Co možná nevíte o zubech – zuby – zajímavosti a názvosloví

Zuby nám slouží ke kousání jídla na menší, stravitelné kousky. V ústech máme 8 řezáků, 4 špičáky, 8 třenových zubů a 12 stoliček. Každý zub se skládá ze tří částí: kořen, krček a korunka.

V kosti je ukrytý kořen zubu, v případě stoliček jsou dokonce až tři. Pod dásní je krček zubu a nad ním je viditelná a funkční část, korunka. Korunka je zvenku pokryta sklovinou, nejtvrdším materiálem na lidském těle.

Obsahuje minerály a po poškození nemá schopnost se sama opravovat.

Pod sklovinou je zubovina, žluto bílá hmota podobná kosti. Uvnitř zubu je dřeňová dutina se zubní dření. Do zubní dřeně pronikají z kořenů drobné cévy a nervy, které ji vyživují a zároveň způsobují citlivost zubů.

Dětské zoubky

Dětem se začnou prořezávat první dolní zoubky kolem šestého měsíce a s tím začne kolotoč starostí. Pak postupně rostou další a další mléčné zoubky a zastaví se při počtu 20 zubů. To je kolem třetího roku života. Mezi pátým a sedmým rokem začnou vypadávat a postupně je nahradí je trvalý chrup.

Co na bolest při prořezávání zubů?

Proces, kdy miminku rostou kořeny mléčných zoubků a korunky se prořezávají skrz dáseň, je noční můrou pro všechny rodiče a trápí se i miminko samotné. Špatně spí, je neklidné, bolí ho oteklé dásně, může mít průjem a dokonce i horečku. Všechny příznaky odezní až ve chvíli, kdy se zoubky prořežou.

Na zmírnění projevů a zklidnění miminka ve vám budou hodit tyto potřeby:

• sirup na bolest a horečku s účinnou látkou ibuprofen nebo paracetamol (Více se dozvíte v článku „Jak srazit horečku u dětí“)
• kousátko naplněné speciálním gelem, který lze chladit a navíc skvěle padne do malé dětské ručičky
• pokud jste nakloněni homeopatické léčbě, poslouží lék Camillia na vícero potíží při růstu dětských zubů
• gel na dětské dásně s hojivým účinkem, ideálně s masážním aplikátorem

Bolavé zuby v dospělosti

Také v dospělosti vás bolest zubů může vyřadit z běžného života. Za bolestí zubů se skrývá hned několik příčin a většina z nich si vyžaduje návštěvu zubaře.

Čím déle návštěvu zubaře odkládáte, tím bolestivější a nákladnější ošetření může být. Někdy ale čekáte dlouhé týdny, než vám zubař dá volný termín.

Během čekání si od trápení ulevíte některým z léků proti bolesti zubů.

Podívejte se s námi na nejčastější příčiny bolestí zubů.

Zubní kaz

Narušení zubní skloviny zubním kazem způsobují bakterie v ústní dutině, které se živí hlavně jednoduchými cukry. Rozkládají je na kyseliny a ty odvápňují zubní sklovinu. Nejdříve se zubní kaz projeví citlivostí zubů, špatným dechem, bolestí zubu na skus a později i silnou bolestí zubu.

Citlivé zuby

Při citlivých zubech vám způsobuje bolest zubů studená voda, teplý čaj, sladké nebo kyselé jídlo. Bolest je dokonce někdy tak intenzivní, že se některým jídlům časem začnete i vyhýbat. Mít citlivé zuby není normální a důvodem je odhalený dentin kvůli ustupujícím dásním nebo opotřebované zubní sklovině.

Růst osmiček

Osmičkám se říká zuby moudrosti, protože rostou kolem 20. roku. V minulosti jsme je potřebovali, dnes jsou nám ale spíše na obtíž.

Kvůli zmenšující se čelisti navíc nemají dostatek prostoru pro růst a některé se ani neprořežou přes dáseň. Aby jste předešli komplikacím a bolesti osmiček, rady zní: osmičky musí ven.

Někdy bolí při růstu a někdy o nich ani nevíte. Zuby vzadu se také špatně čistí a jejich přítomnost vám připomene až bolest osmičky.

Zánět zubu

Neléčený zubní kaz postupem času přeroste až do nesnesitelné bolesti zubu. Bakterie proniknou z povrchu zubu do jeho středu a způsobí zánět zubní dřeně. Pokud bolest pouze tlumíte prášky na bolest zubů, dojde časem k odumření zubu. Mrtvý zub už nebolí, ale bakterie zůstávají v kořenovém systému a způsobují další zánět v okolí kořene zubu, laicky zvaný váček.

Dočasně pomohou protizánětlivé léky na zuby, ale návštěvu zubaře neradno odkládat. Jediným spolehlivým způsobem, jak odstranit váček u zubu, nejsou antibiotika ani léky na bolest. Je to otevření a vyčištění kanálků, v nejhorším případě vytržení zubu. Jinak se potíže mohou opakovat.

Jak na bolest zubů

Pokud bolest zubu přijde náhle a k zubři se dostanete až o několik dnů, sáhněte po některém z volně prodejných léků na bolest.

Myslete na to, že léky proti zánětu zubů pouze tlumí bolest a zánět, ale neodstraní příčinu bolesti, tedy zubní kaz a bakterie.

Odborníci se shodují, že to, co je nejlepší na bolest zubu, je návštěva stomatologa. Bohužel, někdy to končí antibiotiky na zuby nebo dokonce vytržením zubu.

Léky proti akutní bolesti zubů obsahují tyto účinné látky:

• Ibuprofen (Ibalgin, Brufen, Nurofen, Apo-Ibuprofen) – pokud zvolíte lékovou formu “rapid”, tato osvědčená klasika přinese ještě rychlejší úlevu od bolesti oproti klasické potahované tabletě.
• Dexibuprofen (Ibolex) – nová vylepšená účinná látka proti bolesti.
• Paracetamol (Paralen, Panadol, Paramax) – vhodná je kombinace s kofeinem v jedné tabletě pro zesílení účinku proti bolesti, co není přímo ideální kombinace na bolest zubů v noci. V kombinaci s látkou guaifenesin působí i na emoční stránku bolesti.
• Propyfenazon (Valetol, Saridon) – v kombinaci s paracetamolem poskytuje ještě silnější úlevu od bolesti.
• Diclofenac (Voltaren, Dicuno, Diclofenac AL) – léky na slabé až středně silné bolesti s protizánětlivým účinkem.
• Dexketoprofen (Dexoket) – lék s rychlým nástupem účinku, dostupný i ve formě prášku.
• Naproxen (Nalgesin S) – lék proti bolesti působí 8 – 12 hodin, je vhodný při bolesti zubů v noci.

Jak zmírnit bolest zubů za pomoci přírody?

Dáváte-li přednost přírodní cestě, i pro vás máme řešení. Při ústní hygieně použijte přípravky přípravky s obsahem heřmánku, šalvěji a hřebíčku. Žvýkáním hřebíčku si ulevovaly naše babičky, dneska je komfortnější použití hřebíčkové silice.

Při zánětu v okolí zubu, při otoku po vytržení zubu a při bolesti osmiček pomůže také studený obklad. Použijte gelový polštářek, který dáte na chvíli do mrazáku.

Bolest zubů v těhotenství

Mezi ženami koluje mýtus, že vyvíjející se miminko odebírá matce vápník ze zubů a kostí. Pravdou je, že těhotné ženy jsou opravdu náchylnější na tvorbu zubního kazu, ale důvody jsou zcela jiné.

V těhotenství žena prochází hormonálními změnami, které provází změna chutí. Těhotenské chutě přináší myšlenky nejvíc na sladké a kyselé jídlo, navíc na zdraví ústní dutiny nepřidává zvracení na začátku těhotenství ani pálení žáhy.

Z důvodu únavy a vyčerpání se někdy také zhorší ústní hygiena. Kvůli těmto faktorům se snižuje pH v ústech a zuby jsou náchylnější na tvorbu zubního kazu.

Proto mají těhotné ženy nárok na bezplatnou zubní prohlídku dvakrát během těhotenství.

I přes všechny snahy mohou zuby začít bolet. Při bolesti v dutině ústní je v těhotenství bezpečný lék s účinnou látkou paracetamol (Panadol, Paralen, Paramax), pomoci může také hřebíček a studený obklad.

Prevence bolesti zubů

To nejlepší, co můžete pro své zuby dělat, je čistit a pečovat o ně s kvalitními přípravky pro zubní hygienu. Při pravidelném a poctivém čištění s pomůckami na ústní hygienu dosáhnete zářivého úsměvu, zdravých dásní a čistějších zubů. Které pomůcky jsou nepostradatelné?

Manuální zubní kartáček

Základní pomůckou pro odstranění zubního plaku je kartáček. Kromě správné techniky je důležitá i volba správného kartáčku. Ideální je spíše měkčí až středně tvrdý kartáček, který neporadní dásně a zároveň šetrně odstraní zubní plak s celého povrchu zubu. Zubní kartáček nezapomeňte měnit po 3 měsících používání nebo po každém nachlazení.

Zubní pasta

I když si zubní hygienu bez pasty neumíte představit, je to právně zubní kartáček, který hraje při čištění klíčovou roli. Zubní plak je totiž potřeba manuálně odstranit. K čemu jsou tedy dobré zubní pasty? Díky správně zvolené zubní pastě se zbavíte problému v ústní dutině mnohem dříve:

• osvěžuje dech
• fluoriduje zubní sklovinu
• pomáhá zabraňovat usazování zubního plaku
• jemně vybělí zašlou barvu zubů
• pomáhá při přecitlivělosti zubů na teplé a studené podněty
• řeší problémy s dásněmi

Mezizubní kartáčky a zubní nitě

I ten nejlepší zubní kartáček se stěží dostane do mezizubních prostor a právě tady se mohou skrývat drobné zbytky jídla, bakterie a zubní plak. Velikost mezizubních kartáčků volte podle velikosti mezizubních prostor.

Pokud s používáním mezizubních kartáčků začínáte, svěřte se do rukou dentálního hygienisty nebo zubaře. Změří vám velikost mezizubních prostor a ukáže správnou techniku čištění.

Do těch nejmenších mezer se dostanou mezizubní nitě.

Ústní vody

K perfektnímu pocitu čistých zubů a svěžího dechu používejte ústní vody, roztok či spreje.

Nejen že dokončí celý proces dentální hygieny, ale zároveň působí proti tvorbě zubního plaku, omezuje růst bakterií a pomáhá v boji proti paradentóze nebo při zánětu v dutině ústní.

Některé ústní vody s přírodním složením lze použít i ke kloktání. Záleží už jen na vás, jaké složení ústní vody si vyberete.

Elektrické  a sonické kartáčky, ústní sprchy

V současné době jsou elektrické zubní kartáčky velice oblíbené. Podle pohybu hlavice se dělí na sonické zubní kartáčky s vysokofrekvenčním stíravým pohybem nahoru a dolů (např. Phillips Sonicare) a rotační, jejichž hlavice rotuje střídavě v obou směrech. Elektrický kartáček celou dřinu při čištění zubů odvede za vás.

Navíc si můžete vybírat z funkcí čištění, leštění nebo bělení zubů. Jsou vybavené tlakovým senzorem a některé modely se dají spojit s chytrým telefonem. Ústní sprcha perfektně dočistí mezizubní prostory pomocí milionů mikrobublinek.

Oproti mezizubním kartáčkům a nitím je výsledek preciznější, protože čistí i ty nejskrytější místa v ústní dutině.

5 důvodů, proč chodit na preventivní prohlídky

Najděte si také čas na pravidelnou preventivní prohlídku u zubaře i přesto, že nepociťujete zatím žádné problémy se zuby. Zkontroluje stav zubů a upozorní vás na případné problémy, které by bylo potřeba vyřešit.

Možná právě vy patříte k lidem, kteří mají ze zubařského křesla hrůzu a strach vám nedovolí odhodlat se. Možná za to může negativní zkušenost z minulosti. Strach a odkládání návštěvy ordinace ale váš stav chrupu mohou ještě zhoršit.

Proč chodit na preventivní prohlídky, i když vás nic nebolí:

1. V zubních ordinacích, které mají smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou, máte nárok na preventivní prohlídku zdarma.
2. V prvních stádiích zubního kazu nebo onemocnění dásní zatím nepociťujete žádné příznaky, ale zubař je umí již v počátku rozpoznat.
3. Léčba počátečních stádií je méně bolestivá.
4. Ošetření při pokročilém zánětu nebo zubním kazu je finančně více náročná.
5. Najít dobrého zubaře, který navíc přijímá pacienty kdykoliv, je v dnešní době velký problém. Čekat na ošetření několik týdnů s bolavým zubem není nic příjemného.

Na preventivní prohlídky k zubaři naučte chodit také své děti. Buďte jim příkladem a ukažte jim, že nemusí mít ze zubaře vůbec strach.

Zubní hygienaBolest zubů

Jak to bylo s čištěním zubů dříve?

Zbytky jídla mezi zuby a usazený plak na povrchu zubů trápil lidi odjakživa. Jenže dříve nebylo tolik možností, jak si čistit zuby, a proto naši předci hledali různé možnosti. A vyzkoušeli toho opravdu hodně.

V současnosti je pro nás zcela běžné čistit si zuby kartáčkem a pastou. Ale dokážete si představit, co všechno museli postupovat naši předci, aby si vyčistili zuby?

První zmínky o ústní hygieně vůbec pochází už od Babyloňanů. Ti už v roce 5 500 před naším letopočtem poznali potřebu odstraňovat zbytky jídla z úst. Používali k tomu klacík z keře Miswak, který se na konci rozžvýkal a používal se jako hrubý zubní kartáček.

V této době ale ještě nelze mluvit o tom, že by to pro naše předky byla nějaká cílená ústní hygiena. Pouze jim vadily zbytky jídla v ústech, které způsobovaly zápach.

Už o 2000 let později se v čínské medicíně ale dovídáme o tom, že si lidi pravidelně vyplachovali ústa a používali kartáček, aby předešli problémům s dásněmi a následnému vypadávání zubů.

Původně jsme se zbavovali červíka

O tom, že bolest zubů způsobuje jakýsi červík, byla civilizace přesvědčena údajně až do 18. století.

Toho se v té době snažili lidé zbavit vykuřováním a trvalo opravdu hodně dlouho, než se novověcí lékaři začali seriózně zajímat o bolest zubu.

Červíka se tak povedlo popřít až v roce 1728 zakladateli moderní zubní medicíny Pierru Fauchardovi. Tento muž také potvrdil, že zubní kaz způsobují zbytky jídla, což se domníval už Hippokrates.

První kartáček se štětinami přineslo až 15. století

Přestože se mohlo zdát, že zubní hygiena byla už dříve samozřejmostí, poměrně dlouho trvalo, než došlo k vynálezu prvního zubního kartáčku se štětinami. A kde jinde k tomu mohlo dojít než v Číně. Rukojeť kartáčku se v té době vyráběla z kosti dobytka nebo dřeva a jako materiál pro štětiny posloužily prasečí štětiny.

V Evropě se setkáváme s dentální hygienou sporadicky a to u vyšší šlechty. Příslušníci této společenské skupiny totiž používali párátka z husích per.

O tři století později se setkáváme s jakýmsi rozmachem zubního kartáčku v Evropě. Kdo neměl slonovinový kartáček s jezevčími štětinami, byl „out“. Takzvaná velkovýroba zubních kartáčků přichází až v 18.

století v Anglii a štětiny těchto kartáčků byly nicméně stále přírodní.

I když se pro odstraňování plaku ještě mnohem dříve používal například cihlový prach, ale také dřevěné uhlí nebo dokonce některé druhy kyselin. V 18. století už jsme, jako lidstvo, trochu pokročili a začali jsme k čištění zubů používat směsi z mýdel nebo drcené křídy.

Účinnou směs, která se ale konečně začala přibližovat dnešní zubní pastě, objevili odborníci až v 19. století. A v této době už se tyto směsi začali prodávat v dnes dobře známých tubách. K tomu inspirovaly doktora Sheffielda, vynálezce past Colgate, tuby s barvami, které používali malíři.

Na tomto bodě se doktoři zasekli na několik desítek let a další vývoj přišel až po druhé světové válce.

Novověk a čištění zubů

Až 30. léta 20. století přináší radost do životů zubařů. Přišel totiž vynález nylonu. Odborníci jásají nad nylonovými vlákny v zubních kartáčcích, které konečně neskrývají dutinky umožňující bujarý život nejrůznějším choroboplodným mikroorganismům.

V roce 1939 pak začali ve Švýcarsku myslet i na chrup tělesně postižených a vynalezli první elektrický zubní kartáček. Kartáček to byl ale značně primitivní, šlo o klasický zubní kartáček, který díky několikakilogramovému motoru vykonával pohyby dopředu a dozadu, nahrazoval tedy provádění nevhodné horizontální techniky čištění.

Zuby

Zuby (dentes) jsou složeny z tvrdých tkání, tvoří dva oblouky: arcus dentalis superior et inferior.

• Funkce: uchopování, dělení a rozmělňování potravy.
• Chrup člověka heterodontní = různě tvarované, funkčně specializované zuby.

Anatomický popis zubu[upravit | editovat zdroj]

Části zubu (dens):

1. corona dentis (korunka) – část vyčnívající z dásně, pokryta hladkou sklovinou (enamelum), rozlišujeme plochy – facies – podle zubu a polohy na něm:
   1. facies occlusalis – kousací plocha, u jednotlivých druhů zubů různý počet kousacích hrbolků – cuspides dentales (podle jejich počtu zuby bez hrbolů, zuby s jednoduchým hrotem, zuby s více hrbolky – dvou a vícehrbolkové),
   2. facies vestibularis – obrácená do vestibulum oris (tj. proti rtům a tvářím), patrná zvenčí,
   3. facies lingualis – přivrácená k jazyku,
   4. facies contactus – styčné plochy mezi sousedními zuby, při pořadí zubů zpředu dozadu se rozlišuje: facies mesialis (obrácená dopředu) a facies distalis (dozadu),
2. collum dentis (krček) – malý úsek mezi korunkou a kořenem, pokryt měkkými tkáněmi dásně, gingivodentální uzávěr (mezi epitelem dásně a zubem),
3. radix dentis (kořen) – část uložená v kostěném alveolu čelisti – připojen ozubicí (periodontium), jednoduchý / větvený (jedno- až tříkořenové zuby), zakončený hrotem – apex radicis dentis,
4. cavitas (cavum) dentis (dřeňová dutina) – rozšířená v korunce (cavitas coronalis) a zužuje se krčkem do kořenového kanálku (canalis radicis dentis) – ústí na hrotu jako foramen apicis dentis, v dřeňové dutině je obsažena pojivová zubní dřeň – pulpa dentis – s cévami a nervy (po jejím obvodu odontoblasty).

Zuby dolního zubního oblouku

Stavba zubu[upravit | editovat zdroj]

Na stavbě zubu mimo dřeň se podílejí :

Dentinum (zubovina, dentin):

• hlavní hmota zubu, tvrdší než kost,
• vznik činností odontoblastů – naléhají na dentin z nitra dřeňové dutiny a vysílají do něj Tomesova vlákna – v kanálcích dentinu dosahují až k povrchu dentinudentinu,
• vstup nervových vláken z dřeňové dutiny, cévy chybí,
• Czermakovy lakuny (korunka), zrnitá vrstva Tomesova (hranice dentinu a cementu).

Enamelum (sklovina):

• kryje povrch korunky, nejtvrdší hmota v lid. těle,
• složení: prismata enameli (sklovinná prizmata) – vlnovitě probíhající sloupečky, sousední do sebe zapadají,
• povrch kryje cuticula enameli (Nasmythova membrána) – nezvápenatělý povrch sklovinné hmoty, ale po prořezání zubu rychle abraduje
• hranice skloviny proti dentinu jemně hrbolatá.

Cementum (cement):

• vláknitá kost spojená kolagenním vlákny s povrchem dentinu,
• pokrývá krček a kořen zubu,
• na krčku tenká, na kořenech tlustá vrstva,
• Sharpeyova vlákna – spojují cement s kostí zubního alveolu.

Pulpa dentis (dřeň zubní):

• měkká, růžová tkáň,
• složení: řídké vazivo s nervy, krevními a mízními cévami (vstupují a vystupují hrotovým otvorem),
• po obvodu dřeně vrstva odontoblastů,
• dřeňová dutina se zmenšuje tvorbou sekundárního dentinu.

Upevnění zubu v alveolu[upravit | editovat zdroj]

Kořen zubu je upevněn v alveolu pomocí dentoalveolárního spojení – tvořeno systémem vaziva = periodontium (ozubice) – gomphosis, základem Sharpeyova vlákna (z kosti alveolu pronikají do cementu kořene a krčku), podle směru a funkce několik systémů vláken:

1. vlákna gingivální – ligamentum circulare – paprsčitě od krčku do vaziva dásně,
2. vlákna transseptální – ligamentum horizontale – propojují zubní řadu,
3. vlákna alveolární – od stěny alveolu k cementu zubu probíhají jako tři systémy:
   1. vlákna alveolárního hřebene – pokračování ligamentum circulare, paprsčitě napříč a šikmo sestupně od krčku na kost okraje alveolu,
   2. horizontální vlákna – v návaznosti na ligamentum horizontale vodorovně od okraje alveolu k začátku kořene,
   3. vlákna šikmá – ligamentum obliquum – nejvíc, ze stěny alveolu ke hrotu kořene, znemožňují vtlačování hrotu kořene do alveolu a převádějí kousací tlak na zub v tah za stěnu alveolu,
4. vlákna apikální – od hrotu kořene ke dnu alveolu, brání kývání zubu,

• mezi vlákny ještě propletena intersticiální spirálovitá vlákna – ligamentum tangentiale,
• fce systémů vláken: stabilizace zubu, převedení tlaku na zub v rovnoměrný tah na celou stěnu alveolu,
• periodontum – cévy a nervy oddělené z cév a nervů zubu, rovněž z alveolu,
• parodont = všechny tkáně a útvary kolem krčku a kořene,
• gingivodentální uzávěr.

Popis zubů[upravit | editovat zdroj]

Lidský chrup vzniká ve 2 generacích zubů:

1. dentes decidui (zuby mléčné, dočasné) – 20 ks, v každé ½ horní a dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 stoličky,
2. dentes permanentes (zuby stálé) – 32 ks, v každé ½ horní a dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 zuby třenové, 3 stoličky.

• Názvy zubů:
• Vzorec chrupu
• Popis a rozlišení jednotlivých zubů definitivního chrupu:

• dentes incisivi (řezáky) – dlátovitá korunka (vpředu mírně konvexní), 1 kořen, horní řezáky širší korunky a kořeny ze stran stlačené, tuberculum dentale – hrbolek při krčku 1. horního řezáku,
• dentes canini (špičáky) – 1 kořen, korunka s 1 hrotem, horní mohutnější než dolní,
• dentes premolares (zuby třenové) – zuby dvojhrbolkové (dentes bicuspidati) – hrbolek vestibulární a linguální, 1 kořen (u horního P1/P2 někdy rozdvojen), oba kousací hrbolky horních premolárů stejné, u dolních premolárů linguální hrbolek menší, korunka dolních nakloněna linguálně,
• dentes molares (stoličky) – vícekořenové, horní stoličky 3 kořeny (2 vestibulárně, 1 linguálně), dolní 2 kořeny (mesiálně a distálně), hroty všech kořenů stoliček odkloněny distálně, kousací plochy horních stoliček kosočtverečné – 4 kousací plochy v úhlech kosočtverce, odděleny rýhou ve tvaru „H“, korunky dolních stoliček kousací plochu tvaru zaobleného obdélníku,
• dentes decidui (zuby dočasné, mléčné) – menší, bílé s průsvitnou sklovinou, tvarově podobné definitivním zubům, avšak mají nižší korunky, kořeny stoliček více divergují.

Cévy a nervy zubů[upravit | editovat zdroj]

Tepny[upravit | editovat zdroj]

Tepenné zásobení vytvářejí rr. dentales – vystupují z horní čelisti z arteria alveolaris superior posterior (větev arteria maxillaris) + arteriae alveolares superiores anteriores (z arteria infraorbitalis – větev arteria maxillaris), v dolní čelisti z arteria alveolaris inferior (větev arteria maxillaris).

Žíly[upravit | editovat zdroj]

Žíly zubů se sbírají podél tepen do plexus pterygoideus + venae maxillares.

Mízní cévy[upravit | editovat zdroj]

Mízní cévy z pulpy zubů dolní čelisti odcházejí kořenovým kanálkem a sbírají se do nodi lymphatici submandibulares, zpředu do nodi lymphatici submentales.

Nervy[upravit | editovat zdroj]

Zuby horní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. maxillaris (2. větev trigeminu), v alveolech zubů je vytvořen plexus dentalis superior, z něhož odcházejí nervy dvěma (někdy třemi) cestami – z tuber maxillae nn.

 alveolares superiores posteriores a vstupují do hlavního kmenu n. maxillaris do fossa pterygopalatina, nn. alveolares superiores anteriores odvádějí senzitivitu z předních zubů a jdou maxillou do n. infraorbitalis, někdy jsou i nekonstatní nn.

 alveolares superiores medii.

Zuby dolní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. mandibularis (3. větev n. trigeminus), konkrétně jeho větve n. alveolaris inf.

Vzorec chrupu[upravit | editovat zdroj]

• Vyjadřuje pořadí zubů při pohledu do úst
• označení zubů: písmeno dle latinského názvu a číslo dle pořadí ve skupině,
• vzorec rozdělen vodorovnou čarou – hranice horních a dolních zubů + svislou čarou – označuje střední čáru,
• mléčný chrup se značí malými, definitivní velkými písmeny,
• označení jednotlivých zubů: označení zubu a vodorovná linka (hranice horních a dolních zubů, nahoře / dole) a svislá linka (směr ke středu čelisti, vpravo / vlevo) – označení pravé a levé strany se řídí pravou a levou stranou pacienta,
• další možnost značení: pořadové číslo zubu od střední čáry a linky (dočasné zuby římskými číslicemi),
• dnes nejčastěji klinicky používaný typ zubního vzorce:
  • zuby označujeme dvěma číslicemi, kdy první znamená číslo kvadrantu a typ chrupu a druhé číslo je pořadové číslo daného zubu v kvadrantu,
  • pro stálý chrup mám první písmena 1–4 (1 je vpravo nahoře a poté číslujeme kvadranty dokola dle směru hodinových ručiček),
  • pro mléčný chrup máme písmena 5–8, systém je stejný,
  • příklad: číslo 82 znamená druhý mléčný řezák vpravo dole, číslo 24 znamená první premolár vlevo nahoře atd.

Chrup jako celek, skus[upravit | editovat zdroj]

 Podrobnější informace naleznete na stránce Druhy skusu.

• Zuby horní čelisti sestaveny v oblouku – arcus dentalis superior – má tvar ½ elipsy,
• oblouk dolních zubů – arcus dentalis inferior – tvar paraboly,
• příčný předozadní rozměr dolního oblouku menší než u horního → při skusu vestibulární hrbolky horních stoliček a premolárů přesahují zevně a přední zuby horní čelisti zpředu mírně překrývají zuby dolní,
• ortodentní postavení – normální, vertikální postavení horních a dolních předních zubů,
• prodentní postavení – zuby vykloněny dopředu (málo časté),
• ortodentní / prodentní postavení zubů odpovídá ortognátnímu / prognátnímu typu čelistí.

Skus – okluze
Skus označuje vzájemný styk a postavení zubů při normálním sevření čelistí:

• nůžkovitý skus (psalidodontie) = normální skus, horní řezáky se staví těsně před dolní,
• klešťovitý skus (labidodontie) = méně častý styk kousacích hran řezáků,
• artikulace = způsob styku zubů (v celé zubní řadě, horní s dolními),
• antagonisté = zuby, s nimiž se každý zub při artikulaci stýká (horní řada posunuta poněkud distálně proti dolní – proto s výjimkou dolního I1 a horního M3 artikuluje každý zub se 2 zuby protější řady, stejnojmenný zub v tomto styku je antagonista hlavní, další zub v artikulaci je pak antagonista vedlejší),
• čára okluse a artikulace zubů – vytváří křivku (Speeova okluzní křivka), která klesá od řezáků k M1 a pak stoupá až k M3, v pokračování by prošla čelistním kloubem, vzniká jako výslednice sil žvýkacích svalů vůči M1, což je nejzatíženější zub.

Prořezávání zubů – erupce[upravit | editovat zdroj]

• Prořezávání zubů = průnik zubů z čelisti a dásní na povrch a růstový postup zubu až do zaujetí pracovní polohy,
• souvisí s růstem vyvíjejících se zubů do délky,
• těsně před prořezáváním korunka hotova, avšak kořen zůstává otevřen a roste do délky,
• místo na dásni, kde bude zub prořezávat zduřelé → bílý hrot zubu pod epitelem → perforace epitelu → tkáně nad korunkou zanikají,
• vytvoření kostěné stěny alveolu, periodontia a cementu se dokončuje až po prořezání zubu,
• prořezávání dočasných zubů v časovém sledu:

1. i1 – 8. měsíc, nejdříve dolní,
2. i2 – 12. měsíc, nejdříve horní (po horním i1),
3. m1 – 16. měsíc, nejdříve dolní,
4. c – 20. měsíc, nejdříve dolní,
5. m2 – 24. měsíc, horní a dolní současně.

Výměna zubů[upravit | editovat zdroj]

• Řezáky, špičáky a premoláry stálého chrupu se zakládají linguálně a hlouběji pod zuby dočasnými,
• všechny tři stoličky stálého chrupu se zakládají v pokračování zubní lišty vzadu,
• korunky stálých zubů se vytvářejí již v době prořezávání dočasných zubů, od konce 1. roku života postupuje jejich kalcifikace,
• do konce 5. roku života kalcifikovány hroty korunek všech zubů mimo M3,
• korunky premolárů v rozestupu kořenů dočasných stoliček,
• rostoucí stálé zuby tlačí na zuby dočasné → zmizí kostěná přepážka mezi korunkou stálého zubu a kořenem zubu dočasného,
• na místě přepážky zůstane vazivo s cévami – ve vazivu osteoklasty – odbourávání kořene dočasného zubu,
• v dásni zůstane jen otevřený zbytek kořene a uvolněný dočasný zub vypadává – jeho odstranění sledováno prořezáním zubu stálého,
• prořezávání stálých zubů v časovém sledu:

1. M1 – 6. až 8. rok, dříve dolní,
2. I1 – 6. až 7. rok, dříve dolní,
3. I2 – 7. až 9. rok, dříve dolní,
4. P1 – 9. až 11. rok,
5. C – 9. až 14. rok,
6. P2 – 11. až 14. rok (P2 někdy předbíhá špičák),
7. M2 – 10. až 15. rok,
8. M3 – 17. až 30. rok (protože M3 prořezávají zpravidla až v době dospělosti, označují se jako „zuby moudrosti – dentes sapientiae“).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

• Zásady preparace na korunku
• Speeova křivka
• Enamelum
• Dentinum
• Cementum

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

• Zuby (česká wikipedie)
• Tooth (human) (anglická wikipedie)

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, spol. s r.  o., 2002. sv. 2. s. 488. ISBN 80-247-0143-X.

Zub – Wikipedie

Tento článek je o útvaru v tělech obratlovců. O ostatních významech slova pojednává článek Zub (rozcestník).
Lidská stolička
Zub prasete

Zub (lat. dens, řec. odus) je tvrdý útvar v dutině ústní většiny obratlovců. Zuby slouží především k uchopování, oddělování a rozmělňování potravy a v neposlední řadě také k obraně i útoku. Soubor zubů se nazývá chrup neboli dentice. Zdravý dospělý člověk má celkem 32 zubů (definitivní chrup), dítě 20 zubů mléčných (dočasný chrup). Někteří kytovci (jmenovitě kosticovci) nemají zuby vůbec, místo nich mají rohovinové pláty.

Rozdělení zubů

Tvar, počet zubů, doba jejich růstu –⁠ protože zuby slouží k přijímání potravy, jsou přizpůsobené na míru každému ozubenému živočichovi. Proto se od sebe zuby jednotlivých druhů velmi liší. Například býložravci mají stoličky k rozmělňování tuhých rostlin, naproti tomu masožravci potřebují velké špičáky k zabití kořisti. Zuby všech živočichů proto lze rozdělit z několika hledisek:

Podle tvaru jednotlivých zubů

Lidský chrup

• homodontní chrup: všechny zuby v čelistech mají stejný tvar (příklad: dravé ryby, kytovci)
• heterodontní chrup: zuby jsou rozdělené podle tvaru na řezáky (incisivy), špičáky (caniny), třenové zuby (premoláry) a stoličky (moláry). Počet zastoupených druhů zubů je druhově specifický.

Podle délky růstu

• zuby s omezeným růstem (brachyodontní): jakmile se prořezají z dásně, již dále nerostou.
• zuby s prodlouženou dobou růstu (semihypselodontní): rostou i nějakou dobu po prořezání
• zuby trvale rostoucí (hypselodontní): rostou po celý život

Podle trvání a výměny

• polyfyodontní: zuby jsou v několika řadách, po vypadnutí je zub hned nahrazen novým
• difyodontní: nejprve vyrůstá dočasný, mléčný zub, ten je později nahrazen zubem trvalým
• monofyodontní: zub vyrůstá jen jednou za život, není nahrazován

Zuby člověka jsou tedy heterodontní, s omezeným růstem a většinou difyodontní, s výjimkou stoliček, které jsou monofyodontní.

Stavba zubu

Lidský zub –⁠ stoličkaA – korunka B – kořen 1. –⁠ zubní sklovina 2. – zubovina 3. –⁠ zubní dřeň 4. –⁠ dáseň 5. –⁠ zubní cement 6. – čelistní kost 7. –⁠ céva 8. –⁠ nerv

Zuby vznikly modifikací plakoidních šupin ryb, u některých druhů ryb si tento tvar zachovávají i do dnešních dnů. U obojživelníků a většiny plazů zuby vyrůstají přímo z čelistní kosti, u krokodýlů, vyhynulých dinosaurů a savců včetně člověka jsou zuby zasazené v zubních lůžcích. Čelistní kost je krytá dásní, která zuby pevně obemyká.

Lidské zuby

Zuby člověka (a obecně všechny brachiodontní zuby) se skládají ze tří částí, z kořene, krčku a korunky. Korunka je ta část zubu, která vyčnívá ze zubního lůžka a je pokrytá sklovinou, nejtvrdší látkou v těle.[1] Sklovina je tvořená mineralizovanými hranoly, je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace. Vrstva skloviny je silná jeden až tři milimetry.

Většinu hmoty zubu tvoří zubovina, žlutobílá hmota, která se podobá kosti. Uvnitř zubu je pak dřeňová dutina, ve které je zubní dřeň. Do zubní dřeně kanálky v kořenech zubu pronikají drobné cévy a také nervy, které jsou příčinou citlivosti zubu. Zubní cement je vláknitá kost, která v tenké vrstvě kryje kořen zubu.

Zuby dospělých přirozeně tmavnou během zrání, zubní dřeň v zubech se zmenšuje a je nahrazována dentinem (zubovinou).

Vývoj lidského chrupu

U lidského zárodku se chrup začíná vyvíjet asi v šestém měsíci. Od šestého do osmého měsíce dochází k prořezávání zubů, jak roste zubní kořen, tak tlačí korunku skrze dáseň.

Zuby mléčné jsou jen dočasným souborem, ve kterém chybí třenové zuby a zuby moudrosti. Nazývá se dentes decidui nebo dentes lactei.

Jako první prořezávají dolní vnitřní řezáky a pak horní vnitřní řezáky.

Stálý chrup (dentes permanentes) je tvořen spolu s mléčným chrupem, ale je v klidu do pátého, šestého až sedmého roku, kdy jejich růst naruší kořeny dočasných zubů, což vede k jejich vypadnutí.

Stálý chrup roste do čtrnáctého roku, kdy prořezávají „sedmičky“ – druhé stoličky a má navíc zuby třenové, které rostou hned za špičáky, teprve za nimi jsou pak stoličky.

Zuby moudrosti prořezávají jako poslední od patnáctého roku života.

Odchylky ve vývoji chrupu

Vývoj lidského chrupu je velmi složitý. Původní počet lidských zubů byl 44, znamená to 22 zubů v horní a 22 zubů v dolní čelisti. S postupem vývoje zemědělství, dále s průmyslem a především s tepelnou úpravou jídel se počet a tvar zubů upravoval. Dnes je ustáleno 32 zubů.

Odchylky se však nemusí týkat pouze počtu zubů – nadpočetné zuby, menší počet zubů, ale i tvaru, kvality skloviny, či zuboviny ať již vrozené, či získané.

Menší počet zubů

Je to velmi častá odchylka vývoje chrupu, nejčastěji chybějí třetí stoličky stálého chrupu – zuby moudrosti a to jak v dolní tak v horní čelisti. Zuby moudrosti mohou růst do konce života. Dalším často chybějícím zubem je druhý třenový zub – premolár, častěji v dolní čelisti, třetím chybějícím zubem v pořadí pak jsou postranní řezáky, častěji horní.

Semihypselodontní a hypselodotní zuby

Býložravci mají zuby, které po určitou dobu dorůstají, nebo rostou i po celý život. Je tomu tak proto, že rostliny jsou tuhé, těžko stravitelné a zuby se tak snadno obrušují. Typickým příkladem trvale rostoucích zubů jsou řezáky hlodavců nebo zajícovců, nebo kly prasat a slonů. Zuby s prodlouženou dobou růstu jsou stoličky přežvýkavců, hlodavců, koně nebo slona.

Tyto zuby nemají krček, sklovina pokrývá celé tělo zubu, ale netvoří horní vrstvu, je dále krytá cementem. Proto zuby s prodlouženou dobou růstu nejsou bílé.

Druhy zubů podle tvaru

Existují čtyři základní druhy zubů:

• Stoličky slouží k rozmělňování potravy, člověk jich má celkem 12, jsou ploché s malými hrbolky
• Třenové zuby podobné stoličkám, ale jsou menší, mají méně kořenů a méně hrbolků
• Špičáky slouží k trhání potravy
• Řezáky slouží k uchopování a krájení potravy

Exaktní názvy

V anatomii jsou jednotlivé lidské zuby popisovány jako:

• I1: Dens incisivus medialis (první řezák)
• I2: Dens incisivus lateralis (druhý řezák)
• C: Dens caninus (špičák)
• P1: Dens premolaris primus (první třenový zub)
• P2: Dens premolaris secundus (druhý třenový zub)
• M1: Dens molaris primus (první stolička)
• M2: Dens molaris secundus (druhá stolička)
• M3: Dens molaris tertius (Dens serotinus, třetí stolička, zub moudrosti)

Nemoci zubů

• zubní plak
• zubní kámen
• zubní kaz
• parodontitida (parodontóza)

Odkazy

Reference

1. ↑ KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověď. 1. vyd. Bratislava: TIMY spol. s.r.o., 1996ne. ISBN 80-88799-24-4. S. 32 a 60. 

Související články

• Citlivé zuby
• Čištění zubů
• Mléčný zub
• Vaječný zub
• Zuby moudrosti
• Ústní hygiena
• Zubní pasta
• Zubní lékař

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu zub na Wikimedia Commons
• Téma Zub ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo zub ve Wikislovníku

Autoritní data

BNF: cb11933861m (data) GND: 4190486-2 LCCN: sh85133203 NDL: 00562741 TA98: A05.1.03.001

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zub&oldid=20254400“