Co říká móda (i těm, které nezajímá ani za mák)

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Co říká móda (i těm, které nezajímá ani za mák) ….může to znamenat, že koncern neplatí včas.   Jinak mne taky překvapilo, že ač krize, všichni bojují o zákazníka, čekali jsme v práci na škudlofku přes dva měsíce !  Je to jak za RVHP !
Co říká móda (i těm, které nezajímá ani za mák)
Co říká móda (i těm, které nezajímá ani za mák) Tak dlouho tlacili na cenu az se z toho po… Ted jim budou zdrhat zakosi.. to je vyjde draho..
Co říká móda (i těm, které nezajímá ani za mák)
Co říká móda (i těm, které nezajímá ani za mák)
Co říká móda (i těm, které nezajímá ani za mák) Co má být to „hodně za sebou“? Oktávie mě ani za mák nezajímá, abych se přiznal.
Co říká móda (i těm, které nezajímá ani za mák) Firma,která si nedokáže zajistit v řádném termínu a v dostatečném počtu díly,zřejmě moc kvalitní nebude.Tím spíše,když jde o hromadnou výrobu.U kusových a tím rychle se měnících podmínek je to samozřejmě horší.VW
Tak nám nějak ten kapitalismus padá do plánovaného hospodářství. Že by němci zase začali vyrábět trabanty.Nebo to člověk může vzít optimisticky. Lidi už se zase mají dobře, krize skončila, mzdy rostou a každý chce nové auto
Na nové Ferrari čekáš klidně i přes rok. Dle toho cos napsal, ale stejně asi ani vzdáleně netušíš v čem plánovaná ekonomika spočívá, že? 
Ferrari není masové auto. To je jako bys srovnával výrobu rohlíku a čtyřpatrového dortu..
Féro bych si nekoupil…nedělaj se na něj zimní gumy, a musel bych v zimě zase jezdit sockou……….zůstávám u VW, a pomalu šetřím na nový ojetý vůz  
že si na HTP počká i rok
No jestli není lepší čtyřválcový Multiair než uřezanej tříválec HTP
určitě ne, HTP je HTP a je od WV
A jsou za stejnou cenu?Zatím za to Fiat chce víc než koncern za obdobně výkonné TSI…
jednou čekali na Wartburga 8 měsíců a taky jsme se dočkali
Na cokoliv jsem cekat maximalne 1 tyden. Nemas do tydne, nemas business.
Pamatuju na kamarádku, co si při představení Volvo XC90 objednala jeden kousek a čekala na něj 9 měsíců. I proto mu říká „moje děťátko“
Takže si myslím, že čekačka 5-6 měsíců je v normě.
mylite se, norma 5-6 mesicu byla kdysi,pred rokem 2000 jeste u aut, ktere vam podle vasich pozadavku „sili na miru“, dnes je cekaci doba na nove auto ( ktere si taky sami vyberete a vybavite, zadne skladove a akcni modely ) cca 1-2 mesice..
XC90 se vyrábí od roku 2002 – to jen tak na okraj. I dnes, když si půjdete objednat např. XC60, tak si na ní počkáte přinejmenším 3-4 měsíce. Výrobci nemají zájem dodavat auta ihned. Výrobní kapacita něco stojí.
Kolega se ti snazi naznacit, ze i cekaci doba 3-4 mesice je spatne. Kdybych si mel jit obednat auto, a dealer mi rekl, ze bude za pul roku, jdu jinam. Rozdily mezi jednotlivymi auty jsou minimalni. Pokud bych nemel auto do dvou měséců, jdu rafěji do ojetiny…
přesně tak.  Stačí si vzpomenout, jak na této obchodní politice skončily PC u IBM.  To, co měli jiní na krámě, chtěli vyrábět na zakázku do dvou měsíců
mezitím s tím Volvem navštívila už všechny servisy v okolí, získala mnoho známých. Volvo podporuje společenský život! Zejména viklavé řízení podporuje adrenalin, nikdy nevíte, kam si to ta mrcha namíří!
jen je třeba pojančit potencionální kupce nebo si připravit půdu pro zdražení či vyprodání předražených skladových modelů co nikdo nechce
Tak si koupí jiné auto,vždyť jsou ty smrdící škatulky všechny stejné.
Na Thalii se čeká 3-4 měsíce a u toho příšerného Fluence také. Dodání MB tř. E trvalo 6 měsíců, Áčka 3 měsíce.Jediný způsob, jak dostat hned auto, jsou skladové modely. Ty ovšem tradičně buď nemají to co potřebuješ, anebo mají spousty drahých zbytečností, které nechceš.
Ale pánové nechte toho. Když si budu chtít koupit auto, tak nebudu řešit prkotiny. Hlouposti do výbavy Vám tam dodá každý prodejce a puntíky na palubní desce nepotřebuji. Celý ten článek není nic jiného než placená reklama.
Když má na skladě auto bez klimatizace, těžko s tím něco udělá a naopak, když má auto s navigací za 80 litrů, asi nepřijde se šroubovákem a nebude ji páčit ven….. 🙂
Jistě, ale znám x prodejců co mají skladem min. 100 aut od jednoho výrobce a vybrat si už není zas takový problém. Když jsem kupoval popelnici já, tak mi někdo před nosem vyfoukl auto co jsem si vybral a prodejce místo něj nabídl dalších 10 podobných. Záleží kde nakupujete. Nesmí to být prodejce co prodá 1 auto za týden.
Záleží hodně na modelu. Když jdeš pro Golfa, dostaneš na výběr třeba z dvaceti aut. U Passata z deseti a u Passata CC budeš rád, když jedno auto mají na showroomu
vůbec nevíš o čem mluvíš 😀 ty jako myslíš že každý prodejce značky má svůj sklad? pokud nebude líný, tak ti vyjede všechny auta dostupné v republice, kvůli tomu nemusíš obíhat prodejce. klidně ti auto nabídnou i z celé eu. ale když není to co chceš, tak se holt zadává k výrobě.
Autorizovaní dealeři odebírají auta od Importéra a importér je objednává na základě požadavků prodejců. Automotive pracuje vesměs systémem Just-in-time, takže na sklad se prakticky nevyrábí. Když klesá poptávka (třeba přicházejí slabší měsíce), fabrika okamžitě snižuje kapacitu. Němci to mají zmáknuté dokonale (k velké radosti dodavatelů….), takže volných vozů je minimum a jen v nejprodávanějších výbavach.
U velkých výrobních koncernů je extrémně důležíté udržovat kladnou hodnotu peněžního toku, takže z továrny co nejrychleji hned k zákazníkům
Konečně někdo kdo ví jak to chodí
Pred tydnem jsem si objednal passat cc vr6 v plne vybave, avizovalim v PO ze bude v druhe polovine dubna a v PA prijde mail, xe nejdrive v druhe polovine kvetna :-/
Ty jsi jistě člověk bez fantazie.
No nezbyva nic nez ti poprat mnoho stastnych kilometru a pekny zazitek z jizdy..
přijdete do autosalonu, tam vám řeknou, že jejich základní verze obsahuje vše co v Octavii Elegance, za hágusy se nepřiplácí, volant taky – pak se kouknou do počítače na centrální sklad na barvu a za 10 dní máte auto dovybavené např. o parkovací senzory a další drobnosti navíc na značkách k odběru.
a pak jsi se probudil s nohou v nocniku, vid? 🙂
je to tak…mam objednanou toyotu a do 10 dni na me bude cekat a jen si to prevezmu
Hehe auto si zadával do výroby a za deset dnů už ho budeš mít….pěkná pohádka.
nevim jestli je to skladovka..nejspis ano…asi je maj prichystane s vybavou – luna i s barvou jakou si zakaznik preje…ono tam toho neni moc co pridavat protoze maji zadni sterace a dalsi veci co jsou treba u oktavky za priplatek
na sklad dělá každý výrobce nejžádanější konfiguraci v kompletní paletě barev, tam zase ale víc žádaných, třeba obvyklé metalízy naseká víc. takže tenhle průměr má skladem vw, škoda, ford atd. když budu chtít do forda k téhle konfiguraci třeba hlasové ovládání, tak budu čekat 3 měsíce úplně stejně jako bych chtěl ghia výbavu do základní bílé kastle – tohle prostě na sklad nikdo neudělá.
No nic proti Toyotě má to tak vícero automobilek ale mají třeba tři druhy výbav ale když chci např. blbou  klimu tak si musím vzít lepší výbavu která má ale i to co nechci kdežto u „blbé“ škodovky jde pouze klima a nic víc nakonfigurovat.
zrovna Toyota má skoro všechny modely s klimou, tak ses jen trochu netrefil
Vůbec jsi nepochopil co jsem tím chtěl říct…..
nemáš pravdu, dát auto do výroby dělá VW group a další pár automobilek. Některé je dělají rovnou do centrálních skladů ve třech výbavách (již první je velmi dobře vybavena), v barvách. Třeba Honda Legend má jen jednu výbavu – tu nejvyšší a obsahuje vše. Takže přijedeš, zaplatíš, odjedeš.
takžes jsi chtěl oktávku a musel koupit skladovku od toyoty. tak to jo.
oktavku bych v zivote nechtel…

Špína Manhattanu na HBO? Prostitutky, pasáci i vzestup pornografie v hereckém koncertu Jamese Franca | Kultura

Nový seriál The Deuce: Špína Manhattanu z produkce HBO je komplexní mozaika prostituce a vznikajícího pornoprůmyslu v americké metropoli během sedmdesátých let. První díl nabídl plíživé drama a herecký koncert Jamese Franca. Seriál ale nepotěší diváky, kteří si budou chtít ukrátit čekání na další Hru o trůny. První díl seriálu bude mít českou premiéru 12. září ve 22:40 na HBO 2.

Vincent „Vinnie“ Martino (James Franco) to nemá v životě vůbec jednoduché. Manželství s Andreou (Zoe Kazanová) se zhroutilo už pěkně dávno a své vlastní dvě děti ani nezná, protože musí pracovat noční šichty ve dvou barech, aby svou rodinu vůbec uživil.

Do toho se mu kolem krku motají vymahači dluhů, které nadělal svou obsesí v hazardu jeho jeho bratr Frankie (také James Franco). Vinnieho bary jsou ústředním místem, kde se setkávají rozličné postavy The Deuce.

Jsou to klienti ze všech vrstev nočního Manhattanského života – policisté, prostitutky, pasáci nebo jen mladí studenti, kteří v temných koutech shánění podpůrné látky „pro lepší studium.“ Z televize jdou jako kulisový poslech nepřetržité zprávy o tom, jak si americká vojska vedou ve Vietnamu.

Jestli se dá něco definitivně říct po prvním dílu, tak to, že The Deuce se dokonale podařilo vytvořit unikátní (a snad i věrohodnou) atmosféru. Činí tak velmi pomalým dějem, které je z velké části založený na dialozích.

V prvním dílu si diváci avizovaného vzestupu pornografie příliš neužijí, zato prostituce byla na Manhattanu sedmdesátých let patrně kam až oko dohlédlo.

Tohle není žádný Americký sen – pasáci jsou sprostí jako dlaždiči, chodí ve značkových oblecích a starají se o to, ze které země má kdo importované boty.

Prostitutky si vodí pochybné zákazníky do ještě pochybnějších hotelů a když na to přijde, neváhají si pro kšeft nechat dát i namlátit. Válka ve Vietnamu nikoho ani za mák nezajímá, pokud se nedá použít jako nějaká rafinovaná výmluva. Podtitul nelže – tohle je ta slibovaná Špína Manhattanu.

Co říká móda (i těm, které nezajímá ani za mák)Co říká móda (i těm, které nezajímá ani za mák)

James Franco před barem i za ním

Seriál je z velké části, soudě podle prvního dílu, postaven právě na Francovi a jeho dvojroli.

Obsazení právě jeho byla sázka na jistotu – Franco křičí, nechává se zbít, běhá bez trička, shazuje věci na zem, nalévá koktejly a u všeho se tváří uvěřitelně.

Výborný je i herecký výkon Maggie Gyllenhaalové jako prostitutky Candy. Ta je navenek příjemnou prostitutkou, ale uvnitř zlomenou dívkou, která v mládí chtěla být jako Marilyn Monroe.

Když jde o pornoprůmysl a prostituci, je jasné, že se musí počítat s nahotou. O seriálu na internetu kolovaly poznámky, že má mít „nejvíce odhalených penisů a vagín v historii televize“.

Ačkoliv na nějaké to intimní místečko dojde, The Deuce se (alespoň zatím) nijak nevychyluje ze standardu nastaveném jinými seriály z produkce HBO, televize, která je známa tím, že se nějakého toho explicitního záběru neštítí.

Budete mít zájem:  TOP TEN nejméně oblíbených jídel – poslední tipy!

Je to vlastně pokračování?

Seriál je duchovním nástupcem populárního The Wire: Špína Baltimoru, který běžel mezi roky 2002 a 2008. David Simon a George Pelecanos natočili dílo, které změnilo téma, ale jinak hraje podle identických pravidel. V Baltimoru šlo o drogy, v Manhattanu o sex.

Jinak se ale fanouškům jednoho díla bude prokazatelně líbit i to druhé. Nadšení ale nebudou ti, kteří si chtějí ukrátit čekání na poslední série Hry o trůny – The Deuce je pomalé, situační drama.

Tady diváci svou dávku epické akce a rychlých příběhových posunů nenajdou.

The Deuce: Špína Manhattanu tak není oddechovým dílem pro dlouhá víkendová odpoledne. Stejně jako The Wire vyžaduje určitou časovou i pozornostní investici od diváka.

Jen třeba pilotní epizoda má délku celovečeního filmu (85 minut) a obsahuje mnoho politických i popkulturních narážek. První díl nicméně vytvořil slušné podhoubí pro poutavý příběh dalších sedmi dílů, které první série má.

Nezbývá než doufat, že Vinniemu nedojde alkohol za barem.

  • The Deuce: Špína ManhattanuEpizoda 1 – Pilot
  • Česká premiéra: 12. září ve 22:40 na HBO 2
  • Režie: Michelle MacLaren, Ernest R. Dickerson, James Franco, Alex Hall
  • Scénář: David Simon, Geogre Pelecanos, Richard Price
  • Hrají: James Franco, Maggie Gyllenhaal, Zoe Kazan, Margarita Levijeva, Lawrence Gilliard Jr., Don Harvey, Kim Director, Method Man, Michael Lombardi a další

Je ilegalizace konopí spiknutím chamtivých tupců?

Výzkum jistých sociologů, jehož cílem bylo zjistit, kam zařadit skupinu lidí, která dlouhodobě užívá konopí, a to k nikoli léčebným účelům.

Jak se zdá, výsledkem je, že tito lidé patří k inteligentnější a kreativnější části populace. Zkusme nyní rekapitulovat historický proces ilegalizace konopí, s oklikou přes další drogy.

Poněvadž to souvisí. Kdo a proč to dělal, k jaké skupině lidí patřili.

Židé ve své domovině a v biblické době neměli okolo sebe žádné drogy. Ani koku, ani mák (opium), ani amazonské halucinogeny, betel, tabák, dokonce ani konopí. Časem se dostali k vínu, pivo znali nejspíš jen z vyprávění. Když se tam rozkoukali, setkali se s Řeky. Od nich se naučili základům medicíny, do té doby pro ně polem téměř neoraným. A díky nim se setkali asi i s tím vínem.

Z toho logicky vyplývá, že neexistuje jediný důvod, proč by měla být o jiných drogách než alkoholu (vínu) jediná zmínka v Bibli. Poněvadž pro ně takové látky jednoduše neexistovaly.

Ergo kladívko – díky následnému šíření křesťanství je tedy nastartován mediální proces odvržení a tedy i ilegalizace všeho, co ovlivňuje psýchu. Snad krom vína, a to ještě když se nenadužívá (je vidět ten jejich vztyčený prst !?! ) Skříplo v orlojích – je doba inkvizice a tedy mocní tehdejšího světa ještě jakž takž tolerují užití konopí k léčebným účelům:

„Babičko, mastičky z toho konopí sice můžeš dělat, ale běda, jak to budeš kouřit nebo dělat z toho nějaké lektvary (nápoj lásky?). Zabavíme ti tvůj nuzný majeteček, tebe samotnou upálíme a basta !“ Kdoví, zda už tehdy postupovali podle nějakého zákona.

Kdo ví, co používali Vikingové, když tam pluli dávno před ním. Koneckonců jejich společnost rozhodně neměla tak bigotní vztah k drogám obecně a bezesporu přežila/prožila delší období, než ta naše, drogy bezhlavě a velmi draze potírající. Pak je rok např. rok 1896 a ve dvaadvaceti státech U.S.A. už jsou zákony, zabraňující provozování „opiových doupat“.

Je tam tou dobou docela dost čínských imigrantů, pro něž je opium přirozená součást života. To leží v žaludku církvi. Zde je zřejmě položen základ boje proti drogám obecně. Poprvé v dějinách lidstva. Puritáni řádí. V jejich čele je zaslepený drogobijec s planoucím srdcem, biskup Charles Henry Brant.

Do velké hospodářské krize (třicátá léta dvacátého století) má konopí – oproti opiu – relativní klid.

Je to zhruba také doba prohibice, kdy tehdy již ilegální pití alkoholu bylo projevem světáctví, módy. Co je ale horší – jde o celospolečenské porušování zákona, jenž byl do té doby v U.S.A. ve velké vážnosti. Američané se začali vysmívat svému právnímu řádu !

Před prohibicí bylo jen v NY 15000 hostinců, na konci prohibice naopak dvojnásobek náleven, akorát že ilegálních. Zkrátka boj fanatických takykřesťanů proti drogám má v Americe hlubokou tradici. Klasické heslo – „No není to hrůza?“ na mlčící většinu zabírá ve všech dobách spolehlivě. Zavedl ho „otec protidrogových zákonů“ Hamilton Wright.

Write spolu s biskupem Brantem dávají dohromady v letech 1911-14 sérii každoročních otravných mezinárodních protiopiových konferencí v Haagu, kde jsou vyslanci jednotlivých zemí nuceni poslouchat nekonečné planoucí tlachy až do okamžiku, kdy je to na poslední konferenci (začíná I.svět. válka) natolik unaví, že jim na to kývnou a podepíšou to.

Než tento marginální nesmysl jejich státy ratifikují, uplyne ještě mnoho vody, domnívají se…

Pak je Versaileský mír; těm dvěma výše uvedeným demagogům se, co čert nechtěl, povede husarský kousek v podobě přílepku k této smlouvě (to je něco, co my v Česku důvěrně známe !).

Je to odstavec 295, kde je psáno, že země ratifikující poválečné uspořádání se automaticky zavazují do svého právního řádu zakomponovat ilegalizaci opia. Otěže přebrali tupci.

Začíná vlna největšího pašeráctví všech dob, trvající podnes. Někdy v roce 1916 (podle jiných zdrojů v roce 1919) si nechal George W. Schlichten, německý imigrant, v U.S.A.

patentovat stroj, který nazval „dekortikátor“.

též http://www.bushka.cz/archiv/spolecnik1.html a http://www.bushka.cz/archiv/spolecnik2.html Další vyobrazení je na Flicr-u, ale to nemá copyleft, takže smůla.

Tato mašinka velmi účinně zbavovala stonky konopí pazdeří (to je všechno to ostatní než vlákna), vlákna se v něm necuchala, zůstávala pěkně rovná a hlavně byla nebývale jemná. Najednou tu byla dobrá surovina na levnou vyrobu košil, triček, šatů.

To mělo za následek, že takové vlákno začalo hravě (svou lácí) konkurovat bavlně. Bodejť by ne, když vyroste samo. Oproti bavlně nepotřebuje drahé pesticidy – jedy, které ničí škůdce. A jejich náročnou aplikaci na pole. Čtvrtina produkce pesticidů (alespoň té americké) jde na bavlnu (americkou). Ve světě to nejspíš jiné nebude.

Z bavlny se ale nevyrábí papír, zatímco z konopí to jde. A jaký ! Na světě není mnoho států, kde by měli bankovky z jiného papíru, než právě z konopného! A teď zatrolená dobová náhoda – William Randolph Hearst – vlastnil zhruba polovinu všech amerických novin. A jako na potvoru právě koupil obrovské rozlohy lesů; na výrobu papíru.

Další ptáček na scéně je DuPont a jeho koncern. Tomu se materiál z dekortikátoru nehodil, a to rovnou na kvadrát ! Měl totiž od Němců čerstvě koupený patent na vlákno, které nazval „nylon“.

A ke všemu ještě dodával Herstovi chemikálie pro výrobu jeho dřevěného papíru. Těm dvěma se tedy setsakramentsky hodilo, že byla krize, kdy levní mexikánci „brali práci“ americkým dělníkům.

Jenže mexikánci hulili konopí.

A tak tihle dva „chamtiví tupci“ vymysleli malou mediální lest; nechali napsat/zinscenovat sérii popisů krvavých kauz, jenž loadovali do lidí prostřednictvím Herstových novin.

Přesně ve stylu „No není to hrůza?“: „Podívejte – do té doby slušný student. Jedinkrát kouřil konopí a vyvraždil sekerou celou rodinu“.

„Marihuana je zabijácká droga !“ Tehdy již fungující Federální úřad pro narkotika žehná a pomáhá vzniku filmu „Marjánkové šílenství“ – ve stejném duchu.

Jak na takovou masáž asi může reagovat průměrný americký volič ? Žádá po svém senátorovi/kongresmanovi nápravu v podobě zákona. A teď hned ! Všimněme si, že se hovoří výhradně o marihuaně, nikoli o konopí, kterého jsou v té době ve většině států Federace plné škarpy…

Inu, vzhledem ke skutečnosti, že průměrné IQ v celé společnosti je přesně 100, je velmi snadné (nám 😉 ) jedincům s IQ pod tento limit (a navíc bez informací) vnutit, že drogy jsou původcem všeho zla ve společnosti. To byl v době monopolu na informace, tedy bez internetu, vskutku úkol k smíchu.

Pak nám ale přichází druhá světová válka a američané by bez konopí neměli do čeho obléct své vojáky. Vláda U.S.A. nechává natočit film Hemp for Victory . Jenže hned jak to jde jej zavírá do archivu. Film byl přesto Jackem Hererem po usilovném pátrání v květnu 1989 objeven v knihovně Kongresu na VHS kazetě.

Jako přes kopírák to bylo ve válečném Německu.

A celý Schlichten se svým dekortikátorem mohl jít vycpat. Nic jiného mu nezbylo a umírá v zapomnění a chudobě.

Dále se nám do boje s konopím s velkou vervou dává Harry Anslinger, první „drogový car“. Později se stává šéfem DEA, kam byli převeleni policajti, kteří předtím pracovali na podpoře prohibice alkoholu.

Právě s ním úzce spolupracoval Hearst, kterému Anslinger dokonce schvaloval scénaře k štvavým hollywoodským agitkám s protidrogovou tématikou.

Anslinger byl ženatý s neteří vlivného bankéře Mellona (býval také ministrem financí USA), který kdysi financoval DuPonta.

Anslinger se celý život fanaticky věnoval zavedení prohibice konopí, jeho kariéru završilo státní vyznamenaní, které mu dal J.F.K. poté, co Anslinger dotáhl k podpisu a ratifikaci mezinarodní Dohodu o omamných látkách a jedech z roku 1961, kterou se konopí zakázalo prakticky na celé planetě. Po Anslingerově smrti se přislo na to, že byl celý život závislý na opiátech !

Je a nebo není to spiknutí chamtivých tupců ? A co na konopí medicína ?

Na přelomu století se v Americe dostávali na výsluní homeopatičtí lékaři. [Ale také injekce].

Opakem homeopatů jsou tzv. „alopatičtí“ doktoři. A ti tehdy jen koukali, jak jim jdou jejich praxe „zu grunt“.

Málokdo dnes ví, že mainstreamoví doktoři jsou vlastně jen z vrhu těch alopatických; tedy těch, co kdysi uměli jen pouštět žilou a podávat jedy (oblíbená byla zejména rtuť), aby co nejrychleji vyhnali příznaky choroby. Příčiny choroby čistokrevného alopatického doktora ani za mák nezajímají.

A tak se ze zoufalství alopatici sdružili a založili A.M.A. ( American Medical Association ). V té zavětřili příležitost finančníci, napumpovali do ní prachy a od té doby jsou alopati výrazně na koni.

Pěkně – počínajě školstvím; takže zapomeňme, že by nějaký student „medicíny“ na fakultě někdy zaslechl, že lze léčit „bylinkami“, nedej dobrý Bože konopím! Bude vyloučen z asociace lékařů. A s takto zaslepeně nabytými znalostmi takoví „doktoři“ léčí.

Jediná cesta je utéct před nimi do pralesa jako rakouský doktor Dr. H. Valentin Hampejs – Léčitel mezi dvěma světy Anebo pracovat v konspiraci.

Homeopatický přístup je – výrazně zjednodušeně řečeno – podat nemocnému bylinku, která vyprovokuje přirozenou obranyschopnost organismu – což pochopitelně trvá déle (proto taky třeba spolek Sysifos homeopatickým preparátům neuvěří, protože „silnější léky“ jsou vlastně jen více „naředěné“).

Budete mít zájem:  Léky Snižující Horečku Se Nazývají?

Dnes se však homeopatickou medicínou zabývá čím dál víc lékařů, i když bych si osobně tipnul, že je to tak trošku pro svou módnost a taky trošku pro byznys. Zatím jsem ale osobně nikdy nedostal od doktora recept na homeopatický lék, pojišťovny to asi moc nehradí… Šikovně vymyšlený monopol.

[A abych nezapomněl – konopí se injekcí aplikovat nedá…]

A taky se nám paralelně utěšeně rozjíždí rakovinový průmysl ! Člověku perou do žil při chemoterapii vysoce toxické jedy a říkají tomu léčba (když se jim náhodou rozlije ten jejich úžasný preparát, nastává okamžitá evakuace předmětných prostor a dekontaminace speciální jednotkou v protichemických oděvech s ochrannými maskami).

Ono, koneckonců – když onkolog naordinuje trojlístek (opetace, ozařování, chemoterapie) dostává údajně od svého farmaceutického partnera bonus v podobě docela dosti dolarů na své osobní konto.

Dále také zákon v U.S.A. hovoří jasně – kdo přežije pět let té jejich „léčby“ rakoviny, je vyléčen, navzory tomu, že druhý den po uplynutí této lhůty na rakovinu umírá. „Gumová čísla“ jsou vymyšlena tak, aby budila zdání skvělých výsledků jejich „léčby“.

Bodejť by ne, když mají A.M.A., podpořeného FED-em . Více ve filmu Léčba rakoviny zevnitř

Situaci mají pod kontrolou opět chamtiví tupci.

O tom, že konopí je velmi účinný lék ví dnes každý jouda. Jen by nejspíš neprocházel stádiem čárového kódu a to je ten zásadní důvod odporu elit jej povolit…

A stavět barák ? O propojenosti lobby výrobců stavebních hmot (izolačních) si asi také můžeme myslet své. Orsil, Rockwool, pěnový polystyrén.

Kdo by řešil konopnou vatu, prosím tě ?! Je drahá, …, a vůbec.

Bodejť by nebyla drahá, když je na její výrobu vlastně ilegální surovina… Kdo z nás si vyzkoušel vypěstovat technické konopí – je neduživé, malé, prostě na nic. To chce pořádný materiál, třímetrové kytky, prohnat dekortikátorem a tradá.

Z vlastní zkušenosti s legálním materiálem – konopnou izolační vatou – říkám : naprosto zázračný materiál. Nechápu, jak může někdo – pomalu sedmdesát let po válce – ještě používat na tepelné izolace takové shity, jako je čedičová či skelná vata, o ropném polystrénu nemluvě.

První dva mají tu nevýhodu, že když v nich vznikne rosný bod ( a že vznikne…), vodu z ní už nikdo nikdy nedostane. Ve dřevostavbě naprostá katastrofa !

A polystyrén ?

Už jste někdo bydlel v igelitovém pytli ? Plný divné vlhkosti, plísní a jiného svinstva. Tak hovoří ti, komu to nalepí na barák. Pak si prý ale tak nějak zvyknou, nebo co… a brzy díky spórám z plísní umřou na rakovinu, takže vlastně pohoda. Situaci mají překvapivě pod kontrolou chamtiví tupci.

O tom, že nejvíce kokainu (ale drog obecně, zejména však konopí) se spotřebuje mezi managery se asi netřeba zmiňovat. Doporučuji provést měření odpadních vod z těchto „lidojemů“, kde se to těmito individui, žádostivými po světáckém životě jen hemží. Osobně těmito lidmi pohrdám.

Výjimky, a to nevylučuji, mohou potvrzovat mé pravidlo (sociologavé dnes již vědí, že managerský kapitalismus je mrtev; jen se neví, co dál). Zajímavé ale je, že i když mají obecně dosud tak velkou moc, rozhodně se pro legalizaci žádné z drog, tím méně konopí, nezasazují.

Konopí, které by – a to by si jako manageři mohli snadno – pokud by se jim chtělo – spočítat – by přineslo obrovské změny ve společnosti (a samozřejmě k lepšímu), zejména co do nových pracovních příležitostí. A jim zisky.

Co závěrem? Snad jen připomenout, že konopí umí půdu zbavovat těžkých kovů a jiných škodlivin. Což se domnívám, že je na pořadu dne.

Pak také to, že odpad při výrobě vláken, tedy pazdeří, lze využívat jako palivo. Peletkovače jsou běžný stroj, přivydělává si tím nejedna větší truhlářská výroba. Peletky se spalují v kotlích, na ně stavěných. Peletky jsou dnes převážně z odpadového dřeva.

Krom toho se v těchto kotlích dá třeba spalovat (a běžně spaluje) i obilí, což je obzvlášť divné (ba téměř neetické). Zkrátka to, co je podobné konzistence a momentálně nejlevnější. Jak snadné dělat peletky z konopného pazdeří. Bezodpadové hospodářství, dokonalý koloběh CO i CO2.

O tom, že Henri Ford zamýšlel karosérie svých dalších modelů aut (po legendárním modelu „T“) vyrábět z umělé hmoty s významným aditivem konopných vláken, se málo ví. Jako palivo do dieselových motorů uvažoval konopný olej…

To by ovšem nesměl zasáhnout DuPont a jemu podobní, kteří prosadili tehdy „levnou“ naftu. Dnes je – překvapivě – situace zásadně jiná.

Dosud mají však situaci pod kontrolou – jak jinak – chamtiví tupci. Obnovitelné suroviny, tedy ochrana životního prostředí byly převálcovány zájmem chamtivých tupců. Proto se domnívám, že studie, o které jsem se zmínil v úvodu a která byla hlavním popudem mého článku, se povede uvést v život. A že se otevře široká debata nad změnou, kterou by globální legalizace konopí přinesla.

Vymaníme se ze zajetí chamtivých tupců a stane se konopí přirozenou součástí našich životů tak, jako to bylo vždy ? Mezi zdroji jsem použil knihu zejména „Válka bez konce, aneb Krátký smutný příběh o dlouhé válce proti drogám“, autor Keith Evans. Doufám, že jsem nějakým zásadním způsobem neporušil autorská práva anebo snad něčí kopírovací monopol.

Pokud ano, pak jen doufám, že se mi povede obhájit. K tomu mi dopomáhej Bůh a Piráti. Pokud ne, problémové části se zavazuji odstranit.

Další zdroje (pokud nejsou uvedeny jako linky): www.legalizace.cz

Poděkování patří paní Bushce Bryndové www.bushka.cz

PS: Nepřipadá vám historický mechanismus zavádění ilegalizace drog podobný (viz mé off- topic-y), jako se zaváděním dohody ACTA ? Neprováděli jej stejné skupiny osob jako nám dnes vnucují ACTA. Mě se to zdá naprosto identické.

Je to koneckonců nesnadě – vždyť podle studie psychiatra jménem Robert Hare a psychologa Paula Babiaka, je patrné, že mezi vysokými manažery a politiky je mnohem větší procento nebezpečných psychopatů, než kupř.

mezi vězni ve federálních věznicích USA.

Odkaz třeba: http://tribun.bloguje.cz/854172-svet-patri-psychopatum.php Braňme před nimi svou Svobodu. Braňme před nimi svobodný internet. Pojďme se dohodnout na legalizaci drog, dokud nás to ekonomicky a fyzicky nezničí, viz dnešní Mexiko. U.S.A. např. vydávají na tzv. „boj proti drogám“ každoročně tradičně víc peněz, než na zdravotnictví .

Levnější je tedy jednoznačně prevence než provoz policie, soudů a kriminálů s ilegalizací drog spojených. Krk na to!

 

Diskuze Jméno Tobias

Velikost písma:

A budete ho oslovovat Tobiasi nebo Tobiáši?

Tobias je moc hezké jméno, Aleš taky, ale jméno po otci nee, a vaši
rodiče vám do toho fakt nemají co mluvit, už si své děti pojmenovali,
takže teď jste na řadě s výběrem vy, a u dalšího dítěte bych jim
žádné jméno dopředu neříkala

Hezké jméno, jen jestli vám nevadí, že je teď hodně dávané, u nás
v pidiškolce (15 dětí) jsou teď 2, oba Tobias ne Tobiáš.

vždycky když v čechách vidím napsáno Tobias, tak mám pocit, že
rodičům při psaní vypadla diakritika.. a hrozná představa, že dítěti
říkám mazlivě Tobiasku ale co naděláme, je to móda, Tobiasů je
hromada, za pár let třeba zas přijde do módy dávat česká jména, protože
budou mezi těma německýma hrozně originální
to je ale jen můj názor, pokud jde o vašeho syna, jméno je rozhodnutí
rodičů, když se oběma líbí, tak v tom nevidím problém, můžete mu
říkat klidně Matheas Valentino a prarodiče do toho nemají co kecat, říct
názor samozřejmě ano, ale to je tak všechno

My Tobiase máme, chtěli jsme něco německého ( manžel je Němec) ale
zároveň,aby to bylo jednoduché v ČR. Ale často se stává, že když se
mě někdo zeptá,jak se jmenuje,tak se ještě jednou ptají ,, Tobiáš''?.

A najdou se i lidé, kteří mu tak říkají schválně,prostě
z principu,v ČR je to přece Tobiáš. V ČR je to teď móda a tady nám
každý říká,jak je hezké, že se lidé vrací k tradičním jménům.


se rozhodnete jakkoli,neee jméno po otci.

No my jsme původně chtěli Ellu Ella ale je to kluk, a jméno na kluka je pro nás
opravdu těžké vybrat, vyloženě Česká jména jako Martin Petr Jirka
Tomáš atd byh nedala nelíbí se mi.. Ne kvůli nějaké módě.. A cizí
taky neee protože jsme v Česku, tak uvnitř mám takovou naději že ten
tobias není úplně cizí a že by to mohlo jít.. ???? ME se ještě líbil
Tadeáš manžel říká buď tobias nebo Aleš a říkali by jsme mu tobisku, tobi.. Třeba
zdrobnele kdo se jak jmenuje a co frčí na to vůbec
nekoukáme vybíráme jména co se nam líbí upřímně jsme prvorodicka a vůbec nesleduji
jaká jména zrovna frčí a ani mě to nezajímá
 

@Anonymní píše:
No my jsme původně chtěli Ellu Ella ale je to kluk, a jméno na kluka je pro nás
opravdu těžké vybrat, vyloženě Česká jména jako Martin Petr Jirka
Tomáš atd byh nedala nelíbí se mi.. Ne kvůli nějaké módě.. A cizí
taky neee protože jsme v Česku, tak uvnitř mám takovou naději že ten
tobias není úplně cizí a že by to mohlo jít.. ???? ME se ještě líbil
Tadeáš manžel říká buď tobias nebo Aleš a říkali by jsme mu tobisku, tobi.. Třeba
zdrobnele kdo se jak jmenuje a co frčí na to vůbec
nekoukáme vybíráme jména co se nam líbí upřímně jsme prvorodicka a vůbec nesleduji
jaká jména zrovna frčí a ani mě to nezajímá

Já mu říkám hlavně Tobiásku a vůbec mi to divné nepřijde,ale když
jsem nad tím z začátku přemýšlela,přišlo mi to zvláštní.

Určitě bych dala Tobias. Znama ho ma a je to krasne jmeno.jmeno po
rodičích se mi vubec nelibi. Jinak moje dcera je taky Natali a ne Natalie.
Rodina si zvykla, he to vec rodičů  

Kdybych měla chlapečka, jakože nemám a už mít nebudu, jmenoval by se
Tobias.

@Anonymní píše:
No my jsme původně chtěli Ellu Ella ale je to kluk, a jméno na kluka je pro nás
opravdu těžké vybrat, vyloženě Česká jména jako Martin Petr Jirka
Tomáš atd byh nedala nelíbí se mi.. Ne kvůli nějaké módě.. A cizí
taky neee protože jsme v Česku, tak uvnitř mám takovou naději že ten
tobias není úplně cizí a že by to mohlo jít.. ???? ME se ještě líbil
Tadeáš manžel říká buď tobias nebo Aleš a říkali by jsme mu tobisku, tobi.. Třeba
zdrobnele kdo se jak jmenuje a co frčí na to vůbec
nekoukáme vybíráme jména co se nam líbí upřímně jsme prvorodicka a vůbec nesleduji
jaká jména zrovna frčí a ani mě to nezajímá

Budete mít zájem:  Sluchátka v uších chodců jsou nebezpečná

Jojo. Ella je přesně to jméno, které teď dává každý taky 

@Anonymní píše:
Krásný den přeji ???? Čekáme chlapečka a vybíráme jméno. Nelíbí se
nám vyloženě česká jména ale ani cizí. Jediné jméno které se nám
líbí asi nejvíce je Tobias, jelikož k českému Tobiáš nemá daleko, ale
více se nám líbí Tobias než Tobiáš. Docela je problém i s rodiči.
Naším se líbí ale že strany manžela moc ne..tak poslouchám ať ho
nedáváme a že to bude Alešek.. Můj manžel se jmenuje Aleš, tak jsme
říkali že když žádné jméno nedopadne že to bude Aleš, ale nechci to
dát moc z toho důvodu že to je pak, starej nebo mladej, malej nebo velkej,
když zavolám ozvou se oba a tak, takže rozmyslime Aleše nebo Tobiase, a
jelikož jsme v Česku tak úplně cizí taky dávat nechci. Ale nemyslím si
že by to bylo nějak hodně vzdálené od Tobiáše, moje ségra je například
Natali a ne Natalie.. svátek by jsme slavili na Tobiáše stejně
jako například sestra Natali slaví svátek na Natálii.

Jména Tadeáš Tobias Matyáš atd jsou jména moderní doby je jich všude
jako máku…Ani jedno ze jmen není hezké…Záleží jen na vás jaké dáte
já osobně bych to řešila jen s manželem …ostatním do toho jaké dáte
jméno nic není.

Co je moderní a nemoderní mě vůbec nezajímá, vybíráme ze jmen která
se nám líbí 

Proč muži nechápou módu?

„Neříkala jsi, že máš schůzku s režisérkou?“ zavrčel z pohovky přítel. Nemohl uvěřit ani pochopit, že jsem vyházela půlku skříně a vyzkoušela všechny boty kvůli nějaké ženské. Zaujalo mě tehdy, jak je naivní.

Není přece nic jednoduššího než se obléct na schůzku s chlapem: obtaženou součástku kolem nejlichotivější části těla, vysoké podpatky, jinak konzervativní, nudné oblečení. Ale udělat dojem na jinou ženu je přece mnohem, mnohem těžší.

Když se ženská otočí

Protože chlapi (s výjimkou architektů a těch, co pracují v módě nebo designu) se o módu upřímně nezajímají.

Vůbec neregistrují, co máte na sobě, obzvláště pokud jim vaše oblečení nepřekáží v tom představit si vás, jak vypadáte bez něj. Před víc než třiceti lety mě otec provázel východním Berlínem.

Muselo mi být sedmnáct a zmatený rodič se mě opakovaně a čím dál nervózněji ptal: „Proč se za tebou, proboha, otáčejí ženské?!“

Článek vychází v dubnovém čísle časopisu Moje psychologiekteré je celé věnováno módě. Vy si ho můžete objednat už teď přes SMS.

Pošlete SMS na číslo 902 11 ve tvaru:

PSYCHOLOGIE1804W mezera JMÉNO mezera PŘÍJMENÍ mezera ADRESA mezera MĚSTO mezera PSČ

Příklad: PSYCHOLOGIE1804W Jan Novak Prubezna 233 Olomouc 77900

Cena každé přijaté SMS je 69 Kč vč. DPH (zahrnuje poštovné i balné). Provozuje CN INVEST, a. s., infolinka 296 363 199 ve všední dny 8–16 hod., [email protected], www.platmobilem.cz.

Tehdy mi to nebylo úplně jasné, ale dnes jsem přesvědčená, že Berlíňanky zjevně oceňovaly pestrobarevnou plandavou kalhotovou sukni, kterou mi máma po večerech pracně ušila.

Moje tehdy štíhlá postava se v ní beznadějně ztrácela, ale každá dychtivá čtenářka Burdy byla ochotná pro takový – tehdy super módní – kousek umřít. Pro chlapa byl podobný model naprosto nepochopitelný.

Jak má třeba poznat, jestli ženská v něm schovaná má tlusté nohy, křivé, krátké, do X nebo do O?!

Jako Olivia?

Na mužskou lhostejnost k módě se dá spolehnout. Když jsem chodila na gymnázium, máma šla snad pětkrát na promítání filmu Pomáda. Travolta ji nezajímal, snažila se jenom co nejvěrněji kopírovat střih šatů, které má při závodech na sobě Olivia Newton John.

Výsledek byl naprosto úžasný a ten zázrak z pěti metrů šedomodrého popelínu mi záviděly všechny holky ze třídy. Kamarádka chtěla vědět, co jim říkal můj kluk, když jsem si je poprvé vzala na rande. „Nic,“ řekla jsem po pravdě.

„Pochybuju, že vůbec zaregistroval, co mám na sobě!“

Skoro jsme se s ní kvůli tomu pohádaly. Tvrdila, že na tak nádherné šaty nikdo do smrti nezapomene. Vsadily jsme se o polárkový dort: Když si nešťastník dokáže vybavit jakékoli tři detaily inkriminovaných šatů (třeba barvu, jestli má knoflíky nebo pásek), dort je její. Pokud to nezvládne, bude můj.

Sešli jsme se všichni tři v mléčném baru a začal výslech. Kamarádka ho dusila, on se snažil, ale nedokázal popsat víc, než že jsem měla „nějaké šaty“ a že mi to „fakticky seklo“. Tenkrát jsem triumfálně (a sprostě) snědla dort sama. Měla jsem povznášející pocit. Objevila jsem situaci, kdy chlap evidentně vůbec netuší, o co jde.

Ani když to má přímo před očima.

Ženy v uniformě

Dcera se vrátila včera z práce uražená – majitel restaurace jí vyčetl, že přišla oblečená jako učitelka.

Byl to nesmysl: Velmi hezky si vybrala košili s výrazným límečkem, zajímavý svetřík, který dal vyniknout barevnému vzoru a k tomu módní sukni ke kolenům.

Jenomže postarší Ital má raději, když jsou servírky v krátké sukni a v obtaženém triku. A ona si místo toho ke krku upnula košili, kterou jsem si koupila ještě předtím, než se narodila.

Z peněz, které jsem za rafinovanou textilii tehdy dala, by slušně (nejspíš dodnes) mohla žít menší africká vesnice. Úplně mě uhranula svým jednoduchým, ale neobvyklým střihem a zajímavou látkou. Manžel ale ani trochu nesouhlasí: „Takový divný vzor, divný barvy… Už tehdy jsem nechápal, proč ji musíš nosit, a teď si ji oblíbila i holka…“ komentoval s povzdechem.

Snažila jsem se trpělivě z něj vydolovat, co mu tak na mé krásné košili vadí, ale nikam jsme se nedostali. Vzpomněl si ale na šaty, které měl naopak rád: „Takový ty domodra, nad kolena, obtažený…“ Koukala jsem jako vrána, netušila jsem, o čem mluví.

„Tesco! Měla jsi je tehdy v Londýně v Tescu, pamatuješ?! Vrátila ses úplně vyděšená k autu…“ Opravdu jsem si vzpomněla.

Přestěhovali jsme se do Anglie a měla jsem v oblibě jedny šaty, které se snadno praly, což se hodilo, protože byly každou chvíli poblinkané od mého mimina.

V Čechách by si jich nikdo ani nevšiml, ale anglická tchyně mi hned nevrle oznámila, že bych se měla konečně začít oblékat jako matka a manželka.

Nechápala jsem ani za mák, o čem mluví, mnohem později mi to došlo: potíž zjevně byla v tom, že šatky byly sexy. Potvrdilo se to, když jsem šla jednou večer do Tesca pro mlíko.

Začali mě u regálů oslovovat a lepit se na mě různí chlápci. Jenom proto, že jsem nevypadala jako ctihodná matrona

Jiný kraj, jiný mrav…

K lítosti muže jsem zpanikařila, šatky odnesla do charity a začala se oblékat jako nudná Angličanka zašitá na předměstí. 
Je zajímavé, jak se rozdílný přístup k módě projevuje i v tom, jak se kluci a holky chovají k uniformám.

Kluci a muži uniformy milují, protože jim šetří čas (na důležité věci) a zjednodušují jim život.

Mark Zuckerberg může mít ve skříni úplně cokoli, a přesto tam má hlavně sérii stejných klokanek – prý aby si šetřil mozkové buňky na závažnější rozhodnutí.

Když dáte uniformu holce nebo ženě, okamžitě si ji aspoň v detailech začne upravovat a přizpůsobovat, aby byla aspoň v něčem rozpoznatelně její, originální. Může to být jenom délka rukávu nebo rozparek navíc… ale vždycky si najde způsob, jak si i s předepsaným uniformním oblečením aspoň trochu pohrát, a z uniformity se vychýlit.

Móda versus peníze

Jednou mi skupina dam na večírku chválila sametové šaty, chtěly vědět, odkud je mám. Neochotně jsem přiznala barvu, byly ze známého londýnského obchodního domu Liberty. Jedna z přítomných se hned jedovatě zeptala, co na to říkal manžel, když viděl účet.

Odsekla jsem, že nic, protože šaty byly ještě z dob, když jsem byla svobodná. Ale madam uhodila hřebík na hlavičku. Muži nejenom že nemají pochopení pro módu, oni přímo nenávidí, když něco, co se jim moc nelíbí (příliš neobvyklé, originální, zajímavé), stálo obscénní množství peněz.

A obscénní je pro ně v případě neobvyklých šatů (nebo bot) skoro každá částka.

A pak jsou sumy, které ohrožují partnerství stejně dramaticky jako nevěra! Příklad ze života mých známých: Aby si po dlouhém letu mohl na chvíli zdřímnout, novomanžel poslal kamarádku, ať se projde po New Yorku nejdřív sama a koupí si zatím nějaké hezké šaty.

Když je pak viděl triumfálně rozprostřené na posteli, hrklo v něm. Na jeho vkus byly poněkud křiklavé, lesklé… vlastně se mu vůbec nelíbily. Nechtěl ale ženě kazit radost, zamumlal jen něco v tom smyslu, že je to výborné, může si je vzít hned na večeři.

Jenomže po pár hodinách nešťastnice při svíčkách přiznala cenu (něco kolem tisíce dolarů).

Když se novomanžel opakovaně ujistil, že si z něj nestřílí a myslí to vážně (musela mu ukázat účet), propukla scéna a řev jako z nějaké bláznivé komedie.

„Cože?! Taková hnusná řvavá umělina a ty za ni dáš tisíc dolarů?!!!“ Ještě když se vraceli domů, nemluvili spolu, v letadle seděli každý v jiné řadě (novomanželka rezolutně odmítla šaty vrátit), a oba si začali hledat rozvodového právníka.

 Kupodivu úplně opačně na muže působí oděvní součástka (klidně to může být klobouk), která mu evokuje příznivý, vysněný, idealizovaný a v poetické paměti zasutý image.

Když se (většinou omylem) trefíte třeba do střihu kabátu, který nosila jeho zamilovaná hrdinka ve filmu, co viděl coby osmnáctiletý kluk, je úplně jedno, že se kvůli němu bude muset vzdát příští gáže nebo dokonce garáže. Muži jsou v skrytu úžasně sentimentální. A většinou velkorysí, když se jim váš model líbí.

Ale v každém jiném případě nejvíc ocení svršky, v kterých si ženu můžou pohodlně představovat bez šatů. Nikdy nezapomenu na konceptuálního umělce Davida Černého.

Docela dobře jsme si povídali o ženách a o mužích, do chvíle než si vzpomněl na podprsenku „push up“.

Zničeho nic se úplně rozčílil: „Takovej sprostej vynález! Potkáte holku, má velký prsa, pozvete ji domů, ona sundá podprsenku a kde nic, tu nic…Hotovej podvod!“Zkrátka: chlapy móda ani za mák nezajímá!

P. S.: Tip na teplé počasí: Muži z nějakého důvodu vůbec nechápou, když si žena pod ramínkové letní šaty obleče tričko. Příčí se to prý jejich logice: Buď je teplo, pak je čas na šaty, nebo není teplo, tak si je neoblíkej… Ale mají vyloženou slabost pro bavlněné šaty do pasu se širokou sukní (à la padesátá léta), rádi si totiž pod nimi představují neodolatelně krásné prádlo.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector