Podíl lidí, pro které je cena nejdůležitějším kritériem při nákupu potravin, postupně klesá. Vedle kvality, kterou spotřebitelé uvádějí jako nejdůležitější, roste význam složení potravin. Současně ubývá lidí, kteří za jídlo zaplatí do dvou tisíc korun měsíčně na osobu.
Praha – Nejdůležitějším kritériem při nákupu potravin je kvalita. Uvedlo to 46 procent účastníků průzkumu, který uskutečnila společnost KPMG Česká republika ve spolupráci s agenturou Data Collect. Zúčastnil se ho vzorek 1000 uživatelů internetu, kteří mají v domácnosti na starosti většinu nákupů.
Podíl lidí, pro které je cena nejdůležitějším kritériem při nákupu potravin, postupně klesá. Zatímco před pěti lety ji uvádělo 32 procent obyvatel České republiky, letos je to jen 28 procent.
Význam samotné kvality sice neroste (letošní podíl je vyšší než v předchozích dvou letech, ale nižší než v roce 2013 a 2014), pro čím dál více lidí je však nejdůležitější složení potravin (17 procent). Země původu je pak rozhodující pro šest procent nakupujících.
Tři hlavní kritéria se výrazně liší podle dosaženého vzdělání a s ním související výše čistého příjmu. U lidí bez maturity je cena rozhodující pro 43 procent nakupujících – jde o jedinou skupinu, která přiznává, že cena je pro ně důležitější než kvalita. Naopak mezi vysokoškoláky je kvalita rozhodující pro téměř polovinu z nich.
Současně ubývá lidí, kteří za jídlo zaplatí do dvou tisíc korun měsíčně na osobu – jejich podíl klesl na 52 procent. Do tisícovky se vejde jen necelých devět procent lidí. Za posledních pět let se zároveň téměř zdvojnásobil (na 11 procent) podíl lidí, kteří za potraviny utrácí přes 3000 korun měsíčně. Vliv má samozřejmě i rostoucí cena, tedy inflace.
„Důraz na cenu potravin trvale klesá, zvyšuje se poptávka po kvalitě a složení. Do útrat se pak obecně promítá stále lepší ekonomická situace,“ říká Karel Růžička, partner KPMG odpovědný za služby pro potravinářství a nápojářství.
Z průzkumu také vyplynulo, že jen přibližně v každé čtvrté domácnosti nevyhazují žádné potraviny – ať už kvůli prošlé době trvanlivosti nebo zkažení. Většina lidí vyhazuje méně než desetinu zakoupených potravin. Více než čtvrtinu vyhodí jen zhruba každý stý.
Podíl lidí, kteří využijí všechno zakoupené jídlo, roste s věkem. Ve skupině od 55 let do 64 let věku to uvedlo 38 procent populace, mezi mladými do 24 let věku jen 11 procent. Nakoupit takové množství potravin, aby je stihly sníst, nemají problém spíše menší domácnosti s jedním nebo dvěma členy.
Potraviny vůbec nevyhazují především v rodinách s nižšími příjmy: mezi domácnostmi s příjmem do 20 tisíc korun čistého to uvedlo 35 procent z nich. Naopak v domácnostech, kde čistý měsíční příjem přesahuje 50 tisíc korun, využije všechny potraviny jen 14 procent, zatímco každá pátá rodina vyhodí mezi 10 až 25 procenty zakoupeného jídla.
Průzkum také zjišťoval, jakého českého výrobce potravin si lidé vybaví jako prvního, pokud mají odpovědět bez nápovědy. Pořadí na prvních třech místech zůstává stabilní: Madeta (20 procent), Olma (11 procent) a Hamé (osm procent). Letošní výsledky ale přinesly větší rozdrobení u ostatních značek – lidé zmiňovali mnohem více různé lokální výrobce.
Průzkum: Způsob nákupu potravin se mění
Způsob, jak české domácnosti nakupují potraviny, se neměnil skoro čtvrt století. Velké pravidelné nákupy, důraz na cenu, ale také žena, která drží domácí kasu, to je kolorit naprosté většiny z nich. To se však pomalu ale jistě začíná měnit.
Důvodem je stále větší náročnost českého zákazníka i pronikání nových technologií do tohoto tradičního odvětví.
Průzkum, který mezi 600 respondenty v Praze a Středočeském kraji provedl s agenturou Data Collect e-shop s potravinami Koloniál.
cz, komentuje retailový odborník Petr Vyhnálek.
- 79 % domácností někdy dělá zásobovací nákupy
- Na internetu potraviny nakupuje již 55 % žen, oproti tomu „pouze“ 45 % mužů
- Cena již není nejdůležitější, předčila ji kvalita
- Dle Petra Vyhnálka stojíme na prahu další změny nákupních návyků
Trend 1: Velké nákupy
Takzvané velké zásobovací nákup zažily svůj největší boom v průběhu devadesátých let. V té době výrazně rostla kupní síla obyvatel a zároveň se utvářela síť super a hypermarketů do podoby, jak ji známe nyní.
A trend zásobovacích nákupů se drží i dnes. V současnosti velké nákupy takřka výhradně dělá více než třetina domácností, alespoň někdy pak 79 % domácností.
Naopak zcela bez velkých nákupů se obejde jen pětina domácností.
Kromě skutečnosti, že pro speciální a výběrové potraviny český zákazník stále radši zajde do specializované prodejny, mění tento typicky český fenomén také online nakupování? Pokud bychom se totiž zaměřili pouze na domácnosti, které jsou již zvyklé nakupovat potraviny online, zjistíme, že výrazně ubyl počet „každodenních nákupů“ – potřebuje je jen 15 % domácností. Naopak 85 % alespoň někdy zajistí velký zásobovací nákup, pouze velké nákupy pak využívá 36 % respondentů.
„Projevuje se zde český pragmatismus,“ uvádí Petr Vyhnálek, retailový specialista. V minulosti byl generálním ředitelem sítě hypermarketů, dnes šéfuje Kolonial.cz. „Velké nákupy jsou levnější a pohodlnější. A s příchodem e-shopů s potravinami to platí dvojnásob, neboť finanční i časová úspora je u nich výrazně vyšší.“
Trend 2: O nákupech stále rozhodují ženy, do supermarketů však posílají partnery.
Co se příliš nezměnilo, je to, kdo péči o domácnost velí. O nákupech totiž i nadále více rozhodují ženy.
Nicméně pokud nakupuje jen jeden z partnerů, do supermarketu pak většinou míří muž – a to v 53 % případů (ženy ve 47 % případů).
Na druhou stranu je třeba říci, že tři čtvrtě respondentů zmiňuje, že nákupy potravin absolvují oba partneři dohromady.
Co velmi překvapí, je však skutečnost, že nakupování potravin v e-shopech je naopak doménou žen. Nakupují zde již v 55 % případů oproti 45 % u mužů. Nejčastěji se jedná o zákaznice ve věkové skupině 35 – 44 let.
„Ačkoli to možná vypadá překvapivě, české ženy jsou při online nákupech výrazně aktivnější než muži. Platí to i v případě e-shopů s potravinami,“ vysvětluje Vyhnálek.
„Potraviny online navíc nejvíce nakupují ženy ve věku 35 – 44 let, tedy v době, kdy musí často skloubit péči o domácnost a potomky a zároveň mít čas na své vlastní zaměstnání.
Nákup potravin online je tedy logickým řešením této sílící potřeby.“
Trend 3: Rozhoduje čerstvost, při nákupu online si lidé rádi počkají
Češi jsou dlouhodobě známí svým přístupem k ceně, která při nákupech – potraviny nevyjímaje – vyhrává často nad kvalitou. Platí to však ještě? Z výzkumu totiž vyplývá, že dnes je otázka samotné ceny až na čtvrtém místě – důležitá je přesně pro polovinu respondentů.
„V tomto ohledu se český zákazník za poslední roky výrazně změnil a tato změna ještě není u konce. Sice bude stále chtít dobré potraviny za dobré peníze, ale právě skutečnost, že cenu podmiňuje kvalitou, je velmi důležitá,“ uvádí Vyhnálek.
Právě kvalita a poměr ceny a kvality se totiž shodně umístily na prvním místě – důležité jsou shodně pro 69 % respondentů. Na třetím místě je pak čerstvost – tu považuje za důležitou 64 % oslovených domácností.
Podobné je to i v případě nákupů v e-shopech s potravinami – pouze požadavky na čerstvost jsou nižší. Podle Petra Vyhnálka však zbytečně: „I přes e-shop lze koupit čerstvé potraviny.
Jen musí zákazník dobře vybírat dodavatele a nesmí mu vadit, že nákup nedorazí ten samý den.
Ti obchodníci, kteří vozí potraviny čerstvé, je totiž nenechávají na sklad – přivezou je většinou až druhý den od objednávky, kdy je k nim naskladní dodavatelé.“
Podíváme-li se však do výzkumu, zjistíme, že v případě online nákupů Češi preferují čerstvost na úkor rychlosti dodání. Možnost dodání potravin v den objednávky totiž považuje za důležité jen 27 % domácností.
Kde e-shopy s potravinami fungují, tam si už lidé zvykli. Nakupovat na nich budou stále víc
V krajských městech a jejich okolí již dnes nebývá problém nakoupit potraviny v e-shopu. A zákazníci si na to začínají zvykat.
Služby totiž nabízí dovážku až domů na práh dveří, což znamená nejen časovou úsporu, ale také redukuje nutnost manipulace s těžkým nákupem při jeho převozu.
E-shopy s potravinami tedy poslouží nejen těm, kteří nechtějí při nakupování ztrácet čas, ale také méně pohyblivým nebo starším zákazníkům.
„Není bez zajímavosti, že po necelých dvou letech má zkušenost s online nákupy potravin 51 % Pražanů a Středočechů. Tedy více než polovina. A toto číslo bude růst úměrně rozšiřováním oblastí, kde tyto služby působí,“ zakončuje Vyhnálek.
Zvyky Čechů při nákupu potravin
„V letošním roce jsme do Nákupních zvyklostí promítli několik témat, které se týkají odpovědnosti, respektive plýtvání potravinami, třídění odpadu a věrnostní charitativní programy, ty považuji za nejzajímavější.
Respondenti více než v minulosti zmiňovali různé regionální výrobce potravin, přestože mezi nejznámějšími značkami vládnou tradičně mlékárny. Pozitivní je, že trvale klesá důraz na cenu potravin a zvyšuje se poptávka po kvalitě a složení.
Do útrat se pak obecně promítá stále lepší ekonomická situace,“ říká Karel Růžička, partner KPMG Česká republika odpovědný za služby pro potravinářství, nápojářství a společenskou odpovědnost.
Nákup konkrétních druhů kávy se liší podle čistého osobního příjmu jednotlivce. Lidé z nižších příjmových kategorií kupují spíše instantní a mletou kávu. U vyšších příjmových skupin je výraznější podíl zrnkové kávy, u nejvyšších pak kapslí do kávovaru – ty si oblíbil také každý pátý obyvatel velkoměsta.
Obdobné výsledky přinesla také analýza podle velikosti místa bydliště: Mletou kávu kupuje alespoň každá druhá domácnost na vesnicích a menších městech do 4 999 obyvatel. S velikostí města její podíl klesá, ve velkoměstech se 100 000 a více obyvateli pro ni sahá jen o něco více než třetina domácností (37 %).
Přečíst článek ›
Nákup fair trade kávy není mezi Čechy vůbec obvyklý: vždy nebo většinou si ji odnese pouze 7 % z nás, pro 12 % pak tvoří více než polovinu všech nákupů kávy.
Sedm z desíti respondentů však fair trade kávu vůbec nekupuje, nejčastěji proto (45 %), že o ní předtím vůbec neslyšeli. Znalost fair trade kávy významně koreluje s věkem.
Zatímco mezi respondenty ve věku 18 až 24 let o ní ví 70 %, v kategorii 55 až 64 let o ní slyšelo jen 43 %.
Pivo kupujeme hlavně v supermarketech
Tři čtvrtiny Čechů nakupují pivo domů v hypermarketech a supermarketech. Každý třetí respondent jej nakupuje rovněž v diskontních prodejnách.
Specializované prodejny jsou spíše okrajovou záležitostí: pivotéky zmínilo 6 %, specializované prodejny s širší nabídkou alkoholu pak 5 % respondentů. Pivo v nich nakupují spíše muži než ženy a mladší věkové kategorie do 24 let.
Pouze každý sedmý Čech pivo domů nenakupuje, o něco více (15 % vs. 11 %) ženy než muži.
Odpad třídí převážně obyvatelé menších obcí a měst
Většina Čechů si zvykla třídit plast, vždy ho třídí dokonce 80 % obyvatel malých obcí, ve velkoměstech je to 65 %. Souvislost s velikostí místa bydliště je ještě více patrná u třídění kovů: vždy je třídí 51 % obyvatel nejmenších obcí, ale jen 27 % z velkoměst.
Starší lidé nevyhazují skoro žádné potraviny
Jen přibližně v každé čtvrté domácnosti nevyhazují (ať už z důvodu prošlé doby trvanlivosti nebo zkažení) žádné potraviny. Většina Čechů však vyhodí pouze do 10 % zakoupených potravin. Více než čtvrtinu jen přibližně každý stý.
Nakoupit takové množství potravin, aby je stihly sníst, nemají problém zejména menší – jedno až dvoučlenné – domácnosti, třetina z nich nevyhazuje potraviny vůbec.
Naopak s rostoucí velikostí rodiny je více těch, kteří říkají, že vyhodí od desetiny do čtvrtiny zakoupených potravin (mezi čtyř a více člennými rodinami je to 17 %, zatímco v domácnostech jednotlivců jen 7 %).
Potraviny vůbec nevyhazují především v rodinách s nižšími příjmy: u domácností s příjmem do 20 000 Kč čistého to uvedlo 35 % z nich. Naopak tam, kde je čistý měsíční příjem nad 50 000 Kč, vyhodí každá pátá rodina mezi 10 % a 25 % potravin, nic pouze 14 %.
Přečíst článek ›
Zatímco ve věku do 34 let je to jen 11 %, ve věku 35 až 44 let vše spotřebuje již každý pátý respondent a ve věkové kategorii 55 až 64 let je to dokonce 38 %. U mladších respondentů se navíc jedná o větší množství vyhozených potravin: 10 % a více vyhodí každý pátý, zatímco ve věku 55 až 64 let je to jen každý pětadvacátý.
Nadpoloviční většina Čechů (52 %) netřídí biodpad, zbytky od krájení, loupání a nedojedené potraviny vhazují do smíšeného odpadu. Čtvrtina respondentů má svůj vlastní kompostovací systém. Kontejnerů na bioodpad využívá přibližně každý šestý respondent.
Více než polovina Čechů si vystačí se třemi kartičkami
Téměř dvě třetiny Čechů (64 %) u sebe obvykle nosí do pěti věrnostních kartiček různých obchodníků. Nejčastěji jich mají právě pět (16 %). Vysoké procento respondentů ale uvedlo dokonce 10 kartiček (13 %). V průměru jich nosíme 5,9.
Věrnostní kartičky u sebe nosí častěji ženy (průměrně 6,8), mezi muži je to jen 3,9. Pouze každý dvacátý Čech u sebe nenosí žádnou věrnostní kartičku.
Ačkoliv nejčastěji u sebe Češi nosí pět věrnostních kartiček, používají pouze tři, a to více než pětina respondentů (21 %).
Nejzajímavější odměnou věrnostních programů představují pro nakupující slevy na zboží prodejce: celkově to uvedlo 9 Čechů z 10. Na druhém místě se umístily odměny v podobě služeb nebo jiného zboží zdarma (83 %). Méně zajímavé jsou pro spotřebitele možnosti přispět nákupem na charitativní či neziskové projekty (53 %) a soutěže o ceny (48 %).
Přečíst článek ›
O průzkumu
Pátý ročník průzkumu společnosti KPMG Česká republika Nákupní zvyklosti v České republice provedla nezávislá výzkumná agentura Data Collect. Sběr dat probíhal on-line formou ve dnech 23. – 27.
února 2017 mezi 1 000 respondenty v reprezentativním zastoupení podle věku a kraje. Ve vzorku bylo 70 % zastoupení žen a 30 % mužů. Dotazovaní byli ti, kteří rozhodují o nákupech potravin pro domácnost.
O KPMG Česká republika
KPMG Česká republika zahájila svou činnost v roce 1990, v současné době má více než 900 zaměstnanců a kanceláře v Praze, Brně, Českých Budějovicích a Ostravě.
Společnost poskytuje služby v oblasti auditu, daní, poradenství a práva.
Jako součást celosvětové sítě poradenských společností může KPMG Česká republika využít znalosti a zkušenosti více než 174 tisíc odborníků, kteří působí ve 155 státech světa.
Přečíst článek › Přečíst článek › Přečíst článek ›
Cena, nebo kvalita? Nákupní zvyky Čechů se mění
Složení potravin a údaje na obalech jsou důležité pro stále více spotřebitelů. Neznamená to však, že by hromadně opouštěli sledování reklamních letáků a nízká cena přestala být nejsilnější motivací k nákupu.
Při zběžném pohledu do nákupních vozíků většiny Čechů se mnoho nezměnilo. Stále více platí, že cena je rozhodujícím kritériem nákupu. Privátní značky obchodních řetězců, tedy většinou levnější produkty, posilují a zabírají více místa v regálech i košících.
U dražších značkových výrobků si pak spotřebitelé dávají na čas a více sledují, zda se jim nákup vyplatí. Jenže něco se přesto mění. Cena, ačkoli je stále pro naprostou většinu zákazníků zásadní, není už jedinou vlastností, kterou sledují. Pozornost věnují i složení potravin, jejich původu i tomu, kdo je vyrábí.
Když se ale musí rozhodnout mezi kvalitou a cenou, zůstává rozhodující právě cena.
Vyplývá to také z online průzkumu společnosti STEM/MARK, který byl vypracován pro společnost ATOZ Retail. Jako „velmi důležité“ kritérium při výběru zboží uvedlo cenu 68 procent lidí, pro dalších 30 procent je to „spíše důležité“. Sleva, tedy zařazení výrobku do akční nabídky, je pak „velmi důležitá“ pro 41 procent nakupujících, pro dalších 46 procent je „spíše důležitá“.
„Na základě letáků a akčních nabídek pravidelně nakupují už tři čtvrtiny české populace,“ konstatuje Tomáš Říha, zástupce ředitele společnosti STEM/MARK. Oproti minulým letům ale v segmentu rychloobrátkového zboží roste význam doporučení od přátel a známých. Jako velmi důležité kritérium to uvedlo 25 procent, jako spíše důležité 56 procent lidí.
Éčka vadí, tuk ne
Z pohledu českých spotřebitelů ale existuje vazba mezi tím, zda je potravina kvalitní a jaká je její cena. Podle více než poloviny Čechů musí být výživově kvalitnější potraviny nutně dražší.
Potvrzuje to rozsáhlý internetový průzkum spotřebitelského chování Střediska analýz a empirických průzkumů (SANEP) zaměřený na to, podle jakých kritérií Češi nakupují potraviny a čemu věnují pozornost při jejich výběru, Tento výzkum proběhl na objednávku obecně prospěšné společnosti Vím, co jím a piju na přelomu března a dubna letošního roku. S vazbou ceny na kvalitu výrobku nesouhlasí více než třetina dotazovaných.
„Mnoho nezávislých testů již opakovaně prokázalo, že ne vždy jsou nejdražší výrobky nejkvalitnější, přesto je vyšší cena stále vnímaná jako důležitý ukazatel kvality výrobku,“ upozorňuje Oldřich Zajíc, ředitel společnosti SANEP. Právě vyšší cena je jedním z nejčastějších argumentů pro spotřebitele, kteří důsledně hlídají ceny, proč nesáhnout po kvalitnějších potravinách. Jednoznačná souvislost zde ale chybí.
Logicky by mělo následovat zaměření spotřebitelů na kvalitu a složení produktů, jenže ani to není zcela jednoznačné. Vedle ceny patří k nejdůležitějším kritériím vzhled produktu, dřívější zkušenosti spotřebitelů, země původu a až poté složení spolu s výrobcem. Naopak za nejméně podstatné považují spotřebitelé reklamní kampaně a obaly produktů.
„Paradoxní je, že zatímco lidé se při výběru potravin obávají nejvíce emulgátorů a dalších přídatných látek, mezi odborníky je za největší hrozbu považována výživová skladba,“ upozorňuje na zásadní rozpor specialistka na výživu Karolína Hlavatá, odborná poradkyně iniciativy Vím, co jím a piju. Dlouhý seznam různých „éček“ v podobě barviv, konzervantů a emulgátorů je pro většinu „vnímavějších“ spotřebitelů skutečnou hrozbou, které se snaží vyhnout za každou cenu.
Maloobchodní řetězce investují enormní částky na přilákání návštěvníků, ale už se nezaměřují na to, aby se v jejich obchodech stal z návštěvníka jejich zákazník. Autor: Profimedia
Podle průzkumu SANEP mají čeští spotřebitelé vůbec největší obavy z přítomnosti antibiotik, dioxinů a dalších zbytků chemických látek v potravinách, toho se velmi obává polovina z nich.
Velké obavy vyvolávají i pesticidy, riziko bakteriální nákazy, geneticky modifikované potraviny nebo možnost přenosů nemocí ze zvířat na lidi, a to bez ohledu na to, jak dalece je toto ohrožení reálné. Naopak nutriční hodnoty nevnímají jako zásadní.
Vysoký obsah tuku, cukru nebo transmastných kyselin tak není pro Čechy problém.
Pouze 13 procent spotřebitelů podle jejich obsahu hodnotí kvalitu potravin.
Naopak zhruba 40 procent spotřebitelů nemá obavy ze složení potravin, špatný podíl jednotlivých výživových složek pro ně není rozhodující, byť 80 procent z nich souhlasí s tím, že kvalita potravin má vliv na jejich zdravotní stav.
Avšak pouze pětina respondentů považuje nákup vhodných potravin za to, co dělají pro své zdraví. „Nevhodně sestavený jídelníček je příčinou řady onemocnění, jako jsou srdečně-cévní choroby, diabetes 2. typu, nadváha, obezita. To ale většina zákazníků raději nechce vědět,“ konstatuje Hlavatá.
Urychlit výběr mezi regály
Ne příliš ideální přístup spotřebitelů ke kvalitě potravin potvrzuje i Lumír Grussmann, jednatel Mlékárny Miltra, která vyrábí mléčné produkty z mléka, jež pochází z vlastních chovů krav.
„Mám pocit, že narůstá procento těch, kteří začínají rozumět informacím na potravinách. Už se nedívají jenom na éčka, ale začínají chápat, co jsou to bílkoviny, tuky, sacharidy. Možná někdy znají i rozdíl mezi nasycenými a nenasycenými tuky.
Nejsou to však desítky procent lidí, jsou to pouze jednotky a jejich počet stoupá pomalu,“ tvrdí.
Naprostá většina spotřebitelů se nejdříve dívá na datum spotřeby/trvanlivosti a pak na složení, avšak obvykle obrovskému množství informací na obalu nerozumí.
Obvykle pouze tuší, že moc „éček“ je špatně, což je z hlediska kvality potraviny a její výživové hodnoty skutečně málo.
Současně by ale většina spotřebitelů uvítala značku kvality, která by jim zaručila, že se jedná o výživově hodnotný produkt, a zejména zjednodušila a urychlila rozhodování mezi regály.
Řešením této situace je iniciativa Vím, co jím a piju, která je smluvním partnerem globální iniciativy The Choices Programme. Ten vznikl v roce 2007 z podnětu Světové zdravotnické organizace a Organizace OSN pro výživu a zemědělství, které upozornily na živiny, jež mohou při nadměrné konzumaci způsobovat civilizační onemocnění.
Potraviny nesoucí logo Vím, co jím obsahují žádné nebo naprosto minimální množství nasycených mastných kyselin, transmastných kyselin, soli, resp. sodíku a přidaných sacharidů (jednoduchých cukrů).
U některých druhů potravin navíc logo napoví, že daný výrobek je bohatý na vlákninu a nedodá tělu přemíru energie, kterou by nebylo schopné efektivně zpracovat.
„Na jedné straně se snažíme lidi vzdělávat v tom, jak si správně vybrat potraviny – co pro ně výživové hodnoty na obalech znamenají a jak mohou ovlivňovat jejich zdraví.
Na druhé straně usilujeme o zjednodušení výběru výživově hodnotných potravin právě prostřednictvím loga, které za spotřebitele hlídá konkrétní rizikové živiny,“ vysvětluje podstatu iniciativy Vím, co jím a piju její ředitelka Lucie Gonzálezová.
špatné stravovací návyky, ilustrační foto Autor: Profimedia.cz
Logo jako konkurenční výhoda
Nedílnou součástí poslání iniciativy je motivace výrobců. „Naším cílem je mimo jiné působit na samotné výrobce, aby si i oni uvědomovali, že je v jejich zájmu dodávat na trh výživově hodnotné potraviny. Naše logo pak snadno odliší takové výrobky od těch nutričně méně kvalitních,“ upozorňuje Gonzálezová.
V současnosti je v Česku označeno 222 potravinářských výrobků nejrůznějších kategorií, od snídaňových cereálií přes těstoviny margaríny až po mléčné produkty, do konce roku by jich mělo být 300.
Aby mohl výrobce získat logo pro svůj produkt, musí uspět v hodnocení kvality a testování nezávislými laboratořemi, které potvrdí, zda skutečně složení výrobku odpovídá deklarovaným kritériím.
Logo je vždy propůjčeno pouze na rok s tím, že iniciativa využívá také mystery shopping a průběžně kontroluje, zda nedošlo ke změně ve složení.
Podle Petra Korejse, manažera divize Kvality a kvalifikace společnosti LE & CO, je předčasné hodnotit dopad loga na prodej. Navíc na trhu jsou další značky, které pomáhají prodeji. Jde o projekt Klasa a Czech Made.Otázkou do budoucnosti tak zůstává, zda příliš mnoho log nezpůsobí chaos mezi zákazníky. Nakonec tedy vyhraje ten, kdo bude schopen svou značku kvality co nejlépe odkomunikovat.
Autor: Leoš Kyša, Strategie