Chcete žít do sta let?

Žít do sta let (I.): Modré zóny

V minulém díle jsme se dozvěděli, co to vlastně modré zóny jsou, a uvedli si první tři oblasti. Dnes se podíváme na zbytek! Jako bonus na konci najdete oněch deset slíbených tipů, jak se dožít sta let.

Ostrov Okinawa

Tento ostrov se nachází na jižním cípu Japonska v Tichém oceánu. Žije zde přes milion obyvatel a lidé ho trefně nazývají ostrovem nesmrtelných. Zdejší ženy tu opravdu v průměru žijí nejdéle na světě.

Japonsko obecně patří mezi státy s nejdelší průměrnou délkou života, ale Okinawa to ještě překonává – na 100 000 obyvatel připadá přibližně 50 centenariánů, což je zhruba trojnásobek v porovnání se zbytkem Japonska. Devadesát procent staletých jsou ženy.

Obyvatelé tu mají mnohem nižší výskyt rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění i demence.

Jestliže se narodíte na ostrově Okinawa, budete automaticky patřit do sociální skupiny nazvané „moai“. Tento spolek slouží ke vzájemné podpoře všech jeho členů – sociální, finanční, zdravotní i spirituální. V případě, že se někomu z dané skupiny něco stane, má jistotu, že ostatní budou stát za ním a podpoří ho.

Můžeme zde najít členy „moai“, kteří jsou spolu od narození téměř sto let, dosud se scházejí a i po těch letech si stále mají co říct.

Tento mechanismus se zřejmě vyvinul kvůli velmi náročným podmínkám a situacím, které obyvatelé tohoto ostrova museli snášet – chudoba, nedostatek potravy, americká okupace a přírodní živly.

Rok co rok tuto Zemi bohů stíhají zemětřesení. Požáry a veliké vlny a nestvůrné smrště – tajfuny. Příroda se s námi nemazlí. V koutcích očí se zatřpytily slzy. Asi proto tak milujeme život, Andžin-san. Nic jiného nám nezbývá, chápejte. Smrt číhá ve vzduchu, na moři i na zemi. V této zemi slz je smrt naším dědictvím, tak je to.

James Clavell (Šógun)

Říká se, že jsme v největším riziku v den, kdy se narodíme, a v den, kdy odejdeme do důchodu. Ve druhém případě v podstatě ze dne na den ztratíme náplň našich dnů, s čímž se někteří vyrovnávají jen velmi těžce. Na Okinawě mají něco, čemu se říká „ikigai“.

Podle Japonců je to důvod, proč ráno vstáváme, neboli smysl našeho života.

Pro některé to může být výchova dětí (nejen těch svých, ale i pravnoučat, na Okinawě často i prapravnoučat), někteří tráví své dny lovem ryb pro svoji rodinu nebo výukou karate často i mnoho desítek let po odchodu do penze.

Zašeptala: „Hara hachi bu“ a pustila se do jídla. Přesně toto tajemné zaklínadlo můžete na Okinawě slyšet – lidé si ho tam říkají před každým jídlem. Pochází od Konfucia a v překladu znamená: „Jez, dokud nejsi z 80 % plný“. Jsou zřejmě tedy jediným národem na světě, který si vytvořil zvyk vedoucí k restrikci kalorií.

Průměrně konzumují 1800 – 1900 kcal denně a typické BMI se tam u starších lidí pohybuje mezi 18 – 22. V porovnání s americkou populací nad 60 let jsou hodnoty Okinawanů o mnoho nižší. Podle vědců je tento rituál jedním z faktorů, které se podílejí na extrémní dlouhověkosti zdejších lidí.

Ostatně i výzkumy na hlodavcích poukazují na to, že snížení počtu kalorií prodlužuje život.

Co se týče složení stravy stoletých obyvatel tohoto ostrova, musíme se podívat nejenom na to, jak se stravují nyní, ale i na to, jak jedli v průběhu jejich dlouhého života. Vědci zjistili, že zhruba třetinu jejich života čerpali více než 60 % kalorií z okinawských sladkých brambor zvaných „imo“.

Ve skutečnosti jejich strava v minulém století obsahovala asi 80 % sacharidů. Na rozdíl od typických Japonců Okinawané jedli méně rýže. Nebyli ovlivněni buddhismem, takže maso konzumovat mohou, ale i přesto kvůli chudým poměrům měli maso jen výjimečně. Jejich strava tedy byla v první polovině 20.

století založena hlavně na sladkých bramborách „imo“, zelenině, rybách a tofu.

Jejich národní pokrm se nazývá „goya chanpuru“. Jedná se o jídlo složené z hořkého melounu, zde označovaného jako goya, tofu, vajec a vepřového masa. Mezi další konzumované „superpotraviny“ patří kurkuma, česnek, zelený čaj, houby šiitake a mořské řasy.

S příchodem amerických vojsk na konci druhé světové války, kdy byl ostrov Okinawa velmi důležitým strategickým místem, se i strava zdejších obyvatel začala postupně měnit. Dnes už tu najdete řetězce rychlého občerstvení i všechna negativa, která vyšší úroveň života přináší.

Sardinie

Sardinii najdeme jihozápadně od pobřeží Itálie a dle rozlohy je druhým největším ostrovem ve Středozemním moři.

Patří mezi autonomní oblasti a je složena z celkem osmi provincií, přičemž v provinciích Nuoro a Ogliastra žijí tamější muži v průměru nejdéle na světě.

Zdá se, že vysoký počet centenariánů na Sardinii je dán sníženým rizikem cévních onemocnění a rakoviny mezi 80 až 100 lety.

Tato kultura zrodila Antonia Toddeho, který byl svého času nejstarším mužem na světě. Zemřel v roce 2002 ve věku 112 let.

Na Sardinii se nechodí do důchodu v pravém slova smyslu, ale v podstatě člověk většinou jen změní „zaměstnání“. Najdete tu stoleté, kteří štípají dřevo a stále jezdí na kole. V barech tu také obvykle nespatříte kalendář s nahými dívkami, ale se „stoletým měsíce“. Dát svého příbuzného do domova pro seniory nebo podobného zařízení znamená stud pro celou rodinu.

Ze záznamů z 30. let minulého století zhruba víme, jak se Sardiňané stravovali. Více jak 60 % z jejich celkového energetického příjmu tvořily sacharidy – zejména chléb, brambory, těstoviny a fazole. Jejich příjem tuku tvořil asi 20 %. Pocházel především z kozího nebo ovčího mléka, výrobků z nich a olivového oleje.

Zbylá procenta tvořily bílkoviny, hlavně z rostlinných zdrojů a mléka (a výrobků z něj). Obyvatelé výše položených částí ostrova pravidelně ryby nejedli. Mezi další hojně zastoupené potraviny patřily rajčata, cibule, zelí a cuketa. Z ovoce konzumovali obvykle jen třešně a hrušky.

Jejich vysoká spotřeba místního červeného vína Cannonau je také typická – Sardiňané v průměru vypijí 3 – 4 menší sklenky vína denně. Jejich energetický příjem se v minulém století pohyboval kolem 2700 kcal denně, ale fyzická aktivita v té době zvýšený příjem zřejmě kompenzovala.

S příchodem moderní civilizace a nových silnic v roce 1960 se i jejich strava a životní styl začaly postupně měnit.

Co mají všechny tyto oblasti společného?

Pro všechny modré zóny je typická izolovanost od okolí, ať už geografická, nebo kulturní. Toto zaručuje, že se na těchto místech snáze zachovají určité zvyky či tradice, které se mohou podílet na dlouhověkosti – např. okinawská mantra „hara hachi bu“, kterou si zdejší lidé opakují před každým jídlem.

Dalším ze společných znaků je úcta ke stáří a podpora starších obyvatel. To také souvisí s velmi pevnými sociálními vazbami mezi jejich obyvateli.

Je vědecky dokázáno, že samota zkracuje náš život, počet našich blízkých přátel přitom od minulého století stále klesá. V těchto oblastech zřejmě lidé byli nuceni spolupracovat a udržovat mezi sebou blízké kontakty.

Jako příklad extrémní soudržnosti se můžeme podívat zase na okinawské sociální spolky „moai“.

Strava je v těchto oblastech založena na lokálně vyprodukovaných potravinách – často dokonce vypěstovaných ve vlastní zahradě. Převažuje hlavně rostlinná strava s malým množstvím masa. Průmyslově zpracované potraviny téměř chybí. Každá z modrých zón má své unikátní potraviny, které jsou nabité antioxidanty a dalšími bioaktivními látkami.

Dalším důležitým faktorem je restrikce počtu kalorií (lidé se tu prostě nepřejídají), což zřejmě také přispívá k dlouhověkosti. Lidé v modrých zónách většinou neběhají maratony, ale ani celý den nesedí u televize. Žádný z extrémů není ideální, klíčem nejspíš bude zlatá střední cesta, tzn.

lehká až středně těžká fyzická aktivita během dne, ať už je to práce na zahradě, nebo každodenní svižná chůze. Chůze je navíc jedním z nejzdravějších pohybů.

Většina stoletých má svoje “ikigai” neboli důvod, pro který ráno vstává, ať už je to pomoc s výchovou dětí, nebo jiná činnost. Jednoduše řečeno, je důležité, aby lidé věděli, že jsou ještě potřební a mají stále pro co žít.

Mezi další důležité faktory patří víra. Velká většina obyvatel je věřících a mají své rituály, kterými se zbavují stresu.

Příkladem může být sobotní den pro adventisty sedmého dne, kdy za sebou nechají všechny starosti a soustředí se pouze na Boha.

Dalším příkladem jsou lidé žijící na ostrově Okinawa, kteří denně uctívají svoje předky. Náboženství navíc posiluje sociální kontakt mezi jeho členy.

Projekt modrých zón

Dan Buettner, novinář, vědec a velký popularizátor modrých zón, se zasloužil o založení tohoto projektu, který si dává za cíl vytvořit modré zóny uměle.

Jedná se o komplexní přístup, který je založen na spolupráci obyvatel, škol, restaurací, zaměstnavatelů a obchodních řetězců k podpoře zdraví a celkově zdravého životního stylu.

Mezi změny patří například zpřístupnění zdravých potravin, znevýhodnění kouření, vybudování parků, veřejných prostor a cest, které zpříjemní zdravou formu pohybu. Do programu se už přidalo několik amerických měst a výsledky zatím vypadají velmi slibně.

Závěr

Při hledání modrých zón se v minulosti vyskytlo i několik problémů. Vědci měli potíže při výzkumu v nových oblastech s tím, že obyvatelé často záměrně uváděli vyšší věk kvůli vyvolání určité senzace, což by mohlo vést k většímu přílivu turistů a peněz.

Někteří si navíc svůj věk dokonce už ani nepamatovali. Některé lokace také měly obrovský počet centenariánů, ale později se ukázalo, že je to dáno jen zvýšenou migrací mladších generací. Je velmi těžké odlišit, které faktory a s jakou intenzitou se opravdu na dlouhověkosti obyvatel modrých zón podílejí.

Výzkumníci velký podíl dávají specifickému sociálnímu prostředí jejich obyvatel. Mezi další teorie patří například i prospěšnost vysokohorského prostředí (více pohybu, izolovanost) nebo relativně častější vystavování se slunečnímu záření.

V modrých zónách se také stýká primitivnější způsob života s tím moderním (západní medicína, lepší zdravotní péče atd.), což vytváří přímo ideální podmínky pro dlouhověkost. Zdá se, že všechny výše zmíněné atributy se z nějaké části o nadprůměrnou délku a vyšší kvalitu života více či méně zasluhují.

Budu k Vám nyní upřímný – žádná fontána mládí neexistuje, ale není i deset let života navíc obrovskou výhrou?

10 slíbených tipů na konec

• Obklopte se těmi správnými lidmi.
• Každý den se hýbejte.
• Udělejte si čas jen na sebe.
• Zbytečně se nestresujte.
• Zařaďte se do nějaké skupiny lidí, ať už je to tým amerického fotbalu, nebo nedělní setkání v kostele.
• Nepřejídejte se – dodržujte pravidlo 80 %.
• Najděte si důvod, proč každé ráno vstáváte.
• Pijte červené víno (s mírou).
• Zvyšte příjem zeleniny a ovoce.
• Zkuste zařadit některé potraviny z modrých zón (např. olivový olej, luštěniny).

Zní to prostě, ale někdy to může být pro nás složitější, než se zdá.

A proč vlastně „modré zóny“? Protože při zakreslování oblastí s nadprůměrnou délkou života do mapy výzkumníci použili právě modrou fixu.

Obrázek: Moyogo / Wikimedia

Chcete žít do sta let? Přijměte životní styl Blue Zones!

Průměrná věková hranice, které se dožíváme, je 77 let. Lidé, kteří však žijí v takzvaných „Blue Zones“ ale tuto hranici převyšují i o pětinu. Prý protože mají dost sexu, dobře jedí, pijí dobré víno a umí se prohnout.

Mezi země s nejdelší životností patří malý ostrov na pobřeží Itálie Sardinie, Ikaria v Řecku, japonská Okinawa, Nicoya na Kostarice a Loma Linda v Kalifornii. Všech těchto 5 míst navštívil výzkumník a spisovatel Dan Buettner.

 Jeho antropologické zkoumání centenářů ukázalo, že lidé žijící v modrých zónách mají několik společných behaviorálních charakteristik.

Především vyznávají rodinnou soudržnost, konzumují převážně rostlinnou stravu a mají denní fyzickou aktivitu.

Dnešní společnost se ochuzuje o čas zbytečně

Buettner dospěl k názoru, že životní styl, který je společný pro většinu lidí ve vyspělých zemích, krátí život o více než 10 let. Organismus se rychleji vyčerpává pod náporem zpracovávání potravin živočišného původu, energeticky strádá také rutinním odbavováním stresu a odpovědnosti. Výdej energie je mnohonásobně vyšší než její příjem, protože na odpočinek nemáme čas.

Zároveň ale dodává, že změny v našem životě mohou velmi výrazně energetickou výměnu nastartovat tím správným směrem. Životní styl obyvatel Blue Zones nese také daleko menší zdravotní rizika civilizačních nemocí. Jedná se například o podstatně nižší riziko srdečních záchvatů, mozkových příhod, rakoviny, osteoporózy, Alzheimerovy choroby nebo demence.  

Dan Buettner navštívil 5 míst, kde lidé zapomněli umírat. Poznatky shrnul v knize Blue Zones.

Hodně vína a hodně sexu

Lidé po padesátce, kteří pravidelně sexují dvakrát týdně, mají o polovinu nižší míru úmrtnosti. K dobré kondici přispívá také dobré víno. Víno má vysoké množství polyfenolů a antioxidantů.

 Alkohol ve víně také pomáhá snížit hladiny kortizolu, což je hormon spojený se stresem.

 Pokud pijete sklenici vína ke středomořské stravě, je to daleko přínosnější, než kdybyste si k jídlu dali sklenici vody.

Projezte se k dlouhověkosti

Důležitou úlohu hraje i dostatek antioxidantů. Ty totiž přispívají k boji s chorobami a přirozeně řídí signály vašeho těla – regulují například pocit hladu.

Když si dáte na talíř polovinu stravy, která je antioxidanty bohatá, zjistíte, že jste sytí daleko déle a za příjmu menšího množství stravy.

Nespornou výhodou je, že antioxidanty ničí i zánětlivá ložiska v těle, takže nejsou zpomaleny žádné tělesné funkce.

Začněte tedy tím, že denně sníte čtyři až šest zeleninových porcí a až tři kusy ovoce. Jezte celou řadu potravin, které dodávají bílkoviny a zdravé tuky, včetně ořechů a luštěnin. Do stravy zahrňte i superfoods a hlavně probiotika, která zvyšují imunitu a podporují psychickou pohodu.

Mezi potraviny, které k vyššímu věku nepřispívají, pak patří rafinované cukry a maso, dále všechny potraviny, do jejichž výroby vstupují chemické látky, a také potraviny, které jsou převážně dovážené, jelikož ty jsou natolik ošetřeny proti kažení, že jejich negativa překračují potenciální přínos. 

V modrých zónach se jí především rostlinná strava. Maso spíše sporadicky.

Přirozený pohyb přirozeně pomáhá a práce, co baví, jakbysmet

Fyzická aktivita, která znamená pot a dřinu ve fitku, organismus ještě více vyčerpá.  V Blue Zones se sází na přirozený pohyb. Například v Ikarii se fyzickou aktivitou míní výsadba zahrady, zalévání a sklizeň nebo třeba ruční pečení chleba. A samozřejmě pěší chůze.

Vliv má i spokojenost v místech, kde trávíme nejvíce času. Podle Gallopa dělá méně než třetina obyvatel Ameriky to, co je skutečně baví. Práce, která vás nenaplňuje, vám pak zase energii bere. Naopak využití vašich skutečných potenciálů přispívá i k vaší psychické pohodě.

Vliv má konečně i to, kde žijete. Na předměstí se nikdy z nezdravosti nevymaníte.  Ve velkých městech je asi 37 % obézních lidí, zatímco na menších městech a vesnicích už jsme jen na 11 %.  A to hlavně díky tomu, že se z velké části konzumuje to, co si bez pesticidů vypěstujete na vlastní zahradě, kterou jste nuceni obhospodařovat.

foto: Shutterstock, zdroj: National Geographic

Chcete se dožít 100 let? Toto je recept na dlouhověkost

1. srpna 2020·Životní styl·Barbora Pisingerová

Čím dál více lidem se podaří dosáhnout úžasných stých narozenin. Jak to dělají? Existuje několik tipů, které vám pomohou žít déle. Přečtěte si, jak na to.

Asi každý z nás by si přál být na světě co nejdéle a co nejdéle také zůstat fit. Pokud máte podobné plány, možná vás potěší, že existuje řada tipů, jak toho dosáhnout. Jistě vás napadne, že důležitý je zejména zdravý životní styl. To znamená nekouřit, nepít příliš alkoholu, chodit na preventivní prohlídky a pokud možno udržovat svoji váhu ve zdravých mezích.

Nestresovat se

Ke zdravému životními stylu nepatří jen vitamíny a běh. Pokud je naše tělo ve stresu, vůbec mu to nepomáhá. Zvyšuje se riziko přejídání nebo naopak nezdravého úbytku na váze, zvýšeného krevního tlaku, infarktu, mrtvice, depresí, úzkostí či syndromu vyhoření. Zahrňte do svého denního harmonogramu i aktivity, které vám pomohou si odpočinout či upustit páru.

Vyvážený příjem kalorií

Pokud přijmete více kalorií, než kolik spálíte, vaše váha poroste. Pokud naopak přijmete méně kalorií, než kolik vydáte, vaše tělo bude brát energii ze zásob a budete ztrácet na váze.

Ideální je takový příjem, který odpovídá vašemu běžnému výdeji energie. Středně aktivní člověk, který se denně věnuje pohybu cca 30 minut, spotřebuje asi 30 kalorií na každý kilogram své váhy.

Pokud chcete hubnout, můžete shodit půl kila za týden tím, že svému tělu dopřejete o 500 kalorií denně méně.

Zelenina

Pokud patříte mezi fanoušky rychlého občerstvení, tohle vás nepotěší. Tušíte správně. Lidé, kteří dosahují dlouhověkosti, obvykle přijímají stravu bohatou na zeleninu. Ta totiž ve velkém obsahuje živiny, vitamíny, minerály a vlákninu a to všechno našemu tělu velmi prospívá. Do svého jídelníčku přidejte hlavně brokolici, květák, kapustu a růžičkovou kapustu nebo zelí.

Vychytávka za pár korun. Místo drahých příchutí si maminky do Baileys sypou kakao

Jíst do polosyta

Jak praví známá rada, vyplatí se jíst jen do polosyta. V oblastech, kde se lidé častěji dožívají neobvykle vysokého věku, jako je například Řecko, Itálie nebo Japonsko, se tato zvyklost běžně dodržuje.

Lidé zde jedí pomalu a nají se jen zhruba z 80 %. Pocit plného žaludku totiž často do mozku dorazí s mírným zpožděním a tak místo nepříjemného pocitu přecpání zažívají tito lidé jen přirozený pocit sytosti.

Přejídáním svá těla zbytečně zatěžujeme.

Rodina

Dlouhověkost však není jen záležitostí stravy a cvičení. Podle odborníků mají silné rodinné vazby pozitivní vliv na životní pohodu člověka a na délku jeho dožití. Častý kontakt s rodinou totiž pozitivně ovlivňuje jak množství socializace, kterému se vystavujeme, tak pocit, že náš život má nějaký smysl.

Dobrá společnost

Lidské pohodě a zdraví totiž velmi pomáhá, pokud máte kolem sebe dostatek příjemné společnosti. Právě přátelské vazby se v průběhu života často tupí a vytrácejí. Podle odborníků je to však chyba.

Právě přátelství nás může výrazně podržet v krizových situacích či pravidelně zmírňovat pocity stresu a úzkostí.

Pokud vás například baví bowling nebo šachy, není nic lepšího, než ve svém bydlišti nalézt skupinu podobných nadšenců a pravidelně si svůj koníček užívat s dalšími lidmi.

Smysl života

Možná vám to zní zvláštně. Nalézt svůj vlastní smysl života může být těžké, hodně vám to ale pomůže.

K dlouhověkosti totiž často vede pozitivní životní přístup a právě něco, co vás dostatečně motivuje, vám k tomu může pomoci.

Pokud každé ráno vstanete s určitou myšlenkou, která vás udrží nad vodou, bude pro vás mnohem snazší zvládnout těžký den, zvýší se vaše šance na dobrou náladu a celkově se vylepší váš dlouhodobý pocit z vlastního života.

Aktivita

K tomu, abyste byli fit ještě v osmdesáti, vám může pomoci i dostatečná aktivita. A to jak fyzická, tak psychická. Trénovat své tělo i mozek v průběhu celého života pomůže tělu neustrnout a udrží se tak v lepší kondici. Ve vyšším věku tak můžete mít výrazně menší potíže s pamětí nebo s bolestí a pohyblivostí svých končetin.

Životní styl – další články

Smích prodlužuje život. Chcete-li žít do sta let, nenechte si ujít Léto na dlani

Koronavirus na Boleslavsku Martin Weiss

Mladá Boleslav – Festival divadla a hudby je po roce opět zpátky. Už po patnácté. Boleslavský deník ví, jaká představení a kapely Divadýlko na dlani připravilo

Černý humor, ten páni ze souboru Neškvor zkrátka umí. | Foto: Foto: Archiv divadla Neškvor

Hravé, černohumorné a bláznivé. Především takové bude podle letošní Léto na dlani, které připravil na konec tohoto týdne soubor Divadýlka na dlani. Festival plný divadla a hudby se letos koná už po patnácté, a tak Divadýlko pozvalo své staré známé, které to s diváky i posluchači prostě umí.

Čtvrtek bude patřit od 18 hodin jazzové sestavě Old Stars MB, v 19 hodin sehraje Divadýlko své humorné máchovské pásmo Tam na své pouti pozdravujte zemi, od 20 hodin bude následovat opět kapela a večer v 21 hodin zakončí vynikající tragikomedie Dlouhý Štědrý večer, která letos dobyla nejvyšší metu amatérského divadla – Jiráskův Hronov.

Pátek bude patřit milovníkům dadaismu a kabaretu. Divadelní soubor Kocábka Chocerady přiveze v 17 hodin dětmi milované srandisty Ďulíka a Kokoláče a v 19 hodin rovněž veselé představení pro dospělé, Boty na Kokořín. Večer bude patřit Candidovi Divadýlka na dlani. O mezihry se postará bluegrassová kapela Barbecue.

Příznivci černého a nekompromisního humoru by si měli do kalendářů zapsat sobotu.

To se Léta na dlani zúčastní soubor Neškvor ze Zruče nad Sázavou, který v 17 a 21 hodin sehraje dvě třeskutá představení – Nežerte Clinta Eastwooda a Narozeniny mého kamaráda.

Mezi nimi mohou diváci navštívit v 19 hodin Šílenou lokomotivu v podání Divadýlka nebo dva sety písní v podání Zámeckého saxofonového kvarteta.

Festival se koná na obvyklém místě, v zahradě Centra 83 v areálu bývalé dětské nemocnice a dostatečné občerstvení je zajištěno.

Jarní seriál pro malé i velké zahradníky. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.

• Mladá Boleslav,
• léto,
• divadlo,
• festival,
• Clint Eastwood,
• barbecue,
• Jiráskův Hronov,
• hudba,
• Zruč nad Sázavou,
• Kokořín,
• zahrada,
• nemocnice,
• humor

Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, nehavarované Škoda Yeti první majitel, servisní knížka, koupeno v D, vyrobeno v EU, garážované, nehavarované Škoda Kodiaq první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Škoda Octavia první majitel, nehavarované Škoda Roomster první majitel, servisní knížka, nehavarované Škoda Fabia první majitel Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, nehavarované Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v D, vyrobeno v EU, garážované, nehavarované + PRODAT AUTO

Chcete žít do sta let? Pak musíte jíst podle hodinek!

Profesor Michail Tompak patří mezi světovou elitu specialistů na přírodní léčitelské metody. Vzděláním je biochemik a za svou kariéru napsal hned několik bestsellerů o zdravém a dlouhém životě.

Mimo jiné tvrdí: „Chcete-li, můžete občas sníst bonbon, zákusek nebo plátek uzeniny, ale mějte stále na mysli, že jsou to jedy!“ A jak známo, jedy zabíjejí. Ty z jídla sice pomalu, ale o to jistěji.

Tompak vychází mimo jiné z toho, co nedávno zjistila komise Světové zdravotnické organizace (WHO): u 60 % populace v několika tibetských klášterech nebyly zjištěny žádné zubní kazy, nadváha ani potíže s cévní či trávicí soustavou. Všichni, nezávisle na věku, byli zdraví a plní elánu. „To proto, že se stravují v přesně určené hodiny a taky velmi skromně,“ vysvětluje profesor.

Poctivě žvýkat a nepít

Tibetští mniši vůbec nepoužívají cukr, maso ani rafinované produkty. Základem jejich jídelníčku jsou ječmenné placky, tibetský bylinný čaj a čistá voda. Sem tam k tomu přidají červenou řepu, mrkev a trochu rýže. Má se takhle stravovat i Evropan?

Profesor Tompak radí inspirovat se hlavně tím, kdy jíme a kolik si toho nandáme na talíř. Podle něj snědí Evropané v průměru 5krát víc jídla, než jejich organismus skutečně potřebuje.

V důsledku toho trpí nejen nadváhou, ale i řadou civilizačních chorob, protože jejich střeva nefungují tak, jak by měla.

Za všechny jediný příklad: u žen, které onemocněly rakovinou prsu, se zjistilo, že v devíti z deseti případů měly špatnou funkčnost střev.

„Jezte na dvakrát menších talířích než doposud a hlavně jezte pomalu. Každé sousto byste měli rozžvýkat alespoň třicetkrát,“ radí profesor, jak si trávení vylepšit. Důležité je i to, zda v průběhu oběda nebo večeře pijete. „Pití při jídle vede k poruše výkonu trávicího i hormonálního ústrojí. Zvykněte si pít dvacet minut před jídlem a pak až hodinu po něm,“ radí profesor.

Správně kombinujte

Kromě velkých porcí jsme podle Tompaka na štíru i se skladbou jednotlivých jídel.

„Nesprávná kombinace potravin časem oslabuje trávicí enzymy a jídlo je pak tráveno s problémy – část začíná ve střevech hnít a část organismus přetváří na tuk,“ vysvětluje Tompak, proč trpí nadpoloviční většina dospělé populace na starém kontinentě nadváhou a obezitou. Co děláme tak moc špatně? Kombinujeme bílkoviny (maso, ryby, vejce nebo mléčné výrobky) s pečivem, bramborami, těstovinami nebo cukry.

Zkuste alespoň týden jíst maso a podobné jen se zeleninou, a když budete mít chuť na těstoviny, udělejte si k nim omáčku z rajčat, ale zapomeňte na mleté maso. Nebo si dejte zeleninový salát s grilovaným kuřetem, avšak bez brambor. „Chleba, krupicovou kaši a další moučné výrobky zároveň nekombinujte s džemem, marmeládou nebo cukrem, protože jejich smíchání vyvolá v žaludku proces kvašení,“ dodává Tompak.

Jezte v pravý čas

Už starodávní mudrcové si všimli, že v průběhu dne je možné vypozorovat čtyři fáze, které po sobě následují. Každá z nich trvá čtyři hodiny a všechny jsou závislé na poloze Slunce vzhledem k Zemi.

A všechny ovlivňují biorytmy lidského organismu. Když se jim přizpůsobíme, budeme prý zdravější, štíhlejší a veselejší. Tompak zároveň na hlavu staví to, co nám řada dietologů a výživových specialistů klade na srdce posledních deset let.

Snídejte, snídejte, snídejte!

To však není podle profesora v souladu s našimi biorytmy. Co ještě radí? Jíst jen dvakrát, maximálně třikrát denně. Pokud to vylepší trávení a sníží riziko vzniku řady civilizačních chorob, jak slibuje Michail Tompak, za pokus to stojí.

Více o tom, jak správně jíst, se dozvíte v novém vydání Blesk zdraví, které je od dnešního dne k dostání na novinových stáncích. 

Chcete žít do sta let? Jezte bulharské jogurty!

Maria neví, že možná vděčí za dlouhý život této přátelské bakterii, a s úsměvem, který odhaluje poslední dva zuby v ústech, odpovídá: „Je to štěstí od boha.“

Tato stoletá stařenka, která si do 80. let držela krávu, se živila mléčnými výrobky – hlavně jogurtem – a žila většinu života v půvabné horské vesnici Momčilovci v jižním Bulharsku.

Bulharsko je pyšné na to, že na jeho území byl objeven jogurt a odhaleno světu tajemství dlouhověkosti, ale jeho spotřeba od pádu komunistického režimu začala klesat.

Jogurt pomalu mizí z bulharského stolu. Roční spotřeba na hlavu se snížila ze 40 kilogramů v 80. letech, kdy byla nejvyšší na světě, na 22 kilogramů v roce 2001.

Tento pokles kopíruje pokles zemědělské produkce v posledních 13 letech, kdy se Bulharsko prodírá obtížnou cestou k tržní ekonomice.

Možná není náhoda, že v osmimilionovém Bulharsku také klesl počet stoletých lidí. Zatímco před sto lety připadali na tisíc obyvatel čtyři století, v roce 2001 to už byl méně než jeden na tisíc obyvatel.

Nyní je jogurt ve všech obchodech na světě, ale nebylo tomu tak na počátku 20. století, než ruský biolog Ilja Mečnikov, nositel Nobelovy ceny z roku 1908, spojil dlouhověkost s jogurtem.

Mečnikov, který pracoval v Pasteurově ústavu v Paříži, srovnal statistiky z 36 zemí a zjistil, že v Bulharsku žije více stoletých lidí než v jiných zemích. Usoudil, že je to díky konzumaci místního jogurtu.

Později se v mnoha vědeckých studiích v Evropě, Japonsku a USA prokázalo, že bakterie v jogurtu pomáhají zachovat dobré zdraví tím, že chrání lidské tělo před toxiny, infekcemi, alergiemi a některými typy rakoviny.

Historikové si myslí, že jogurt byl součástí stravy starověkých obyvatel Bulharska, Tráků, kteří byli dobrými pastevci ovcí. Soudí, že v tráčtině 'jog' znamenalo hustý a 'urt' zase mléko. Tak prý vzniklo slovo jogurt. Mléko se tehdy dávalo do pytlů z ovčí kůže, které se nosily připevněné na těle. Teplota těla a mikroflora z pytlů způsobily fermentaci mléka.

Někteří vědci si myslí, že předchůdcem jogurtu byl fermentovaný mléčný nápoj zvaný kumys. Dělaly ho z kobylího mléka nomádské kmeny, které přišly z Asie na Balkán.

„Tradiční bulharský jogurt je jedinečný produkt díky jedinečnému mikroklimatu v naší zemi,“ tvrdí Cona Stefanová, šéfka výzkumného střediska LB Bulagaricum, které vyváží know-how jogurtu.

„Má svou specifickou chuť a vlastnosti. Je šťavnatý a tak hustý, že když otočíte nádobu dnem vzhůru, přilne ke stěnám a nevypadne.“

LB Bulgaricum má jedinečnou sbírku 700 kmenů bakterie Lactobacillus bulgaricus, což umožňuje vyrábět různé druhy jogurtových kultur a dosahovat různých chutí a hustoty.

V minulých 30 letech tato společnost prodala know-how jogurtu více než 20 zemím, včetně Japonska, Německa, Švýcarska, Nizozemska, Francie, Filipín a Rakouska.

„Bulgaricus může ale růst jen v Bulharsku, všude jinde mutuje,“ tvrdí Georgi Georgiev, manažer společnosti Lactina Ltd., která se zabývá výzkumem a výrobou zdravých potravin.

Georgiev řekl, že jeho tým objevil kmeny Lactobacillus bulgaricus v půdě, v kůře některých stromů, v květech a dokonce v mraveništi v ekologicky čistých oblastech, jako je například Momčilovski v jihobulharském pohoří Rodopy.

Experimenty ukázaly, že dřevěné tyčky ponechané v mraveništi a poté ponořené do převařeného a zchlazeného mléka ho mohou zfermentovat a změnit v jogurt, stejně jako antické stříbrné mince, tvrdí Georgiev.

Jogurt je dobrý zdroj vitaminu B, kalcia a proteinů. Kromě toho, že má příznivý vliv na zažívací systém, lze ho také použít jako vynikající čistící masku, na léčení popálenin od slunce a zmírňuje bolestivost aft.

• „Mnozí vědci tvrdí, že fermentované mléko má silné protinádorové účinky, a to díky kyselé mléčné bakterii,“ říká profesor Akjoši Hosono z Japonska.
• I když místní spotřeba poklesla, Bulharsko se nehodlá vzdát své pověsti vynálezce jogurtu.
• Ministr hospodářství řekl, že Sofia chce, aby Světová obchodní organizace zakázala jiným zemím označovat jejich jogurty jako „bulharské“.

„Je to potravina nového tisíciletí. Svět pomalu začíná šílet po zdravých potravinách,“ řekl Georgiev.

Zdroj: ČTK/Reuters

Chcete žít déle? Starejte se o svá střeva, radí vědci

Zdravá strava bohatá na vlákninu a pravidelná fyzická aktivita. To je klíč k dlouhému životu bez zdravotních obtíží.

Tajemství bezbolestného stáří spočívá v lidských útrobách. Nové poznatky naznačují, že střevní mikroflóra, která se s přibývajícím věkem neustále mění, je známkou zdravého stárnutí. Stagnující mikrobiom naopak značí onemocnění.

Pravděpodobnost dlouhého života bez nemocí lze podle vědců předpovědět analýzou miliard bakterií, virů a hub, které obývají střevní trakt. Během procesu stárnutí dochází ke změnám ve střevní mikroflóře.

Podle studie publikované v časopise Nature Metabolism je tato transformace a rostoucí rozmanitost mikrobiomu žádoucí.

Lidé, u kterých se složení mikroorganismů ve střevech s vyšším věkem nemění, jsou častěji nemocní a umírají dříve.

„Je možné, že mikrobiom, který je nanejvýš prospěšný pro dvacetiletého člověka, není vůbec zdravý pro osmdesátiletého,“ okomentoval výsledky studie její spoluautor a vědec Sean Gibbons pro americký deník The New York Times. „Zdá se, že se mikrobi přizpůsobují stárnoucímu tělu.“

Vědci si zatím nejsou jistí, zda zdravá střeva způsobují bezproblémové stárnutí nebo naopak, je ale podle nich jasné, že spolu souvisí. U pozorovaných jedinců, jejichž mikrobiomy v průběhu času začaly vykazovat více jedinečných znaků, naměřili vyšší hladinu zdraví prospěšných krevních sloučenin.

Vědci zkoumali proměny sekvenováním mikroflóry u více než 9000 tisíc dobrovolníků ve věkovém rozmezí od 18 do 101 let.

Lidé, u kterých zaznamenali nejvíc změn, měli vyšší hladinu vitamínu D, nižší hladinu LDL cholesterolu a triglyceridů. Byli zdravější, užívali méně léků, víc chodili a cvičili.

Měli také vyšší hladinu některých metabolitů, u kterých se prokázalo, že zmírňují záněty a ochraňují střevní výstelku.

U lidí s rozmanitější střevní mikroflórou také objevily tzv. fenylacetylglutamin, o kterém se někteří vědci domnívají, že podporuje dlouhověkost, protože jeho vysoká hladina byla prokázána u několika desítek seniorů v severní Itálii, kteří se dožili sta let. U lidí se stagnujícím mikrobiomem hrozilo naopak dvakrát vyšší riziko dřívějšího úmrtí.

Střevní mikroflóra se dramaticky vyvíjí v prvních třech letech života, potom zůstává relativně stejná několik desetiletí. Další změny v jejím složení se projevují ve středním věku, zhruba kolem 40. roku.

Ačkoliv žádné mikrobiomy nejsou identické, lidé v průměru sdílejí asi 30 procent mikroorganismů, které tvoří základ každé střevní mikroflóry. Zbytek mikrobiomu tvoří jiné druhy, které se u každého objevují v unikátních kombinacích.

V procesu stárnutí se u zdravých jedinců stávají rozmanitějšími.

Některé mikroorganismy, které jsou v mládí prospěšné, mohou být podle studie ve stáří dokonce škodlivé. U starších lidí, již se těšili pevnému zdraví, ve vyšším věku dramaticky ubylo tzv.

bakteroidů, které v případech, kdy jim chybí vláknina, začnou požírat střevní výstelku, jenž brání průniku bakterií.

U lidí se stagnujícím mikrobiomem ale zůstal počet bakteroidů stejný, což spolu s přirozeně oslabující výstelkou vytvořilo předpoklad k rozvoji řady zánětlivých a chronických onemocnění.

Jedním ze způsobů, jak si zachovat zdravou střevní bariéru je častá konzumace vlákniny, tedy ovoce, zeleniny, ořechů, luštěnin či různých semen. Jelikož vědci zatím nepřišli na to, jak jinak ovlivnit počet bakteroidů v mikroflóře, sami doporučují zdravou stravu a častý pohyb. Jejich blahodárné účinky na zdraví střev už prokázaly dřívější studie.