozorovat, zkoumat, osahávat zajímavé, věku přiměřené hračky, předměty
  • často na dítě mluvit, opakovat, co říká, říkat mu nová slova, říkanky, písničky, učit ho napodobovat zvuky zvířat, dopravních prostředků, hudebních nástrojů apod.
  • později mu ukazovat různá obrázková leporela, knížky, vyprávět mu, číst pohádky, pouštět kazety
  • nechat ho tvořit – stavět ze stavebnice, skládat kostky, malovat, trhat, mačkat papír apod., hrát si s ním a učit ho si hrát
  • seznamovat ho s jinými dětmi
  • nechat ho co nejméně trávit pasivně čas u televize, počítače apod.

2) Dítě zadrhává v řeči

Mezi 2-4 rokem dochází v dětské řeči, jak už jsme si říkali, k prudkému rozvoji slovní zásoby, touhy po komunikaci, po vyjádření veškerých svých potřeb, po nových informacích. Někdy se stane, že dítě na toto celkové přetížení reaguje jinak než ostatní děti, nezvládne tento nápor a začne zadrhávat v řeči.

Má potíže se vyjádřit zejména na počátku věty, opakuje počáteční slabiky, slova nebo na nich nepřiměřeně dlouho setrvává. Může tyto projevy doprovázet grimasami v obličeji, pohyby rukama, nohama… Jedná se tzv.

fyziologickou koktavost, která při správném a velmi citlivém přístupu časem ve většině případů vymizí.

Stává se ale, že se nepodaří, aby tyto příznaky odezněly a ty pak přerostou do mnohaletého a mnohdy celoživotního problému – koktavosti, jejíž terapie je velice zdlouhavá a náročná, někdy také neúspěšná.

Tady je důležité:

  • snažit se udržet co nejpříjemnější atmosféru v domácím prostředí a pokud možno odstranit nějaké případné stresující vlivy
  • nechat dítěti pocítit Vaši lásku, oporu, klid, pohodu a co nejméně je vystavovat jakémukoliv tlaku
  • udělat si čas na to, když se Vám dítě snaží něco sdělit a projevit opravdový zájem o to, co říká
  • snažit se neupozorňovat dítě na jeho řeč, na to, že s ní něco není v pořádku, nevyžadovat opakování informace, zpomalení mluvy apod., věty typu „Mluv pořádně a pomalu!“ „Zopakuj mi to a snaž se!“ dítěti jen ztíží jeho pozici
  • zapojte do tohoto procesu celou rodinu, popř. okolí (MŠ, apod.)
  • můžete si zaznamenávat v jakých situacích, s kterými lidmi apod. má Vaše dítě potíže, později z nich můžete mnohé vyčíst nebo je předat logopedovi
  • při takovýchto příznacích navštivte klinického logopeda a poraďte se s ním o dalším postupu

3) Dítě špatně vyslovuje

Ne všechny děti jsou řečově tak nadané, aby např. již v 4-5 letech mluvily a vyslovovaly naprosto správně. Mnohým se ještě vyvíjí tzv. fonematický sluch, který napomáhá rozlišovat jednotlivé hlásky ve slovech. U každého dítěte probíhá také tento vývoj individuálně a proto se děti ve svých výslovnostech tak od sebe liší.

Kdy a jaké hlásky by měly děti už umět a kdy navštívit logopeda?

  • Jako první si děti osvojují hlásky, na kterých se účastní hlas – A,E,I,O,U a rty – M,P,B. Ty už většinou zvládají děti do 1,5 roku.
  • Poté to jsou hlásky, na kterých se podílí zuby a dásně – V,F a D,T,N a také jejich blízcí sousedé Ď,Ť,Ň.
  • Následující pořadí bývá velice proměnlivé, děti si osvojují hlásky H, CH, J, K, G a některé sykavky.
  • Kolem 3-4 roku děti začínají tvořit L, které je předstupněm R a Ř. Ty přicházejí mezi posledními kolem 5-6 roku, stejně jako správná výslovnost sykavek – Č,Š,Ž a C,S,Z.
  • Mezi 5-6 rokem by děti měly vyslovovat už správně.
  • Mnoho dětí mívá potíže s těžšími hláskami jako je např. R, Ř, sykavky a pokud je ještě neumí, není to nic nenormálního nebo patologického.
  • Před vstupem do ZŠ je pro dítě dobré, pokud zvládá výslovnost všech hlásek, aby nemělo ztíženou pozici při osvojování si čtení a psaní (děti, které si neumějí správně zopakovat slovo po paní učitelce, dělají chyby ve čtení i psaní).

Klinického logopeda je proto dobré při podezření na nesprávnou výslovnost několika hlásek navštívit již v období mezi 4-5 rokem, aby posoudil, zda je vhodné začít s logopedickou terapií, popř. i v dřívějším období, anebo se poradit s pediatrem

Co je dobré udělat pro správnou výslovnost Vašeho dítěte?

  • od útlého věku nechat dítě odezírat pohyby Vašich rtů, zubů, jazyka, pohyby i mírně přehánět
  • opakovat po něm zvuky, které bude produkovat, napodobovat s ním zvuky zvířat, hudebních nástrojů, dopravních prostředků, přístrojů v domácnosti apod.
  • mluvit na dítě srozumitelně (! pozor mnohé babičky aj. ještě ve 3 letech na dítě „šišlají“)
  • hrát si se slovy, číst dítěti pohádky, vyprávět si s ním apod.

4) Dítě chvíli kreslí pravou rukou, pak jí levou.

Lateralita, česky ručnost, je označení pro upřednostňování pravé nebo levé ruky, tedy, zda je dítě pravák či levák. Tato vlastnost se vyhraňuje většinou k nástupu dítěte do ZŠ.

Odborníci se shodují, že není dobré dítě jakkoli násilně vést k používání jedné či druhé ruky.

Dítě by je mělo umět správně pojmenovat a rozlišit, není nutné se ale z případné levorukosti nebo nevyhraněnosti rukou znepokojovat.

Objevují se i případy, že dítě ještě v první třídě střídá obě ruce a chvíli píše pravou a chvíli levou. Co dělat potom? Zase je dobré nechat dítě samo si zvolit dominantní ruku. Samo přijde na to, že je jednodušší ruce nestřídat a jednu ruku začne používat častěji, až se k ní úplně přikloní.

Existují také děti, které mají pravou nebo levou ruku nevyhraněnou a všechny činnosti zvládají oběma rukama. A pokud Vaše dítě je levák, nebuďte smutní, dnes existuje spousta pomůcek i přístupů ve škole, které by měly zajistit běžný způsob výuky a dosáhnout stejně dobrých výsledků v psaní a dalších dovednostech jako mají děti pravoruké.

Budete mít zájem:  Lékaři na telefonu řeší stovky dotazů. Koronavirus ale není hlavní téma

5) Přestalo Vám dítě náhle mluvit?

Stává se, že dítě jednoho dne zdánlivě bez důvodu, přestane komunikovat se svým okolím. Buď úplně nebo v některých situacích a nebo jen s některými lidmi. Jedná se o mutismus neboli oněmění.

Příčiny mohou být různé, ale nejčastěji jsou psychického původu – nejrůznější traumata, psychické otřesy, nešťastné události, špatná zkušenost, dlouhodobý stres, změny prostředí, velké školní nároky apod.

Zde úzce spolupracují dětští psychiatři, foniatři, kliničtí logopedi, které je nutno v rámci terapie vyhledat. Ta pak bývá mnohdy namáhavá a zdlouhavá.

Důležité:

  • předcházet těmto situacím, nevystavovat dítě stresům, dlouhodobé zátěži, přílišným nárokům
  • nepřenášet na ně své potíže, emocionální vypětí apod.
  • strach z určitých osob nebo situací dětem vysvětlit, snažit se jim dokázat, že je zbytečný nebo se mu snažit úplně vyhnout

6) Dítě špatně dýchá, má stále pootevřenou pusu?

Pokud jste si všimli, že má Vaše dítě nějaké potíže s dýcháním – dýchá pootevřenou pusou ne nosem, mluví jako by mělo rýmu, špatně a málo jí, celkově hůře prospívá, může se jednat o zvětšenou nosní mandli.

Ta bývá nezřídkým problémem u předškolních dětí a její odstranění je poměrně jednoduchým a rychlým úkonem na odděleních ORL po doporučení Vašeho dětského lékaře. Většinou zákrok trvá krátkou chvíli a nevyžaduje ani hospitalizaci. Tato nosní mandle může znovu dorůst, nestává se tak ale pravidelně a v období dospívání kolem 12 roku mizí.

Při podobných potížích proto vyhledejte dětského lékaře, abyste předešli případným komplikacím ať v oblasti vývoje dítěte, jeho výslovnosti nebo jiným.

Doufáme, že některé informace budou pro Vás rodiče přínosem a pomohou Vám při orientačním hodnocení Vašich dětí a při rozhodování o jejich budoucnosti.

Také jste snad našli nějaké náměty pro způsoby rozvíjení osobnosti Vašeho dítěte a možná i chyby, kterých jste si dosud nebyli vědomi.

Přejeme Vám, abyste klinického logopeda museli navštěvovat jen co nejméně a těšíme se na dobrou a oboustranně přínosnou spolupráci s Vámi..

Mgr. Gabriela Solná, klinický logoped

zpět na stránku ambulance

Pořádně přidat budou muset i rodiče

Devět ze třinácti dětí, které letos od zápisu do první třídy odcházely s tím, že je nejspíše čeká odklad, mělo velké problémy s výslovností základních souhlásek.

S takovým množstvím dětí s vadou řeči se Petr Horálek, ředitel Základní školy ve Volarech, setkal za celou svou kariéru poprvé. „Je to veliký problém. Nejen že neumějí vyslovit R a Ř, ale dokonce ani základní písmena.

Je to nový fenomén, děti neumějí mluvit, ale až do té míry, že komolí slova, nedokáží vyslovit vlastní jméno, není jim prakticky rozumět, přitom se jedná o děti ve věku šesti až sedmi let,“ pozastavil se ředitel základní školy nad jazykovou vybaveností části předškoláků.

Rodiče a děti mají sice šanci zlepšit výslovnost do konce května, kdy bude škola definitivně rozhodovat o tom, zda dítě do první třídy nastoupí, nebo ne, ale podle Petra Horálka to znamená intenzivní spolupráci s logopedem. Tu podle jeho slov rodiče zjevně podcenili či dokonce zanedbali. „My sice logopedku máme, ale ze strany rodičů nebyl zájem.

Snad by se mohla situace zlepšit, pokud by byla logopedka přímo ve školce, ale tak jako tak suplujeme roli rodičů při výchově dětí. Je zjevné, že rodiče se svými dětmi vůbec nebo jen minimálně mluví. Rozhodně není možné ponechat vše jen na logopedovi, se kterým se dítě vidí jednou za dva týdny až měsíc.

Role rodičů je v tomto případě jednoznačná,“ zdůraznil Petr Horálek.

Skutečnost, že předškolák není pro nástup do první třídy v čase zápisu dostatečně vyzrálý, není nijak výjimečná.

„Dříve byly důvody pro odklad zejména v tom, že děti měly nejrůznější „dys“ poruchy, popřípadě na tom byly hůře s jemnou motorikou, třeba neuměly držet tužku a podobně, nebo nebyly celkově pro nástup do základní školy vyzrálé.

Nyní by sice děti věkově i jinak nástupu do první třídy odpovídaly, ale jejich mluva je natolik špatná, že je u nich doporučován odklad. Pokud by nastoupily, byly by ve škole nešťastné, jak se mohou učit číst, psát, když se v podstatě nedomluví s učitelkou,“ říká ředitel základní školy.

„Je to zásadní problém na straně rodičů. Víme, že i když navštěvovali logopeda, byly jejich návštěvy spíše sporadické, nebo s dětmi doma necvičili.

Logopedka jim sice vysvětlí a řekne, co a jak by měli doma s dětmi procvičit, výsledek je prakticky nulový. Ale u zápisu rodiče svalují vinu na logopedku.

U některých dětí je vidět, že se nejedná o chybu v posledním roce či dvou, ale že se s nimi nemluvilo doma od malička,“ dodal.

Jeho slova potvrdila i ředitelka Mateřské školy Volary Michaela Dědičová. „Vzhledem k tomu, že mám skoro šestnáctiletou praxi v mateřské škole, dá se říct, že tyto problémy se objevují delší dobu. Nicméně dřív to bylo o něco lepší v tom, že tu působila logopedka i přímo ve školce.

Pro rodiče to bylo o něco jednodušší, ale tak jako tak vše závisí hlavně na rodičích, jak s dětmi komunikují, jak jsou důslední, jestli je sami opravují, když dítě něco špatně vyslovuje a podobně.

Vím z vlastní zkušenosti, že to není jednoduché, ale je to nezbytné,“ tvrdí ředitelka volarské mateřské školy.

Také podle jejích slov jde zhoršení výslovnosti u dětí ruku v ruce s horší komunikací s dítětem v rodině. „Děti více sedí u televize, počítače nebo tabletu, než by mluvily s rodiči. Ti jim navíc i méně čtou.

V mateřské škole si samozřejmě najdeme cestu, jak dětem porozumět, jak s nimi komunikovat, ale faktickou nápravu vad řeči dělat nesmíme.

Můžeme rodičům doporučit, aby navštívili logopeda, poradit jim a nasměrovat je, ale to je vše,“ dodala.

S POKROKEM TECHNOLOGIÍ A DNEŠNÍ USPĚCHANÉ DOBY SE KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTI DĚTÍ ZHORŠUJÍ, ŘÍKÁ TURNOVSKÝ LOGOPED

V poslední době odborníci tvrdí, že komunikační dovednosti dětí se zhoršují, jsou na tom hůře s výslovností, zásobou slov a jejich vyjadřovací schopnosti obecně jsou horší, než tomu bylo v minulosti.

Tady je namístě pomoc odborného logopeda, čím dřív ho rodiče s dítětem navštíví, tím lépe. To ostatně v rozhovoru potvrzuje jeden z mála logopedů, kteří v Turnově působí – Petr Klus.

Zeptali jsme se ho:

* Kolik v Turnově vlastně máme logopedů?
Co vím, tak se v Turnově nachází jedna klinická logopedka a dále mám povědomí ještě o jedné soukromé logopedce. Také vím, že Turnovští často navštěvují ordinaci klinické logopedie na Frýdštejně. Je možné, že logopedů zde působí víc, ale z doslechu ani webových stránek o nikom dalším nevím.

* Dá se nějak procentuálně vyjádřit, kolik dětí z celkové populace má problémy s vyjadřováním?
Průzkumy uvádí, že zhruba 40 až 50 % dětí v populaci má narušenou komunikační schopnost při příchodu do prvních tříd ZŠ.

V logopedické branži se ví, že s pokrokem technologií a dnešní uspěchané doby se komunikační schopnosti dětí zhoršují.

Často slýchávám od známých z mateřských škol, ale i od kolegů ze základních škol, že děti jsou na tom s výslovností hůř a hůř, a příčin je několik – ať už se jedná o nedostatečnou motoriku, vlivy prostředí nebo narušení dílčích funkcí mozku apod. I já sám v praxi vidím zhoršení.

Logoped při práci

* Jak rodič pozná, že dítě potřebuje logopeda? A poskytujete služby jen dětem, nebo i dospělým? – Tady si dovedu představit nějaký úraz či onemocnění…
Rodičovi laikovi by měl logopeda doporučit dětský lékař, popřípadě učitelka v mateřské škole.

Ti by měli znát vývoj dítěte a potažmo i období, ve kterém by dítě mělo určité věci umět. Bohužel praxe je mnohdy taková, že to bývá podceňováno, ať už z řad odborníků, nebo rodičů.

Nejlepší je, když si rodič není jistý, aby navštívil logopedickou poradnu a přesvědčil se, že je vše, jak má. V praxi se ale uvádí, že čím dřív dítě s narušenou komunikační schopností (NKS) přijde, tím lepší bude průběh případné nápravy.

Já konkrétně poskytuji logopedickou péči pro děti předškolního i školního věku, poradil bych si i s dospělým – nejčastěji tedy řeším dyslalie, což je nejčastější NKS v populaci.

Co se týká logopedie po úrazech – s tím zatím nemám žádné zkušenosti, takže bych doporučil spíše klinickou logopedii.

* V případě dětí, jak dlouho trvá, než vadu řeči odstraníte, a lze to vůbec? Třeba takové ráčkování, to je doživotní?
NKS je velice individuální záležitost, proto je vždy nutná správná diagnostika. Pokud se u osob s NKS neobjevuje vážná příčina, která by negativně ovlivnila průběh nebo výsledek terapie, věřím, že narušení odstranit lze.

Když budu mluvit ze své praxe, například hláska R, což je velice obtížná hláska, lze zreedukovat během několika málo týdnů, popřípadě měsíců. Ale jak jsem řekl, terapie je velice individuální, proto je možné hlásku reedukovat i v horizontu let. Také záleží, zda hlásku reedukuje dítě, nebo dospělý.

Každopádně si nemyslím, že by ráčkování muselo být doživotní záležitostí – chce to jen opustit komfortní zónu.

* Měl by se i člověk v dospělém věku nějak tímto tématem zabývat?
Pokud dospělého, který trpí NKS, jeho problém trápí, rozhodně by se neměl stydět nebo se bát vyhledat odbornou pomoc.

Pomoc se dá poskytnout jak dětem, tak dospělým. U dospělých může být terapie jednodušší kvůli motivaci i jednodušší srozumitelností pokynů při terapii.

Na druhou stranu, dospělý má narušení zafixováno již delší dobu, což samozřejmě může terapii ovlivnit.

* Pomáhá vám ve vaší práci moderní technika? Nebo se základ po desetiletí nemění? A může třeba nějaký moderní přístroj logopeda nahradit?
Moderní technika může jistě při logopedické terapii pomoci, už kvůli motivaci.

Já osobně moderní technologie při logopedických sezeních nevyužívám, nebo jsem zatím neměl potřebu. Moderní technologie mohou být dobrou dopomocí logopedické terapie, nicméně logopeda jistě nenahradí – přece jen jsme lidé a při reedukaci komunikačních schopností je lidský faktor třeba.

Nehledě na odbornost a zkušenost logopeda, která je přístrojem nenahraditelná.

* Vaše motivace pro tuto práci… a kde služby poskytujete?
Motivací je samozřejmě pomoc lidem, kteří se trápí.

Sám jsem logopedickou poradnu navštěvoval a vím, že trápit se s něčím, s čím mně může někdo pomoci, je zbytečné.

Navíc mě vždy těší, když ode mě odchází spokojení klienti – spíše to jsou spokojení rodiče než děti, to je pravda… Moje práce mě skutečně baví, čímž se dostáváme do kýženého kruhu: spokojený terapeut – spokojený klient.

Kromě logopedie nabízím i speciálně pedagogické poradenství se zaměřením na poruchy učení, poruchy kognitivních a dílčích funkcí. Svoji praxi provozuji v prostorách turnovské Základní školy v ulici 28. října, kde zároveň působím jako školní speciální pedagog.

* Děkujeme za rozhovor.

Mgr. Petr Klus
Jiné cesty – Speciálně pedagogické poradenství a logopedie
www.jinecesty.cz

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector