Je to skoro 7 let, co jsem na kolo nesedl. Od doby, kdy jsem se vrátil z Dánska, kde jsou naopak obyvatelé ke svým městským kolům doslova přirostlí. Jezdí na něm pro chleba, do práce, do posilovny, nebo třeba pro vánoční stromek, i kdyby to mělo být pár set metrů. A já jezdil s nimi.
Když jsem byl před sedmi lety v Dánsku…
Po těch letech je ze mě zase cyklo-městsko-dopravní začátečník, který objevuje trasy po Praze. A protože oči začátečníka vidí i to, na co jsou zkušení městští jezdci dávno zvyklí a umějí si poradit, rozhodl jsem se s vámi, kdo také začínáte, o své zkušenosti podělit.
Na čem jezdím? Na pánském městském kole se sedmistupňovou přehazovačkou v náboji a torpédem. Možná mě mělo varovat, že cyklisté i po Praze dávají přednost horským kolům (v Dánsku jsem je skoro nepotkal), ale o tom později.
Jezdím zatím po Praze 14 a blízkém okolí, to znamená Černý Most, Rajská Zahrada, Hloubětín nebo Satalice. Rád bych kolo používal jako běžný dopravní prostředek, zatím se s ním sžívám a věnuji se hlavně průzkumu blízkých cyklostezek a krás okolní přírody. Obojího se ukazuje, že je po Praze 14 docela dost. No a také nabírání kondice.
Ach ta kondice
Věděli jste, že se na kole zapojují úplně jiné svaly než při běhání? Po první asi 5 km dlouhé cestě jsem zjistil, že mě jízda docela zmohla, jsem zvyklý běhat a když to samé uběhnu, tak se zdaleka tak unavený necítím. Teď, po dvou měsících jsem stejně unavený, ale po 16 kilometrech. Zlepšuje se to.
Předvídatelné a nepředvídatelné cesty
Srovnání s ježděním v Dánsku se asi nevyhnu. V Praze musí být cyklista stále ve střehu. Krásná asfaltová cyklostezka se během okamžiku dokáže změnit v cokoliv, od kamenité lesní cesty s 10 cm kusy lomového kamene po nájezd na frekventovanou silnici. Je to poměrně nepříjemný rozdíl oproti dánskému systému, tedy bezpečně ode dveří ke dveřím.
Příjemným překvapením pro mne bylo, že na Praze 14 je cyklostezek a cyklotras docela dost, a to všemi směry. Tahle část Prahy je také docela rovinatá. Není třeba překonávat velká převýšení, kterým bych se na Žižkově nebo ve Střešovicích nevyhnul. Narážím tu ale na překonávání rušných silnic. Nejsem nijak odvážný jezdec, do většího provozu si netroufnu.
V Dánsku možná není cyklostezek o tolik více než minimálně v okolí Prahy 14, ale u nás už jsem na více místech narazil na situaci, kdy jsou stezky zdvojené. Vedle samostatné stezky za travnatým pruhem je vedle v silnici cyklopruh – a obě cesty skončí přibližně ve stejném místě, jedna za zastávkou a druhá za křižovatkou.
Cyklostezka je zatím krásná, ale za chvíli se pojede křovím
Křižovatky
Dánové cyklopřejezdy přes křižovatky značí co nejvýrazněji, aby bylo cyklistovi i řidiči auta jasné, kde je jeho cesta, cyklopruhy jsou tam barevně odlišené a cyklista, který zatáčí vlevo překonává křižovatku nadvakrát, nejprve přejede na zelenou spolu s auty přes křižovatku rovně, postaví se do vyznačeného místa na protějším rohu a na druhou zelenou svoji původní trasu překříží (pozn. red.: jde o tzv. nepřímé odbočení) Jak jsem četl tady na Prahou na kole, na některých místech v Praze už takové křižovatky vznikají, ale to mám daleko, abych je vyzkoušel.
Kolo, jako dopravní prostředek pro pohodlné
Abych měl chuť sednout na kolo a zajet třeba do knihovny, musí to být rychlejší než cesta MHD nebo chůze pěšky. A tak se kromě samotné překonání vzdálenosti stala nepřítelem mého kola i hromadná doprava, zvlášť metro, protože pokud se pohybuji po jeho ose, je metro výrazně rychlejší a pohodlnější.
U nás se v zimě neudržují, v Dánsku je zametají dřív než silnice
Situace se rychle změní v okamžiku, kdy bych měl dojít pěšky na metro, popojet jednu stanici a pak zase pěšky. Nebo třeba přejet sídliště Černý Most napříč, nebo dojet do Hornbachu. Hromadná doprava tu totiž funguje hlavně v podélném směru.
Na Čtrnáctce moc městských cyklistů nepotkávám. Co mě ale zaujalo, bylo několik desítek jízdních kol, které jsem viděl parkovat před logistickým areálem Penny Marketu u Radonic. Znamená to, že hodně místních zaměstnanců denně do práce na kole jezdí.
Pohodlná doprava na kole by také měla být plynulá. Neustálé sesedání a nasedání na kolo cestu zbrzdí natolik, že je ve výsledku rychlejší jít pěšky, třeba cestu do obchodu mi narušují schody k podchodu.
Doprava na krátké vzdálenosti
V Dánsku jsem jezdil do obchodu nebo za sportem na místa, která byla vzdálená většinou od 500 m do 6 km. Běžně spíš do 3 km.
V Praze mám zatím nejvzdálenější místo 7 km daleko, ale častěji jedu spíš jen 1-3 km, třeba do obchodu, knihovny nebo do drogerie. U kratších tras, kolem půl kilometru narážím na to, že musím kolo vytáhnout ven a po návratu zase uklidit, což nějaký čas zabere, takže je rychlejší jít pěšky. Kolo pro mě začne být efektivní někde kolem 1 kilometru.
Před obchodem radši přivázat k zábradlí
Docela dobře má parkování pro kola vyřešeno Centrum Černý Most dvěma krytými stáními u rohu obchodního centra. Rámy, ke kterým se dá kolo přivázat, jsou bytelné. Slabina je, že jsou stranou. Moc lidí tam nechodí, takže není velká kontrola od kolemjdoucích, co se ve stání děje.
Parkoviště kol u OC Černý Most
Oproti tomu Hornbach má stání na velmi frekventovaném místě hned u vstupu, ale není vůbec vhodné pro parkování kola, raději jsem ho přivázal ke konstrukci, u které se parkují vozíky.
Podobné, tedy velmi špatně použitelné stojany, stojí před IKEA, což mě vzhledem k severskému původu firmy dost překvapuje.
A úplně nový Lidl ve Vysočanech nemá stojany pro jistotu žádné, tedy opět zbývá zábradlí.
Kvalitní stojany na kola
Přitom dobré parkování před obchodem je podle mě základ právě pro cyklistiku na krátké vzdálenosti. (pozn. red.: pokud Vám někde stojany chybí, nebojte se dané firmě či instituci, inspirovat se můžete zde)
Stání pro cyklisty u Hornbachu, kolo radši přivázat k zábradlí
Aby kolo někdo neukradl
Myslím, že je to velký blok nejen pro mě, ale i pro další cyklisty, proč nejedou na kole třeba na nákup, nebo kolo nepoužijí na přiblížení k metru.
Jako přibližovadlo si dokážu představit kolo třeba od domů Ekospolu (Sicherova ulice a kolem) k metru Černý Most. To by ale u metra musela stát minimálně parkovací věž, aby byla kola v bezpečí.
Zvlášť, když jsou sportovní za 20 tisíc korun a více.
Na nakupování a běžné pojížďky by bylo nejlepší staré, co nejošklivější kolo. V Dánsku to tak funguje, u mnoha kol, která jsem viděl, jsem se divil, že to vůbec jezdí. Mé současné kolo je nové, hlavně proto, že jsem chtěl městské a to se u nás shání z druhé ruky dost špatně.
Pár tipů na výlety kolem Prahy 14
Kolo využívám i na krátké výlety, tak do hodiny. Představují, co jsem zatím objevil kolem Prahy 14, klidně přidejte další tipy do komentářů. Na severu se nachází Satalická obora a zřícenina Jenštejna, na západ bažantnice, Hořejší rybník a Smetanka, na jih suchý poldr, Kyjský rybník a na východ Xaverov.
Xaverovský rybník, tip na krátký cyklovýlet
Terén, který městskému kolu moc nepřeje
Nejlépe městskému kolu svědčí asfalt a mírně nezpevněná cesta. Hlína, zvlášť po dešti pěkně prokluzuje, problém mi dělají i větší balvany. A takových cest je po Praze 14 dost. Proto asi potkávám na cestách jen horská kola. S proměnlivým terénem si poradí líp. Pro zajímavost: když jsem píchnul, tak to nebylo na kamenité cestě, ale o šípkové trny na polňačce.
Zmente.to aneb, co můžeme vylepšit sami
Zkoušeli jste sami změnit nějakou drobnost, která vám při ježdění pravidelně ztěžuje život? Praha má systém na evidování a řešení námětů obyvatel Změňte.to se kterým mám velmi dobré zkušenosti.
Nejlepším způsobem je, vyfotit problematické místo, a to s komentářem zadat do formuláře. Běžné problémy jsou schopni vyřešit do měsíce.
Takhle se povedlo vyřešit chybějící kus asfaltu v Hloubětíně, kde je krásná asfaltová cyklostezka a v místě, kde prudce odbočuje, přesně ten rohový díl chyběl a byl tam štěrk.
Během dvou týdnů bylo vyřešeno, s omluvou, že to byl pozůstatek po řešení havárie pod zemí, který realizační firma zapomněla zaasfaltovat. Je to spíš na hlášení drobností, ne každou se také podaří vyřešit, ale za zkoušku to stojí.
Co dokáže změnit jeden podnět na Změňte.to
Další možnost je místní radnice. S tou naší se mi podařilo domluvit jednu cykloobousměrku a možná se podaří realizovat i pár dalších nápadů.
Stačí se umět ozvat a vznikne díky Vám i cykloobousměrka. Tato na ulici Blatská vznikla díky emailu na městskou část v roce 2020.
Co dělat, aby v ulicích přibylo cyklistů?
Na ulicích potkávám hlavně sportovce, kteří mají kolo jako životní styl, jezdí rychle a poradí si v provozu. Méně je pak ještě Rekolistů, kteří používají kolo jako přibližovadlo na krátké vzdálenosti, ti jsou ale spíš v centru. A příliš mnoho není ani pomalejších městských cyklistů, kteří jezdí spíše po cyklostezkách a na kratší vzdálenosti.
Pokud by mělo cyklistů výrazně přibýt, vidím největší potenciál právě u těch, kteří jezdí kratší trasy a volí bezpečnější cesty. Což může být prakticky kdokoliv. Aby cyklistů přibylo, je podle mě zásadní, abychom měli rovnoměrně stejně bezpečné a předvídatelné cesty po celé trase, bezpečné parkování u domu, bytu, a také v cíli cesty.
Pak je větší šance, že sedne na kolo babička, když pojede pro rohlíky nebo děti na cestu do školy.
Jak jste začínali vy? Proč jste se dali na ježdění na kolem po městě? Podělte se v komentářích.
Pokud Vás text našeho čtenáře zaujal, doporučujeme jeho článek o tom, jak se jezdilo „rok na kole v Dánsku“ z roku 2013.
Cyklista
Jízdní kolo není jen dopravním prostředkem, ale v současnosti je také důležitým sportovním náčiním pro využití volného času. Ročně se u nás prodá zhruba tři sta tisíc jízdních kol, což představuje obrovskou masu cyklistů.
Cyklista vždy dodržuje pravidla pohybu na pozemních komunikacích a má vždy také jízdní kolo vybavené dle platných předpisů.
Správný cyklista je rovněž řádně oblečen tak, aby byl dostatečně viditelný, a je vybaven bezpečnostními prvky, které jej ochrání, případně mohou zmírnit následky nepředvídatelných událostí.
DBEJTE NA STAV KOLA A JEHO VÝBAVU
Používejte odpovídající velikost kola, mějte kolo funkční a seřízené s důrazem na brzdy, přední bílé a zadní červené odrazky a světla, zvonek (byť není povinný), vhodné je mít nářadí a rezervní duši. Při jízdě vždy používejte cyklistickou přilbu (do 18 let věku je povinná) a ochranné brýle (proti slunci a hmyzu). Nezapomínejte na vhodný pitný režim.
SNAŽTE SE VIDĚT A BÝT VIDĚNI
Na kole i na sobě mějte reflexní prvky a přinejmenším za snížené viditelnosti zapněte osvětleni vpředu i vzadu.
VYHNĚTE SE ALKOHOLU A OMAMNÝM LÁTKÁM
Alkohol a omamné látky neužívejte před jízdou, ale ani během ní. Jízdou pod vlivem alkoholu či omamných látek ohrožujete sebe i ostatní. I cyklista je řidič – řídí nemotorové vozidlo.
VYDEJTE SE JEN NA CESTU, KTEROU ZVLÁDNETE
Trasu, na kterou se vydáváte, volte podle svých zkušeností a možností. Nezapomínejte, že chodník je pouze pro chodce. V maximální míře využívejte vyznačené cyklopruhy, koridory a stezky.
BUĎTE PŘEDVÍDATELNÍ
Při jakékoliv změně směru jízdy dávejte včas znamení paží, obzvlášť při odbočování vlevo, ujistěte se, že je ostatní zaregistrovali, teprve potom proveďte zamýšlený úkon.
Sledujte stav vozovky, koleje, příčné prahy či mříže kanálů a v případě potřeby se jim včas vyhýbejte, vždy však s ohledem na bezpečnost vlastí i ostatních.
Vyvarujte se poslechu hlasité hudby či telefonování a psaní sms za jízdy.
JEZDĚTE VPRAVO
Na silnici i na stezce jezděte vpravo, dodržujte bezpečny odstup od překážek, zejména od parkujících automobilů. Při jízdě ve skupině jezděte za sebou s dostatečnými rozestupy a ve velké skupině se rozdělte na několik menších.
POUŽÍVEJTE CYKLISTICKÉ PŘILBY
Vážná cyklistická nehoda se může stát komukoli, kdykoli, kdekoli a v jakékoli rychlosti. V polovině všech cyklistických nehod je zasažena jezdcova hlava – buď střetem s autem, dlažbou nebo obrubníkem.
Nehody mohou snadno způsobit poškození mozku nebo lebky. Zlomené kosti nebo odřeniny se mohou zahojit, ale poranění hlavy může vést ke smrti nebo k invaliditě.
Zhruba 37 procent usmrcených cyklistů mohlo žít, pokud by měli na hlavě řádně připevněnou kvalitní přilbu.
- Pokud cyklista jede rychlostí 15 km/h a spadne po hlavě dolů, odpovídá jeho pád skoku po hlavě na beton z výšky jednoho metru.
- Pokud cyklista jede rychlostí 25 km/h a spadne z kola na hlavu, rovná se jeho pád skoku z výšky 2,5 m hlavou dolů na beton.
- Pokud dojde ke kolizi cyklisty s automobilem a kolo jelo rychlostí 15 km/h a auto 35 km/h, síla nárazu cyklisty se rovná rychlosti 50 km/h a odpovídá skoku z výše 10 m.
Výsledky odborných studií prokázaly, že cyklisté, kteří nosí přilbu, podstupují 19 x menší riziko úmrtí než ti, kteří ji nepoužívají. S pomocí ochranných přileb lze předejít 83 % fraktur lebky, 53 % zranění měkkých částí hlavy a 48 % poškození mozku.
Používání přileb může ochránit mnoho životů. Je to smysluplná investice pro každého cyklistu.
JAKÁ JE POVINNÁ VÝBAVA JÍZDNÍHO KOLA?
Používáme sice termín „povinná výbava“, ale tato povinnost má zajistit cyklistovi bezpečnou jízdu a viditelnost na silnici.
JÍZDNÍ KOLO MUSÍ BÝT VYBAVENO:
- dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami s odstupňovatelným ovládáním brzdového účinku
- volné konce trubky řidítek musí být spolehlivě zaslepeny (zátkami, rukojeťmi apod.),
- zakončení ovládacích páček brzd a volné konce řídítek musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo (jsou-li použity tuhé materiály) musí mít hrany o poloměru zakřivení nejméně 3,2 mm; páčky měničů převodů, křídlové matice, rychloupínače nábojů kol, držáky a konce blatníků musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo (jsou-li použity tuhé materiály) musí mít hrany o poloměru nejméně 3,2 mm v jedné rovině a v druhé rovině na ni kolmé nejméně 2 mm,
- matice nábojů kol, pokud nejsou křídlové, rychloupínací nebo v kombinaci s krytkou konce náboje, musí být uzavřené,
- zadní odrazkou červené barvy, tato odrazka může být kombinována se zadní červenou svítilnou nebo nahrazena odrazovými materiály obdobných vlastností;
- přední odrazkou bílé barvy, tato odrazka může být nahrazena odrazovými materiály obdobných vlastností; odrazka musí být umístěna v podélné střední rovině nad povrchem pneumatiky předního kola u stojícího kola;
- odrazkami oranžové barvy (autožluť) na obou stranách šlapátek (pedálů), tyto odrazky mohou být nahrazeny světlo odrážejícími materiály umístěnými na obuvi nebo v jejich blízkosti,
- na paprscích předního nebo zadního kola nebo obou kol nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy (autožluť) na každé straně kola;
Jízdní kola pro jízdu za snížené viditelnosti musí být vybavena následujícími zařízeními pro světelnou signalizaci a osvětlení:
- světlometem svítícím dopředu bílým světlem; světlomet musí být seřízen a upraven trvale tak, aby referenční osa světelného toku protínala rovinu vozovky ve vzdálenosti nejdále 20 m od světlometu a aby se toto seřízení nemohlo samovolně nebo neúmyslným zásahem řidiče měnit, je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může být světlomet nahrazen svítilnou bílé barvy s přerušovaným světlem,
- zadní svítilnou červené barvy, podmínky pro umístění této svítilny jsou shodné s podmínkami pro umístění a upevnění zadní odrazky; zadní červená svítilna může být kombinována se zadní odrazkou červené barvy; zadní červená svítilna může být nahrazena svítilnou s přerušovaným světlem červené barvy,
- zdrojem elektrického proudu, jde-li o zdroj se zásobou energie, musí svou kapacitou zajistit svítivost světel podle písmen a) a b) po dobu nejméně 1,5 h bez přerušení.
FENOMÉN ELEKTROKOLO
Asi jste to také již zaznamenali. Na silnicích se stále více pohybují kola, jejichž jezdci dokáží bez problémů zdolat i ta největší stoupání bez přílišného namáhaní. Jejich jízdní kolo je totiž vybaveno elektromotorem, který jim při jízdě pomáhá.
Zcela správně se tyto dopravní prostředky nazývají elektricky asistovaná jízdní kola. A to proto, že jednou z podmínek je nutnost na takovémto kole také šlapat vlastní silou, díky čemuž je aktivována dopomoc elektromotoru. Z klidu může akcelerátor zrychlit elektrokolo pouze do rychlosti 6 km/h.
Při současném šlapání je pak rychlost asistována až do její nejvyšší povolené hranice.
Díky pomocnému pohonu se srovnají rychlost i dojezd, i pokud nejste zrovna v nejlepší cyklistické pohodě.
Výhodou je, že se stále jedná o jízdní kolo, takže je možné využívat síť cyklotras a cyklostezek, samozřejmě musí být vybaveno podle legislativních požadavků, tedy včetně odrazek, osvětlení, brzd apod.
No, a pokud dojde energie v baterii, tak jednoduše přidáte svou vlastní sílu a vždy dojedete, kam potřebujete. Na druhou stranu na elektrokole dnes jezdí mnohdy i ti, kteří by na normální bicykl již nesedli. Tady je potřeba apelovat na zdravý rozum a své síly nikdy nepřeceňovat.
Na elektrokola, ale stejně tak na všechna ostatní kola s pomocným motorem se vztahuje řada předpisů, řešících komplex technických opatření pro konstrukci a vybavení takovéhoto stroje.
A to především z hlediska toho, zda se ještě jedná o jízdní kolo, nebo zda jde již o skútr nebo moped, na něž se pak samozřejmě nahlíží jako na silniční motorové vozidlo – včetně toho, že pro takovýto typ vozidla potřebujete příslušné řidičské oprávnění.
U nás, stejně jako v Evropské unii, platí, že jízdní kolo vybavené (i dodatečně) pomocným motorkem si zachovává charakter jízdního kola, pokud výkon motoru a rychlost nepřesáhne určité hranice.
U elektromotoru je to 250 W, přičemž výkon se postupně snižuje a nakonec se přeruší, jakmile vozidlo dosáhne rychlosti 25 km/h nebo dříve, jestliže cyklista přestane šlapat.
Pokud elektrokolo odpovídá výše uvedenému, nepotřebujete pro jeho provoz žádné řidičské oprávnění a z hlediska legislativy je na něj pohlíženo jako na jakékoliv jiné jízdní kolo. Dodržení výše uvedených předpisů je velmi důležité. Především rychlost, resp.
dopomoc elektropohonu nad hranici 25 km/h může totiž vyvolávat nebezpečné konfliktní situace (špatný odhad ostatních účastníků silničního provozu apod.) s fatálními následky na životech a zdraví.
Velice často se stává, že výrobce u svého produktu výslovně uvede, že je elektrokolo (či dnes poměrně často i elektrokoloběžka) určeno k využití pouze mimo veřejné komunikace a v tomto případě nainstaluje i vyšší výkon motoru.
Jakékoliv úpravy a přečipování pro zvýšení výkonu a rychlosti jízdy jsou však značně nebezpečné a dochází až k hazardování s lidskými životy.
JAKÉ ELEKTROKOLO VYBRAT?
Elektrokola se vyrábějí v řadě modelů a typů. Nabízena jsou třeba i elektrokola trekkingová nebo horská; ve výbavě nechybějí převodníky, přehazovačky, odpružené vidlice, kotoučové brzdy apod.
Výrobci dodávají pro ty, kdož se nechtějí vzdát svého „obyčejného“ kola, také sady pro elektrifikaci. Určitě je potřeba zajímat se o dojezd kola na jedno nabití.
Tady má zásadní vliv nejen kapacita baterií, ale vstupují do toho i další parametry a faktory, jakými jsou například hmotnost jezdce a toho, co na kole veze, profil tratě, mechanický stav kola apod.
Současná elektrokola umožňují ujet vzdálenosti podle nastavení až zhruba okolo 100 km. Dobíjet se dají například z běžné zásuvky, nebo se dá využít i některá ze specializovaných dobíjecích stanic. Takže s jejich dobitím by neměl být žádný velký problém.
JÍZDNÍ PRUH PRO CYKLISTY
Jízda na kole má svá specifika. Je potřeba udržet rovnováhu, a pokud možno přímočarou stopu, bez kličkování a vlnění se. Především při jízdě nízkou rychlostí může být tento úkon pro někoho poněkud obtížnější. Řidiči automobilů by proto měli především při předjíždění pamatovat na cyklisty, chovat se ohleduplně a nezapomenout na dostatečný boční odstup.
V některých státech Evropy je dokonce přímo stanoveno v předpisech, že odstup od jedoucího cyklisty musí být například ve městě alespoň metr, při jízdě mimo ně dokonce metr a půl. Mnohdy musí cyklista náhle vybočit, protože se pohybuje po krajnici či samém okraji vozovky, kde může snadno narazit na nečekanou překážku – například kámen či díru.
V plné rychlosti nemá jinou volbu, než se pokusit o úhybný manévr. Dostatečný boční odstup předjíždějícího automobilu mu může zachránit život. Navíc cyklisté nemívají své kolo vybaveno zpětným zrcátkem. Pokud se v těsné blízkosti od něho neočekávaně objeví předjíždějící kamion či autobus, může překvapený cyklista zareagovat nepřiměřeně situaci.
Nemluvě o poryvu větru, který sám o sobě může způsobit, že cyklista ztratí rovnováhu a havaruje.
Aby se zvětšilo bezpečí cyklistů pohybujících se na vozovce, můžeme se setkat s vodorovnými dopravními značkami, které vyznačují koridory nebo jízdní pruhy, případně prostor pro cyklisty, čekající na světelný signál „Volno“.
Jak se správně chovat v případě, že se cyklista v takovémto prostoru pohybuje, podle průzkumů nemá jasno přes tři čtvrtiny motoristů. Cyklisté jsou stejně jako motoristé z pohledu zákona považováni za řidiče, a proto se také oni musejí při své jízdě řídit zákonem o provozu na pozemních komunikacích, stejně jako jejich motorizovaní kolegové.
A pokud je zřízen jízdní pruh pro cyklisty, vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty, stezka pro cyklisty nebo je-li na křižovatce s řízeným provozem zřízen pruh pro cyklisty a vymezený prostor pro cyklisty, tak je cyklista povinen je použít. A pokud se týká pravidel pro vyhrazený jízdní pruh, tak ta jsou stejná, jako ta pro vyhrazené pruhy pro autobusy a taxíky.
Platí zde tedy jízda v jízdních pruzích, řidič toho běžného jízdního pruhu při přejíždění nebo vyjíždění na tento jízdní pruh nesmí ohrozit či omezit účastníka silničního provozu jedoucího ve vyhrazeném pruhu. Cyklista pak může opustit cyklopruh pouze v případě, že potřebujete odbočit, předjet jiného cyklistu nebo pokud potřebuje objet překážku.
Za překážku je možné považovat například i to, že komunikace je ve špatném stavu. Při každém z uvedených manévrů je cyklista povinen zřetelně ukázat změnu směru jízdy. Na jízdní pruh pro cyklisty smí řidič jiného vozidla vjet v podélném směru, pokud odbočuje, objíždí, předjíždí a podobně a rovněž tehdy, není-li přilehlý jízdní pruh pro toto vozidlo dostatečně široký.
Při vjíždění na jízdní pruh pro cyklisty nesmí řidič ohrozit cyklistu jedoucího v tomto pruhu. A rovněž platí, že pokud přejíždí řidič vozidla, pro které je vyhrazen jízdní pruh, z vyhrazeného jízdního pruhu do přilehlého jízdního pruhu, řidič vozidla jedoucí v tomto pruhu mu to musí umožnit snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla.
Řidič vozidla ve vyhrazeném jízdním pruhu je povinen dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit řidiče ostatních vozidel.
A ještě jedna připomínka. Cyklista smí na křižovatce podjíždět stojící vozidla zprava a řidič vozidla, který odbočuje doprava, nesmí takového cyklistu ohrozit. Je potřeba pamatovat vždy na to, že důležitá je obezřetnost v každém případě, a to i pokud bychom měli pocit, že jsme jednoznačně v právu. Pro jízdu na jízdním kole to platí obzvlášť. Život máme přeci jen jeden.
Boření cyklomýtů #1: Kolo a přechod pro chodce
- neexistuje povinnost daná zákonem sesednout z kola při vjezdu na přechod pro chodce z cyklostezky
- vůči pěším lidem na přechodu musíte být vždy ohleduplní a opatrní
- pokud vjíždíte na přechod pro chodce na kole z cyklostezky, musíte dát přednost automobilům
- když u přechodu pro chodce sesednete z kola, stáváte se chodci, a řidiči automobilů mají povinnost vám umožnit přejití (nikoli přejetí)
Již jste to mnohokrát slyšeli, na kole nesmíte vjet na přechod pro chodce. Tvrdí se, že máte povinnost sesednout, kolo vést a stát se chodcem. Na internetu to lze slyšet od různých autorit:
Podle předpisů nesmíte na přechod na kole vjet, máte použít přejezdu pro cyklisty nebo jiného podobného opatření, v nejhorším kolo vést.
Prahou na kole
Jedete na kole a chcete využít přechodu pro chodce, abyste se dostali na protější stranu ulice? Potom po přechodu pro chodce musíte vždy jízdní kolo vést vedle sebe.
Besip
Mohu jet na kole po přechodu pro chodce? Nemůžete, přechod pro chodce je určen pouze chodcům. Pokud jedete na kole, musíte z něj slézt a s kolem přejít po přechodu.
Městská policie Brno
Ačkoliv si to někteří cyklisté stále neuvědomují, přechod pro chodce, jak už z názvu vyplývá, slouží k přecházení komunikace chodcům, nikoliv cyklistům. V případě, že chce přechodu pro chodce využít cyklista, je povinen z jízdního kola slézt a komunikaci tak přejít pěšky.
Policie ČR
Pokud chtějí cyklisté užít přechodu pro chodce nebo místa pro přecházení, musí se stát chodci. Jinými slovy, sesednout z jízdního kola a kolo vést.
Centrum služeb pro silniční dopravu
Nesmíte. Povinnost. Musíte. Vždy. Nemůžete. Povinen. To jsou slova v běžném vědomí spojena s jízdou na kole na přechodu pro chodce.
Co to však je povinnost? Bavíme se o morální povinnosti? Selském rozumu? Pak bychom se na existenci takové povinnosti i mohli shodnout, minimálně se na ní shoduje značná část veřejnosti.
Na povinnost je ale v případě provozu na pozemních komunikacích nutno pohlížet z právního pohledu.
Ústava ČR (čl. 2, odst. 4) říká:
Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
A dále, Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, doplňuje (čl. 4, odst. 1):
Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Jinými slovy si můžete dělat, co chcete, dokud neporušujete zákon, a nikdo vás nemůže nutit dělat něco, co zákon nenařizuje. Jakákoliv povinnost musí být dána zákonem, jinak se z právní perspektivy nejedná o povinnost.
Z definice přechodu nevyplývá povinnost
A jak se to tedy má s jízdou na kole po přechodu pro chodce? V české legislativě neexistuje ustanovení, které by stanovovalo povinnost sesednout z kola při pojíždění či přejíždění přechodu pro chodce. Mnozí odvozují tuto povinnost od zákonného vymezení přechodu pro chodce:
přechod pro chodce je místo na pozemní komunikaci určené pro přecházení chodců, vyznačené příslušnou dopravní značkou (§ 2 písm. dd) zákona č. 361/2000 Sb.)
Z tohoto ustanovení však žádná povinnost pro řidiče motorových nebo nemotorových vozidel nevyplývá. Taková povinnost daná zákonem totiž vůbec neexistuje, není nikde definovaná.
Pokud by někdo odvozoval povinnost sesednout z kola na přechodu pro chodce od zákonného vymezení přechodu, jednalo by se o radikálně extenzivní výklad zákona, který by musel být podpořen příslušným judikátem.Takové soudní rozhodnutí však podle všeho také neexistuje, respektive jej zatím nebyl schopen nikdo doložit. Kdybychom takový radikálně extenzivní výklad práva dovedli do důsledku, pak bychom z něj odvodili i další povinnosti:
- řidiči motorových vozidel nesmí pojíždět přechod pro chodce, z auta by museli vysednout a přes přechod jej tlačit;
- na přejezdu pro cyklisty by museli pěší shánět kolo, na které by měli povinnost nasednout, aby mohli přejet pozemní komunikaci na druhou stranu.
Možný důsledek radikálně extenzivního výkladu práva, kterým se z definice přechodu pro chodce odvozují povinnosti pro řidiče: řidič automobilu, pokud chce vyjet z vjezdu za bílými garážovými vraty, musí automobil po přechodu tlačit. Možný důsledek radiálně extenzivního výkladu práva II: chodec, který chce přejít pozemní komunikaci v místě vyznačeného přejezdu pro cyklisty, si musí sehnat kolo a přejezd přejet na jízdním kole. Na ulici Vlastimila Pecha v Brně je smíšená stezka pro chodce a cyklisty, na které je křížení s pozemní komunikací řešeno formou přejezdu pro cyklisty. Pokud by platil radikálně extenzivní výklad zákona odvozující povinnosti účastníků provozu na pozemních komunikací z definice přechodu pro chodce a přejezdu pro cyklisty, pak by chodci zde prakticky neměli možnost legálně přejít a museli by si shánět jízdní kolo, aby mohli překonat pozemní komunikaci v místě přejezdu pro cyklisty. Proč je na místě zvolen přejezd pro cyklisty? V době výstavby smíšené stezky a celého areálu Černovické terasy neexistovalo řešení křížení vhodné pro smíšené stezky. Projektant tak při rozhovodávní volil mezi přejezdem pro cyklisty a přechodem pro chodce. Dnes již existuje řešení formou sdruženého přechodu pro chodce s přejezdem pro cyklisty (V 8c). Řešení přejezdu pro smíšenou stezku je nyní možné právě sdruženým přechodem pro chodce s přejezdem pro cyklisty (horní část obrázku, TP179, s. 68 – http://www.pjpk.cz/data/USR_001_2_8_TP/TP_179_2017.pdf .
Existuje tedy propast mezi přesvědčením lidí na jedné straně a zákonem definovanými povinnostmi na straně druhé. To je v kontextu legislativního vývoje pochopitelné.
Někdy před 30 lety se velmi pomalu do legislativy začala dostávat prostorová segregace cykloopatření od motorové dopravy a teprve od roku 2015 je známo konformní řešení přejezdů na smíšených cyklostezkách sdruženě s přechodem pro chodce.
Již dnes však existují ustanovení zákona, kterými se lze jednoznačně řídit při příjezdu na kole k přechodu pro chodce.
Jak je to ve skutečnosti
Na přechodu s chodci
Jaké existují zákonem dané povinnosti týkající se přechodu pro chodce? Když jedete na kole, jste řidičem, sice nemotorového vozidla, ale vztahují se na vás stejné povinnosti jako na ostatní řidiče. Jako řidič jízdního kola nesmíte:
ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje,
§ 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb.
Když jedete na kole, nesmíte ohrozit ani omezit pěší na přechodu nebo chystající se přechod použít.
A vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje směr přejíždění přechodu (příčně nebo podélně), tak to platí v obou případech.
Znamená to, že musíte být ohleduplní, chodce pouštět a pokud přejíždíte přechod v jakémkoliv směru, musíte být vůči chodcům ohleduplní a opatrní – nesmíte je ani omezit, ani ohrozit.
Na přechodu s auty
Tímto bychom měli vyřešeny ze zákona jízdu na kole po přechodu a chodce. Co ale s automobily? Typická situace v ČR: u křížení s pozemní komunikací končí cyklostezka a křížení je řešeno formou přechodu. Jak na druhou stranu? Pokud se rozhodnete po přechodu jet na kole, potom podle zákona vjíždíte na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci:
Při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné nebo pěší zóny na jinou pozemní komunikaci. (§ 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.)
Pokud se chystáte jet po přechodu na kole, pak musíte dát přednost všem vozidlům blížícím se k přechodu. Pokud jim přednost nedáte a dojde k dopravní nehodě, budete viníkem, protože jste nedali přednost a nedostáli své zákonné povinnosti. Nesesedat z kola na přechodu lze doporučit, když jsou splněny všechny tyto podmínky zároveň:
- na přechodu nejsou žádní lidé anebo se jedná o široký přechod, kde lze s dostatečným odstupem od pěších projet;
- k přechodu se neblíží žádné vozidlo, a nenastane tak situace, kdy je třeba řešit dávání přednosti v jízdě;
- jedná se o přehledný úsek pozemní komunikace, nehrozí žádné překvapení ze zatáčky nebo jinak omezené viditelnosti (typicky parkující auta);
- neexistuje možnost kolize s automobilem.
Vzhledem k jisté složitosti situace jízdy na kole po přechodu pro chodce z pohledu zákona je pochopitelné, proč se mnohé autority uchylují k velmi zjednodušujícímu výkladu.
Jistě je jednodušší a z hlediska vyšší bezpečnosti lidí na kole i lepší tvrdit, že při přejíždění přechodu na kole musíte z kola sesednout, než vysvětlovat, co to znamená vjíždět na silnici z místa mimo pozemní komunikaci.
Lze však formulovat i výklad věcně správný a právně nezavádějící: Na přechodu pro chodce jako cyklista musíte dát přednost autům, proto doporučujeme z kola sesednout a kolo vést jako chodec.
Pokud se rozhodnete z kola sesednout, pak se podle zákona stáváte chodcem: chodec je i osoba, která […] vede jízdní kolo (§ 2 písm. j) zákona č. 361/2000 Sb.).
Znamená to, že když vstoupíte na přechod a kolo povedete vedle sebe, potom vás řidiči vozidel jako chodce nesmí omezit ani ohrozit (samozřejmě nesmíte vstoupit před bezprostředně blížící se vozidlo).
Můžete s kolem přecházet a požívat práv, které přechod pro chodce pěším dává. O povinnost se nejedná, ale sesednutí z kola u přechodu lze často doporučit, neboť:
- jste ohleduplní vůči chodcům na přechodu;
- vůči řidičům aut jste více předvídatelní;
- řidiči aut vám při přecházení dávají jako chodci přednost;
- zvyšujete svou osobní bezpečnost.
Paní na protější straně kolo po přechodu v této situaci správně vede. Na přechodu je mnoho chodců, které člověk na kole nesmí omezit ani ohrozit, a proto je nejlepší kolo vést. Naopak pán na bližší, „naší straně“ fotografie, by měl v případě úmyslu překonat komunikaci na druhou stranu kolo vést a být tak ohleduplný vůči pěším. Z fotografie však není zřejmé, zda na protější straně není ulice ve směru přechodu, a zda tak přechod hned neopouští a nepokračuje mimo něj. Jízda na přechodu ve světelné křižovatce však může být nebezpečná, člověk nemusí vědět, kde mají vozidla zelenou a kde se může ocitnout v jejich cestě. Proto je nejbezpečnější na světelné křižovatce sesednout z kola a stát se chodcem.
Jak jsme již psali výše, neexistuje povinnost sesednout z kola při vjezdu na přechod, takže za samotnou jízdu na kole po přechodu pro chodce pokutu dostat nemůžete. Za co však v podobné situaci můžete být potrestáni?
- Neuposlechnutí příkazové značky “Cyklisto, sesedni z kola” (pokud je taková značka u přechodu či na konci cyklostezky umístěna);
- jízda po chodníku – vjíždíte na přechod z chodníku anebo na jeho druhé straně vjíždíte na chodník, nikoliv na cyklostezku; po chodníku jezdit na kole nesmíte.
- nedání přednosti přijíždějícím vozidlům při vjezdu na kole na přechod pro chodce;
- omezení nebo ohrožení chodců na přechodu.
V této situaci opravdu existuje povinnost daná příkazovou značkou sesednout z kola a kolo po přechodu vést.
Šedivá je právní teorie, zelená se strom života jízdy na kole po městě. Jak se optimálně zachovat u přechodu pro chodce záleží na mnoha faktorech:
- jedná se o světelně řízenou křižovatku?
- jaká je přehlednost úseku?
- jaká je intenzita motorového provozu?
- jaká je intenzita pěších na přechodu?
Modelové situace a praktické rady sepsali již kolegové z Prahy a jejich přečtení doporučujeme. Samozřejmě kromě úvodního tvrzení, že “podle předpisů nesmíte na přechod na kole vjet” ???? Můžete, ale musíte vědět, co z toho pro vás vyplývá a že nepožíváte stejných práv jako chodec.
Na sdruženém přechodu pro chodce a přejezdu pro cyklisty platí stejná práva a povinnosti, jako na přejezdu pro cyklisty. Motorista nesmí ohrozit cyklistu na přejezdu, cyklista musí vjíždět na přejezd pro cyklisty opatrně tak, aby přijíždějící řidiče nedonutil k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy. Na sdruženém přejezdu s přechodem se chodci a cyklisté pohybují společně vpravo a nesmějí se vzájemně ohrozit. Na přechodu na ulici Žabovřeská je sesednutí z kola po většinu dne nutností. Po komunikaci projede v pracovní den 44 tisíc a více automobilů a aby se člověk bezpečně dostal na druhou stranu, je nezbytné z kola sesednout a stát se chodcem.