PRAHA – Fotbalový trenér Vlastimil Petržela (55), kterého dohnaly desetimilionové prohry v ruletě a silná antidepresiva až k tomu, že si zkusil sáhnout na život, je v dobrých rukou.
Nejsou to sice ruce pohádkového krále Miroslava, ale zato paže vyhlášeného vymítače všech neřestí, psychiatra a primáře bohnického ústavu KARLA NEŠPORA (56).
Jak zjistil deník Aha!, právě on léčí Petrželu z gamblerství.
Primář psychiatrické léčebny v Bohnicích zbavuje fotbalového kouče gamblerství
Životním krédem tohoto zapřisáhlého nepřítele hazardu, alkoholu a nikotinu je asijskou medicínou založenou na józe pomáhat z průšvihů právě lidem, jako je Petržela. O tom, že by zrovna měl v péči charizmatického kouče neřekne pochopitelně ani slovo…
Pane primáři, uzdravujete nějakou známou osobnost ze světa sportu z gamblerství?„Uzdravuji a uzdravoval jsem jich několik.“
Můžete se pochlubit jejich jmény?„To bych mohl, ale dostal bych za to dva roky vězení nepodmíněně. I kdyby to asi nebylo v nejtěžší nápravné skupině, jistě uznáte (smích), že si to v souladu se zákonem odpustím.“
Dobře, ale povězte, jak léčba vypadá? Mají lidé, kteří se u vás léčí dobrovolně a za své peníze, vůbec vycházky?„To závisí na tom, v jakém stadiu jsou a jak je léčba úspěšná. Ale v závěrečných fázích léčení jsme dokonce rádi, když jdou ven. V některých případech se k nám dokonce jen vracejí. Třeba na dopolední procedury.“
Při vaší proslulosti, můžete prozradit, jak vysokou máte úspěšnost v léčbě gamblerů?„Předpokládám, že stále mluvíme o někom, kdo podstupuje léčbu ze svého rozhodnutí a spolupracuje. Pokud ano, tak u těchto lidí máme úspěšnost přes padesát procent.“
Co musejí udělat, aby se k vám už nikdy nevrátili?„To je na dlouhý rozbor. Ovšem kdybych měl jmenovat některé zásadní věci, měli by se vyhýbat místům, kde hráli a která by jim hraní připomínala. No a pak by samozřejmě u sebe neměli nosit velké finanční obnosy.“
Tak se léčí závislosti
- Zdravá výživa – zelí, papriky, mrkev, špenát, ovesné vločky, hnědá rýže.
- Cvik osobnosti u zrcadla. Postaví se před zrcadlo a uvědomí si, jak se cítí. Pak se nahrbí, zakulatí záda, svěsí hlavu a znovu si uvědomuje své pocity. Nakonec se narovná, vytáhne hlavu, rozevře hrudník a klidně dýchá.
- Vnitřní oheň. Při lehu na zádech si položí ruku na pupek a sleduje, jak se při dýchání zdvihá a zase klesá. Podle asijské medicíny tak ze sebe dostává pocit vnitřní prázdnoty bez hraní hazardu a zapaluje nový oheň.
- Motivace. Nosí u sebe fotografie dětí nebo partnerky. Svatý obrázek či nějaký talisman.
- Chodí na skupinové terapie.
Jak jde život mezi ploty
PRAHA – Je tam brána zdobená, ale to je asi tak všechno. Za ní se totiž zastavil čas. To jsou pražské Bohnice, psychiatrie, blázinec. Pro drtivou většinu Čechů místo velkých osobních neštěstí.
Je 11.40. Nad celou Prahou už dávno svítí sluníčko, jen nad Bohnicemi visí těžká mlha. Teploměr je na nule.
Jde snad o symboliku pro tahle smutná místa? Před uzamčeným vchodem oprýskaného pavilonu číslo 31 je až teď trošičku živo. Dodávka přiváží obědy.
„Dělej, ať už jsme v pr…,“ pobízí nerudný šofér svého závozníka při vykládce kontejnerů na malou rampu. Sestra odemyká a společně nastěhují náklad za dveře. Pak zámek opět udělá: „Cvak, cvak.“
Za zamřížovanými okny se nepohne ani jedna záclona. Na jednom z devětačtyřiceti lůžek se připravuje na nový život bez závislosti na vražedné ruletě fotbalový trenér Vlastimil Petržela.
On, bohém, o kterého se rvaly ctitelky a charizmatický milovník života ve společnosti toxikomanů, alkoholiků a gamblerů! Oficiálně má povolené návštěvy jen ve středu.
Pouze rodiče a na hodinu a půl! Uzdraví se? Prý snad do Vánoc…
PETROHRAD (2003 – 06) – Milován fanoušky Zenitu žil v luxusním bytě a hrál v kasinu, kde měl vlastní sál a vlastní krupiéry. V poháru UEFA sjezdil s ruským týmem celou Evropu. Marseille, Sevilla, Londýn…
BAKU (2007 – 08) – Byl to únik do ázerbájdžánské metropole poté, co se provalily jeho milionové prohry v ruletě. Nejprve byl z klubu mezi naftovými poli nadšený. Později už si stěžoval: „Je tady málo peněz.“
BOHNICE (2008 – ?) – Jako gambler je po pokusu o sebevraždu na odvykací kůře u známého bijce hráčů a alkoholiků. U psychiatra a primáře léčebny světoznámého pražského ústavu Karla Ne špora (56).
(Ne)obyčejní lidé kolem nás: MUDr. Karel Nešpor, CSc
Pan doktor Karel Nešpor je příkladem lékaře, který pro dobro pacientů neváhá překročit hranice klasické západní medicíny a sáhne po osvědčených metodách té východní, které vědecký svět stále ještě nepřišel na chuť. Věnuje se práci s energií, cvičí jógu a čchi-kung.
Ve svých knihách a na videích nabízí jednoduché a nutno podotknout, že často velmi vtipné návody, jak řešit krizové situace, do kterých se nevyhnutelně dostáváme.
Můžeme je pak zvládnout rychleji, efektivněji a nejlépe s úsměvem. Stačí jen chtít a věřit, že jsou v řadě případů účinnější než spolknutí antistresové či jiné pilulky, užírání se nebo apatie.
V následujícím rozhovoru jsme si povídali především o cvičení čchi-kung, józe a správném dýchání.
Co pro vás znamená čchi-kung?
Je to velmi přímočarý způsob, jak pracovat s energií. Čchi-kung mě naučil si více vážit jógy a díky józe si víc vážím čchi-kungu.
Jak se sám tomuto cvičení věnujete?
Občas se někam vypravím, častěji nějaký ten seminář vedu a také pravidelně cvičím s pacienty. Samozřejmě, že denně cvičím jógu i čchi-kung. Připadá mi, že se výborně doplňují. Vlastně bych si bez nich život ani neuměl představit.
- Jak jednoduše posílit 5 hlavních orgánů (čchi-kung)
- K čemu je podle vás toto energetické cvičení dobré?
Jóga i čchi-kung pracují s energií. Připadá mi málo důležité, jestli mluvíme o čakrách nebo rumělkových polích. I naprosto běžné jógové cviky mají nejméně trojí rozměr: tělesný, energetický a duchovní nebo symbolický. Dají se praktikovat i čistě jako tělesná cvičení, ale tím by se člověk o něco připravoval.
Chtělo by to příklad, tady je: V sérii pawanmuktásan Swamiho Satyanandy najdeme toto jednoduché cvičení. Předpažíme a pohybujeme nataženými prsty nahoru a dolů. Lze to sladit dýcháním, nádech nahoru a výdech dolů. (Tento cvik najdete na následujícím videu.)
Nyní ty tři roviny:
- Po tělesné stránce se tak rozšiřuje karpální tunel a zlepšuje prokrvení prstů. To je důležité např. pro ty, kdo hodně pracují s klávesnicí.
- Energetická rovina: Na koncích prstů a na zápěstích jsou důležité body. Vlastně jsou to taková okna do našeho těla. Podobná cvičení tuto oblast uvolňují a čistí. Je to jako, kdyby člověk umyl okna a vyvětral.
- Duchovní rovina: Lze si představit, že máme prsty dlouhé, velmi dlouhé. Dává to pocit uvolnění, prostoru a vnitřní svobody.
V krizových situacích doporučujete dýchat do břicha? Proč?
Stažené břicho chrání vnitřní orgány a zpevňuje dolní žebra, takže je lépe chráněno i srdce. Cena, kterou za to člověk platí, je ale vysoká. Dýchání se přesouvá do horních částí plic a je mělké a rychlé. To je typické pro stres.
V klidu se břicho i bránice pohybují volně, dýchání se prohloubí, zpomalí a prodlouží se hlavně výdech. Dýchat musíme stejně, tak proč se při tom navíc neuvolnit?
Navíc se v této oblasti tvoří a uskladňuje energie. Jógíni nazývají oblast mezi pupkem a páteří manipura, což znamená město klenotů.
- První velká kulová pravda (o dýchání do břicha)
- Druhá velká kulová pravda
- Uklidnění přináší také uvolňování ramen…
Zdvižená ramena směrují dýchání pod klíční kosti a chrání krk ze stran. To je příznačné pro stres. Chceme-li se cítit uvolněně a v bezpečí, je třeba držet ramena trochu vpředu a hlavně dole.
K čemu je dobrá vizualizace?
Mistr Sü Ming-tchang (Xu Mingtang) zdůrazňuje, že prazákladní řečí nejsou slova, ale obrazy. Pomocí obrazů lze např. lépe komunikovat s vlastním tělem.
Pane doktore, děkuji vám za váš čas a užitečné rady
Alena Koutecká
Relaxační nahrávky a další materiály jsou volně dostupné na webu www.drnespor.eu. Některé praktiky najdou zájemci i na www.youtube.com/drnespor.
MUDr. Karel Nešpor, CSc., se specializuje na léčbu návykových nemocí. Do roku 2016 působil jako primář mužského oddělení závislostí Psychiatrické nemocnice Bohnice, od letošního roku je v tomto zařízení emeritním primářem. V roce 1968 se setkal s paní Ossius, americkou učitelkou jógy, což ho velmi ovlivnilo. V roce 1989 navštívil Bihárskou školu jógy v severní Indii. Kromě jógy se od roku 2006 aktivně zajímá také o čchi-kung.
Je autorem více než 30 knih o léčení návykových nemocí, józe, relaxaci, zvládání stresu, sebeovládání či zdravých emocích. Poslední z nich, Jak být milejší, je věnována emocím a tomu, jak je dobře zvládat.
Alkohol a cigarety škodí dětem víc
Přitom dětem a mladistvým škodí alkohol i cigarety neporovnatelně více než dospělým. Děti mají podstatně méně odolný organismus, proto u nich mnohem rychleji vzniká závislost. Vyšší je také riziko úrazu.
„Děti často nevědí, jak na ně drogy zapůsobí, proto je testování stylem pokus – omyl příčinou častých úrazů,“ vysvětluje Karel Nešpor, primář oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice. Dostanou-li se nikotin a alkohol do těla dítěte, jehož mozek se stále vyvíjí, mohou rovněž snižovat schopnost učení – jak při nabývání vědomostí, tak schopností.
Pití a kouření dětí je navíc ekonomickou katastrofou pro celou společnost. „Pokud začne člověk kouřit ve třiceti, rakovinu dostane dejme tomu v padesáti nebo šedesáti. Když ale začne už v jedenácti, onemocnět může v produktivním věku, což je strašné i po ekonomické stránce,“ vysvětluje Karel Nešpor.
Řešením by podle něj bylo přehodnotit styl výchovy dětí.
Konkrétně jasně stanovit zákazy, ale zároveň by rodiče měli být i dostatečně vřelí, ochotní s dítětem mluvit a schopní s ním řešit problémy.
Problémem je i přístup prodejců. Jak vyplynulo z testu Deníku, může si nezletilý koupit alkohol v každém třetím obchodě, cigarety sežene pak v každé druhé prodejně. Testováno bylo přes 170 prodejen v celé České republice.
Reakce z regionu
Požívat alkohol a kouřit cigarety je povoleno od osmnácti let. Na Teplicku však zřejmě nenajdete moc čtrnáctiletých dětí, které by cigarety nebo alkohol nevyzkoušely.
“Kouřím od deseti let, dneska vytáhnu tak krabičku denně. Rodiče o tom vědí, ze začátku mě tvrdě trestali, teď dělají, že to nevidí,“ vypráví třináctiletá Jana z Bíliny.
„Já kouřím zhruba tak dva roky, sem tam si dám víno s kolou. Vždycky se sejdeme v sídlišti celá parta, dáme dohromady všechny peníze a podle toho nakoupíme,“ připojuje se k vyprávění její o rok starší kamarádka.
Kde na alkohol a cigarety berou peníze? „Většinou od rodičů, řeknu si o ně, že si chci koupit nějakou sladkost, pití nebo tak.
Když je nouze, zajdu za babičkou, ta vždycky něco dá,“ nevidí v získávání financí problém.
V Teplicích není těžké sehnat ani marihuanu či něco tvrdšího. Bohužel i s tímto má většina předčasně dospělých dětí zkušenost. „Občas si v partě dáme i jointa, kluci to vždycky nějak seženou od známých.
Jeden joint nás vyjde tak na stovku,“ vyrukuje s další šokující informací patnáctiletý Jirka z Teplic.
Jeden varovný příběh za všechny
Z příležitostného pití se postupem stala nutnost. Na životní cestě provázel alkohol Karla dlouhé roky. Pít začal jako mladý kluk při různých příležitostech s přáteli. Postupem času se dávky zvyšovaly.
„Měl jsem například velké problémy se spaním, abych nemusel jíst prášky, dával jsem si vždy před spaním dva fernety,“ vypráví. „Dnes už ale vím, že jsem si to jen sám pro sebe takto zdůvodňoval, v té době se ve mě totiž už vzbudila alkoholová závislost.
“ Pil víc a víc, jeho závislost se stupňovala.
Karel nechodil do barů ani do hospod, pil doma potají. „Pít jsem musel,“ říká ke své bývalé závislosti Karel. Vše pokračovalo do doby, kdy cítil, že to už nezvládá. „Řekl jsem si, že přestanu, dal jsem si tříměsíční lhůtu. Už první měsíc jsem ale zjistil, že to sám nezvládnu,“ líčí těžké chvilky ve svém životě Karel.
Rozhodl se, že se svým problémem navštíví psychiatra. „Řekl jsem mu, že jsem trochu závislý a že bych se chtěl léčit,“ pokračuje Karel. Pak prodělal tříměsíční léčbu v Bohnicích. „Učil jsem se zde myslet hlavou. Za ty tři měsíce jsem zjistil, že se dá žít i bez alkoholu,“ řekl Karel, který již čtyři roky abstinuje.
Nejhorší bylo, že zatímco pil, jeho děti dospěly. „Vůbec jsem to nezaregistroval, šlo to všechno mimo mě,“ stýská si. Jeho rodina ho však v těžkých chvílích léčby plně podpořila. Podle Karlových slov znamená účast blízkých 50 procentní úspěšnost léčby. „Lituji jen toho, že jsem se k tomuto kroku neodhodlal dřív,“ dodává.
Městská policie
Tepličtí strážníci zasahují také občas u opilých dětí. Například přes zimu, když je veřejné bruslení v Teplicích na zimním stadionu, tak hlídky obcházejí stadion a nacházejí občas partičky dětí, které mají u sebe cigarety a alkohol.
Na dva podnapilé šestnáctileté chlapce upozornil teplickou policii dispečer Dopravního podniku Teplice. Jednomu z hochů se udělalo v trolejbuse nevolno. Na místo přivolaní strážníci zjistili, že chlapci při hodování dostávali jako odměnu alkohol.
Vypili každý po půl lahvi rumu a myslivce. Na místo musela přijet dokonce záchranka.
Test Deníku
Vyzkoušeli jsme několik prodejen v Teplicích, zda prodají dětem alkohol a cigarety. V některých jsme měli smůlu. Našly se ale i takové, kde dětem krabičku prodali. Použili jsme fígl s tím, že je to pro tatínka, který má sádru. Náš nezletilý figurant nezklamal. Nejvíce ochotní v tomto směru byli vietnamší obchodníci.
Chci povzbudit opuštěné ženy, říká Píšťalka z Básníků Eva Vejmělková
Jste autorkou námětu a spoluautorkou scénáře ke komedii Ženská pomsta, která měla premiéru 10. září.
Pochází ten námět z vaší praxe psycholožky?Vzhledem k tomu, že se ve své poradně často setkávám s problémem nevěry, prvotní nápad možná vznikl právě z mé bezmoci a chuti pomstít se za své klientky všem nevěrným mužům.
Chtěli jsme však natočit komedii, podívat se na problém nevěry z humorného nadhledu a možná trochu rozesmát opuštěné ženy a ukázat jim, že odchodem manžela se svět nepřestane točit.
Podle hereckého obsazení filmu bych hádal, že na place muselo být veselo.
Nemohu nepoložit okřídlenou otázku: Máte nějakou veselou historku z natáčení?Na place bylo veselo, ale důležitější je, aby se bavili hlavně diváci v kině.
Bylo mi ctí pracovat se skvělými hereckými kolegy, jsem moc ráda, že se jim scénář líbil a každý z nich pracoval dál na své postavě i na place, všichni jsme si natáčení užívali.
Přečíst článek ›
Mezi mužem a ženou občas nastanou situace, kdy přijde na řadu nějaká pomsta nebo odplata, byť třeba drobná. Oplácela jste také někdy?Já věřím na karmu, která je ozvěnou našeho života. Co zasejete, to sklidíte. Vše se vám vrátí. V našem filmu jeho hrdinky karmě jen trochu pomohly…
Tématem filmu je mužská krize středního věku. Jaký je váš názor na toto období v životě muže, kdy si obvykle pánové hledají mladé milenky?Nevěrní jsou muži i ženy. Mužská nevěra má však svá specifika. Ženy hledají v mimomanželském vztahu to, co jim v manželství chybí. Lásku, porozumění, pochopení.
Muži dokážou podvádět, i když je doma vše v pořádku. Touží po něčem novém. Hledají nejen vzrušení, ale hlavně obdiv. Opouštějí své ženy pro mladší milenky. Bohužel často v době, kdy děti odcházejí z domu, odchází i manžel. A ženě se zhroutí svět.
Do poradny pak přichází s pocitem, že je stará, nepotřebná, s malou šancí najít si partnera.
Myslíte, že ženy odpouštějí nevěru snáze než muži?Naše společnost je bohužel nastavena tak, že mužská nevěra je normální věc. Mít milenku patří k běžnému standardu úspěšného muže. Žena by měla odpouštět a tolerovat.
Muž se hůře vyrovnává s pocitem, že mu někdo jiný sáhl na to, co patří jen jemu, na jeho „majetek“. Nevěra a ztráta důvěry však bolí všechny citlivé lidi, bez ohledu na pohlaví.
Odpuštění znamená dlouhou cestu, může trvat roky, někdy nemusí přijít vůbec.
Jak to bylo s vámi a Dušanem Rapošem? Neměl také krizi středního věku v době, kdy jste se seznámili?Když jsme se seznámili, bylo mu 32 let. Vy jste měl v tomto věku krizi středního věku?
Dovedu si představit, že o krásnou modrookou blondýnu se muži prali. Čím získal vaše srdce právě on?Láska se neptá proč…
Přečíst článek ›
Scénář k Ženské pomstě jste psali spolu s manželem. Prozradíte, jaká je vaše tvůrčí metoda?Při práci jsme se poznali a společná práce nás baví dodnes.
Psali jsme spolu divadelní monodrama Maria, napsala jsem texty árií k jeho opeře Petr a Lucie, spolupracovali jsme spolu na mnohých scénářích. Vzájemně se inspirujeme, smějeme se, ale jsou i chvíle, kdy máme chuť se zavraždit.
Mnoho párů provozuje adrenalinové sporty, my spolu píšeme.
V roce 2014 vám vyšla novela Růžové moře. Jaké jste na ni měla ohlasy?Když jsem novelu psala, netušila jsem, že by ji mohli někdy číst i jiní lidé. Pod oblohou plnou hvězd v Toskánsku se příběh psal sám. Vydat ho znamenalo podělit se se svými nejniternějšími pocity s ostatními. Lidé, kteří cítí podobně jako já, ho přijali a prožili tak ty chvíle znovu se mnou.
Chystáte nějakou další knížku?Až přijde ten správný čas, opět se napíše sama.
Mám vás spojenou hlavně s filmem Jak básníkům chutná život. U vašeho jména se občas na internetu objeví slovo básnířka. Píšete básně?Kdysi jsem psala básně. Hlavně o lásce, smyslu života. Byly deníkem toho, co jsem právě prožívala, o čem přemýšlela, o čem snila.
Máte nějakého oblíbeného básníka – kromě Štěpána Šafránka?Chalíla Džibrána (původem libanonský, křesťanský malíř, básník a spisovatel, který strávil většinu života v USA – pozn. red.).
Přečíst článek ›
Proč se vlastně herečka na vrcholu popularity rozhodne vystudovat ještě psychologii?Člověk je jako měsíc. Když neroste, ubývá.
Při práci využíváte i hypnózu. V jakých případech je účinná?Hypnóza je podpůrná metoda psychoterapie a může se využívat nejen na řešení jakéhokoli problému, ale také motivovat a zlepšovat psychické, mentální i fyzické procesy v těle. Pracuje s nevědomím, otevírá lidem svět bez hranic a limitů, kde je vše možné. Mohou uvěřit, že oni sami jsou schopni změny k lepšímu.
Jakým způsobem navozujete hypnotický spánek?Je mnoho možností, jak se dostat do hypnózy. Záleží na situaci, konkrétním člověku a jeho potřebám. Má své zákonitosti, ale může být také velmi kreativní, plná fantazie.
Lidé často mají obavy, že se jim někdo cizí bude vrtat v hlavě a sugerovat jim něco, z čeho mají strach. To není možné. Nemohu dát nikdy nikomu žádnou sugesci, kterou by v běžném životě nepřijal.
Klient není v mé moci, naopak, on sám se ponoří do hypnózy a já ho jen na jeho cestě provázím.
Pracovala jste i s drogově závislými. To asi nebyla veselá práce…Pracovala jsem jako terapeutka v bohnické léčebně pod vedením tehdejšího primáře Václava Dvořáka a Karla Nešpora. Oba byli úžasní profesionálové, ale i velké osobnosti se smyslem pro humor. Jsem jim nesmírně vděčná za vše, co mě naučili. Práce se závislými je těžká, ale zažila jsem tam i spoustu legrace.
Kdo tvoří vaši klientelu dnes a jaké máte výsledky?Mám v Havířově svou psychologickou poradnu a přicházejí ke mně lidé, kteří se ocitli na křižovatce života a nevědí, zda vůbec a kam vede jejich cesta.
Čím dál více lidí si naštěstí uvědomuje, že není žádná ostuda jít k odborníkovi, slyšet jiný názor, promluvit si na neutrální půdě s nezaujatým člověkem. A pak něco ve svém životě změnit. Klienti jsou velmi různorodí, věnuji se individuálnímu, párovému i rodinnému poradenství.
Pozitivní zpětná vazba mi dává sílu a radost jít každý den do práce.
Přečíst článek ›
Váš manžel pochází ze Slovenska, vy z Havířova. Je to dobré místo pro život?Nezáleží na místě, ale na lidech, které máte kolem sebe. A já mám kolem sebe spoustu skvělých lidí.
Vychováváte dvě dcery, Taru a Ritu. Bude z některé z nich herečka?I když mají obě talent, jejich cesty se budou asi ubírat jiným směrem. A já je budu vždy podporovat ve všem, pro co se rozhodnou.
Jak se vás osobně dotkla pandemie koronaviru?Má poradna byla zavřená, ale byla jsem se svými klienty v kontaktu přes skype, telefon nebo mail.
Kde jste letos trávila dovolenou?U moře. Jsem Ryba, bez něho nemohu žít.
Na co se momentálně těšíte?Těším se každý den. Každý den se může stát zázrak. Maličkost ve všednosti, která dává mému životu smysl.
Eva VejmělkováNarodila se 4. března 1969 v Karviné. Poprvé se na filmovém plátně objevila už jako studentka ostravské konzervatoře.
Popularitu ji přinesly zejména filmové série Fontána pro Zuzanu a Básnici, ale také televizní seriál Chlapci a chlapi. Jako divadelní herečku ji diváci mohli vidět v monodramatu Marie, na kterém se podílela i jako spoluautorka.
Napsala libreto a texty árií k operně-baletnímu dramatu Pietro e Lucia.
Vydavatelství Slovart Praha jí vydalo úspěšný knižní debut, novelu Růžové moře. Kromě hraní a psaní vystudovala psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. S manželem Dušanem Rapošem vychovává dvě dcery, Taru a Ritu. V současné době se věnuje hlavně psychoterapii.
Dobrá rada nad zlato — Česká televize
Jiřina Bohdalová přivítá poprvé v Novém roce své diváky, a jak to jen ona umí, dokáže ve svém pořadu propojit dobrou náladu s dobrými radami.
V rubrice Zahrada se vydáme do Botanické zahrady hl. města Prahy v Tróji za doktorkou Evou Smržovou, která nám představí neobvyklou rostlinu „Black Boye“.
Objasní, proč musejí v zahradě občas založit požár, a to jen proto, aby zde „nastartovali“ kvetení této australské, požárumilovné rostliny. Xanthorrhoea, žlutokap, Grasstree či Black Boy totiž nerozkvete, pokud se jí pořádně nezatopí.
A proč jí v Austrálii kromě názvu Grasstree – „trávový strom“ říkají Black Boy – „černý chlapec“? I to se v pořadu dozvíme.
Náš host MUDr. Karel Nešpor se postará, že uvěříme tomu, jak velkou léčivou sílu má smích. Seznámíme se nejen s jeho knížkou Léčivá moc smíchu, ale naučí nás i různé metody, jak se pokusit o smích, i když nám ve skutečnosti do smíchu vůbec není. Například jeho „hlemýždí smích“ je prostě nepřekonatelný.
Jarmark rad zajistila paní Ivana Dubovská z Jihlavy, která se zaměřila na čištění různých skvrn – od propisovačky, inkoustu, skvrn od borůvek, krve, čokolády. Její metody jsou velmi zajímavé a netradiční.
Nechybí ani dobré rady a další novinka kutila pana Běhounka, který má neuvěřitelnou zásobu různých praktických nápadů. Jeho „zlepšovák“ potěší nejen nás, ale i každou pojišťovnu. Vymyslel totiž důmyslný kamerový bezpečnostní systém, který nás může ochránit před nezvanými návštěvami našich domovů a nedáme za něj tisíce korun.
Hitem týdne je chovatelská novinka – králíček Teddy! Teddíčkové se stávají miláčky dětí, jdou snadno ochočit. Jak se o ně správně starat nám objasní jejich chovatel, pan Petr Sirotek ze Sedlčan.
V rubrice Ochrana stromů ing. Jiří Savinec vysvětlí, proč je třeba bílit nejen kmeny stromů, ale také větve. Řekneme si, proč i chrániče stromů mají bílou barvu a ukážeme i další jednoduchou metodu ochrany stromů v zimě.
Na návštěvě u herečky Uršuly Klukové se necháme pozvat na „Pavlišovský řízek“. Kombinace řízku, knedlíků a zelí vypadá v našich krajích podivně, ale všem u Uršuly Klukové chutnalo.
Navíc měla paní hostitelka v kuchyni připraveného i choroše, o kterém tvrdila, že z něj také budou prima řízky. Zda to platí o všech těchto houbách – na to se ve studiu Jiřina Bohdalová zeptá ing. Jiřího Baiera.
Odborník přes houby vysvětlí, že není choroš jako choroš a jakým nejlepším způsobem se mohou jednotlivé druhy připravit k jídlu.
Na závěr uzavíráme loňskou vánoční soutěž – Dárek nad dárky a Jiřina Bohdalová vyhlásí soutěž novou.