Lidé kolem nás jsou unavení, podráždění a náladoví. Stačí se porozhlédnout a většina z nich bude mít ruku na ústech, aby zakryla neustálé zívání. A my samotní se necítíme jinak. Občasná únava a nechuť cokoliv dělat, není neobvyklá. Pokud však únava trvá déle, může za ní stát přepracování, nezdravá strava a v horším případě i nemoc.
Velký vliv na lidskou psychiku mají klimatické změny. Proto nejčastěji psychické výkyvy zaznamenáváme na jaře a na podzim, kdy se mění počasí. Změny však bývají rozdílné.
Zatímco jaro vnímáme pozitivně a těšíme se přílivu nové energie a nadšení, období podzima je pravým opakem. Přechod mezi jasným a slunečným létem a chladnou a tmavou zimou spojený s úbytkem slunečního světla většina lidí pociťuje silně negativně.
Projevuje se to právě únavou, ospalostí, negativními projevy nálady, nespavostí a absencí energie.
Podzimní sychravé a deštivé počasí na náladě nepřidává
Únava a bez energie po celé dny
Většina lidí si prostě řekne, že únava není nemoc a o nic důležitého nejde. Časem přejde sama od sebe a za pár dní bude vše jako předtím. Ale co když se tak neděje ? Únava jako taková opravdu není nemoc, ale může být jejím příznakem. Únava často doprovází nemoci, jako je porucha štítné žlázy, porucha nadledvinek, celiakie, cukrovka, krevní choroby, infekce či nádory.
VIDEO: Velice častá je chronická jarní únava. Podívejte se na video, jak s ní zatočit.
Příznaky únavy, při kterých je doporučeno navštívit lékaře:
- Únava trvající déle než 14 dní
- Častá změna nálad
- Netrpělivost, rozčílení, deprese
- Neschopnost se soustředit
- Nechuť věnovat se koníčkům a oblíbeným činnostem
VÍTE, CO JE ÚNAVOVÝ SYNDROM? Někdy se používá pojem chronická únava a počítá se mezi civilizační nemoci, které jsou důsledkem uspěchaného a nezdravého životního stylu. Postihuje zhruba 2-3 % populace. Únavový syndrom se vyznačuje natolik silnou únavou, že postižený není schopen vykonávat běžné denní činnosti, dále jej trápí bolesti hlavy, svalů a kloubů, poruchy spánku, zvýšená citlivost na světlo, napětí, úzkost, neklid apod. Tento stav trvá několik týdnů až měsíců a vyloučeny bývají veškeré možné nemoci, které mohou únavu vyvolat.
Příčinou dlouhodobé únavy však může být stres, nesprávná výživa, málo nebo naopak mnoho spánku, nedostatečný pitný režim, málo pohybu či blížící se menstruace v případě žen. V takovém případě držíme řešení ve svých rukou a pomoci si můžeme úpravou životního stylu. Někdy stačí drobné změny, jindy je potřeba sáhnout si do svědomí a dosavadní styl života změnit razantněji.
TIP PRO MÍRNĚJŠÍ A SNESITELNOU MENSTRUACI:
České bylinné tobolky Proerecta WOMEN.
Klikněte na tlačítko níže a čtěte o všech účincích WOMEN na menstruaci, menopauzu a syndrom PMS.
Vitamíny proti únavě
Za vleklou únavou se velice často skrývá nedostatečná výživa s minimem vitamínů, minerálů a dalších důležitých látek. Mnoho lidí se “krmí” doslova prázdnými potravinami, které tělo zasytí, ale nedají mu nic navíc. Nedostatek těchto látek se pak může projevit právě tím, že se člověk cítí bez energie, ospalý, unavený a podrážděný.
Minerály a vitamíny, jejichž nedostatek vyvolává únavu a vyčerpání:
- Hořčík
- Železo
- Vitamín D
- Vitamín B12
Nedostatek hořčíku poznáte nejen podle únavy a ztráty energie, ale typickým projevem je také ranní únava po probuzení.
Nejlepšími zdroji hořčíku je samozřejmě ovoce a zelenina, ale také rybí tuk, lněný olej, semínka (zejména lněné semínko), ořechy a luštěniny. Málo železa může vést dokonce až k anémii neboli chudokrevnosti.
Na dostatečné množství železa by měly dbát především těhotné ženy a ženy, které prošli klimaktériem. Železo najdeme v zelenině a luštěninách, v masu a dobrým zdrojem jsou i ořechy.
Tělo přirozeně potřebuje všechny vitamíny a minerály, aby mohlo fungovat správně. A nejlepší je, pokud je tělu dodáte přirozenou cestou prostřednictvím zdravé, pestré a vyvážené stravy. Pomocníkem při boji s únavou je přírodní stimulant ženšen obsahující ohromné množství všech podstatných látek.
Nejlepšími pomocníky v boji s únavou je strava bohatá na vitamíny a minerály
5 tipů, jak na únavu a ospalost
Když je člověk unavený, nechce se mu dělat nic. Někdy je dobré si prostě vlézt do postele a vzít si pěknou knihu. Dlouhodobá únava však vyžaduje víc než krátkodobé řešení. Nastal čas vyhnat únavu z našich životů a my pro vás máme pár tipů, jak na to.
1. Jezte zdravě
Jak už bylo řečeno výše, zdravý a pestrý jídelníček bohatý na vitamíny a minerály, odstraně řadu problémů včetně únavy. Do svého jídelníčku proto zařaďte zeleninu, ovoce, luštěniny, semínka, celozrnné potraviny a další.
TIP NA ČLÁNEK: 5 potravin, které vám okamžitě dodají energii aneb zjistěte, které potraviny vám dodají energii okamžitě!
2. Pijte hodně, ale ne příliš
Kolikrát už jste to slyšeli? Pitný režim je opravdu důležitý. Nejlepší je čistá voda a nehorší je káva, slazené limonády a alkohol. Vhodné jsou i minerální vody bohaté na hořčík, čerstvé zeleninové a ovocné šťávy.
TIP na doplnění živin – směs zelených superpotravin Blendea SUPERGREENS dodá vitamíny, minerály a enzymy v špičkové BIO kvalitě.
Klikněte a poznejte Blendeu
3. Spěte sladce
Dlouhý a hluboký spánek má zásadní význam pro regeneraci organismus. Doba spánku je individuální potřeba a měla by se pohybovat kolem 8 hodin denně.
4. Hýbejte se
Únava je hodně spojená s pohybem, respektive jeho nedostatkem. Všimněte si, jak jsou sportující a aktivní lidé plní energie? Vyzkoušejte to také a začněte se pravidelně hýbat. Nejlepší je pohyb na čerstvém vzduchu.
Pohyb na čerstvém vzduchu vás nabije energií jako nic jiného
5. Nedejte stresu šanci
Stres je nezbytnou součástí moderního a uspěchaného života a vliv má na psychické i fyzické zdraví. Vyhnout se stresu úplně nelze, avšak můžete je kompenzovat příjemnějšími zážitky, jako je sport a wellness, kultura, přátelé a rodina. Zapomenete na stres a načerpáte novou energii.
Víte, jak se projevuje nedostatek živin v těle? Klikněte
Dlouhodobá únava? Může to být záhadná nemoc | Žena.cz
Máte pocit, že jste nemocní celou zimu? Ráno vstáváte zpocení a unavení, přes den vás bolí hlava, záda a klouby, večer máte náběh na horečku. Může jít o předjarní únavu, ale taky o záhadnou nemoc.
Říká se jí chronický únavový syndrom (chronic fatigue syndrome = CFS). Počítejte ale s tím, že z vás doktor nebude nadšený. Mnozí z nich na něj totiž stále ještě „nevěří“ nebo si s ním nevědí rady… a není divu. Ani vědci dosud nemají jasno, jak tato nemoc vzniká – a ani to, zda se jedná skutečně o samostatnou nemoc. Rozhodně ale souvisí s imunitou.
Dlouhodobá únava je nebezpečná
Při diagnóze únavového syndromu je podstatné, že únava trvá déle než šest měsíců a je výrazně větší, než by se očekávalo při běžném životním stylu. Je pravděpodobné, že se jedná o kombinaci několika faktorů.
Doporučujeme: Pozor: Únava může znamenat nemoc krve
Patří k nim přechozené infekční onemocnění, oslabený imunitní systém, stres a špatné stravovací návyky. Ke vzniku nemoci přispívá i zhoršené životní prostředí, vyčerpání či podvýživa organismu a hormonální změny. Dříve byl syndrom označován jako myalgická encefalomyelitida.
Mezi pacienty převažují lidé s velkým smyslem pro povinnost, pečliví a zodpovědní, kteří jsou zvyklí podávat maximální výkon a neumějí nebo nemůžou odpočívat a přepínají své síly.
Jaké jsou příznaky chronického únavového syndromu?
Pacient trpí trvalou únavou, vyskytuje se horečka a bolesti svalů. Příznaky jsou v počátku podobné příznakům chřipky. Zhoršuje se paměť a schopnost soustředit se. Uzliny bývají zvětšené, hlavně v oblasti krku, může se připojit i bolest na hrudi, zkrácený dech a chronický kašel.
Občas se CFS kvůli příznakům také říká sedmiletá chřipka, což zároveň naznačuje i doba, za kterou někdy samovolně vymizí.
Náš tip: Jarní únava? 7 tipů, jak se z ní uzdravit!
Někteří pacienti popisují bolesti jazyka, sucho v ústech a přecitlivělost kůže. Syndrom se také vyznačuje bolestí v oblasti čelistí a uší. Psychický stav je zhoršený, mohou se objevit deprese či záchvaty paniky. Často souvisí se syndromem vyhoření.
Stres a imunita
Poslední výzkum z podzimu loňského roku vyloučil jako viníky viry. Podle vědců z americké Lékařské fakulty Univerzity Emory je to právě stres, který zřejmě umocňuje ostatní faktory a způsobuje takové změny v nervovém, imunitním a endokrinním systému, které mohou vést ke vzniku onemocnění.
Podle jedné studie, zveřejněné v časopise Archives of General Psychiatry, může být zdrojem CFS dokonce citové trauma, prožité v dětství. Studie se zúčastnilo 113 pacientů s chronickým únavovým syndromem a 124 zdravých lidí. Všichni byli dotazováni na traumatické zážitky z dětství, včetně pohlavního zneužívání a fyzického i psychického zanedbávání a týrání.
Všem účastníkům studie byly odebrány vzorky slin, ve kterých vědci nechali stanovit množství stresového hormonu kortisolu. Ukázalo se, že trauma z dětství je u pacientů s CFS spojené s jeho sníženou hladinou, která vypovídá o zhoršené funkci neuroendokrinního systému.
Únava postihuje především ženy
Podle výsledků je zřejmé, že trauma z dětství šestkrát zvyšuje riziko vzniku chronického únavového syndromu u dospělého člověka.
CFS postihne asi 2,5 % dospělých, nejčastěji ženy ve věku 25 až 45 let. Může je na dlouhou dobu vyřadit z pracovního, společenského i rodinného života.
Léčba únavového syndromu je během na dlouhou trať, a to ne vždy úspěšným, protože se léčí pouze jednotlivé příznaky. Někdy jsou pacienti s únavovým syndromem se slušnými výsledky léčeni antidepresivy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Cítíte únavu? Možná vás zlobí játra!
- Které jogurty jsou zdravé?
- Knižní „porno“ 50 odstínů šedi bouří ženské hormony
Vstoupit do galerie | 8 8 tipů pro lepší soustředění
Video Mohlo by Vás také zajímat: Rozváží zdarma jídlo samoživitelkám i seniorům: Jsem Ježíškem každý den, říká Vránová | Video: Daniela Drtinová
Jarní únava
S jarní únavou se potýkáme všichni. Zimní období představuje pro organismus vyšší nárok na dodávku energie, živin, minerálních látek a vitaminů. Pokud svítilo slunce, byl jeho svit slabý. Proto organismu začíná chybět vitamin D, který se tvoří z jeho provitaminu působením slunečního záření na pokožku.
K únavě přispívají také trvale nízké teploty. Mnozí z nás kvůli nízké teplotě a celkovému zhoršení podmínek pro chůzi a pobyt venku tráví více času v místnostech. V zimě také saháme po energeticky vydatnějších potravinách, takže se objeví „zimní“ kilogramy, které budeme těžko shazovat.
Při jarní únavě může být ohrožena i naše imunita.
Nepodceňujte jarní únavu. Pokud trvá delší dobu, může se z ní vyvinout onemocnění, které dostalo ke konci 20. století jméno chronický únavový syndrom (anglická zkratka CFS).
Jde o nepříjemnou nemoc – pro pacienty je nejhorší, že jim jejich okolí často nevěří a považuje nemocné za lenochy. Lékaři se CFS zabývají, ale doposud se nepodařilo zjistit pravou příčinu vzniku této choroby.
Obecně platí to, co lékaři doporučují při jakémkoli typu únavy, brát vitaminové preparáty, a to v případě například jarní únavy asi tak po 3 týdny, u CFS ovšem i delší dobu.
Zvýšenou únavu můžeme očekávat po infekčních nemocech, po větších stresech, po změně prostředí. Únava však provází také řadu chronických pomalu začínajících nemocí, např. štítné žlázy nebo cukrovku. Při déle trvající únavě je třeba vyhledat lékaře.
Pohyb a strava
Probuďte tělo ze zimního odpočinku přidáváním pohybových aktivit. Pobývejte déle na čerstvém vzduchu. Tělo tak začne produkovat účinné látky, které vám zlepší náladu, okysličí buňky a zlepší látkovou výměnu.
Čelit jarní únavě lze velmi účinně omezením kouření a pasivního kuřáctví. Ruku v ruce s aktivním pohybem by mělo následovat omezení jídla s vysokým obsahem kalorií, které v našem jídelníčku nemusí být.
Nepřehánějte to s dietami, které nemají dlouhý efekt.
Vedle únavy dlouhodobé známe všichni únavu běžnou po pracovním dnu. Co se děje v našem těle? Kolísá hladina cukru v krvi, což je prakticky prvním příznakem u každé osoby. Další problémy se mohou u různých lidí lišit. Pokud je únava hodně veliká, často člověka bolí hlava, klouby i svaly. Projevuje se to i na kvalitě chůze.
To má samozřejmě za následek nechuť k pohybu. Taktéž může dojít k mentálním změnám – člověk začne být zmatený. Někdy se také objevují různé projevy alergie, přecitlivělost na světlo a zvuk, ale také na teplotu, a to jak nízkou, tak vysokou. Délka práce, po níž se cítíme unaveni, se u každého z nás liší.
Různí se také náročnost unavujícího výkonu. Pro někoho je při vzniku únavy zásadní vliv počasí a jeho rychlých změn.Nejčastěji nás únava přepadá v hodinách, kdy obvykle jíme, a to proto, že organismus je zvyklý v tu dobu přijímat energii zvnějšku. Řešením ale není jednorázové přejezení, byli bychom ještě vyčerpanější.
Únava ovlivňuje i psychiku a motorické a mentální schopnosti. Často vzniká pocit, že se nám nic nechce. Mentální únava má různé projevy, na které je zapotřebí správně reagovat. Jako nejrychlejší pomoc je osvědčil příjem hroznového cukru. Vedle cukru jsou to především vitaminy, které nás dovedou povzbudit.
Nejúčinnější je vitamin C, který dodá energii vždy. Proto se doporučuje brát ho jen do 16. hodiny. Tento vitamin je také nezbytný pro tvorbu kolagenu a má vliv na kosti. Z dalších vitaminů jsou to vitaminy skupiny B, které působí na nervový systém, a tak mohou pomoci zejména u únavy mentálního typu.
Je to především vitamin B1 a B12, které působí i na ochablost svalů a mohou pomáhat při zmírnění bolesti kloubů. Proti únavě působí rovněž všechny antioxidanty, vitamin E, karoteny a koenzym Q10. Tyto látky v organismu ničí volné radikály, které ho poškozují a zhoršují některá onemocnění. Taktéž stopové prvky ovlivňují stavy únavy.
Proti vyčerpání mentálnímu pomohou i vonné oleje. Vhodná je směs rostlinných vůní – např. majoránky, mandarinky a citronu. Aplikuje se třikrát denně na zápěstí.
Zaměřte se na vhodný pitný režim, střídejte obyčejnou pitnou vodu, ředěné ovocné a zeleninové šťávy, různé druhy čajů, minerální vody. Pijte průběžně během celého dne, po malých doušcích. Alkoholické nápoje neškodí pouze tehdy, když celkové množství alkoholu v nich obsažené není denně větší než 10g pro ženy (0,25 dl piva, 1dl vína) a maximálně 20g pro muže.
Očista těla
Velmi prospěšné v souvislosti s jarní únavou je zbavit tělo všeho špatného očistným procesem. Do lidského těla se toxiny, tedy škodlivé látky, dostávají z různých zdrojů a mohou velmi negativně ovlivnit zdraví člověka. Špatná strava, stres, alkohol, kouření a pobyt ve znečistěném prostředí – to všechno nás zatěžuje.
Lidský organismus sice umí nežádoucí účinky pravidelně vylučovat, ale nesmíme ho zatížit příliš. Platí, že čím zdravější tělo, tím lepší schopnost zbavovat se vlastních toxinů.Jestliže organismus ztrácí schopnost sebeočišťování, postupně se zanáší a přicházejí zdravotní potíže, nemoci a alergie.
Právě proto je důležité dbát na pravidelnou detoxikaci. Odpadní látky se hromadí ve střevech, v krvi, v cévách a také třeba v kůži. Výsledkem mohou být například zažívací potíže, zácpa, bolesti hlavy, kožní problémy, přetrvávající únava či přibývání na váze.
V organismu probíhá detoxikace prostřednictvím ledvin, jater, plic, kůže, trávicího traktu a v neposlední řadě lymfatického systému.
Síť lymfatických cév filtruje tekutinu v tělesných tkáních a zabraňuje vnikání toxinů do krve. Jejich zahlcení způsobuje opakující se chřipky a nachlazení, únavu, kruhy pod očima a celulitidu.Při detoxikaci se držme zásady, že extrémní řešení nejsou správná. Zapomeňte na nesmyslné hladovky. Začněte úpravou jídelníčku.
Na tři až čtyři týdny vyřaďte červené maso, uzeniny, kravské sýry, smažené pokrmy a nahraďte je dostatkem zeleniny, luštěnin, bílého a rybího masa. Bílé pečivo vyměňte za celozrnné. Detoxikaci pomůže také několikatýdenní abstinence. Vedle alkoholu vyřaďte z pitného režimu sladké nápoje a nahraďte je bylinkovými čaji, neslazenými šťávami.
Očistu organismu můžete podpořit nějakým preparátem na přírodní bázi.
Bolesti v krku, poruchy spánku, deprese: Je za tím chronický únavový syndrom?
Deprese a poruchy spánku by neměly být součástí našeho života. • Autor: istockphoto.com
Nejde totiž „jen“ o hlubokou, dlouhotrvající únavu, ale mnohdy je třeba řešit přidružená úskalí v podobě chronického zánětu (tenké i tlusté střevo), revmatických onemocnění apod.
Únava však může souviset též s duševním přepětím (respektive onemocněním: deprese, panické ataky či úzkostné poruchy) nebo kupříkladu chudokrevností (u žen vcelku častá záležitost).
„Chronický únavový syndrom je onemocnění multidisciplinární povahy, přičemž projevy imunopatologických procesů bývají přítomny prakticky vždy a ve všech fázích onemocnění.
K nejčastějším příznakům patří samozřejmě především hluboká únava a vyčerpání, naprostá ztráta výdrže, dlouhodobé bolesti v krku, zvětšení mízních uzlin, svalové bolesti a bolesti hlavy, poruchy spánku, deprese, pocit vnitřního neklidu a úzkosti a další neurologické a psychické změny,“ vysvětluje lékař. Jak ještě rozeznat, zda jde o únavu, nebo chronický únavový syndrom s poněkud hlubšími kořeny? Chronická únava trvá déle než 6 měsíců, není důsledkem fyzické zátěže, nelepší se odpočinkem a vede k podstatnému omezení pracovních i osobních aktivit. Podle doktora Martina Nouzy z Centra klinické imunulogie v Praze 1 chronický únavový syndrom zpravidla postihuje jedince s velkým smyslem pro povinnost a odpovědnost, kteří přepínají své síly a neumí odpočívat. „Po pravdě řečeno, toto onemocnění zasahuje do všech etnických, socioekonomických a věkových skupin.
Infekce, nebo porucha imunity?
Příčina však dodnes není jasně vysvětlena, převládají dvě hypotézy. První předpokládá existenci neznámého infekčního původce. Druhá pak hovoří o komplexní imunitní poruše, je zde tedy předpokládána významná spoluúčast poruchy imunity při vzniku tohoto onemocnění. Každopádně je vždy zapotřebí komplexního přístupu ze strany medicíny, respektive lékařů.
“ Nastolení určitého řádu je třeba.
Zpravidelnit svůj denní i noční režim, více dbát na odpočinek (nebo si pak nemoc sama vymíní určitý čas v klidu a bez pracovního vypětí), zamyslet se nad svým jídelníčkem, dbát na dostatečný příjem tekutin – asi 2 litry neperlivé vody denně (zapomeňte na ochucené limonády a různé životabudiče!), oprášit si pohorky a vyrazit co nejčastěji do přírody.
Možná jste dosud považovali nadšence jógy, tai-či nebo čchi-kungu tak trochu za pomatence, nicméně pomalý, cílený a přesně směrovaný pohyb a správné proudění energie tělu prostě prospívají. Zkusíte-li jednu lekci, je dost možné, že už další nevynecháte a zařadíte tato cvičení do režimu svého dne.
Pro zdraví, pro krásu, pro dobrý pocit. Pokud jste však poněkud akčnější typ, nenuťte se do pomalosti a harmonie. Najděte si to své, ale hýbejte se! Vhodné jsou také kurzy relaxace, kde se naučíte odpočívat a uvolňovat napjaté svaly, od věci není ani pravidelná masáž, která uklidní tělo i duši.
Nastartujte změnu
Toto jsou prvotní předpoklady k nastartování změny ve vašem organismu.
Pakliže jsou ovšem vaše zdravotní obtíže vážnějšího charakteru, bude pravděpodobně nezbytné užívat léky na podporu imunitního systému a v každém případě se řídit doporučením vašeho lékaře.
Nezapomínejte však, že zásadním činitelem zlepšení zdravotního stavu je trpělivost, a především chuť se uzdravit! Všude kolem nás víří nepřeberné množství informací, které nám říkají, jak máme žít a zůstat zdraví do konce svých dnů.
Samozřejmostí by však především mělo být chronicky omílané: zdravá strava, pohyb, eliminace stresu a také dělat pouze to, co nám přináší radost, nasměrovat se více na přírodní produkty a hlavně naslouchat svému tělu.
Na druhé straně je třeba omezit nezdravé životní návyky nebo je zcela vyřadit ze svého života – myslí se tím kouření, nadměrné užívání alkoholu, smažených, tučných a sladkých jídel. „Je třeba si udržovat duševní pohodu, pěstovat sport a otužování, nesmírně důležitá je však také rodinná a vztahová pohoda.
Mé heslo je: Co lze změnit, změňme, co nelze změnit, neřešme!“ uzavírá výstižně MUDr. Martin Nouza.
Odborná spolupráce: MUDR. Martin Nouza, Csc. Centrum klinické imunologie, Praha 1, www.imunologie.cz
Autor: Helena Míková
Únava známá neznámá (4. část)
Nejvýznamnější jednotkou mezi „civilizačními“ únavovými stavy je chronický únavový syndrom. Nemoc, někdy ještě méně vhodně nazývaná jako syndrom chronické únavy a dodnes čekající na definitivní pojmenování, označujeme většinou mezinárodní zkratkou CFS (chronic fatigue syndrome).
Je možno se setkat i se zkratkou CFIDS, která je upřednostňována některými specialisty a americkými pacientskými sdruženími a která vyjadřuje více představu výrazné úlohy imunitní poruchy při vzniku onemocnění (CFIDS – chronic fatigue and immune dysfunction syndrome).
Ve Velké Británii, Kanadě a také Austrálii se dosud převážně používá zkratka ME, vyjadřující označení choroby jako myalgická encefalomyelitida.
I v těchto zemích se však postupně označení ME opouští a přechází se dnes na pojmenování ME/CFS (neboť někteří soudí, že ME je podskupinou CFS, tak jako je migréna součástí skupiny bolestí hlavy).
Únava a chronický únavový syndrom (CFS) Chronický únavový syndrom je syndrom, čili soubor příznaků a stesků, u kterého nebyla zatím jednoznačně určena příčina.
Je to onemocnění, o jehož existenci se dlouho sváděly boje, onemocnění, jehož zařazení, byť je uznáno takovými autoritami jako je Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo Centrum pro kontrolu nemocí (CDC) v USA, je stále ještě předmětem diskusí a tahanic.
Pohybuje se mezi psychickými poruchami na jedné straně a mezi poruchami imunity a infekcemi na straně druhé.
Příznaky Základní, charakteristickou a naprosto nezbytnou podmínkou chronického únavového syndromu je únava. Není to však obyčejná, běžná únava, nýbrž únava chronická, nepopsatelná, nezměrná, spojená s hlubokým vyčerpáním, ohromným poklesem výkonnosti a naprostou ztrátou výdrže. Byla to paní Sylva H.
, která se mi před mnoha lety poprvé snažila přiblížit, co cítí: „Víte, pane doktore, je to pocit, jako bych byla loutkou, která sedí někde v koutku, pak ji zvednou, někam s ní posunou, ruce a nohy jí zvedají pomocí provázků. Jenomže tak to bylo na začátku, teď mám, pane doktore, pocit, že sedím v koutku a nemůžu se ani pohnout, protože mi ty provázky přestřihli.
“ Únava není ovšem jediným problémem chronického únavového syndromu. Nemocného současně trápí celá řada dalších obtíží. Patří k nim lehce zvýšené teploty, obvykle to není žádná horečka, ale jen subfebrilie, které obvykle nepřesahují 38 ˚C. Teploty trvají prakticky neustále a zvyšují se po sebemenší tělesné nebo duševní námaze.
Dále se vyskytuje dlouhodobé škrábání a bolesti v krku, zvětšení a citlivost mízních uzlin, obvykle na krku za kývači, bolesti svalů, a to spontánní i při pohmatu, bolesti hlavy, nejčastěji v čele či za očima, otoky a bolesti malých i velkých kloubů, poruchy spánku, deprese a další neurologické a psychické změny – světloplachost, špatná koncentrace, porucha krátkodobé paměti a vštípivosti nových poznatků, poruchy vidění, předrážděnost, napětí, pocit vnitřního neklidu a úzkosti.
Chronický únavový syndrom může trvat několik měsíců i dlouhou řadu let, může mít průběh vcelku snesitelný, avšak může probíhat i pod obrazem trvale invalidizujícího onemocnění. Přestože byla vyslovena řada teorií, etiopatogeneze tohoto onemocnění je dosud obestřena tajemstvím, a přestože byl vyzkoušen obsáhlý seznam léků a léčebných postupů, účinná léčba není dosud známa.
Historie Chronický únavový syndrom je považován za civilizační nemoc. Velký zájem vědy a medicíny vyvolal poprvé až v průběhu 80. let 20. století, lidé jím však trpěli nepochybně už v minulosti. Je k dispozici řada popisů obdobných stavů z 19.
století (pravděpodobně jím trpěla i Florence Nightingaleová, významná anglická představitelka zdravotnictví a ošetřovatelství), kdy byly obdobné stavy označovány jako neurastenie, a existují zprávy ještě starší.
Nemocní tehdy uváděli svalovou a pohybovou únavu, vyčerpání a slabost, bolesti v zádech, zvýšení tělesné teploty a problémy s krevním oběhem. Tyto stavy byly provázeny nespavostí, ztrátou koncentrace, podrážděností a depresivitou.
Vzácné nebyly ani zažívací obtíže, bolesti hlavy a mdloby. V této souvislosti si jistě vzpomeneme na užívání různých čichacích solí a čpavku.
Epidemie Od počátku minulého století byly zaznamenávány jak ojedinělé případy, tak i různě velké epidemie (Los Angeles 1934, Island 1948, Švýcarsko ve 40. letech, Royal Free Hospital v Londýně 1955).
Zatím poslední větší epidemie byla zaznamenána v roce 1984 v nevadském městečku Incline Village na břehu jezera Tahoe, která konečně vyvolala odpovídající zájem příslušných institucí. K nárůstu tohoto zájmu přispěla i jistá podobnost s pandemií AIDS.
Výsledkem zkoumání celého problému byla zpráva odborníků z Centra pro kontrolu nemocí v Atlantě, vedených Garry P. Holmesem, uveřejněná v březnu 1988. Byla určena kritéria, která – pokud budou naplněna – mohou vést k diagnóze chronického únavového syndromu (CFS).
Tato diagnostická kritéria měla být zvláště pomůckou k vymezení CFS proti jiným onemocněním. Diagnostická kritéria CFS byla od té doby mnohokrát citována a jsou podle vedoucího celé skupiny označována jako Holmesova kritéria.
Holmesova kritéria Hlavními, nezbytnými kritérii pro diagnózu chronického únavového syndromu (CFS) jsou podle Holmese:
- únava, trvající déle než 6 měsíců a snižující aktivitu postižené osoby o 50 %
- vyloučení jiných somatických nebo psychických stavů, které by mohly příznakový soubor vyvolávat
K tomu, aby mohla být stanovena diagnóza CFS, je nutné, aby byla splněna ještě vedlejší kritéria, tzn. aby si nemocný stěžoval ještě na osm z jedenácti příznaků (nebo na šest z těchto jedenácti příznaků), a zároveň aby byly přítomny dva ze tří objektivních, lékařem ověřitelných nálezů.
Patrně již samotným autorům bylo jasné, že takto stanovená kritéria jsou postavena velmi přísně, a že méně vyhraněné nebo mírněji probíhající případy budou touto definicí vyloučeny.
Tyto i další výhrady vedly k tomu, že se odborníci z Centra pro kontrolu nemocí (CDC) a Národních ústavů zdraví (NIH) v USA spojili s odborníky z dalších zemí (Velké Británie, Kanady, Austrálie, Nizozemí a Itálie), aby pod vedením Keiji Fukudy předložili upravená kritéria pro stanovení diagnózy chronického únavového syndromu (CFS). Současně byl navržen i diagnostický algoritmus, čili návod jednotlivých kroků pro určení nebo vyloučení CFS.
Fukudova kritéria Tato volnější definice charakterizuje chronický únavový syndrom (CFS) jako:
- Klinicky zhodnocenou, nevysvětlenou chronickou únavu (tedy trvající déle než 6 měsíců), trvalou nebo se stále vracející, nově se objevivší, nebo s určitelným začátkem (únava tedy není celoživotní). Tato únava není důsledkem tělesné zátěže, není významně ovlivněna odpočinkem a vede k podstatnému omezení dříve dosahované úrovně výkonnosti v zaměstnání nebo ve vzdělávání a v sociálních nebo osobních aktivitách.
Další podmínkou je:
- Současný výskyt čtyř a více subjektivních příznaků, přetrvávajících po dobu 6 a více po sobě jdoucích měsíců a nepředcházejí manifestaci únavy: subjektivně vnímané významné zhoršení krátkodobé paměti nebo koncentrace, podstatně omezující úroveň dřívějších schopností; bolesti v krku; bolestivé krční nebo axilární lymfatické uzliny; bolesti svalů; bolesti více kloubů obvykle bez jejich otoku nebo zarudnutí; bolesti hlavy mající jiný charakter a intenzitu než dříve; spánek nepřinášející osvěžení; vyčerpání po fyzické zátěži, které přetrvává déle než 24 hod. Diagnostická kritéria Fukudova z roku 1994 jsou platná doposud, nahradila Holmesova kritéria, i když tato jsou některými lékaři a badateli upřednostňována pro svůj restriktivnější charakter.Vedle Holmesových kritérií jsou používána i jakási národní kritéria pro chronický únavový syndrom (CFS), jako např. definice australská z roku 1990 a podobně i tzv. Oxfordská definice z roku 1991, sloužící k diagnostice CFS/ME ve Velké Británii. Tyto definice zmiňují ještě povirový (postinfekční) únavový syndrom (PVFS) jako podjednotku CFS s jednoznačně prokázanou infekcí na začátku obtíží (klinicky i laboratorně). Zatím poslední souhrnné stanovisko vychází ze zprávy společné pracovní skupiny tří britských Královských odborných společností – internistické, psychiatrické a všeobecného lékařství, vedené profesorem Leslie Turnbergem z roku 1996, částečně doplněné v roce 1997. Tato zpráva doporučuje mimo jiné po více než 40 letech změnit název myalgické encefalomyelitidy na CFS. V současné době jsme ve Velké Británii a Austrálii svědky vytváření nových návodů a doporučených postupů k léčbě CFS, a to na vládní úrovni.
Výskyt chronického únavového syndromu (CFS) Dnes je tedy jisté, že chronický únavový syndrom existuje. Postihuje převážně ženy, nejčastěji ve věku 25–45 let, i když postiženi mohou být i muži a vzácně také děti. Proti dřívějším názorům, že obětí se stávají mladí příslušníci střední třídy (tzv.
yuppies), je dnes jisté, že mezi nemocnými CFS jsou lidé všech etnických, socioekonomických a věkových skupin. Stále se domníváme, že převažují lidé s velkým smyslem pro povinnost a odpovědnost, lidé pečliví, zodpovědní a citliví, kteří jsou zvyklí podávat maximální výkon, neumějí nebo nemohou odpočívat a přepínají své síly.
Nejsou to tedy lidé od přírody líní, pohodlní, kteří by si hledali pro svou slabost ospravedlnění. Naopak, jde o lidi pracovité a mnohdy ambiciózní, kteří se jen těžko vyrovnávají se svým novým znevýhodněním. Nedávno mě na doporučení známé lékařky navštívila mladá žena, která pracuje v zodpovědné manažerské funkci u významné zahraniční firmy.
Naprostou samozřejmostí pro ni bylo pracovat 10–12 hodin denně po šest dní v týdnu. Všem byla ve firmě příkladem a táhla celý kolektiv podřízených. To vše až do prosince roku 1998, kdy přechodila jakousi chřipku, možná však také neúplně vyjádřenou infekční mononukleózu, kterou nedlouho předtím prodělal její manžel.
Že není něco v pořádku, si uvědomila až počátkem ledna 1999, kdy ji přepadla veliká únava, vyčerpání, celková slabost, objevily se zvýšené teploty, bolesti svalů, nepředstavitelná ospalost, naprostá ztráta koncentrace myšlenek, paměti. Chtíc nechtíc musela na neschopenku, využívala nějaká antibiotika, ležela doma, spala denně 20 hodin a stejně „byla k ničemu“.
Vzhledem k tomu, že její stav se nedal vysvětlit žádným patologickým nálezem ani v krvi ani na rentgenu či sonografii, začali jsme uvažovat o chronickém únavovém syndromu, respektive o povirovém únavovém syndromu.
Údaje o výskytu CFS v populaci jsou stále velmi nepřesné, vycházejí z odhadů podle několika epidemiologických studií provedených v USA a Austrálii. Výsledky těchto studií se co do výskytu předpokládaných nemocných velmi liší: odhady se pohybují mezi 7–38 nemocnými na 100 000 obyvatel.
Jiné údaje právě z USA hovoří o 1,5 milionu nemocných, ve Velké Británii se odhaduje jejich počet na 150–200 tisíc. Podle jiných soudů se odhaduje počet až na 0,5 % populace.
Ani u nás není situace uspokojivě zmapovaná, lze pouze odhadnout, že v České republice je až několik desítek tisíc nemocných s CFS.
Průběh chronického únavového syndromu (CFS) Průběh onemocnění není jednoznačný a jen těžko jej lze předem odhadnout. Někteří nemocní se zcela vyléčí, u jiných onemocnění probíhá vlnovitě se střídáním období relativního zdraví a zhoršení; u části nemocných se stav postupně trvale zhoršuje.
- HOLMESOVA KRITÉRIA Hlavní kritéria únava, snadná unavitelnost, výkonnost menší než 50 %, trvání více než 6 měsíců, vyloučení jiných možných příčin
- Vedlejší kritéria • příznaky • subfebrilie, zimnice • bolesti v krku • bolestivé a zvětšené krční nebo axilární uzliny • svalová slabost • myalgie • zhoršení únavy po zátěži • bolesti hlavy • artralgie bez otoku a zarudnutí • neuropsychické obtíže – fotofobie, skotomy, poruchy paměti, koncentrace a myšlení, deprese • poruchy spánku • náhlý vznik obtíží • fyzikální nálezy • subfebrilie • chronická faryngitida
- • zvětšené nebo bolestivé uzliny
- FUKUDOVA KRITÉRIA únava trvající více než 6 měsíců • subjektivní příznaky • zhoršení paměti nebo koncentrace • bolesti v krku • bolestivé lymfatické uzliny • bolesti svalů • bolesti kloubů • bolesti hlavy • neosvěžující spánek • neurologické a psychické obtíže
- • zhoršení únavy po námaze
- Autor: MUDr. Martin Nouza, Centrum klinické imunologie, Praha
Vražedná únava
Aleš Bluma | 3. 4. 2009 | Vstoupit do diskuze – 1 komentář
Pomalu vylézají sněženky, den se prodlužuje, ba i ten skřivan si vrzne. Ale spousta lidí se na jaro vůbec netěší. Je jim jasné, že to zase přijde – nedostatek energie, bolesti hlavy a nálada pod psa. Zvykli jsme si tomu říkat jarní únava. Jenže co když se z ní nemůžeme vzpamatovat ani do podzimu? Pak může jít o chronický únavový syndrom.
Třebaže si lidé na únavu stěžují, je vlastně velmi potřebná. Signalizuje nám jako první, že se s naším tělem něco děje, že nám něco chybí, že bychom asi měli zvolnit tempo. Pokud začneme tělu dodávat potřebné vitamíny, dostatek odpočinku a využijeme prodlouženého dne aspoň k procházce, běžná jarní únava rychle zmizí.
Pomáhá proti ní i čistění organismu. Ne nadarmo zavedla církev před Velikonocemi čtyřicetidenní půst. Samozřejmě že půst má duchovní rozměr, ale nepostrádá ani ten praktický.
Jarní únavou trpí tři čtvrtiny lidí, ženy a děti daleko více než muži, i když důvody, proč tomu tak je, nejsou zcela jasné.
Může jít i o nemoc
Únava ale nemusí být jen důsledkem vyčerpání po zimě. Ta běžná fyziologická po fyzické námaze nebo sportu vzniká hromaděním metabolitů v krvi či svalech, je přirozená a v průběhu relaxace mizí.
Daleko horší to bývá s únavou psychickou. Dlouhodobá pracovní zátěž, neshody na pracovišti, problémy v manželství nebo s dětmi mohou přivodit těžkou únavu.
Lidé se cítí vyčerpaní, ospalí, malátní, nesoustředění, podráždění, frustrovaní, mají špatnou náladu někdy dokonce i pocity úzkosti. Dochází ke ztrátě koncentrace, zhoršení paměti.
Začíná se projevovat nedisciplinovanost, chybí odhad vlastních schopností a adaptace na měnící se podmínky. Ospalost se může změnit v mikrospánek.
To je důvod, proč nařizují zákonodárci řidičům kamionů povinné přestávky. V povoláních, kde dochází velmi rychle k psychické únavě, jako jsou třeba řídící letového provozu, dochází ke střídání každé dvě hodiny. Každý zná občas pocity, že se cítí tak unaven, že se mu ani nechce mluvit.
Podle výzkumu Světové zdravotnické organizace si na stálou únavu a vyčerpanost stěžuje okolo třetiny populace ve vyspělých zemích a kolem deseti procent obyvatel zemí třetího světa. Ve vyspělých zemích se to týká daleko více žen. Vysvětluje se to především tím, že mají kromě svého pracovního zatížení i více povinností v domácnosti a podstatně méně času na regeneraci a oddech.
Pokud se ale oddech a odpočinek odkládá, může tělo odmítnout poslušnost. Pak už najednou nebude stačit jeden víkend, kdy si konečně uděláme čas na relaxaci, nepomůže ani týden na horách nebo čtrnáct dní u moře. Únava se stane trvalým souputníkem a je zle.
Můžete navštívit i ty nejvěhlasnější lékařské kapacity – a nic nezjistí. Veškerá vyšetření a laboratorní výsledky budou v normě. Podle nich budete zdraví.
Pokud ale váš stav trvá déle než šest měsíců, a je jedno, zda začal na jaře, v zimě nebo v létě, pak se s největší pravděpodobností běžná únava vyvinula v chronický únavový syndrom (CFS – Chronic Fatigue Syndrom).
Dnes je tento syndrom uveden v seznamu nemocí a lékaři mají přesná kritéria pro diagnostiku této choroby. Nebylo tomu tak vždycky.
O syndrom chronické únavy se lékařská věda začala oficiálně zajímat až v 60. letech minulého století a intenzivní zkoumání nepřesáhlo třicet let. Dodnes neznáme přesně všechny okolnosti jeho vzniku, dokážeme ho ale dostatečně přesně diagnostikovat. Jak se pozná CFS
Ten, kdo se cítí unavený, si může nejprve udělat laickou osobní diagnostiku.
Pokud ho přestane bavit práce, kterou dřív měl docela rád, pak už má nechuť k jakékoliv činnosti, přestane mít zájem o sex, jde z jedné infekce do druhé a jediné, co se mu opravdu chce, je spát a spát jak medvěd brtník, kromě toho na něj přicházejí vlny deprese, nemůže se soustředit, je podrážděný – pak by měl požádat o odbornou pomoc.
Lékaři nemoc diagnostikují podle několika kritérií. Jsou to dvě velká kritéria, deset malých a tři objektivní příznaky.
K velkým kritériím patří únava nebo snadná unavitelnost, která nezmizí ani po odpočinku a trvá nejméně šest měsíců, a dále to, že neexistuje žádná zjistitelná příčina, jak by únava mohla vzniknout.
Prostě je tu. Obě dvě kritéria musí být vždy splněna současně, jestliže jedno chybí, nejde o CFS.
Mezi malá kritéria patří obtíže, které nejvíce připomínají chřipku: zimnice, bolesti v krku, bolesti svalů nebo, svalová slabost, bolest hlavy, kloubů, bolesti mízních krčních uzlin a dále také poruchy spánku, podrážděnost, nesoustředěnost a deprese.
Vyšetření musí nejprve vyloučit virový původ obtíží. Posledním potvrzením CFS jsou objektivní příznaky. Většinou je to zvýšená teplota, zánět v oblasti hrdla a zvětšené a citlivé mízní uzliny.
Aspoň dva objektivní příznaky by měly být pohromadě, aby se dvěma velkými kritérii a šesti malými kritérii kompletně potvrdila diagnóza CFS.
Nemocní chronickým únavovým syndromem mají plný nárok požadovat dlouhodobou pracovní neschopnost a být léčeni. Absolvují zpravidla psychoterapeutickou léčbu, rehabilitaci a předepisuje se jim změna stravovacích návyků. Léčba je dlouhá a vyžaduje intenzivní spolupráci pacientů.
V Česku trpí chronickým únavovým syndromem asi 40 tisíc lidí, často v tom nejlepším věku mezi 30 až 40 lety. Kdo se cítí teď na jaře unavený, neměl by propadat panice, ale ani svůj stav zbytečně podceňovat.
(Autor je emeritním profesorem sociální farmacie CEREGE, Universita Poitiers, Francie. Publikováno v časopise Finmag-Finanční magazín). Foto: Profimedia.cz